Ve tvém stínu 23.

Sasuke dostává nejtěžší misi svého života.

---

,,Je to ostuda naší vesnice. Každá jiná Skrytá si do čela posadilo člověka hodnotného, čistého a schopného být dobrým příkladem." Muž přecházel energicky zleva doprava a zase zpět před několika desítkami mužů s vyššími pozicemi. Byli tu kapitáni ANBU jednotek, velitele armád a podobně.

,,Nikdo, opakuji NIKDO," na zdůraznění zatnutou pěstí udeřil do stolu, za kterým před tím seděl, ,,nemá v čele kriminálníka! Navíc vraha vlastní rodiny! Jak nám může udávat rozkazy člověk, co postavil své povinnosti nad lásku ke svým bližním? Jak můžeme vzhlížet k takové osobě a doufat, že ochrání nás, NÁS, když se ani nezdráhal sebrat životy těm, co by pro něj měli být tím nejcennějším...?" V davu někdo nesměle zmínil Sasukeho jméno, to ale velitele ANBU vůbec nezastavilo.

,,Ano, Sasuke. Toho prý zachránil, pro něj vše obětoval. Ale sám Sasuke tolik trpěl, nebylo by pro něj lepší zemřít už spolu s nimi? Navíc... právě Sasuke je momentálně členem ANBU. A je na naší straně." To byl poměrně šokující argument, který však valnou většinu z přítomných přesvědčil.

Sasuke netušil, že se o něm právě hovoří, bez jakéhokoliv podezření přišel ke své skříňce, převlékl se do předepsaného oblečení, masku si vzal jen do ruky a odkráčel na velitelství, aby si vyslechl zadání své nové mise - pokud nějaká bude.

Tam ho strážný nějakou dobu zdržel, než dostal souhlas, že může Sasukeho vpustit. Místo velitele i jeho druhého zástupce bylo prázdné. Seděl tam jen zástupce číslo jedna, jehož tvář Sasukemu vůbec nebyla známá. Poněkud odměřeně se na Sasukeho usmál a kývl hlavou, aby se usadil.

,,Vyčkejte prosím příchodu velitele. Má pro vás novou S misi a mise s takovou důležitostí smí předat jen on. Nehledě na to, že by si od vás také rád vyžádal informace z vaší minulé mise."

,,Jistě." Sasuke se mírně uklonil a bez dalších slov čekal, až se dostaví onen velitel, aby mu zadal misi. Neměl nejmenší tušení, o co může jít, ale překvapilo ho, že dostává další S misi, když tu poslední podle bratra i sám podle svého mínění zpackal. Čekal spíš nějakou jednodušší misi typu B, a která nebude směřovat za hranice Konohy.

Trvalo ještě hodnou dobu, než velitel dohovořil a všechny otázky přítomných přenesl na povolaného zástupce, jímž byl již zcela zotavený Kazuki. Sám velitel nad ním vyhrál jen o pár hlasů. Do místnosti vešel, jako by si Sasukeho ani nevšiml. Až poté, co se usadil na své místo na něj kývl. Zástupce Sasukemu pohybem ruky naznačil, že teď už musí vstát. Jinak by to bylo považováno za hrubé odporování autoritě.

Ten se poklonil i veliteli, což symbolizovalo úctu i pozdrav zároveň. Nerad dával najevo svou podřízenost, ale kvůli Itachimu se snažil dodržovat všechna pravidla vesnice. Kdyby neposlouchal hokageho bratr velení, znamenalo by to, že si neváži jak vesnice, tak svého staršího sourozence, který má navíc tak vysokou a váženou funkci.

Velitel kývl na znamení přijetí toho podřízeného gesta a složil si ruce na hrudi.

,,Pane Uchiho. Rád bych, abyste mi podal svědectví ohledně schopností muže, s nímž jste bojoval. Odměnu za splněnou misi dostanete hned poté."

,,Obávám se, že vám nemohu podat žádné nové informace, byl jsem po celou dobu v bezvědomí a to, co si pamatuju, není důležité. Tedy až na jednu věc - ten muž, se kterým ti noví Akatsuki spolupracují, je Orochimaru, ale tuším, že to už víte, ale možná už vám neřekli, že vyvinul novou pečeť. Daleko nebezpečnější, než na jakou jsme u něj byli zvyklí. Dokáže skrze ni ovládat svou oběť. Nevím však, na jakou vzdálenost reaguje." Sasuke mluvil souvisle a bez jediného zamyšlení, jako kdyby měl svou řeč předem připravenou.

Velitel přikývl, pak na chvíli sklonil hlavu a podepsal listinu, která tam už ležela předpřipravená. Mezitím zástupce zaznamenával celou Sasukeho řeč.

,,Jde odstranit stejným způsobem, jako ty minulé?" zeptal se ještě, když už ale k Sasukemu listinu otáčel, aby svým podpisem stvrdil přijetí odměny a doslova tam stálo: úspěšné splnění mise.

,,Tím si nejsem úplně jist, o tom vám spíše řekne hokage-sama." To Itachi mu tu pečeť odstranil, takže nejspíš zase tak hrozivá nebude, ale to skutečně může potvrdit jen Itachi.

Na papír, kde stálo, že misi úspěšně splnil, hleděl trochu s nedůvěrou, ale přeci jen si ho vzal. Teď už chápal, proč mu chtějí dát další S misi.

,,Vážíme si vaší loajality, prokázal jste oddanost a důkazem bylo, že jste málem zemřel. Bylo to z důvodu selhání zbytku vašeho týmu a shody neočekávaných okolností. Proto jsem se vám rozhodl nabídnout speciální misi, označenou jako S+. Vyšší není možno dostat a z našich členů jsem... ze svých důvodů vybral jen vás. Odměnou je 100 tisíc jenů... a místo velitele ANBU jednotek. Mé vlastní místo."

,,Cože...?" Sasuke nebyl schopen si překvapením udržet neutrální výraz. Cítil v tom nějaký nechutný podraz. ,,Co to je za misi?" Ničemu nerozuměl, ale předpokládal, že mu to bude obratem vysvětleno.

Velitel přikývl.

,,Vzhledem k jejímu utajení jako většině S misí je nejdříve nutno potvrdit přijetí. Ale to víte moc dobře, pane Uchiho. Každá mise je jako kupování zajíce v pytli, ale o tom naše organizace je. V minulosti nebyla možnost ani odmítnout. Teď to uškodí pouze vaší cti. Přijmete-li, musíte misi splnit."

,,Přijímám," zareagoval Sasuke po menší odmlce. Ať už se jedná o cokoliv, bude lepší, když se dozví, o jaký podraz se jedná. Doufal ale, že si to jen blbě vykládá a jde jen zkrátka o velice náročnou misi. Jako je zneškodnění Orochimara. Kdysi si na to troufal, protože jeho učitel byl vážně nemocný, jenže teď... v plné síle. Bál se to přiznat, ale měl obavy.

Velitel očividně pookřál. Perfektní.

,,Doba trvání Vaší mise závisí na Vašich schopnostech. Poprosím vás o podpis," podal mu listinu, kde ale cíl nebyl uveden. Jen jisté složité číslo, očividně pro utajení, aby se nepovolaní nic nedozvěděli. Když Sasuke svým podpisem stvrdil, velitel propletl prsty a zadíval se mladému Uchihovi přímo do očí.

,,Věřím, že nás nezklamete. Vaše mise pochází od nejvyšších hlav vesnice, smíte nahlédnout do této listiny..." Před Sasukeho oči se dostala listina s podpisy velitelů armády, kapitánů ANBU jednotek i zámožných občanů Konohy a překvapivě i nového Raikageho.

,,Doufám, že si uvědomujete důležitost mise, já jsem zároveň osobně přesvědčen o tom, že úspěšně dokážete misi splnit jen vy. Váš úkol zní - zneškodnit hokageho této vesnice, proti jehož vládě vyjádřili nesouhlas všichni tito lidé, podepsaní na listině. Ode dneška máte k dispozici nejlepší ninji vesnice, kteří vás naučí vše potřebné. Zde je seznam oborů, v nichž se pohybují. Jakmile si někoho z nich vyberete, bude hned odvolán z mise a budou mu uděleny instrukce vám pomoci v trénování. Záleží na vašich osobních pocitech, kdy se na splnění mise budete cítit."

Sasuke cítil, jak se pod ním prolamuje zem. Připadal si, jako kdyby měl každou chvíli shořet v plamenech pekelných už jen za to, že si dovolil takovou misi přijmout, i když přesně nevěděl, o co se jedná.

,,Hokage je můj bratr," řekl trochu zaraženě. ,,Můj vlastní bratr." Ještě donedávna si dokázal představit, jak mu proráží skrze tělo svou katanu, ale teď... zmocnil se ho tísnivý pocit. Nechápal, proč se to děje, proč někdo vůbec chce smrt jeho bratra. Vždyť je dobrý hokage, nejlepší, jakého si kdy vesnice mohla přát. Vždyť víc než vesnici miluje jen svého mladší sourozence... jeho... je snad to ten problém?

Velitel ale Sasukeho zmatení očividně čekal.

,,Možná pokrevně, pane Uchiho. Ale vesnice jak naše, tak několik dalších souhlasilo, že muž, který postavil svou rodinu už tolikrát na druhé místo, ji není schopen důvěryhodně a úspěšně vést. Mimoto je tu stále vaše rodina, kterou sprovodil ze světa a svou vinu dokonce veřejně přiznává. Jsem si jist, že by byl i vděčný za trest, který byste mu měl podat právě vy. Jste Uchiha a to byl v minulosti velmi silný klan. Doufám, že to jen potvrdíte."

,,To ano, ale já nemám takové schopnosti, abych dokázal bratra porazit. Trénuje se mnou a vždycky jsem to já, kdo prohraje." Sasuke se bál přiznat, že mu na bratrovi záleží. Kdyby to udělal, tak ho možná ani nenechají odejít z téhle budovy živého a následně by stihla smrt i jeho bratra. To nemohl dovolit.

,,Váš bratr má posbírané dobré vlastnosti a schopnosti. My máme odborníky, kteří jsou lepší ve své oblasti než hokage, ale chybí jim jiné schopnosti. Všichni se postaví za vás, pomohou vám trénovat. Mimoto... koho považujete za nejlepšího přítele...?" Bylo jasné, o čem mluví. Nemusel to totiž být nutně jeho bratr. V tom případě by se Sasukeho oči o dost zlepšily.

Sasuke tvrdě skousl svůj ret, aby mu neunikla nadávka.

,,Naruto už není můj přítel," řekl rozhodně a chladně. ,,Jeho vraždou bych nic nezískal." Pochopitelně, že Naruta jen tak ze své hlavy neodstraní, ani tehdy to nedokázal, i když si to přál. Jeho smrti by naopak získal přesně to, co potřebuje k porážce Itachiho. Jenže on zkrátka nechtěl...

,,Oba víme, že to tak není, že? Není nijak cenný ani prospěšný, pane Uchiho. Získal byste to, co už jste si tolikrát přál. Všichni o vaší touze přemoci bratra víme, ale copak toho budete kdy schopen, když zatímco on bez mrknutí oka vzal život vaší rodině, lidem, kteří mu život dali, a kteří mu ho zpestřovali zcela nezištně... když vy nebudete schopen něco takového udělat jednomu hlupákovi, o jehož důležitosti pro vás beztak ještě pochybujete? Musíte se dostat z jeho stínu, abyste dokázal to, co si přejete."

Sasuke nemohl přiznat, že bratra chce jen překonat, ne zabít. Pro zachování všech hodnot, které Itachi znával a jejich vlastních životů musel mlčet. Připadal si, jako kdyby se minulost opakovala. Jako kdyby prožíval bratrův život. Právě ho postavili před nejdůležitější rozhodnutí jeho života.

,,Co se stane, když se rozhodnu misi nesplnit?" zeptal se nakonec zcela nepokrytě. Odpověď sice znal, ale musel se ujistit.

Velitel si poněkud nevrle odkašlal.

,,Pokud by se jednalo o misi A, nebo jakoukoliv nižší, pak byste byl sankciován. Ale mise S jsou tajné a mají svá pravidla. Už víte jejich obsah. Odmítnete-li, budete umlčen. Chápete, že? Sám hokage vás musí prohlásit za zrádce a veřejně popravit, pokud se vám podaří uprchnout, budete prohlášen za nukenina." Byla to zlá situace... Itachi by ho nikdy nedokázal zabít. Pokud by k tomu byl nucen, pomůže mu, ať by to stálo cokoliv. Logicky by přišel o post hokageho, o celou svou pověst a pravděpodobně i o život.

,,Po vaší případné smrti nasadíme dalšího, který misi splní za vás. Ale myslel jsem, že vy jste nejvhodnějším prvním adeptem. Zařídíme vše, abyste uspěl. Pokud se vám to nepodaří, rozhodně neriskujete život. Pokusíte se o to znovu a znovu. Celkem výhodné by to bylo o jednom z tréninků, který převedete do skutečného boje. Nebo použijte lsti... je to na vás. Poskytneme vám ochranu, záštitu a nejlepší učitele."

Sasuke už teď věděl, že kdyby bratra chtěl doopravdy zabít, dokázal by to bez mrknutí oka. Stačilo by, kdyby během přípravy večeře přidal do jídla něco ze své jedovaté sbírky. Jenže on prostě nechtěl!

,,Rozumím, pak mi tedy nezbývá nic jiného, než misi přijmout. Nikoho k tomu nepotřebuji, udělám to sám... Bratr mi věří a vzhledem k jeho vytíženosti mu pravidelně připravují jídlo, čehož se dá využít, jak jistě chápete," odpověděl bez jakéhokoliv projevu lítosti, ačkoliv uvnitř křičel. Možná by mu mohl dát něco na spaní, co utlumí veškeré životní funkce a pak ho probrat a... utíkat. Utéct s ním a zachránit se.

Nemohl pořád uvěřit tomu, že to je ta vesnice, ta vesnice toužící po míru a klidu, ta vesnice, kterou jeho bratr zachránil, ta samá vesnice, která ho teď chce zničit.

Muž přivřel oči.

,,To mě těší. Doufám, že si uvědomujete vážnost situace, zabráníte povstání, proti němuž by se postavili zástupci vašeho bratra. Ten by je nenechal umírat a vydal by se jim sám. A to bych hokagemu nepřál upřímně ani já. Máte možnost ho před tím zachránit a zvolit smrt o dost méně bolestnou." Sroloval podepsaný svitek. ,,Bez toho byste se měl pokusit získat mangekyou sharingan. Zaštítíme váš čin, nikdo se nic nedozví."

Sasuke jen přikývl.

,,Rozumím, misi splním do konce měsíce." Zbývají mu celé tři týdny. Úmyslně si zvolil tak krátký čas, aby ho to hnalo k co nejrychlejšímu řešení. Čím dřív odsud s bratrem zmizí, tím je větší naděje, že se jim podaří přežít. Jen nevěděl, jak Itachimu sdělí, o co se jedná. Pochyboval, že by je oba velitel ANBU nechal bez dozoru, někdo je bude sledovat ve dne v noci. Musí na to tedy jít přes nějaké uspávadlo, jak si původně naplánoval.

Velitel ho po takovém slibu milostivě propustil. Itachi o takovém povstání obrovských rozměrů neměl skutečně ani tušení. Nevěděl, že se jeho bratr dostal do téměř totožné situace, v jaké on byl před lety. Tenkrát ji ale skutečně splnil. Stráž Sasukemu ustoupila z cesty a nechala ho projít ven ze sídla ANBU jednotek.

Uchiha se rozešel směrem k domovu, potřeboval si utřídit myšlenky a do detailů naplánovat, jak s Itachim utečou. Nezabije ho, to rozhodně ne. I kdyby měl zabít Naruta, získat tak mangekyou sharingan a poazbíjet celou vesnici, tak se raději rozhodne tak. Život staršího sourozence pro něj byl daleko cennější.

Když došel konečně domů, svalil se na svou postel a mlčky hleděl do stropu. Zítra se má vidět s Hirem. Neměl na něj vůbec náladu, bál se, že by na něm mohl tu změnu poznat a dožadovat se vysvětlení.

Hokage se dnes vrátil podle svých starých zvyků později, ale srdečně Sasukeho pozdravil a ohřál si připravené jídlo. V práci řešil tolik věcí, že se po dlouhé době cítil skutečně vyčerpaný. Už cestu domů si zkracoval představami na sprchu a měkkou postel. Zítra... stejně jako jeho mladší sourozenec i on si vzpomněl na ty budoucí chvíle. A to ještě Sasuke netuší, čím ho starší bratr plánoval překvapit.

Sasuke jako vždy připravil bratrovi jídlo. Bez jakéhokoliv nežádoucího doplňku - protentokrát. Sám si šel lehnout, aby nemusel přijít s Itachim do kontaktu. Bál se své vlastní reakce. Asi by se mu ani nedokázal po tom všem, co dneska zažil, podíval do očí. Připadal by si jako zrádce. U nikoho by ho netrápilo, ale u Itachiho... přes to všechno, co je už potkalo, ho pořád miloval.

Ani jednomu z bratrů se té noci nespalo dobře. Zatímco Sasuke pořád zvažoval jejich možnosti a případné ztráty a uvědomoval si, že tímhle rozkazem je jejich spokojeným dnům, ač se tak na první pohled netvářily, konec, ani Itachi nedokázal přestat uvažovat nad svým rozhodnutím. Vždy nejprve pečlivě promýšlel, než jednal. Ale tohle se zdálo zkrátka jako nejlepší řešení. Nakonec se jim přeci jen podařilo usnout, ač to byl spánek neklidný a plný nočních můr.

Sasuke se vzbudil až kolem poledne. Nikam nemusel, a protože se v noci neustále budil, vůbec se nevyspal. Pohled na hodiny ho trochu šokoval, ještě nikdy takhle dlouho nespal, pokud nebyl nemocný.

S myšlenkami černými jako saze se šel do kuchyně nasnídat. Vzal si jídlo, co zbylo od večeře, na přípravu honosné snídaně neměl skutečně náladu.

Itachi byl tou dobou jako obvykle v práci, takže ani neměl možnost snídat s ním. Samozřejmě že se ráno podivil, proč spí Sasuke tak dlouho, ale odůvodnil si to náročným tréninkem a celkovým vyčerpáním. Čas od času se skutečně stalo, že tělo vyřadilo a násilím si vymohlo více odpočinku, takže to nebylo pro hokageho nic překvapivého. Netušil, že proti němu stojí jeho vlastní lidé, nechápal sílu nebezpečí, která pomalu narůstala. A i kdyby tušil, neuvěřil by, že součástí toho všeho se byť nedobrovolně stal jeho mladší bratr.

Ten seděl až do odpoledne u stolu v kuchyni, hrál si se slánkou a přemýšlel, jak to udělat, aby z toho oba vyvázli. Každý jeho nápad ale nesl poměrně veliké riziko odhalení. To nemohl připustit. Musí vymyslet něco lepšího.

Dřív, než ale stihl svůj plán dotáhnout k dokonalosti, musel vyrazit na cestu. Ke zbrojnici. Tušil, že kdyby nepřišel, tak by ho Hiro před celou vesnicí nezostudil, přesto přišel. Potřeboval na chvíli přestat myslet na problémy.

Dokáže z toho Sasuke nějak rozumně vybruslit? A co řekne Hirovi?