Ve tvém stínu 21.

Sasuke zapojuje veškeré mozkové buňky na odhalení Hira.

---

,,Co dělá kotník?"

,,Ani ho necítím," zalhal mladší. Pochopitelně to bolelo, ale nerad si stěžoval na taková hloupá zranění, do zítřka to určitě splaskne. Takových výronů si jako dítě způsobil víc než dost, na to, aby to dokázal odhadnout.

Přemýšlel, jestli se nemá od Hira odtáhnout, jeho náruč byla tak vřele hřejivá, jenže jemu to stále připadalo jako až moc důvěrné gesto - na jejich povrchní vztah až moc důvěrné.

Jeho tajemný společník ale jen sklonil hlavu a prsty mu něžně přejížděl po krku a týle, používal i nehty tak, aby ho ale nezranil.

,,Jistě," odpověděl mu a bylo více než jasné, že mu vůbec nevěří.

,,Stejně by mě zajímalo, jak ses o tom dozvěděl. Stalo se to nedávno, tady a já od toho okamžiku neopustil dům. Itachi si tě nejspíš nevšiml, ale on... není ten typ. Všimne si všeho." Sasuke opět musel přemýšlet nad jeho identitou a především schopnostmi. Je možné, aby ten člověk byl silnější než samotný hokage?

,,Všiml jsem si toho, hned jak jsem tě uviděl... nejsi typ, co by ležel na posteli z nudy," ušklíbl se Itachi a prsty něžně přejel od třísla až na lýtko, kde se zastavil, aby mu zbytečně nezpůsoboval bolest. Proč se nemohl zbavit pocitu, že tohle nemůže vydržet dlouho...? Říká se, že lež má krátké nohy... neměl by mu to prozradit sám dřív, než na to přijde nebo se to nedejbože dozví od někoho jiného...?

,,Jak víš, že jde o kotník, mohl jsem si udělat cokoliv, v tom místě je kostí dost..." Sasuke mu nedovolil to jen tak zamluvit. On si toho určitě nevšiml až teď, ví to už od momentu, kdy se mu to stalo. Jenže jak?

,,Co máš mimo mýho šmírování na práci? Kde na to bereš čas?" Nedávalo mu to žádný smysl.

,,Nebylo to tak složité, jak si myslíš." Pousmál se Itachi a prsty sjel skutečně až na kotník, až sebou mladší cukl. ,,Nevím, co s tím máš, ale místo odhadnu snadno," odtušil klidně a prsty zase stáhl, aby mu zbytečně nezpůsoboval bolest.

,,Mám ovázanou celou nohu, nemohl si to poznat... Hiro... co ty jsi zač?" Zajímalo ho to stále víc a víc, pozvolna zasunul ruku do svých vlasů a nahmatal uzel na šátku, hned toho ale nechal. Shodil ho pod sebe a obkročmo se na něj posadil. ,,Uznám tě jako svého přítele, když mi řekneš, kdo jsi." Nemluvil o lásce, pouze o příslibu věrnosti. Až tak moc toužil vědět, kdo to je.

Itachi se neubránil, aby ztrápeně zasténal.

,,Sasuke, ty mě mučíš, víš, že nemůžu." Chytil ho za zápěstí a ruce si dal nad hlavu, takže donutil mladšího Uchihu sklonit se a jazykem mu přejel po rtech. ,,Ani nevíš, jak rád bych to už tolikrát udělal... jenže to vážně nesmím."

,,Takže je pro tebe tvá identita důležitější než to, že mě můžeš mít jen pro sebe?" Sasuke si připadal jako nějaká užárlená ženská, ale nevěděl, jakým jiným způsobem ho donutit k odhalení jeho vlastní totožnosti. S všemi možnými variantami už byl vážně v koncích.

,,Ne, Sasuke." Nadzvedl se a rty mu přejel po krku. ,,Já nechci, abys mi byl věrný, protože to bude dohoda. A kdybych svou identitu odhalil, ztratil bych tě," zašeptal s výdechem, ještě jednou ho políbil na klíční kosti a pak se zase položil. Když se na něj takhle díval... musel uznat, že je překrásný. Ta bílá, hebká kůže, havraní vlásky... viděl ho už tolikrát, ale takhle ještě nikdy. A skutečně si to užíval.

,,Ať už jsi kdokoliv, slibuju, že své slovo dodržím." Sasuke opět skončil v sedě na jeho stehnech. Za své tělo se nikdy nestyděl, i tak si však připadal poměrně hloupě. On vidí všechno, může si ho prohlížet, dívat se na každý centimetr jeho těla a on...? Může maximálně použit prsty, aby si v hlavě načrtl alespoň hrubý nákres toho, jak jeho milenec může vypadat... ačkoliv... Jestli mu nepoví, kdo je, tak už ví, jak se dozvědět víc o jeho vzhledu... Představivost je skvělá věc, ale na plátně vše vypadá jinak.

Itachi ale nemohl souhlasit. Samozřejmě, Sasuke je teď klidně připraven přijmout fakt, že by se jednalo o někoho zmrzačeného, ale rozhodně by se ten slib nemohl vztahovat na jeho vlastního bratra. Tokový vztah měl jen jeden a proto s ním ani nemohl ve svém příslibu počítat.

,,Ne že bych ti nevěřil, ale opravdu to nejde Sasuke..."

Sasuke se na něj v ten moment položil celou váhou svého těla a svou tváří se otřel o tu jeho. Volnou rukou ho pohladil po té druhé.

,,Víš... já to stejně dřív nebo později zjistím. Tak proč neušetřit čas?" zkusil to ještě jednou, ačkoliv tušil, že s ním už nehne, proto se tak trochu pojistil...

Itachiho takový krok překvapil. Jeho jediné štěstí bylo, že Sasuke se jeho tváře obyčejně nedotýkal, takže ji podle hmatu poznat nemohl. Ale i tak sebou cukl.

,,Sasuke, ne..." zavrčel varovně a chytil ho za zápěstí. I když to byla velmi zavádějící situace, ucítil Itachi v tu chvíli příliv adrenalinu z takového risku, ruku mu ale přesto pevně stiskl.

Když ho Hiro při takovém pokusu přistihl, obvykle se Sasuke stáhl a na dlouhý čas toho nechal, dnes však ne. Vytrhl se mu a vzal jeho tvář do obou svých rukou, naklonil hlavu ke straně a prudce ho políbil.

,,Pokud nejsi jeden z těch, co nese podíl viny na smrti mých rodičů, tak neexistuje jediný důvod, proč bych tě měl zavrhnout," řekl trochu zadýchaně, když se od něj odtrhl.

,,Je jich hned několik." Vydechl Itachi trhaně, zvedl ruce a nehty mu zaryl do jeho odhalených boků. Zrychleně se nadechoval, onyxovýma očima sledoval andělskou tvář svého ďábelského bratříčka... ale neodstrkoval ho. Cítil každý centimetr jeho hřejivých dlaní, kterýma si Uchihovu tvář mladší přidržoval u svých rtů.

,,Pak snad jedině, že by si měl co dočinění s mým bratrem, ale nenapadá mě souvislost," přiznal se mu Sasuk bez okolků a vzápětí ho políbil na pravý spánek, při tom zavadil rty o jeho řasy. Skoro jako kdyby ho viděl, přestože měl přes oči šátek.

,,Tvůj bratr je záhadná osobnost," zašeptal Itachi, když mírně zaklonil hlavu a na sekundu zavřel oči. Trochu silněji stiskl jeho boky a přitiskl si jeho klín ke svému. ,,Zná hodně lidí," dodal potom s mírně pootevřenými rty. Musí ho zastavit, nebo ho pozná...

Sasuke ale jeho taktiku ihned odhalil.

,,Hiro..." zasténal jeho jméno. ,,Jsem blízko, že?" zeptal se s úlisným úsměvem. Cítil z něj mírnou nervozitu. Tak přeci jen má něco společného s jeho bratrem, bojí se Itachiho reakce, kdyby se dozvěděl o jejich vztahu. Proč?

Starší Uchiha se kousl do rtu. Chtěl ho zastavit, ale proti téhle vůli měl sto chutí nechat jeho ruce dál zkoumat tu hebkou, bílou kůži na jeho lícních kostech... ,,Vůbec ne," zavzdychal Itachi a mírně se prohnul, když se Sasukeho vzrušení otřelo o to jeho. Prsty obou rukou mu obemkl jako v poutech jeho zápěstí, ale neodtahoval mu ruce, jen tam ty své až nerozhodně držel.

,,Takže ano." Mladší se rychleji nadechl a vjel mu prsty do vlasů. Znal jejich přibližnou délku, ale nedokázal ještě přesně rozpoznat, jak jsou střižené. Musel využít příležitosti, dokud se mu Hiro nijak zvlášť nebránil a ovládalo ho vzrušení, které Sasuke ještě umocnil tím, když se svým klínem znovu otřel o jeho.

,,Ne." Vydechl starší Uchiha a prudce ho strhl pod sebe, přičemž mu zápěstí natiskl vedle hlavy a kolenem se mu bezostyšně vklínil mezi jeho nohy, aby ho mohl podráždit v klíně. Nerad to dělal, ale jestli ho nepoznal podle obličeje, vlasy by mu napověděly příliš. Jako jeden z mála je nosil tak dlouhé. Neznámý se jen krátce nadechl, pak se sklonil a vášnivě, nekompromisně a poměrně tvrdě zaútočil na jeho měkké, poddajné rty.

Sasuke se prohnul v hřbetě a i když se zprvu bránil, tak mu nakonec na polibek začal odpovídat. Nechtěl se podvolit, ale každý jeho dotek mu vysílal do těla elektrické impulsy nabité vzrušením. Nikdy ho neměl dost, mohli spolu před půl hodinou spát a on by ho teď mohl mít znovu... a znovu.

Nevadil mu ani fakt, že musí vždycky zastávat roli toho dole, dokonce si na ni tak zvykl, že si nebyl jistý, jestli by se mu to opačně ještě tolik líbilo jako kdysi.

Itachi se od jeho rtů odtrhl a mezi zuby stiskl ne příliš šetrně jeho bradavku. Volnou rukou se věnoval té druhé, kterou naopak jemně mnul mezi palcem a ukazováčkem. Špičkou jazyka mu pak přejel po pupíku a bílými zuby se otřel o kořen jeho vzrušení. Ani on se nedokázal hlídat, chtěl ho, opět a stále víc.

,,Ruce pryč," sykl, když si uvědomil, že se mu pokusil vplést prstíky do černých vlasů, a vzal jeho žalud mezi rty.

Sasuke pod šátkem protočil panenky, ale to Hiro nemohl vidět. Přestože se od sebe pořád snažil dostat, tak seho stejně mladší dotýkal na místech, která by v zájmu zachováním Hirovy identity měla zůstat skrytá.

,,Nevím... nh, proč tolik tajností, dávám tomu nejvýše dva dny... ah... a vím, kdo jsi," upozornil ho Sasuke dopředu, aby se na to připravil.

,,Moc si věříš," zašeptal Itachi s úsměvem tak, aby se při vyslovování svými rty otíral o špičku jeho chlouby. Dvěma prsty mu přejel po tenkých rtech a provokativně, mírně přitlačil. Dva dny... tak rychle na to snad nepřijde. Vyhlídky sice nebyly růžové, jednou to zjistí, ale tak brzy ne. Itachi se neubránil myšlence, jak bude Sasuke reagovat a jestli s ním kdy ještě promluví... nebo by to měl ukončit dřív, než bude pozdě.

,,To ty si moc věříš," namítl Sasuke a kousnul ho do toho provokujícího prstu. Popravdě si nebyl jistý, jestli na to do dvou dnů přijde, každopádně už je mu na stopě. Mělo ho to napadnout dřív. Prozatím se snažil udržet každý detail jeho těla ve své mysli, aby ho později mohl přenést i do reality.

Starší Uchiha se mu pokoušel vyhnout, alespoň těm dotykům, které začínaly být nebezpečné. Moc dobře to ale nešlo... v rámci zachování své identity ho chytil za ramena a otočil na čtyři. Tu tak nenáviděnou, podřízenou polohu. Naklonil se k jeho oušku, aby ho na něj mohl políbit a zašeptat: ,,Věřím... a teď koukej držet," zavrněl a pronikl do něj dvěma prsty. Nepotřeboval moc přípravy, ale Itachi se chtěl ujistit... a byla by i lež, kdyby tvrdit, že si svou nadřízenou pozici krotitele neužívá. Položil mu ruce na boky, aby si ho přidržel u sebe a natiskl se na něj tak, aby do něj zatím nepronikl a jen se o jeho zadeček otřel. Jednou rukou spolu s tím sklouzl do jeho klína a sevřel Sasukeho úd ve své dlani.

Jestli v Sasukem ještě zbyla iniciativa k protestu, tak teď už byl definitivně pryč. Vyšel vstříc Hirově ruce, která uchopila jeho chloubu, a se skousnutým rtem sklonil hlavu dolů.

Tu pozici nesnášel, ale tušil, proč si ji momentálně jeho milenec vybral. Zlobí se. A chce ho potrestat. Sasuke se rozhodl, že mu tu radost nedopřeje. Nebránil se, jen se dlaněmi zapřel o matraci, aby se v té pozici udržel a sám se mu vystavil.

Tím ale Itachiho naopak jen vyprovokoval. Starší Uchiha si ho jednou rukou přidržel za pas a pozvolna do něj jedním nepřerušovaným pohybem pronikal. Naštěstí už si to mohl dovolit, bylo to krátce po předešlém styku. Přejel mu nehty podél páteře tak, aby mu sice nezpůsobil žádné zranění, ale aby mu přivodil minimálně husí kůži.

Sasuke se musel ještě trochu víc předklonit, aby omezil bolest na minimum. Cítil, že se do něj Hiro dostává bez větších obtíží, ale jelikož nepatřil zrovna k nejmenším, stále se to neobešlo bez toho mírně nepříjemného tlaku, na který se musel připravit. Lehce ho udivoval jeho dnešní apetit, protože když sem na začátku přišel, nechtěl s ním nic mít a teď si ho tu drží, jako kdyby je čekalo dlouhé odloučení.

Když se klín staršího černovláska natiskl na Sasukeho zadeček, dal mu Itachi chvíli na rozdýchání. Pak mu jednou rukou vjel do havraních vlásků a zaklonil mu mírně hlavu, spolu s tím ho donutil mírně se prohnout a ucítit tak jeho chloubu ve svém těle. Sehnul se a rty přejel po bílé kůži mezi lopatkami, než se odtáhl a poprvé do něj přirazil.

Sasuke vytočil hlavu dozadu, aby ho beze slov požádal o polibek. Nebyl to další z triků jak odhalit jeho totožnost, ruce totiž držel stále na matraci a nijak se jimi nesnažil dotýkat se svého milence. Byl si totiž téměř jistý, že po dnešku se posune o veliký kus dopředu v odhalování jeho identity. Mohlo ho to napadnout už dříve, ale přes trable s bratrem a v ANBU na to neměl nijak veliké pomyšlení. Teď problémy konečně ustoupily do pozadí a zbyl i nějaký čas na osobní záležitosti.

Itachi jeho němou žádost vyslyšel, když se hladově na jeho rtíky natiskl a začal jeho jazyk tím svým provokovat. Zároveň pomalu zrychloval až nedočkavě přírazy, aniž by se mu zapomínal věnovat dlaní a prsty v klíně. Momentálně se moc nedokázal soustředit na možnost odhalení, ačkoliv se bál, že by se to Saukemu mohlo povést v blízké době.

Ten měl ale stejné potíže jako jeho milenec. S každou uplynulou vteřinou, se mu dýchalo hůř, jak ho Hirovy přírazy nutily bojovat o kyslík. Pravděpodobně by vždy došel vrcholu o něco dále, ale ta jeho hbitá ruka mu nedovolila cokoliv oddalovat. Jako kdyby přesně věděl, kdy má zrychlit a kdy zpomalit, aby ho co nejdříve přivedl k intenzivnímu orgasmu. Cítil, jak mu po spáncích stékají první kapičky potu, se kterými se vzápětí svezl na hrudník.

Itachi tušil, že se neudrží, ale v poslední chvíli mu dlaní na jeho hrudníku tělo zvedl tak, že byl Sasuke pomalu stejně narovnaný, jako on sám. Takhle bylo jeho tělo mnohem užší a přírazy výraznější. Zároveň ta poloha Itachimu dovolila bez odporování jeho mladšího bratříčka přitisknout rty k jeho krku a přejíždět jazykem v místech, kde byla pod kůží tepna.

Sasuke cítil, jak se mu okolo Hirovy erekce stahují svaly svěračů. Pronikání bylo teď o něco náročnější, ale Hirův dech na jeho krku a steny, které mu vycházely z hrdla, teď mohl vnímat z daleko kratší vzdálenosti a to, že s ním dělá něco takového, umocňovalo jeho vlastní vzrušení. Zakláněl hlavu a bral mezi své rty okraj jeho ucha, aby ho přinutil se ještě víc projevit.

Provokace byly více než úspěšné, takže Itachiho po chvíli donutil mezi prudkými nádechy k poměrně hlasitým stenům, při nichž neznámý párkrát zašeptal i Sasukeho jméno. Palcem přejel po špičce jeho vzrušení a mírně ho stiskl, když do něj s několika hlubokými a tvrdými přírazy vyvrcholil.

Sasuke uchopil jeho ruku, která měla v moci jeho chloubu, a donutil ho zrychlit, aby o několik vteřin později i on mohl dojít druhého orgasmu. Přestože ho neprožíval současně s ním, tak to bylo dokonalejší než všechny jeho styky s kýmkoliv jiným. Netušil, čím přesně to je a jestli to vůbec je tou změnou pozic, ale v jednom měl jasno - s nikým jiným už nic podobného nezažije.

Itachi ho pak pomalu pustil a nechal ho vydýchat se vleže, mezitímco on se posadil a hlubokými nádechy doháněl nedostatek kyslíku.

,,Podívej... k čemu mě.. nutíš," vyčetl mu mezi nádechy, opřen dlaněmi o svá stehna se skloněnou hlavou. Očividně narážel na fakt, že sem původně skutečně přišel jen aby se podíval, jak mu je.

Sasuke se přetočil na záda a podle hmatu vyhledat jeho ruce, vzal je do svých a přiložil si je na tvář.

,,Zavři oči," dal mu jasný rozkaz. Své ruce z těch jeho stále nestahoval, aby si snad nemyslel, že si chce rozvázat šátek.

Itachi se na něj překvapeně zadíval, ale váhal jen vteřinu.

,,Dobře..." udělal s tím tichým souhlasným zašeptáním to, co se po něm žádalo a své onyxové duhovky skryl pod víčky lemovanými černými řasami.

Až teď dal Sasuke své ruce dolů, ale vzal do nich vzápětí jeho tvář se slovy: ,,Představ si, že nevíš, kdo jsem, jak vypadám, ale trávíš se mnou minimálně jeden den v týdnu, necháváš na sebe sahat, vystavuješ se bez jediného kousku oblečení... nevíš, co si myslet a neznáš důvod, proč nesmíš vidět toho, kdo je tu s tebou. Nejdřív nechceš, ponižuje tě to, ale postupně se zvykáš, jenže i když se ti to líbí, pořád nevíš kdo..."

Itachi se nadechl a mírně, snad bolestně svraštil čelo. Jen krátce pevně semkl rty a pak hlavu naklonil, jako by se snažil ten dotyk dlaně ještě umocnit a uvědomit si ho. Tohle dlouho nevydrží.

,,Představ si, že máš někoho rád... strašně moc rád a ať říká, co chce, ty víš jistě, že když mu to prozradíš, tak o něj přijdeš, i kdyby teď sliboval cokoliv. Představ si, že to sám chceš říct, že z těch rtů chceš slyšet své vlastní jméno, ale nemůžeš. Představ si, že je tohle pro tebe jediná možnost a ta je zároveň k zbláznění..." zašeptal a do hlubších tónů se mu v hlase objevila skutečná zoufalost. Zavrhl by ho, nenáviděl, už nikdy nerespektoval...

Sasuke si povzdechl.

,,Mně je fuk, kdo jsi, i přes Itachiho snahu mi morálka moc neříká a i kdybys byl Senju, tak na tom nezáleží." Pochopil už, že na smrti jeho rodičů se podílet nemohl, reagoval by totiž úplně jinak, když se mu se svým podezřením svěřil. Takže teď už skutečně neviděl jediný důvod, proč dál hrát tu pitomou schovávanou.

Itachi krátce přikývl.

,,Přijdeš za mnou zase za pár dní?" zeptal se ho, přičemž stiskl jeho ruce, které od své tváře jemně odtáhl. Bude si to muset promyslet ale... tohle se už dál dělat nedá. Ještě nad tím popřemýšlí, ačkoliv neviděl jiné východisko. Ten příslib byl slyšet i v jeho hlase. Příslib rozuzlení.

Sasuke jen váhavě přikývl. Pochopitelně, že přijde, ale nesliboval si od toho dalšího setkání nic nového. On mu svou totožnost neprozradí, ať už má k tomu jakýkoliv důvod, tak je pro něj nejspíš hodně důležitý. Sasuke nechápal, čeho se bojí, když mu slíbil, že se mezi nimi nic nezmění, naopak přidal něco navrch.

Itachi už skutečně musel zmizet, potřeboval si své rozhodnutí promyslet a řádně zvážit.

,,Měl bych jít, bratr se po tobě možná začne shánět," odhadl a rty něžně přejel po těch jeho. Miloval ho, ale nemohl mu to říct. Člověk nemiluje tak hluboce a upřímně, jako on Sasukeho, jen po několika setkáních a sexu.

Ještě než odešel, tak se Sasuke bolestně usmál. Jen co se rozhostilo ticho, stáhl si z očí šátek, ještě s nostalgií sledoval okno, než se chopil skicáře a tužky. O umění se nezajímal, ale kreslit uměl stejně dobře jako všechno ostatní, na co kdy sáhl. Teď si musel především vybavit všechny detaily Hirova těla a rychle je přenést na papír.

Fandíte Sasukemu v Itachiho odhalení?