Trocha hořkosti z Áji života

Tak, aby to nevypadalo, že moje svěřovací koutky úplně umřely...

Škola už mi začala. Hrůza už od prvního dne - jako vždycky. Jelikož polovina naší výuky probíhá v areálu Fakultní nemocnice a my jakož to studenti nikoliv zaměstnanci nemáme žádná extra očkování navíc, chodíme mezi těmi marody, děláme si srandu z toho, kdy už konečně něco zajímavýho chytíme. Asi tušíte, kam mířím, co?

No tak ne tak docela... :D. Skutečně jsem si koncem tohohle týdne začala myslet, že jsem asi chytila nějakou breberu a jednoduše se z toho nějak vyležím. Protože docházka se u nás dost řeší, chodila jsem jen na nutný věci a na zbytku mě moji drazí spolužáci podepisovali na prezenče, učitelé nás stejně neznají jménem, takže si nevšimnou, že jeden student chybí...

Samozřejmě jsem doma dostala sáhodlouou přednášku na to, jak si mám dojít k doktorce. Přitom já měla jen horečky, žádná rýma ani kašel. Jednou v noci se mi to ale rozleželo a vzpomněla jsem si, že jsem tak měsíc zpátky měla klíšťáka, tak jestli bych nemohla mít borelu...

Tak nějak jsem své domněnky vyslovila před maminkou. Ta bez mého vědomí následující den volala doktorce a ještě jí nezapomněla říct, že k ní nechci jít, protože nechci zameškat ve škole. Pak volala maminka mně, když jsem nestíhala na autobus (vždycky v nejvhodnější chvíli :3). Aby mi řekla: "Volala jsem doktorce a říkala jí o tý borelioze, máš tam dopoledne přijít a kašlat na školu, že se to stejně budeš učit z učebnic a přednášky ti k ničemu nebudou." V duchu jsem si představila, jak se bez vysvětlení učím sama z tý debilní učebnice fyziologii a jen jsem se pro sebe hořce zasmála. No jistě.

Nakonec jsem ale rezignovala a k doktorce šla, protože mi bylo fakt docela mizerně. Už ve dveřích ordinace mi říká "Á to je ta vzorná studentka, co by se pro školu nechala umořit." Pfffff to určitě, nenechala, ale nechce pak mlátit doma hlavou do stolu, že tomu zase nerozumí. Po delší konverzaci mě fakt poslala na testy na borelu.

NESNÁŠÍM JEHLY. Abych zmírnila utrpení, začala jsem si představovat, jak v budoucnu budu lidem znásilňovat žíly já. A pak si vzpomněla, že chci vlastně na soudní patologii a mrtvolám asi jehly vadit nebudou.

Pořád jsem tak nějak myslela na to, že je to jen zbytečná zdržovačka kvůli blbině a ještě mýmu debilnějšímu nápadu s borelou, ale...

Teď tu sedím a pláču nad biochemií a už ani nevím, jestli z toho, že je mi zle z tý biochemie nebo z těch léků na borelu nebo z toho, že mám borelu Q__Q. A podle maminky bych měla možná spíš brečet nad tím, že jsem původně ani s tím nikam jít nechtěla a mohla jsem si s tou borelkou hezky po světe v ošklivé nevědomosti chodit dál.

Tak zdar a sílu všem, kdo bojujete s nějakou tou breberkou (i mladší sourozenec se počítá jako breberka... to jsou ty nejhorší breberky).

Vaše borelka... totiž Ája (možná už mi to leze na mozek... a to doslova o_O ...anebo mě jen bolí hlava z učení... nebo z antibiotik... nebo z toho mladšího sourozence... ha..ha... ha I'm cryyying I'm cryyyyyyying).