Smrtelná touha 2.

---

Byl to obrovský dům s velkou vstupní halou, ale většina světel už zůstala pozhasínána. U pultu žádná recepční neseděla. Do ticha a přítmí se ozvalo klapnutí dveří v horním patře. Podle zvuku těžké a nejspíš také dřevěné. Majitel měl rozhodně dostatek financí, ale jak už tomu bývá, většina velkých míst je strašidelná, když už tam nikdo není.

Na zábradlí se usadil snad stoletý prach. Jen trochu jsem ho ukazovákem setřel, abych zjistil, jak silná je ta vrstva. Tisíce miniaturních částeček se rozletělo po okolí. Váhavě jsem stoupl na první dřevěný schod. Nezavrzal, spíš zaskučel jako hladem trýzněné zvíře. Než jsem pokračoval dál, všiml jsem si v prachu několika stop. Různých velikostí i vzoru podrážek. Mimo něj sem tedy chodí nebo chodil ještě někdo jiný. Jelikož na stopy už usedaly další vrstvy prachu, řekl bych, že to nějaký ten pátek bude, kdy tu ten muž měl nějakou společnost.

I přes své stáří si vnitřek domu zachovával eleganci a krásu, balustráda doplňovala spirálovité zakončení vyřezávaného zábradlí, na stěnách visely obrazy lidí s podivnými tvářemi.

Když vystoupal do prvního patra, místo dřeva ho uvítal temně zelený koberec, tenký, ale neprošlapaný. Na stěnách zářily po dvou, třech metrech elektrické žárovky, které ale díky svému umístění a ebenovým držadlům připomínaly spíš louče. Jako by se ocitl v jiném století.

Už jsem nepospíchal, věděl jsem, že mi nikam neuteče. Moje nohy bezcílně bloudily po prvním patře toho obrovského domu. Nevím proč, ale napadlo mě otevřít jedny dveře od náhodného pokoje. Vešel jsem dovnitř a dveře za sebou zase tiše zavřel. Nikde ani smítko prachu, to první, co mě upoutalo. O halu se nikdo příliš pečlivě nestaral, což se nedalo říct o pokojích. Nebo ne minimálně o tomto.

Uprostřed, těsně pod lustrem z křišťálu stála obrovská postel nahoře s baldachýnem. Evropský způsob středověku. Skoro jako obrázek z učebnice. Povlečení mělo barvu krvavě rudého saténu. Peřina černější než saze. Baldachýn stejné barvy jako povlečení. Chtěl jsem si lehnout a spát, nekonečně dlouho spát, něco uvnitř mě se však bránilo a já jen zůstal hledět na tu nádheru.

Něco mu za zády klaplo. Tiše, ale v neobydlené místnosti ten zvuk zazněl jako výstřel z pušky.

Když se Sasuke s trhnutím otočil, stál přímo za ním. Zády se opíral o zavřené dveře, ruce měl založené na hrudníku. Černá, polorozepnutá košile, oblekové kalhoty téže barvy, rudá kravata dokonale uvázaná kolem bílého krku, stejně až papírově jemná sněhová kůže, havraní, delší vlasy, semknuté tenké rty... a přivřené, vějířky řas tvořící pod očima půlkruhové stíny, rámované oči. Překrásné onyxové a nekonečně hluboké oči.

Na ulici mě děsil, kdybych patřil mezi paranoiky, přejdu radši na druhý chodník, než se střetnout s jeho pohledem.

Teď mě ale uklidňoval. Byl jsem rád, že mě tu nenechává samotného. Utěšovala mě jeho prostá přítomnost. Stál tam a čekal jen na mě. Aspoň já to tak cítil.

Už jsem se nebál, moje tělo se k němu samo bez pokynu z mozku otočilo čelem a nohy vykročily jeho směrem. Nepřestával jsem se propadat do těch temných hloubek, vábily mě k sobě jako někoho, po kom prahly mučivě dlouhou dobu. Toužily po mně a já je nechtěl zklamat.

Ty černé oči se jemně přivřely, když došel až k němu. Nejprve se nehýbal, zůstával jako socha, sledoval mladíkovu tvář, ale ani jedinkrát neuhnul pohledem. Pak pomalu natáhl ruku a dvěma prsty mu zvedl za bradu tvář víc k sobě, tak, aby si viděli do těch uhlově temných očí ještě o něco lépe.

Byl to první dotyk, skoro jako by Sasuke očekával ledové prsty, jeho kůže vypadala jako z kamene. Jenže tak tomu nebylo, dotek špiček ukazováčku a palce byl hřejivý a zvláštním způsobem příjemný. Poprvé se mužův pohled odtrhl od Sasukeho duhovek. K jeho rtům.

Zachvěl jsem se. Cítil jsem, jak od toho dotyku postupuje elektrický impuls dál do zbytku těla až ke konečkům prstů u nohou.

Hleděl jsem na jeho přivřená víčka a váhavě mu položil dlaň na hrudník. Skoro jsem nečekal, že bude dýchat. Tak bledá pokožka, strnulý postoj, žádné slovíčko, působil spíš jako přelud než skutečný člověk. Jenže jeho srdce tlouklo téměř v identických intervalech jako to mé.

Černovlasý muž s tou démonsky krásnou tváří anděla smrti zavřel oči a tlumeně vydechl. Jeho prsty přejely po Sasukeho spodní čelisti, po straně krku až na zátylek, k němuž přiložil dlaň. I přes tu nesnesitelnou blízkost dýchal klidně a vyrovnaně, ale i sám fakt, že v Sasukeho přítomnosti zavřel oči, poukazoval na skutečnost, že mu v jistém směru věří, nebo si je jist, že mu Sasuke neublíží.

Další záchvěv vzrušení polechtal každý nerv v mém těle. Zavřel jsem oči stejně jako on a palec volné ruky se odvážil přiložit k jeho spodnímu rtu. Měkký, hebký a horký. Důkaz, že přede mnou stojí člověk z masa a kostí, žádná halucinace ani výplod mojí fantazie.

Druhou ruku jsem z jeho hrudníku přemístil na tvář a znovu otevřel oči. Rty se mi chvěly, jak toužily po polibku, ale strach byl silnější. Bál jsem ho víc dotýkat, jako kdyby to mělo rozpoutat nezastavitelnou bouři.

Najednou otevřel oči. Třpytily se jako broušené diamanty s barvou noční oblohy beze hvězd. Dlaní na jeho zátylku si ho přitáhl k sobě a naklonil se k němu. Jeho horké, sametové rty se otřely o jeho pravé ouško, pomalu se přesunuly vedeny lícní kostí ke koutku úst, jehož se dotkl špičkou jazyka.

Zamotala se mi hlava, podlomily kolena a zastavil dech. Myslel jsem, že omdlím. Obě moje ruce se automaticky chytily jeho ramen, abych nespadl. Zůstal jsem mu bezmocně v náručí, odevzdaně jsem hleděl vzhůru k těm tůním plným černé nicoty, a přesto v nich něco plulo. To něco, čemu jsem se nedokázal bránit.

Dvě pevné ruce ho chytily za pas a pomalu donutily couvat tak dlouho, dokud v podkolenní neucítil matraci. Neznal ho, nevěděl, co je zač... a přesto se mu teď úplně oddával. Ucítil jeho dlaň na hrudníku, než ho jemným impulzem poslala do měkkých dek. Chvíli u postele jen stál a přivřenýma očima sledoval ty Sasukeho, sám sebou tak jistý, přesvědčený a klidný. Pak se naklonil a dlaněmi vedle jeho hlavy se zapřel o matraci. Jeho rty se přiblížily k těm Sasukeho, až na nich cítil jeho horké nádechy. Stačilo pár milimetrů, aby se dotkly.

Pořád se mi točila hlava, topil jsem se v jeho očích a mohl jsem být sebelepší plavec, v těch vodách jsem plavat neuměl. Možná ani nechtěl.

Nepouštěl jsem ho, i když už nehrozilo, že spadnu. Držel jsem se, protože hrozilo, že odejde.

Přitáhl jsem si ho za krk blíž ke svým rtům a do těch hlubin vznesl němou žádost... polib mě...

A jeho neznámý tomu bezhlasému volání vyhověl. Sklonil se a jeho měkké, pootevřené rty se dotkly těch Sasukeho. Chvíli se o ty jeho jen otíral, mazlil se s těmi hebkými polštářky a přivíral oči pod Sasukeho nádechy a výdechy, jejichž intervaly se neustále zkracovaly. Musel vědět, co s ním zamýšlí udělat, ačkoliv ho nezná, ačkoliv se s ním potkal před jediným dnem poprvé.

Nedokázal jsem se ovládnout, jakmile byly jeho rty na mých, zoufale jsem po nich přejel jazykem. Neznám ho, nevím, kdo to je ani proč tady teď ležíme. Vím ale, že ho chci a asi bych zešílel, kdyby teď odešel. V tenhle moment ho k životu potřebuju víc než kyslík nebo vodu.

Nořím se hlouběji do jeho rtů, tisknu ho na své tělo, a přesto si od něj připadám tak odstrčený. Chci ho. Jen pro sebe. Uvnitř.

Nejsem ten typ člověka, který pro trochu slasti skočí po prvním, kdo se na něj podívá. Jemu bych teď ale dal cokoliv.

Jeho dlouhé prsty ve svých havraních vlasech. Onen muž si užíval ten elektrický záchvěv, který se zmocnil Sasukeho těla, když mu jazykem pronikl mezi rty a pomalu si je začal přivlastňovat. Čím dál žádostivěji, vášnivěji, hruběji. Druhá ruka mu vklouzla pod spodní lem trička a přes holou kůži na podbřišku se přesunula na bok, kde ho stiskla.

Bezděčně jsem zalapal po dechu. Jeho dlaň hřála, když se dotýkala mé tváře, ale najednou studila. Ani teď jsem ho od sebe nedokázal odstrčit. Přes všechno mé přesvědčení, že nedělám správnou věc, jsem se se stále větší důvěrou odevzdával muži nad sebou. Neměl jsem sílu ho zastavit, hlavně jsem ani nechtěl. Namísto útěku nebo pokusu se bránit, mu moje levá ruka začala povolovat rudou kravatu.

Černovlasý muž přivřel oči a sklonil hlavu, k ruce na vteřinu přitiskl své rty. Ukazoval tak jen svou spokojenost nad tím, co Sasuke dělá. Potom se vrátil k těm chtivým rtům, aby si je znovu přivlastnil. Teď už byl o něco rychlejší i jeho dech, jak mohl mladý černovlásek rozpoznat. Odtáhl se od něj, ale stále nad ním klečel. Prsty přejel po krku na klíční kosti, pak oběma rukama chytil spodní lem jeho trička a pozvolna mu ho vyhrnul ke krku. Jako by si ho s odstupem prohlížel. Až po chvíli položil dlaň na jeho ploché bříško a jemně naklonil hlavu, zatímco Sasukemu ty onyxy neznámého zkoumavě hleděly do očí.

Cizí člověk, cizí pohled, cizí dotyk. A já se stejně nedokázal zvednout a odejít. Naopak moje druhá ruka obratně rozepla zip kožené bundy, aby umožnila muži nade mnou lepší přístup.

Tohle není moje tělo, nebo ho minimálně můj mozek zapomněl ovládat, ale i v něm jsem cítil jistou clonu, která bránila čirému uvažování. Díky té cloně jsem teď rozvazoval pravděpodobně velice drahou kravatu a vzápětí ji odhazoval stranou.

Letící krvavě rudý samet byl ale ještě ve vzduchu zachycen. Černovlasý muž ji jemně svíral v prstech zvednuté ruky, aniž by od Sasukeho tváře odtrhl pohled. Jednou rukou mu stáhl bundu z ramen, a pak i stáhl tričko, nechával ho mu pomáhat.

Když byl mladý černovlásek do půli těla nahý, dlaní na jeho hrudníku ho muž donutil se znovu položit. Jen co Sasuke zvedl ruce k jeho košili, chytil mu zápěstí a jednou rukou přitiskl k matraci nad hlavu. Rudou kravatu položil vedle něj, a zatímco se do Sasukeho očí dívaly ty překrásné, černé duhovky, mužovy bílé prsty sami rozepínaly pomalu všechny zbylé knoflíčky tmavé košile.

Díval jsem se na něj se zatajeným dechem, fascinovaně sledoval každý nově odhalený kousek bledé kůže a přál si, abych se jí mohl dotknout, laskat ji a opečovávat. Vznést takovou prosbu však nešlo, moje ústa oněměla.

Rty se mi samy od sebe pootevřely, oči zavřely a já cítil, jak se k němu snažím natáhnout, znovu se nechat líbat.

Uvolnil mu ruce a znovu se zvedl do kleku, pomalu si nechal černou látku sklouznout z ramen a pustil ji na podlahu. Prsty mu přejel po spánku, sjel až do vlasů a znovu si ho přitiskl ke rtům. Konečně mohl na svém těle cítit to jeho, pevné, silné a příjemně hřejivé. Na svém hrudníku vnímal jeho nádechy, jeho rty na svých, ten horký jazyk pronikající mu do úst.

Moje ruce se automaticky chytily jeho zátylku, horlivě jsem pronikal jazykem dál do jeho úst, jako kdyby mi kdysi byly odepřené a já je znovu objevil. Přitom jsem si byl jistý, že je neznám. Tu chuť bych si pamatoval. Nechci ji nikdy zapomenout a nikdy ztratit.

Sjel jsem dlaněmi po jeho silných ramenou až na lopatky a natiskl si víc jeho hrudník na svůj, abych mohl zřetelně cítit tlukot jeho srdce.

Jeho prsty postupovaly po bocích Sasukeho těla až k lemu kalhot, přejely po nich a neomylně nalezly zip. Muž se opřel o loket vedle jeho hlavy, zatímco druhou rukou mu vjel pod látku a stiskl ho v ruce. Už teď se dalo poznat, že nejde o nováčka, ale pravděpodobně o dostatečně zkušeného hráče. Černovlásek přivřel třpytící se oči a mezi zuby skousl Sasukeho spodní ret.

Věděl jsem, že to není v pořádku. Někde v koutku mysli se mi to všechno příčilo, ale místo toho abych zvedal ruce k obraně, jsem jimi laskal to tělo, které se mě beze studu zmocňovalo. Nezáleželo na tom, že se neznáme, jeden po druhém jsme toužili ani jeden neměl načervenalé tváře z prvního styku. Vůbec se mi to nepodobalo, líbil se mi ten blondýn v baru, a přitom tu teď lačním po rtech tmavookého muže, kterého jsem viděl sotva dvakrát v životě.

Nešlo to zastavit, vyšel jsem jeho ruce vstříc.

Muž se znovu vrátil do kleku a přesunul se o něco níž nad Sasukeho kolena, aby mu kalhoty mohl pomalu stáhnout. Prsty téměř fascinovaně přejel po jeho vzrušení od kořene ke špičce, kterou v prstech jemně promnul. V jeho očích nebyla ani stopa pobavení, snad spíš obdiv, chtíč a touha. Ať to byl kdokoliv, rozhodně nelitoval toho, že je tu právě se Sasukem.

Jeho prsty se mě dotýkaly na místě, kam bych nepustil nikoho ani po třetímrande, ale u něj mi to nevadilo. Ještě jsem se zvedl do sedu a ohleduplně mu odhrnul vlasy z obličeje. Husté inkoustové prameny mi proklouzávaly mezi prsty, musel jsem k nim přivonět. Zase se mi zamotala hlava, spadl jsem zpět na záda a zmoženě vydechl. Ruce se mi pořád chvěly nedočkavostí, nohy se samy od sebe roztahovaly, aby ho pustily blíž ke zbytku těla.

Neznámý se přesunul tak, aby seděl mezi Sasukeho nohama a on je už nemohl dát k sobě. Sám sjel prsty ke svému klínu, rozepnul si pásek, a pak i knoflíček a zip u kalhot. Než si je stáhl, naklonil se k mladému milenci. V bílých prstech při tom svíral červenou kravatu. Jeho ruce pracovaly rychle a precizně, brzy měl kravatu na svém hrdle uvázanou Sasuke.

Černovlasý muž si volný konec kravaty párkrát omotal kolem zápěstí a přitáhl si ho za něj k sobě, zatímco se snížil tak, aby se o sebe jejich klíny otíraly. V tu samou chvíli jeho rty u Sasukeho ouška vzrušeně vydechly.

Cítil jsem, jak se mi látka mírně zařezává do kůže na krku, ale nebolelo to, skoro jsem to ani nevnímal, můj zájem upoutaly ty rudé tenké rty. Jenže ty se vyhnuly mým a zavzdychaly mi do ucha. Zase jsem se propadal, točil se jako v alkoholovém oparu. Samovolně jsem naklonil hlavu do strany, jen abych se o ty měkké polštářky mohl alespoň otřít těmi svými. Přičemž mi ruce sklouzly po jeho těle až na boky, těmi jsem si ho ještě víc natiskl na svůj klín.

Muž zavřel s dalším nádechem oči a jeho rty polaskaly spodní čelist, pak se dostaly na bradu a nakonec zakotvily u Sasukeho úst, na něž se přitiskly. Aniž by kravatu pustil, volnou rukou pohladil mladého černovláska po boku a sjel níž až na zadeček, kde pak ukazováčkem pozvolna přejel po té lákavé lince.

Mým tělem projel další elektrický výboj. Bez ohledu na to, že bývám obvykle zdrženlivější, než si někoho pustím tak blízko k sobě, jsem se teď oddával slasti s naprosto neznámým člověkem jako podřadná prostitutka.

Cítil jsem, že mám sílu na to, abych ho od sebe odstrčil a utekl, jenže já jednoduše nechtěl. Líbilo se mi, jak se mě dotýká, jak si pozvolna přivlastňuje mé tělo. Přál jsem si být jenom jeho.

Sasukemu byl uvolněn krk, ačkoliv kravatu měl ještě stále uvázanou kolem. Jeho neznámý mu špičkou jazyka obkreslil rty a škádlil je tak dlouho, než je sám Sasuke pootevřel, pak ho do spodního něžně kousl a pomalu mu mezi ty horké polštářky vnikl jazykem. Ruce v tu chvíli nejspíš potřeboval k něčemu jinému, protože když mu položil pravou dlaň na hrudník, dvěma prsty druhé ruky bez varování vklouzl do jeho těla.

Šokem jsem se chtěl zvednout, ale jeho ruka na mém hrudníku tomu pohotově zabránila. A já se pomalu uklidnil. Podíval jsem se znovu to té noční oblohy a jen tiše zasténal.

Nikdy jsem nezažil tak silnou touhu, všechny přirozené lidské pudy jsem dokázal i ve svém pubertálním věku poměrně dobře ovládat, u něj však stačil pouhý pohled, abych ztratil sám sebe. Panebože, jak moc ho chci. Přemístil jsem ruce z jeho boku opovážlivě k jeho vzrušení a sevřel ho ve svých dlaních.

Černovlasý muž jen slastí přivřel ty uhlové oči a dlaní mu přejel po vnitřní straně stehna, od kolene ke klínu, kde se ukazovákem dotkl citlivé špičky a ve výši korunky jeho chloubu dvěma prsty jemně promnul. Dlaní se vrátil na Sasukeho podbřišek. Snad to bylo pár minut, snad hodina, čas mezi nimi v tu chvíli pozbyl hodnot, které znaly z obyčejných všedních dnů. Prsty zmizely a neznámý přiložil obě dlaně na vnitřní strany stehen a odtáhl mu je od sebe, v tu chvíli se na jeho krásných, tenkých rtech objevil jen na setinu sekundy překrásný, lákavý a neskutečně svůdný úsměv, jaký kdy mohl na té démonsky krásné tváři vyčarovat. A Sasuke nemohl ani tušit, co znamená.

Snad jen na vteřinu mě ovládl stud. Ležím tady nahý před naprosto neznámým člověkem a dávám mu na odiv části těla, které smí vídat jen dlouhodobý partner.

Motá se mi z něj hlava, připadám si jako ve výškách mrakodrapů Snažím se dohlédnout dolů, jenže se nedaří, uklouzne mi noha a já padám. Padám vzhůru. Vzhůru k té temné obloze.

Nohy ještě víc roztáhnu od sebe, jeho vzrušení pohladím po celé délce a nasměruji na svůj otvor, bez toho, abych přerušil náš oční kontakt.

Krátce se nadechl. Možná, že to učinili společně, než Sasuke ucítil jeho příraz. Skutečně to nebylo nejjemnější zacházení, ale zvláštně dokázal odhadnout, kdy a jak rychle, aby to pro mladého černovláska přinášelo víc slasti a ze zbylé bolesti činilo požitek.

Sklonil se, jeho dlouhé, havraní vlasy Sasukeho polechtaly na bílé mléčné kůži. Jeho horké rty mu hýčkaly a laskaly krk, přisávaly se ke klíčním kostem, škádlivě je tiskl zuby a přejížděl po nich špičkou jazyka.

Zaklonil jsem hlavu a hlasitěji zasténal. Jeho obvod napínal všechny svaly mého konečníku, aniž by je poškodil. Nepatřil přesto k mé preferované velikosti. Potrpím si spíš na menší čísla, protože se neumím obvykle dostatečně uvolnit a větší velikost způsobuje přílišnou a zbytečnou bolest. U něj ten problém však nenastal, cítil jsem jen trochu silnější tlak, který postupně povoloval, jakmile se do mě dostal celý.

Černovlásek nad tím mírně zaklonil hlavu a slastně vydechl, když se třísly dotkl Sasukeho těla. Obě ruce přemístil vedle jeho hlavy, mírně se sklonil, přivřel onyxové oči a v neskutečně těsné blízkosti si provokativně olízl rty, takže se jazykem dotkl i rtíků mladého černovláska. Cítil jeho i své zrychlené nádechy. Ačkoliv mužův tep mnohonásobně převyšoval klidový stav, neměl ve sněhobílých tvářích ani trochu červeně.

Nemohl jsem tu provokaci nechat bez odezvy, hned jsem na jeho rty zaútočil a nepatrně mu vyšel pánví vstříc. Opět jsem v sobě pocítil tu nadměrnou velikost, ne vždy se mi povedlo najít si partnera s vyhovujícími rozměry, ale nikdy jsem nešel do postele s někým, kdo až tak extrémně nevyhovoval mým požadavkům. Jenže teď na tom nezáleželo, já ho chtěl víc než včera v tom baru Deidaru.

Přírazy se stávaly pravidelnějšími a intenzivnějšími. Když se Sasuke zachvěl při strefení správného úhlu, muž několikrát pohyb zopakoval, zatímco do něj pronikal stále hlouběji. Jeho rty a jazyk brzy převzaly nadvládu nad těmi Sasukeho a stále chtivěji a vášnivěji si je přivlastňovaly, stejně jako celé mladíkovo tělo. Bral si ho nešetrně, ale bezbolestně. Chtivě, ale ne závazně. V černých očích se mu leskla touha a dával Sasukemu skoro pocit pocty, že je to touha po něm.

Připadal jsem si trochu jako využitá věc. Jako někdo, koho si vybral a kdo mu musel chtě nechtě posloužit. Takové zacházení bych si nikdy líbit nenechal, on však úplně přepsal moje normální reakce na nepříjemné i příjemné podněty. Nutil mě měnit názor, diktoval mi, co mám kde a v jaké intenzitě cítit. Já se jen poddal. Sténal, přivíral oči a nechal ho plenit má ústa. Přestože použil pravděpodobně něco na zvlhčení, tak s jeho drsnými přírazy to brzy nebylo skoro znát. Nesnesitelná horkost rozpalovala moje útroby a já už toužil jen po vrcholu.

V posledních chvílích těsně před extází se mužovy prsty obemkly kolem Sasukeho vzrušení a přejížděly od špičky ke kořeni v podobném tempu, v jakém proti tomu horkému tělu přirážel. V jednu chvíli mu snad bezděky obě ruce sklouzly na boky mladého lékaře a pevně je stiskly, když do něj vyvrcholil. Zavřel oči, mírně zaklonil hlavu a v němém a bezhlesném zasténání pootevřel rty. S perfektní prozíravostí tím posledním přírazem přesně a prudce zasáhl Sasukeho nejcitlivější místečko.

Když mě plnilo jeho horké semeno, zamlžilo se mi před očima a já tak pomohl prožít vrchol společně s ním. Ruce jsem současně s tím obtočil kolem jeho krku a natiskl si ho víc k sobě. Až s odeznívajícím orgasmem jsem trochu povolil.

Bylo toho tolik co říct a zároveň nebylo vůbec nic. Jednoduše jsem zůstal mlčet. Stačilo mi hledět do jeho očí a s důvěrou čekat na další krok. Jednu ruku jsem mu při tom sevřel ve své a políbil ji do rozevřené dlaně, abych poděkoval za takový zážitek.

Prsty ruky, kterou si přidržel u rtů, mu přejely po spodní čelisti a na svých rtech ucítil na chvíli ty jeho, horké a hebké. Tak zvláštně měkké, jako stříbrné chmýří pampelišek a zároveň ani trochu rozechvělé, jen sebejisté.

Muž se poodtáhl, naklonil hlavu ke straně a chvíli si Sasukeho prohlížel. Pak se mlčky zvedl. Nepůsobil nijak stydlivě, měl perfektně tvarované tělo a jediné, co narušovalo tu mramorově bílou kůži, byly černé vlasy, svou barvou připomínající odlesky slunce na roztažených křídlech letících vran.

Nechtěl jsem, aby odcházel. Moje tělo se automaticky posadilo a oči sledovaly, jak se vzdaluje. Připadal jsem si jako štěně, jehož pán musí ráno do práce a nechává ho tu samotné. Cítil jsem smutek a stesk. Moc se na lidi nevážu, a proto takové pocity příliš dobře neznám a netušil jsem tak, jak se s nimi vypořádat.

Nakonec jsem udělal to, co každý pes, když se snaží pána zadržet. Vstal jsem z postele, došel k němu a objal ho. Ne silně, moje ruce jen obemkly jeho pas a hlava se přitiskla k nahému hrudníku.

Pod rukama ucítil, jak to pevné a častou fyzickou aktivitou vycvičené tělo strnulo. Div, že se neproměnilo v kámen. Kdyby Sasuke neměl v tu chvíli tvář schovanou na jeho hrudníku, spatřil by, jak se noční démanty těch krásných očí upírajících se kamsi před sebe do neznáma nechápavě zamračily pod lehce a téměř neznatelně nakrčeným obočím. Potom se možná trochu zmateně podívaly na černovlasého mladíka natisknutého na jeho tělo. A až potom ucítil Sasuke konejšivé doteky jeho prstů ve svých havraních vláscích.

Bál jsem se, že mě od sebe odstrčí, ale on jen stál a nechal mě, ať se k němu lísám. Vděčnost. Měl jsem vždycky štěstí na lidi a v každém maléru se našel někdo, kdo mi z něj pomohl, když jsem se z něj nedokázal vyškrábat sám. I tehdy jsem byl vděčný, ale kvůli takovému málu nikdy.

Moje rty se dotkly jeho prsních svalů, pak jsem k němu zvedl hlavu, a ještě ho políbil na spodní čelist, potom jsem se odtáhl, abych ho mohl nechat odejít. Věděl jsem, že musí jít.

Jeho prsty přejely po Sasukeho bílém krku a ukazováčkem obkreslily kroužek na kůži, těsně nad lemem rudé kravaty. Košile mu ležela u nohou, stejně jako zbytek prádla. Pak se pozvolna otočil a odešel, aniž by se oblékal, aniž by si bral jedinou část oděvu s sebou. Aniž by Sasukemu rozvazoval kravatu, která mu teď obepínala krk jako obojek.

Nešel jsem za ním, věděl jsem, že nesmím. Bez jediného slova jsem se oblékl a kvapně dům opustil. Otisky podrážek mých bot zůstaly ve vrstvě prachu na schodech i v hale stejně jako těch, kteří sem přišli přede mnou. Připadal jsem si jako jeden z mnoha, a přesto něčím výjimečný.

Až když se mi kolem nohou otřel Yuki, moje euforie odezněla. Ne pozvolna, ale stejně náhle jako přišla. Co se to jen stalo...? Měl jsem sex s někým, koho vůbec neznám...?

Všechno teď vypadalo jako sen. Musel jsem si stáhnout kalhoty, prsty přejet po vlhkém stehnu, abych se ujistil, že je tam důkaz. Mokré, bílé a lepkavé. Tohle se doopravdy stalo. Vyspal jsem se s naprosto cizím mužem.

Vůbec mi to nešlo na rozum. Všechno to, co se před chvílí odehrálo, se teď podobalo spíš halucinaci než realitě, a já i tak našel na svém těle jasná znamení, že se to opravdu stalo.