Japanistou snadno a rychle? Keep dreaming.

Shira po věčnosti hlásí, že je stále naživu, ačkoliv to v mnohých momentech mého krátkého působení v rámci japanistických studií tak nevypadalo. Ptáte se, o čem to vlastně mluvím?

Moje série Cesta mladého japanisty si tu našla poměrně dost fanoušků a i teď dostávám zprávy od (nejspíš) čtenářů OG, kde se mě ptají na různé věci kolem japanistiky. Cítím tedy, že je jakousi mou povinností toto dobrodružství i oficiálně ukončit, stejně tak, jako jsem ho i blogově začala.

---

Totiž proto, abyste se dostali do druhého ročníku UPOLácké Japonské filologie, musíte splnit pověstnou Souborovou postupovou zkoušku (aka "souborka"), která prověří vaše získané znalosti z oblasti japonštiny snad ze všech možných úhlů pohledu - překlady cz/jp, překlady jp/cz, gramatika, porozumění japonskému textu formou otázek (též v japonštině), znaky (přepis znakových složenin do hiragany a naopak ze slovíčka v hiraganě napsat znak) a, pokud projdete tuhle písemnou část, tak následuje ústní zkouška. Postupová zkouška se to jmenuje proto, že pokud ji nesplníte po třech pokusech, zkrátka a dobře z oboru letíte. Nejspíš si umíte domyslet, jak toto pověstné peklo pro mou maličkost dopadlo, přestože jsem si jako třetí termín zapsala ten na konci srpna, takže jsem se na to šprtala celé prázdniny, až se mi o znacích i zdálo.

Jestli mě to zasáhlo, když jsem se dozvěděla, že jsem zkoušku neprošla?

Ano, zasáhlo.

Lituju toho "ztraceného" roku, kdy jsem si zvykla v cizím městě, našla si oblíbená místa, pronajala si byt a poznala spoustu lidí?

Ne.

Byla to pro mě cenná zkušenost. O studiu japanistiky jsem snila snad od základky, kdy jsem se dostala do anime a celkově japonské kultury. Přednášky o kultuře, literatuře, historii mangy a dějinách mě neskutečně bavily (#milujumartináskovou),stejně jako psaní seminárek (například na LGBT komunitu v Japonsku nebo visual kei) a Céčkové předměty jako byla kaligrafie, korejská ekonomika nebo Queer theory (přednášky o gay pornografii, no to chceš). Když jsem se odstěhovala od svých nesnesitelných spolubydlících, co se po mě vezli třeba i pro jedinou kapku od kafe na lince, na samostatný pokoj, měla jsem tam svůj klid, mohla jsem si pouštět seriály třeba do rána a nikoho nezajímalo, jestli na přednášky chodím nebo ne. Což se o mém domově, kdy se pět lidí těsní ve dvou pokojích, říct nedá.

Ale nakonec mi sám osud naznačil, že snažit se desetkrát za sebou psát 1700 znaků, aby mi to jistý sensei pak vrátil s tím, že je to "hnusné" a "nepřijatelné" (což byla podmínka, aby mě vůbec pustil k samotné znakové zkoušce, lolz), poslouchat elitářské kecy ostatních studentů, co nejsou schopní mi ani půjčit poznámky, a po večerech se šprtat jen proto, abych ze zkoušky měla stejně F... to není nic pro mě.

Nebudu tu jen nadávat, kolik sil mě to stálo, a odrazovat vás od studia. Potvrdila se zkrátka pravdivost mých vlastních slov, že pokud se tomu chcete věnovat, musíte se denně dlouhé hodiny učit a prostě se tomu stoprocentně oddat i za cenu ztráty vlastní emoční příčetnosti.

Co bude s mým životem teď?

Momentálně dělám na ročním pomaturitním studiu angličtiny (kde mě mají za šprta a rektálního skialpinistu), pokračuju v dobrovolném doučování cizinců v rámci hradecké charity, a dokonce jsem si našla i práci ve zverimexu (abych už neměla potřebu si ke své domácí zoo přivést nějakého toho králíčka nebo morče) a každý druhý víkend jezdím do Prahy na přípravný kurz pro přijímací zkoušky na VFU v Brně. Veterina byla už od dětství můj sen, později mě však odradily přijímačky z chemie, která mi ani na gymplu vůbec nešla, navíc je to jediná veterinární fakulta v ČR, takže se tam každoročně hlásí okolo 800 lidí. Pořídila jsem si spoustu knížek, včetně materiálů od spolubydlící, která na VFU před lety studovala a čeká mě dohánění přijímačkových rivalů, co z chemie i biologie letos maturovali (protože já si za ty 3 roky pamatuju maximálně to, že přes mitochondrie jde buněčné dýchání). Navíc areál VFU je něco úžasnýho a v rámci osnov nabízí fakulta i jezdectví! I když jsem naopak na vedení školy a celkově náturu studentů slyšela ne zrovna pěkné věci...

Pro jistotu si podávám přihlášku i na brněnskou japanistiku, která je novější než olomoucká, ale za to se pyšní aktivnější spoluprácí s Japonskem a větší šancí na výjezd do Japonska. Senpai si ji nemůže vynachválit a zužitkovala bych tak roky studia japonštiny.

Pokud toto čte někdo z budoucích japanistů a máte nějaké otázky nebo potřebujete materiály, nebojte se mi napsat, ať už sem do komentářů nebo na FB, který najdete úplně dole v zápatí. Vím, že tohle je blog o anime a moje články o japanistice s tématem aspoň souvisely, ale i tak mám v plánu sem čas od času napsat něco málo o tom, jak si vedu, kdyby náhodou někdo z vás měl zájem dát se stejnou cestou jako já.