Ve tvém stínu 19.

Itachi i Hiro s Sasukemu přibližují.

---

Itachi se pousmál. Možná že jejich vztah není v takových troskách, jako se domníval. Protože se mu Sasuke skutečně svěřil.

,,Je vidět, že jsme sourozenci." Ušklíbl se Itachi a vzal svého mladšího, rozhozeného bratra kolem ramen. Bylo to jen uklidňující gesto, dlouho se jakémukoliv kontaktu bránil, ale teď věděl, že ho musí nějak ukonejšit. ,,Mezi námi," mírně se k němu naklonil a řekl: ,,Taky nechápu, co na nich vidí."

Sasuke se opřel čelem o jeho klíční kost a objal ho pevně okolo pasu. V duši se mu při tom rozhostil blažený klid. Nerad Itachimu něco tajil a nesnášel, když mezi sebou měli spory, teď se konečně vše urovnávalo. Jeden druhému svěřil svá nejhorší tajemství - alespoň Sasuke doufal, že už další nejsou - a nyní se objevil prostor pro nový, vřelý, přátelský a bratský vztah.

Itachi mu volně položil ruku kolem pasu a přitáhl si ho k sobě do objetí. Ne moc pevně, aby to neudělal tak, jako to Sasuke znal od Hira.

,,Proto si tak často mizel z domu?"

,,Jo," odpověděl Sasuke trochu neupřímně, protože nemizel jen za tím jedním, ale za spoustou jiných. Nechtěl to ale všechno před Itachiho položit najednou. To by se tím mohl zadusit, už teď měl strach, že Itachi bude chtít toho "vyvoleného" poznat. Jenže Sasuke ho nemiluje, nechodí s ním, pouze s ním spí. I tohle mu bude muset jednou říct...

,,Dobře." Pousmál se Itachi a po chvíli delšího objímání se chtě nechtě musel odtáhnout. ,,Donesu ti ještě led, ano?" nabídl mu, aby ho nechal chvíli vydechnout, i on se potřeboval vzpamatovat. Stačil krátký rozhovor se Sasukem, aby na svůj problém, který ho dostal do ještě větších problémů, úplně zapomněl.

Sasuke se zatím natáhl na postel a schoulil se do klubíčka. Nečekal tak pozitivní reakci. Nakonec byl za te Itachiho trapas i rád. Bez něj by si takhle otevřeně nepromluvili a přesně to potřebovali, aby spolu mohli začít normálně komunikovat.

Už žádné výmluvy ohledně tréninku, na rovinu mu řekne, že jde za Hirem... nebo za někým jiným, pokud na to dojde.

Itachi se po chvíli vrátil i s čajem a slibovaným ledem.

,,Co dělá noha?" zeptal se, ačkoliv sám tušil. Opatrně mu nohu narovnal a hned viděl, že jedno lýtko je skoro dvakrát větší, než to zdravé. Hned na něj přiložil utěrku a sáček s ledem. Sedl si vedle něj a dvěma prsty mu přejel po chodidle. Věděl, že jako malý býval Sasuke dost lechtivý, na rozdíl od něj, což bylo častým předmětem Sasukeho stížností na nespravedlnost osudu.

Sasuke okamžitě s nohou ucukl, když ho zašimraly Itachiho prsty.

,,Tohle nedělej...!" zaúpěl a objal svůj polštář, aby do něj ponořil svůj obličej. Ta noha bolela víc, než byl schopen unést, ale nechtěl to bratrovi říkat, protože by ho dotáhl do nemocnice nebo při nejhorším i odnesl, zatímco on věděl, že do rána opuchnutí splaskne a bolest ustoupí.

Itachi se jemně usmál.

,,Zkouším, jestli v tom máš ještě cit..." Pak jeho tvář zvážněla. ,,Jestli to tak bolí, dám ti ještě jeden prášek, ale musíš si o něj říct." Krátce se k němu naklonil. ,,Nedělej hrdinu, pamatuješ? Ty prášky mají i protizánětlivý účinky," dovysvětlil mu ještě a polštář mu lehce odtáhl od obličeje. Proboha proč musí být tak roztomilý...?

Sasuke jen přikývl. ,,Asi bych ještě jeden snesl," uznal. Na rozdíl od bratra si nehrál na hrdinu, jen si nepřál jít do nemocnice a způsobit rozruch jen kvůli poraněnému kotníku, který se i bez cizí pomocí do zítra srovná. Pouze vyhodnotil Itachiho nápad s nemocnicí jako bezvýznamný a zbytečný.

Starší Uchiha přikývl a rovnou mu jeden podal. Očividně ho měl už předpřipravený. Pomohl mu se posadit, aby vůbec nohou nemusel hýbat a měl jí v úplném klidu a podal mu na zapití tentokrát hrneček čaje.

,,Měl bys to nechat odpočívat, mám ti něco přinést na čtení, nebo co bys chtěl dělat?" Byl to jen bolavý kotník a Sasuke neumíral, ale Itachi měl přeci jen jako jeho starší bratr zájem o to, aby se co nejdříve uzdravil. A klid mohl jeho noze jenom prospět. Čas na spaní ještě nebyl, před chvílí obědovali, ale tušil, že nátura Sasukeho mu nedovolí jen tak nečinně ležet a zírat do stropu.

Sasuke vteřinku přemýšlel, než pohlédl k oknu.

,,Podíváš se, jestli neleží něco na parapetu? Bílá obálka?" Byl už z toho lehce nervózní. Dávno měl ten dopis dostat, nebo nějakou básničku. Proč už Hiro nic nepíše, nestalo se mu něco? Nebo se ho snad dotklo to jeho odmítnutí?

Možná mu měl vysvětlit, že mu ty dopisy vlastně zase tolik nevadily a rád by si jimi zpříjemnil večeř. Některá slova ho dokonce i tak podivně... zahřála. Asi nejspíš u srdce.

Itachi přikývl, ale odpověď znal ještě dřív, než tam došel. Neposílal mu nic... tak rád by, ale nechtěl vypadat jako mluvka. Dal mu slib, že pokud ho požádá, aby přestal, nechá toho. O nařčení z toho, že ho sleduje a zahrnuje dopisy, opravdu nestál.

,,Ne, Sasu, nic tu není," Itachimu došlo, že ačkoliv tu měl Sasuke okna tři, šel přímo k tomu správnému. Naštěstí mu to včas došlo, takže se pak vydal i k dalším, aby je zkontroloval se slovy: ,,Tady taky ne." Na nic se ho neptal, nic nevyzvídal.

Sasuke se zamračil na svou peřinu, pak jen potřásl hlavou a falešně se usmál.

,,To nevadí," pronesl a mávl nad tím rukou. Nevěděl, jak přesně si má vyložit to, že žádný dopis nepřišel. Překvapivě ho víc trápilo, že se něco stalo samotnému Hirovi, než možné uspolechnutí jeho žádosti, kterou na něj měl.

,,Je to jen taková hloupá hra," vysvětlil bratrovi, aby před ním nic netajil. Tohle mu ještě říct může.

,,V pohodě." Itachi s očividným nezájmem jen trhl rameny. Mrzelo ho vidět takhle zničeného. Posadil se k němu a aniž by si uvědomil, co dělá, začal si hrát s jeho vlásky, což bylo i příjemné, ale z Itachiho strany dost nezvyklé. Najednou ho něco napadlo. ,,Budu si muset odskočit, můžu ti zatím přinýst nějakou zábavu, nebo tu mám být? Ale budu u toho muset pracovat..."

,,Ne, moje jediná zábava leží v týhle knížce." Sasuke otevřel poměrně silnou knihu, ve které byly založené předešlé dopisy od Hira. Možná by z nich dokázal něco vyčíst, třeba je tam ještě něco, čeho si nevšiml, co ho navede na správnou cestu a prozradí mu jeho pravou identitu. Neměl už se čeho jiného chytit.

Itachi přikývl a pomalu, opatrně vstal, aby mu do nohy nevrazil.

,,Mám zůstat, nebo chceš mít klid?" zeptal se ho ještě na poslední otázku, mezitím co uklízel platíčka do krabiček od léků a srovnával na nočním stolku hrnek čaje tak, aby ho Sasuke nešikovným pohybem loktu nepřevrhl.

,,Jak chceš ty." Sasukemu jeho společnost nevadila, ale ani ho nenutil se mu věnovat, jestli má ještě nějakou práci. On sám se bude zabývat hledáním mezi řádky. Byl si téměř jistý, že mu do těch dopisů Hiro vkládá nějakou nápovědu, třeba i chce, aby jeho totožnost odhalil, a dělá to prostřednictvím básniček a dopisů, která na druhou stranu vypadala spíš jako vyznání lásky. Možné je v tom zakombinované obojí.

Starší Uchiha se beze slova odebral k sobě do pokoje i se všemi věcmi, ale za chvíli se vrátil, v rukou držel jakési svitky a usadil se do menšího křesla vedle Sasukeho postele, vlastně spíš naproti jeho posteli. Musel totiž napsat něco, co si Sasuke nemohl přečíst a co si už rozhodně nesměl spojit s jeho osobou. Dnes už riskoval dost. Chtěl mu ještě připomenout, že kdyby cokoliv potřeboval, ať se nezdráhá říct, ale zastavil se včas, když si vzpomněl na jejich nedávnou konverzaci, kde byl ještě za Hira.

Sasuke se překulil na záda a aniž by si všímal toho, co dělá Itachi, tak si znovu dokola a dokola četl všechny ty dopisy, dokud je neuměl nazpaměť. Pořád na nic nemohl přijít, zkoušel v nich dokonce hledat slovní přesmyčky, ale ani tak o nešlo.

Nakonec z toho únavou usnul. Analgetika splnila všechny své funkce a on zaspal s papíry na břiše.

Itachi to nejdřív nepoznal, ale když vzhlédl a uviděl, že se Sasukemu už nechvějí víčka a skutečně tvrdě usnul, pomalu se zvedl, opatrně mu dopisy vzal a položil na stolek vedle. Ještě ho přikryl dekou, aby mu nenastydl, měl v pokoji vždycky takovou zimu. Pak se mírně sklonil a přejel mu prsty po tvářičce. Asi to mělo vypadat jako bratrské, starostlivé gesto, ale Itachi chtěl jenom zjistit, jak moc tvrdě spí. Když po doteku téměř nezareagoval, odvážil se sklonit o něco níž a přejet svými rty po těch jeho sametových. Přivřel oči a tiše vydechl, hned se ale odtáhl, jako by ho tu mohl někdo nachytat.

,,Hiro..." zašeptal Sasuke ze spaní a automaticky své rty pootevřel. To, jak ho oslovoval, jak vyslovil to jméno, skoro jako kdyby ho volal nebo žádal. Potom už ale nic další neřekl, zase na prázdno ústa zavřel a přetočil se na bok, aby se mu lépe spalo. Nevzbudil se ani nezaznamenal dotek Itachiho rtů.

Ten se nad spícím chlapcem kousl docela tvrdě do rtu, aby se probral. Sám upřímně absolutně nechápal, jak se k němu mohl dostat až tak... blízko. Jediné, co celou dobu dělal, bylo neúnavné dokazování, že o něj vážně stojí a že ho má skutečně rád. Něžně se pousmál a pak pomalu odešel z pokoje, když ještě před tím zhasl velké světlo a zavřel dveře, aby ho nerušil. Do jeho pokoje se ale vydal ještě jednou, to však jenom kvůli tomu, aby mu na stolek přinesl další, čerstvý čaj a malou svačinu. Samozřejmě neopomněl ani jeho milovaná rajčátka. Pak už se odebral k sobě do pokoje.

Sasuke spal až dlouho do noci a Itachiho péči ocenil až ráno, kdy se probudil a našel na svém stolku jídlo.

Sice už bylo trochu oschlé, ale přesto jím nepohrdl a s chutí se do něj pustil. Bylo to docela milé, že se o něj bratr tak staral, jako kdyby si minimálně tu nohu zlomil. Ačkoliv mu to přišlo trochu přehnané, tak jídlo až k posteli si rozhodně vychutnával.

Jakmile dojedl, odhodil peřinu, aby se podíval na nohu. Byla ještě víc oteklá a Sasuke pocítil bodavý osten přímo v místě úrazu. Nevypadalo to vážně dobře.

Itachi už byl tou dobou vzhůru, ale myslel, že jeho mladší sourozenec ještě spí. V kuchyni mezitím připravoval svojí snídani, aniž by se stresoval prací. Jeho asistenti se také musí odnaučit běhat za ním s každou drobnou hloupostí. Včera uvažoval, jestli ten nápad, který má, je dobrý. A jestli ho po jeho uskutečnění Sasuke nezabije, ale za zkoušku to stálo, vypadalo to, že si Hira skutečně oblíbil.

Ten zatím nešťastně sledoval popsané papíry s čajem v ruce. Nikdy na to nepřijde. Hiro je až moc opatrný, viděl v tom tolik nápověd, ale nedokázal mezi nimi najít souvislost a hlavně neviděl nikoho ve svém blízkém okolí, kdo by na něj seděl. Možná, že se pohybuje blízko něj skrytě, třeba ho vůbec nezná, jenže sám Hiro několikrát naznačil, že se znají... Tak kdo to je? Kdo se skrývá za tím dokonale tvarovaným tělem, něžnýma rukama a okouzlujícím hlasem? Kdo?

Itachi zaslechl nějaké zvuky, až když se mu dovařila voda. Vzal ještě čerstvý džus k snídani a vydal se za ním. Už ve chvíli, když vešel do dveří, mu popřál dobré ráno, ačkoliv okamžitě poznal, že je z toho pořád rozladěný. Mimoto ho napadlo ještě cosi šíleného, ale to plánoval pravděpodobně zavrhnout, bylo to až moc riskantní.

,,Dobrý," zahučel Sasuke v odpověď a vypil celou sklenici džusu na jeden zátah, přestože před několika málo minutami vypil celý hrnek studeného čaje, který mu Itachi připravil už včera.

,,Podíváš se ještě jednou na ten parapet...?" zeptal se naléhavým hlasem. Jestli má ještě další den strávit v posteli, tak u toho bude dělat alespoň něco užitečného. Dnes odhalí Hirovu pravou identitu.

Itachi si povzdychl, ale tak, aby to Sasuke neviděl. Udělá to pro něj, včera se vykroutil z horší situace. Obešel všechny, ale u posledního se zastavil, otevřel okenici a z parapetu sundal menší, bílou obálku. Pousmál se a podal ji Sasukemu. Jen viděl jeho výraz, věděl, že se rozhodl správně.

,,Budeš chtít něco k jídlu?"

,,Ne, ne, ne! Už jsem jedl..." Sasuke už o bratra nejevil zájem, chňapl po obálce a nedočkavě ji otevřel. Cítil, že ten dopis bude poslední dílek, který chybí do jeho skládanky, ten který propojí všechny ty indície navzájem.

Itachi se otočil a s klidem vyšel z místnosti. Byl rád, že se otočil včas, musel se té nedočkavosti ušklíbnout. V dopise, jež Sasuke obdržel, totiž nebylo nic o jeho identitě. Zato tam stál jiný, překvapivý fakt.

Sasuke, myslíš, že bych tě mohl dnes odpoledne navštívit? Mám jen dvě podmínky: tvůj bratr musí být pryč z domu a ty si musíš poctivě svázat oči šátkem. Věřím ti a spoléhám na to, že pokud mě skutečně chceš znovu potkat, budeš jednat čestně. A možná by se hodilo nechat otevřené okno...

Sasukemu se prudce rozbušilo srdce. On ho chce navštívit? Tady?!

Nebyl si jistý, jestli je to dobrý nápad. Bude tady u něj. V jeho pokoji, s ním a bude určitě chtít... První známost, kterou si přivede domů. Sasuke nevěděl, jak se rozhodnout. Plést dohromady svůj život tady s životem tam někde venku, ve zbrojnici. Může je proplést? Nestane se nic, čeho by pak později musel litovat...?

,,Itachi!" zavolal na bratra.

Ten se u něj objevil během několika minut a mimo sebe donesl i nový led, suchou utěrku a další mast s práškem. Než stihl mladý černovlásek cokoliv říct, vtiskl mu starší Uhiha do ruky pilulku se slovy "až to spolkneš". Nohu mu opět namazal gelem a přiložil led.

,,Tak povídej," vyzval ho konečně.

Sasuke rychle spolkl prášek a prosebně se na něj podíval.

,,Potřebuju, abys tu odpoledne nebyl." Víc mu k tomu neříkal, doufal, že si to Itachi domyslí sám. ,,Nic se mi nestane, jen... potřebuju tu být sám." Díval se na něj tak naléhavě, jako kdyby šlo o život.

Nechtěl sice Hira tahat do svého světa, ale co když jeho příchod obsahuje nějakou další indícii? Co když je právě to ten poslední dílek?

Itachi se pousmál.

,,Stejně potřebuju trochu popohnat ty lidi v práci a zkontrolovat je." Věnoval mu pohled, který se mohl rovnat spikleneckému mrknutí. ,,Jdu udělat oběd, abys nemusel zbytečně vstávat, hlavně to nenamáhej. Hned po poledni zmizím," slíbil mu upřímně.

Sasuke se pousmál, což se rovnalo slovům díků.

Teď by asi měl najít nějaký šátek, kterým si zaváže oči. Hloupá podmínka, ale asi by to nebyl Hiro, kdyby nepřišel s ničím podobným. Snad ho nezačínal poznávat...?

Uvědomoval si, že ten jejich vztah bere čím dál s větší váhou. Ne, rozhodně se nezamiloval, rozhodně toho k němu necítí tolik jako k bratrovi, ale... je pro něj důležitý...? Je?

Copak by plnil jeho podmínky, kdyby nebyl?

Sasuke na typ takových otázek nevlastnil mozkové buňky. Dostal z tolika nezávidění hodných situací, ale z takové zdánlivě jednoduché neuměl šikovně vybruslit.

Itachi se musel potichu zasmát, zatímco připravoval oběd. Měli ještě trochu jasmínové rýže ze Sasukeho posledního vaření, takže ji spotřeboval.

Těsně po dvanácté připravený pokrm donesl Sasukemu, sám už ho měl snědený a rozloučil se s ním. Musí tam vložit nějaký časový odstup, pokud se má vrátit jako Hiro. Zmizel z domu, ale než tak učinil, svázal si vlasy o něco výš, aby je znovu Sasuke už nemohl rozpoznat a oblékl si tmavý plášť s kapucí. Možná, že tohle nedělal jen kvůli němu... sám nejspíš toužil vidět jeho pootevřené rty, narůžovělé tváře, mléčně bílou kůži. Nehodlal s ním nic mít, s takovým zraněním by to bylo komplikované, stačila mu pouhá myšlenka na chvíle, které bude smět strávit se Sasukem a hned se mu zlepšila nálada.

Sasuke seskočil z postele, dobelhal se ke skříni a hledal v ní něco, co by se mohlo podobat šátku. Nic takového nikdy nenosil, ale věděl, že jeden větší sytě rudý tam najde.

Složený do malého čtverečku ležel pod všemi jeho svršky. Sasukeho ha za jeden cíp vytáhl ven, vrátil se i s ním zpět do postele, poskládal ho do silnějšího pruhu a převázal si s ním oči, tak aby opravdu nic neviděl.

Itachi stál za domem a ještě vyčkával. Jednou to stejně praskne, věděl to a bylo mu z toho zle. Tím hůř, když se teď s bratrem udobřili. Takovou zradu mu neodpustí, v životě ne. Sasuke ho očividně touží poznat a jak zná cíle mladšího bratra, jsou stálé a jen tak se jich nepustí.

Sasuke si připadal trochu hloupě. Seděl ve vlastním pokoji, ve vlastní posteli a ze zavázanýma očima. Přišlo mu, jako kdyby byl dárek do nějakého harému. Vědomě své ego nikdy takhle nešpinil, doufal proto, že Hiro přijde, aby překryl jeho zostuzení. Vždyť to vůbec dělat nemusí, oči si zavázal jen kvůli němu.

Ale jeho poslušnost i trpělivost měla být odměněna. Znenadání ucítil jeho horký dech v týle, když místo pozdravu zašeptal jen pár tichých slov.

,,Přežíváme v domnění,

že náš charakter se nemění..." Dvě dlaně na Sasukeho bocích ho ujistily, že má zůstat tak, jak je a tudíž jen ucítil, jak si jeho neznámý, kterého podle hlasu okamžitě poznal, přiklekl na postel za něj.

,,Ty jsi ale zmaten a nevíš co a jak,

tu čistou modř sebedůvěry

překryl nejistoty mrak." Jeho rty se otřely něžně o ouško mladšího Uchihy. Mluvil tlumeně, příjemně a přesto zcela zřetelně a svým způsobem uklidňujícím, milým tónem dodával pocit bezpečí a k tomu přidával jasný fakt, který musel mladý černovlásek okamžitě rozpoznat... že je to míněno jen a pouze pro něj.

,,Stovky druhů zbraní znáš,

v tom se nezmýlíš.

Když však dojde na vztah náš,

máš strach pustit si mě blíž," šeptal slůvka velmi pomalu, pečlivě do nich vkládal, to, co skutečně znamenala a nechával Sasukemu čas, aby si jejich význam dokázal představit. Jeho dlaně najednou přejely po pažích mladšího tmavovláska a neznámý s ním jemně propletl prsty.

,,Věř mi,

neublížil bych těm něžným rukám..."

Pak Sasuke rozpoznal jeho hebké rty na svých, ale byl to jen letmý, něžný dotek.

,,Věř,

neumlčím tvé rty podřízené." Když Sasuke mírně pootočil hlavu, muž se čelem dotkl toho jeho a prsty jedné ruky mu vpletl do vlasů na zátylku.

,,Nikdy

nevystavím tvé city mukám," slíbil mu, pak se jeho prsty přesunuly ze strany na jeho krk a rty se znovu dotkly Sasukeho pootevřených úst.

,,Věz,

nezradím srdce mě svěřené." Stisk jeho dlaně jen na sekundu mírně zesílil... drželi se skutečně za ruku, jako by k sobě patřili. Dotýkali se rty a společně se nadechovali. Sasuke měl na očích šátek a Itachiho onyxy skryla víčka olemovaná černými řasami. Oba se spoléhali jen na cit a ostatní smysly. A Itachi Sasukemu dal jako dárek pocit, že to oni jsou dvě poloviny dokonale do sebe zapadající, které tvoří celek.

Mladšímu přejel po zádech mrazík z Hirových slov, přestože ho jeho ruce hřály. Znal význam těch slov, ale to, co popisovaly neuměl cítit a možná to pořád cítit ani nechtěl. On se přeci nemůže zamilovat, pro něj jsou tak velké city zapovězené. Kdyby si dovolil přijmout ve svém srdci lásku k někomu jinému než k Itachimu, postavil by ho výš, než stojí jeho bratr. To on nemůže. Itachi toho pro něj udělal až příliš, žil a žije pro něj, musí mu to oplatit rovným dílem a tím zároveň vylučuje i nějaký hlubší cit k někomu druhému.

,,Promiň," vyslovil to jediné slovo, které i tak bylo známkou toho, že mu Hirovy city k němu nejsou tak úplně lhostejné.

Jeho společník ho ale pouhým "šššt" a měkkými, vlhkými rty umlčel. Věděl, jaké city k němu Sasuke chová jako k bratrovi. Sice to byla bratrská láska, ale teď už si byl jistý, že alespoň skutečná láska to byla. A také věděl, jakým citům se u Hira brání, ačkoliv mu to moc nešlo. Držel ho v lehkém obětí, tak, aby neposel pohnout poraněnou nohou a jen si užíval a vnímal jeho přítomnost. Fakt, že on ho teď smí vidět... byl k nezaplacení.

Sasuke se k němu už konečně otočil celým svým tělem, zkřížil ruce za jeho krkem a plně se vnořil do jeho rtů. Ačkoliv se viděli poměrně nedávno, přišlo mu to jako věčnost. Toužil se ho dotýkat víc a častěji, a i když si říkal, že by mu nevadilo chodit i za někým jiným, tak cítil, že už by to bylo o úplně něčem jiném a nejspíš by si to už nedokázal ani tak užít. Ten muž ho změnil. Udělal z něj něco, čím nikdy nechtěl být. Nestál o takové pocity, o lásku, o myšlenky na toho druhého, o touhu po jednom, jediném, konkrétním těle. A teď se jim nemohl ubránit.

Itachiho Sasukeho reakce potěšila. Věděl, co je ten příjemně hřejivý pocit zač. Mladší bráška se mu konečně podvolil. Ne úplně, ale přeci jen to byl obrovský pokrok. Protože neznal jeho identitu, nemohl se ani bát, že by se bavil nebo nedej bože spal s jinými. Už od začátku mu musel v jistém směru věřit, nechat se vést jeho doteky, přijímat jeho polibky, tím vším si Itachi postupně získával jeho důvěru. Polibek ještě prohloubil, ale po chvíli se musel odtáhnout, aby se mohl nadechnout a dohnat tak ten kyslíkový deficit.

,,Nechtěl´s, abych posílal dopisy, tak jsem to udělal jinak," vysvětlil svůj výstup před chvílí.

Sasuke se opřel svým čelem o jeho a ještě s přídechem vzrušení řekl: ,,Vlastně mi docela chybí." Obvykle svou vinu nepřiznával a už vůbec ne, že by mu něco mimo rodiny mohlo chybět, jenže on tolik toužil vědět, kdo tu s ním teď sedí na posteli. Strhnout si šátek pro něj bylo obrovské pokušení, které musel překonat, pokud nechtěl Hira ztratit. Což si teď nedokázal tak úplně představit. Bloudil prsty po jeho těle a znovu svými rty dorážel na ty jeho.

Itachi se párkrát pod jeho doteky rychleji nadechl a útok na svá ústa mu oplatil.

,,To jsem rád," zašeptal mu do sametových rtíků něžně. Sasukeho doteky se stávaly žádostivějšími a po chvíli mu mužovy prsty sevřely zápěstí, zároveň ho jeho neznámý svou vahou donutil znovu se položit a ruce mu byly znehybněny vedle hlavy.

Myslíte si, že Sasuke Hirovi úplně podlehl?