In the end
Jak název napovídá, přišel čas nějakého toho formálního, ale asi bohužel i faktického mého konce na tomto blogu. Už dlouho to tu umírá, vím to já, víte to vy a je zbytečné budit v komkoliv nějakou naději.
Pamatuju si den, kdy jsem blog zakládala, bylo mi 12 a říkala jsem si, že já nikdy svůj blog nezruším jako ostatní, ale sedím tu o 11 let starší (hrůza) a vidím spoustu věci jinak, než jak jsem je viděla jako malé dítě. Dlouhé roky byl blog můj jediný útěk od reality, můj vlastní svět, můj úkryt před mými démony, ale ze spousty démonů jsem vyrostla a z většiny se zkrátka jen oklepala a jsem už úplně jiný člověk, než jaký tenhle blog zakládal.
Tím nechci říct, že by mě nějak přešla láska k psaní nebo snad láska k ItaSasu. To nikdy. Občas si i z nostalgie čtu vlastní povídky (povídky jiných, které jsem měla ráda, už bohužel zrušili svůj blog a já se k nim nedostanu). Ale zkrátka je najednou spousta věcí, které mají před blogem přednost...
Především je to škola... jak asi někteří vědí, zběhla jsem na lékařskou fakultu a ještě kvůli vlastní pohodlnosti a nechuti k Praze jsem se rozhodla studovat hradeckou fakultu, o které se roky traduje, že je nejtěžší, asi převážně kvůli fyzice, ale kdyby jen to...
Kdybych aspoň měla nějaké prázdniny, ale nemám, protože zkoušky se ne vždy podaří dát před prázdninami a navíc máme praxe. Vstávání o půl čtvrté mě kompletně zmáhá a dělat v nemocnici, jak s oblibou říkáme, "děvku pro všechno" mě zmáhá o to víc.
Takhle to zní, jako kdybych tam jen trpěla, ale ve skutečnosti mě to studium strašně baví a i na praxích se najdou nějaká ta pozitiva... byla jsem třikrát při kardioverzi (taková ta strašně vyšperkovaná akce ve filmech, kdy se defibrilátorem navrací nebo upravuje srdeční akce), asistovala jsem při bronchoskopii (nahlížení endoskopem do plic), testovala jsem jednu paní na demenci (a dozvěděla se od ní, že je květen 1938), třikrát cévkovala (zavádení hadičky do močového měchýře), samozřejmě jsem dělala i spoustu triviálních výkonů - aplikace milionu injekcí, odběry, meření fyziologických funkcí, převazy... Zatím jsem si prošla teda jen chirurgií, kardiem a JIPkou, ale tolik zážítků.
Pak je to přítel. Oba máme zatraceně náročnou školu, a když se sejdeme ve volnu, jsme radši spolu, než abych já seděla u blogu a on hrál... WOWko nebo LOLko, nebo co to bylo... A tím spíš zbytek prázdnin, chceme jezdit na dovču, na výlety... A to žere taky dost času, ale samozřejmě mě to opět baví víc než sedět za notebookem.
Aoda. Jak někteří vědí, má "malá" hadí potvůrka. Můj milovaný hroznýšek už není žádný drobek, vlastně roste tak moc a tak rychle, až mu začínám říkat "anakondo". Moje drahá anakonda potřebuje už nové terárko, nechala jsem si ho vyrobit na zakázku, ale jen to terárko, vnitřek si zařizuju sama, takže lepím skalky apod a sice už to vypadá dost nadějně, ale je to taky práce tak na 10 večerů (jindy už čas zkrátka nemám) minimálně.
Práce. Praxe samozřejmě nemáme placené (ehm přítel má, mám pocit, že lékařská fakulta je oproti právnické těžce diskriminována), takže mi do toho čas žere ještě brigáda. Kam ale chodím taky většinou ráda. Která holka by nestála o to pracovat v obchodě s oblečením (já už docela občas ani ne :D).
Přátelé. Přátelé, kteří mají asi stejně tak času jako já. S Hachi se teď vídám teda dost, ale moje drahá Riuu přišla o kolegyni nebo respektivě má línou kolegyni a je v práci pečená vařená. Ale když už máme čas, chceme se prostě vidět a chci je vidět víc, než chci opět sedět o notebooku.
Samozřejmě by se toho našlo daleko víc, ale nebudu tu sepisovat román, protože by to beztak málokoho zajímalo a nemám tolik času, za chvíli musím do práce.
Vážně se vynasnažím douveřejnit všechno, co je rozepsané a hlavně dopsat to, co mám rozepsané, ale neříkám, že to bude za tyhle prázdniny ani že to bude tenhle rok, to by se vážně musela vyskytnout nějaká významná časová trhlina, ale kdo ví... myslím na to, ale bohužel den má jen 24 hodin a... to jsem možná mohla taky zmínit, vůbec se tu nehodlám litovat, ale možná si někteří pamatují na moje problémy s boreliozou.
Bohužel jsem ke konci zkouškového pravděpodobně kvůli ní skončila na neurologii na infuzi, protože jsem nemohla vydržet bolestí hlavy. Za tu dobu moje výsledky testů prošly rukama asi 5 lékařů a každý má na to jiný názor. Po lumbální punkci mi sice borelioza vyšla, ale podle názoru posledního lékaře, to návrat není a mám hlavně pořádně spát a odpočívat. Tak se snažím jak můžu, abych spala alespoň těch 7 hodin. Místo mých obvyklých 5-6 je to o dvě hodiny víc a ten čas se dal taky využít všelijak, nu což proti spánku nic nemám...
Tím bych to asi uzavřela. Bylo mi tu s vámi moc krásně, děkuju všem, kteří četli moje (naše povídky) a rádi se k nim vrací a nevadilo jim napsat tu a ta nějaký komentář. Cením si toho a nebojte, pamatuju si nějaké ty nicky.
Snad se mi do konce léta podaří alespoň něco málo přednastavit, ale opravdu v to moc nedoufejte, nerada kohkoliv (z)klamu.
Vaše Ája
- za překlepy se omlouvám, píšu to opravdu ve spěchu a snažila jsem se to úplně neodfláknout
nooo eem. je to velka skoda ze koncis. uz pred casom skoncila aj vita. no myslela som ze sa tohoto nedockam. ale ked si nastupila na medicinu. dalo sa to cakat. a no uz si to tu aj spominala. a aj poviedky si prednastavovala uz mozno aj rok? no i tak som myslela ze k tomu nedojde...
OdpovědětVymazatje jasne ze ako skola, rodina, priatelia a vztah ti zaberaju väscinu casu. a samozrejme je logicke ze volny cas travis s nimi. clovek po case z vela veci vyrastie..
ako si spominala hlavne nezabudaj na odpicinok. telo ti to vie vratit v tej najnevhodnejsej chvili. ono si to vie vynahradit..
je velka skoda ze sa neobjavia nove poviedky ale tajne dufam ze aspon tych par este dokoncis. snad si na to najdes cas. skoda ze nebudu dokoncene vsetky.
kazdopadne bude mi po vasich poviedkach smutno a velmi rada sa stale vraciam a aj budem vraciat na tento blog...
tak hlavne sa drz a nech sa to dari ako najlepsie to pojde. hlavne aby si bola spokojna. a nic nelutovala...
ps. stale ta mam na fb. uz iba
A nadešel čas :'( ... Ne, popravdě, asi budu stručná, je fakt, že to bude ode mně trochu necitelné, na to, že jsem tvůj blog objevila pár měsiců potom cos ho založila... divný časy SasuSaku... Diskriminace všech hetero párů!!!! ×D (říká vdaná paní) .... ale sama ti rozumím....Sice já se na medicínu vykašlala, potom co jsem odmaturovala, jsem se vdala a v podstatě jsem měla školy plné zuby, takže Univerzita a medina šli do háječku zeleného, za to jsem se ale dala na cestu karierního růstu.... A vzhledem k tomu, že jsem finanční poradce/ obchodní ředitel investiční firmy, tak sama nemám moc času... povídky čtu jen proto abych si oddechla od mailu a čtení dění na burze, co se děje s investicemi apod... a můj nedostatek času se poslední dobou odrážel i na komentářích.... byli stručné krátké a já byla celkem i vyždímaná, že jsem už nevěděla, jak kloudně psát... přeju ti ať si užíváš život a doufám, že blog se ještě nějakou dobu nesmaže, protože jak říkám odbíhám sem číst i nějaké ty staré povídky, abych si odpočinula od práce... ano sice mám mangy, ale někdy potřebuji klidný text bez obrázku v češtině ×D .... snad se ti podaří dozveřejnit ty nedopsané povídky, čímž mi uděláš velkou radost, ale popravdě řečeno, a to nechci být nějak útočná, smířila jsem se s tím, že se konce nedočkají... Navíc já nemám co mluvit, sama blog nepoužívám od roku 2016 "aktivně" a pouze jen čtu .... občas taky píšu, ale to je zase něco, co jestli někdy spatří světlo světa tak po editaci, korekci a v knižní formě (nebo aspoň jako e-book) takže žádná FF ×D ... ano já vím, jsem strašná svině co vypadá že je posedlá prachama, ale v podstatě já s penězi pracuji a znám hodnotu takže... ×D ... no spíš to vypadá, že jsem se rozkecala o sobě.. .v každém případě Hodně štěstí do života, uzdrav se a přinejhorším mám pořád stejný FB... nebo se potkáme někdy na AF... když mu dám přednost před prací ×D.... Ciao ciao ×D
OdpovědětVymazatPopravdě jsem něco takového očekávala už delší dobu...no a je to tady :-/...tvé povídky zbožňuju, to víš :) a ráda se k nim kdykoliv vrátím.
OdpovědětVymazatRáda bych byla za zakončení alespoň Zamilovaného, ta povídka si to určitě zaslouží :)...
V osobním životě ti samozřejmě přeji hodně štěstí a úspěchů a budu ráda, když se tady aspoň občas ukážeš a dáš nám o sobě vědět :)
A do pi*** ! Omlouvám se za ten výraz, ale tohle mě zabilo. . Tolik skvělých autorů končí a mě bolí srdce. Asi mi nezbude nic jiného než akceptovat tvé rozhodnutí. Jen ti chci říct, že cením všechno co zvládáš a co jsi dokázala . Děkuji, díky tobě jsem mohla mít svůj svět s tvými dokonalými příběhy ❤
OdpovědětVymazatvždycky se jednou za rok jdu podívat na tento blog protože jsem milovala (doteď některé) tvoje (vaše) povídky... chodila jsem sem už od svých 13 když jsem hltala každé slovo.. je to zvláštní že to najednou končí .. ale chápu sama jsem na univerzitě .. Jediné co ti mohu popřát je štěstí do života.. Děkuji ti za všechny krásné povídky :)
OdpovědětVymazat[5]: no napsala jsem to nějak debilně promiň mám 39 horečky takže jestli se to nedá číst sorko
OdpovědětVymazatDěkuju moc za Tvé příspěvky na tomto blogu, ráda se k povídkám vracím a čtu si je, když je čas.
OdpovědětVymazatPřeju hodně sil na zvládnutí Tvých cílů! Budu se těšit na dopsání rozepsaných povídek (i když to nebude tento rok).
Ačkoliv jsme nepřestaly být v kontaktu, nemůžu se zbavit nutkání rozloučit se s tebou - jako autorkou - i tady, oficiálně. Náš příběh dobře znáš, jak jsem chodila na blog číst povídky. Ani ve snu by mě tehdy nenapadlo, že jednou budu psát s autorkou, kterou jsem obdivovala.
OdpovědětVymazatHodně jsi mě toho naučila - nejen v Itasasu světě - a já jsem ti za to moc vděčná.
Navíc není pravda, že končíš jako autorka. To, co jsi napsala, ti nikdy nikdo nevezme, autorka těch děl budeš napořád.
Když něco končí, znamená to, že něco jiného začíná. A i když už to nebude zahrnovat čtenáře, spoluautory a fanfiction, jsem si jistá, že to bude stát za to. Znám tě.
je strašná škoda, že končíš tvé povídky sem si strašně užívala. S naruto blogem sem začala o dva roky později než si začala ty a moc ráda jsem sem chodila číst povídky
OdpovědětVymazatTak ať se ti daří a úspěšně vystuduješ lékařskou fakultu :)
Ahoj. Nebyla jsem tu hrozně dlouho. Občas jsem si něco přečetla, ale už jsem přesedlala někam jinam. Teď jsem uviděla tenhle příspěvek.
OdpovědětVymazatNebudu psát nic, že je to škoda a tak. Jako je, ale co se dá dělat? Jako když jde o práci a zdravý rozum, je jasné, že vedlejší věci musí prostě počkat anebo rovnou zmizet. Nemluvě o tom... bože... lékařská fakulta. Divím se, že máš vůbec čas napsat takhle dlouhý text... Chápu, že tě to baví - psaní, ale i tak máš ode mě maximální respekt a naprostou úctu.
Chci se zaměřit na něco jiného.
Chtěla bych vám ze srdce poděkovat za všechno, co jste konkrétně pro mě udělali (používám "i", protože mi něco říká, že se zde nacházel nějaký kluk, tak abych ho taky nevynechala. Alá - rovnoprávnost?). Začala jsem sem chodit... před 6/7-ti lety? Je to hrozně dlouho... (alespoň pro mě) a musím říct, že díky vám se můj život dost změnil. Prakticky jste mě navedli na dráhu fujoshi (podle mě jste byli zakladateli a tak nějak tahouny povídek u nás obecně, co se týče Naruto univerza), ale pro mě je dnes v tuhle hodinu důležitější, že jste mě naučili užívat si čtení, ba dokonce i psát. Díky vaším spolupracím jsem si čtení opravdu oblíbila (zamilovala je asi moc silné slovo, ale předtím jsem nečetla vůbec, protože to byla "nuda"). Dokonce jsem se inspirovala natolik, že jsem i z vlastní vůle začala psát do různých školních soutěžích své vlastní příběhy. A kupodivu se mi dařilo i daří. To mělo za následek i to, že se lépe orientuji mezi lidmi, lépe komunikuji apod. Ani nevím, co všechno ti napsat... Jak už jsem zmínila, změnili jste mě dost - v dobrém slova smyslu. Dneska díky čtení i svým vlastním vizuálům a psaní dokážu rovněž tvořit obrazy na papír a přemýšlet o věcech v širším smyslu. Například s tvými/vašimi posledními povídkami (např. Zamilovaný, Smrtelná touha) mě naprosto uhranuly svými psychologickými pochody.
Asi to zkrátím, protože si teď možná připadáte, že jsem totální stalker apod (alespoň mně to tak zní...). Hrozně mě jenom mrzí, že opravdu nedokážu vše popsat. Je ve mně tolik emocí a slov. Je to zkrátka těžké. Asi ne jako pro vás (teď konkrétně pro tebe, Ájo). Ale asi mě chápeš. (je mi do breku z melancholie a z té změny a všeho... promiň)
Chci jenom říct... Nemůžu vám popsat, jak moc děkuji... za všechno. A myslím, že alespoň za mě si zasloužíte pokoj (teď to platí pro Áju, která se snažila udržet blog seč jí síly stačily). Je zbytečné trpět stresy o tom, co se děje s blogem. Sice jsem si prvně říkala, že to bude škoda. Občas jsem se sem vrátila, abych si přečetla staré příběhy, ale na druhou stranu mě napadá, že můžu vytvořit díky tobě nové s jinými zápletkami a třeba to někam dotáhnout (bože, zní to hrozně divně a blbě, ale věř mi, že to vůči vám myslím ABSOLUTNĚ v tom nejlepším).
Chci tím říct... zasloužíš si klid. A podle mě jste roznesli skvělou zprávu (asi ani ne takto mířenou), kterou my, ti, kteří sem přišli takovou náhodou jako já a oblíbili si čtení, budeme opět rozšiřovat vaše slova a příklad kreativity, umění psaní a přemýšlení nad osudy nejenom nás samých, ale i jiných charakterů v naší knize jménem Život.
Děkuji moc a užijte si klidu od zbytečných starostí, zasloužíte si to.
Děkuji vám všem, kteří se podíleli na tomto blogu.
Děkuji za vše, co jste pro mě udělali (Ája, Shirayuki, Vita a další). Moc vás všechny srdečně ještě jednou zdravím.
Díky.
Upířmně musím říct, že mi to láme srdíčko, ale moc dobře to chápu, taky jsem vysokoškolačka... Vaše povídky čtu už spoustu let (ač jsem se pravděpodobně pokaždé podepisovala jiným nickem, protože jsem je často měnila ehm..). Pamatuju časy, kdy jsem každý den nejméně 10x kontrolovala, jestli nevyšla další kapitola a při čtení jakékoliv povídky jsem hltala každé slovo. Pamatuju si tolik emocí, které ve mně příběhy vyvolaly, jak jsem se smála až jsem se válela po podlaze a jak jsem plakala u hezkých i špatných konců. Málokdy se mi stalo, že bych se k povídkám vracela, ale tyhle bych mohla číst milionkrát a pokaždé by to bylo jako poprvé. Kdykoliv jsem měla v životě nějakou krizovku (a že jich bylo) zachumlala jsem se do postele a zavítala sem na blog něco přečíst. Ani nevíte, kolikrát jste mě vaší povídkou zachránily od absolutního breakdownu, kolikrát mi nějaká situace z povídky pomohla vyřešit můj problém a najít zpět odvahu se všemu postavit a za tohle všechno vám patří obrovské DÍKY! Děkuji všem kdo nás zásobovali tak skvělými příběhy a dokázali nám vždy zlepšit den. Doufám, že se vám v životě povede skvěle, protože si zasloužíte jen to nejlepší! Rozhodně se sem budu stále vracet a připomínat si ty skvělé časy strávené čtením povídek a už teď vím, že na tyhle příběhy nikdy nezapomenu a budu se sem vracet a číst si je stále dokola, dokud bude blog existovat.
OdpovědětVymazatDěkuju Ájo, že jsi blog držela aktivní tak dlouho a že jsi to přes všechen ten nedostatek času zvládla, jsi skvělá.Ještě jednou vám všem kteří se podíleli na tomto blogu přeji do života jen to nejlepší a doufám, že vás život zavede tam, kde budete nejvíce šťastni. Děkuju
Paani, včera jsem si vzpomněla na své mladí, jak jsem se dívala na Naruta a četla povídky. Hned me napadl tvůj blog s úžasnými povídkami. Zabloudila jsem i na ten svůj a říkám si:"pane bože, co jsem to tam psala za kraviny" ale byly to super léta. Dokonce vím, že jsme byly i Sb( ). Vrátila jsem se sem, že si zavzpomínám a něco si přečtu. Jsem hrozně ráda, že jsem tento blog našla. Chápu tvůj konec, na tu školu,kde jsi jsem chtěla taky,ale nakonec jsem od toho upustila. Jedenáct let. To se cení,držím palce, ať se daří! :)
OdpovědětVymazatÁjenko moje milovaná! Zdravím tě, jsem tu zase po 100 letech a taky jen na skok, plně chápu, mám to podobně. Nerada to říkám, že už bohužel nejsme úplně děti, ač do dospělosti máme ještě daleko.
OdpovědětVymazatAť je ti co nejlépe! Však já ti někdy napíšu!
Ne, že bych tu četla pravidelně, jednu dobu mě na váš blog přitáhla Anabet a to jsme četly docela dost, jenomže to je šest let zpátky, to jsem myslím ani nekomentovala.
OdpovědětVymazatMusím říct: Páni, to není možné. Už i blog, který jsem považovala za nesmrtelný, končí. I když jsem ItaSasu moc nemusela a doteď nemusím (a dřív jsem na vás strašně žárlila, to jo), moc mě mrzí, že to tu umřelo. Říkám to už nějakou dobu, tak proč si to nezopakovat, že. Yaoi blogy jdou do háje. :( A když už i tento... Jak pak má takový plankton jako můj blog přežít...
Každopádně ti přeju hodně sil! Neumím si představit, co lékařská fakulta všechno obnáší, ale doufám, že se ti bude dařit! 😊😊
[15]: Předně děkuju za upřímný komentář (nebo alespoň vyznívá upřímně). Taky jsem můj/náš blog měla za nesmrtelný, ale člověk si tak často říká, že tohle nikdy neudělá, ale v kolika případech je to skutečně pravda?
OdpovědětVymazatTo je zkrátka život... myslela jsem si, že blogy, yaoi, Naruto jsou nesmrtelné a do jisté míry asi ano, ale všechno má nakonec svůj vzestup i pád. Ať už je to prudké nebo pozvolné, je to tak. Určitě ale budou pořád noví jedinci, kteří se rozhodnou na Naruta podívat, a pak třeba dojdou i k fanfikcím, takže žádný strach. Myslím, že tvoje přežití nezávisí na tom, kolik blogů je kolem tebe. Taky přeju hodně štěstí, ať už v blogování nebo zkrátka v životě :).