Censored 43.díl

Probuzení.

Tak šťastné a veselé! :3

---

Itachi se pousmál, bez odpovědi se sklonil a zvedl ho do náruče, aby ho pomalu přenesl do koupelny. Položil ho do porcelánové vany a odpustil vodu, aby byla přiměřeně teplá. Klekl si pak před něj, zatímco sprchu jednou rukou držel tak, aby voda stékala po Sasukeho těle, sám se usadil na jeho stehna a sklonil se k jeho klíčním kostem. Pomaličku a velmi pečlivě po kůži přejížděl prsty, ochutnával ji rty, ale tentokrát nekousal. Po chvíli se musel posunout trochu níž, jazykem mu vjel do pupíku, potom ho jemně políbil na podbřišek, než se zase narovnal.

,,Zakloň hlavu," zavrněl mu tiše do ouška a pomalu mu černé vlásky nechával smáčet vodou, zatímco dlaní na jeho čele se ujišťoval, že voda se mu nedostane do očí.

Sasuke ho mlčky poslechl. Zase ta teplá voda. Už si na ni skoro odvykal, proto teď zažíval menší šok. Ani slůvkem se však nezmínil, že by chtěl studenou, Itachi by mu ji stejně nepustil, na to ho až příliš dobře znal.

,,Děkuju za dnešek..." zašeptal Sasuke před tím, než se sesunul na dno vany. S teplou vodou na něj padala únava.

,,To já děkuju..." pousmál se starší Uchiha, jemně ho objal kolem hrudníku a opatrně zvedl. Pak vypnul vodu, vytáhnul ho na nohy a zabalil do osušky. Do poslední kapičky ho otřel, nakonec vzal do náručí a odnesl k sobě do postele. Nevěřil, že by tu kdy ještě mohl být s ním... a k tomu všemu v jeho vlastní posteli. Najednou to nebral jako přítěž, ale jako privilegium, že on si tohohle krásného tmavovláska smí vzít k sobě.

Opatrně mu navlékl volnější tričko, které našel. Své vlastní oblečení měl Sasuke už v bytě, ale přeci jen se tady dalo vyhrabat něco, co alespoň trochu odpovídalo jeho stylu. Potom k němu starší Uchiha pomalu vklouzl pod peřinu, skoro se k němu až přitulil. Vtiskl mu něžný polibek na spánek.

,,Dobrou noc... čumáčku," zašeptal a prsty mu přejel po jeho tváři.

Sasuke si ze zvyku přehodil jednu nohu přes ty jeho, aby ho měl co nejblíž u sebe. Ještě k němu zdvihl hlavu, políbil ho na rty a z polospánku mu popřál dobrou noc. Možná se měl trochu odtáhnout, nechtěl mu překážet, ale po takovém odloučení si jeho osobní prostor jen těžko odpíral.

,,Ty moje všechno..." Položil mu ruku na pas, kdyby mu snad bratr chtěl někam utíkat. Až teď s usínám přemýšlel, co vlastně řekne zítra Indrovi...

Itachi jemně přivřel oči a naopak si ho přitáhl ještě blíž k sobě.

,,Ty moje..." zašeptal a s tichým výdechem konečně zavřel oči. Stačilo mu jen cítit jeho tělo ve svém náručí, poslouchat jeho nádechy a výdechy... to mu stačilo, aby byl šťastný. Na peníze ani nepomyslel, nepotřeboval je. Jenom se neubránil myšlence, že ho Kakashi nebo Iruka - ten minimálně zítra - budou chtít vidět. On mu ten ateliér zafinancuje, to slíbil. Ačkoliv tu byla ještě jedna věc, kterou Sasuke nevěděl a Itachi mu ji musel co nejdřív oznámit, i když vůbec netušil, jak bude reagovat.

Sasuke už se dalšími bolestnými myšlenkami nezabýval, zkrátka usnul v bratrově objetí a vydržel tak až do svítání.

Kdyby šlo všechno podle plánu, tak by si asi v tuhle hodinu řekl, že právě všechno končí, dnes se s bratrem rozloučí, už ho nikdy neuvidí, jenže... Pohled mu padl na toho černovlasého muže vedle, který ještě dospával večer. Neodolal, musel se na něj usmát a aspoň se mu otřít o rty.

Ten je instinktivně pootevřel a tiše zavrněl, těžko říct, jestli spal úplně, nebo jen zpola.

,,Co se tu prokrista dělo?" Stála blondýnka ve studovně a rozhlížela se šokovaně kolem sebe.

Kiba vyšel z Itachiho pracovny, a když za sebou zavíral, očividně si dal dobrý pozor, aby pečlivě dovřel.

,,Ehm. Mám pocit, že mladý pán je ještě tady," odpověděl galantně a došel ke strženému obrazu, aby prohlédl, jestli byl poničený i háček na stěně. Byl.

,,To chceš říct, že se tak neovládá, a když se s Itachim pohádá, ničí vybavení?"

Kiba zaviklal s háčkem ve zdi.

,,Hmm... no slečno, něco jako hádka," odpověděl. Háček mu zůstal v ruce.

,,Že Sasuke, to chápu, ten tak nebyl vychovávaný... ale že by byl i Itachi tak prudký," zakroutila nevěřícně hlavou.

Brunet se radši sehnul pro obraz.

,,Heh, jo to by ses divila..."

,,Co prosím?" Zamrkala Ino.

Sluha se narovnal a usmál se na ní.

,,Říkám, že je to možné," odpověděl se sladkým úsměvem.

Sasuke ale vůbec nevypadal, že by ses bratrem hádal. Naopak ho neustále škádlil svými dotěrnými doteky. Bříšky prstů přejížděl po zónách, které znal jako lechtivě a rty se nepřestal otírat o ty jeho.

,,Bráško..." zavrněl podmanivě. ,,Ty moje ospalé štěstí," políbil ho na ouško. ,,Někdo by tu měl vstávat..." dodal, než se nad něj vyhoupl, aby ho mohl zalehnout.

,,Já..." Itachi se protáhl, ale pak si jenom přetočil hlavu, aniž by se ze sebe mladšího brášku shazoval, nebo se o to alespoň pokoušel.

,,Já čekám na čumáčka," zamumlal do polštáře bez zjevné chuti vstávat. Co by se tak mohlo stát, když se jeden na všechny vykašle?

Beztak budou noviny probírat jeho chování na včerejší sešlosti a taky čekají Iruku, i když to bylo už jenom formální zrušení.

,,Čumáčku..." zašeptal Sasuke podle, nalehl na něj celou váhou svého těla, ruce vsunul pod peřinu a začal ho bezostyšně lechtat. ,,Čumáček by měl vstávat," dodal, když sebou Itachi pod ním házel.

Jen na chviličku ho pustil, aby mu mohl podržet ruce těsně vedle hlavy. Ten frustrovaný pohled z předčasného probuzení, ho nutil se usmívat. Takhle rozhozený, napůl nešťastný vypadal doopravdy rozkošně.

Itachi zachytil jeho pohled k odhalenému hrudníku a krátce se nadechl.

,,Ne, už ne," zažadonil. Měl sice větší sílu, ale po ránu a takhle najednou... ruce nechal tak, jak mu je Sasuke držel a ani se je nepokoušel osvobodit. Černé dlouhé vlasy vypadaly jako rozcuchaná havraní pera, a i když měl přivřené oči, leskly se hlubokou temnotou noci, stejně jako ty Sasukeho.

,,Itachi..." Sasuke se zasmál, ale už ho nelechtal, jen si lehl těsně vedle něj. ,,Můžu tě sníst?" Zeptal se natěšeně, zatímco rukou bloudil pod peřinou, ne aby ho lechtal, teď zkoumal jiné partie.

Ještě než ho ale stihl stisknout, ozvalo se klepání na dveře.

Sasuke strnul.

,,Mám... se schovat... nebo odejít?" Zeptal se vážně, nechtěl ho přivést do nějakého maléru.

Itachi se pousmál, chytil ho za rameno a stáhl k sobě pod peřinu.

,,Ne, ale nemusí vidět všechno," odpověděl klidně a pak prostým "dále" povolil vstup do svého pokoje. Kiba. Opatrně otevřel, načež zase za sebou pomalu zavřel. Pak se krátce poklonil a přešel blíž k Uchihům, buď Sasukeho v Itachiho posteli čekal, nebo byl jednoduše velmi zkušený sluha, jen tak něco ho nepřekvapilo.

,,Pane, je tu návštěva."

Itachi mírně nespokojeně zavrčel, ale pomalu se zvedl do sedu.

,,Kdo?"

,,Pan Iruka," odpověděl Kiba. Zase měl na sobě jenom košili a kalhoty, ale slušelo mu to.

,,Tak ať na mě počká v pracovně," kývl na bruneta zběžně Itachi.

Sluha si odkašlal.

,,Pán mě ráčí omluvit, ale rád bych připomněl, že polovina pokojů v přízemí bude nejspíš nefunkční minimálně do dnešního večera."

Itachi zamrkal, pak se pootočil na Sasukeho po svém boku a stiskl rty, když si vzpomněl, dal dvě a dvě dohromady. ,,Tak ho uveďte do jídelny, že tam hned budeme," kývl na sluhu.

Ten se poklonil a zmizel.

Sasuke se líně zvedl z postele.

,,Najdu něco na sebe... asi bude chtít zprdnout i mě, co?" Zeptal se otráveně. Nemusel však ani čekat na bratrovu odpověď, aby si to domyslel sám. Jednoduše odkráčel k sobě do pokoje pro nějaké únosné oblečení. Nezdržoval se s žádnou košilí, hodil na sebe obyčejné triko. Stejně už mu na to Iruka nemá co říct, zkouška skončila. Projeli ji na plné čáře a zdá se, že to ani jednomu z nich nějak zvlášť nevadí.

Když se potkali s Itachim ve dveřích, měl na sobě starší Uchiha to úzké, černé tričko s naznačeným V a přes to rozepnutou, černočervenou košili. Stejný outfit, jaký měl jednou, když se ještě učili. Černé vlasy už měl ledabyle, ale elegantně sepnuté červenou gumičkou a překvapivě vypadal, jako by byl vzhůru už hodiny.

,,Můžem?" Kývl na svého mladšího bratra s krátkým úsměvem, když ho uviděl.

,,Jo," souhlasil mladší a spolu s bratrem se vydal do jídelny.

,,Zdravím vás," vzhlídl k ním Iruka, jakmile je spatřil vcházet. Pro podání ruky se ale moc neobtěžoval.

,,Dobrý ráno," popřál mu Sasuke se zívnutím, až po vteřině si uvědomil, že by si měl dát ruku před pusu.

Iruka jen protočil panenky, ale nic neřekl. Před sebou měl na stole několik desek s papíry, které nejspíš potřebovali buď podpis nebo minimálně nějaké přečtení.

,,Dobré ráno," odpověděl Itachi klidně, když se usadil po bok Sasukemu. Kývl na Kibu, který už donášel Irukovi objednaný čaj. Věděl, že Itachi potřebuje kávu a Sasuke také čaj. Rovnou se otočil a zase zmizel v kuchyni.

,,Byl bych vám vděčný za snahu to všechno urychlit," oznámil mu starší Uchiha klidně, ale s chladným odstupem, když viděl Sasukeho pohled, který padl na horu dokumentů. Mladší Uchiha ucítil, jak s ním Itachi pod deskou stolu jemně a nenuceně propletl prsty.

Sasuke jeho ruku okamžitě stiskl, aniž by jakkoliv měnil výraz, už jen to samotné gesto mu dávalo větší pocit otevřenosti s jejich vztahem vůči okolí.

,,Věřte, pane Uchiho, že nejste sám, kdo to chce mít za sebou. Myslím, že není nutné předčítat znovu závěť nebo snad řešit, co se dělo v té restauraci. Stačí, když mi to tady oba dva podepíšete," ukázal na dvě volné řádky, ,,a na další stránku budu potřebovat od každého číslo účtu, aby pan Hatake věděl, kam odeslat peníze vašeho zesnulého otce," oznámil jim naprosto chladně.

,,Co?" vyhrkl Sasuke. ,,Jaký peníze?" Zeptal se nechápavě.

Iruka si jen promnul bolestivé spánky, aby neztratil trpělivost.

,,Teď už vaše peníze, ty, kvůli kterým jste tento měsíc pobýval u svého bratra, pane Uchiho," vysvětlil mu.

Itachi měl stejně nechápavý pohled jako jeho mladší bratr.

,,Prosím? Mám tomu rozumět tak, že jsme podmínkám vyhověli? To přece..." zakroutil poněkud nechápavě hlavou a ačkoliv se očividně zase snažil najít svůj vážný výraz, moc se mu to nedařilo. Už včera večer s tím byl smířený, on i Sasuke, nijak o to už ani nestál a teď...?

,,No, kdyby měl mluvit zrovna o vás, pane Uchiho," obrátil se Iruka na Itachiho, ,,tak jste spíš v mínusu. Jenže tak podmínka vašeho otce nezněla. Ten pouze chtěl, abyste naučil svého bratra orientaci v naší společnosti, ten včera svou schopnost prokázal, tak nevidím důvod, proč to neuznat," odvětil Iruka suše.

A Sasuke se rozesmál.

,,Choval jsem se líp než ty..." opřel se čelem o desku stolu, aby se z toho vzpamatoval.

Starší Uchiha překvapeně vydechl a pootočil se na smějícího se černovláska.

,,Cítím se dotčen. Ale pravda, naučil jsem ho orientaci," ušklíbl se a stiskl mu rukou, kterou ho ještě před chvílí držel, stehno blíž u klína. Nemohl se pořádně soustředit, když se Sasuke tak roztomile... vyloženě chechtal, jinak se tomu říct nedalo.

,,Ale možná budeme muset zapracovat na vstávání, co myslíte, pane Uchiho?" Pozvedl obočí a na mladšího bratra se zadíval.

Iruky si moc nevšímal, Kiba jim právě donesl šálek kávy a zeleného čaje.

Sasuke sebou trhl, když ho Itachi chytil na tak choulostivém místě, čímž drknul do stolu a vylil Irukovi čaj.

,,Proboha... stát se to včera, tak nedostanete ani korunu," ujistil ho muž. ,,Teď prosím ty dokumenty, nemám času nazbyt," podsunul jim papíry.

Sasuke se podepsal hned, jakmile ho přešel smích. Nebyl ani tak šťastný z těch peněz jako spíš z toho, že Itachiho dostal v jeho vlastním oboru. Ačkoliv... to co jeho bráška udělal, pro něj znamenalo strašně moc.

Itachi se taky pokusil uklidnit, vzal do ruky propisku a podepsal, rovnou dopsal i číslo účtu, zatímco Kiba sklízel tu rozlitou pohromu ze stolu. Skoro jako by v tu chvíli Itachi slyšel, jak si říká, co všechno se jim ještě povede zdemolovat.

,,Bráškovi to můžete dát na ruku," ušklíbl se. Moc dobře věděl, že Sasuke nic jako konto mít nebude, žil z ruky do pusy a vydělával si malířstvím.

,,Hned dnes mu ho nechám založit a okamžitě vám pošlu číslo, do zítřka ho máte," uklidnil situaci rozhodně.

,,Nechci účet," odfrkl si Sasuke, ale to už Iruka naštěstí neslyšel, protože se raději zvedl k odchodu.

Sasuke se zatím stihl vzpamatovat z jeho návštěvy i posudku.

,,Uvědomuješ si právě, že máš toho nejšikovnějšího brášku na světě...?" Zeptal se ho s jakým si perverzním podtextem, když mu pokládal ruku na stehno a jel s ní pomalu až k jeho pásku, ale nerozepínal ho.

,,To vim dávno," odvětil mu s úšklebkem a jeho zápěstí stiskl.

,,Kibo, vyprovodíš prosím hosta ke dveřím," neobtěžoval se s osobním dostavením, teď měl sám co dělat, aby si pořádně uvědomil, co za novinku se právě dozvěděl. Sasukeho ruku zastavil těsně u pásku, černé užší tričko měl zastrčené pod ním a ona barva pěkně podtrhla ten vyrýsovaný hrudník, ale neodhalovala moc, díky oné volné košili. Starší Uchiha zkrátka věděl, co si na sebe vzít, když už to nebyl oblek. A košile miloval asi tak, jako Sasuke vytahaná trička.

Sasuke rychle zjistil, jak je na tom Itachi s oblečením a uraženě se od táhl.

,,Se kvůli mně pojišťuješ?" Zavrčel, ale nevypadal, že by se doopravdy zlobil. Po dlouhé době naopak působil doopravdy šťastně. Ty peníze na to však vliv rozhodně neměli, konečně ulevil svému srdci, a i když se s tím mozek nějakou dobu bude prát, tak nakonec ustoupí prostému pocitu štěstí.

,,Pravda že kvůli tobě bych měl mít pojištění, ale na zničení domácího vybavení nedefinovaným živlem," pozvedl obočí, narychlo ještě dopil kávu a hned se zvedl od stolu. Na sedícího bratra se jen ušklíbl a pak z jídelny odešel. Pravděpodobně si potřeboval zase zařídit něco do práce.

Sasuke ale nevypadal, že by ho chtěl nechat pracovat, sice by si to primárně měl vyříkat s Indrou...

Potichoučku se zvedl od stolu a ještě opatrnějšímu kroky šel za ním.

,,Pane, a co ranní pomazlení...?" Zůstal stát ve dveřích s tím psím pohledem, kterému se i s pevnou vůli dost složitě odolávalo.

,,Žádný nedostaneš, za to ranní lechtání," odvětil mu jeho starší bratr. Jenže se nenacházel u stolu, ani na židli, ale ležel na břiše na posteli s rukama pod hlavou a v nich zmuchlaným polštářem. Měl zavřené oči, a i když se neusmíval, docela klidný výraz. Červená košile ležela přehozená přes pelest a Itachi se ani neobtěžoval se svlékáním.

,,Bráško..." vydechl Sasuke ohromeně, když ho spatřil. ,,To mi děláš schválně," obvinil ho. Pak přistoupil k posteli, vylezl na ni a položil se přímo na bratra. Vzápětí se zvedl nad ním na čtyři, aby mohl jeho záda zahrnout polibky. Postupoval od šíje až k lemu kalhot a zase zpět. Ruce při tom podvlékl pod jeho tělem, kdyby mu snad chtěl utéct.

Itachi s pootevřenými rty tiše zavrněl, ale pořád neotevíral oči. Původně si to ráno chtěl pěkně dospat, jenže nejspíš neměl šanci, navíc Sasukeho hebké rty se mu zdály o dost lepší než spánek. Přesto ale pořád hrál mrtvého brouka, jako by byl za to drobné mučení ráno pořád uražený.

,,Co kdyby ses taky pěkně položil vedle mě a ještě na hodinku zavřel očička, hn?" Zašeptal a obličej pootočil tak, aby ho ještě víc zabořil do polštáře.

,,Počkej rozmyslím s to..." zarazil se mladší. ,,Hm... ne," zněl jeho konečný verdikt, po něm opět zaútočil na bratrova holá záda. ,,Moc si mi chyběl... čumáčku," zapředl mu do ouška, když se zase dostal v rámci líbání k jeho oušku. ,,Tak moc, že tě teď asi pár dní nepustím," seznámil ho s budoucím programem. ,,A když nebudeš chtít, pořád si tě můžu někam přivázat," varoval ho, kdyby se mu snad chtěl bránit.

Itachi táhle zasténal, pak se otočil, chytil ho za pas, strhl pod sebe a pořádně svou vahou zalehl, ale tak, aby mu neblokoval hrudník. Hlavu měl těsně nad jeho ramenem na polštáři, takže se svými rty dotýkal jeho krku.

,,Tak jaký to je, stát se ze dne na den milionářem?" Ušklíbl se a rukama mu přitiskl jeho předloktí k polštáři, aby ho jimi nemohl zlobit.

,,Co...?" Zeptal se mladší nechápavě. ,,Jo tohle... stejný jako před tím," pokrčil nezúčastněně rameny. Necítil žádnou změnu ani zadostiučinění. Otce nepoznal a ani o jeho peníze nestál, mnohem větši radost by mu udělalo, kdyby aspoň jeden z rodičů ještě žil.

,,Jsem rád, že mám tebe," políbil ho do vlasů. Ta zdánlivě nevinná otázka v něm vyvolala spoustu starých pocitů a připomněla bolestivé zážitky.

,,To i já," zašeptal Itachi a jeho hebké rtu zaútočily na Sasukeho krk. Jemně ho štípal, kousal, a pak s přivřenýma očima tu bílou, sametovou kůži něžně olizoval, nevynechal jediný centimetr.

,,Nevim, co bych bez tebe dělal," zavrněl mezi doteky, ale když chtěl Sasuke pohnout rukama, jen stisk zesílil.

,,Kdyby ti někdo přesně před měsícem řekl, že tohle budeš tvrdit, tak co bys mu řekl?" Zamyslel se Sasuke, zatímco pod jeho doteky slabě zasténal.

A to chtěl jeho bratříček spát, najednou mu připadal mnohem živější a akčnější. Jen ho trochu štvalo, že už ho zase omezuje v pohybu. Zvlášť u rukou. Jak rád se ho dotýkal.

Itachiho špička jazyka pomaličku zmapovala linku od klíční kosti po straně Sasukeho krku až k lalůčku, o něž jen jemně zavadil a dostal se až do malé jamky za jeho ouškem. Ruce mu ale po jednom trhnutí pustil a podepřel se jimi vedle jeho hlavy.

,,Hmm... myslim, že bych s nim povedl podobnou proceduru, jako s tim zrzavym včera... ale ten si to zasloužil víc."

Sasuke okamžitě umístil své ruce na jeho boky, než to stihl rozmyslet a zase ho zadržet.

,,Já bych se asi smál," zareagoval na jeho odpověď. Vzápětí si vybavil jejich první noc, byli oba dost opilí, ale on sám si z toho dost pamatoval. Po takovém zážitku by se možná zase tolik nesmál, protože milenci Itachiho kvalit se hledají těžko, a když už, tak nemají ty vlastnosti, které Sasuke tolik ctí. Koneckonců Itachi je taky neměl, přesto mu propadl.

Itachi přivřel oči.

,,A kdyby ti někdo při tý naší první večeři řek, že tu teď ráno budeš takhle rozkošně ležet pode mnou," sjel mu na stehno těsně u klína a pomalu ho stiskl. ,,A nechávat se ode mě takhle ocumlávat?" ušklíbl se a tiše zasmál, než jazykem obkreslil jeho ouško a vsál lalůček mezi rty.

Sasuke se musel zasmát už jen tomu vyjádření.

,,Myslel bych si, že leda bys byl zfetlej a myslel si, že jsem lízátko," opáčil. Ruce pak na jeho těle posunul o úroveň níž. Přejel dlaněmi po oblinách jeho zadečku a vklouzl ke sponě pásku. Tu dokázal zneškodnit během několika vteřin, nehledě na to, jak moc se nad ním Itachi vrtěl.

Itachi se přetočil na záda a Sasukeho si posadil na klín, takže mu alespoň na chvíli zabránil pokračovat, prsty obtočil kolem jeho zápěstí a donutil ho dlaně položit na polštář nad jeho hlavu, takže se k němu musel sklonit.

,,Sladkej jsi pro tu představu dostatečně," zašeptal s úsměvem. Kvůli své pozici se teď nemohl natáhnout k jeho rtům, to by se musel Sasuke ještě trochu sklonit, takže Itachi ty své jen jemně pootevřel a lesknoucíma se očima bratra sledoval, když pomalu, zvolna mezi bílými zuby stiskl spodní ret.

Sasuke se mu dokázal v takové poloze docela snadno vysmeknout, protože Itachi mu musel držet ruce nad vlastní hlavou v dost krkolomné pozici.

,,Co kdybych si tě zase podržel já... hm?" Zašeptal mu do ouška, když mu sám chytal jeho vlastní ruce. Na rozdíl od Itachiho k tomu on měl naprosto ideální podmínky. Pak ho sám kousl do toho plnějšího rtíku, kterým ho tak dráždil.

Jak myslíte, že se bude vztah brášků dál vyvíjet? A co Indra?