Censored 42.

Bráškové si vynahrazují odloučení.

---

Itachi se opřel dlaní vedle jeho hlavy a jazykem mu obkreslil ty měkké rty.

,,Taky už na tebe mám chuť..." zašeptal podmanivě, než druhou rukou stiskl jeho nohu u svého pasu, přitiskl Sasukeho svým tělem ke zdi a volnou rukou konečně chytil i jeho druhou nohu, aby mu ji také zvedl. Když ho měl teď tak krásně zpřístupněného, vážně nedokázal odolat.

,,Drž se," zavrněl mu s přivřenýma očima, zatímco jednou rukou mu za svými zády stiskl kotníky k sobě a druhou nasměroval špičku svého vzrušení k Sasukeho dírce. Pak se odtáhl lehce od stěny a donutil na sebe Sasukeho rovnou dosednout celou svou vahou.

Sasuke dlouze zasténal, jak se Itachiho žalud dotkl jeho prostaty.

,,Nh... tham..." povzbuzoval ho, když i po dalším přírazu Itachi trefil přesně ten bod slasti. Jednou rukou se při tom chytil nejbližší poličky, aby se v té příjemné poloze udržel. Jak ale sáhl rukou do tmy, místo dřeva se chytil jednoho svazku knih, ten okamžitě letěl k zemi, spolu s ním i dalších pár knih v řetězové reakci.

Itachi ho strhl k zemi, přičemž s sebou Sasuke nezapomněl vzít i menší obraz, zády přetočil pod sebe na koberec a snížil se k němu na lokty, aniž by na sekundu ustal v tvrdých, prudkých přírazech. I přes to všechno bylo Sasukeho tělo horké a úzké, nedokázal a ani se nechtěl přimět k jakémukoliv brždění. Bral si ho tvrdě, až surově, jeho zuby se při tom neutěšeně zarývaly do měkké kůže na Sasukeho rameni a v prstech silně tiskl jeho bradavku. Druhou ruku ale vsunul do té Sasukeho, ohnul mu ji nad hlavou a propletl jejich prsty, aby mu mohl opětovat ten nešetrný stisk.

Sasukeho slastné steny se mísily s bolestnými, kdykoliv Itachi hodně přitlačil, zaryl mu Sasuke za odměnu nehty do boků, sám mu ale v přírazech vycházel dobrovolně vstříc.

,,Víc... Itachi... aááh..." Své ruce přemístil na jeho zadek, pevně se ho chytil a svou pánví silně narazil do tého jeho, když si potřísnil hrudník vlastním spermatem. Pak už pod ním zůstal jen bezbranně ležet. Nedokázal ani otevřít oči, jak ho objala křeč orgasmu.

Spolu s prožívanou slastí se jeho tělo stáhlo a to stačilo i staršímu Uchihovi, aby do něj znovu vyvrcholil.

,,Ahnnn..." Zůstal hluboko v něm, dech se mu zadrhl v hrdle a jen se mírně zachvěl, když mu tělo uchvátila ta neskutečně příjemná vlna slasti. On ale oči nezavíral, sledoval Sasukeho přivřená víčka a užíval si spolu s ním ony nepopsatelně příjemné pocity. Měl mírně narůžovělé tváře, ale sám u sebe cítil podobnou horkost a tušil, že kdyby se v tu chvíli podíval do zrcadla, najde na své tváři stejnou barvu.

Jakmile orgasmus trochu odstoupil, vsunul Sasuke jednu ruku do Itachiho vlasů a hladově ho políbil. Krátce, rychle a prudce.

,,Ani nevíš... jak moc mi i tohle chybělo," zamumlal, když si Itachiho hlavu pokládal na svůj hrudník. Nohy pořád držel od sebe, aby měl bratr pohodlí. Bříšky prstů při tom přejížděl po jeho zádech tam a zpátky, chvílemi mu vjížděl až do těch tmavých dlouhých vlasů, po kterých se mu tolik stýskalo.

Itachi přivřel oči a mírně se nadzvedl, aby ho jazykem poškádlil v jamce mezi klíčními kostmi.

,,Ale jo, já na tebe myslel skoro pořád," povzdychl si s jemným úsměvem, když se zase opřel o jeho hrudník a mírně sklopil pohled. Ukazováčkem přejížděl po jeho podbřišku a černýma očima sledoval Sasukeho chloubu. ,,Věřil bys, že když sem tě poprvý viděl, řikal sem si, že si sice neupravenej, ale je tě kus... jenže sem si vážně nikdy ani nemyslel, že si až takhle velkej..." třemi prsty ho po jeho údu jemně pohladil, od špičky ke kořeni. Pak se tiše zasmál. ,,A když sem byl malej, nevěřil sem, že by s tim kdokoliv mohl něco dělat, nevěděl sem, že se to... zvětší," kousl se Itachi v úšklebku do rtu. Možná, že o tom tak klidně mohl mluvit, protože se mu nedíval do očí a mimoto teď měl na jeho klín moc pěkný výhled, když se mírně odsunul ke straně.

,,Navíc... věděl´s, že z těch, co sem kdy měl čest poznat, jsi... nejkrásnější?" Složil mu poklonu, když vzal jeho žalud zkoumavě mezi tři prsty a jemně stiskl.

Sasuke se jen zasmál a nevěřícně zavrtěl hlavou.

,,Já když jsem tě viděl prvně... myslel jsem si o tobě, že seš děsnej kretén, ale líbil ses mi... jako chlap jo. Jenže si tam byl s ženskou, tak jsem o tobě takhle vůbec uvažovat nesměl." Prohrábl mu volnou rukou vlasy a tu jeho nenechavou stiskl v zápěstí. ,,Na co zase myslíš?" Pokáral ho, ačkoliv on sám by ho nejradši povalil pod sebe a osedlal si ho. Ty dny odloučení byly na obou dost znát. Spali spolu každý den a najednou nemohli.

,,Nejkrásnější jo...?" vzpomněl si na jeho pochvalu. ,,Čumáčku..." ušklíbl se, zároveň s tím mu odhrnul vlasy z čela. ,,Miláčku..." zašeptal, když mu nos zabořil do těch černých pramínků.

Itachi přivřel onyxové oči a zvedl hlavu.

,,Víš co, broučku...? Poď se mnou..." Na to, jak krátce to po vrcholu bylo, se zvedl docela rychle a s sebou za ruku a řetěz na obojku na nohy vytáhl i mladšího černovláska. Sevřel jeho zápěstí a vydal se s ním do svého pokoje. Když vešli, zavřel za nimi dveře, následně sjel Sasukeho prozíravým pohledem. Pak poodstoupil, posadil se na postel a kývl na něj v němé výzvě.

Sasuke k němu přišel, aby se mu rovnou mohl usadit na klíně.

,,Copak chceš teď dělat?" zeptal se podezíravě, aniž by se od nějak však vzdaloval. Naopak si položil hlavu na jeho rameno, jak na něj pomalu přicházela únava. Spát ale nehodlal, věděl, že by se stejně hned vzbudil, aby si mohl pohrát s tím černovláskem, který by ležel vedle něj.

Itachi se od něj mírně odtáhl a přivřel oči. Vteřinu na to Sasukeho z jeho klína smetl měkký, ale dobře hozený polštář, který mu trefil tvář a shodil ho na postel za Itachim.

,,Já ti dám čumáčka," zavrčel Itachi, ale už s potlačovaným úsměvem chytil druhý polštář, aby po něm mohl mrštit i ten.

,,Snad se nechceš prát, bráško?" zeptal se Sasuke s podlým úsměškem. Pochyboval, že tenhle hošánek zná rvačky z denního pořádku, ačkoliv přeprat ho zatím dokázal vždycky.

Teď se postavil na všechny čtyři, po kterých dolezl až přímo k němu. Neútočil na něj, místo toho se mu nosem zvědavě otřel o krk. ,,Pojď si se mnou hrát..." vyzval ho a pomalu se zvedl z postele. ,,Teda když si mě najdeš..." vyběhl rychle ze dveří. Asi nebyl nejlepší nápad pobíhat tu nahý po domě, když tu nejsou sami, ale koneckonců se neměl za co stydět.

Itachi tiše zaskučel, přesto se okamžitě zvedl. Měl ho neskutečně obrovský, ale vzhledem k tomu, že už bylo ticho, se musel Sasuke schovat v tomhle patře. Starší Uchiha nejdřív zamířil do chodby, aby ji zkontroloval, ale tam by se Sasuke určitě neschoval. Proboha, hru na schovávanou snad pořádně nikdy nehrál, ani jako malý, protože otec na něj neměl čas, Sasukeho tehdy neznal a jeho opatrovatel byl morous. Pak se podíval i do místností, kde už byli, tedy studovna a jeho pracovna, ale ani tam pořádně nic nenašel. Svou ložnici nechal být, tam hra začala. Přešel do koupelny, prohlédl skříně, sprchový kout a neopomněl ani vanu.

Starší Uchiha dál pokračoval do Sasukeho pokoje, kde měl zeď plnou skříní, takže je nejdřív pořádně všechny zotevíral a pozorně prohledal i věšáky, které díky košilím a oblekům tvořily skoro neproniknutelnou stěnu. Donutil se i kleknout si a podívat se pod Sasukeho postel. Tenhle pokoj byl poloprázdný, včera se tu sám viděl, jak sedí na jeho bývalé posteli a z velkých oken sleduje venkovní sníh ani by si nepomyslel, že ho tu teď bude hledat jako ztracené štěně.

Sasuke zatím cestoval potemnělým domem. Nikde si nerozsvěcel, aby ho Itachi náhodou neviděl. Na chvíli uvažoval, že to byl snad trochu hloupý nápad, jenže teď už nemohl couvnout. Navíc se konečně rozhodl pokořil vlastní strach. Tam, kam se chystal, ho určitě Itachi hledat nebude. Nikdo, kdo ho dobře znal, by ho tam rozhodně nečekal. Měl k takovým místům odpor a z dobrých důvodů. Avšak, jak sám Itachi řekl, měl by to překonat už jen kvůli sobě.

Jeho starší bratr mezitím prohledal celé přízemí, ale ať se vracel kamkoliv, nemohl ho najít. A k tomu měl navíc zvláštní tušení, že přeci jen jeho primární teorie nebyla úplně správná. Nahoru... šel by tam?

Sice je tam Kiba, ale také si pořád dobře pamatoval, jak vyváděl kvůli sklepu... nakonec i přes to jeho tiché kroky pomalu zamířily ke schodům do nejnižšího patra domu.

Sasuke procházel kolem vinného sklípku. Tudy šli tenkrát s Kibou pro tu krabici s Itachiho věcmi z dětství. Jednou tu šel dokonce i s bratrem, když ho zavedl do toho podivně vybaveného pokoje. Měl pravdu, vůbec to tu nevypadalo jako ve sklepě, zkrátka normální místnosti, jen bez oken. Jenže Sasukemu stačil ten samotný fakt, že je zkrátka v podzemí. Kůži na těle už měl posetou drobnou krupičkou a zimou to rozhodně nebylo.

Itachi pomalu sešel do sklepa, pod bosýma nohama cítil měkký koberec. Rozsvítil v chodbě a pomalu se vydal kontrolovat místnost po místnosti, většina z nich sloužila jen jako uskladnění, regály s horou dokumentů, velký mrazák, v jedné místnosti dokonce květiny předpřipravené k podání.

Sasuke si připadal jak někde v katakombách, čekal jen, kdy narazí na mrtvolu. Jejich sklep se skládal pouze z jedné malé místnosti, ale u Itachiho se dalo mluvit o rozměrech jednoho většího bytu.

Sasuke se skoro bál, že se odsud nevymotá, kdyby se rozhodl to vzdát. Zatím však pokračoval v cestě, proplétal se různými chodbičkami, aniž by tušil, kam vlastně míří.

Na rozdíl od něj se jeho bratr v chodbách vyznal a systematicky prohledával jednu místnost za druhou. Trvalo mu to sice trochu delší dobu, než Sasukemu, ale neomylně se blížil k posledním konečným několika dveřím.

Sasuke stále chodil do kolečka. Kolem vín prošel už snad třikrát. Žádné podezřelé kroky, které by ale naznačovaly bratrovu přítomnost, neslyšel. V klidu tak postupoval stále dál, ačkoliv v duchu uvažoval, jestli by ho přeci jen už neměl Itachi najít, nebyl si totiž jistý, jestli ještě trefí ke dveřím. V té tmě se tu dost ztrácel.

Kolem nahého těla se mu najednou omotaly dvě silné paže.

,,Ale..." zašeptaly Itachiho rty potěšeně. ,,Pohyblivý cíl není zrovna to nejlehčí na začátek," zavrněl tiše, než se na něj zezadu natiskl a dlaní mu po jeho podbřišku jen jemně přejel.

Sasuke s úlevou vydechl, pomalu se mu to bloudění přestávalo líbit.

,,Ty seš tu zase doma, já ne a nevyznám se tady," řekl na svou obranu. ,,Buď seš strašnej alkoholik, anebo tady máš tři vinný sklepy, prošel jsem okolo polic s lahvema snad... ani nevim kolikrát," postěžoval si mu, dokonce se k němu otočil čelem a objal ho kolem pasu.

Itachi se tiše zasmál a objetí mu opětoval. Ruce zlehka položil na jeho boky, čímž si ho přitáhl k sobě.

,,Spíš bych to tipoval na tvojí desorientovanost, bráško," zavrněl a tvář mu ponořil do černých vlásků. Vážně už si při tom hledání nemyslel, že ho někdy najde.

,,Někde jsem ztratil plánek," přiznal se mu mladší, aniž by ho pouštěl. ,,Ale někdo tady má taky problém s navigací..." poznamenal s úšklebkem, když se od něj opatrně odtáhl, sevřel jeho ruce ve svých a pomalu se svezl do dřepu. Bez použití rukou při tom vzal do úst část jeho chlouby, která opět nabývala na rozměrech.

,,Tomu bych neříkal..." krátce se nadechl, když v tom pološeru skoro jen ucítil jeho horké rty, ,,problém s navigací," zamumlal tiše a mírně přivřel oči. Jednou rukou mu vjel do černých vlásků a něžně mu je čechral, zatímco se snažil ne příliš intenzivně vnímat to znovu vzrůstající vzrušení.

,,Polož se na záda," sykl tiše. Ještě že tu byl ten koberec.

Sasuke mu okamžitě vyhověl. Ulehl mezi ta měkká vlákna, a aniž by ho k tomu Itachi pobízel, roztáhl od sebe i nohy.

Překvapivě se necítil tak hrozně, když nevnímal tu místnost, kde se právě nachází. Je tu s Itachim, nevlastní otec leží nějaký ten rok pod hlínou, nemá mu už kdo ublížit.

,,Pojď ke mně..." natáhl k Itachimu ruku, aby si ho k sobě mohl stáhnout.

Starší Uchiha nabízenou ruku zlehka stiskl a pomalu se svezl vedle Sasukeho, ale pravděpodobně se neplánoval mezi jeho nohy položit, protože si klekl nad mladšího černovláska, sklonil se a prsty na spodní čelisti ho donutil otevřít ústa, pak sám stiskl své vzrušení a jeho špičkou se otřel o Sasukeho rty. Potom se předklonil a položil na lokty tak, že Sasukeho vzrušenou chloubu měl u svých rtů. Poměrně známá poloha a stejně ji nikdy s nikým nepraktikoval.

Sasuke jeho nástroj okamžitě přijal, zvlášť když mu ho dobrovolně nabídl. Nikdy ho k tomu nikdo nemusel dvakrát pobízet.

,,Mhh..." Sevřel mezi svými rty jeho žalud a jazykem ho poškádlil na uzdičce, pak si ho zase vysunul, zasnul zpět, mírně skousl těsně pod žaludem a až do poloviny si ho vsunul dál do krku. Nosem se při tom otíral o jeho kořen.

Itachi přivřel oči a pozvolna jeho příkladu následoval. Olízl si rty a pak jimi pomalu přejel po Sasukeho údu od špičky ke kořeni, totéž pak zopakoval i s ploškou jazyka. Potom mezi rty uvěznil naběhlou špičku a chvíli sál, než ji musel pustit, aby se trochu přerývaně nadechl... výsledek Sasukeho práce a jeho rtíků.

Starší Uchiha se pak konečně znovu sehnul a s přivřenýma očima si ho nechal proklouznout mezi rty. Zatímco Sasuke pomračoval v různých, samozřejmě neskutečně příjemných pohybech, Itachi si jeho vzrušení jen pomalu vsouval hlouběji do horkých úst. Ani jednou sebou necukl, podařilo se mu to až tak, že se po chvíli jeho rty dotkly kořene.

Sasuke schválně začal po chvíli simulovat jeho pohyby. I on ho teď měl v ústech až po kořen. Na rozdíl od svého brášky to stihl o něco rychleji, protože takové hrátky patřily k jeho nejmilejším.

Jazykem neustále kroužil po jeho obvodu, aniž by pustil ven jediný centimetr. Jakmile došel špičkou až ke kořeni. Povytáhl ho a zase zasunul zpátky. Z úst vypustil všechen vzduch, jen aby bratrovi dopřál co největší těsnost. Nešlo to už ale tak dobře, protože přes Itachiho počínání blbě ovládal dech.

Starší Uchiha na sekundu zavřel oči a mírně se poodtáhl. Zuby se dotkl jeho korunky a špičkou jazyka podráždil citlivou špičku. Pak ho znovu pozvolna pohltil a v ústech vytvořil podtlak, zatímco rty ho střídavě svíral a podle libosti uvolňoval. Nejradši by do něj ještě vsunul prsty, ale na to už by se nezvládal soustředit. Sasukeho pohyby byly zatraceně zkušené a vedly ho poměrně rychle k vrcholu. V jednu chvíli se neuhlídal, a protože mu nebránila zem, jako Sasukemu, tvrdě do těch horkých úst přirazil.

Sasuke mu ten příraz okamžitě oplatil, ale ne aby ho potrestal, chtěl mu ukázat všechno, co všechno celou tu dobu zažíval on. Sám už při tom neměl k vrcholu daleko. Nechápal, kde se Itachi naučil tak perfektní pohyby, když patřil k těm dominantnějším, vůbec by ho totiž netipoval na začátečníka nebo někoho, kdo si v tom nelibuje.

,,Nh...!" zahuhňal, když Itachiho jazyk zavadil znovu o přecitlivělou špičku, a vyvrcholil mu do úst. Sám při tom pevně obemkl rty jeho chloubu.

Itachi měl co dělat, aby to dokázal spolykat, protože se mu podařilo díky zvláštní synchronizaci dosáhnout vrcholu jen krátkou chvilku po Sasukem. Byl v tom, co dělal, naprostý přeborník, to Itachi poznal už poprvé, kdy se s ním rozhodl pomazlit i rty, ale jeho přizpůsobivost se ukázala až s časem, když velmi rychle pochytil, co se Itachimu líbí. Nedokázal pořádně uvažovat, když mu vyvrcholil do úst a přes to, že byl přirozeně dominantní, všechno spolykal tak poslušně, že by za to byl submisiv ještě odměněn, aby se mohl odtáhnout, zalapat po dechu a tiše zasténat.

Ani Sasuke nenechal kapku přijít nazmar. Ještě ho očistil jazykem, pak se přetočil, aby k němu byl čelem. Nic neřekl, jediné slovíčko mu neuniklo z úst, jen se položil vedle něj na bok a opatrně se k němu přitulil. Jednu ruku si při tom položil na jeho hrudník, kdyby mu snad chtěl Itachi někam odejít. Až po několika vteřinách se nad něj vyhoupl ve snaze ho políbit na spodní čelist. Ani by mu tolik nevadily rty, ale tušil, že Itachimu by mohly.

Jeho objekt zájmu ho ale zase překvapil, když mu vjel do vlasů a přitáhl si ho ke svým rtům, aby ho mohl hluboce políbit. Věděl, že se brzy budou muset přesunout zase nahoru, nejen kvůli vínu, ale i kvůli potravinám a květinám tu byla docela zima a oni oba byli nazí. Itachi mu položil dlaně na boky a přitáhl si ho těsněji k sobě, zatímco jazykem začal provokovat ten jeho.

Sasuke mu polibky horlivě oplácel. Dlouho se těch rtů nesměl dotknout, teď se jich nemohl nasytit.

,,Jestli mě někdy opustíš, tak budu asi navždycky frigidní," oznámil mu vážně, když se konečně dobrovolně na minutku vzal těch sladkých tenkých plátků.

Svá slova myslel vážně, přestože zněla trochu komicky. Jenže on nepochyboval o tom, že by nakonec skončil v posteli sám s rukou pod peřinou.

Itachi se tiše zasmál.

,,A myslel bys na mě alespoň při tom...?" zavrněl sladce, při tom se zvedl do sedu, spolu s tím Sasukeho jako malou opičku přitáhl ke svému tělu a nechal si znovu obtočit nohy kolem pasu. Pomalu se vydal ke schodům a ven ze sklepa.

,,Jo myslel, i kdybych nechtěl," opáčil Sasuke s jistotu. Teď už věděl, o čem mluví.

,,Můžu se tě na něco zeptat...?" Chystal se právě nakousnout jedno ožehavé téma, ačkoliv tušil, že uprostřed takové noci to asi pro bratra nebude nejvhodnější. Chodil s Indrou a na takové otázky teď neměl právo.

Itachi ale vypadal docela klidně, znal sice tu uvozovací větu, která většinou značila nejistotu toho, kdo se ptal, ale před Sasukem nechtěl mít tajemství, žádná.

,,Samozřejmě," ušklíbl se a políbil ho na krk, zatímco s ním vyšel schody.

,,Spal si s Kibou, když... když jsme spolu nebyli?" Nejdřív to chtěl nechat plavat a vůbec neřešit, co se dělo, když byli od sebe, jenže se to pořád vracelo jako bumerang. Myslel si, že na to zapomněl, ale za chvíli zjistil, že na to zase myslí. Proto se bratra zeptal, aby měl klid a už se s tou otázkou nemusel tak trápit.

Itachi se zarazil a černýma očima se na svého mladšího bratříčka zadíval.

,,On ti o tom něco říkal...?" Zamumlal provinile. Když ale viděl Sasukeho výraz, musel se smát. ,,To byl jenom vtip, Sasu. S Kibou jsem nic neměl od chvíle, co jsem si kdy začal něco s tebou," zašeptal mu do havraních vlásků a vtiskl mu tam i něžný polibek.

Sasuke se jemně pousmál.

,,Promiň, že jsem tě opustil... byla to hloupost. Vím, že si to udělal... ze strachu... nebo, nebudeme už to tom radši mluvit." Podíval se mu do očí a políbil ho ze strany na krk. ,,Ani já s Indrou nespal, nešlo to..." přiznal se mu. ,,Připadal jsem si vůči tobě strašně blbě." Sklopil pohled dolů.

Itachi zvážněl. Přitáhl si ho tak blízko, že cítil jeho dech.

,,Udělal jsem hodně chyb... a jsem vděčný za všechno, co si pro mě udělal. Nemusíš se omlouvat, nemáš za co, "zašeptal a zhluboka se nadechl. Nikdy si nemyslel, že jeho loajalita sahá až tak daleko.

,,Je to s námi pěkně zlý, co?" Řekl starší černovlasý s lehkým úsměvem.

,,Teď už je to dobrý," namítl mladší a sám se vyprostil z jeho sevření. ,,Chceš jít spát, nebo... bych ti měl ještě něco vynahradit?" Zavrněl mu do ouška, když se k němu zase zpět nakláněl. Sice už se mu kolena mírně podlamovala, ale energie mu ještě zbývala. Tenhle večer chtěl Itachi splnit každičké přání.

Bude ctít Itachi po Sasukem ještě něco? 3:)