Blue sharingan

Fuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu

Tak tohle byla dřina. Tenhle design jsem přepočtu dělala asi tři měsíce, protože pokaždé, když jsem vymyslela prvek, co by se mi tam docela líbil, nedokázala jsem na něj navázat, a tak jsem pořád předělávala a předělávala...
Navíc jsem chtěla kontrast mezi nějakou vyloženě zářivou modrou a tmavou barvou, jen jinou než šedou, takže z toho vzniklo cosi stejně šedého s nádechem modré. Prostě moje barevnostní požadavky jsou dost náročné.
Ještě větší problémy mi ale dělaly fotky, protože jsem měla dvě, které jsem tam opravdu za každou cenu chtěla a nemohla je nějak obstojně zařadit (ta nad menu a v sharinganu).
No zkrátka peklo, ale nakonec se docela povedlo...


Jo a nastavení - tak to bylo poprvé pro mě opravdu peklo. Když jsem na to tak v PS koukala, říkala jsem si, že je ten design (jako všechny moje designy) koncipován na střed stránky, jenže blog.cz je takovej ****, že na střed nezarovnává stránku, ale stránku společně s menu. Tím pádem by se mi celý záhlaví posunulo někam do pryč, takže jsem si to pojistila okrajem.
A hádejte co, i když jsem to měla přesně vyměřený přesně do pixelu, tak se to stejně o dva pixely rozjelo a já zaboha nemohla přijít na to, jak kde a proč. A nepřišla jsem na to, takže jsem to tak nějak nastavila, aby to sedělo, ale stejně vidím, že okraj menu je trochu řízlej. Naštěstí vím, jak tohle zpravím, jen se mi už dneska tak úplně nechce... no možná večer.
Fuuuuu, never more. Tenhle zimní design tu bude i příští zimu, už fakt ne. Přestává mě to čím dál víc bavit -_-.

Ale docela se mi líbí ^_^. Co vám?
Vaše Ája

P.S.: Nečetla jsem to po sobě, protože na to už doopravdy nemám, takže pardon za překlepy.

Komentáře

  1. Amanda Uchiha30. prosince 2016 v 9:58

    Krásný :3

    OdpovědětVymazat
  2. Vittani Virentem30. prosince 2016 v 10:00

    Nah, můj názor byl vyřčen už poněkud předčasně; nic to na něm ale nezměnilo, takže se nebudu opakovat, jen odsouhlasím, že se mi zkrátka taky líbí. ^^

    OdpovědětVymazat
  3. ivana-chan30. prosince 2016 v 12:34

    juu naozaj sa ti to podarilo...a s tym ze blog nie vzdy spolupracuje viem svoje... naozaj je to uzasne. a ta kombinacia modrej a ciernej je proste uzasna. a tie vase fotky, je to proste super..
    a ohladom diskusie v predoslom clanku neviem ale pride mi divne a uz som to tu povedala ze ked si sa pytala ktoru poviedku bi citatelia chceli bolo cca z 30 komentou mozno 20 za jeden clanok a teraz ked sa ta poviedka vydava a je (k môjmu stastiu) poriadne dlha sa nenazbiera poriadne ani 10 komentou. boooze keby bolo namne tak by poviedky mohli vychadzat aj kezdych par dni ako to bolo doteraz. je to skoda ze aj ked to ludia citaju tak malokto to komentuje. viem ze nie kazdemu sedi styl poviedok ale keby sa im poviedky nepacili tak by podla nebolo v navstevnosti cca 150 navstev. aj ked je to asi orientacne nietko (hiii ako ja ) klikne na stranku aj viackrat ale viem ze pri ankete tu bolo asi 50 ci 60 ohlasou.......dufam ze tak skoro nekoncis a este to s nami trochu vydrzis, viem ze aj ty mas toho vela a nie vzdy je cas, nervy a sila na pisanie ale bola by som rada keby si to tu neopustila. bolo by mi veeeeelmi luto keby uz neboli tvoje poviedky. teraz normalne lutujem ze nie som v okruhu tvojich priatelou.....
    snad som sa nezamotala

    OdpovědětVymazat
  4. Vittani Virentem30. prosince 2016 v 12:47

    [3]: Bez diskuse (a bez Ájina komentáře) je pod danou povídkou sedm ohlasů, včetně mě. Plus *zatím* ještě jeden člověk, který tam je ode mě. Tedy, to jen pro upřesnění, souhlas.

    OdpovědětVymazat
  5. Káťa30. prosince 2016 v 17:20

    Moc pěkný :) a ta barva..šedo..modrá se fakt povedla :).Celý je to takový tajemný a asi se mi to líbí víc jak to minulé :).Pěkná práce!

    OdpovědětVymazat
  6. Ebby31. prosince 2016 v 6:20

    No boží!😉

    OdpovědětVymazat
  7. Lussy31. prosince 2016 v 13:45

    Nádherné, ta tří měsíční práce se opravdu vyplatila. Barvy k sobě ladí a ty fotky se mi opět obzvlášť líbí. Dobrá práce, zase je to tu takové útulnější. ;)

    OdpovědětVymazat
  8. Ája1. ledna 2017 v 3:29

    [1]: Děkuju :3.[2]: Byla si nejrychlejší no a děkuju ^^.[3]: Oh, taky tu kombinaci modré a černé zbožňuju :3. Jo taky mě ty komentáře mrzí, ale odmítám se tím nervovat, vyhrožovat apod. Prostě mi jednou dojdou nervy, skončím, ale vám komentujícím to všechno budu dál posílat, fakt si vás za ty komentáře vážím a těší mě, že chápete, proč jsou pro mě tak důležití. Bez vás už bych na tomhle blogu nebyla.[4]: A na začátku tuším, že se pohybovaly komentáře kolem 30 u jednoho dílu, ale kolem těch 10 jsem vždycky ochotná to dál vydávat, i když mě fakt žere, že blog.cz hlásí, že si to přečetlo 80-150 lidí a okomentuje to 7, ale o to víc těch 7 miluju .[5]: Jo na tajemný designy mám skill . Asi se mi taky líbí víc než ten minulý, protože fakt nemám ráda žlutou a ta zlatá to úplně nevyvážila .[6]: Děkuju :3.[7]: Děkuji ^^, takové tajemné útulno .

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Úsvit 3

Obrázek
Honza Vám posílá další část a omlouvá se, že to tak dlouho trvalo a pokud budete hezky komentovat čeká Vás bonus, takže hezky komentujte, protože já ten bonus chci vidět xD. Všem Vám děkuje a miluje Vás :D. Kakashi se rychle prodíral temnotou. Mráz bičoval jeho odhalené, prochladlé tělo, vlasy se již dávno poddali neúprosnému větru. Hatakemu to ale nevadilo - jediné, na co se teď dokázal soustředit, byl Sasuke. "Už jdu, lásko…" šeptal do tmy. Cesta se rychle krátila. Když už byl skoro u svého cíle, zaslechl zvláštní zvuk. "Flétna…?" pomyslel si. Až po chvíli mu došlo, co se děje. To už ale bylo pozdě - noční Konohou prolétl bolestivý výkřik. Kakashiho tělo sužovala ostrá, řezavá bolest. "Tayuya…? Já myslel, že jsi… áá !" zasténal. Z okolí k němu doléhal sadistický smích. "Výborně Kakashi…," přibližovala se "já věděla, že si na mě budeš pamatovat." "Kdo by také zapomněl na malou, rudovlasou Tayuyu… " řekl sarkasticky. "Já ...
Další informace

Zamilovaný 17.

Obrázek
Konečně nějaká perverznější část, na kterou určitě všichni čekáte ^_^. Další probuzení na mě přišlo až s ránem. Teda nevím přesně, která část dne to byla, ale určitě se jednalo o den, o čemž minimálně svědčilo světlo za okny. Tentokrát už na mě Itachi tolik ohledu nebral a roztáhl závěsy i žaluzie. Vůbec se mi nechtělo vystrčit byť jen jednou část z postele a zjišťoval, co teď dělá můj přítel, který už nejspíš před nějakou dobou vstal. Do okenních tabulí poměrně silně narážel podzimní déšť. Chvíli jsem sledoval, jak se jednotlivé kapky tříští při setkáním se sklem, než jsem se rozhod dojít to okno aspoň na chvilku otevřít, nedalo se tu už téměř dýchat. Vítr naštěstí moc nefoukal, takže okno vydrželo pootevřené na takové úrovni, na jaké jsem potřeboval. Přemýšlel jsem, jestli si mám jít ještě lehnout nebo se obléct a zjistit, co dělá Itachi. Po ne příliš dlouhém rozmýšlení mě znovu zlákala postel. Teplota mě sice opustila, ale únava z ní rozhodně ne, možná bych se mohl pokusit ještě na ...
Další informace

Deset minut před spánkem

Podle svých plánů jsem už měla teď spát, ale napadlo mě, že bych se ještě mohla svěřit s tím, co chystám... mimo aktuálně vycházejících povídek). 1) Chci si rozepsat ještě jednu Naruťáckou povídku Sasuke už tuší, že ho Orochimaru nemůže víc naučit. Cítí se silný jako nikdy dřív a touží jen po jediném - konečně to skončit s bratrem. Zbaví se Orochimara a dá dohromady tým Hebi. Spolu s ním se vydává hledat bratra, namísto něj ale narazí na Madaru. Ten mu slíbí, že mu umožní souboj s Itachim, pokud se přidá k Akatsuki na čas nezbytný pro chycení všech démonů. Sasuke odmítá, je si naprosto jistý, že Itachiho dokáže najít sám. Jenže po dlouhém bezvýsledném pátrání zjišťuje, že to nebude vůbec tak snadné. Rozhodne se tedy přijmout Madarovu nabídku. Po několika dlouhých letech se tak znovu setkává se svým bratrem, se kterým je tvrdě přinucen na nějaký čas spolupracovat. Nejvíc ale trpí Itachi, má neustále na očích někoho, koho nikdy nepřestal milovat. Navíc někoho, kdo vyrostl v téměř dospělé...
Další informace