Zamilovaný 29.

Sasuke se dozvídá, že ne vše je takové, jaké se zdá...

---

Na večeři jsme zašli do jedné menší italské restaurace, nevedli tam jiné stoly než přesně pro dvě osoby. Skutečná romantika - kdyby ovšem Shisui projevil jakékoliv sklony homosexuality. Tou černou ovcí teda v naší rodině asi zůstanu navždy sám.

"Máš nějakou přítelkyni?" Zajímal jsem se přirozeně.

"Teď zrovna ne, proč tě to zajímá?"

"Proč by mě to zajímat nemohlo?" Prostě konverzujeme, to lidé z rodiny sem tam dělají.

"Nejsi ten typ, co by se zajímal o druhý. Nemám pravdu?" Bezva, další senzibil.

"Ne, ale kdybys měl zájem, mohl bych ti jednu dohodit." To by se Madara asi pěkně divil.

"Cože?" Zasmál se. "Myslíš, že ve svým věku potřebuju dohazovače? Ale je to milý."

"Je hezká, z bohatý rodiny… mohl by sis ji jednou vzít místo mě." Škoda, že Hinatu Madara už na začátku nedohodil Shisuimu, tak jako tak by zůstala v rodině.

"Madara už ti vybral nevěstu? To brzo," pozdvihl v údivu obočí, načež si mezi rty vložil první sousto jakýchsi barevných těstovin. Vida, i on se diví té Madarově čilosti. Kéž by mu to tak řekl i do očí nebo si ji opravdu vzal místo mě. Protože jestli to mně s Itachim vydrží, tak si žádnou Hinatu nevezmu. "A co se ti na ní nelíbí? V naší rodině se obvykle sňatky domlouvaly a většinou to dopadlo dobře, ty máš tím pádem taky naději." Jo, kdyby tak věděl…

"Mám někoho jinýho," zaobalil jsem to. Nemůžu se mu přiznat ke vztahu s mužem, ještě by to vyzvonil Madarovi. Naprosto stačí, že to ví Naruto.

"A co je zač?" Nějak moc vyzvídá na můj vkus.

"Právnička… řekl bych, že vzhledem k tomu, jakej je o ní zájem, tak dobrá právnička." Nic o mně neví, takže pravdy se stejně nedopátrá.

"A ta by se Madarovi nelíbila?" Jako kdyby si Madarovi někdy líbilo něco, co nevybral on.

"Ne, řekl mi, ať si chodím, s kým chci, ale Hinatu si prej jednou vezmu." Teda ještě tam stojí ta podmínka, že pokud mi to s Itachim vydrží, tak se sňatek s Hinatou ruší, jenže v to Madara a vlastně ani já tak úplně nevěříme.

"Až budeš plnoletej, nebude ti do toho moct mluvit a já tě podpořím. Vím, co je to za diktátora." Ten s ním vážně nemá moc dobré vztahy. Ale s Madarou se aspoň vídá, na Izunu doteď kašlal. Proč? Proč, když mu Madara tolik vadí, tak se s ním schází?

"O to nejde, tohle je spíš věc loajality. Madara mě vychoval, jak na svoje poměry nejlíp dokázal, nebylo by fér, abych ho jen tak vyškrtl." Sice se kvůli nějakou pitomou nánu, ale nemůžu se dovolávat na plnoletost.

"Páni, to bych od někoho, koho vychoval Madara, nečekal. Musíš ho mít rád." Samozřejmě, že ho mám rád, sice trochu podivným způsobem, přesto mám. Doteď jsem si myslel, že bych se po jeho smrti víc zajímal o to, co se stane se mnou, jenže v kombinaci Naruta a Itachiho se pomalu učím cítit. Asi bych s ledovým klidem strýcovu smrt nepřel, dost možná ani ne, kdybych nepoznal Naruta a Itachiho. Možná jsem si doteď jen něco namlouval. Madara mě vždycky učil neprojevovat slabost - ani vůči jeho osobě. Slabost ne, pouze respekt.

"Vychoval mě, je jako můj otec. To asi nemůžeš pochopit…" On od Izuny odešel, očividně pro něj loajalita tolik neznamenala. Ani jeho vlastní otec.

"Taky mám tátu, Sasuke, i když se s ním nevídám tak často jako ty s Madarou, vím, co to je mít otce… a mít ho rád." To určitě, a proto nechal Izunu se trápit jeho odchodem.

"Izuna tvůj odchod nesl dost blbě, je to nejhodnější a nejtolerantnější člověk, jakýho znám a tys' ho odvrhl, jako kdyby… jako kdyby za všechno mohl on." Odsunul jsem talíř s jídlem a poslední zvlášť těžké sousto spláchl minerální vodou. I teď si vzpomínám, jak k nám Izuna přijel a brečel Madarovi na rameni, že Shisui odešel. Jako kdyby nestačilo, že ztratil ženu a druhé dítě, musel přijít i o to první. Shisui se zachoval jako hyena. Možná nemám city, ale tohle bych Madarovi nikdy neudělal.

"Co ti napovídali, Sasuke? Že jsem odešel kvůli matce? Vím, že měla rizikový těhotenství a otce z její smrti neviním a nikdy jsem nevinil," namítl, jako kdyby to byla snad samozřejmost!

"Tak proč si teda odešel?"

"Nepohodl jsem se s Madarou a táta se postavil na jeho stranu. Jen kvůli tomu jsem odešel, nic víc, nic míň." Znovu vložil sousto mezi rty, evidentně mu taková konverzace žaludek nestahovala. Jeho ledový klid mi trochu připomínal ten Itachiho.

"Kvůli čemu jste se nepohodli?" To musela být teda zásadní otázka.

"Je to dávno a já už o tom nechci mluvit. Táta vždycky Madaru otrocky omlouval z podobnýho důvodu jako ty. Víš, že když babička s dědou zemřeli, tak se Madara staral o mýho tátu, viď? To, co k němu kvůli tomu cítí, jen nenazývá loajalitou, ale láskou… pokud je láska podmíněná, není to láska." Samozřejmě, že láska musí být podmíněná, přece nemůžu milovat bezdůvodně, nebo co se mi to tu snaží nakecat?

"Takže když láska není podmíněná, jaká teda je? To mám jako milovat náhodnýho člověka, protože prostě je?" Podle jeho teorie bych mohl milovat i obyčejného člověka, jakých míjím jen cestou do školy tucty.

"Ne, pochopitelně, že ne. Ty máš Madaru rád, protože se o tebe staral, kdyby se nestaral, tak ho bereš asi jako teď mě. To je podmínka. Kdežto… tu tvoji právničku miluješ proto, že zkrátka je. Znáš její vůni, barvu jejího hlasu, smích, smysl pro spravedlnost… nemusí pro tebe udělat nic, přesto ji miluješ, protože je tvůj ideál." Tak podle téhle teorie Itachiho teda rozhodně nemiluju.

"To je dost povrchní názor. Když ten člověk bude mít všechno, co mám rád, ale nikdy mi… plácnu - neuvaří, tak se asi sotva zamiluju." Když miluju, tak přeci i díky tomu, jak se ke mně ten člověk chová.

"Naopak, to, co říkáš ty, je povrchní. Hezký věci pro tebe může udělat kdekdo, ale zamiluješ se jen do toho, co má to, co ty potřebuješ." Panebože, on mluví stejně jak Itachi! Něco podobného mi vykládat i on - že prý k sobě patříme, že s nikým jiným šťastný být nemůžu. "Člověk pro tebe může dělat spoustu hezkých věcí, ale ty přesto nebudeš nic cítit. Jen se skrze vděk k němu budeš nutit. Kdežto člověk, co tě okouzlí vzhledem, povahou, vkusem… tomu propadneš, i bez toho aniž by ti nosil dárečky nebo si pokaždý vzpomněl na tvoje narozeniny. Má toho tolik, co ty obdivuješ, co potřebuješ, co celej život hledáš, že ho nemůžeš jen tak vyhnat z hlavy. Do týhle doby ještě teoreticky můžeme mluvit jen o nějaký poblázněnosti, ale jakmile si budeš jistý, že bys pro ten úsměv, pro štěstí milované osoby udělal vše, už ji nevyženeš ani ze srdce. Zůstane tam navždycky, i když se ji budeš snažit vyhnat." Au, tomu musel někdo hodně ublížit, když takhle mluví.

"Nemůžeš ze svýho srdce někoho vyhnat, tak to teď obecně vztahuješ na všechny? Každej cejtí lásku jinak…" Mohl bych ho seznámit s Itachim, už vidím ty jejich společné filozofické večery.

"Pokud ji ze srdce vyženeš snadno, nebyla to láska, ale jen pobláznění." Nechápu, jak jsme se od mého domluveného sňatku dostali přes Izunu až k lásce. Sice to nevypadalo jako až tak nelogická cesta, přesto bych si ji dokázal odpustit. Stačí, že mám sám v hlavě bordel, nepotřebuju, aby mi ho v ní dělal ještě někdo další.

"Díky, právě jsi mě přesvědčil, že tu svoji právničku až zase tolik nemiluju." Vlastně doteď nevím, jestli Itachiho miluju nebo nenávidím. Podle Shisuiho spíš nenávidím, vadí mi na něm téměř vše, přesto mi buší srdce, kdykoliv ho vidím, kdykoliv na mě promluví nebo se mě dotkne… Co to pak je? Nějaký zvrácený druh lásky?

"Časem zjistíš, jak na tom seš. Madara tě hodně zchladil, v citových otázkách ti přirozeně všechno bude trvat dýl, tak se kvůli tomu netrap…" Proč bych se měl kvůli tomu trápit?

"Já se trápím?"

"Vidím ti na očích, jak ti to v hlavě šrotuje. Některý věci nevymyslíš, musíš jim jenom dát čas." Shisui mi připadá jako zvláštní kombinace Izuny a Itachiho. Má v sobě skrytou tu láskyplnost jako strejda a divnou filozofii jako Itachi. Nevím tím pádem, jestli ho mít rád nebo ho nesnášet. Každopádně mě ta kombinace pěkně děsí. Mám kolem sebe fakt zvláštní lidi.

"Za půl hodiny začíná to kino, možná bychom měli už vyrazit…" Na rozcupování mých představ o lásce a vztazích bude mít ještě celý večer.

"Jestli chceš bejt právník, trénuj víc argumentaci," nehledě na svoji rýpavou povahu se zvedl od stolu. Naštěstí, jinak bych mu musel asi zapíchnout vidličku do oka, aby už zmlknul.

Já přeci nechci být právník, to chce Madara. Já si jen kráčím po vyježděných kolejích naší rodiny.

Do kina jsme dorazili asi deset minut před začátkem filmu, tak tak jsme si stihli koupit popcorn, sice nesnáším, když půl hodiny lovím slupku kukuřice mezi zuby skoro celý film, ale bez jídla se na film taky koukat nedá.

Shisui buď respektoval, že se v kině nemluví, nebo pochopil, jak moc mě ty jeho rozbory o lásce… no, ne vyloženě nebaví, spíš děsí. Já před city vždycky radši utíkal, než abych se jimi musel zabývat. Doteď to fungovalo, takže nevidím důvod, proč najednou volit novou strategii.

Ještě dalších snad patnáct minut běžely nekonečné reklamy, potom už se objevila pochmurná scéna filmu. Začalo to jako běžný, neřekl bych rodinný, ale normální film. Ten chlap nosící právě přistěhovaným manželům všelijaké dárečky se mi sice už od začátku nezdál, přesto jsem nečekal, že se to až tak zvrhne.

Shisui tu scénu sledoval nehnutě, dokonce i ve chvíli, kdy já už trochu trnul, co dalšího ten blázen na ty dva přichystá. Ten příběh mi připadal jako jeden veliký plán jednoho frustrovaného člověka, na tak šíleného člověka až moc geniální plán. I když pomstu očividně spřádal dlouho.

No, pro Shiusie to asi není nic překvapivého, on se s podobnými příběhy setkává určitě denně. Navíc s reálnými příběhy.

"Nebylo to špatný," okomentoval film suše, načež se zvedl ze sedadla a krátce se protáhl. Musel jsem ho napodobit, měli by mezi sedadly nechávat větší prostor pro nohy, takhle si člověk připadá jako nějaká dětská skládačka.

"Nebylo, ale připadalo mi to až trochu předimenzovaný. V životě ti málokdy něco vyjde až tak podle plánu…" Nikdy nemůžeš předvídat reakce toho druhého, aby sis mohl naplánovat něco tak geniálního.

"Aby ses nedivil… Chceš ještě někam zajít, nebo půjdem domů?" Zřejmě ho ten film nezaujal až tak moc, aby ho se mnou chtěl probrat. Nevadí, ani mě se až tak moc nelíbil.

"Asi bych si dal sprchu a šel spát." Docela mě ten dnešek zmohl. Hlavně to cestování.

K Shisuimu jsme dojeli už za naprosté tmy, pokud tedy nepočítám ty tisíce světel ve městě.

Čekal jsem, že zapadneme do jedné z těch bytovek, ale Shisui mě vedl k jednomu z větších domů v tiché slabě osvětlené ulici. Zajímavé, najít dům poblíž centra se ne vždycky podaří. No Shisui je koneckonců detektiv, tak mě to asi nemusí až zase tak udivovat.

Od branky vedla ke dveřím jen krátká dlážděná cesta lemovaná tújemi, stejně jako plot. Podle všeho si pán potrpí na soukromí.

Na chodbě mě div neoslepila nekrytý zřejmě úsporná zářivka. Aspoň skleněné stínítko by si tedy zasloužila, mám svoje zornice docela rád na to, abych si je nechal zaživa vypálit. Skoro jsem si ani nedokázal v té záři rozvázat tkaničky u bot.

Když už jsem si na tu záplavu světla pomalu zvykal, přešli jsme do potemnělého obývacího pokoje, soudě podle širokoúhlé televize, a já opět neviděl. Musí mít opravdu přizpůsobivé oči, protože mě už z toho dokonce i trochu bolela hlava.

"Chceš ještě něco k pití nebo seš fakt tak hotovej?" Shisui na rozdíl ode mě nevypadal vůbec tak zničeně, buď má neuvěřitelnou odolnost nebo ho v práci málo zaměstnávají.

"Čaj by byl fajn," souhlasil jsem nakonec, abych nevypadal jako bačkora.

"Nepiješ alkohol?"

"Nejsem plnoletej," upozornil jsem ho na ne až tak zásadní problém, leč pro budoucího právníka přeci jen celkem podstatný.

"Ty ses fakt ještě nenapil? Nemusíš se přede mnou tak bát, nic Madarovi neřeknu a jsem detektiv, neřeším alkoholismus u mladistvých." Rozhodně neumí tak dobře číst myšlenky jako Itachi, protože já neměl obavy ani z jednoho, co mi tu tak předestřel.

"O nic z toho nejde, jen jsem měl chuť na čaj," odvětil jsem prostince. "A i tak bys jako detektiv do mladistvých alkohol nalejvat neměl, malér z toho můžeš mít jako detektiv ještě větší než kdokoliv jinej." Některé prohřešky vůči zákonům zkrátka v některých povoláních vyniknou více, v jiných méně.

"Roztomilá argumentace, lepšíš se. Takže čaj - zelený, bílý, tmavý…?" Roztomilá? To znělo skoro jako urážka.

"Je mi to jedno, nechám to na tobě," odvětil jsem a přešel tu jeho hloupou poznámku ohledně mých schopností.

"To je nebezpečná volba, Sasuke," ušklíbl se a zmizel za prosklenými dveřmi, nechal je pootevřené, nejspíš, aby se mnou mohl prodiskutovat svoji další filozofii.

Nechápu, proč by měl být libovolný čaj nebezpečná volba, pokud mi do hrnku nenalije tatranský, tak mě to snad neodrovná. O dalších nebezpečných čajích nevím.

"Nevadí ti máta?"

"Ne, máta je v pohodě." Aspoň mi to pročistí dutiny, v téhle zimě jen dobře. "Jak dlouho už tu bydlíš?" Vyškrábal se nahoru fakt rychle, tím spíš, když od táty odešel no… možná ani ne plnoletý, to bych teď musel počítat a to se mi nechtělo.

"Teď to bude druhej rok. Ze začátku to bylo těžký, tátovu pomoc jsem odmítal jen z principu a po mámě jsem toho zase tolik nezdědil, ale jsem čistej důkaz toho, že s pílí dojdeš daleko." Jasně, s pílí. Obyčejná píle málokdy stačí, člověk k tomu většinou ještě dopomáhá talentem, inteligenčním kvocientem a známostmi na vyšších postech.

"Takže jsi vždycky chtěl dělat detektiva?" O tom sní polovina všech malých kluků, ale málokomu to do budoucna vydrží, jsou i lukrativnější zaměstnání.

"Víceméně ano, mám rád rébusy." To spousta důchodců a stejně nedělají detektivy. "Předpokládám, že tebe kariéra právníka moc netáhne, co?" Tak to uhodil hřebíček na hlavičku.

"Ani ne, ale odpor k tomu vyloženě taky nemám." Mně je to zkrátka tak nějak jedno, přestože to povolání už jen při zmínce voní penězi, tak spousta z nich, kdo práva vystudovali, si nežijí zrovna nejlíp, opět je to o známostech a hlavně prvotřídních schopnostech. Uživí se jen ti nejlepší a obyčejný právník spíš vůbec, větší šanci má advokát, kterým se asi podle všeho budu muset stát, aby ze mě Madara mohl udělat jednoho ze svých pašáku, i když já bych se viděl aspoň na jezdce nebo věž.

"Co bys chtěl doopravdy dělat?" Těžká otázka, od mala jsem měl nalinkovanou kariéru právníka, že jsem o tom ani nikdy nepřemýšlel.

"Nevím, nic mě vyloženě neláká." Žádný obor mě nikdy nezaujal natolik, abych si řekl, jo tohle je fakt pro mě'.

"Třeba na to časem přijdeš." I kdybych na to opravdu přišel, tak už teď je pozdě, Madara rozhodl. "Tak tady je tvůj čaj…" položil přede mě na stůl tác s konvicí a dvěma většími porcelánovými šálky. Vonělo to dost zvláštně, rozhodně ne jako čaj. Snad se mě nerozhodl otrávit. No, pokud bude pít se mnou, tak asi ne, leda by mi něco nasypal přímo do šálku.

Jen co konvici nad šálky naklonil, objevila se tmavě rudá tekutina a místnost naplnila příjemná kořeněná vůně.

"Tohle je máta?" Zeptal jsem se trochu překvapeně, mátu si teda představuju malinko jinak.

"Není v tom jen máta, je to spíš taková směs, no ochutnej sám." Nedůvěřivě jsem si ten šálek asi vteřinu prohlížel, než jsem tedy opatrně usrkl.

Moc horké, ale nechutná to špatně. Dutiny mi to doopravdy protáhlo, možná ještě o něco víc než kdyby do toho dal jen obyčejnou mátu. Klidně by to mol používat jako čaj proti nachlazení.

"Jak se ten čaj jmenuje?" Zajímal jsem se, docela rád bych si ho ještě někdy dal.

"Nemá jméno, je můj vlastní, ale klidně se s tebou o recept podělím." Jak velkorysé. "Největší tajemství spočívá ve vodce, je jí tam tolik a stejně ji necítíš, viď?" On do toho dal alkohol?

"Ne, necejtím. Ty mě prostě chceš za každou cenu nalejt chlastem, že jo?"

Zase se té mojí poznámce jen zasmál.

"Ne, o to mi nejde… Čekal jsem, že od Madary budeš dost utaženej na uzdě a rád se teď trochu odvážeš, ale ty seš asi suchar od přírody." Z toho už mě taky Itachi nařkl, dost možná i Naruto. Nejsem suchar, jen se nemusím opít jak doga, abych se dokázal bavit.

"Nejsem utaženej, Madara se mnou na kolejích není a alkohol mě prostě zase tolik nezajímá. I když ten čaj je dobrej, přiznávám." A myslím, že by chutnal dobře i bez té vodky, ale to už mu radši říkat nebudu.

"Seš opravdu zvláštní kluk, ale to asi k naší rodině patří." Jako kdyby on byl normální. "Změňme téma - co ta tvoje slečna? Kluci tvýho věku nechodí se staršíma ženama." Obvykle nechodí ani se staršími muži, jenže to mu doopravdy říct nemůžu.

"Sedli jsme si, nic víc," pronesl jsem nenuceně.

"To se v takových případech moc nestává. Jak jste se poznali?" Přesně tohle rodinné vyzvídání nenávidím, i když mě jím mučí i Kimimaro.

"V hospodě. Jak říkám - rozuměli jsme si." Kéž by. My dva si nerozumíme ani teď.

"Aha… chápu, sado-maso? To bych od tak konzervativního člověka nečekal." Jak zase přišel na to sado-maso? A jo! Ty modřiny…

"Spíš jen sado," opravil jsem ho a přejel si prsty po té modřině na krku.

"Sice jsem neviděl, jak vypadá ona, ale řekl bych při pohledu na tebe, že vede." To bohužel ano, Itachi má fakt páru.

"Má větší zkušenosti." Takhle to vypadá opravdu divně, když si myslí, že chodím s holkou. Někdo jako já se ženě jen tak nepodřídí, vlastně ani muži ne.

"A tobě se to líbí?"

"Ani ne, ale svým způsobem je na ní i tohle přitažlivý. Je jiná než všechny ostatní, nenudím se s ní, to mi stačí." O lásce z mojí strany asi nemůže být ještě řeč, sám nevím, co k Itachimu vlastně cítím. A nejsem si jistý ani tím, co cítí on ke mně, ačkoliv on o tom nepochybuje.

"Máš divný nároky na holky, ale asi ti rozumím." Tak to se divím, většinou mi nerozumí nikdo. Kolikrát se nechápu ani já sám, tím spíš v otázce mě a Itachiho.

"Proč ty nikoho nemáš?" Chlapi jako on nebývají moc část sami, a když už, tak ne nijak závratně dlouho. Kdyby se nejednalo o mého bratrance a měl zájem o muže, šel bych do něj. Teď už ano. Dřív mě dominantní typy jako on vůbec nepřitahovaly, to až Itachi všechno změnil.

"Nenašel jsem tu pravou a popravdě nemám na lásku čas… ani chuť." To zní, jako kdyby ho vážně nějaká hodně zranila nebo má za milenku svoji práci.

"To ti nechybí ani sex?" Nikoho bych se jen tak na takovou intimní otázku nezeptal, jenže tady sedím před svým vlastním bratrancem s čajem, co si na čaj vlastně jen hraje. Nevím, jak dokázal tu pachuť alkoholu dostat pryč, obvykle ji nepřebije absolutně nic. I v souboji ocet versus ethanol, bych vsadil na ten ethanol.

"S nikým nechodím, to neznamená, že si s nikým nikdy nezávazně neužiju," významně se na mě podíval, jako kdybych to snad měl znát. Samozřejmě, že znám, dlouho mi takové vztahy nevztahy i vyhovovaly, ale na rozdíl od něj já už jsem teď úplně někde jinde. Itachi by nepřekousl, kdybych ho podvedl. Ani si nedokážu představit, jak by reagoval. Každopádně nijak pěkně.

"Chápu, nejpohodlnější řešení, jenom v tvým věku trochu zvláštní." V jeho letech bych čekal trochu jiný přístup.

"Jak v mým věku?" Mihl se jeho tváří úsměšek.

"Měl bys mít trvalej vztah a myslet na založení rodiny. Izunu by to určitě potěšilo," neodpustil jsem si opětovnou zmínku jeho otce. Nevím, co přesně se mezi nimi stalo, ale chápu, že Izuna nemohl Madaru tak úplně odepsat. Spíš kvůli tomu Shisui nemusel dělat tolik dramatu.

"Rodinu neplánuju dřív než ve třiceti, do tý doby ještě nějakej ten čas zbývá. A o tátovi bych se teď radši nebavil." Co si s Izunou jen udělali?

"Izunovi na tobě hodně záleží a ty se chováš jako fracek," nedokázal jsem si to zkrátka odpustit, možná mi v tom zabránil ten čaj, abych si to odpustil. Už jsem ho dost citelně vnímal v hlavě, přesto jsem Shisuimu neřekl, aby mu ten snad už pátý šálek už nedoléval.

"Bez urážky Sasuke, ale víš prd o tom, co se mezi náma stalo. Místo mojí morálky bys měl studovat tu svoji," mrkl na mě, jako kdyby snad něco tušil.

"Cože?!" Vyjel jsem na něj, aniž bych nad tím předem zauvažoval. "Co tím jako myslíš?!"

"Ty víš…" přivřel oči a soustředěně upíjel ze svého šálku. I jemu v očích už tančila ta slabá alkoholová jiskra.

"Jak o tom víš? To sis o mně něco zjišťovat? Sledovals' nás? Všichni na vejšce experimentujou, navíc sex s klukem je bezpečnější než s holkou, s ním rodinu nezaložím, i kdybych se fakt moc snažil." Nechápu, jak se to o nás s Itachim domáknul, musel nás sledovat, protože Naruto by mu určitě nic neřekl, navíc ho nejspíš ani nezná.

"Ty spíš s klukem? No, to bych do tebe neřekl, asi nebudeš takovej suchar. Mimochodem - já mluvil o tvým vztahu se starší ženou, jakož to u mladistvého je to docela pohoršující. Ale hezky ses mi naprášil, to se musí nechat." Cože?! To jsem se mu teď napráskal? Dobrovolně napráskal?!

"Neřekneš to Madarovi, že ne?" O nic víc mi teď nešlo.

"Ne, co bych z toho měl? Navíc ti rozumím, v tvým věku jsem taky zkoušel různý věci…" Taky nevím, co by z toho měl, ale spousta lidí rozvrací vztahy jen tak - pro zábavu. A Shisui rozvrácené rodinné vztahy očividně přímo miluje.

"Jaký věci?" Změnil jsem raději téma. O sobě a Itachim se zrovna s ním bavit nechci.

"Většinou jsem byl teda opilej, ale stálo to za to… určitě to sám znáš, když za tebou přijdou dvě kamarádky, co vždycky chtěly zkusit něco žhavějšího s jedním klukem. Ale tebe asi budou víc zajímat moje zkušenosti s muži. Nebudu ti vyprávět, jak jsme se s kamarádem učili líbat, věřím, že takových je víc, jen to nikdy nepřiznají. Takže - poprvé jsem se s mužem vyspal ve druháku na vejšce, slavili jsme Silvestra, byla asi hodina před půlnoci, všichni už na šrot a já a on jediní střízliví. Zůstali jsme spolu vevnitř, zatímco ostatní šli odpalovat rachejtle ven. Celou tu hodinu do půlnoci jsme si jen povídali, a když odbila půlnoc, zbyl mi na novoroční pusu jen on, dál si to jistě domyslíš, pokud tedy nestojíš o detaily," znovu mi věnoval ten významný pohled. Tohle bych do něj teda vůbec neřekl, musel jsem si nalít další šálek čaje, abych to dokázal vstřebat. Asi ty sklony máme v rodině…

Načervenalá, jen už dávno vlažná tekutina padala na dno porcelánového šálku, když zrovna odbíjela půlnoc. Nedalo mi to, abych aspoň pohledem nezavadil o Shisuiho výraz. I on nejspíš vycítil magii onoho okamžiku, protože mi věnoval stejný mírně překvapený výraz.

Nevím, co to do mě vjelo, ale ve vteřině jsem se k němu naklonil a svými rty krátce zavadil o ty jeho. Alkohol mu je příjemně rozpálil, stejně jako dech. Nebránil se, naopak mi vjel jednou rukou do vlasů, přičemž svoje rty zlehka pootevřel jako v němé pozvánce na průzkum. Můj jazyk se rozhodně dvakrát pobízet nenechal.

Prostá otázka - ItaSasu nebo ShiSasu? A jak se vám vývoj událostí líbí? 3:D

P. S.: Ukončila jsem to tak schválně :3.