Zamilovaný 28.

Sasuke se vzpamatovává z víkendu a poznává nového člena rodiny...

---

Naruto se do půl hodiny vrátil, se sebou si nesl i misku s instantním ramenem. Snídaně pro každý žaludeční vřed.

"Cos' vůbec dělal o víkendu?" A je to to zase. Chvilka socializace. Zase tolik se toho mezi námi nestalo, abych si s ním musel povídat o svých zážitcích. Nevyprávím je ani Madarovi, natož jemu. Stačí, že to ze mě tahá Izuna.

"Nic." Nebudu mu vyprávět, jak jsme si to s Itachim spolu poprvé rozdali.

"Byl jsi s panem Uchihou, že jo?"

"Hm." Určitě si všiml toho krku, nemá cenu si něco vymýšlet.

"Chceš zase tu mast?" Já to věděl. Ten kluk je sice tele, ale vyvozovat umí líp než Kimimaro, i když na obranu Kimimara - on s Itachim nepřijde zase tak často do styku, aby si to propojil.

"Ne, udělal by mi hned další, kdyby to zmizelo." Myslím, že už jsem mu to jednou říkal. Itachiho majetnickost nezná konkurenci, nebo spíš potenciální konkurenci preventivně likviduje. Jako kdyby měl snad každý problém vyspat se se zadaným klukem. Spousta holek z mého ročníku by si určitě dala říct i tak. A kluci to tolik jako holky neřeší, pokud má někdo z nich sklony k homosexualitě, tak si spíš nezávazně užije, než aby si hledali někoho nastálo. Sice se dnes už za orientaci netrestá, ale ať si každý říká, co chce, pořád se na to hledí. Dva kluci ještě nemůžou chodit volně po ulici a držet se za ruce, aniž by se nesetkali alespoň s jedním podivným nebo i opovržlivým pohledem.

"Stejně nechápu, proč s ním seš, když ti tohle vadí. Je fakt hezkej a přitažlivej, ale takovejch je tu tolik." Už zase ze mě tahá rozumy.

"Já se nesvěřuju, Naruto," odbyl jsem ho suše.

"Budíš dost nedůvěru, bude z tebe jednou mizernej právník. Abys měl úspěch, musí ti klienti věřit. Pan Uchiha je v tomhle fakt dobrej… ale to ty asi víš." Ve skutečnosti nevím. Itachimu nevěřím téměř nic a žádnou důvěru k němu ani nemám, protože přede mnou očividně pořád něco tají.

Panebože… chovám se stejně. Tak jako Itachi jedná se mnou, já jednám s Narutem. Jenže Naruto o mně nic vědět nemusí, při troše schovívavosti nás můžu nazvat kamarády, Itachi je můj partner. Pro přátelství nepotřebuje člověk o druhém příliš vědět, zvlášť pokud se jedná o přátelství v rámci školy, kdežto o někým s kým chodím, bych toho měl vědět tolik, jako nikdo jiný.

"Ne, není v tom dobrej. Nevím, čím si tě získal, ale věřit se mu fakt nedá," opravil jsem ho. Kdo jiný by to měl vědět lépe než já? Možná ta jeho minulost, kterou se ze sebe snaží strhnout.

"To bych teda neřekl. Hodně se zajímá o lidi kolem sebe a nikdo mu není lhostejnej. Tak, jak se chová k tobě, se k nikomu nechová… Ke mně je vždycky milej, od tý doby, kdy mluvil s Gaarou, nemám problémy s ním ani s nikým jiným. Přitom tohle vůbec dělat nemusel… slyšel jsem od starších ročníků, že za ním chodilo víc lidí s problémama. Nikoho nikdy neodbyl… je jak světec." Itachi a světec? Normálně bych se zasmál, ale to, co o něm teď Naruto řekl, mi skoro až vyrazilo dech. Proč se ke všem chová tak velkoryse a mě skoro až šikanuje. Jasně, pomáhá mi s učením, postará se o mě, když mi způsobí zranění, jenže kdyby na mě věčně neútočil, tak žádná ani nemám.

"Já ho takhle neznám," přiznal jsem mu. "Možná by se ke mně choval stejně jako k tobě, kdybych s ním nechodil. Říkal, že si toho kvůli práci spoustu nemůže dovolit. Třeba je se mnou jen sám sebou, protože si myslí, že může… a mně to zatím jen vadilo." Ani jsem si neuvědomil, že to říkám nahlas. Obvykle podobně zoufalé úvahy držím v sobě.

"Možná, ale měl by respektovat i tvoje potřeby. Jestli se ti nelíbí, co ti dělá a i tak to dělá, není to dobrý." Bezva, kdybych chtěl psychologický rozbor, tak zajdu do poradny.

"Neřeš to, kdyby mi to tak moc vadilo, tak s ním nejsem. Už se o tom nechci bavit." Jestli Itachi potřebuje být hrubý, aby mohl spokojeně žít, tak to podstoupím. To přece člověk pro druhého udělá, když mu na něm záleží.

"Nebuď tak přecitlivělej. To ti tak vadí, že o vás vím? Ty nemáš strach z toho, že bych to někomu řekl, ty se jen stydíš…" Jestli do ě bude rýpat, tak mu asi brzo přiletí rána.

"A za co jako? Za Itachiho? Nebuď blbej, mám kluka, kterýho mi každej může jen závidět. Je chytrej, úspěšnej, sexy… a trochu sadista. Kdybych s tím mohl ven, přiznám se k němu. Jen nemám fakt potřebu s tebou rozebírat můj intimní život."

"Protože se stydíš." Já ho zabiju. Stejně jako jednou zabiju Itachiho.

"No když myslíš… většinou se s Itachim perem, protože se nemůžem dohodnout, kdo koho bude šukat. Takže jsme se doteď jen honili a kouřili. Vlítli jsme na to až tenhle víkend… Itachi byl nadrženej jako vždycky a mě už přestalo bavit se s ním rvát. Nebyl vůbec něžnej, to on moc neumí. I s gelem to dost pálilo, ale to tobě asi nemusím říkat, že? Ten pocit, když si myslíš, že už to dál nepůjde a on tě roztrhne, když se snažíš držet slzy, ale ono to nejde… a tak jen brečíš a doufáš, že to buď rychle skončí nebo začneš cejtit něco jako slast. Cokoliv jen ne ten aktuální stav, kdy pomalu až padáš do bezvědomí…" Sledoval jsem ten jeho polekaný výraz a nepřestával líčit svoje zážitky. Sice jsem si to malinko přikrášlil, ale to on stejně neví. Za to dost citelně zná to, co mu popisuju. "Ty ses asi nedočkal, rád bych řekl, že ani já, jenže nemůžu, to bych prostě lhal. Najednou ta bolest začne odeznívat a ty si začneš uvědomovat, že je v tvým těle spousta míst, kde můžeš cítit slast, a o nichž jsi doposud nevěděl. Přeješ si už konec, protože tuhle míru slasti nemůžeš jednoduše vydržet, ale zároveň nechceš, aby přestal, protože nic lepšího si v životě nezažil. A tak jen roztahuješ nohy od sebe a chceš víc… Je fuk, kolikrát si zasunul, tomuhle se to nevyrovná a odkud to nezažiješ, tak stejně nebudeš vědět, o čem tu mluvím." Docela jsem se tím popisem bavil. Já se doopravdy nestydím mluvit o sexu, jenom mám rád svoje soukromí a to si Naruto musí konečně uvědomit. Chudák, teď z toho nebude týdny spát. Jako kdybych ho nevaroval…

Viditelně polkl, načež odložil misku s ramenem a zhluboka zalapal po dechu.

"Co je? Chceš kapesník? Nebo chceš slyšet ještě zážitek s dalšího dne, kdy jsem se skoro nepostavil na nohy?" Vsadím se, že po tomhle už se mě na Itachiho nikdy nezeptá. Možná se mě nezeptá na nic z mého soukromého života.

"Máš pravdu, Gaara byl taky hrubej a tu část, kdy to začne být příjemný, neznám, ale… teď bych ji docela znát chtěl." No to snad ne… zase tak dobrý vypravěč nejsem. "S přehledem bys mohl namlouvat porno." Ten kluk se mi snad zdá…

"Dej mi pokoj a běž si ho vyhonit," radši jsem ho odbyl. Možná má ten kluk vážně problém, protože heterosexuála by to správně mělo znechutit.

Skoro jsem sebou až trhl, když Naruto vyletěl z pokoje. Pokud si to jde udělat na záchod, tak nevím, jestli bych si měl tleskat nebo se bát. Doufám, že nebude žalovat Itachimu, to bych si to mohl pěkně odskákat. Vlastně si ani nedokážu představit, jak by Itachi reagoval. Zlobil by se nebo by se jen ušklíbl nad tím, jak jsem ho vylíčil jako milence?

Vsázím spíš na druhou možnost. A pak by mě navrch chtěl ještě ojet.

Místo řešení blbostí jsem si vytáhl učení. Brzo začne zkouškové a já ještě neudělal nic pro to, abych zvládl třeba jen zápočty. Za to může ten hektický začátek školního roku a Itachi uprostřed toho všeho. Akutní nedostatek času se totiž odvíjí převážně od něj.

Naruto se vrátil asi za půl hodiny. Už nic neříkal, zapadl ke svému stolu, aniž by se na mě jen podíval.

"Cos' tam dělal tak dlouho? Za tu dobu bych to stihnul možná i pětkrát," neodpustil jsem si menší rýpnutí.

"Já šestkrát," vyplázl na mě jazyk. Dobře, jedna jedna. I když pochybuju, že si to fakt dělal šestkrát.

"Měl sis říct Gaarovi, ve dvou se to táhne líp," doporučil jsem mu.

"Nebo tobě?" To není poprvé, co mě takhle provokuje. Nevím, jestli si ten kluk dělá srandu, ale já nemám zrovna svatou trpělivost.

"Kdyby tě slyšel Itachi, tak bys měl po doučování," upozornil jsem ho na možný vývoj událostí. Itachi je jeden z mála, co dokáže žárlit a přitom si ponechat důstojnost.

"Třeba mi řekl, abych tě svedl… třeba si chce otestovat tvoji věrnost."

"Cože?! To si děláš prdel, že jo?" Za to bych je zabil oba dva. A vlastně bych se tomu ani nedivil. Itachi je schopen zajít hodně daleko, aby dosáhl svého.

"Jo. O tobě se nikdy nebavíme." Taky nemají důvod, proč se o mně bavit.

Do večera jsme spolu s Narutem téměř nepromluvili. Oba dva jsme se potřebovali učit a já se pak ještě stavil na chvíli za Kimimarem. Překvapilo mě, že si ještě pořád nenašel náhradu za Tayuyu, to abych mu k Vánocům nějakou holku skutečně pořídil. Už ale nevypadal tak na prášky jako posledně. Kéž by chtěl objevovat taje homosexuality, mohl bych ho dát dohromady s Narutem. Zbavil bych se tím dvou problémů najednou.

Kolem deváté jsem se vrátil zpět na pokoj k Narutovi. Ten si momentálně uklízel svůj stůl. Nevídaná věc, od začátku semestru nic podobného nedělal. Nevím, co na to jeho rodiče, mě by Madara rozhodně za takový bordel zpráskal.

Spát jsem šel už kolem jedenácté, protože kupodivu zalehl i Naruto. Sice mi popřál dobrou noc, ale cítil jsem, že se mezi námi tím posledním rozhovorem něco změnilo. Kdyby aspoň nechtěl pořád mluvit o sexu mezi dvěma muži, možná bych se s ním snesl o něco lépe. Zaprvé mu nevěřím tu jeho údajnou homosexualitu a zadruhé mě tím dost provokuje. Dokud ho nevidím ve spodkách s obojživelníky, dal bych si i říct - nemít taky samozřejmě Itachiho.

Vlastně bych si o tom s Itachim promluvit mohl. Neřeknu mu pochopitelně, že mě Naruto svádí, spíš se zmíním o jeho problémech s orientací po tom, co ho Gaara znásilnil. Taky by mě zajímalo, co mu řekl, že se do Naruta už nikdo nenaváží.

Po zbytek týdne jsem si nedokázal najít chvilku pro promluvu s Itachim. Dohánění učení mi dalo dost zabrat a sám Itachi neměl taky moc času. Asi dělá na těch dokumentech z toho domu. V tom shonu i zapomněl na moje přání navštívit hrob rodičů. Nepřipomínal jsem mu to, rodiče jsou už dávno mrtví a mrtvými zůstanou už navždy. Nemá nám co utéct.

Ani jsem se neptal Itachiho na víkend a jel domů za Madarou. Sice mi nevolal, aby se zastavil, ale mě už se po mojí posteli docela stýskalo.

"Cože ses uráčil ukázat?" Panebože, ten má teda náladu.

"Nechci bejt o víkendu na koleji." Hlubší důvod za tím hledat opravdu nemusí.

"A co ta tvoje právnička?"

"Má práci, nechci ji rušit. Taky jsme spolu dlouho nepodnikli nic jako strýc a synovec, co kdybysme zajeli za Izunou?" Nikam jet nechci a vím, že ani Madara, ale tohle ho vždycky odradí od zbytečných rýpavých řečí.

"Tak jeď sám, bude rád, já musím za Shisuem." Zase ten Shisui. Doteď o něm nepadlo jediné slovo a najednou je ho plný barák.

"A můžu jet s tebou?" Musím poznat nepřítele. Doteď se Madara a Izuna věnovali výhradně mně, oba si mnou nejspíš něco kompenzují. Nechci, aby to Shisu ohrozil. Další dlouho ztracený člen rodiny vždycky znamená potíže. Nemám rád, když se věci mění. I tak by mě zajímalo, cože se tak najednou ukázal. Nic se nikdy neděje bezdůvodně.

"Můžeš, ale asi se budeš nudit."

"Proč bych se měl nudit?" To snad budou řešit něco obchodního.

"Jedu za ním čistě kvůli práci." Čistě kvůli práci. Za rodinou. Typický Madara.

"Je to tvůj synovec, ne?"

"A co? Jestli ti tolik vadí absence rodinných záležitostí, upeč mu koláč." Páni, jízlivost sama. Co se mu tak najednou stalo?

"Chci si ho omrknout, abych věděl, co mu dát k Vánocům." Prosím, ať je po Izunovi, dva kaktusy snad do zimy udržím.

"Nevím, jestli s náma na Vánoce vůbec bude." Aha. No tím líp, aspoň si s tím dárkem nemusím lámat hlavu.

Stejně to nechápu. Roky s Izunou ani nepromluví a najednou se mu ozve? Co se stalo? To se mu to všechno ohledně jeho matky proleželo nebo si něco uvědomil? Možná ho k tomu dokopal Madara, ale kdyby měl tu moc, tak proč by to neudělal už dávno?

Ani trochu naší rodině nerozumím. Všichni se chovají divně, včetně mě. Teda Izuna má možná ještě nějakou naději.

"Můžu teda jet s tebou?"

"No můžeš, ale chci jet hned, tak si nevybaluj." Jako kdybych se do vybalování hrnul. Sice si všechny věci dávám vyprat hned po příjezdu, ale i já si nechám občas hodinku na zregenerování.

Teď jsem tašku vynesl jen k sobě do pokoje a zase seběhl schody dolů. Docela mě zajímá, jak Shisui vypadá, fakt jsme se dlouho neviděli. Izuna mi dokonce tvrdil, že jsem ho hrozně nesnášel. Kdybych tak věděl proč, jenže to neví ani jeden ze strýců. Asi mi sebral nějakou oblíbenou hračku.

Do města jsme se dostali během hodiny. Vlakem mi to trvá i dvě. Dneska se mi ta cesta moc nevyplatila, kdyby mi Madara řekl, kam jede, o něco dřív, mohl jsem tu na něj počkat, místo toho, abych se tahal s taškou vlakem.

Ta samotná cesta po městě mi připadala nějaká povědomá. No jasně! Tudy jel Madara tenkrát na tu policejní stanici, tehdy pěkně zuřil. Tak už vím proč. Asi jel seřvat Shisue kvůli Izunovi. Dneska na něj doufám křičet nebude, to bych si tu návštěvu i odpustil.

"Cože ho chceš tak najednou poznat? Předtím ses na to moc netvářil."

"Máme moc malou rodinu, nebo spíš znám jen tebe a strejdu, další člen by se hodil." Nemít v rodině nikoho svého věku občas frustruje. V Shisuim bych mohl najít dobrého spojence třeba i v otázce Hinaty.

Madara skutečně zastavil před policejní stanicí, do které šel naposledy tak rozzuřený, takže tím moje domněnky jen potvrdil. Jako kdyby nestačilo, že se složitě hrabu v Itachiho minulosti, ještě abych kopal v té svojí.

"Tak pojď," kývl na mě strýc a hodil pohledem k oné budově.

Nejednalo se o jen o jednu budovu, spíš systém budov. Dost moderně zařízený. Netušil jsem, že si policejní složky můžou dovolit takový luxus. Na parkovišti stála i podobně drahá auta jako to Madarovo. Shisui si určitě nežije špatně. Vlastně mi, tuším, Izuna říkal, že pracuje jako detektiv. Tohle povolání se Madarovi stoprocentně taky hodí do krámu. No Shisui na něj šel asi dobrovolně, vzhledem k tomu, jak od rodiny odešel, ho do toho ani neměl kdo tlačit.

Uvnitř si nás nikdo neprohlížel, nikdo se neptal, kam jdeme ani co tu děláme. Na policejní stanici teda nejsou příliš obezřetní. Nebo tu jenom Madaru dobře znají.

Prošli jsme aspoň kolem tuctu různých sekretářek, ty mladší se na mě usmívaly, mě ani nenapadlo povytáhnout třeba jen jeden koutek. Ještě odněkud zpoza rohu vyskočí Itachi a obviní mě z nevěry.

"Madaro, jsi tu brzy," ozval se hlas za námi. Stál tam muž odhadem… no neřekl bych mu ani třicet. V ruce držel hrnek s kávou. Hodně kvalitní, ten smrad znám moc dobře z Madarovy kuchyně.

"Jsem tu přesně načas. Jako vždycky."

"Divil bych se, kdybys nebyl." Hm, takže to bude asi Shisui. No trochu z Izuny posbíral. A říká strejdovi 'Madaro'. Ten ho nemá určitě rád, drží se stranou všech familiárností. "A ty budeš asi, Sasuke," přišel ke mně a volnou rukou mi rozcuchal vlasy jako nějakému malému frackovi. "Už se na mě nezlobíš?"

"Měl bych?" Asi naráží na to, jak jsem ho coby malý kluk nesnášel.

"Nevím, asi ne," řekl, pak se obrátil na Madaru. "Neměls' ho brát sebou, tohle není nic pro děti." Cože?! Pro děti? Chybí mi jen rok do plnoletosti! Jako kdyby děti nikdy nebyly na policejní stanici. Spousta z nich má záznamy bohatší než kdejaký dospělý.

"Chtěl tě poznat. Počká na chodbě, než to vyřešíme." Měl jsem co dělat, abych se tam nerozkřičel. Co můžou řešit tak zásadního, že to není vhodné pro někoho mého věku? Obchodní transakce? Zatoulaného pudla? Asi sotva masovou vraždu.

"Není mi pět! Tak toho laskavě nechte, rozčtvrcený těla mě zrovna neděsej." Víc mě děsí Itachi.

"Kéž by rozčtvrcený, Sasuke. Není to hezkej pohled. Počkej tu, pak tě vezmu na zmrzku, hm?" Panebože, nesnáším ho i teď!

Už jsem nestihl nic namítnout, ti dva spolu zmizeli v Shisuově kanceláři a mě tam nechali jako psa. Rozhodně s ním nikam najedu, tím spíš na zmrzlinu. To, že mě viděl naposledy jako malé děcko, neznamená, že jím stále jsem. Parchant jeden.

Skončili až po hodině, užuž jsem přemýšlel o odchodu, ale to by Madara asi neskousnul. Příště s ním nikam dobrovolně nejedu. Tohle vědět předem…

"Promiň, Sasuke, nechtěl jsem se tě dotknout. Očividně ses nezměnil, pořád je lehký se tě dotknout. Tak co kdybych tě jako omluvu vzal na pivo," koutkem oka mrknul po Madarovi, ten se netvářil zrovna dvakrát nadšeně, "nebo do kina?"

"Tak jo." Na druhou stranu z toho nemusím dělat drama. Nejsem už malé dítě, abych nedokázal přijmout omluvu a trucoval.

"Tak ho pak taky přivez domů… a střízlivýho!" Doporučil mu Madara ostře, já jen protočil panenky. Nejdeme se přeci opít.

"Je tady na koleji ne? Nebo může zůstat u mě. Čtyři hodiny v autě se mi zrovna jet nechce." Bezva nápad! Konečně bych mohl víkend strávit s někým jiným než se sadistickým milencem, prudérními strýčky, otravným Kimimarem nebo homosexuálními bludy trpícím Narutem.

"Tak dobře, ale dej na něj pozor."

"Strejdo, na koleji na mě taky nikdo pozor nedává," připomněl jsem mu. To skoro vypadá, jako kdybych se měl mít na pozoru před Shisuem. Možná se jen Madara snaží vypadat jako dobrý rodič. Jestli ho Shisui nezná tak dobře jako já, možná mu to i spolkne.

"Neboj, pro tyhle chvíle mám doma dětskou chůvičku," mrkl na strýce.

"Ohromně vtipný. Myslím to vážně. Sasuke tě chtěl vidět sám od sebe, kdoví co chystá." Cože? Proč bych měl jako něco chystat? Nevím, co se mu nezdá na tom, že chci poznat svého bratrance. Taková kravina. Člověk se rozhodne seznámit se blíž se svou rodinou a už ho podezírají bůhví z čeho.

"Klid, dám na něj pozor, není to už malej kluk, měl by ses s tím smířit." Haha. Jako kdyby se on sám ke mně před chvílí nechoval jako k dítěti.

Madara neodcházel zrovna klidně. Vážně mi připadal rozrušený. Fakt to nechápu, vždyť mě nechává s příbuzným, na koleji mi toho hrozí mnohem víc. Dokonce nejen s příbuzným, ale s policistou. Sen všech starostlivých rodičů.

"Tak kam chceš doopravdy jít?" No, asi se Shisuem nakonec budu vycházet.

"V kině jsem nebyl dost dlouho." Vzít do kina Itachiho, tak mě celý film jen osahává. Kimimaro by musel jít na nějakou sprosťárnu a kombinace Naruta a kina zní hrozně už jen z principu.

"Super, tak mrkni, co dávaj. Jen žádnej krvák prosímtě, toho mám v práci víc než dost." Zajímavé. Takže pracuje na vraždách. Taky bych jednou chtěl, když už jsem musel na práva, ale Madara mě vidí spíš v obchodních záležitostech.

V mobilu jsem si našel program kina poblíž naší univerzity. Rovnou jsem zabrousil mezi komedie, taky nemám náladu na vnitřnosti. Výběr se bohužel blížil pomalu až záporným hodnotám. Pokud mi to našlo nějakou komedii, tak animovanou. Tím nechci shazovat animáky, jen asi nemusím nutně sedět v kině plném sotva dvanáctiletých fakanů.

Zkusil jsem ještě jedno kino, o kterém tu vím, jestli nenabízí lepší výběr. Vesměs se to však podobalo tomu prvnímu kinu. Jako kdyby do kina chodily jen děti.

"Vadilo by ti drama?" Drama přeci nutně nemusí obsahovat potoky krve. Člověk z nich obvykle mívá jen zvláštní pocit nebo mírnou paranoiu.

"Ne, drama je v pohodě. Na to teď dnešní mládež kouká, jo?" Mládež? Dělá, jako kdyby mu bylo minimálně čtyřicet. Zase tak vysoký věkový rozdíl nás od sebe nedělí. Podle mých propočtů mezi námi stojí tak sedm nebo osm let.

"Nevím, to bys mi mohl říct ty, ne?" Mám neodbytný pocit, že ten chlap do mě chce dál rýpat.

"Díky, to mi lichotí," zasmál se, jako kdyby to myslel vážně. Dost možná i opravdu myslel. "Tak, co je to za film?"

"Jmenuje se to The gift, má to bejt o nějakým cvokovi, co pronásleduje dva manželé." Neznělo to úplně nejlíp, ale na takový film to mělo poměrně vysoké hodnocení. Lepší než většina jiných ve výběru.

"Tak jo, uvidíme, co z toho vyleze. Zarezervuješ místa?"

"Jo, vzadu nebo vepředu?" Já osobně radši zadní řady, přesto jsem mu chtěl ponechat možnost výběru, přeci jen u něj budu podle všeho dnes spát.

"Je mi to jedno, ale spíš vzadu, jestli nevadí." Skvěle, takže dvě místa vzadu někde poblíž středu, aby to nebylo daleko k záchodům a zároveň se nám dobře dívalo na plátno.

Zvolil jsem nakonec kino, poblíž téhle stanice, tak snad nebydlí Shisui daleko, tahat se večer z kina přes půlku města nezní dobře ani v kombinaci s autem.

"Dáme před kinem ještě někde večeři?" Jakmile to navrhl, vybavila se mi romantická večeře při svíčkách s Itachiho záludným pohledem. Sám nevím proč, asi už mi ten vztah leze na mozek. Kdoví, co vůbec teď Itachi dělá.

Myslíte, že si budou Sasuke a Shisui rozumět?