Ve tvém stínu 16

Itachi se snaží se Sasukem sblížit ve své pravé identitě...

---

Itachimu se kolem třetí hodiny odpolední do rukou dostal ANBU výpis o misích. Při pohledu na poslední z nich s vysokou důležitostí a v seznamu účastníků s bratrovým jménem v jejich čele, měl co dělat, aby neskřípal zuby. Říkal mu, že vysokou misi dělat nemá... navíc velitel ho zklamal. Hokagemu dal slovo, že se bude snažit Sasukeho odmítnout. To, že ho přijal, by ještě starší Uchiha přešel. Ale že ho vědomě poslal na misi, která byla jedním velkým riskem, žádnou zkouškou schopností, to už Itachi bral jako neuváženost. Znal schopnosti jeho bratra velmi dobře, mohl tušit, že když se něco zvrtne, sám se z toho nedostane.

Ten teď však tvrdě trénoval, aby své schopnosti zlepšil.

Když mu do cesty vběhla jakási postava, zlostně se po ní ohnal. Z nějakého neznámého důvodu si myslel, že přišel Itachi, aby mu dodatečně ještě ukázal, že tu misi neměl přijímat.

,,Co blázníš?!" vybafl na něj překvapivě bloňdák se zděšeným pohledem. ,,Hele, já vím, že mě moc nemusíš, ale pořád jsme nejlepší kámoši, ne?" Nastavil mu sevřenou pěst na znamení přátelského ťuknutí.

,,Dlouho jsme se neviděli, všiml jsem si tě, když jsi sem šel, chtěl jsem jen pokecat," pronesl blonďák nevinně.

Sasuke se na něj jen díval, složil zbraň a sedl si do trávy. ,,Co tu chceš?" zeptal se nevraživě.

,,Přišel jsem si jen pokecat, co asi?" Blonďák nechápal, proč ta opatrnost.

Sasuke si ho ještě hodnou chvíli prohlížel, než se uvolněně natáhl do trávy. Ještě mu asi nějakou dobu potrvá, než si zase na toho otravu zvykne.

,,Slyšel jsem, že seš u ANBU... a že si zvoral misi," rozmluvil se o velice citlivém tématu, jako kdyby šlo o připálenou večeři.

,,Nic jsem nezvoral," zaskřípal Sasuke zlostně zuby. ,,To, co jsem dostal za úkol, jsem splnil," namítl. Ovšem, kdyby nepřišel bratr, tak by zemřel, ale informace získal, přesně jak mu bylo nakázáno.

,,Hokage-sama, přišel za vámi velitel ANBU," oznámila asistentka, která po hokageho souhlasu do místnosti vpustila postaršího muže a zavřela za nimi. Itachi ho propaloval pohledem. čekal, až sám začne.

,,Dobrý den, hokage-sama, já... chtěl bych s vámi mluvit o poslední misi."

,,Dobrý, přicházíte jako na zavolanou. Tak povídejte..." Itachi většinou nebyl tak přespříliš zdvořilý, takže to v jeho podání působilo spíš děsivě... víc, než kdyby křičel.

Sasukemu nějaký čas trvalo, než se Naruta zbavil, ale nakonec byl rád, že přišel. Konečně mohl zase s někým porovnat své síly.

Vrátil se až okolo deváté, to obvykle připravoval večeři. Itachi na ni většinou chodíval později, ale Sasukemu to nevadilo. Dnes však vaří jen pro sebe, protože bratr se jako vždy zdrží ve z trucu ve městě, než aby se najedl něčeho teplého doma.

Jaké pak bylo jeho překvapení, když se jeho sourozenec dostavil jen nemálo minut po jeho vlastním příchodu. Itachi ten den zjistil, že všechno zpracovat tak jako tak nemůže a rozhovor s velitelem ho tak rozčílil, že bezprostředně po něm odešel domů. Konečně si svlékl svůj typický bílý plášť a i s kloboukem ho pověsil vedle vchodových dveří. Nikdy bohužel neměl pocit, že by spolu s ním odkládal i svou práci, myslel na problémy, které se tam vyskytly i ve svém volném čase.

Když vcházel do kuchyně a uviděl Sasukeho, otočeného k lince, pocítil neovladatelnou touhu ho zezadu obejmout, položit si hlavu na jeho rameno a rty se otřít o ten sametový krk, zatímco by se ptal, jak se dnes měl. Místo toho ho ale jen nejistě pozdravil.

Sasuke se zatím hlasem překvapeně otočil, nejdřív si myslel, že má halucinace, protože bratr s ním nemluví a nikdo jiný tu s nimi nebydlí. Proto na něj jen překvapeně zíral, než mu na půl pusy odpověděl.

Dál si ho už nevšímal. Dal vařit rýži ke kuřecímu masu, zatímco si u linky pročítal staré dopisy od svého tajemného neznámého. Snažil se v nich najít nějaké nápovědy. Doopravdy toužil vědět, kdo to je.

Itachiho taková drobnost neskutečně potěšila.

Měl štěstí, že Sasukeho chování mohl pozorovat i z ,,druhé strany". Nehodlal si dnes vařit něco složitého, jednak by se v kuchyni musel motat se Sasukem a to očividně nebylo příjemné ani jednomu z nich a také byl po dnešku poměrně unavený. Nejen práce, ale i ta noc mu dala zabrat. Proto takticky zvolil rámen, který měli nakoupený předpřipravený a stačilo ho jen ohřát. Nemohl si u toho nevzpomenout na to blonďaté pometlo, co se neúnavně věšelo jeho mladšímu bráškovi na paty.

,,Přijal jsem žádost na odstoupení z funkce velitele ANBU," svěřil mu najednou. Ne snad, že by to dělal kvůli tomu zvláštnímu napjatému tichu, které tu mezi přípravou v kuchyni panovalo, ale skutečně chtěl, aby to Sasuke věděl.

,,Hm, jestli teď přijdeš s něčím jako 'jestli ale odejdeš z ANBU ty, tak veliteli jeho místo ponechám', tak se ani nesnaž, jsem sobec a je mi jedno, kdo kvůli mně jde ke dnu," opáčil nenuceně, když si všechny dopisy schovával zpět do knihy. Nechtěl, aby Itachi viděl byť jediný řádek.

Potom si vzal hrnek s čajem a sedl si ke stolu, po očku při tom sledoval, jestli už se rýže nevaří, aby si mohl nandat jídlo a rychle zmizet. Hádku dnes skutečně nepotřeboval.

Itachiho odpověď ale neměla se Sasukeho představou o jejím obsahu překvapivě nic do činění. Mluvil, jako by Sasukeho ,,odhad" ani neslyšel.

,,To, žes' tu misi přijal, mluví pro tvojí čest. Málo ninjů ji odmítne, a pak to znamená, že nevěří svým schopnostem. Takový člověk se nemůže zlepšovat a nedokáže uspět." Vedle Sasukeho na stůl s tichým žuchnutím dopadlo několik... lépe řečeno poměrně hodně volných listů. Itachi stůl pak obešel a posadil se naproti svému mladšímu bratrovi.

,,Tady je soupis všech S a A misí, které jsou k dispozici. Musíš se naučit odhadovat své schopnosti a s tím ti nemůžu pomoct... jedině takhle."

,,Co tak najednou?" zeptal se Sasuke nedůvěřivě. ,,Doteď si moje schopnosti odhadoval ty a tvůj odhad by mi ani nesvěřil hlídání domácího mazlíčka." Sasukemu se to moc nezdálo, Itachi svůj názor obvykle neměnil a už vůbec neustupoval. Tím spíš svému mladšímu sourozenci, od té doby, co spolu žijí, ho hlídá víc než kdysi rodiče.

Itachi se tím ale nenechal vyprovokovat, ačkoliv to Sasuke jako jediný svedl, když vyloženě chtěl.

,,Té mise ses účastnil a já se to ani nestihl dozvědět. Došlo mi, že i kdybych se snažil, neuhlídám tě a musím tě naučit, aby ses hlídal sám. Ta mise byla nad tvoje schopnosti, příště už budeš vědět, kterou přijmout a kterou odmítnout. Plavat tě nenaučím a ty sám musíš být hozen do vody, aby ses snažil. Nemá ale význam držet tě mimo ni, když ti v životě zkříží cestu a já už ti nepomůžu. Takže budu alespoň radit ze břehu."

Sasuke došel ke sporáku a stál z něj vodu s rýží.

,,Škoda, že si na to nepřišel dřív," poznamenal, když si sypal bílá zrníčka na talíř s masem, pak se spolu s jídlem a dopisy odebral k sobě do pokoje. Nechápal, kde se to v Itachim najednou vzalo, ale u něj nikdy nic nebylo samo sebou.

Starší Uchiha si jen povzdychl a uklidil i po své večeři. Papíry mu tam nechal, kdyby si to rozmyslel a tentokrát se vydal do obývacího pokoje, protože se disciplinárně odmítal zavírat k sobě do pokoje, aby žili s bratrem úplně izolovaně od sebe. Nechtěl ho ztratit, ačkoliv se to napětí mezi nimi kupilo a věci, které si neříkaly, mezi nimi tvořily stále širší příkop. Uvažoval nad tím vším... Sasukeho zkrátka rozčilovala jeho starostlivost a on se jí nedokázal zbavit, protože o něj měl jednoduše strach a nedokázal si představit, že by tu nebyl. Jenže oba mají svou hrdost. Itachi se ale rozhodl... samozřejmě to bylo mírně ovlivněno jejich konverzací minulou noc. Ale pro něj je bratr důležitější, než vlastní ego... on bude vždycky důležitější než všechno ostatní.

Jeho mladší sourozenec zatím dojedl, talíř si nechal u sebe na stole, aby se nemusel dole potkat s bratrem a vrátil se zpět k dopisům. Přemýšlel, jestli zítra dostane další, protože v těch současných žádnou nápovědu nenašel. Mimo toho, že se pohybuje někde v jeho blízkosti.

Pořád za ním viděl Kazukiho. Tak perfektně by odpovídal - jsou si blízko, vždycky se ho zastal, když potřeboval podporu, má podobně stavěné tělo, věkem odpovídal, a to, co se stalo na jejich misi, to mohl udělat schválně, aby setřásl podezření. Jenže mělo to jeden veliký háček - Kazuki je mrtvý.

Zatímco Sasuke si lámal hlavu nad totožností muže, který si ho nejenže bral každý týden, ale zároveň mu kradl s jeho tělem i maličkou část čehosi nehmotného a pozvolna si ho k sobě poutal, aniž by se na tom Sasuke jakkoliv přičinil, jeho starší bratr se přistihl, že knihu, co drží v rukou, vůbec nečte, jen sleduje černá písmenka, jako by v nich nedokázal najít jejich význam a myšlenkami se toulal v těch prožitých chvílích jejich posledního setkání.

Bylo to setkání jako obě předešlá a přece se v něčem neskutečně lišilo a nebyl to jen fakt, že tentokrát Sasuke neodešel, i když to z velké části také mělo svůj význam. Nemohl si pomoct, aby nemyslel na ta Sasukeho slova, že ,,s bratrem by spát nemohl." A přece to dělal, aniž by to tušil. Itachi pochopil, že se na něj oči jeho malého bratříčka vždycky dívaly nevinně, musel se zastydět, protože o něm se totéž bohužel říct nedalo.

Když Sasuke neslyšel dole žádný hluk, usoudil, že Itachi nejspíš odešel k sobě do pokoje, to byla chvíle pro něj. Zvedl se z postele a odnesl talíř do kuchyně, aby ho umyl. Pochopitelně si všiml bratra sedícího v obývacím pokoji, ale nehlásil se k němu, dělal, že ho nevidí, chtěl tak předejít dalším zbytečným hádkám.

Jakmile uložil talíř k ostatním, odebral se zase zpět k sobě.

Itachi mu... nebo lépe řečeno jeho zádům věnoval poněkud rozmrzelý pohled a pomalu se zvedl. Sasukeho příchod - a mimoto také včasný odchod - mu připomněly, že by se sám měl osprchovat a jít si lehnout. Teď nic nemělo smysl. Jeho sourozenec se rozhodl ho ignorovat, jako by tu nebyl. Itachi měl v jednu chvíli pocit, že by se nic nezměnilo, kdyby domů včas nepřišel a ještě teď by něco řešil s kolegy u sklenky saké, ale pak se sám za tu myšlenku okřikl. Vždyť Sasukeho znal, jeho hrdost byla neskutečnou překážkou jak pro něj, tak pro všechny okolo jeho osoby, Itachiho nevyjímaje. I tak ho ta ignorace a nezájem mrzely. Každý dělá chyby a měli bychom je umět odpouštět, jenže Itachi tady už nic nezmohl. Dnes vyzkoušel všechno, co ho napadlo. Pokus o společně strávený čas u večeře Sasuke zmařil, na jeho důkaz, že se nezlobí kvůli té zvrtané misi, mu odpověděl ironií a pak dělá, že ho nevidí. Starší Uchiha se nechtěl vzdávat, nedělal to, ale musel uznat, že to bylo slušně demotivující. S povzdychem odložil knihu a odešel do koupelny.

Sasuke si dnes Itachiho pokusy o usmíření spíše vyložil jako další povel k útoku. Už mu nevěřil. Zase měl před sebou toho bratra z minulosti - ten, který před ním všechno tajil a manipuloval jím stejně jako s figurkou na šachovnici. Ať se dnes Itachi snažil o cokoliv, určitě to nemohlo být tak nevinné, jak to vypadalo.

Ani jemu to ticho nebylo zrovna po chuti, ale odmítal se nechat ovládat jeho rukou. To si raději ten nos milionkrát nabije, než tu sedět se založenýma rukama s pocitem bezpečí bez jakékoliv seberealizace.

Itachi se mezitím urychleně osprchoval, osušil a v županu se odebral tentokrát už k sobě do pokoje, protože se potřeboval vyspat. Nemohl na ten hloupý rozhovor za boha zapomenout, alespoň kdyby to všechno mohl na chvilku pustit z hlavy. Párkrát ho za tu noc Sasuke vyděsil a několikrát málem donutil uvažovat, že na něj někdy pohlížel trochu... jinak. Vzápětí to ale hned vyvrátil, takže Itachi už nevěděl sám dobře, na čem je.

Sasuke už se ai spát nepokoušel, nemohl usnout. V Hirově náruči to šlo překvapivě lépe. Když přišel domů, opět usínal s myšlenkou na něj. Snad mu nechybí...?

A proč by vlastně ne?

Sex s ním byl vždycky perfektní.

Sasuke už se víc nerozpakoval, oblékl se a potichu sešel schody do přízemí, aby nevzbudil bratra. Jestli má dnes usnout, tak to bude tam. Věděl, že Hiro dnes spí jinde, ale povlečení v sobě určitě ještě uchovalo jeho vůni.

Itachi tou dobou dávno spal. Sice ho podobně jako mladšího sourozence budily myšlenky, ale u něj vyhrála na plné čáře únava. Poslední myšlenka, než usnul, byla na to, že by mu měl napsat další dopis, ale pak si uvědomil, že ho Sasuke před týdnem žádal o to, aby mu už žádné neposílal.

Ten tou dobou otevíral dveře do zbrojnice. Noční Konohou se proplétal stejně obratně jako kdysi Zvučnou. Míjel domy, kde se ještě svítilo i kde už jejich obyvatelé spali bez jediného zastavení.

Dveře, které se snad nikdy nezamykaly, hravě otevřel a úzkou škvírou se protáhl dovnitř.

,,Hiro...?" zavolal, kdyby tu přeci jen byl. Odpovědělo mu však jen nicneříkající ticho.

Přestože to Sasuke čekal, tak ho to zklamalo. Lehl si na postel, ve které spolu předešlou noc usnuli, a schoulil se do klubíčka.

,,Kdybych ti první noc tvrdil, že se sem dobrovolně vrátíš, nevěřil bys mi," ozval se po delší době z ticha onen specifický hlas.

Itachi nespal dobře. Když se po hodině kvůli ošklivému snu probudil, chtěl Sasukeho zkontrolovat. Zdálo se to pošetilé a hloupé, proto se snažil, aby ho mladší nezpozoroval, kdyby náhodou ještě nespal. Ale co Itachi nečekal, byl fakt, že Sasuke v domě vůbec není. Nejdřív se vylekal, pak se rozhodl rozumně uvažovat. Trénink teď... to zní jako nesmysl a Sasukemu se to nepodobá. Kdyby se to stalo před několika týdny, řekl by s jistotou, že je u nějakého svého milence, jenže... teď se zarazil. K milencům pozvolna přestal chodit, když začal docházet za... ním samým. Sice tomu nevěřil, ale zkusil to. A bratrovu chakru poznal díky sharinganu okamžitě.

Sasuke si nejdřív myslel, že se mu to jen zdá, než se úplně probudil. Cítil ho. Jeho přítomnost.

,,Hiro...? Co tady děláš?" zeptal se nechápavě. Jak se o něm mohl dozvědět? To ho vážně sleduje na každém kroku?

Na jednu stranu ho to potěšilo, protože je tu s ním, ale na druhou ho to děsilo. Měl přeci jen rád své soukromí, které mu Hiro s přehledem kradl.

Itachi věděl, že pravdu by mu skutečně sdělit nemohl. Došel k ležícímu a dotkl se rty jeho čela.

,,Já tu poslední dobou bývám často, ale tebe bych tu nečekal," obrátil na něj stejnou otázkou. Pravdou bylo, že to on si tohle místo vybral a Sasuke nemohl mít ani potuchy o tom, jestli tu bývá často, nebo ne a co tu dělá. Starší Uchiha tu změnu v jeho chování s bolestným uvědoměním pociťoval. Byl to stále on, ale... k němu jakožto k bratrovi se Sasuke zkrátka nikdy nebude chovat tak vřele. Ona dávná nenávist v něm bude napořád zakořeněna.

Sasuke si ho za rameno stáhl k sobě do postele.

,,Nemohl jsem spát," vysvětlil mu důvod, proč je tu. ,,A s tebou se mi spadlo dobře," dodal. O tom, že nemůže spát s bratrem v jednom domě, v té dusné atmosféře, se už nezmiňoval. Tak blízcí si ještě nejsou. Pro Sasukeho kupodivu sex nepředstavoval tolik důvěrnou složku jako svěřování.

Itachi se smutně pousmál. A přitom by stačilo, aby ses přesunul o jediný pokoj...

,,Poď sem, jsi si jistý, že nejsi náměsíčný a teď mě vlastně ani nevnímáš?" Starší Uchiha se položil na záda vedle něj a přitáhl si ho tak, aby si Sasuke mohl hlavu položit na jeho hrudník, jednou rukou ho pak objal a opatrně přivinul k sobě. Dlaní mu vjel zezadu za lem košile a prsty, sem tam ho i jemně nehty hladil po zádech podél páteře, na kříži i mezi lopatkami, jen tak si užíval možnosti, že se ho může důvěrněji dotknout, aniž by byl odstrčen, nebo ignorován.

,,Kéž by..." zavrněl Sasuke spokojeně. ,,Jak si to udělal, že sis mě tak získal?" zeptal se znenadání. Možná by tu metodu mohl aplikovat i na svého bratra. Nevěděl, jak se k němu chovat, aby se jejich vztah vrátil zpět do těch starých linií. Ač to nedával příliš najevo, a Itachimu už vůbec ne, trápilo ho, že už si od něj bratr nenechá uvařit, netrénuje s ním a tráví doma ještě méně času. Ačkoliv dnes vlastně přišel včas. Třeba... neznamenalo to snad ústupek?

Itachi se tiše, pobaveně, ale přeci příjemně zasmál.

,,Než si tě získám, budu se muset ještě hodně snažit... a mimoto, i kdybych byl sebelepší taktik, tohle se naplánovat nedá. A už vůbec ne s tebou. Snad jediné co mi pomohlo, jsem ti prozradil v prvním dopise, co jsi ode mě otevřel. Trpělivost...b-Sasuke." To první písmenko mu uklouzlo, ale protáhl ho tak, že to působilo trochu jako zamyšlení.

,,Lidské vztahy jsou zrcadla. Nestává se, že by jeden k druhému choval pozitivní city, zatímco druhý by ho nemohl vystát. Většinou je to vzájemné, ať náklonnost, nebo nenávist. A jak už jsem ti jednou přiznal, mám tě vážně moc rád. Snažil jsem se a budu se snažit ti to neustále dokazovat. A časem mě i ty nebudeš moct ignorovat. Vztahy jsou takové malé souboje. Kdo vydrží déle k tomu druhému chovat ony city, tak tomu se později ten druhý podřídí. Většinou to vydrží déle ten, jehož city jsou silnější. Ať už pozitivně, nebo negativně laděné," pokusil se mu vysvětlit starší Uchiha. Věděl, že Sasuke je dostatečně chápavý.

Jenže mladší Uchiha zůstával po emocionální stránce nevyvinutý, máma toho sice dokázala hodně, ale vše co vybudovala, Itachi zbořil a teď se to snažil znovu postavit, přestože nedostal návod, bez kterého se mu však každá cihlička nakonec přeci jen zhroutila.

,,Pak nechápu, co jsme za případ já a můj bratr, máme se rádi, ale myslím, že ještě víc se nenávidíme," řekl mu Sasuke víc, než původně zamýšlel. ,,Je mezi námi propast, kterou už nikdy nepřekročíme."

Itachi na vteřinu semkl rty tak, že vytvořily přímku. Mohl si to dovolit, chránila ho neproniknutelná tma.

,,Všechno to jde. Pokud dobře vím, nemáte rodiče... možná jste se ještě nenaučili žít společně a nerozhodli jste jisté úlohy. Tvůj a jeho příběh tu znají všichni. Máte společnou těžkou minulost. Jste osobnosti, oba. Možná proto se tak tlučete, jak říkáš..." Itachi vlastně ani sám nevěděl, co mu má říct a vše si uvědomoval společně se Sasukem paralelně s tím, jak to říkal.

,,Věřím, že to zvládnete. Jen musíte chtít oba. Jestli myslíš, že převládá nenávist, tak u sebe nech převládnout ten pozitivní cit. Je to hodně složité, ale problémem vztahu prostě je, že na ně jsou vždy minimálně dva," povzdychl si tiše nakonec.

Sasuke nevěděl, co by na to měl říct.

,,Já vztahům nerozumím. Neměl mě to kdo naučit a asi jsem ani nechtěl," přiznal se po delší odmlce. Nezáleželo mu na tom, jak se k němu chová Sakura nebo snad Naruto, případně, jak s nimi vychází, ale u Itachiho to bylo zcela něco jiného. Jeho totiž miluje. Bez výhrady. Nenávidí ho. Tak příšerně moc, že by ho nejradši pevně objal a řekl mu, ať už ho zase neodstrkuje, že ho potřebuje. Nerozuměl svým schizofrenním pocitům, ale asi ani nechtěl.

,,Tvůj bratr ti lhal. I když s dobrým úmyslem, tak lhal. Je pochopitelné, že teď ze zkušenosti nechceš věřit jeho citům, i když je sebepřesvědčivější, a i když se o to snažíš i ty," pojmenoval bráškův problém starší Uchiha. Dál už zajít nesměl, tohle si ještě mohl někdo vydedukovat, ale kdyby to rozebíral do ještě větších podrobností, už by si pod sebou řezal větev, protože tak dobře do jejich vztahu nikdo nevidí.

Sasuke si už teď všiml, že má jeho společník skvělý přehled nebo minimálně odhad. Možná proto mu toho prozradil daleko víc, než původně zamýšlel. Dokázal totiž na jeho slova úderně reagovat.

,,Nechci jim věřit, protože je nevidím. Nevím už, jak to vypadá. Mám ho rád, ale nejsem si jistý, jestli si on se mnou zase jen nehraje. Vždycky mě bral víc jako loutku, než jako bratra. Svojí oblíbenou loutku, o kterou nemůže přijít." Sasukemu se až s Hirovou pomocí povedlo přesně vyjádřit, jak si vedle bratra připadá.

Itachi jen přikývl. Tohle bylo pouční i pro něj, konečně pochopil, co je špatně.

,,Myslíš, že by pomohlo, kdyby sis o tom s ním promluvil...?" položil to jako otázku, protože coby návrh se to zdálo ohrané a hloupé. Věděl, že s tím má Sasuke problémy, vyjádřit se a už vůbec mu nešlo vyjádřit, co cítí. Ale jako nestranný pozorovatel to nemohl tušit. Možná, že tohle bylo mnohem poučnější, než původně myslel. Konečně se Sasuke trochu rozpovídal a prozradil věci, které potřeboval vědět a které byly klíčové.

,,Ty sám v tom východisko nevidíš?"

,,Ne, náš vztah byl vždycky jako bezedná tmavá jáma. Nikde žádný světlo, podle kterýho bych se mohl řídit. Itachi toho nikdy o sobě moc neřekl, doteď nevím, kdo je a proč mu na mně záleží. Jsem jeho rodina, ale to byli i máma s tátou a stejně jim nedal šanci. Proč mně jo?" Sasuke věděl, že Hiro na takovou otázku nemůže znát odpověď, tu má někde v srdci pouze Itachi. ,,Jak se pak mám orientovat? On se mnou nemluví, a když už něco řekne, tak jen proto, aby mi ukázal, že jsem neschopný a potřebuju jeho pomocnou ruku, abych udělal krok. Jsem jen obyčejná loutka, kterou nedá z ruky, a kterou si z nějakýho pošahanýho důvodu oblíbil." Sasuke si až zoufale povzdechl. Nikdy toho moc neřekl a o bratrovi tím spíš ne, ale bylo mu z toho tak zle. Jemu totiž na Itachim záleží, protože je jeho bratr, vzhlížel k němu, hrál si s ním, chtěl být jako on, miloval jeho úsměv a toužil po jeho společnosti. Aniž by tušil, co pro něj on vlastně doopravdy znamená. Chtěl zpět tu sladkou nevědomost.

,,Má tě až nezdravě moc rád," odpověděl pohotově starší Uchiha a až potom si uvědomil, cože to vlastně řekl. Kdyby to mohl vrátit zpátky, nikdy nic takového nevysloví. Sasukeho pohled se od toho jeho tolik lišil, ale pomalu ho začínal chápat. Chybí mu volnost a důvěra. Tyhle dvě věci jsou spolu také provázány. Itachiho úzkostlivý strach mu přistřihl křídla.

,,Nevím, co přesně znamená mít rád, ale moc se mi to nelíbí. Taky jsem si myslel, že ho mám rád, ale asi cítím něco jinýho, protože nemám potřebu ho omezovat." Sasuke se v povzdechu dlouze nadechl. ,,Nechme toho, nepřišel jsem si povídat, musím se vyspat." Položil mu ruku na pas a přitiskl se k němu. Nic mu už dál nevysvětlovat, jen mu naznačil, že ho chce mít dnes u sebe.

Itachi si ho k sobě něžně přivinul. Upřímně teď to byl on, kdo nedokázal usnout, nemohl přestat myslet na to, co si od Sasukeho vyslechl. Všechno to zkazil... kazí. Tenkrát měl zemřít, Sasuke by byl šťastnější, víc mezi lidmi. A když už, měl mu pomoct zařadit se, najít si přátelé, kteří by si ho vážili. Místo toho si ho sobecky chránil a držel blízko u sebe. Nevěřil jeho schopnostem, nevěřil jemu. Nedokázal si na to přivyknout, byl zvyklý na dobu, kdy byly oba ještě dětmi a Sasuke za ním běhal jako ocásek, všude kam se hnul. Teď už byl téměř dospělý a tak, jak Itachi jejich vztah znal, už to nefungovalo.

Myslíte si, že si Itachi vezme Sasukeho slova k srdci?