Ve tvém stínu 15.

Sasuke je zvědavější a zvědavější.

Pokud tu nebude alespoň 8 komentářů, další díl nebude.

---

Itachi se rty u jeho krku prudce vydechl.

,,Sas... suke..." zašeptal trhaně a i jeho prsty pomalu po vzoru mladšího Uchihy přejely přes podbřišek až k jeho klínu. Nečekal, že bude za tak krátkou chvíli také vzrušený, ale potěšilo ho to... a náležitě toho využil. Chytil ho za ramena a zatáhl směrem dozadu, ale v poslední chvíli uhnul, takže Sasuke se zády dotkl od vody mokrých kachliček. Tentokrát stál jeho tajemný muž před ním. Mezi rty vsál jeho ušní boltec a přivřel oči.

,,Tohle není kvůli tomu, cos dělal ty... jenom tě chci slyšet," zašeptal podmanivě, než se očividně přesunul do kleku, protože jeho rty najednou sklouzly na Sasukeho pupík a nakonec se dotkly jeho chlouby u kořene.

Sasuke se jen zapřel dlaněmi o kachličkami obkládanou zeď za sebou, zavřel oči a svůj obličej nastavil teplým kapkám vody. Teď už se mu nebránil, nechal jeho rty a jazyk ať se s ním mazlí.

Chtěl mu při tom zajet rukama do vlasů, ale včas si uvědomil, že by ho stejně odstrčil a možná by ještě přestal.

Itachi mu za to také byl vděčný. Tak dlouhé vlasy si nechává málo mužů. Přejel rty po jeho vzrušení ke špičce a aniž by dělal jakýkoliv pohyb rukou, jazykem mu zajel za předkožku a kružnicí jeho špičku obkreslil. Až potom ji několika pomalými pohyby stáhl a koncem jazyka na jeho sametový žalud jemně přitlačil. Nedělal to moc často, většinou byl on ten, kterému někdo něco takového provedl, ale u Sasukeho si to dokonce užíval.

Sasuke poměrně nahlas zasténal a alespoň ho pohladil po tváři, snažil se při tom nediktovat si hloubku a rychlost.

Brzy začínal mít problémy s tím udržet se na nohách, proto sjel zády po kachličkách až na zem, kde se usadil.

Itachimu ta změna rozhodně nevadila, opřel se dlaněmi o zem vedle něj a pomalu si jeho úd vsunul mezi rty. Chvíli špičku jen něžně sál, pak se proti jeho klínu prudce pohnul a několikrát pohyb zopakoval, než se opět zastavil, aby ho mohl polaskat jazykem na uzdičce. Rukou ho mírně stiskl u kořene a pak se přesunul o něco níž, aby žádnou část Sasukeho chlouby nevynechal neopečovávanou.

Steny mladšího se zkracovaly a přibíraly na hlasitosti.

Když cítil, že vrchol nemá už daleko, udělal pro něj a možná i pro svého společníka něco zcela nepochopitelného. Dvěma prsty zatlačil na svůj otvor a vklouzl dovnitř. Jakmile se dostal až k prostatě, zvrátil hlavu dozadu a vyšel z něj neartikulovaný zvuk nasycený právě prožívanou slastí.

Itachimu chvíli trvalo, než mu to došlo. Pak se však ušklíbl a chytil ho za zápěstí, ale ruku mu neodtáhl, jen ve stejném rytmu, v němž pohlcoval jeho vzrušení ho horkých úst, ze kterých teď odsál naschvál vzduch, aby bylo to prostředí pro Sasukeho ještě těsnější, Sasukemu ruku a prsty vedl. Ačkoliv do něj nepronikal on, kontroloval pohyby, intenzitu i hloubku. Bylo to z pro Itachiho nepochopitelných důvodů více vzrušující, než kdyby se toho sám ujal. Doposud si své zuby chránil rty, ale když se mírně odtáhl, lehce jimi přejel po jeho špičce, než se zase vrátil k pohybům, které postupně zrychloval.

Sasuke sklopil hlavu dolů, namáhavě se nadechl, a pak ji prudce zvrátil za sebe v němém vzdechu. Vzápětí vyvrcholil svému společníkovi do úst.

,,Nhh..." Pomalu otevíral oči, ale ještě se nezvedal. Nechal teplou vodu, ať spláchne veškeré důkazy jejich předešlé činnosti.

Itachi ale překvapivě ochotně většinu toho spolykal. Pak nechal bratra chvíli vydechnout, pomalu si před něj klekl a pod rameny ho opatrně vzal, aby ho mohl pomalu vytáhnout na nohy. Nechal mladšího černovláska, aby se o jeho hrudník zády opřel a prsty mu až s nebývalou něžností přejížděl po ramenech, hrudníku i šíji, někdy jen mírně přitlačil a s pomocí horké vody mu celé jeho tělo i svaly napjaté po tak hektických událostech poslední doby uvolňoval.

Sasuke ale nevypadal, že by byl ztuhlý. Naopak měl stále dost energie. Než se natočil k uchu svého milence, zatlačil svým pozadím na jeho rozkrok, aby se ujistil o jeho tvrdosti. Potom už mu od ouška mohl zašeptat: ,,A teď jak?" Nechtěl ho nechat jít spát s takovým problém, když pro něj samotného to vždy bývalo tolik obtížné. Z části to ale dělal i pro sebe, protože jeho mladé tělo stále vysokou výkonnost a hormony se dožadovaly pozornosti.

Itachiho ruce v tu chvíli sklouzly na jeho boky, aby si ho udržely v té provokativní pozici, natisknutího na svém klíně a jazykem se lehce dotkl Sasukeho ouška.

,,Doteď to ještě šlo," zašeptal mu tlumeně se zřetelným důrazem na prvním slově. Protože po tomhle kroku už ho rozhodně jen tak odejít nenechá.

Sasuke však odejít neplánoval ani na začátku, ani teď. Jednu ruku položil přes tu jeho, která ho držela za bok, a druhou se zapřel o protější stěnu, čímž se dostal do mírného předklonu.

Ještě před týdnem by mu taková poloha přišla nedůstojná, ale teď tak hladově toužil po uspokojení a vůdčí ruce svého milence, že ho ani nenapadlo vznést slůvko prostestu.

Jeho starší bratr přivřel oči a krátce se nadechl. Proboha, nechá se tak snadno vyprovokovat... na sekundu se předklonil tak, že se hrudníkem dotkl Sasukeho zad a rukou, na které nespočívala bratrova dlaň, mu sjel po boku na vnitřní stranu stehna a mírně mu naznačil, aby se lehce rozkročil. Až pak se znovu narovnal a o kousek se odtáhl, ale jen proto, aby vzápětí mohl špičkou svého vzrušení zatlačit na vstup do Sasukeho těla. Jeho výhodou bylo, že si mohl dovolit po tom, co tu teď společně celou dobu dělali, vynechat přípravu.

Sasuke mu vyšel pánví vstříc a z poloviny ho přijmul v sobě. Tentokrát necítil ani ten nepříjemný tlak, teplá voda uvolnila jeho svalstvo a o dostatečné roztažení se postaral sám. Teď už se ale musel zapřít o protější zeď oběma rukama, když proti němu podruhé přirazil a nechal ho v sobě zmizet celého. Podařilo se mu dostat do takového úhlu, že se jeho milenec rovnou otřel o prostatu. Překvapen tím dotykem Sasuke zasténal.

Itachi si jeho tělo dlaněmi na bocích mírně přitiskl k sobě a když ucítil, jak se Sasuke zachvěl vzrušením, lehce se k němu sklonil. Nejen, že se tak mohl rty dotknout jeho elegantně prohnuté páteře, ale zároveň s tím tak jeho chlouba na Sasukeho citlivé místečko zatlačila s větší razancí. Pak se pozvolna narovnal, a zatímco do něj začal pomalými přírazy pronikat, stále hlouběji mu jednou rukou bloudil v klíně, kde ho stiskl a prsty druhé mu přejel od zadečku přes páteř až k šíji a vláskům.

Sasuke se ale nezdál, že by mu takové začátečnické tempo vyhovovalo, sám se proti němu divoce pohnul, až ho donutil zády narazit na zeď za ním. Jedna jeho ruka vzápětí opustila kachličky a chytila se boku svého milence, aby mohla přesně diktovat tempo a hloubku.

První mise a on se bez sexuálního vyžití cítil, jako kdyby ho kus chybělo. Nikdy neměl takové problém, do té doby, než objevil mužské tělo.

Takovým krokem se mladšímu Uchihovi podařilo nejen svého společníka překvapit, ale také ho donutil k projevení jeho vlastní slabosti, když poměrně hlasitě zasténal Sasukeho jméno. Jakmile se totiž Sasuke narovnal, prostor pro pronikání tím znatelně zúžil. Aniž by ho přestával dráždit v klíně, udělal starší černovlasý jeden krok od zdi a sám už do něj bez zaváhání v poměrně prudkém tempu pronikal. Pocit, že se do jeho těla s každým pohybem dostává hlouběji, ho donutil zatnout nehty do jeho boků. Na takové úrovni vzrušení to už ale plnilo funkci provokativního škrábance.

Sasuke se musel znovu zapřít o protější zeď oběma rukama, aby udržel stabilitu, o to víc ale přidal na tempu. Neřešil v ten moment vůbec nic, jeho myšlenky se oprostily od všech problémů a tělo převzaly do své moci hormony.

Mladší od sebe nohy ještě víc roztáhl, aby oběma usnadnil pronikání a sám svému milenci napomáhal v přiražení. Neustále tempo zrychloval bez ohledu na místy až nepříjemné pálení v konečníku.

Na rozdíl od jejich předešlého styku, který by se dal popsat jako něžný až romantický se teď jednalo o vášnivou, prudkou a nespoutanou touhu po těle toho druhého.

Starší Uchiha po chvíli ucítil rozechvívající horko, které předcházelo jednomu z nejkrásnějších pocitů, jež mohla fyzická aktivita přivodit a to ho jen donutilo své přírazy ještě zintenzivnit, stejně jako pohyby rukou v Sasukeho klíně. Párkrát změnil stisk, někdy ho zmírnil a jindy u kořene trochu zesílil.

Sasuke ani nepotřeboval takovou péči, aby došel svého vrcholu. Stačily mu pouze divoké přírazy jeho milence, který mu tvrdě dorážel na uzlinku v jeho konečníku. Nebýt Hirových rukou, jež si ho tak přidržovaly, nejspíš by se opět sesunul na zem. Takhle jen zatínal nehty do spár mezi kachličkami, aby vydržel.

,,Hi..." prudce se nadechl, ,,-ro," vydechl, vzápětí se stáhl a v slastné křeči mu zůstal bezbranně viset v rukou.

Itachi jen o pár sekund později vyvrcholil do jeho těla, ještě když Sasuke prožíval onu slastnou křeč, jakmile se mu jako hadrová panenka málem sesunul k zemi, už se vzpamatoval natolik, aby ho stihl zachytit, ačkoliv už sám cítil, že ho třetí vrchol v tak krátkém časovém rozmezí vyčerpal.

Odtáhl se od něj, přetočil si ho čelem k sobě a něžně objal, aby ho udržel na nohou, zatímco na oba stále nechával dopadat kapky vody, která už pomalu, ale jistě chladla.

Sasuke mu obtočil ruce okolo krku a rty se ho dotkl za uchem. V ten moment nechtěně zjistil, že má delší vlasy, netušil, kam až sahají, ale přibližnou představu si udělal. Nic k tomu však neřekl, jen se ho držel a zašeptal: ,,Myslím, že si tě nechám..." Přes únavu už stejně nebyl schopen přemýšlet nad tím, jak s tou ostřeji řezanější tváří a delšímu vlasy přesně vypadá.

Itachi si toho nevšiml, jen po chvíli vypnul vodu, sehnul se a Sasukeho vzal do náruče. Ne že by si nemyslel, že to nezvládne, ale zkrátka si ho chtěl odnést. Je jenom jeho, nikdo mu ho nevezme.

,,Hodláš tak náročné zkoušky pořádat častěji?" Pousmál se a odešel s ním bezpečně i přes onu tmu k posteli, kde Sasukemu podal na utření vlastní svršek. Nebyl to vyloženě starý byt a byl i hezky zařízený, ale zůstal tu jen nábytek, všechno ostatní si hlídač odnesl. Itachiho tričko však bohatě postačilo pro oba, starší Uchiha ho pak přehodil přes pelest postele, kterou bezpečně nahmatal, potom si konečně lehl vedle Sasukeho pod onen příjemně hřejivý plášť. Chytil si bratra za pas a stáhl do volného objetí.

Sasuke už ho vnímal jen z části. Měl za sebou hodně náročný týden a misi, při které málem přišel o život. Možná přeci jen občas přeceňuje své síly, teď si ale takové myšlenky zakázal.

,,Občas si to asi odpustím," zamumlal ještě rozespale, než si jednu nohu přehodil přes obě jeho, aby se ještě víc zahřál. Nebyla mu vyloženě zima, ale čím více tepla přijímal, tím lépe se cítil. A Hirova náruč hřála ještě lepé než samotný plášť, nemohl ji tak snadno a hrdle odmítnout.

Itachi spokojeně přivřel oči. Nebyly tu okna, proto tady nahoře zůstávala neustále tma. Věřil, že Sasuke se o nic pokoušet nebude...

Taková společná noc byla ale něco dokonalého, krásného a... něco, co mu za ten risk stálo. Ještě chvíli se opíjel tím hřejivým pocitem, že ho drží v náručí, než v té naprosté tmě společně s ním usnul.

Sasuke se do rána už neprobudil. Ani nevěděl, kolik je hodin, když otevřel oči. Jen se líně protáhl a rukou nahmatal tělo svého milence. Ještě spí.

Nejdřív ho chtěl nějak příjemně vzbudit, ale nakonec mu to nedalo a musel alespoň bříšky prstů přejet po jeho tváři. Jemná pokožka. S ostrými rysy. Pokračoval o něco výš, k vlasům. Vepředu kratší čím dále ale postupoval, tím delší a hustší prameny byly. Proklouzávaly mu mezi prsty jako hadí těla.

,,Sasuke..." zavrčel ten typický a zvláštní hlas znenadání, ale když mladší ucukl, jak se lekl... ve tmě nemohl poznat, kdy se starší probudil, neubránil se Itachi alespoň pobavenému úsměvu. Chytil ho za tu zlobivou ruku a přitiskl pootevřené rty na jeho dlaň, pak motýlími polibky vystoupal ke špičce prstů, dotkl se jich jazykem, nakonec olízl po celé jejich délce a dva si vsunul do úst. Když se odtahoval, něžně je stiskl zuby.

,,Ach ta zvědavost," zavrněl o dost příjemnějším hlasem.

Sasuke se lehl zase zpět vedle něj a chvíli mlčel, než našel slova na obhajobu.

,,Ty víš, kdo jsem, jak se doopravdy jmenuju a jak vypadám, je to pro mě... těžký. Chci tě poznat, protože mě zajímáš a mě moc lidí nezajímá," přiznal na rovinu. Vždy se staral především o sebe než o druhé, ale ten muž ho nutil měnit přístup k lidem. Musí vědět, kdo to je.

Itachi se smutně pousmál, ale to Sasuke nemohl vidět. Pohladil ho něžně po tvářičce a naklonil se k jeho rtům, aby mu vtiskl letmý polibek.

,,Chápu, že to není spravedlivé a vyvážené, Sasuke. A taky si vážím toho, že projevuješ svůj zájem... už jsem ti říkal, že se nesmíš dozvědět, kdo jsem. Kdyby to záleželo na mě, dávno bych ti to prozradil. Jenže mi jde o tebe. A navíc... skutečně myslíš, že kdybys věděl, kdo jsem, pořád bych tě zajímal? Lidé zpravidla chtějí to, co nemohou mít," zašeptal, aniž by si zapomínal měnit hlas. Byl šťastný, že nikdy nenechával Sasukeho, aby se ho nějak dotýkal. Jejich vztah jakožto bratrů byl krásný, vřelý, ale nikdy si nepotrpěli na fyzický kontakt. Zpočátku jim bránila hrdost, pak zvyk... a poslední dobou se tomu bránil Itachi, aby nezašel tam, kam nechtěl. Tak se už ale teď bohužel stalo, protože si nedokázal představit, že by se těchhle večerů... a nocí, měl vzdát. Že by se měl vzdát jeho.

,,Já tě ale mít můžu a dokonce mám," namítl mladší. ,,Pro mě není nic zakázané ovoce, nemám rodiče a nikdo jiný mi pravidla neurčuje." Ano, má bratra, jenže ten poslední dny ani neví o jeho existenci. Možná je to tak dobře, neuznává takové volné vztahy, nejspíš by se mu ještě víc zprotivil. Přesně to chybělo jejich už tak vratkému vztahu.

Itachi si tiše povzdychl. Tušil, že to bude ještě složité.

,,Jednou možná... až si budu jistý, že tě tím neztratím," slíbil mu do neurčita váhavě. Proboha, musel do práce! Jestli se po něm budou shánět, nedopadne to dobře. Pak mu ale skoro spadl kámen ze srdce, když si uvědomil, že do dnešního dne chodil do práce později, aby vždy stihl zkontrolovat Sasukeho a jeho zranění. Teď už byl očividně mnohem zdravější.

I v Sasukem hrklo, když si na to vzpomněl. Jestli ho Itachi nenajde v posteli, nemuselo by to dopadnout dobře.

,,Musím jít," řekl s povzdechem. Nechtělo se mu vstávat a už vůbec se mu nechtělo zpět do toho domu plného zvláštního ticha, které jakoby zvěstovalo příchod bouřky. Mraky už se rozhodně zatahovaly.

,,Sasuke...?" oslovil ho muž po chvíli ticha nejistě. Když si byl jistý, že si získal jeho plnou pozornost, opatrně se k němu natáhl a přejel svými rty po těch jeho. ,,Děkuju..." zašeptal upřímně a prsty se jen lehce dotkl jeho tváře.

Mladší jeho ruku sevřel ve své a políbil ho do rozevřené dlaně. ,,Proč? Nic jsem pro tebe neudělal. Kdybych sám nechtěl, tak se takhle nechovám," odpověděl stroze. Nerad poslouchal takové řeči od někoho jiného než od svého bratra, přišly mu svazující a závazné. To nebylo nic pro něj. On zůstane navždy volný a svobodný, nikdy se nikomu nebude muset zodpovídat z nevěry. Pevné vztahy pro něj nic neznamenaly, ale Hiro ten jejich pomalu na tu laťku posunoval a tomu se mladý Uchiha bránil.

Starší společník se ale jenom usmál. Ovšemže se ze Sasukeho nestane ze dne na den věrný a oddaný druh. Ale Itachi věřil, že k tomu má nakročeno a to správnou nohou.

,,Zůstal jsi," odvětil mu prostě. Toleroval jeho názor, že to udělal z vlastní vůle, ale svým poděkováním se mu nesnažil vyjádřit vděk. Spíš jen fakt, že si času, který s ním Sasuke strávil, váží. Pozvolna se zvedl a po paměti stáhl ze Sasukeho plášť. Jeho triko už bylo suché, takže se poměrně spěšně oblékl. Nehodlal mladšímu bráškovi dávat náskok a možnost, že by mohl dorazit domů dřív. Sasuke ještě ucítil jeho prsty, kterými mu něžně přejel po tváři podél lícní kosti. Bylo jasné, že jde o rozloučení.

Sasuke se ho ani nesnažil dostihnout. Sám se po jeho odchodu zvedl a začal se oblékat.

Domů nijak nepospíchal, přestože věděl, jak vražedně, zklamaně a naštvaně se bude Itachi tvářit, jenže ho to pomalu přestávalo zajímat.

Vešel dovnitř, rovnou zaplul do svého pokoje, rozvalil se na posteli a vklouzl pod peřinu. Ještě pořád se cítil z té noci unavený.

Itachi už byl tou dobou doma a v koupelně. Pod sprchou se ještě pořádně myl, protože když tam byl se Sasukem, na koupel skutečně ani nemyslel. V momentě, kdy si prsty roztíral šampón do delších, černých vlasů, vybavily se mu Sasukeho ruce, které tak zvědavě a přece něžně jeho vlasy to ráno zkoumaly. Měl štěstí, že nikdy nic takového svému mladšímu bratrovi nedovolil, jinak by ho už dávno poznal. Musí být pro příště opatrnější.

Když si zběžně sušil vlasy, zaslechl bouchnutí dveří a bratrovy kroky do jeho pokoje. Věděl, že to ještě půjde dospat a musel se přemlouvat, aby se nerozhodl jít tam za ním a znovu se k tomu krásnému tmavovláskovi nepřitulit, nechat ho, aby se mu schoulil v náručí... Itachi se jen káravě kousl do rtu a ovázal si osušku kolem pasu.

Sasuke slyšel téct vodu, tušil, že se Itachi nejspíš nestihl večer osprchovat nebo už se mu nechtělo, sám by se asi potřeboval ještě pořádně umýt, ale spánek byl silnější. Překvapivě se cítil unavenější, než kdyby strávil celý den tréninkem, ačkoliv i na ten dnes musel. Poslední dobou skutečně své povinnosti zanedbává, není pak divu, že zkazil misi a stále nedokázal překonat bratra.

Jeho starší bratr vyšel z koupelny a okamžitě zamířil do svého pokoje, kde se oblékl a pak se vydal do kuchyně. Ani jemu se moc nezamlouvalo, jak postupně ale jistě ztrácí svou vlastní disciplínu. Měl by si jenom uvařit kávu a hned se vydat do práce, místo toho si tu pomalu a beze spěchu připravoval pozdní snídani. Pochopil, že Sasuke nejspíš už usnul, přesto se rozhodl pro jistotu jídlo sníst v pokoji, aby to mladšímu Uchihovi nepřišlo až moc zvláštní, že ani on nesnídal.

Sasuke už jeho přítomnost vůbec nevnímal, hned usnul vyčerpáním.

Probudil se až kolem poledne, kdy si došel udělat do kuchyně oběd, ani se nesnažil vařit i pro bratra. Bylo mu líto to pak všechno vyhazovat do koše, protože se toho kvůli své vlastní hrdosti ani nedotkl.

Hokage tou dobou už plnil své povinnosti v kanceláři. Měl toho víc než dost, kvůli onomu tažení pro záchranu Sasukeho, které trvalo poměrně dlouho a pozdější starání se o něj, způsobilo, že se mu stůl zaplnil nevyřízenými žádostmi a on si připadal jako na začátku, úplně ztracený. Bez stížností se do toho ale pustil.

Sasuke tušil, že mu způsobil problémy, ale neviděl důvod, proč se mu za to víc omlouvat neb si sypat popel na hlavu, nikdo si ho o to přeci neprosil. Možná by raději důstojně zemřel v boji, než tu žil s tím nedůstojným a dětinským přístupem svého staršího sourozence.

Špinavé nádobí uklidil do myčky a odešel trénovat. Tentokrát nešel na žádné obvyklé místo, vybral si lesy u hranic Listové, aby měl klid.

Myslíte, že se Hiro nechá odhalit nebo na něj dřív přijde Sasuke sám?