Právo první noci 6.

Svatba se blíží...

---

,,Čemu byste se chtěla věnovat, než nám připraví další snídani?" zeptal se tlumeně. Tím, jak důvěrně to řekl, dal najevo, že si Sasuke může říct i to, co dámy nedělají.

,,Děkuji, ale už nemám hlad," namítl Sasuke, zatímco mu služebná přikládala studený obklad na popálenou ruku.

,,Máte rád shogi?" zeptal se a nenuceně se usmál. Miloval strategické hry. Navíc kdyby si mohli sednout někam sami a v klidu si zahrát, nemuseli by nutně probírat témata, kterou jsou ,,předepsaná".

,,Samozřejmě." Přikývl a jemně mu nabídl rámě. Při tom mu opatrně na ruce přidržel obklad a vydal se ke dveřím. Ještě se otočil ke služebným. ,,Ať nás nikdo neruší až do oběda." Chtěl svůj čas věnovat jenom Sasukemu a na chvíli si přál zapomenout na povinnosti budoucího vladaře. Dnes už se s nimi dost natrápil nejen on, ale i jeho snoubenec a schovanec.

Sasuke se k němu přivinul a nechal se jím vést.

Když procházeli okolo jeho pokoje, pocítil chuť navrhnout jiný druh zábavy, ale věděl, že by to bylo nevhodné. Něco takového bude moc nejdříve vyžadovat až zítra... třetí den, den jejich svatby.

Pro teď si připravil jinou otázku, o něco vhodnější, přesto trochu peprnější.

,,Vadí vám vsázet na výhru?" zeptal se bez sebemenšího studu. Často s Narutem jako malí hráli hry, u kterých se vsázeli, a nikdo to nepovažoval za hazard, proto si dovolil mluvit tak otevřeně.

Princ mlčky zavřel dveře za Sasukeho zády, ale dlaň na zdobeném dřevě nechal a naklonil se, takže Sasuke se musel zády o dveře opřít a bylo mu zároveň zabráněno uhnout, právě kvůli ruce, kterou se Itachi opíral vedle jeho hlavy.

,,S tebou nebudu..." Bylo jasné, že když byly teď sami, tak princ automaticky měnil slovník.

,,Bojíte se?" zeptal se Sasuke se smíchem. Jeho jemný hlas se najednou prohloubil, typický pro muže jeho věku. ,,To nemusíte, nejsem v tom tak dobrý," dodal vzápětí a narovnal mu zdravou rukou límeček u košile.

,,Ztělesnění skromnosti samo..." Ztlumil Itachi hlas a rty se dotkl jeho krku. Dlaň položil na jeho bok. V těch dámských šatech vypadal opravdu úplně jako žena, ale Itachi by ani na sekundu nezapochyboval o tom, že jde o tutéž osobu, se kterou včera strávil noc. Jeho tvář, ty černé, upřímné oči. Veselost a spontaneita, kterou on sám postrádal... prudce a až divoce zaútočil na jeho jemné rty.

Sasuke opět cítil to zvláštní brnění po celém těle, v břiše mu poletovala hejna motýlů a jeho ruce se samovolně přemístily za Itachiho krk.

,,Nhh," zamumlal do jeho rtů. V ten samým moment se na něj prudce natiskl. ,,Takhle... nh... se ta hra ale... nehraje," namítl, aniž by se od něj odtrhl.

,,To je moje verze..." Přejel mu Itachi rty od těch dokonale vykrojených úst přes spodní čelist až na jeho ouško, kterého se jemně dotkl jazykem. ,,Otoč se..." zašeptal s jemným úsměvem. ,,Korzety moc často nerozvazuju..." Samozřejmě se ženou nikdy nespal a netoužil po tom. Tohle bylo ale za docela zvláštních a neobvyklých okolností.

Sasuke okamžitě uposlechl jeho rozkaz... nebo prosbu? Na tom koneckonců nezáleželo. Dlaněmi se zapřel o dveře, vzápětí tiše zaúpěl, když se na něj jeho snoubenec zezadu natiskl. Napadlo ho se zeptat, s kolika hráči už takovou hru hrál, ale neodvážil se, na to si ho až příliš vážil.
Itachi ho dlouhými prsty docela šikovně korzetu zbavil a zároveň s tím mu stáhnul i paruku a za jeho pravé vlasy ho donutil zaklonit hlavu. Jemně ho kousl do krku a po místečku vzápětí pomalu přejel špičkou jazyka. Nedokázal se držet, Sasuke byl tak roztomilý a zvláštním způsobem přitažlivý. Nebylo to jen díky jeho vzhledu, ale díky jeho kvalitám, které prokázal jako sympatický, citlivý a čestný člověk. Nebyl promiskuitní ani povrchní.

Sasuke ještě trochu zakroutil rameny, aby z nich shodil šaty, pod kterými už měl výhradně mužské oblečení. Naruto mu chtěl původně dát všechno dívčí, ale to zásadně odmítal, jisté partie na jeho těle na dívčí spodní prádlo byly poněkud choulostivější.

Chvíli se ještě držel nalepený na dveře, než se rozhodl otočit se k Itachimu zpět čelem, natiskl se na něj z takovou vervou, že starší z mladíků zavrávoral a narazil zády do menšího stolečku s rozloženými figurkami na hrací desce.

Figurky se rozkutálely po zemi a Itachi se musel podepřít o stůl, který málem shodil také. Chytil Sasukeho za pas, teď už tak mužský a hrubě ho stáhl na pohovku. Sevřel mu zápěstí a dravě se začal dobývat mezi jeho rty. Nohou se mu tvrdě otřel o jeho rozkrok a přivřel oči.

Mladší princ si najednou vzpomněl na Nejiho slova - hrubý, drsný, dravý... Co se stalo, že se vytratila pryč všechna ta něžnost? Nevadilo mu to, jen příliš nechápal tu změnu a nemohl se zbavit pocitu, že měl Neji pravdu. Co když... co když ho nikdy nebude milovat?

Na sucho polkl, hlavu natočil na stranu, chystal se něco říct, ale Itachiho doteky mu ústa zavřela.

,,Ahh..." zasténal, když ucítil jeho nohu na svém rozkroku. ,,Nh..." zasténal znovu a zavrtěl se.

Když zaznamenal, že Itachi svůj stisk na jeho zápěstích povolil, vyvlékl jednu ruku a dřív, než mu ji stačil znovu chytit, vjel mu s ní za lem kalhot. Chtěl ho donutit ke stejným hlasovým projevům, k jakým nutil princ jeho.

Ten se poprvé zarazil a trochu překvapeně k němu střelil pohledem. Udivil ho tak autoritativní pohyb od člověka, který se na první pohled choval jako absolutně submisivní jedinec. Sice ho to překvapilo, ale mile. Přivřel oči a mezi zuby stiskl jeho spodní ret. Zajel mu dlaní pod košili a druhou rukou mu zvednul nohu a navedl si ji kolem pasu.

Sasuke trochu pevněji stiskl jeho úd a dlouze po něm přejel. Když cítil, jak v jeho ruce tvrdne a pulzuje, zčervenal jako čerstvé rajčátko a pohled úmyslně upřel na strop, aby se nemusel dívat do těch vševědoucích černých studánek.

,,Ita-chi..." zašeptal jeho jméno v krátkém výdechu, ,,nepřestávejte," dodal hlasitěji. Tykat se mu ještě neodvážil, i když mu to nabídl. Byl pro něj stále autorita.

Princ pevně semknul rty k sobě a radši se začal zuby věnovat vázání na jeho košili. Dlaněmi mu přejížděl po svalnatém hrudníku a pak sjel až k jeho pasu. Stisknul mu boky. Chtěl ho... jemně mu vršek přetáhnul přes hlavu a kousavými polibky se dostal přes odhalenou hruď až k jeho podbřišku, na kterém si začal hrát jazykem. Prsty mu začal přejíždět po vnitřních stranách stehen.

Sasuke nesouhlasně zamručel, jak se Itachi posunul, tak už nedosáhl na jeho klín. Chtěl mu poskytnout stejnou péči, jakou mu věnoval minulou noc a vlastně i dnes. To by mu ale nesměl tolik uhýbat. Zkusil se k němu ještě jednou natáhnout, daleko se však nedostal, za chvíli zase ležel na zádech a vrtěl se pod dotyky svého nastávajícího.

Itachi mu po chvíli stáhnul i spodní část oblečení. Pak se vrátil k jeho rtům, přetočil se na záda a Sasukeho vytáhnul nad sebe. Zvednul koleno a otřel se o jeho odhalený klín. Jazykem vyzýval ke spolupráci i ten jeho, přivíral mírně oči... když se zvedal, byly výrazněji vidět jeho svaly, jen ty, které odhalovalo princovo černé sako a košile.

Sasuke se zapřel dlaněmi těsně vedle jeho hlavy, natočil hlavu na stranu a polibek ještě o něco více prohloubil. Po několika vteřinách se od něj ale odtrhl, posadil se na něm, aniž by dělal cokoliv jiného.

Zdálo se, že přemýšlí, když se na něm znenadání zhoupl. Záměrně se tak dotkl jeho naběhlého mužství. Ani v ten moment se zbytečně nezdržoval, pravačkou trochu nešikovně rozepínal jeho sáčko se zlatými knoflíky. Chtěl ho co nejrychleji svléknout, protože on sám tu na něm seděl bez jediného kousku oblečení. V noci, v té tmě, to bylo něco jiného, neměli možnost se pořádně vidět, jenže teď... Úmyslně sklonil hlavu co nejníže, aby přes záplavu vlasů, které mu popadaly okamžitě do očí, neviděl Itachi jeho klín.

Starší černovlasý mu sjel rukou přes záda, zvedl se do sedu a s tím zároveň přitiskl rty na jeho krk, rukou mu za vlasy zvrátil hlavu a pronikl do něj jedním prstem. Cítil ho u sebe, jeho tělo těsně na tom svém. Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil. Sasukeho provokace se nesnášely dobře a on se musel o to víc kontrolovat. Rukou na ramenou mu nedovolil ucuknout, když přidal i druhý. Jazykem přejel po jeho klíčních kostech.

Sasuke se vzpřímil na kolenech, aby nemusel hned na jeho prsty dosedat. Zadrhávaně se nadechoval a pomalu vydechoval, jako kdyby byl kyslík jedovatý.

,,Můj... pa-ne," zašeptal prosebně v jednom z mělkých nádechů.

Stále se mu pokoušel rozepínat knoflíčky u saka, ale šlo to tak špatně, když ho Itachi nenechal na chvilinku nečinně sedět nebo ležet. Takto byl nucen dosedávat stále s větší hloubkou průniku na jeho prsty, pokud ho chtěl zbavit alespoň vrchní části oblečení.

,,Ááaahh!" vykřikl, když prsty jeho nevlastního bratra zavadily o citlivou uzlinku. ,,Pane... prosím..." Chtěl ho v sobě, potřeboval to. Přestože objem jeho prstů ho pořád bolestivě napínal, tak tlak na prostatu mu působil neuvěřitelnou slast a rozkoš.

Princ mu jeho prsty navedl k lemu svých kalhot a strh ho pod své tělo. Jejich rty spojil v hluboký polibek a dlaní se opřel o jeho hrudník. Prsty si snažil zapamatovat linie jeho břišních a prsních svalů... teď už si byl jist, že jde o muže. O krásného muže. Nohou se otřel o jeh klín.

Sasuke chvíli z kalhotami zápasil, a když zjistil, že nemá šanci vyhrát, prostě všechny knoflíky urval. Až později si uvědomil, jak špatně se pak budou Itachimu zapínat. Trochu se zarděl, ale v takovém stavu ze sebe nedokázal vyblekotat ani smysluplnou omluvu, přes steny by to opravdu nezvládl.

,,Nhh... ahh..." Začal hlavou kroutit ze strany na stranu, zatímco prsty nechtěně zavadil o Itachiho mužství. Cítil pulzující tepnu i míru jeho vzrušení a malinko se vyděsil. Naposledy se mu nezdál TAK velký.

Itachi se předklonil a hlasitě se nadechl. Jeho prsty pevně semknuly prostěradlo. Sevřel jeho boky a pomalu do něj přirazil. Nedokázal se déle držet, prostě nemohl, jeho sebeovládání s ním tálo jako led na dlani. Rty se mu hladově přisál ke krku.

Sasuke mu nehty zaryl do ramen v naději, že ho tak od sebe dostane. Nemohl dýchat, připadal si, jako kdyby měl každou chvíli explodovat nebo minimálně zařvat tak, že ho uslyší polovina zámku. Nakonec neudělal ani jedno, místo toho se zahryzl do vlastní ruky, aby v ní utlumil všechny své neforemné pocity.

Starší černovlasý věděl, že musí počkat. Pevně ho sevřel za ramena a natiskl se k jeho tělu. Konejšivě mu rty přejížděl po tváři a dlaněmi po bocích. Nerad by mu ubližoval. Nechtěl k němu být hrubý... k němu ne. Cítil zřetelně, že si vytvořil slabost, kterou by správný vladař mít neměl. Bál se, že se zamiloval.

Sasuke, když přestal mezi zuby drtit svou paži, zjistil, že si na ní udělal vlastní vinou nepěknou modřinu. Alespoň ho to dokázalo částečně uklidnit. Opatrně, jako kdyby si nebyl jistý, tím co dělá, se pohnul proti svému pánovi a v ten moment se musel znovu kousnout do ruky. Bylo to tak moc příjemné, že se bál zrady svých hlasivek.

Princ mu ale pohotově ruku zachytil, pomalu ji zvedl Sasukemu nad hlavu a za zápěstí jemně přitiskl k pohovce. Se skloněnou hlavou se proti němu o něco důrazněji pohnul a chvíli zůstal natisknutý těsně na jeho těle. Itachiho nádechy se zkrátily, byly mělčí, rychlejší. Přivřenýma tmavýma očima sledoval svého mladého snoubence, kdyby v jeho krásné tváři spatřil známku bolesti. Neznal ho tak dobře, aby mohl odhadnout, čím by mu mohl nechtěně ublížit.

Sasuke prudce předklonil hlavu, tak že se bradou dotkl spojení klíčních kostí a nohami pevně sevřel Itachiho boky. Dech se mu zkrátil a zároveň zrychlil. Vnímal každý Itachiho sebemenší pohyb uvnitř jeho těla snad intenzivněji než první noc. Nebolelo to, ale zvláštně pnulo a tlačilo. Po každém centimetru naštěstí přicházela drobná odměna v podobě v podobě menší vlny slasti. V ten moment se Sasuke vždy krátce podíval na svého pána.

Budoucí král mu lehce položil dlaň na hrudník a sklonil se k němu, aby si Sasuke mohl případné hlasové projevy vybít fyzicky na jeho rtech a jazyku. Ještě chvíli počkal, pak se od něj odtáhl a znovu do něj přirazil. Sám se v jednu chvíli prudce nadechl pod přívalem vzrušení a zároveň se více ponořil do polibku, který byl už tak vášnivý a přece si uchovával svou něžnost.

Sasuke se od něj ale odtrhl, protože ž nemohl dýchat. Neměl takové zkušenosti jako jeho nastávající a dělalo mu tím pádem problémy vystačit si s kyslíkem a zároveň vnímat přicházející slast. Musel sténat, aby se alespoň trochu uklidnil.

,,Můj princi..." zašeptal v nádechu a následně si opřel čelo o jeho rameno.

Starší černovlásek se jen mírně pousmál a pomalu své pohyby sladil a dodal jim i jistý rytmus. Jen místy byly jeho přírazy pomalejší, když zase na druhou stranu zvětšoval jejich hloubku. Sám se nemohl udržet, aby v jednu chvíli s prudkým nádechem tlumeně nezasténal Sasukeho jméno.

,,Ahh!" Sasuke v nenadále slasti zatnul nehty do Itachiho ramen a v neposledním tichém stenu vyvrcholil. Stále se ho držel, zatímco v sobě nechával doznít poslední vlny orgasmu. Nohy se mu dostaly do až trochu nepříjemné křeče, tak, že nedokázal uvolnit sevření okolo princova pasu. Až teď ho chtěl políbit, teď když se zklidnil jeho tep i dech, ale bál se reakce svého nestávajícího. Není to přeci jen moc důvěrné? Něco takového mu nepřísluší.

Starší z nich dosáhl svého vrcholu jen chvíli po svém mladším snoubenci. Nato se sesunul vedle Sasukeho a s hlavou skloněnou jemně ke tvářičce mladšího se pomalými nádechy snažil vyrovnat své životní funkce.

Sasuke se na něj jen zkusmo podíval. Jeho pohled pak padl na shogi rozložené na malém kulatém stolečku. Teď už neměl náladu ani sílu. Jen bezmocně ležel vedle svého snoubence a postupně uklidňoval svůj dech. Uvědomoval si, že před ním leží nahý, tváře mu lehce zčervenaly, ale jinak nedal najevo svůj stud.

Itachiho černé duhovky se ale upíraly jen na Sasukeho něžný obličejík. Jednu ruku mu dal jemně pod hlavu a druhou si ho k sobě za pas lehce přitáhl. Netušil a skoro se až lekal toho pocitu... když měl chuť ho chránit, kdy mu začínaly vadit cizí pohledy, které se na Sasukeho postavičku se zalíbením dívaly, kdy ztrácel soudnost a přál si zase probořit ty zdánlivě nepohyblivé stěny morálky, slušnosti a etikety, které ho po celý život svazovaly. Jako by mu tenhle maličký černovlasý zázrak, choulící se k jeho tělu, ukazoval novou cestu života... a byl to život rozmanitý, bezstarostný... a pro nástupníka trůnu až příliš dokonalý a lákavý.

Jejich vzácnou chvilku ale narušilo klepání na dveře.

,,Pane, váš otec by si s vámi přál mluvit a stejně tak i s mladou slečnou," ozval se váhavý hlas. Jako kdyby si snad sluha za dveřmi nebyl jistý, jestli smí vejít a vůbec mluvit.

Sasuke okamžitě vystřelil na nohy a zbrkle hledal své oblečení. Vůbec si nedokázal představit, jak si teď obleče korzet. Nemůže zavolat Naruta, protože za dveřmi stojí ten sluha. Vrhl proto na svého snoubence zdrcený pohled. Co má dělat?

Panovník se nechoval tak zbrkle, jako jeho mladičký nevlastní bratr, ale také ho ono vyrušení překvapilo.

,,Říkal jsem, že do oběda mě nemá nikdo rušit... za půl hodiny jsem v rytířském sále, vyřiďte mu to," rozhodl klidným, autoritativně podbarveným hlasem dostatečně hlasitě, aby sluhovi zabránil ve vstupu dovnitř.

,,Jak si přejete, pane." Sluha se otočil ke dveřím zády a jal se vyřídit vzkaz svému králi.

Sasuke s úlevou vydechl. Přestože si už dokázal sám upravit paruku, tak dívčí oblečení pro něj zůstávalo stále záhadou. Snad by ještě přes spodničku navlékl složitý šat, ale korzet si bez cizí pomoci sám zavázat nedokázal a ani nepočítals tím, že by to někdy mohl vůbec umět.

Sasuke měl jednu obrovskou výhodu a tou bylo, že i bez výrazného nalíčení jeho tvář orámovaná černými volnými loknami působila v dámském oblečení žensky a něžně. Itachi se zvedl a během několika mála minut byl již oblečen ve svém černém saku. Když se pak na panovníka Sasuke otočil, držel v prstech významně krajkovanou látku napnutou mezi kosticemi a jemně se usmíval.

Sasuke se s povzdechem k němu otočil zády, aby mu mohl korzet zašněrovat. Nenáviděl ho. Přemýšlel, že by Narutovi navrhli trochu volnější oblečení a korzet pouze do vybrané společnosti. Měl i bez něj útlý pas, stačilo by jen upravit dekolt a žádná další vyztužení by nebyla nutná.

Když mu Itachi utahoval šněrování, vzpomněl si na to, co říkal ten sluha. Itachiho otec s nimi chce mluvit? A o čem? Začínal mít lehce strach.

Starší černovlasý princ ho zatím vlastním tělem přitiskl ke zdi a rukama až překvapivě obratně zavázal dlouhé tkanice sametového mučícího nástroje. Když už jen dovazoval uzly tak, aby delší šňůrky nevadily celkovému vzhledu, sehnul se a ještě před tím, než od něj ustoupil, mu zezadu jemně vtiskl letmý polibek na odhalené rameno. Pak se odtáhl a pomohl mu do spodniček i celých hedvábných šatů a nakonec mu podal ruku, aby si mohl lépe nazout boty a neztratil u toho rovnováhu.

Sasuke jen trochu zavrávoral na podpatcích, ale brzy zase ztracenou rovnováhu nalezl. Na krátký okamžik se střetl jeho pohled s Itachiho, než se znovu podíval do země. Hledět mu tak zpříma do očí, bylo lehce děsivé a zároveň vzrušující.

,,Měli bychom jít za vaším otcem," pronesl tiše a pokusil se znovu pohlédnout do těch tmavých očí.

,,Pravdou je," přešel k němu a dlouhými prsty mu s pohledem soustředěně upřeným na svou činnost, poupravil černé dlouhé vlasy tak, aby splývaly přes jeho ramena a záda. Potom bříšky prstů něžně odstranil vlásky, které zůstaly rozházeny po Sasukeho čele, ,,že čeká nerad. Ačkoliv..." Nesklonil hlavu, jen sklopil pohled ke svým rukám, když mu zručně za krkem sepnul náhrdelník a tenkými prsty pečlivě a možná i zdlouhavě beze slova urovnával třpytivé drahokamy. Nakonec ale dvěma letmo přejel po těch elegantních klíčních kostech a ruce spustil, zároveň s tím zvedl pohled duhovek k těm, jež mu byly přisouzeny na zbytek života. ,,...i já mám své priority." Dopověděl větu po delší odmlce a ačkoliv jeho rty setrvávaly v podobě tenké, přísné linky, onyxové oči se smály.

,,Je to ale váš otec," namítl Sasuke šeptem. Nevěděl, co všechno si smí k Itachimu dovolit. Každopádně se bál i vzteku jeho otce. Ještě aby si myslel, že snad jeho syna úmyslně zdržel, nebo h osnad proti otci navádí. Rozhodně si nepřál být předmětem jejich nějaké hádky. Sám otcova přání vždy do puntíku a bez prodlení splnil.

,,Nenechávejme ho čekat," pronesl proto směrem k Itachimu a chvějící se rukou poupravil límec jeho košile.

Když jí chtěl stáhnout, byla zachycena tou Itachiho. Ten si ji lehce a elegantně zvedl k tváři, pak se sám mírně sklonil a rty se dotkl jeho dlaně. To bylo sice jednoduché gesto, ale říkalo toho samo o sobě dost, zvlášť když na něj byl kladen důraz. Zatímco polibek na hřbet ruky se považuje za společenskou nutnost a slušnost, tohle byl pravý opak, vyjadřující nejen oddanost, ale i důvěru. Starší princ ale Sasukemu nedal možnost reagovat, když před ním otevřel velké křídlové dveře a nabídl rámě, aby mohli vykročit.

Sasuke se ho držel možná pevněji, než bylo žádoucí. Stále nevěděl, co po nich Itachiho otec může chtít, ale už z principu se bál odhalení.

Fugaku, když je viděl přicházet, pokynul na pohovku naproti křeslu, ve kterém seděl a až mrazivě zkoumavým pohledem si je změřil.

,,Chtěl bych s vámi projednat zítřejší den. Nesmí se nic pokazit," šel rovnou k věci.

Sasuke si v ten moment v duchu hlasitě oddechl. Na své tváři ale nedal nic znát. Ani rozpoložení, ani následnou úlevu.

Itachi pustil sednout nejdřív svou nastávající a až poté se vedle ní posadil sám.

,,Ani já si nepřeji, aby cokoliv narušilo hladký průběh obřadu." Přikývl Itachi s tónem hlasu, kterým na Sasukeho nikdy nemluvil... jen na začátku. Byl to přísně vybraný, uhlazený a korigovaný styl s odměřenou intonací, bez přehnaných gest a emocí v hlase. Přesně jak se na slušně vychovaného nástupníka sluší a patří. Itachi vnímal i písaře a organizátora, kteří stáli za jejich a Fugakovým křeslem a s připravenými stohy papírů čekali na rozjednání zítřejší slavnosti.

,,Výborně. Samotný obřad začne přesně v poledne. Do té doby by se ani jeden z vás neměl pohybovat v okolí zámku. Pozvaní vás spatří až při obřadu. Itachi, ty přijdeš minimálně o deset minut dříve, poté přijde tvá nastávající. Kněz vás oddá, přijmete svatební dary, poděkujete a Itachi, ty proneseš slavnostní přípitek. Neříkej nic dlouhého ani příliš uhlazeného."

Sasuke se snažil zachovat klid, ale při slovech Itachiho otce mu naskakovala husina. Vše si představoval v živých barvách. Co když něco zkazí - zakopne, nebo se mu uvolní korzet

Proč myslíte, že chce Fugaku najednou mluvit se snoubenci? Jde jen o jejich svatbu?