Censored 40.

Sasuke dostává svou odpověď.

---

,,Protože..." Itachi tiše vydechl, konečně to vypadalo, že se trochu uklidňuje. Dvěma prsty si stiskl kořen nosu a oči nechal zavřené. ,,Měla to bejt zkouška a... oni... to čemu řikaj tolerance, je sprostá pejskovská poslušnost, to co nazývaj sebeovládáním, má bejt podle nich zanevření na svoje blízký a rozumnost a umírněnost... máš se nechat urážet? Slyšels', co ten idiot řekl? Ne, neznám ho a nikdy znát nebudu, ale on si alespoň ještě dva dny při sednutí vzpomene na to, jak nechutně prořízlou držku má," zavrčel Itachi, aniž by otevřel oči. To nebyla zkouška, ale šaškárna. Konečně zvedl hlavu a zadíval se na Sasukeho. Mírně skoro bolestivě se mračil a při tom byl ten pohled černých očí tak upřímný... ,,Já nechci, abys byl jako oni, to nechci..."

Sasuke si v ten moment sedl na lavičku vedle něj. Dlouho nic neříkal, jen seděl, mlčel a hleděl před sebe.

,,Zbláznil ses?" Zeptal se najednou. ,,Vždyť už chybělo jen pár hodin, hrál jsem si na to celej měsíc, tu chvilku bych to už vydržel a za svůj život jsem slyšel i horší urážky. To ti to fakt stálo za to...?" Až teď se na něj Sasuke zase podíval, jako kdyby mu nevěřil a jen čekal na upřímnou odpověď. Jenže pohled těch hlubokých tůněk se neměnil.

,,Ty ses musel vážně zbláznit..." zavrtěl Sasuke odmítavě hlavou, ale už se usmíval. ,,Itachi..." zašeptal, vzal jeho hlavu do dlaní, opřel se svým čelem o jeho a na vteřinku zavřel oči.

Itachi váhavě položil své dlaně na hřbet Sasukeho rukou a se zavřenýma očima se ztěžka nadechl.

,,Jo tu chvilku bys to vydržel a já už bych tě nikdy neviděl," zašeptal sotva slyšitelně. Jeho dech byl zase rychlejší, nemohl za to, to způsobovala pouhá přítomnost jeho mladšího bratra.

Když ten zrzek Sasukeho urážel, nemohl... nešlo nezareagovat, ať by se jakkoliv společensky znemožnil. Kdyby ho nechal, měl by pocit, že ho prodal. Když tam ty lidi v oblecích viděl, nedokázal mezi ně Sasuke zařadit, už jenom spatřit ho mezi nimi, ho bolelo.

Sasuke nic neříkal, jen naklonil hlavu do strany a přitiskl se k jeho rtům. Ještě na zlomek vteřiny zaváhal, než ten spodní měkký polštářek polaskal jazykem.

,,Itachi..." zašeptal jeho jméno, jako kdyby to bylo to poslední, co si chce před smrtí zapamatovat. ,,Já už bez tebe nechci žít... promiň, byla to hloupost." Sasukeho obranné mechanismy mu nedovolily v ten moment pomyslet na Indru, jinak by se teď nemohl plně ponořit do polibku s Itachim. Pomalu stáhl ruce z jeho tváří, jen aby je přemístil za jeho krk. Odtrhl se ale i od jeho rtů, ne však od těla. Krátce ho políbil na tvář, pak své polibky směřoval přes hranu čelisti až na krk.

Bratrovy ruce se mu přemístily na boky a přetáhly si ho k sobě na klín. Itachi sklopil pohled a prudce vydechl.. Přes to všechno, nečekal, že by ještě Sasuke...

,,To já se omlouvám, já bych bez tebe nemohl..." Jednou rukou ho objal kolem pasu a přitiskl si ho těsněji k sobě, druhou mu vjel do havraních vlásků. Překvapivě se pomalu svými rty otřel o ty jeho. Říká se, že ženy potřebují lásku, aby si užily sex, a muži potřebují sex, aby vyjádřili lásku.

,,Bráško..." zašeptal Itachi a konečně špičkou jazyka pronikl mezi jeho rty.

Sasuke ho koleny stiskl v pase a trochu se zachvěl, když pod sebou ucítil tlak jeho vzrušení. Ruce se mu v tu chvíli rozklepaly, jako kdyby byl na prvním rande. Vybavoval si ty poslední dny, kdy po něm tolikrát chtěl vystartovat, ale musel se ovládat. Teď už šla veškerá čest stranou. Nedokázal se mu víc bránit, ne po tom, co předvedl v té restauraci a co mu řekl teď na lavičce.

Polibek, který Itachi začal tak jemně, Sasuke prohloubil, šlehal svým jazykem po tom jeho, kousal ho a vzápětí zase dráždil jen špičkou. Ruce už nemohl nechat jen volně na jeho krku, přejížděl jimi po něj, zatímco mu nehty tvořil síť červených vláken, která ale vzápětí mizela.

Itachi skutečně tak prudký útok nečekal, ne že by po něm ve stejné, ne-li větší míře netoužil, ale ani by si nepomyslel, že i Sasuke. S ním vypadal tak... spokojeně.

Starší Uchiha ho chytil pevněji za pas a donutil se sám od něj odtáhnout.

,,Měli bychom jít domů," vydechl mírně udýchaně ze Sasukeho předešlého zákroku a aniž by čekal na odpověď, vstal a tím donutil zvednout se na nohy i mladého černovláska. Itachi ho hodnou chvíli sledoval, než Sasuke ucítil jeho dlouhé prsty, jak mu vklouzly do dlaně a znovu, tentokrát o něco jemněji stiskly jeho ruku a uvěznily ty Sasukeho mezi sebou.

,,Už tě tam nevezmu, slibuju," dodal ještě s pohledem k vzdálené restauraci. Tam sice jeli autem, ale byla to jen šaškárna pro Iruku, jinak to taková dálka nebyla. Kvůli rychlému odchodu ale neměl ani jeden z bratrů kabát, oba jenom obleky, košile a kravaty.

Sasuke jeho ruku pevně stiskl a frustrovaně vydechl. Nebyl vůbec schopen něco říct, jen se držel bratrovy ruky a nechal se vést jeho kroky.

Uvědomoval si, že dělá chybu, ačkoliv o tom s Indrou ještě nemluvili, tak jejich schůzky se nedaly považovat jen za projev přátelství. A to, co se teď chystá udělat s Itachim, se rovná nevěře, kterou vždycky tolik opovrhoval. Jenže jak sám Indra řekl, srdci člověk neporučí. Po tom, co pro něj Itachi udělal, už se nedokázal držet zpátky.

Procházeli tiššími nočními ulicemi, ale protože tohle bylo velké město, potkávali i tak náhodné kolemjdoucí. Itachi však bratra nepouštěl, nesnažil se skrývat, koho s sebou má a ani co pro něj znamená. A i když riskoval, že potká nějakého chtivého novináře, jeho ruka neustále jemně tiskla tu bratrovu.

Když vcházeli bránou do zahrady Itachiho vily, starší Uchiha se trochu rychleji nadechl.

,,Seš si jistej...?" zašeptal tiše, ale zvláštně tajemně. Jestli ho pustí domů, tak už Sasuke nebude moct couvnout, takhle se držet nedokáže.

Sasuke se zastavil a ohlédl se zpět, snad přemýšlel, jestli raději nemá odejít, jenže pak se zase otočil zpět. Podíval se do bratrových očí, načež ho přirazil ke dveřím a mezi zuby stiskl jeho spodní ret. Neodpovídal ani teď z něj nevyšlo jedné slůvko, jen své ruce přemístil na jeho boky, aby mu snad nikam neutekl. Ruce se mu při tom chvěly v zadržované touze, kterou zatím nemohl plně projevit.

Itachi mu jednu ruku položil na záda, druhou v kapse černých kalhot našel klíče a aniž by se od Sasukeho otočil, po paměti odemkl. Jakmile dveře povolily, strhl Sasukeho dovnitř a ještě než se po jeho kopnutí za nimi zase dovřely, přirazil Sasukeho zády tvrdě ke zdi, div že mu nevyrazil dech, chytil ho jednou rukou za bok, druhou mu vjel do vlasů a zaklonil mu hlavu, zatímco prudce zaútočil na jeho rty, polibek prohluboval, i když v kratičkých přestávkách musel Sasuke vyloženě lapat po dechu, po tom co mu dal možnost dýchat, ho na oplátku nešetrně kousal do obou měkkých rtů.

Sasuke se pokoušel pořádně nadechnout, zatímco mu vyhrnoval z kalhot košili. Nezdržoval se s knoflíky, rovnou rukama bloudil pod tím kusem látky. Jednou nohou se mu otíral o stehno, aniž by dovoloval těm divokým rtům se vzdálit. Kdykoliv Itachi zkusil zajet hlouběji do jeho úst, dostalo se mu varovného kousnutí. Jen co ucítil Itachiho ruku, jak mu tvrději drtí bok, i on ho chytil za vlasy, u něj to šlo však podstatně lépe. Zatáhl za ně a přisál se mu k odhalenému hrdlu, brzy však jeho rty vystřídaly zuby. Celou plochu té bílé mléčné pokožky během několika vteřin posel svými otisky zubů.

Starší Uchiha se přerývavě nadechl a přitiskl si ho těsněji k sobě.

,,Někdo se mi tu odnaučil poslouchat," zašeptal tak sladce, melodicky a přeci nebezpečně. Chytil bratra za ramena a ruku, kterou mu držel vlasy, zkroutil za jeho záda, kde ji za zápěstí přidržel. Prsty druhé ruky stiskl jeho vlasy v zátylku a postrčením ho přiměl jít. Kopnutím před ním otevřel dveře do své pracovny, která byla nejblíž, a strčil ho do místnosti. Než se mladší černovlásek nadál, přitiskl ho k okraji stolu a jediným pohybem donutil přehnout se na něj, nehledě na to, že tak Sasukeho volná ruka smetla na zem pečlivě srovnané dokumenty. Všechny papíry se teď snášely k zemi, přesně jako na onom obraze, který spolu tehdy malovali.

Itachi se na něj zezadu natiskl, klínem přímo k tak zpřístupněnému zadečku a druhou rukou, aniž by ho za ruku na zádech přestal nutit držet hrudník na stole, mu zaklonil za černé vlasy hlavu. Sehnul se, přivřel oči a mezi polostisknutými zuby si nechal proklouznout jeho ouško.

,,Dovol mi ti to připomenout."

Sasuke stísněně vydechl, jak mu ostrá hrana stolu bránila se pořádně nadechnout.

,,Ita-chi," zahuhlal jeho jméno a smetl dolů další nános papírů, aby se dostal k něčemu, čeho by se mohl zachytit. Zkusil lampičku, stačilo jen trochu zatáhnout, kabel vyletěl ze zásuvuky, prosvištěl vzduchem a švihl Itachiho přes stehno. Sasuke lampičku odhodil na zem k povalujícím se papírům a pokusil se chytit protější strany stolu. Nehty mu však sjely po naleštěném povrchu bez jediného úspěchu.

,,Uhm..." Sasuke dal jednu ruku za sebe, přičemž tentokrát zaťal své nehty do Itachiho boku.

Ten stiskl mezi zuby svůj spodní ret, ale i tak se jeho rty zkroutily do úsměvu. Za vlasy ho zvedl, ale nepřestával ho tělem tisknout stehna k hraně stolu, aby se nemohl otočit. Druhou rukou mu konečně pustil tu jeho a nakonec i vlasy, z ramen mu stáhl sako a v pěstech na obou stranách hrudníku stiskl jeho bílou košili.

,,Zlobíte, pane Uchiho. Budu vás muset potrestat..." zašeptal hrubě, ale přesto tak zvláštně podmanivě, jak to dokázal jen on. Jeho rty je otřely o tenkou kůži na straně Sasukeho krku. Když ji vzápětí uvěznil v tvrdém stisku zubů, trhl i rukama a bez problémů se mu podařilo odervat knoflíčky bílé košile. Strhnul mu ji z těla, než se mladší nadál, ale kravatu mu nechal a prsty jen mírně utáhl uzel kolem jeho krku. Až pak se konečně jeho dlouhé prsty a hřejivé dlaně dostaly na to dokonalé tělo a zkoumaly každý záhyb, každou linku svalu.

,,Gh... pane, budu se bránit," zasyčel Sasuke přes utáhnutou kravatu vzpurně a vší silou do něj vrazil. Tak se mu podařilo vytvořit mezi nimi na vteřinku menší rozestup, který mu dovolil se k němu otočit čelem, zároveň mu však dovolil ještě víc utáhnout kravatu.

Když se na něj chtěl Itachi znovu natisknout, vyhoupl se Sasuke na stůl. Nejdřív nechal nohy nepřístupně u sebe, ale brzy je od sebe roztáhl a dovolil bratrovi se mezi ně vtěsnat.

,,Anebo možná nebudu..." položil se mladičký Uchiha zády na stůl, ruce bezbranně rozhodil kolem sebe, čímž ze stolu shodil Itachiho kelímek s tužkami.

Na Itachiho rtech zahrál znovu úsměv. Takový, který se na té ledové tváři objevil jen málokdy a nutil jít do kolen toho, kdo věděl, co znamená. Propisek a tužek, které se rozletěly po zemi, si ani nevšímal, chytil Sasukeho za boky, naklonil se a rty přitiskl k jeho hrudníku.

,,A možná vám ani nedám možnost bránit se," zašeptal, než ho do té kůže kousl a odtáhl se. ,,Ani se nepohneš, nebo si odneseš následky i za to," zašeptal s úsměvem, než se na chvíli odtáhl a zmizel.

Když se ve dveřích po chvíli objevil, už na sobě neměl sako, jen polorozepnutou sněhobílou košili, která mu při krocích odhalovala vypracovaný, pevný hrudník, rukávy byly nad lokty vyhrnuté, černou kravatu měl jen pověšenou a nezavázanou na krku, byl bos a v jedné ruce držel tenký, jezdecký bičík. Když Sasukeho pohled padl na něj, v uhlově černých očích se mu zalesklo a pomalými kroky se k Sasukemu vydal.

Sasuke se okamžitě zvedl do sedu.

,,Asi si mi měl říct, že jezdíš na koni..." pronesl trochu s obavami, zatímco si nedůvěřivě prohlížel tu věc v jeho ruce. Ještě než k němu ale stihl Itachi přijít, seskočil ze stolu dolů a vydal se mu naproti. Těsně před ním se zastavil, poklekl před něj a začal se lísat k jeho noze.

,,Nešlo by to ještě nějak napravit, pane?" zeptal se lítostivě, zatímco jeho nohavici zahrnoval polibky. Jednou rukou ho při tom hladil v rozkroku. ,,Prosím, dovolte mi se vám patřičně omluvit," zašveholil a rty teď nahradil svou drzou ruku.

Starší tmavovlásek sklonil hlavu a tiše vydechl. Pak udělal jeden krok vzad, aby se od Sasukeho dostal, sklonil se a špičkou koženého bičíku mu přejel po pootevřených rtech.

,,To byl velmi dobrý pokus," ušklíbl se a kývl hlavou. ,,Vstaň," dodal pak autoritativně, nepřipouštějíc jakékoliv námitky.

Sasuke se pomalu postavil na nohy, ale hlavu nechal poníženě sklopenou jako zvíře, které si je vědomo svého prohřešku.

,,Pane..." zašeptal kajícně, zatímco se mu nosem otíral o krk. ,,Odpusťte mi prosím." Bříšky prstů přejížděl po vykrojeném véčku, které tvořila polorozepnutá košile. Pak vzal mezi prsty jedné ruky první zapnutý knoflíček a opatrně si s ním pohrával.

Itachi přivřel oči a pomalu vykročil, čímž donutil Sasukeho couvat, až se zády dotkl stěny. Uměl to, zatraceně dobře, ale pořád to nebylo dost.

Starší Uchiha jen krátce střelil pohledem vzhůru. Měl tu poličky složené z kovových tyčí, ale jestli by se mu tam rozhodl upevnit ruce, nejspíš by se to neobešlo bez následků... bičík na chvíli stiskl v podpaží a sevřel mu obě zápěstí.

,,Vypadá to, že už si začínáš vzpomínat," zavrněl, když si stáhl z krku černou kravatu a zkušeně utáhl uzel na Sasukeho rukou, pak mu je zvedl a volnými konci pevně připevnil nad hlavou k vyšší poličce.

,,Moc se necukej, nebo na sebe shodíš ty papíry," zašeptal, když se rty otřel o jeho ouško a pak se odtáhl, odstoupil dva kroky a přivřenýma očima si ho prohlédl. Byl překrásný... mírně rozkročený, odhalený hrudník, jak se napínal, byl vidět každý sval, ruce zvednuté nad hlavou a za zápěstí připevněné k jedné z mnoha kovových tyčí... rozházené černé vlásky a mírně červené tvářičky.

,,Jsi zatraceně krásnej," vydechl tlumeně, aniž by ho přestával sledovat a pozorně si prohlížet.

,,Pane, neubližujte mi prosím," podíval se na něj mladší lítostivě, ale spíš s obavami sledoval ten bič, který si Itachi určitě nevzal jen pro vyvolání strachu nebo na okrasu. Přestože toho ve svém sexuálním životě zažil už dost, bičem na koně rozhodně nikdy nedostal, za to věděl, co to dělá se zvířaty, natož pak s člověkem.

,,Udělám pro vás cokoliv, pane," pohlédl podřízeně přímo do jeho očí.

Itachi se k němu vrátil, vzal ho za spodní čelist a zvedl mu hlavu, aby se mu musel podívat do očí.

,,To jsem moc rád," zavrněl tiše. Pak se odtáhl a koženou špičkou pomaličku přejel od jednoho jeho zápěstí přes celou paži a rameno na krk, obkreslil linku spodní čelisti a dotkl se jí Sasukeho rtíků. Pomalu mu konec bičíku do úst vsunul a přivřel černé, onyxové oči.

,,Buď hodný a já budu taky."

Sasuke jen horlivě přikývl i s bičem mezi zuby.

Zase mu uvěznil ruce, při tom on se ho tak moc rád dotýkal. Jen na moment k nim Sasuke vzhlédl, jestli by se to přeci jen nedalo nějak "omylem" uvolnit, ale kravata vypadala příliš pevně uvázaná a ta železná konstrukce se zdála dost stabilní.

Vrátil se tedy pohledem zpět k bratrovi, než ho sklopil k zemi a bezmocně čekal, co se bude dít dál. Nemyslel si, že by bratr ten bič nevyužil, když už si ho přinesl.

Kožená špička mu ze rtů zmizela, když se důraznějším koncem otřela ještě vlhká o hrot jeho bradavky a přejížděla po ní tak dlouho, než úplně neztvrdla.

,,Líbí se ti to," odtušil Itachi tichým, přitažlivým hlasem. Volnou rukou mu znovu zvedl hlavu. Pak bičík odtáhl a na chvíli se zadíval do těch bratrových hlubokých smolných studánek, než si koncem přejel po vlastním spodním rtu, pootevřel je a sám si mezi tenkými rty nechal zmizet onu koženou špičku. Zkousl ji bílými zuby, pak ji stiskl rty a jemně sál. Jeho přivřené, hluboké onyxové oči se při tom dívaly přímo do těch Sasukeho.

Sasuke mezi zuby stiskl svůj spodní ret. Taková provokace obvykle u všech dosáhla toho, že mučený toužil, aby si provokatér vzal do úst něco poněkud jiného, jenže Sasuke patřil mezi trochu jiný typ. Nic si teď nepřál víc, než před ním klečet a smět se ho dotknout, olíznout ho a chvilku si s ním pohrát v ústech.

Na sucho polkl, přičemž se podíval dolů na zem, aby nemusel sledovat bratrovo představení.

Itachi se pousmál, stiskl bičík zuby a obě ruce mu položil na boky, pohladil ho po kůži těsně nad jeho opaskem, než dlouhými, šikovnými prsty odepnul sponu a rozepnul zip. Nechal mu kalhoty spadnout z boků, pak prsty přejel po vnitřní straně jeho stehna a odtáhl si konečně bičík od úst, jen aby mladšímu mohl věnovat úšklebek.

,,Až tak vzrušený, pane Uchiho?" zašeptal podmanivě a prsty nohavičkou boxerek zajel za látku, aby Sasukeho chloubu vzal a stejnou cestou vyprostil ven. Prádlo ho tak přitažlivě stahovalo... vzrušovalo i omezovalo. Itachi se snížil, počkal si na Sasukeho pohled a znovu po špičce bičíku dlouze, provokativně přejel jazykem, aby ji navlhčil a dotkl se jí drobné rýhy na tom sametovém žaludu.

,,Ah... uh... pane, prosím, dovolte mi vás ochutnat," zaprosil mladší. Věděl, že když o to slušně nepožádá, tak to taky nedostane. Zvykl si na Itachiho postup a nezbývalo mu nic jiného, než se jím řídit.

Jen ho trochu mrzelo, že o to nikdy on sám prosit nemusel, o takovou pomoc by ho naopak měl žádat sám bratr. Taková činnost většinou bývala příjemnější té pasivní straně. Sasuke nepochyboval, že se to bráškovi líbí, ale ne tolik, aby o to žebral.

Itachimu jen cukly koutky v úsměvu, zvedl se a bříškem ukazováčku ho pohladil po špičce jeho vzrušení, spolu s tím se rty přisál k rozcitlivělé bradavce a stiskl ji zuby, aby ji mohl promnout. Dělal to tak dlouho, dokud ze Sasukeho nedostal další chtivé zasténání, pak se odtáhl, znovu vzal do ruky bičík a pomalu ho obešel. Mezi Sasukeho tělem a zdí byl díky kovové poličce prostor. Mladší Uchiha nic pořádně nemohl vidět a tak jen ucítil, jak mu bičík přejíždí od týlu přes elegantně a pružně prohnutou páteř a nakonec z kostrče sklouzává na hebký zadeček. Itachi přivřel oči a Sasuke ucítil, jak mu špičkou kožené hračky pomalu vjel i do tenké rýhy mezi jeho půlkami a provokativně horce dýchl zezadu na krk.

Sasuke se zprvu stáhl, ale vzápětí se zase uvolnil, když si na blízkost biče v takových partiích zvykl. Ta hra se mu přesto moc nelíbila, protože ho až moc vzrušovala a on s tím zase nemohl nic dělat - jen sténat a prosit.

Proto, když zjistil, že kravata nedrží tak pevně, jak si původně oba s Itachim mysleli, počkal si, až ho bratr obejde a bude stát zase před ním. Využil jeho nepozornosti a během pár vteřin se mu povedlo uzlem protáhnout dva prsty jedné ruky, zbytek už šel pak snadno.

Ačkoliv měl už levou ruku volnou, nedal to nijak znát, nechával ji skrytou za uzlem z kravaty, aby v nestřežený okamžik, mohl do Itachiho kopnout, svalit ho na zem a rovnou ho i zalehnout. Kravatu si držel takticky u sebe, protože kdyby jí nestihl včas Itachimu zavázat ruce, neubránil by se mu.

,,Pane, myslím, že tu někdo neoprávněně týral svého mazlíčka," povzdechl si nad svázaným tělem. ,,Budeme vás za to muset potrestat," zablýsklo se mu zlomyslně v očích. ,,Ve vašem vlastním zájmu bych moc neprotestoval, nebo byste si mohl ublížit..." Sasuke ho popadl za svázané ruce a pomohl mu se zvednout na nohy, pak ho hrubě posadil na židli.

,,Chtěl jsem si svého páníčka hýčkat, rozmazlovat ho, ale místo laskavého pohlazení na mě můj pán vytáhl bič. Jsem zklamaný a smutný... měl byste to nějak napravit, jinak se s vámi nebudu chtít mazlit," schválně ho pohladil po klíně, aby pochopil, co tím myslí. ,,Víte, jak moc miluju každý centimetr vaší kůže a vy mi nikdy nedovolíte se vás dotýkat," otřel se svou tváří o jeho předloktí a nosem vzápětí o bradavku. ,,Jen tak málo mi stačilo a vy mě vždycky svážete, aniž byste mi dovolil třeba jen tohle..." políbil ho na odhalený hrudník.

Dlouhovlasý Uchiha zalapal po dechu a v jeho černých očích ověnčených vějířky řas se zalesklo překvapení, ale i vzrušení. Vůbec něco takového nečekal, primárně myslel, že ten uzel utáhl dost, ale pokud Sasuke se zápěstími moc trhal, možná se samet povolil. A také nic z tohohle nečekal, tohle si k němu ještě nikdy nikdo nedovolil.

,,Rozvaž mě," zasyčel s nebezpečně přivřenýma očima a pokusil se postavit, ale kvůli za zády svázaným rukám se nemohl podepřít. I přes to, co říkal a jak moc se mu to příčilo, měl zrychlený dech a cípy polorozepnuté košile mu odhalovaly vypracovanou, pevnou hruď, která se mu zvedala v nepravidelném tempu nádechů.

,,Ne," zavrtěl Sasuke odmítavě hlavou, zatímco si šel prohlídnout obsah jeho šuplíků. ,,Kam to jenom schováváš?" zamyslel se, když otevíral jeden šuplík za šuplíkem a v žádném nenašel to, co hledal. Poslední ho však mile překvapil.

,,Ale..." usmál se a vytáhl odtamtud několik zvláštních pomůcek. ,,Moc sebou nevrť... možná bych přece jen..." Sasuke vzal ještě svoji kravatu a připevnil jí Itachiho svázané ruce k opěradlu. ,,Stabilita je důležitá," poznamenal škodolibě, když se od něj odtahoval, aby si mohl z pohovky u zdi sebrat polštářek. Ten pak položil na zem asi metr od znehybněného bratra. Všechny pomůcky ze šuplíku, které našel, položil vedle.

,,Teď si vás svlíknu pane, chci přesně vidět vaše reakce... víte, co tím myslím, že?" znovu k němu přistoupil a začal mu rozepínat kalhoty.

Černovlasý muž prudce zalapal po dechu a zorničky se mu mírně rozšířily.

,,Nesahej..." pootevřel rty a přerušovaně vydechl, rukama mírně trhnul, aby stejně zjistil, že na rozdíl od něj byl Sasuke ve vázání mnohem důslednější. Pevně stiskl rty k sobě, když mu Sasuke kalhoty rozepnul. Měl sice boxerky, ale vzrušený byl, celou tu dobu a ne málo, navíc byl přirozeně dobře vybavený a jeho vzrušení patřilo nejen k jedněm z těch skutečně větším, ale i esteticky líbivým. Byl to neskutečně zvláštní pocit, když ho jednou svlékal bez jeho možného přičinění někdo jiný a on se mohl jen dívat... a i přes to všechno jeho cítil ještě silnější vzrušení.

,,Pššt..." přiložil mu Sasuke prst ke rtům. ,,Viděl jsem vás přeci tak často." Sasuke mu stáhl i tmavé spodní prádlo a své rty přitiskl k jeho žaludu. ,,Krásný jako vždycky," zavrněl, když ho s lítostivým výrazem zase pouštěl.

,,Hned jsem zpátky, pane..." Sasuke zmizel ve dveřích stejně jako před chvílí Itachi. Jenže jemu to trvalo trochu déle, protože se musel přehrabovat v zalepených krabicích. Přesto byl zpátky poměrně brzy, každé delší čekání by mohlo tomu skvostu uškodit.

Tak, když už je to yaoi - co myslíte, že Sasuke chystá na Itachiho za praktiku? Zapojte sexuáln fantazii 3:).