Zamilovaný 26.

Sasukeho čeká hodně krušný den.

---

Místo toho se ale cosi vlhkého a teplého dotklo mých rtů. Opatrně jsem rozlepil víčka a krátce zamrkal očima.

"Ty idiote! Víš, jak jsem se lek?!" Itachi… usmíval se tak sladce, jako kdyby o nic nešlo. Já z něj měl málem infarkt!

"Zase tolik se snad nestalo, hm?"

"Blbečku!" Ještě dobrou minutu jsem na něj jen koukal a vzpamatovával se. "Nemáš náhodou pracovat na těch dokumentech?" Zavrčel jsem podrážděně.

"Polovinu už mám hotovou, šlo to líp, než jsem čekal a tobě jsem chtěl splnit jedno přání…"

"Jaký přání?" Vůbec si nevzpomínám, že bych po něm něco chtěl, co by mi extra zvlášť musel plnit zrovna tady.

"Ty už si nevzpomínáš na včerejší cestu autem? Nepamatuješ si, na co ses mě tam zeptal?" Co? Jak to s tím souvisí?

No proboha…

"To byl jen vtip, Itachi." Vždyť jsem mu přeci už prve řekl, že jsem si dělal srandu.

"Se mnou se o takových věcech nežertuje, to už bys mohl vědět." Cítil jsem, jak mi vjel zespod pod kabát a nahmatal knoflík od mých kalhot.

"Já nechci!" Zkusil jsem ho od sebe odstrčit - zbytečně.

"Pššššt, není nutný křičet, stejně tě nikdo neuslyší," přiložil mi prst ke rtům, kdyby ho hned nestáhl, tak bych ho do něj kousnul.

"Co nechápeš na slovu 'ne'? Přestaň, nebo to bude znásilnění," varoval jsem ho se smrtelně vážným výrazem. Nemám nejmenší chuť si to tady rozdat.

"Dobře, tak si sem zajdeme večer," řekl po minutě ticha lhostejným tónem hlasu.

"Co? Proč jako?" Já ho snad nikdy nepochopím.

"Včera sis to chtěl rozdat uprostřed temnýho, studenýho lesa… tak si na ten večer počkáme, protože jsi mi dneska před cestou na pohotovost něco slíbil, že?"

"Říkal jsem ti, že to byl vtip, tak co na tom furt nechápeš?! …slíbil? Co slíbil?"

"Nějak rychle zapomínáš… bráško," uchechtl se stejně ironicky jako já ráno v té čekárně a mně to pomalu začínalo docházet...

Zmetek. Čekal jsem, že za tu ruku nehledě na další možné následky bude chtít sex, ale tady?

"Fajn, jestli mi to z toho večera odečteš, tak si posluž," rozhodil jsem bezbranně ruce.

"No, myslel jsem, že splním jedno přání sobě a zároveň sfouknu jedno tobě, ale ty to vždycky musíš bojkotovat, viď? Sasuke, nebýt toho, že spíš s muži, tak jsi tak neuvěřitelnej suchar… neveď velký řeči, když jim neumíš dostát." Poslouchá mě aspoň někdy? Já přece nevedl velký řeči, říkal jsem mu, že s tím sexem v temném lese to byl jen vtip, jenže on vždycky musí vidět a slyšet jen to, co sám chce.

"No tak jsem suchar, a co?"

"Nic, odnaučím tě to… takhle sešněrovanej nemůžeš bejt nikdy šťastnej." Nic jsem mu na to neřekl, protože by to bylo jako mluvit do dubu. Do toho, co jsem cestou sem minul.

Itachi mi rozepl po knoflíku i zip, rty se mi ze strany přisál ke krku a já jen sledoval větve stromů nad námi. Jak mě vůbec dokázal najít? Musel vyjít jen chvíli za mnou a sledovat mě.

Jeho rty lehce studily, ale jazyk hřál - dokud ho nestáhl, to jsem se zimou až otřásl, jak chladný vzduch zapůsobil na vlhké stopy na kůži. Kabát mi naštěstí nerozepínal, to bych ho asi zabil.

Pořád jsem neměl nejmenší chuť se zapojit, ležel jsem pod ním jako hadrová panenka. Jenže ten zmetek stejně ví, jak mě vyprovokovat. Když nezaznamenal žádnou reakci u polibků, začal mě do krku kousat. Zprvu slabě, pak trochu zesílil. Při posledním opravdu bolestivém kousnutí jsem ho chytil vzadu za culík, zvrátil mu hlavu dozadu a sám ho kousl do hrdla. Nešetřil jsem ho, stejně jako naposled u ruky. Je mi fuk, jestli mu to v práci udělá ostudu, nemá provokovat.

On se mi však bez problémů vysmekl, načež se ke mně znovu sklonil se zlověstným zablýsknutím v očích. Potom si mezi zuby vložil ukazovák s koženou rukavicí, aby ji mohl stáhnout dolů. S nezájmem ji odhodil stranou, pak tou samou rukou zajel zpět do mých kalhot a nehty mě parádně škrábnul na vnitřní stranu stehna. Nepospíchal, jako kdyby mi chtěl dát prostor pro obranu, jenže i kdybych toho zkusil využít, vím, že by mě bez větších potíží zastavil. Tak tak jsem zadržel bolestné zasyknutí. Tu radost mu prostě neudělám.

Záhadně se vyhýbal mým rtům, nejspíš tušil, co by ho v takovém případě čekalo. Za to já po polibku toužil, chytil jsem ho za bradu, nasměroval si jeho rty ke svým a prokousl mu ret. Žádné varovné slabé kousnutí na úvod, šel jsem po něm tvrdě hned od začátku. On se mnou taky neměl slitování

Mírně sebou cukl a silněji zaryl nehty do mého stehna, ale ani slůvkem si nepostěžoval. Já přesto věděl, že ho to opravdu bolí. To vědomí o jeho bolesti mi udělalo až takovou zvrácenou radost, že jsem ho musel znovu políbit. Tentokrát doopravdy políbit. Ani pachuť krve mě už nedokázala tak rozházet jako dřív.

Odměny se mi dostalo okamžitě. Itachi jel rukou z mého stehna o něco výš a svoje prsty obemkl kolem mojí erekce. Nezáleží na tom, kolik síly vynaložím na odpor, ten parchant mě stejně vždycky vzruší. Muži jeho typu se zkrátka neodmítají.

Itachiho hřejivé prsty se hbitě pohybovaly po celé mojí délce. Ani teď, kdy jsme měli relativně dost času, mě nemučil pomalými krůčky. Přesně věděl, kam mě chce dostat a šel si za tím tou nejkratší možnou cestou. Já už teď neměl nic proti, dokonce jsem mu občas i slabé zasténal do úst. Vždycky, když jsem to udělal, konečky prstů jemně promnul můj žalud. Chtě nechtě jsem se dostával do varu. Ačkoliv mě trochu frustrovalo, že mě dokáže honit líp, než já sám sebe.

Užuž jsem cítil vrchol, jenže ten hajzlík najednou přestal. Vzápětí na mě nalehl plnou váhou, předloktím zraněné ruky se opřel vedle mě do mechu a druhou ruku stáhl z mého klína. Slyšel jsem i přes mlaskavé zvuky našeho polibku, jak z kapsy něco vytahuje. Hned na to se ozvalo cvaknutí a já v klíně ucítil ledový dotyk. Nuceně jsem zalapal po dechu z jeho úst, jak to studilo. Nebránil jsem se mu ani tehdy, když se do mě snažil dostat naráz dvěma prsty, ale můj konečník se vlivem chladu přirozeně stáhl. Itachi se naštěstí dál nepohyboval, trpělivě čekal, až si zvyknu.

"Nemůžu se dočkat, až mě takhle budeš přepadávat ty," zašeptal najednou, já jen překvapeně zamrkal očima.

"Tak toho se nedočkáš," zpražil jsem ho okamžitě.

"Už jsem se neměl dočkat ani tohohle a sám to vidíš… za chvíli budeš prosit, abych nepřestával." Ten arogantní hajzl…

"No to určitě…" Jeho prsty spolu s gelem se ve mně postupně ohřívaly, čehož si Itachi samozřejmě nemohl nevšimnout, taky mi to dal hned pocítit, když do mě poměrně silně oběma prsty přirazil. Zřejmě díky tomu včerejšku to šlo o poznání snadněji, ale stěny konečníku táhly o něco víc než ten večer. Radši jsem mu sám vyšel vstříc, abych to urychlil, doopravdy se mi to nechtělo dělat uprostřed lesa. Ten nápad možná zní strašně sexy, jenže realita už nebývá tak dokonalá. I přes mech mě do zad tlačilo jehličí a hlavně se mi z něj do kabátu vsakovala voda.

"To… to stačí, už pojď dovnitř," zastavil jsem ho ještě dřív, než mě stihl roztáhnout pro svoje rozměry. Chtěl jsem to mít z krku. Dělat to s někým, kdo se tváří jako já, tak bych asi nedokázal pokračovat. Připadal bych si trapně… nutit někoho do sexu. Jenže Itachiho hrdost nejspíš nedokáže srazit vůbec nic.

Vytáhl ze mě oba dva prsty, rozepnul si poklopec a svůj žalud nasměroval na můj konečník. Zhluboka jsem se nadechl, abych ten nápor vydržel. Ale Itachi na mě tentokrát šel pozvolna a pomalu, s každým mým výdechem do mě vsunul zhruba jeden centimetr, přesně v té chvíli, kdy jsem byl nejuvolněnější.

Pak jako kdyby zase závodil s časem, přesně trefil moji prostatu, skoro to vypadalo, že se mnou šuká už posté, protože jediný pohyb se neobešel bez slasti. Pořád jsem si připadal na jeho rozměry moc těsný, ale s tou slastí v doprovodu se to dalo v pohodě ignorovat.

Chytil jsem se ho vzadu za zátylek, zapřel se podrážkami o zem a sám mu pomáhal v přírazech. Znovu přestalo vše kolem existovat, stejně jako ten večer. Byli jsme jen my dva. Ani jsem pořádně nevnímal, když se mi zase přisál ke krku. Říkal, že si mě označkuje až při odjezdu, jenže já se místo vzteku zachvěl vzrušením.

Málem jsem dosáhl orgasmu opět dřív než Itachi, to by ale nesměl najednou přestat. Nechápal jsem, o co zase jde…

"Rozmyslel jsem si to, nebudu tě nutit dělat něco, co nechceš… přestanem," pronesl vážně, jako kdyby to snad vážně i myslet mohl.

"Tak co chceš slyšet, ty parchante?" Zeptal jsem se na rovinu.

"Ty na to určitě přijdeš sám…"

"Fajn… prosím, Itachi, můžeš to dodělat?" Protočil jsem panenky.

"Líp, Sasuke."

"Moc bych si přál, abys to dokončil… prosím," řekl jsem tiše, přesto dostatečně zřetelně. Svoji hrdost asi budu za chvíli kopat z hlubin země.

"Hodnej kluk," pochválil mě zase jak čokla, pak mě chytil za bok, nabídl mi svoje rty - ať už k polibku nebo ke kousnutí, a začal do mě znovu přirážet.

Nejdřív jsem se s ním chtěl líbat, jenže tohle fakt přehnal, takže se náš polibek opět proměnil v menší jatka. S větší ztrátou na mojí straně, bohužel se v drsnějším sexu moc neorientuju. Všichni moji předchozí partneři byli spíš na něžnosti.

Těsně před vrcholem jsem se od něj pro jistotu odtáhl úplně a jen ho nechal mě dostat do extáze. Jak do mě tvrdě přirážel, ulpěl mi gel i v tříslech, kde šíleně studil, ale uvnitř mého těla právě teď vládlo peklo. V poslední sekundě, kdy jsem nevěděl, jestli umrznu nebo shořím, jsem ho chtěl upozornit, ať se tentokrát udělá vedle, ale dřív, než jsem to stihl, se mi v těle rozlilo lepkavé vlhko.

Zhluboka jsem dýchal a dlaněmi si zakrýval obličej. Chtělo se mi hrozně moc křičet vším tím zmatkem, co mi Itachi vnášel do života, jenže moje veškeré zbývající síly klesly s odeznívajícím vrcholem na nulu.

"Neměl bys tu tak ležet, nebo nastydneš," upozornil mě s klidem, zatímco si zapínal kalhoty.

"Nechci se zvedat… bude to bolet."

"Nebude, máš v těle tolik endorfinu, že to nějakou chvíli téměř neucítíš, tak mi podej ruku…" natáhl ke mně tu svoji a já ji poraženecky přijal. "Proč jsi vůbec šel tak blbě? O kus dál vede normální cesta," vysvětloval mi, zatímco se mě snažil jakž takž upravit, dokonce mi z vlasů vybral i jehličí.

"Neviděl jsem ji. A jak to, žes' mě tak snadno našel?" Zeptal jsem se na oplátku já.

"Zaprvé děláš šílenej hluk, zadruhý po sobě necháváš zdemolovanej les, zatřetí to tu docela dobře znám. Vyšel jsem asi hodinu po tobě a stejně tě bez problému našel."

"A šels' za mnou jen proto, aby sis zašukal?" Ani tuhle otázku jsem si nemohl odpustit.

"Nejen kvůli tomu, ale i kvůli tomu."

"Radši na mě už nemluv," zastavil jsem ho a jen šel tiše vedle něj. Mimo pokousaného rtu mě doopravdy nic moc nebolelo, ale připadal jsem si nějak lacině a špinavě. Fakt bych se nejradši neviděl. Vypadám jako idiot, když to s ním na začátku nechci dělat, a pak sténám a prosím jak nejlevnější štětka.

"Kdyby ses mi pořád nebránil a všechno moc neřešil, tak je ti teď stejně dobře jako mně." On se mi snad zdá…

"Já se ti včera večer nebránil, protože jsem to fakt chtěl, teď ne!"

"Když už ale na to došlo, tak se ti to líbilo. Kdybys nechtěl, Sasuke, tak tě nezlomím, ale stačí pár minut a už mě prosíš, abych pokračoval," zase mě setřel, pak mě chytil za ruku a strčil mi ji k sobě do kapsy. Nevytrhnul jsem se mu, ale ani jsem s ním po zbytek cesty nepromluvil. Asi má svým způsobem pravdu, stejně jako já.

"Itachi, já se nechci hádat a budu s tebou spát, jen… mě nerajcuje nebezpečnej sex, jsem klasik a dávám přednost soukromí," pokusil jsem se mu to vysvětlit, ještě než strčil klíče do dveří. Jakmile budeme vevnitř, upoutá pozornost k dokumentům a já už bych nenašel odvahu ani chuť mu to jít vysvětlit.

"Dobře, rozumím," odvětil bez špetky zájmu, potom otevřel dveře, nechal mě vejít jako prvního a zase za námi zavřel.

"Zlobíš se, že jo? Jenže já mám taky právo se zlo-!" Dřív než jsem to stačil doříct, mě Itachi popadl za rameno, načež mě přirazil zády ke dveřím.

"Říkáš v soukromí?" Skoro jsem zapomněl dýchat, když mi znovu začal rozepínat kalhoty.

"To nemyslíš vážně, že ne?" Tohle prostě neudělá…

"Tomu nevěříš, že ne?" Ani jsem mu nestihl odpovědět, protože mi strčil jazyk do pusy. Byl jsem tak v šoku, že jsem ho do něj ani nekousl a jen na něj zmateně civěl.

Kalhoty jsem měl dole snad během sekundy, pak mě pravou rukou chytil pod levým lýtkem a celou nohu mi zvedl až ke svému pasu, současně s tím se na mě natiskl. Oči měl ostražitě pootevřené, ale veškerou soustředěnost vložil do polibku.

V momentě, kdy jsem svoje ruce položil na jeho ramena, abych ho od sebe odstrčil, se na mě ještě víc natiskl, že jsem ho ve finále spíš objal, než odrazil. Ani na slovní protest nestihlo dojít, dřív mi přiložil ke konečníku svůj penis, přičemž do mě tvrdě pronikl. Tak moc to nebolelo, ale poddat se mi taky hned nechtělo.

"Nebraň se tomu," zašeptal mi Itachi do ucha, to pak mazlivě sevřel mezi svými rty. Lehce jsem se otřásl a rychleji nadechl, jak mnou projelo vzrušení. Neudržel jsem se, musel jsem mu vyjít vstříc.

Itachi mě oběma rukama chytil za zadek a já mu nohy instinktivně obtočil kolem pasu, zároveň s tím do mě pronikl snad ještě hlouběji. Trochu to štíplo, ale i zvětšilo plochu, kterou se otíral o moji prostatu.

Čert to vem… Stáhl jsem mu z vlasů gumičku, abych si jeho hlavu mohl přidržet líp u svých rtů. Pod jazykem jsem zřetelně cítil ránu na jeho spodním rtu, kterou ode mě vyfasoval před chvíli v lese. On mi na oplátku přejel po mém nesrovnatelně větším šrámem. Mírně jsem sebou trhl, jak to zaštípalo, jakmile se ale otřel v dalším přírazu o moji prostatu, podtrhla bolest rozkoš.

Tiskl mě zády na dveře, pevně držel pod zadkem a s přesností stroje dráždil moji prostatu. Ačkoliv jsem se hodně snažil, nedokázal jsem se soustředit na nic jiného než na vlastní prožitek. Což se nedalo říct o něm. Jako kdyby… čím větší slast na mně viděl, tím hruběji se choval ke zbytku mého těla. Už mi ránu na rtu konejšivě neolizoval, naopak ji zuby rozšiřoval, už mě nedržel za zadek, surově mi do něj zatínal nehty. Ten moment, kdy jsem si to uvědomil, mi vytryskly slzy, ty další Itachi zahnal svými zběsilými přírazy.

Dveře skřípaly v pantech a moje steny je prosycovaly přesně v ten okamžik, kdy je Itachi podráždil, jak si mě hrubě bral. Zpomalil až tehdy, kdy se můj poslední sten protáhl s blížícím se orgasmem. Nechal mě dojít vrcholu jako prvního, pak do mě teprve ještě párkrát intenzivně přirazil a já cítil, že se konečně i on udělal.

"Tohle… tohle už asi bude bolet," vydechl, když ze mě pomalu vystoupil.

"Já vím…" opáčil jsem stejně vysíleným tónem a dlaněmi se zapřel o jeho hrudník, abych mu naznačil, že mě má nechat jít. Nutně jsem potřeboval sprchu. Ne, rovnou koupel. Za tohle si ji zasloužím.

"Nemám ti pomoct?"

"Ty? Ne. Leda tak do hrobu…" odbyl jsem ho a vyšlapal si všechny ty schody do prvního patra raději sám, dokud jsem necítil bolestivé následky.

Zavřel jsem za sebou dveře od koupelny, stáhl ze sebe veškeré oblečení a začal do vany napouštět tu nejteplejší vodu, jakou jsem byl schopen vydržet. Po tomhle teda do města už nepojedu, ať tu třeba chcípneme hlady. Sice už jsem se na Itachiho tak úplně nezlobil, ale poděkovat bych mu zrovna taky nešel. Vlastně jsem mu chtěl říct jen jednu věc…

Nechal jsem vodu téct a sešel schody dolů, protože až vylezu z vany, tak už se s ním do večera vidět nechci.

Stal v kuchyni a zdálo se, že chystá něco k jídlu. Skvěle, došlo mu to i beze mě.

"Jen jsem ti přišel říct, že nikam do města už nepojedu, buď pro něco zajeď ty, nebo uvař z toho, co tu je. Což asi právě děláš, tak hodně zdaru… a nic sladkýho!"

"Měl bys chodit častějc nahej," řekl totálně mimo téma. Blbec.

"Myslíš ty vůbec na něco jinýho než na sex?" Já vím, že jsem mu ho dlouho odpíral, ale to neznamená, že mě teď bude kvůli tomu přepadávat.

"Teď ne." Aspoň v něčem je ke mně upřímný.

"Fajn, tak teď máš poslední šanci mě obtáhnout, protože až se vykoupu, jdu spát," pronesl jsem ironicky a značně kysele, pak jsem se otočil k odchodu, jenže ten idiot mě popadl za zápěstí, vtáhl do kuchyně a hrudníkem přirazil ke kuchyňské lince.

"Nečekal jsem, že po těch dvou kolech se budeš cítit i na třetí. No asi jsem tě podcenil…" Cože? On to snad vzal vážně?!

"Někdo by ti měl vysvětlit, co znamená ironie… ani to nezkoušej, to byl jen řečnickej obrat," varoval jsem ho se zatnutými pěstmi.

"A já ti říkal, že o takových věcech se se mnou nežertuje." Slyšel jsem cinknutí spony pásku, pak zašustění látky a na stehnu dotyk jeho žaludu. Jenom z představy, že bych si tím mohl projít potřetí tak krátce po sobě, se mi nevolí zhoupl žaludek.

"Itachi, prosím… já…" Už ne….

"Pšššt, uklidni se, nebude to tak zlý," zašeptal mi něžně do ucha, ale já mu nevěřil ani slovo. Víc než snahu mě utišit jsem v jeho hlase slyšel chtíč. "Jen zůstaň hezky v předklonu," dodal, než do mě vnikl na jeden příraz. Potom už jen položil svoje ruce přes ty moje, mezi zuby stiskl moji kůži na rameni a bez slitování si mě znovu vzal.

Já už jsem se o vrchol ani nesnažil, jen jsem pokorně zůstal v poloze, do jaké si mě nestavil. Tentokrát jsem si to opravdu způsobil sám. Že jsem radši nedržel hubu…

Na Itachim bylo znát, že už taky moc nemůže, jeho chování nepřesahovalo hranice účelnosti. Snad jen tehdy, když vzal do jedné ruky moji erekci, se dalo mluvit o poněkud zbytečném kroku. Ačkoliv… já se nakonec udělal pár sekund po něm.

Mezi zuby pořád tiskl kůži na mém rameni a hlasitě se nadechoval i vydechoval. Při každém jeho přírazu jsem nuceně narazil podbřiškem na ostrou hranu linky. Moje usykávání mu muselo hodně napovědět, jak mě to bolí, ale on jen silně držel moji ruku nataženou přes linku, drtil mi rameno a v rytmu svých přírazů mě honil.

Snad poprvé jsem toužil hlavně po vrcholu toho druhého a svůj vnímal jen jako vedlejší. Naštěstí někdo nahoře… nebo spíš dole moje prosby vyslyšel, protože Itachi stříkal dřív než při těch prvních dvou kolech. To nakonec ale i já.

Nevím, jestli jsem v poslední chvíli slyšel víc tlukot svého splašeného srdce nebo Itachiho lapání chybějícího kyslíku, jedno se však valilo do popředí mých zájmu víc než cokoliv jiného - naprostý pocit vyčerpanosti.

Ani jsem se nedokázal udržet na nohou. Kdyby mě Itachi v pádu nezachytil, válel bych se teď po zemi.

"Voda ti určitě nestihla ještě ani vystydnout," odtušil zřejmě se znovunalezeným dechem, načež si mě zvedl do náruče a ty schody se mnou bez zadýchání vyšel. Kdybych šukal já třikrát po sobě jeho, taky by se mi do těch schodů šlo tak snadno.

Nohou otevřel dveře od koupelny, položil mě na dno vany tak, že polovina jejího obsahu přetekla přes okraj a až pak zarazil vodu.

"Tak o tomhle si mi měl říct," rozhlížel se po podlaze.

"Jako kdyby tě to mohlo zastavit… seš tak nadrženej, že radši vytopíš cizí dům, jen abys mě mohl vojet," opáčil jsem znaveně a zkusil si na chvilku zavřít oči. Tak moc se mi chtělo spát…

"Pravda. No já to tu vytřu, stejně bych u tebe musel zůstat, jak na tebe tak koukám, seš schopnej tu usnout a utopit se." Kéž by tu starostlivost dokázal dát najevo i tak, že mě nebude chtít šukat po každé, kdy mu ze mě jen trochu zaškube v kalhotách.

"Nevytírej, já vytřu… tebou," zašeptal jsem unaveně. Já tu fakt usnu…

"Miláčku, ty už teď nedokážeš udělat nic. Klidně spi, já si tě umeju, usuším a uložím, hm?" Pokud to myslí vážně, tak to zní docela dobře.

Slyšel jsem, jak si k vaně přistavil kbelík a ždímá do něj namáčený hadr, já se zatím vůbec nebránil spánku. Ležel jsem s rukama přehozenýma z obou stran přes okraj vany a hlavu držel v záklonu, abych se neutopil, ačkoliv jsem věřil Itachimu, že si mě ohlídá. Koho by pak taky ojížděl? Na nekrofila ho moc nevidím.

Litujete Sasukeho nebo jste s Itachim? :D