Ve tvém stínu 14

Itachi zažije šok.

---

Itachi o myšlenkách svého mladšího bratra neměl nejmenší tušení. Neustále se mu ale věnoval polibky a prsty, kterými mapoval každé zakřivení jeho svalů. Jednou rukou mu zajel pod lem kalhot, ale nedotkl se ho, jen prsty vedl přes tříslo až na vnitřní stranu stehna a pak se znovu vrátil, aby totéž mohl zopakovat, ale na druhé straně.

Sasuke přivřel oči a zhluboka se nadechl. Nedokázal odhadnout, kam přesně jeho společník směřuje, ale ty doteky, přestože si vyhýbaly jeho erekci, byly příjemné. Líbilo se mu, že se mu někdo věnuje. Se stykem s Kazukim se to nedalo vůbec srovnat. Vlastně ho ani netrápila jeho smrt. Ten parchant si to zasloužil, najednou mu bylo jasné, proč o něj tak v ANBU stál.

Jeho tajný společník se odtrhl od jeho rtů a něžnými polibky se dostal až k podbřišku. Jazykem obkreslil tenký proužek kůže nad lemem jeho kalhot a na bocích zahákl prsty o onu látku. Pak mezi zuby stiskl lem i vepředu a pozvolna mu spodní kalhoty i spodní prádlo stáhl. Jemně a nenásilně se mu vklínil mezi nohy a dlaněmi ho pomalu hladil po vnitřních stranách stehen, potom prsty sjel o něco níž na kotníky a donutil ho nohy pokrčit. Dlaněmi mu přejel po bocích, než se jeho prsty znovu vrátily na Sasukeho nohy. V tu chvíli se i bez varování jen téměř neznatelně rty dotkl špičky jeho vzrušení.

Sasuke nejdřív zavřel oči, pak je ale zase otevřel a narovnal se. Svého milence při tom chytil za bradu.

,,Nedělal jsem to kvůli tomu," namítl a odmítavě zavrtěl hlavou. ,,Chci tě v sobě... chci slyšet tvoje sténání..." Hned, jakmile to vyslovil, měl chuť to vzít zpět. Ne proto, že by si to rozmyslel, ale protože to neznělo jako on. Slastné vzdechy jeho milenců ho nikdy moc nevzrušovaly, ale vzpomínka na ty jeho, mu rozechvívala tělo. Musel se vážně zbláznit.

Starší černovlásek jen krátce váhal. Pak mu jeho tenké, hebké rty vykreslily na tváři letmý úsměv, jenž ale nebyl pro Sasukeho oči. Itachi si zvykl, že tady nemusí své emoce skrývat, protože už je schoval pod rouškou tmy. Narovnal se a ruce položil na Sasukeho ramena, aby ho donutil si zase lehnout na postel. ,,Řekl ti někdo už," zašeptal, když se naklonil k jeho uchu a lehce ho stiskl mezi rty a zuby, ,,že v jistých chvílích..." zavrněl tiše, stiskl ho v pase a dlaní ho pohladil po zadečku, kde ruku i nechal, ,,jsi neskutečně krásný a roztomilý...?" dopověděl tlumeně, aniž by v jeho hlase zazněla sebemenší známka o tom, že to nemyslí vážně a už ona kombinace naznačovala, že nemluví jen o fyzickém půvabu. Jeho prsty na Sasukeho zadečku se posunuly o něco níž, až se ukazováčkem dotýkal vstupu do jeho těla.

,,A řekl ti už někdo, že jsem sobeckej parchant, co myslíš pořád jen na sebe?" odpověděl mu mladší na otázku otázkou. Sám netušil, jestli to dělá spíš pro sebe nebo pro něj. Každopádně si potřeboval vynahradit ten promarněný týden.

,,A řekl ti taky někdo, že bych tohle nikomu jinýmu nedovolil?" dodal ještě, což samo o sobě vyvracelo jeho první výpověď. Kazuki si ho sice vzal, ale Sasuke ten styk za příliš dobrovolný nepovažoval. Snad by to i nazval znásilněním, kdyby si pak nemusel připadat jako ubožák.

Itachimu na sekundu cukly koutky úst v úsměv. ,,Ne," vydechl a na ouško ho políbil. Pak ho ale o něco pevněji chytil za boky a otočil na břicho. Dýchl mu na citlivou kůži v zátylku a přivřel oči. ,,Věř mi," zašeptal tlumeně... neznělo to jako rozkaz, spíš se to víc podobalo prosbě. Itachi si velmi dobře pamatoval, že Sasuke odmítal takovou polohu, ale k tomu se starší Uchiha nechystal. Jemně ho zvedl a jazykem sjížděl po páteři až na kostrč, kde ho něžně políbil a dlaněmi mu přejel po nohou, aby je od sebe mírně odtáhl. Než ale stihl Sasuke vůbec vznést jakýkoliv protest ohledně toho, že takhle si to nepřeje, rty jeho neznámého ho na bok něžně políbily a pak se dotkly i vstupu do jeho těla. Následně do něj pronikl špičkou jazyka. Chvíli počkal, aby Sasukeho příliš nevyděsil a potom mírně naklonil hlavu, aby se do něj mohl dostat ještě dál.

Mladší se zachvěl vzrušením. Teplý a vlhký jazyk na takovém místě polechtal snad každou jeho buňku v těle. Dokonce mu nevadila ani ta poloha, naopak se prohnul v hřbetě, aby se mu ještě víc vystavil. Připadal si u toho lehce a podbízivě, ale ten pocit za to stál.

Z jeho strany šlo o velice důvěrné gesto, to si Sasuke dobře uvědomoval a činilo ho to tak nějak zvláštně šťastným.

Ruce jeho společníka ho držely v pase a lehce ho k sobě tiskl, zatímco jazykem pronikal dál do jeho útrob. Po chvíli se od něj odtáhl a prsty, na které si mezitím nanesl trochu gelu, do něj opatrně a neuspěchaně pronikl. Když ho tenkrát v nemocnici ošetřovali, doktorka mu prozradila něco více o povaze jistých zranění, ne zcela zahojených. Nebylo to moc podrobné, ale Itachi tušil, že tohle od Orochimara nemá a samozřejmě netušil, že to nebylo vyloženě dobrovolně. Možná, že chtěl jen svému bratříčkovi ukázat tu příjemnější cestu.

Sasuke ale nic dokazovat nepotřeboval, věděl už o té líbivější možnosti a především už znal svého tajemného společníka, přestože mu neprozradil své jméno. Záleží mu na něm, chová se k němu stejně ohleduplně jako jeho bratr. I když si teď nebyl úplně jistý, jestli se Itachiho poslední kroky vůči němu daly považovat za ohleduplné. Sice chápal to, co udělal v nemocnici, ale proč se i pak choval tak strašně odtažitě a nepřístupně, tomu nerozuměl.

Naštěstí se říká, že pokud se něco chce skrýt, je nejlepší vystavit to ostatním na oči. Sasukeho by samozřejmě ani nenapadlo srovnávat vlastnosti těch dvou, kteří vlastně byli jedním.

Itachi se náhle odtáhl a otočil Sasukeho zpět na záda. Nechtěl si ho brát, aniž by k němu byl otočen čelem, ačkoliv se to v takové tmě zdálo být jen zbytečnou náročností staršího Uchihy. Dokonale sladil své pohyby tak, že ve chvíli, kdy kratší pramínky vlasů černovlasého muže polechtaly Sasukeho na tváři, rty se natiskly na jeho krk a dlaní se zapřel vedle jeho hlavy, do něj zároveň i pronikl. Jen z části, nesměl spěchat, aby mu neublížil.

Sasuke ho pevně objal oběma rukama okolo ramen a natiskl si ho k sobě. Vzápětí sklonil hlavu, aby mu naznačil, že chce ochutnat jeho rty. Vsál jeho vrchní mezi ty své a poškádlil ho jazykem, když jím pronikl hlouběji, vyhledal ten jeho a povzbuzoval ho ke vzájemné hře. Přivíral oči a soustředil se jen na tu sladkou chuť. Vždycky byl víc na slané, ale měl rád rty chutnající po medu, připomínaly mu chvíle z dětství, kdy mu bratr jednou přichystal medové koláčky a on je musel sníst, aby mu udělal radost.

,,Nii - san..." zašeptal do těch rtů při vzpomínce na Itachiho úsměv.

Itachi sebou škubl a prudce otevřel oči... no to snad... přeslechl se, nebo to Sasuke skutečně řekl? Je možné, že by zjistil kdo je, aniž by to před tím dával najevo?! Jak dlouho už... a proč mu doteď neprozradil, že o těchhle setkáních dobře ví...? Itachiho celá situace mátla, mírně se od něj odtáhl a do dlaní vzal něžně bráškovu tvář. Nic neříkal, věděl, že Sasuke si uvědomí, co řekl, nebo už si to uvědomil a teď by mu měl říct podrobnosti.

,,Promiň," hlesl Sasuke s povzdechem. ,,Hiro..." dodal vzápětí. ,,Mám neshody s bratrem a... chybí mi..." Poslední dvě slova jen neslyšeně zašeptal, jako kdyby se styděl dát najevo to, co skutečně momentálně cítil. Víc to ale nerozvíjel, nemusí mu říkat vše a už vůbec ne o tom, co by měl asi především říct Itachimu samotnému.

Itachiho to ale ani v nejmenším nezklamalo... spíš dojalo. Na vteřinku pevně semkl rty a přivřel oči. Tolik by mu toho chtěl říct, tolik... a musel mlčet.

,,Sasu..." zašeptal z část soucitně, z části něžně. Nemohl si pomoct, musel spoléhat na to, že si hlas změnil dostatečně na to, aby si Sasuke nespojil jeho tělo se skutečnou osobou. Znovu se přitiskl k jeho rtům a prvním pohybem do něj pomalu přirazil. V hlase mu nezněla ani stopa bolesti, nebo zklamání, věděl, že to přinejmenším jeho mladšího sourozence uklidní.

Sasuke tiše zasténal a sám mu vyšel boky vstříc. S každým přírazem si uvědomoval, že už nepotřebuje nikoho dalšího, tu největší slast mu působil jeden člověk, který teď ležel nad ním. Jediný, kterému musel těch několik hodin v týdnu věnovat, aby se o něm nezačaly roznášet klepy. Ty, které by tolik mohly uškodit jeho bratrovi. Tomu, kterého nejspíš zklamal a ten, co co v něj už nemá důvěru.

Starší Uchiha si neopomněl povšimnout, že Sasuke nepřemáhá žádnou bolest, nebo je alespoň tak malá, že ji vzrušení přebilo. Za to byl neskutečně rád, protože drsné zacházení si po tak vysilujícím týdnu jeho mladší bratr rozhodně nezasloužil. Pozvolna pohyby zrychloval, jak i jeho tělo toužilo po uspokojení a svou erekcí se otíral o drobnou uzlinku v Sasukeho těle, která působila slast i jemu. Aby ten pocit ještě umocnil, sevřel ho v klíně a prsty prozkoumával jeho chloubu po celé délce, nakonec se zastavil na špičce a i tu podrobil podrobné kontrole.

Sasukeho jeho doteky přiváděly k šílenství. Momentálně se nacházel někde mezi extází a realitou. Místy sice muž zavadil o některá zranění, která mu způsobil Kazuki, ale vnímal je vždy pouze na zlomek vteřiny, než je přebila slast.

,,Hiro... nh..." Konečně nemusel lovit v paměti jeho jméno, aby nakonec zjistil, že ho vlastně ještě stále nezná.

Pokaždé, když ho tak oslovil, měl Itachi nutkání ho opravit, ale včas se zastavil. Na chvíli se sklonil, a dokud to ještě zvládal spojit s přírazy, mezi rty vsál a jemně skousl jeho bradavku. Rukou už začal pozvolna také přejíždět od špičky ke kořenu, aby ho co nejdříve dovedl k vrcholu, protože on sám už pociťoval první slastné vlnky, které mu rozechvívaly tělo. Málokdy se podařilo sladit vrcholy obou milenců, ale starší Uchiha tušil, že se jim to tentokrát podaří.

Sasuke se prohnul v zádech tak mocně, až se jejich břišní svaly setkaly. Teď už i Sasuke intenzivně cítil příchod orgasmu. Přesně ve chvíli, kdy se muž naposledy dotkl jeho žaludu, mu potřísnil ruku bílou lepkavou tekutinou a zase se svezl na záda.

Přes čelo si položil předloktí pravé ruky a snažil se to vydýchat. Ještě se necítil plně zdráv a takový fyzický výkon na něj byl stále moc.

Itachi se už po třetím styku naučil jeho tělo trochu znát a podařilo se mu vyvrcholit do něj ve stejnou chvíli, kdy dosáhl svého i Sasuke. Na sekundu se dlaněmi opřel vedle jeho těla a vydýchával se, pak se ale svezl vedle něj, a aniž by si uvědomoval, co dělá, si ho stáhl k sobě do náruče, něžně objal a dlouhými prsty vískal ve vláscích.

Sasuke se zapřel dlaní o jeho hrudník a dokud se nevrátil k plnému vědomí, tak takový krok vůbec neřešil. Až po posledním mělkém nádechu mu došlo, že leží natisknutý k němu v jeho objetí.

,,Hiro?" Podíval se do místa, kde tušil jeho oči. ,,Co ke mně vlastně cítíš? Proč sem tady...?" Předtím ho to moc nezajímalo, ale teď - pokud má souhlasit s jejich pravidelným setkáváním, musí to vědět pro případ, že by se něco zvrtlo.

Dlouhou chvíli nedostával odpověď, protože si jí tázaný dobře promýšlel. Sám to nevěděl... odvážil by se přiznat si.. a JEMU, že ho...

,,Mám tě rád, Sasuke... a každým dnem víc," zvolil kompromis. Kdyby Sasuke věděl, kdo je, nezdráhal by se říct ono silnější slovo, ale takhle by to nepůsobilo důvěryhodně.

Kdyby nebyla v místnosti černočerná tma, viděl by ve tváři mladšího Uchihy úlevný výraz. Nerad si hrál s ohněm, který by mohl znamenat zkázu, a něco jako láska on přirovnával k samozápalnému bílému fosforu.

,,Myslím, že jsem s tebou taky rád," odpověděl neurčitě, zatímco se rty otíral o jeho krk. Dnes se nikam nehrnul.

,,To je taky tvoje jediný štěstí," zasmál se jeho společník a ještě pevněji, přesto však stále něžně si ho k sobě přivinul. Kdyby neznal Sasukeho, bál by se, že se urazí. Ale už jenom v té větě bylo slyšet, že ten, kdo ji vyslovil byl paradoxně jejím obsahem poměrně překvapen tím. Šlo vlastně jen o pokus tuhle vážnou atmosféru odlehčit. Itachi mu dlaní sjel na záda a zlehka ho po nich hladil... tohle mu chybělo. Dvakrát odtud vystřelil, jako by mu šlo o život, ale dnes zůstal a Itachi mu dával najevo, jak moc si toho váží.

Sasuke dnes ani tolik nevnímal, jak mu opět teplá tekutina vytéká z konečníku a lepí se mu ke stehnům. Jakmile ale pohnul nohou, nešlo to nezaznamenat, vzpomněl si při tom na Kazukiho. Jak se kvůli němu uprostřed noci koupal v ledové horské řece.

,,Chováš se jako můj bratr," pronesl najednou zdánlivě mimo téma. ,,Teda, než se mnou přestal mluvit," upřesnil. Nevěděl, proč se svěřuje zrovna jemu. Snad proto, že už mu nikdo jiný nezbyl. Znovu o Itachiho přišel a bolelo to stejně jako tehdy. Časem smysly otupí, teď to však pálilo a drásalo jeho tělo zevnitř.

Itachi si zkousl spodní ret.

,,A to bych asi neměl... že?" zašeptal tiše a ruku pozvolna stáhl. Snad si Sasuke nedokáže spojit souvislosti, to by se mu vážně nehodilo. Itachi si musel přiznat, že měl strach... strach z jeho reakce. Kdyby jeho mladší bráška zjistil, že tu pravidelně spal se svým vlastním sourozencem, asi by znovu zatoužil po jeho smrti. Starší Uchiha z těch myšlenek pociťoval tíživý kámen zoufalství, který ho tížil a dusil, čím déle v tom pokračoval. Miloval ho, ale ten cit přerůstal někam, kam rozhodně neměl...a hokage se mu nedokázal bránit. Tohle se zpočátku jevilo jako dokonalé řešení, starší však zjišťoval, že Sasukeho nevědomost ho ničí a slyšet o sobě z jeho úst jako o třetí osobě jakbysmet.

Sasuke mu neodpověděl, jen se ve tmě otočil za jeho hlasem a svými rty se otřel o ty jeho.

,,Bylo by zvláštní spát s vlastním bratrem, ale je to jediný člověk, pro kterýho bych se vzdal všeho," řekl nakonec, čímž mu naznačil, že by si toho měl vážit.

Samozřejmě ten muž pro něj neznamenal tolik jako bratr, přístupem si však byli oba velice podobní. Oba ho hravě přemohli, oba dbali na jeho blaho, i když ho tím zároveň mučili. Nikdo jiný se k němu doteď tak nechoval.

Itachi se skutečně nestačil divit, on tu vážně mluví o tom, že by toleroval styk mezi sourozenci... a ještě by se ho sám aktivně účastnil...? Že už to tak dělá, naštěstí nevěděl.

,,Nepřišlo by ti to... zvláštní?" Pochyby v hlase nemusel starší Uchiha ani předstírat.

Starší Uchiha měl pocit, že se přeslechl. Skutečně tady Sasuke potvrzoval, že by byl schopen se něčeho takového dopustit? V tom případě by celá tahle akce byla zbytečná, protože jediné, čeho se Itachi obával, byla právě bratrova reakce. Navíc na sobě nikdy nedal nic znát, copak Sasuke taky přemýšlel nad svým starším sourozencem trochu jinak..? Tomu Itachi nechtěl věřit. Ačkoliv Sasuke to podal jako sebeobětování a to jeho starší bratr rozhodně nechtěl. Nesnášel ten typ vztahu, kdy se jeden obětuje, aby byl druhý šťastný s nejasnou vyhlídkou, že v budoucnu se mu to možná taky zalíbí.

Když byl tady ve tmě za někoho cizího, věděl, že za ním Sasuke přišel, protože se ho dobrovolně chce dotýkat. Teď se mu svěřoval, protože se mu svěřovat jednoduše chtěl. Nedělal to kvůli tomu, aby mu neublížil a neranil jeho srdce. Takže možná je to takhle lepší...

Itachi stál před dilematem. Kdyby mu to řekl, vlastně by u něj byl za podvodníka. Navíc mu teď Sasuke sděluje věci, které mu do očí jako svému bratru nikdy neřekl, pravděpodobně se neodvážil, nebo byl na to příliš hrdý. To všechno ale nic neměnilo na faktu, že Sasuke nepopíral, že by se s vlastním sourozencem, Itachim Uchihou, vážně vyspal. Copak na něm něco kdy poznal? Měl ho rád, ale všechny náznaky pečlivě schovával pod ledovou masku nepřístupnosti. Nebo snad šlo jen o pouhý příklad, jak daleko by pro něj zašel...?

"To snad ne… jak tě něco takového napadlo?" zasmál se tiše, ve skutečnosti mu ale moc do smíchu nebylo.

,,Nevím," odpověděl Sasuke upřímně, ani jemu nebylo zrovna do smíchu. Pořád ho trápilo, jaký vztah mezi sebou s bratrem teď mají. ,,Itachi je pro mě nejdůležitější člověk, poslední, kdo mi zbyl a na tom se už nikdy nic nezmění. Spát bych s ním ale nemohl," ubezpečil ho a teď už se na konci ušklíbl i on. Sám nechápal, jak k tomu došli a přišlo mu to při nejmenším nechutné. Mužské tělo ho přitahovalo, jenže o těle vlastního bratra, přestože muže, takhle smýšlet nemohl.

Jestli mu Itachi plánoval cokoliv naznačit, tak s takovou větou ho Sasuke odradil.

,,Není to přirozené, to je pravda," souhlasil a prstem mu přejel po rtech. Nesmí mu to říct, Sasuke se to nesmí dozvědět. Na jednu stranu ta věta zabolela, na druhou stranu ho svým způsobem pobavilo, že slyšel to znechucení v poslední větě... a přitom si to tu docela užíval.

Sasuke se přetočil na břicho s hlavou k němu.

,,Mám návrh," řekl tajemně a posunul se k němu o něco blíž. ,,Co kdybychom tu zůstali do rána?" Nechtělo se mu zpět do toho domu, kde na něj nikdo nečeká. Itachi, když teď jí ve městě a ještě pak řeší s kolegy jisté věci ohledně vesnice, se vrací strašlivě pozdě a obvykle si jen udělá jídlo a beze slova jde spát. Sasuke chtěl vědět, jestli si vůbec všimne, že tam není.

Starší Uchiha se ušklíbl. Tohle bylo víc než nabídka na strávení delší doby a Itachi si to moc dobře uvědomoval. Jen sáhl vedle sebe a vtiskl Sasukemu do ruky několik kapesníků, nebo spíše dostatečné množství. Plášť, který musel chvíli hledat, ale nakonec úspěšně našel, byl tak velký, že posloužil jako přikrývka pro oba. Jemně ho přes oba přehodil a přitáhl si ho k sobě.

,,To zní zajímavě, budu si to muset rozmyslet," poznamenal pobaveně, přejel mu rty po bílém krku a znovu ho začal něžně hladit ve vláscích.

Sasuke prozatím kapesníčky odložil.

,,Není tu něco jako sprcha?" zeptal se, zatímco svůj krk vystavoval jeho rtům. Představa společné koupele se mu docela zamlouvala. Sice věděl, že ta patří spíš k dlouhodobějšímu a pevnějšímu vztahu, ale proč by si ji nemohli vychutnat i oni dva?

Itachi po krátké době přikývl. Pak mu došlo, že je tu naprostá tma.

,,Měla by tu být, ale..." zastavil se v polovině věty, uvažujíc nad tím, jestli tam není světlo. Vlastně i kdyby bylo, pokud se o zapnutí nebude snažit ani jeden, pak by to nemuselo být překážkou.

,,Ach jo... běž to prozkoumat." Sasuke zanořil hlavu do polštáře, aby neviděl, kdyby se Hiro případně rozhodl rozsvítit, aby tu koupelnu našel. Trochu ho překvapovalo, že je tady téměř všechno, jen něco tak základního jako peřina chybí. Jeho plášť mu však zatím stačil. Přestože nebyl nijak velký, tak příjemně zahřál.

Itachi se ušklíbl a zvedl se. Nemusel rozsvěcet, znal to tu, v hlavním pokoji ani nebylo funkční světlo. Starší Uchiha ale s potěšením zjistil, že chybí i ve velmi skromné koupelně, kde byl skutečně jen sprchový kout. Než se Sasuke nadál, ruce jeho společníka ho přetočily na záda a zvedly na nohy. Pak jen ucítil pevnou ruku, která opatrně a nenuceně vklouzla do Sasukeho dlaně, mírně stiskla a takhle ho jeho neznámý dovedl až pod sprchu.

,,Nevím, jestli poteče teplá voda, tak to vyzkoušíme," zašeptal mu zezadu do ouška zlotřile.

Sasuke raději sklopil pohled k zemi, aby ho případné studené kapky neuhodily do obličeje. Ještě nikdy se s nikým nesprchoval, vždycky měl rád své soukromí, ale teď mu to překvapivě nevadilo. Snad mu nezačala chybět lidská společnost? Dotek druhé ruky? Starostlivost někoho blízkého? Jemu?!

Nikdy. Přesto tu teď stál a mohl říct, že se cítí z nějakého zvláštního důvodu šťastný.

Itachi se ušklíbl a pozvolna Sasukeho popostrčil víc dopředu, když se ozvaly první kapky vody. Jestli poteče teplá, tak jí bude předcházet ledová sprška starší nerad, aby ji Sasuke schytal. K jeho potěšení ale po chvíli zaznamenal na ruce pomalou změnu teploty. Když už měla přeživší teplotu, Sasukemu se okolo pasu omotaly dvě silné, mužské paže a stáhly ho pod proud vody. Než se mladší Uchiha nadál, Itachi se k němu sklonil a skoro jako by ho čistil celou plochou jazyka přejížděl po jeho krku.

Sasuke nebyl tak zdrženlivý jako jeho starší společník. Aniž by se k němu otáčel čelem, dal ruku za svou záda v klouzl s ní do klína muži za sebou. Pevně ho sevřel a líným tempem ho pohladil po celé jeho délce. Stačilo mu ten tah párkrát zopakovat, aby opět ztvrdl. Na něj samotného to také mělo jistý vliv, erekce se mu opět stavila do pozoru.

Líbí se vám, že spolu mají Hiro a Sasuke takový vztah?