Ve tvém stínu 13

Sasuke a Hiro.

---

Nevnímal nic z toho, jen tam bezvládně ležel a nechal se pohlcovat ohněm. Ani když plameny ochutnaly jeho oblečení, nepobral se.

Jeho bratr ale zasáhl včas, aby zabránil jakýmkoliv popáleninám, jakmile složil několik pečetí a dlaň přitiskl k jeho tělu. Plameny zmizely, ale jenom na těle mladšího černovláska. Když Itachi zvedl hlavu, po tváři mu tekl karmínový plamínek krve. To samo o sobě už bylo jasným znamením toho, jakou techniku použil. Bílá těla teď už zlostně se svíjejících hadů zachvátil černý plamen, který vytvořil kolem obou Uchihů kruh.

Žádný další útok nepřišel, Orochimaru nebyl hlupák, pochopil, že Itachiho neporazí a stáhl se. Bude je muset nechat odejít. Tušil, že je to Kazukiho práce. Itachi určitě přišel díky jeho přičinění. Měl toho kluka zneškodnit dřív, než se dostal tak vysoko.

Starší Uchiha se sklonil a vzal Sasukeho do náruče. Aniž by delší dobu otálel v místnosti, rychle prošel dveřmi a chodbami, které si před tím dobře zapamatoval. Nebylo těžké se tu ztratit.

Když už byl dostatečně daleko od sídla, začal se pozvolna probírat k životu i Kabuto, kterého Itachi bryskně odstranil z cesty dřív, než mu ji vůbec stihl zkřížit. Kazuki se ušklíbl a seskočil ze svého úkrytu zpátky na zem. Zatímco měl hokage plné ruce práce se svým malým bratříčkem, stala se v ANBU druhá plánovaná vražda. Teď už je Itachimu věrný jen jejich stařešina velitel...

Sasuke se probudil až druhý den. Bílý strop mu prozradil, že je v nemocnici. Takže ho Itachi zachránil. Nesplnil svůj úkol a dokázal mu, že pro ANBU jsou jeho schopnosti nedostačující.

Rozhlížel se kolem sebe, jestli ho někde neuvidí. Chtěl se mu omluvit za způsobené potíže a nabídnout, že sám ANBU opustí.

Skutečně tu byl. Sice před Sasukem často dával přednost své práci, ale očividně se uměl rozhodnout, kdy ho bratr skutečně potřebuje. Stál zády k němu, mírně nakloněný k oknu, z něhož se díval a dlaní se opíral o stěnu těsně vedle něj. Neměl na sobě onen bílý plášť hokageho, jen černé tričko, ale mladší Uchiha ho bezpečně poznal podle delších, černých vlasů, které mu sahaly svázané až do poloviny pasu.

,,Promiň," hlesl Sasuke tiše. Ještě nedokázal mluvit nahlas, jak by zesláblý, navíc ho pečeť bolela stejně jako kdysi ta první, než mu ji bratr strhl. ,,Nezvládl jsem to." Sasuke moc často své chyby nepřiznával, protože je neviděl, nebo neviděl nikoho, komu by se za ně měl omlouvat. Jenže teď už má zase bratra, kterému vděčí za svůj život - za několik životů.

Jeho bratr se otočil a Sasukeho černé oči se setkaly opět s těmi krvavými znaky v Itachiho duhovkách.

,,Zvedni se," rozkázal mu tiše. Sasuke musel tušit, proč a k čemu. Proto také Itachi přikázal, aby ošetřili jen zranění ohrožující život, ale jinak se jeho mladšího bratra vůbec nedotýkaly.

Sasuke sklopil pohled k pokrývce. Nepřijal jeho omluvu. Přesto ze sebe shodil peřinu a postavil se na nohy. Ještě stále neměl dostatek chakry, jak se jeho tělo pralo se škálou zranění. Cítil, že se na nohou dlouho neudrží, musel si přidržovat zdi, aby nespadl.

,,Co chceš dělat?" zeptal se s nedůvěrou v hlase.

Jeho starší sourozenec k němu pozvolna došel a hodil mu přes posledních pár metrů, co je dělily, jeho katanu. Itachi dobře věděl, že boje bude schopen maximálně prvních pár minut, ale musel ho vyprovokovat, aby tuhle zbytkovou sílu využil. Nehodlal nic riskovat.

,,Braň se," odpověděl chladně, když se i v jeho ruce taková zbraň zaleskla.

,,Cože? Nemůžu se skoro hnout!" namítl Sasuke ostře. Udělal jeden vratký krok dopředu a pustil katanu na zem. ,,Neudržím ji v ruce. Přiznávám, že jsem tu misi zvoral, ale teď není na trénink nejlepší chvíle. Musím se dát dohromady." Na jeho hlase bylo znát, že to nepřiznává rád. Moc často se mu nestávalo, že by prohrál. To jen se svým bratrem. Ačkoliv... poslední týdny ho stíhala jedna prohra za druhou.

Itachi krátce přikývl, zastrčil si katanu za opasek a ačkoliv jeho bratr téměř nedokázal stát, nešetrně proti němu vykopl. Sasukeho pud sebezáchovy ho vyburcoval k využití i té malé síly, co ještě měl, aby se pokusil blokovat. Hned na to se ale už nedokázal vyhnout Itachiho prosté pěsti, která ho udeřila do výběžku hrudní kosti a odhodila na zeď. Jeho tělo se bránilo využití poslední síly, kterou ještě mělo, ale Sasukeho starší bratr ho k tomu přímo nutil.

Mladší Uchiha nezvládal už jediný krok, a i když se tomu zprvu bránil, pečeť se začala rozpínat po jeho těle. Mapovala každý kousek jeho kůže a brala mu svobodnou vůli. Po čase se s ní naučil zacházet, ale tahle byla jiná. Ať se snažil sebevíc, zase zapomínal, kdo je, s kým je a kde je. Nepoznával ani vlastního bratra.

Ten ale ani na sekundu nepolevil. Došel k němu, prsty mu obtočil kolem krku a Sasuke na horké kůži ucítil, jak ho na chvíli zastudil kovový prsten. V Itachiho tváři se nedalo rozpoznat vůbec nic, jediná emoce, jen mu hrdlo pozvolna stiskl a pomalu mu bral veškerý vzduch. Jasně dával najevo, že jestli chce Sasuke žít, musí se bránit.

Jenže ten už neměl sílu se bránit, díval se mu do tváře a pomalu zavíral oči, už se ani nesnažil nadechnout. Neměl chakru ani vůli. O to se však postarala pečeť, ta nedovolila, aby její hostitel svůj boj tak snadno vzal. Rozpínala se po celém jeho těle a přinutila mozek vyslat signál k levé ruce, která se vzápětí chytila té Itachiho, jež mu tiskla hrdlo.

Itachi pochopil, co už nebylo Sasukeho svobodným rozhodnutím a stisk povolil. Druhou dlaň přitiskl na místo, odkud se pečeť začala rozprostírat. Proto potřeboval, aby byl jeho mladší bratr tak vysílený. Jeho tělo si jako tak před tím jistou sílu schovávalo na léčení, ale starší Uchiha musel vyčerpat i tuhle, aby pečeť donutil k činnosti. Nevěřil, že to bude muset dělat podruhé. V soustředění mírně přivřel oči a vzápětí zachytil Sasukeho bezvládné tělo rukou kolem jeho hrudníku, když se sunul k zemi.

Sasuke už o sobě nevěděl, rozhodovala za něj pouze pečeť, která dala jejímu pravému majiteli vědět, že se uvolňuje tělo jednoho z označkovaných.

Orochimaru toho ale nevyužil, věděl, o co se Itachi snaží, a že mu v tom pravděpodobně nezabrání, ale rozhodně se tam neobjeví, aby dal tomu vychytralému zmetkovi příležitost ho zabít.

Itachimu se tedy podařilo tuhle další odpornou pečeť odstranit bez potíží. Sasuke se mu bezvládně svezl podél stěny k zemi, ale ještě než na ní stihl dopadnout, byl zachycen bratrovými rukami.

Ten ho pomalu, opatrně položil na postel a přetáhl přes něj deku. Byl teď tak vysílený, bude to muset dohnat dlouhým spánkem. Itachi mu prsty přejel po tváři a sklonil se. Tolik se chtěl konejšivě natisknout k těm rozechvělým rtů, ale v poslední chvíli se jimi dotkl Sasukeho rozpáleného čela. Nemohl tu riskovat, dostal by oba do problému.

Když vyšel z pokoje, který hlídali dva ninjové, kdyby se kdokoliv pokusil hokageho rušit, jen kývl na doktorku, která už tam čekala a zatímco Itachi opouštěl budovu, do Sasukeho pokoje se hrnulo více a více mediků, kteří ho konečně důkladně ošetřili.

Vítr prosvištěl jeho oknem, když si zrovna stlal postel. Dal se dohromady během pouhých dvou dnů. Každý jiný by potřeboval spoustu času a péče, jemu stačilo jen nabrat chakru a zregenerovat se.

S Itachim od toho osudného dne nepromluvil, řekl mu vše, co potřeboval, on jeho omluvu nepřijal, nebo se k ní spíš nevyjádřil.

Jakmile měl peřinu pečlivě složenou, naklepal polštář a bez jediného vysvětlení opustil dům. Byla středa a jeho čekalo setkání z jeho tajemným neznámým milencem. Zajímalo ho, jestli vůbec slyšel o jeho misi. Pochopil by, kdyby dnes nepřišel?

Hned jak Sasuke vstoupil do dveří, ony pevné ruce si ho zezadu přitáhly do svého objetí. Tentokrát ale nebyl cítit tolik sexuální podtext jako spíš fakt, že dotyčnému Sasukeho přítomnost skutečně chyběla.

,,Měl... jsem strach," dodal tiše. Řekl tím všechno a zároveň nic.

Sasuke cítil jeho teplý dech ve svém zátylku.

Nic neříkal, ale už jenom to, že se od něj nesnažil odtáhnout a otočil se k němu čelem, naznačovalo, jak se momentálně cítí. Opřel se čelem o jeho hrudník a své ruce obtočil kolem jeho pasu. Tak vstřícný krok by učinil pouze ke svému bratrovi, jenže ten o něj nestál. Čím to, že mu někdo, jehož tvář nikdy neviděl, přijde mnohem bližší než vlastni sourozenec?

Muž byl tím krokem překvapen, rozhodně nečekal nic vstřícného, maximálně onu smířlivou toleranci. Už minule se sice mírně zapojil, ale... tohle bylo důvěrné gesto. Chvíli stál na místě, jako kdyby ho zmrazili, pak pomalu přiložil ruce na jeho záda, něžně ho objal a přitiskl k sobě, aby mu mohl vtisknout polibek do vlasů. Nechápal vlastně ani fakt, že tu byl. Viděl ho, věděl, jak moc vysílený byl a tušil, že k úplnému zotavení by ještě den dva potřeboval.

Sasuke se cítil až pitomě šťastný, nevěděl, z čeho to pramení, ale nepovažoval to teď ani za důležité. Místo zkoumaní svého nitra a divných pocitů zaklonil hlavu a políbil muže, který ho držel v náruči, na spodní čelist. Pořád nic neříkal, jen se snažil dosáhnout na jeho rty. Po zážitku s Kazukim zatoužil po rukou, které se ho budou dotýkat s větší něhou.

A že to tyhle skutečně splňovaly. Sasuke nemohl ani tušit, že tu stojí v objetí svého staršího bratra a Itachi si každým dnem uvědomoval, že se to nikdy nesmí dozvědět. Mírně sklonil hlavu a přejel svými rty po jeho. O Sasukeho zážitku s Kazukim nevěděl, ale skoro jako by mu vynahrazoval i všechny ty chvíle, kdy na něj byl přespříliš hrubý a přísný. Prsty obkreslil jeho andělskou tvářičku a nakonec jimi vjel do vlasů, za které ho ale nezatáhl. Naopak ho v nich něžně, až konejšivě hladil, jako by pochopil, že Sasuke potřebuje na chvíli cítit pocit bezpečí. Paradoxem bylo, že je hledal v náruči někoho, koho před dvěma týdny ještě proklínal.

Sasuke mu až s hladovou touhou vjel jazykem mezi rty. Dnes sem nepřišel proto, že by musel, ale protože chtěl. Kdyby se k němu poslední dny Itachi nechoval tak chladně a odtažitě a nepotkal ho ten zážitek s Kazukim, nejspíš by na toho člověka před sebou byl pořád stejně nepříjemný a vůbec by si nevšiml těch drobných projevů náklonosti. Nikdy na něj nebyl hrubý, i když mohl, nezajímal se jen o svoje uspokojení, ale i o jeho. Díky němu začínal plně chápat význam slova "láska". Možná šlo spíš z jeho strany o vděčnost, na tom teď však nezáleželo, po dlouhé době se cítil šťastný a věděl, že udělal šťastného i jeho, o víc teď nešlo.

Itachi bráškovi do rtíků tiše zavzdychal a přitiskl si ho blíž ke svému tělu. Chyběl mu, tak moc mu chyběl i tenhle pocit, že si ho může bez výčitek přivinout k sobě. Že zase na chvíli patří jen jemu. Rukou mu tentokrát vůbec nesjížděl na zadeček, jen ho něžně hladil po bocích až k pasu a užíval si ty společné polibky. Tak se možná přeci jen dal maličko přemluvit. Možná pochopí, že ač nemůže tušit, o koho se jedná, tak tu pro něj vždycky bude. Na sekundu snad i zapomněl, proč sem Sasukeho nutil chodit.

Ten mu sám od sebe přetáhl přes hlavu triko a natiskl se k jeho nahé hrudi. Nemusel to dělat, ale týden sexuální abstinence a do toho tak necitelný a slabý zážitek na začátku plný vzrušení a na konci jen zklamání vzali za své. Jeho prsty obratně rozepnuly knoflík u kalhot i zip. Sasuke prvně za svůj život šel do kolen, aby mu mohl věnovat péči, kterou obvykle přijímal od druhých, aniž by ji sám oplácel. Připadalo mu to vzhledem k jeho jménu a osobnosti nedůstojné.

Jeho starší společník jen překvapeně zalapal po dechu a sklonil hlavu. Pořád ho překvapoval... přesně jak už mu jednou psal. Ani si nebyl jistý, jestli ho hodlá nechat udělat něco takového, sice nevěděl, co Sasuke plánuje, ale tušil směr. Prsty ho něžně vískal ve vláskách a druhou rukou se zapřel o stěnu za sebou.

Mladší mu stáhl kalhoty po kolena i spolu se spodním prádlem. Váhavě ho uchopil do pravé ruky a přejel po celé jeho délce. Několikrát ten samý pohyb zopakoval, než se rty jakoby na zkoušku dotkl jeho žaludu, ochutnal ho špičkou jazyka a pozvolna si ho zasunul dovnitř. Nesnažil se o žádné zbrklé tempo, nikdy to nedělal a nechtěl, aby to muž poznal. Sám však podobnou rozkoš zažil několikrát, pokusil se tedy jen zopakovat to, co vždycky dělali jeho milenci.

Itachi natočil hlavu ke straně a skousl si ret.

,,Sasuke, proboha..." zašeptal spolu s trhaným nádechem. Nikdy by po něm něco takového nechtěl, vlastně by to pravděpodobně nedokázal vyžadovat od žádného milence, natož od něj. Proboha, vždyť před tím se odtáhl, aniž by do něj vyvrcholil, nemohl mu přeci dovolit něco takového udělat teď.

Sasuke ale nevypadal, že by s tím měl nějaký výrazný problém. Rád sám sobě stavil překážky, které pak překonával. Když se rozhodl pro nějakou bojovou techniku, vždycky se ji dokázal naučit a v sexu to nebylo o nic jiné.

Sál ho, lehce kousal v první třetině jeho chlouby, zatímco rukou ho držel u kořene a ve stejnému rytmu svých rtů po něm přejížděl.

Tím donutil staršího bratra podpírajíc se teď už oběma rukama o zeď za sebou prudce se předklonit a skrz zatnuté zuby zasténat. Itachi sám na sobě pociťoval, že se mu zrychluje tep a k hlubším, rychlejším nádechům ho pomalu nutil i pocit nedostatku kyslíku v plicích. Nechtěl mu skutečně vyvrcholit do úst, přišlo mu to vůči němu nefér. V životě by ho nenapadlo, že když se před tím tak vzpíral, dokázal by z vlastní vůle udělat něco tak důvěrného.

Ani Sasuke sám sobě příliš nerozuměl, ale tím se teď nezabýval. Změnil se. Od toho dne, kdy byl u toho staříka, jeho tělo začaly ovládat hormony. Uvažoval na tím, co řekl, i když si to nechtěl přiznat a konečně zjistil, co mu vždy v sexu tolik chybělo. Něco, co mu mohl dát jenom muž.

Když vycítil, že jeho milenec už nemá daleko k vrcholu, zvolnil tempo a jen ho jazykem laskal na uzdičce. V obou rukách promnul jeho varlata a prvně si ho zasunul celého po kořen až do krku.

Itachi se těm slastným pocitům bránil ještě dobrou chvíli, ale pak už se nedokázal udržet a vyvrcholil mu přímo do těch laskajících úst spolu s posledním a už o dost hlasitějším zavzdycháním. I když už se tak stalo, pořád tomu nedokázal uvěřit. Na jednu stranu se mu Sasuke odcizoval jako bratr... ale tady se mu pozvolna poddával a... co už vůbec starší Uchiha nečekal, začínal se i aktivně zapojovat.

Sasuke polkl, ještě dřív, než se mu stihla v ústech rozlít chuť jeho spermatu, nebyl si totiž jistý, jak by na to jeho chuťové pohárky zareagovaly a ztrapnit se nějakým kuckáním pro něj bylo nepřípustné.

Pak se pomalu narovnal a beze slova si sedl na postel. Netušil, co teď bude následovat, ale nechal to na svém milenci.

Ten byl v tu chvíli za onu tmu skutečně vděčný, protože potřeboval pár vteřin na to, aby se vzpamatoval. Potom se vrátil k Sasukemu, dlaň položil na jeho hrudník a pomalu ho donutil si lehnout na postel.

,,Vždycky musíš něčím překvapit, že...?" zašeptal a ač ten hlas byl směsicí všech možných, nešel v něm přeslechnout něžný podtón. Měkké rty se zlehka otřely o Sasukeho ouško. ,,Teď je řada na mně."

Sasuke ho chytil za zátylek, aby si ho podržel u svých rtů, čímž mu naznačoval, že to nedělal proto, aby mu tak musel jeho milenec oplácet.

,,Jak ti mám říkat?" zamumlal v otázce. Dával mu tak najevo svůj zájem a ani ten u něj nebyl obvyklý. On se staral především o sebe, svou pomstu a sílu. Nezáleželo mu na tom, koho během své cesty zrání nebo komu ublíží. Teď zase hledal zpět svou ztracenou osobnost, když se jeho cíle změnili.

Itachi se na sekundu zarazil. Nad tím neuvažoval, položil mu dlaň na tvář a opřel si své čelo o jeho. Chápal, o taková otázka znamená a věděl, že to není jen zvědavost.

,,Tak, jak mi říkat chceš. Jsem tu a budu se jménem i bez něj." Starší Uchiha nechal volbu na bratrovi, sám totiž neměl jediný nápad. Lehl si a stáhl si ho k sobě. Tak moc si přál hýčkat ho a starat se o něj, ale jako bratr už nemohl. Teď si to vynahrazoval. Dýchl mu na krk, pak se o to místo otřel rty a nakonec se k jeho kůži jemně přisál, hned ale místečko zase opustil, aby mu nevytvořil žádnou značku na tak dokonalé bílé pleti.

Sasuke se zamračil.

,,Chci slyšet tvoje pravý jméno," namítl, ,,chci vědět, kdo jsi," trval si na svém. Učinil už tolik vstřícných kroků, také by si jeden zasloužil. ,,Slibuju, že neodejdu, zůstanu i tak..." Natáhl k němu ruku a poprvé se dotkl jeho tváře.

Okamžitě mu i ten jediný dotek potvrdil, že jak jeho tělo, tak i tvář musí být krásná...

,,Ne..." Ale dřív než stihl prsty posunout, aby zjistil přesnější rysy té jemné, hladké tváře, kolem zápěstí se mu omotaly prsty jeho společníka a obě ruce mu přitiskl vedle hlavy. ,,To nesmíš, Sasuke..." V jeho hlase nezněla žádná zloba, jen lítost a možná i trochu zoufalství. ,,Přísahám, že kdybych mohl, nikdy bych tě nevodil sem... já ti to nesmím říct..."

,,Proč? Proč nesmím vědět, kdo jsi? Na začátku jsme to chápal, ale teď... řekl jsem přeci, že neodejdu." Sasuke neviděl jediný důvod, proč by nemohl znát jeho totožnost. Nezáleželo mu na tom, kdo se pod tou maskou tmy skrývá, jen chtěl vědět, s kým má tu čest. Komu stojí za tolik námahy?

,,Všechno by zůstalo jenom mezi námi, jestli ti jde o tohle..." Možná má rodinu, která by takový vztah neschválila.

Itachi se kousl do rtu a odvrátil tvář.

,,Já vím, že po tobě nemůžu vyžadovat, abys mi věřil. Můj důvod byl ale na počátku stejný, jako je teď. Nejde o mou rodinu, jde o tebe. Neptej se jak, ale věř, že kdybych ti řekl, kdo jsem, pak bych tě ztratil, ačkoliv bys sám sebe teď přesvědčoval, že k tomu nedojde. Nechtěl jsem ti nikdy vyhrožovat, ale nedokázal jsem najít jiný způsob, jak se k tobě dostat, aniž bys poznal, kdo jsem..." Na chvíli se odmlčel a pak jen objasnil původ jedné zvyklosti, jejímž svědkem byl Sasuke vždy, když sem přišel. "Neprocházím těmihle dveřmi ven dřív než ty proto, že bych se bál, že mě poznáš, nebo se rozhodneš bojovat. Dělám to, protože nesnesu ten pocit, že ode mě odcházíš…"

Sasuke nevěděl, co by na to měl říct. Nenacházel slova, ale přesto chtěl stále znát jeho totožnost.

,,Tak mi alespoň sám řekni, jak tě mám oslovovat," učinil ústupek a vrátil se zpět k původní žádosti. Stačil si všimnout, že ten muž je tvrdohlavější než on sám a jestli mu své pravé jméno říct nechce, tak asi nemá smysl ho nutit.

Itachi se krátce nadechl.

,,Prozatím Hiro," zašeptal. Nebylo to ideální, ale bylo to to první, co mu přišlo na mysl a nemohl kvůli tomu, že si nedokáže vymyslet jméno, čelit dalšímu Sasukeho prošení. To totiž bylo k nesnesení, protože mu starší Uchiha nerad cokoliv odpíral. Teď se mu ale hodlal věnovat tak něžně, aby mohl alespoň z části vyvážit všechny ty rány, které Sasuke uštědřil za poslední týden. Přitiskl rty zespoda na jeho bradu a jazykem přejel po linii spodní čelisti.

,,Dobře... Hiro." To jméno se k němu hodilo. Ušlechtilý. Ano, to skutečně je.

Pohladil ho rozevřenými dlaněmi po ramenou a sjel po nich až k zápěstí, odtud se přemístil na jeho pas. Líbilo se mu, že se může dotýkat toho nahého těla, zatímco on sám zůstával stále oblečený, dávalo mu to jistý pocit nadřazenosti. Ačkoliv věděl, že ten mu bude vzápětí odňat.

Jeho společník ale očividně vůbec nikam nespěchal. Jeho rty se dotkly Sasukeho zavřených víček. Záměrně upozornil na fakt, že tentokrát už šátek ani nepoužil. Mužova ruka zabloudila pod jeho košili i vestu a prsty ho pozvolna hladily na podbřišku.

Když mladší Uchiha ucítil dech na jeho rtech, bylo téměř jisté, že ho políbí, jenže ty zlobivé rty se dotkly brady a motýlími polibky si mapovaly jeho krk až k ohryzku, po něm něžně přejel špičkou jazyka a dostal se až k jamce tvořené setkávajícími se klíčními kostmi. Několikrát po nich přejel zuby, párkrát sevřel bílou kůži, ale nikdy nestiskl. Pak se naopak poměrně tvrdě přisál ke straně jeho krku, odtáhl se a pár menšími polibky se omluvil. Jazykem sledoval jeho tepnu, až se dotkl ušního lalůčku. Chvíli se s ním jen mazlil a otíral se o něj rty, než ho mezi ně vsál, přivřel oči. Sám si užíval, že si s tím krásným tělem může takhle hrát. Jeho ouško něžně cumlal a párkrát i v náznaku kousl. Prsty druhé ruky Sasukeho mezitím zbavil jeho vesty a konečně mohl prozkoumat větší plochu jeho těla.

Sasuke od sebe jen oddálil nohy, aby si ho mohl natěsno přitáhnout k sobě. Chtěl mu rukou prohrábnout vlasy a sám si určit, kde chce ty laskající rty mít, ale nejspíš by ho od sebe odstrčil, aby náhodou nezjistil, do jaké délky jeho vlasy sahají. Takhle byl nucen setrvávat s rukama pouze na jeho těle. Sice i tady měl o co stát, ale toužil prsty prozkoumat i ty utajované části těla svého milence.

Itachi mu špičkou jazyka obkreslil ouško a přitiskl rty k drobné, měkké jamce za ním. Pak se odtáhl a mezi zuby vzal kůži na poodhaleném podbřišku. Potom mu pomalu začal vyhrnovat košili a od bříška směřoval směrem nahoru. Polibky obdarovával každé nově odhalené místečko a prsty přejížděl tam, kde nedotáhl rty a jazykem, jako by si ty rysy chtěl zapamatovat.

Sasuke zvrátil hlavu dozadu a namáhavě se nadechl. Přesně tohle mu celý ten týden chybělo. Uvědomoval si, že už netouží po žádných krátkých románcích každý den s někým jiným - protože už ani ty mu nepřinášely nic nového - ale po něčem trvalém a zároveň nezávazném. Ten muž po něm nevyžadoval věrnost ani Sasuke po něm, jen se spolu pravidelně scházeli a vzájemně si dopřávali. Právě takový vztah Sasukemu vyhovoval. Nemyslel si o sobě, že by se zamiloval, ale sex jako takový mu s ním přišel nejlepší. Dokázal ho uspokojit po všech stránkách, pohladit, když se necítil dobře, prokázat vděčnost i úctu. O víc mladší Uchiha zatím nebojoval.

Itachi mu košili přetáhl přes hlavu a nezapomněl ho při tom pozlobit jazykem na krku. Pak se znovu sklonil a od boku jeho špičkou přejel po hraně obloučku, vyrýsovaným Sasukeho prsním svalem. Přesně v místě, kam ho nedávno udeřil pěstí, když se ho snažil vyčerpat, aby mu mohl odstranit pečeť, ho teď jen dlouze políbil, potom po lince pokračoval až k pravidelným hrbolkům břišních svalů a rty i jazykem pečlivě zkoumal každou křivku.

Sasuke mu umožnil přístup ke každé části svého těla, na jakou se jen zaměřil. Sám se ho už nedotýkal, ruce měl opět volně položené podél svého těla a pohled upínal ke stropu, přestože na něm přes tmu nemohl nic pořádně vidět.

,,Hiro..." zašeptal, jako kdyby zkoušel, jak to jméno zní.

Itachi v tu sekundu litoval, že mu své jméno neprozradil, ale kdyby to udělal, už by tu s ním nebyl... a to by byla opravdu neúměrná cena. Aby ta sladká ústa umlčel, zvedl se a otřel se svými rty o jeho. Něžně je okusoval, dotýkal se jich jazykem, ale jakmile se k němu Sasuke trochu pohnul, ucukl, aby z onoho polibku neudělal skutečný.

Když mu Sasuke své rtíky pootevřel, jazykem je pozvolna obkreslil a pak podél nich i vnikl dovnitř. ,,Sasuke..." zašeptal, v tom jménu bylo něco známého, onen hlas známý nebyl, ale ten způsob, něžný a přeci nepřístupný, milující a přeci chladný... ten byl Sasukemu dobře známý.

V ten moment si to však spojit nedokázal. Jen naklonil hlavu ke straně, aby mu umožnil lepší přístup do svých úst a propletl jejich jazyky. Ruce přemístil z postele na jeho záda v oblasti lopatek, když už mu nemohl prsty zasunout do vlasů ani se dotknout jeho tváře. Byl rád, že může alespoň to, že má jeho.

Myslíte si, že Sasuke Hira vůbec někdy odhálí?