Ve tvém stínu 12

Sasuke kazí, co jen může...

---

Sasukemu dlouho trvalo, než se vůbec dokázal postavit na nohy a přestat vnímat tu bodavou bolest v podbřišku. Oblékl si jen kalhoty, zbytek oblečení vzal do rukou a šel po zvuku. Slyšel odněkud hučet vodu. Nejspíš půjde o řeku. Potřeboval se nutně umýt, na ten pocit, jak mu lepkavá hmota vytéká z konečníku po vnitřní straně stehen, si odmítal zvykat. Teď tam ale teklo i cosi řidšího. Nemusel mít bůhvíjaký odhad, aby mu došlo, že je to krev. Rozhodně se musí opláchnout.

Prodíral se mezi stromy, konce větví ho šlehaly do odhaleného hrudníku a tvořily krvavé šrámy, on přesto pořád vnímal bolest svých svěračů, která nedovolila projevit se té další.

Mezi posledními jehličnany na něj konečně vykoukla viditelně hluboká strouha horské ledové vody. Nahoře si razila cestu mezi špičatými neobroušenými balvany, ale dole se rozlévala do pomalejšího koryta.

Slunce už téměř zapadlo, když si Sasuke sundával znovu kalhoty, aby se mohl smočit. Jeho chodidla polechtalo písčité dno a poraněný konečník ochromila ledová voda. Sasuke musel zalapat po dechu, aby takový stupeň vůbec ustál. Na všechny rány, které dnes utržil, chladná voda působila jako balzám.

Skupina ANBU se pomalu rozdělovala na hlídky přes noc a první se vydali do okolí, zatímco ti s posledními hlídkami pozvolna ulehali ke spánku. Mezi nimi i jejich dosavadní velitel. Polehali si okolo mírného ohně. Noci tu nebyly vyloženě chladné, ale první ranní přízemní mrazíky jim sem tam znepříjemnily spánek.

Sasuke se vrátil až za necelé dvě hodiny, kdy se mu podařilo studenou vodou otupit smysly. Ještě pořád nemohl normálně chodit, ale doufal, že se to do rána srovná, přeci jen uměl své tělo zregenerovat rychleji než kdokoliv jiný.

Také si lehl k ohni a ještě dlouho do noci sledoval plápolající plamínky. Pomalu začínal chápat, že život u ANBU je podobně nesnesitelný jako ten u Orochimara, tam by si k němu ovšem nikdo nic takového nedovolil.

Přes noc nebyl na velitelův příkaz buzen kvůli hlídce, protože se podle jeho verze: potřeboval vyspat na boj. To Uchiha zjistil, až když se probral ráno. Jedna medička všem nalila posilňující bylinný nápoj, který měl dokonce i hřejivé účinky. Nefungoval jen jako obyčejný teplý čaj, tenhle nápoj skutečně tělo rozehřál a rozproudil jim chakru. Očividně tu byli i jedni z nejlepších mediků.

Sasuke jako jediný čaj nepil, pro svou regeneraci potřeboval spíš chlad. Teplo by zpět mohlo probudit rány k životu, což by se mu hodilo asi tak stejně jako šála v létě. Místo teplého nápoje se jen opřel zády o strom a po menších dávkách chakry obnovoval poškozené buňky v těle. Zvedat se nepokoušel, bál se, že by jeho tělem projela znovu ta ostrá bolest a někdo by to na něm poznal. Nesměl teď vypadat slabě.

Na regeneraci měl času dost. Jedna dívka si k němu přiklekla, zatímco ostatní, aniž by si jich všímali, se skláněli nad plánem, který Kazuki stroze vysvětloval a přiděloval pozice.

,,Prý jste včera byl napaden tlupou šelem... vím, že to není nic vážného, ale nesmíme si dovolit vás nechat oslabeného," vysvětlila mu, než přiložila dlaně na jeho ramena a Sasuke ucítil tentokrát příjemnou chakru, která se mu spolu s tou jeho rozlévala po těle a pomáhala mnohem rychleji léčit všechny škrábance i modřiny. Ať dívka věřila, tomu co slyšela, nebo ne, nic neříkala a do tváře jí kvůli masce nebylo vidět. Šlo jen poznat, že má krátké, zlaté vlasy.

Její chakra se mísila s tou Sasukeho a i ten nejmenší záchvěv bolesti postupně odezníval. Uchiha tak nemusel vypotřebovat vlastní chakru, kterou mohl využít v boji.

,,Děkuju." Odvykl si taková slova říkat, ale život s Itachim z něj opět dělal toho malého, slušně vychovaného kluka. Musel se toho ještě spoustu znovu naučit, menší pokroky však byly znát.

Dívka se na něj překvapeně otočila. Nezažil, aby jí ANBU člen za záchranu děkoval...

,,To je moje práce," odvětila se samozřejmostí, ale ono zmatení bylo znát. Bylo to... milé. Pak se otočila a vrátila ke skupině.

,,Medici se rozmístí tady, tady a tady. Buďte připraveni, bude-li potřeba. Nevstupujte na bojové pole. Každý špeh si vezme do dvojice ninju se schopností odhadovat a schováte se... vy zde, ty tady a vy hned vedle, aby nebyl útvar nápadně pravidelný. Špeh dává pozor na toho, kdo bude sledovat souboj a nedá mu ublížit. Musíte je dovést zpět. Bez nich se vracet nesmíte, oni budou vědět cenné informace. Já se budu pohybovat mezi vámi. Sasuke jde první. Po tom, co se setká s velitelem, se pomalu začnete rozmisťovat. Otázky...?" Chvíli bylo ticho, každý věděl přesně, co dělat.

,,Nasaďte si masky, vyrážíme." Dvojice se vydaly na jinou stranu, zatímco velitel spolu s dalšími dvěma muži čekal na Sasukeho.

Ten se dostavil téměř okamžitě. Na jeho chování nebylo nic nového, žádná změna, velitele i ostatní sledoval se stejným výrazem jako včera, přestože kdyby tu byli teď sami, tak veliteli nejspíš skočí po krku. Už teď v duchu plánoval odvetu. Uchiha nikdy nezapomíná. Navíc Sasuke od dob dětství nesl ponížení dost nelibě.

Teď však musela zlost stranou, důležité bylo splnit zadaný úkol. Dokáže tak Itachimu, že jeho schopnosti pro ANBU stačí, pak už se s velitelem bude vídat snad jen minimálně.

Se Sasukem v čele vyrazili přímo k místu, kde je měla organizace jako narušitele objevit. Přímo za mladým Uchihou běžel zástupce velitele, vzadu za oběma pak vedle sebe v těsném závěsu následoval starší medik a zkušený, mladý špeh. Sasuke běžel, jak doufal, vstříc vítězství. A netušil, že schopnosti svého soupeře více než podcenil... a že má za zády zrádce.

Kazuki s dvěma muži se zastavili a velitel jen bezhlesně ukázal Sasukemu, aby pokračoval. Otočil se ke špehovi, ten přikývl a najednou všechny tři postavy zmizely. Perfektní krytí.

Sasuke se překvapivě bez jejich viditelné přítomnosti cítil o něco lépe. Nebyl týmový hráč a rád si dělal věci po svém.

Blížili se ke Zvučné, sice sem šli jinou cestou, než kterou si Sasuke pamatoval, ale okolí už začínal pomalu poznávat. Lesy houstly a nikde nezaslechli jedinou hlásku. Dokonce i zvířata ze strachu před hadím pánem mlčela, přestože už byl nějaký ten čas mrtvý. Musel ho někdo nahradit, někdo stejně mocný jako on. Sasuke tušil, že v tom bude mít prsty jeho nejvěrnější z nejvěrnějších. Udělal takovou chybu. Podcenil ho. Podcenil Kabuta. Měl ho tehdy zabít spolu s jeho pánem.

Zrychlil krok, cítil, že je blízko. Míjel stromy, které dobře znal, na některých z nich zůstávaly ještě viditelné rýhy od jeho katany. Tolik tréninku, tolik probděných nocí, tolik zla. Tak nerad se sem vracel, protože věděl líp než všichni ostaní, co ho čeká.

Přivíral oči před poryvem větru, jež mu házel smetí do očí. Ještě přidal do kroku. Okolím se linula zvláštní energie, která mu byla stejně povědomá jako všechno ostatní. Neomylně se blížili. A to monstrum uvnitř na ně čekalo.

,,Vítám tě, Sasuke-kun, dlouho jsme se neviděli." Ten hlas. Podobný Orochimarovu. Takže to Kabuto udělal, opravdu využil jeho buňky.

Uchiha se pozvolna otočil se slovy: ,,Co je to za svět, když už i poskoci si troufají na vyšší místa?" Jeho černé hluboké oči se setkaly se žlutýma hadíma očima.

,,Myslím, že jsem ti nerozuměl." Úzké rty se zvlnily v pobavený škleb.

,,Ty?! Máš být mrtvý..." Sasuke nevěřil tomu, co před sebou právě viděl. Vždyť ho zabil!

,,Někdy nejsou věci tak, jak se zdají. Přišel si mi zaplatit za mé služby? Konečně. Čekal jsem dlouho, teď chci tvé tělo, Sasuke - kun." Jeho jméno skoro až zasyčel.

,,Někdy věci nejsou tak, jak se zdají. Přišel jsem tě zabít." Přestože Sasuke dostal jiné rozkazy, tak nemohl teď couvnout. Ten muž, dáli se vůbec nazvat lidskou bytostí, měl být mrtvý. Znamená přímé ohrožení pro něj samotného. Nemůže ho nechat naživu.

,,Nechtěj mě rozesmát. Tehdy jsem byl zraněný a i tak žiju. Teď, kdy mám zpět svou plnou sílu... Vzdej to, Sasuke-kun, a vrať se ke mně. Patříš sem, cítím tu tvou zkaženou chakru."

,,Já se změnil," namítl Uchiha. ,,Nejsem jako ty." Ačkoliv to říkal, sám tomu nevěřil. On je stejný. Nemá smysl pro sebeobětování, pro tým, pro vesnici... ty hodnoty jsou mu cizí, přesto se je snaží přijmout.

,,Možná ne jako já, ale nejsi ani jako tvoji společníci. Ptám se tedy naposled, vrátíš se? V opačném případě tě budu muset donutit násilím. Potřebuju tě živého, ale zmrzačený mi vadit nebudeš," dodal ještě na závěr, aby ho zviklal.

Sasuke mu odpověděl svojí katanou. Věděl, že proti němu nemá šanci. Jestli se nestáhne, tak už se zpět do vesnice nevrátí.

I tak zůstal. Aktivoval sharingan a složil pečeť pro katon. Ohnivá koule mu poskytla skvělé pozadí pro únik. Schoval se za zády svého bývalého mistra a opět proti němu vytasil katanu. Ostří projelo tělem, které se vzápětí rozteklo a zmizelo v zemi.

,,Tak hloupý..."

Sasuke cítil, jak se mu stahuje hrdlo, okolo krku se mu obtáčela hadí šupinatá těla. Smyčka se utahovala a jemu docházel kyslík. Dřív než mu stihli obmotat i ruce, složil pečeť a kusy plazích těl se rozletěly do všech směrů.

Chtěl se otočit na Orochimara, ale ten už na svém místě nestál. Jeho dlouhé tmavé vlasy ho polechtaly na zátylku, než se mu jeho zuby zakously mezi krk a rameno, kde kdysi míval jeho pečeť.

,,Znovu si tě označím, abych sis zapamatoval, že já nezapomínám."

Jeho tělo prostoupil chlad, nekontrolovatelně se chvěl a před očima viděl obrazce prapodivných tvarů. Ačkoliv měl dostatek chakry, tak se mu značky rozlezly po těle. Pomalu zapomínal svůj úkol, důvod, proč je tu.

,,Tohle je nový typ pečetě, Sasuke-kun, vyvinutý speciálně pro tebe. Já totiž nemám rád neposlušné děti a ty bys zasloužil pořádný výprask." Dlouhé prsty se vpletly do jeho vlasů v temeni hlavy a prudce škubly.

,,Půjdeme domů." Za vlasy ho odtáhl až do svého sídla.

Sasuke tu bolest nevnímal, buď jeho smysly otupěly nebo za to mohla ta pečeť. Nepamatoval si své jméno ani minulost. Kdo je? A co tu dělá?

,,Kabuto, postarej se o něj."

Dvě obrovské kulaté oči se skleněnými odlesky si ho s úlisným pohledem prohlížely. Ty dvě velké oči si poposunul blíže k prvním očím a pomalu se k němu sklonil.

,,Tvá prořízlá pusa mi vážně nechyběla, ale Orochimaru - sama, potřebuje tvé schopnosti. Teď buď hodný chlapec, Sasuke - kun, nerad bych ti ublížil."

,,Kdo jsi?" Sasuke věděl, že ho zná, ale nemohl přinutit své vědomí k plné funkci. Viděl rozostřeně a tak mlhavě, připadal si jako uvězněný v halucinaci.

,,Tvůj přítel a jako takový ti teď pomůžu, aby ses cítil lépe..."

Jehla propíchla jeho kůži v oblasti stehna a jemu se zatočila hlava. Upadl do bezvědomí.

Všude kolem něj poletovali barevní motýlci. Byl s nimi na louce, nemohl mí víc než deset let. Běžel za nimi. Alespoň jednoho z nich toužil polapit do svých malých ruček.

Když se mu to povedlo, rozevřel dlaně, aby si ho mohl lépe prohlédnout. Místo motýla ale držel hada, ten na něj okamžitě zaútočil a kousl ho do krku.

,,Itachi!" S křikem se probudil na studené zemi, ruce měl uvězněné v okovech.

,,Konečně jsi vzhůru. Můžeme začít," kývl hadí pán na svého poskoka.

,,Začít s čím?!" Sasuke se pomalu rozvzpomínal na to, kdo je, kde je a s kým je.

,,S přesunem mojí mysli do tvého mladého těla, Sasuke - kun."

Po celou dobu Sasukeho marného snažení pozorovatelští ninjové doslova strnuly hrůzou při poznání, že se skutečně jedná o Orochimara. Kazuki stál s medikem a jejich pozorovatelem. Oba ANBU najednou začala palčivě bolet hlava a po chíli to nevydrželi a klesli na kolena. Velitel týmu k nim přiskočil a oba podepřel, ale bolest neustávala. Pak se Kazukimu vyskytl nehezký pohled na kašlající a dusící se dvojici.

Kdyby tu byl Sasuke, zařval by, ať se jich nedotýká, ale tihle muži ani netušili, že ona velitelova rádoby pomocná ruka jim svírá krk. Přišlo to tak náhle a aniž by jejich špeh zaznamenal nepřítele, že ani nestačili zareagovat a brzy je Kazuki na zem pokládal mrtvé.

,,Sladké sny," neodpustil si jízlivou poznámku. Přivřel oči a na pár sekund se soustředil. Boj už začal... a Sasuke velmi rychle a snadno prohrával, jak se dalo čekat. Vydal se pomalu k další ANBU skupině. Věděl přesně kam, sám je tam rozmístil.

,,Veliteli..." Otočil se a spatřil další tři členy jejich mise.

,,Ano? Přišel jsem zkontrolovat, jestli jste na místech... jak to vypadá?"

,,Stihli jsme pochopit pár technik a identifikovat ho, ale Sasuke už to dlouho nezvládne, musíme mu pomoct..."

Kazuki přikývl.

,,Ano ovšem, musíme mu pomoct." V tom momentě se mladé medičce zaryl nůž do krku a přibodl ji ke kůře stromu, vyděšená si ho snažila z rány vytrhnout, ale měl zpětné háčky. To už se bez váhání na zástupce velitele vrhli zbylí ANBU, kterým okamžitě došlo, že mají mezi sebou zrádce.

Fakt, že si na prsou hřáli hada, byl poměrně výstižný. Kazuki byl jedním z geneticky zmutovaných dětí, jeden z mála Orochimarových úspěšných pokusů a dvojnásobný zrádce. Ve skutečnosti patřil k oné organizaci, která byla proti Itachimu a jejíž hlavou nebyl sám Orochimaru. Jeho cíle se totiž s cíly organizace rozcházely. Oni chtěli odstranit Itachiho, on chtěl pouze Sasukeho.

Když se tehdy část organizace vydala na hřbitov Uchihů, jejich cílem, jak se vedení Konohy domnívalo, nebylo vylákat hokageho z vesnice. Věděli, že ani tehdy by ho nedokázali porazit. Ale mezitím, co on odešel z vesnice a později proležel v horečce se Sasukeho asistencí noc, byl v ANBU zavražděn jeden ze zástupců velitele a neboť se hokage ještě necítil dobře, byl této klíčové informace ušetřen.

Tak mu uniklo, že se do jeho nejvěrnější jednotky začínají infiltrovat nepřátelé. Den po vraždě byl zvolen nový zástupce. Kazuki. A dnešní akce se nesla v podobném rázu. Musí vylákat Itachiho sem. Kvůli Sasukemu to dozajista udělá.

Nynější zástupce velitele a zároveň i zrádce si zastrčil zkrvavené zbraně za opasek. U nohou mu leželo několik mrtvých těl. Hrál důvěrníka i Orochimarovi, ale jeho služeb jen organizace zneužívala. Momentálně Kazuki Sasukeho Orochimarovi přivedl a to doslova. Pokračoval v tichém vyhlazování všech svých ANBU členů, kteří by se mohli pokusit Sasukeho zachránit. U poslední se ale zastavil, zkrvavený a fingující své zranění.

,,Pane...?!" Jedna medička se k němu rozběhla, prudce ji ale odstrčil. Ona by dokázala poznat, že ta zranění nejsou pravá. Kazuki před nimi klekl na kolena a zadíval se do těch němých zvířecích masek.

,,O mě se nestarejte, ale mise se nám hroutí... já tu musím zůstat a pomoct mu, i kdyby mě to mělo stát život... běžte do vesnice!" nakázal jim, než se namáhavě zvedl a vydal k místu boje. Pod jeho rozkazem zbylí dva ANBU jen přikývli a zmizeli. Jakmile byli z dohledu, Kazuki se konečně usmál a narovnal. Zrovna ve chvíli, kdy se hadí zuby zanořily do Sasukeho krku.

Orochimaru přiložil své kaolínově bledé ruce k Sasukeho krku a opět nechal pečeť, aby se rozlezla po jeho těle.

,,Dnes spolu zúčtujeme, Sasuke-kun," zasyčel a přinutil ho sklonit hlavu.

,,Mě nedostaneš, nejsem tu sám," namítl Sasuke s úšklebkem. Doufal, že Kazuki splní svůj slib.

,,Ale, miláčku, jsi tu už téměř tři dny a během té doby se tu nikdo neukázal. Tvoji přátelé na tebe zapomněli." Orochimaru mu neprozrazoval, že s Kazukim spolupracuje už od samého začátku. Ten malý podlý kluk mu kdysi utekl stejně jako Sasuke, ale teď s ním spolupracoval.

Ten, o němž mluvili mezitím před Orochimarovým sídlem vyhlížel hokageho. Věděl, že jakmile se to dozví, půjde Sasukeho zachránit. A právě když on nebude s několika ninji ve vesnici, Kazuki dohlédne na to, aby byl zavražděn i druhý zástupce. Pak už zbývá jen velitel a ten trojzubec se Itachimu krásně rozpadne pod rukama. ANBU organizace už mu nebude patřit, nebude mu věrná. Přivřel oči a přikrčil se. Nohama se dotýkal stropu, ale překvapivě k tomu nepoužíval ani trochu své chakry. Byl to výsledek jeho mutace se zvířecí DNA. Tušil, že už tu brzy budou.

Sasukemu už v tu chvíli jeho vlastní tělo nepatřilo. Nemohl se pohnout, neovládal ani jednu ze svých končetin. Cítil příšerný tlak v hlavě a v dálce Orochimarův smích. Znovu upadal do bezvědomí, aby se z něj už nikdy víc neprobral. Pochopil, že Kazuki nepřijde, nepřijde nikdo, buď zemřeli nebo nedostáli svého slibu.

Orochimarovo soustředění už teď bylo na tak vysoké úrovni, protože už se nenacházel zcela ve svém vlastním těle, že ho z něj nevytrhl ani ne příliš dobře slyšitelný hluk přede dveřmi. Pak ale, dřív než se nadál, ho cizí ruka chytila za černé vlasy a strhly k zemi, pryč od mladého černovlasého chlapce. Tím přerušila dotek i výměnu.

Orochimarův překvapený výraz, jasně naznačoval, že tu Itachiho nečekal, nebo alespoň ne tak brzy. Rozhlížel se po místnosti, kde je Kabuto, ale nikde ho neviděl. Musel ho zneškodnit. Zmetek. Kde se objevil, tam s ním byly potíže.

,,Uchiha Itachi. Snad ses mi nepřišel nabídnout jako náhrada místo svého bratra?"

,,Ale jistě," odpověděl mu černovlasý Uchiha tlumeně a během sekundy uvolnil provazy, kterými bylo Sasukeho tělo prozatím spoutáno. Vypadalo to, že je v bezvědomí. Itachiho pohled padl na zmenšující se pečeť. Ještě chvíle a přišel by pozdě.

,,Tak se usaď, ať ti můžu věnovat pečeť." Orochimarův dlouhý krk se k němu natáhl a jeho zuby se jen zlehka dotkly vláčného krku. Nezáleželo mu na tom, jestli pro jeho mysl poslouží jako schránka tělo mladšího nebo staršího Uchihy. Šlo mu především o sharingan. Ačkoliv mangekyou vypadal jako lákavější nabídka.

Itachi zvedl ruku a když ji svěsil znovu podél těla, na zem mu k nohám s tlumeným žuchnutím spadla bílá, hadí hlava, která se vzápětí rozložila na několik menších odporných plazů a rychle se vrátila ve svému původnímu majiteli. Starší Uchiha věděl, že ho tím nezabije, ale jasně tím dal hadímu lordovi najevo, co si o jeho návrhu myslí. Dvěma prsty přejel Sasukemu po krku a na místo u tepny je přitiskl. Sice viděl jeho chakrový oběh, ale u Orochimara si nemohl být ničím jistý. Krátce vydechl. Žije.

,,Já bych to posazení definoval jinak," zasyčel Orochimaru pobaveně, zatímco se jeho tělo pozvolna rozteklo, ze všech koutů místnosti se hrnuli hadi. Většinou menší, ale s prudkým jedem v předních zubech.

Sasuke mezitím přišel k vědomí.

,,Nesmí tě kousnout..." zašeptal vysíleně.

Dočkal se ledového pohledu rudočerných očí, zatímco rukou vymrštil tři shurikeny, které ke stěně přibodly několik z té masy hadů, aniž by se tím směrem zadíval.

,,Já to vím, Sasuke." Mírně tím narážel na situaci, do které se sám mladší Uchiha dostal a na stále viditelný kousanec na bílém krku.

Sasuke se ušklíbl.

,,Není had jako had..." Jeho zesláblé ruce vytvořily pečeť a hadi v okruhu jednoho metru zmizeli. Na další pečeť se už ale nezmohl, vyčerpaný opět upadl do bezvědomí a pečeť si znovu brala jeho tělo.

Itachi se odrazil od země ve chvíli, kdy už se mu kolem kotníků téměř omotávali hadi a zůstal stát hlavou dolů na stropě. Jeho oči v tu chvíli opět změnily barvu. Vzápětí poskládal bleskově několik pečetí a mimo části hadů se mohl Orochimaru loučit i s mnoha svými chemikáliemi, které tím plamenem starší Uchiha zničil. Dlouhým skokem se dostal na místo, kde teď byla jen ožehnutá zem a zavřel oči.

Sasuke se ze sedu samovolně přemístil do lehu. Plameny už olizovali konečky jeho vlasů, které se vzápětí kroutily a sypaly na popel.

Myslíte si, že Itachi Sasukeho zachrání?