Právo první noci 5.

Sasuke a Neji si příliš nerozumí...

---

Starší černovlásek se od něj odtáhl jako první a prsty sáhl za sebe, aby neomylně zachytil lem hedvábné deky, kterou pak přes sebe a tím i přes Sasukeho přetáhl. Chytil ho rukama kolem hrudníku a stáhl si ho k sobě. Sám se pak přetočil na záda a mírně zaklonil hlavu, jako by si protahoval páteř. Dlaní mu při tom jemně přejížděl po zádech. Chtěl se tomu bránit, ale nechtě u něj zesílil pocit majetnictví. Asi by se mu moc nelíbilo, kdyby na Sasukeho sáhl někdo cizí... ne nelíbilo... zešílel by.

Ten se k němu otočil čelem, hlavu si položil na jeho hrudník, vzápětí se na něm ale vzepřel dlaněmi a začal ho zahrnovat jemnými polibky. Po chvíli si na něj znovu lehl a bříšky prstů přejížděl po té hebké kůži.

Nikdy by si nepomyslel, že s ním bude lehat v jedné posteli a už vůbec ne jako muž. Na jeho tváři se objevil až dětský úsměv - upřímný a veselý. Pak se ale zamračil, když ucítil, jak mu cosi vlhkého teče po stehnu. Jakmile si uvědomil, o co asi půjde, lehce se začervenal. Styděl se vůbec nad takovými věcmi přemýšlet, vždycky si představoval, jak mu všichni v okolí čtou myšlenky. A teď si to samé myslel o Itachim. Nevidí mu do hlavy?

,,Děje se něco...?" Sice mu princ do hlavy skutečně neviděl, ale poznal, že jeho společník na chvíli ztuhl. Prsty mu vjel do černých vlasů a jemně si s nimi hrál, jako by se snažil spočítat, kolik pramínků havraních vlasů vlastně má. Číslice ale v jeho mysli doopravdy nehrály prim.

,,Ne... já jen... potřeboval bych se umýt." Poslední slova řekl Sasuke tak rychle, že by nebylo vůbec k podivu, kdyby mu Itachi nerozuměl.

Možná by to vydržel do rána, ale jak to zasychalo, nepříjemně to svědilo. Měl nutkání si zajet mezi nohy a to choulostivé místo alespoň trochu poškrábat. Takhle se jen všemožně kroutil, jen aby si trochu ulevil.

Itachi mírně přivřel oči. Pak se zvedl do sedu, rukou na Sasukeho hrudníku ho přinutil lehnout si na záda a rty se přisál na jeho jemnou kůži na hrudníku. Pomalu pak postupoval směrem dolů... jazykem zavadil o jeho vzrušení.

Sasuke se prudce nadechl a pomalu vydechl. Představoval si spíš koupel, ale taková varianta byla o mnoho příjemnější. Musel se alespoň kousnout do rtu, aby zabránil vzrušení. Nepotřeboval se znovu ušpinit, když ho Itachi... ani nevěděl, jak to nazvat.

Tmavovlásek se jen neznatelně pousmál, a zatímco jazykem sjel až na jeho stehna. Ústy muže neuspokojoval téměř nikdy. Ne že by to neuměl, nebo mu to snad vadilo, ale pro někoho v jeho společenském postavení by to bylo snížení, i když by se dělo jen za hranicemi mileneckých intimností. Rty laskal jeho kůži na vnitřně straně stehen, zároveň vztáhl ruku a prsty mu něžně přejel po hrudníku.

Sasuke se zvedl do sedu, aby se dokázal lépe ovládat. Nehty zarýval do prostěradla a mezi zuby drtil svůj spodní ret.

,,Pane..." zašeptal vzrušeně a náhle přitiskl kolena k sobě. Tady končila veškerá jeho schopnost sebekontroly. Kdyby to neudělal, mohl by být znovu... špinavý.

Princ se ale zvedl do sedu, takže ho zase o hlavu převyšoval a ukazováčkem ho donutil otočit tvář ke své. Naklonil se, ale v poslední chvíli se vyhnul jeho rtům a jazykem obkroužil jeho ouško. Zároveň s tím ho jednou rukou zatlačením na rameno donutil se znovu položit, druhou rukou pak sevřel jeho kotník a Sasuke byl přinucen nohu natáhnout. V tentýž okamžik po jeho vzrušení přejely Itachiho dlouhé prsty.

,,N-ne..." zasténal Sasuke pošetilou prosbu a ještě jednou se pokusil odtáhnout, ale Itachi ho držel až příliš pevně a pro něj v nevýhodné poloze. Pokusil se ho alespoň chytit za zápěstí té ruky, kterou měl v jeho intimních partiích.

,,Nedě-lejte... to," zašeptal roztouženě a sám se přistihl, jak si rukou, kterou svíral tu jeho, diktuje tempo.

Starší jen zavřel oči a s neznatelným úsměvem na rtech přikývnu. Další Sasukeho slova zničil už v počátku, když mu jeho jazyk zaměstnal svým. Pak se odtáhl a Sasuke mohl v jeho ruce spatřit na krátký okamžik hedvábný šátek. A pak už nemohl vidět nic, protože mu ho Itachi zavázal přes ta krásná očka. Jemně si s jeho údem ze začátku hrál, pak už ale zrychlil tempo a v jeho pohybech převládla praktičnost. Když včas odhadl, že se Sasuke blíží k vrcholu, mohlo jeho mladšího společníka překvapit, že si jeho vzrušení znenadání vsunul mezi rty a vsál následně do úst.

,,Ahh!!!" Sasuke se prohnul v hřbetě jako kočka a hlasitě zasténal. Chtěl zůstat potichu, když si ale Itachi nedal říct, neměl na výběr.

Teď ležel vyčerpaný uprostřed jeho postele, ruce ledabyle rozhozené a nohy doširoka roztažené. Tváře měl rudé a oči lehce přivřené.

,,Omlouvám se," řekl s výdechem, jako kdyby se dopustil nějakého prohřešku.

,,Nic se nestalo," odpověděl mu s výrazem antické sochy princ stahujíc mu lehce látku z očí a špičkou jazyka si přejel po kamenných rtech. Měl mírně přivřené oči a tma ještě nahrávala nečitelnosti jeho tváře. Majestátně a elegantně zároveň ulehl vedle něj a přes ramena jim přehodil přikrývku. Spolu s tím sjel po jeho rameni, přes paži až na ruku a svými prsty vkouznul do jeho dlaně, kterou následně stiskl.

Sasuke se ještě chvíli snažil vypátrat jeho pohled ve svitu pohasínající svíčky.

Když zjistil, že má oči už zavřené, posmutněl, pak se ale něžně usmál a svou hlavu zavrtal mezi jeho bradu a spojení klíčních kosti. Ještě mu na krk vtiskl drobný polibek, než konečně zavřel oči.

Pořád se mu zdálo, že si od něj drží veliký odstup, jako kdyby se bál projevit, co cítí, přesto ho Sasuke měl s každou vteřinou čím dál radši. Kdyby to bylo na něm, pustil by ho z té postele nejdřív až za týden. Naštěstí věděl, že by spolu podle pravidel společné lože vůbec sdílet neměli. Dokonce i po svatbě se hodí, aby nějakou dobu manželé leželi odděleně, dokud se blíže nepoznají. Protože na všechno rychle jde jen lůza. Oni jsou vznešení a chvátání není v jejich slovníku.

Princ se probouzel přirozeně časně ráno. Jeho pohled okamžitě střelil na mladíka, který si hlavu opíral o jeho hruď. Pořád bylo těžké uvěřit, že se tu udála taková zásadní změna. Bylo ale více než nutné, aby zůstalo tajemství tam, kde má být. Pomalu, obezřetně se zvednul, aby Sasukeho neprobudil a postupně se oblékl do užších černých kalhot, tmavě modré košile a uhlově tmavého saka, zdobeného krajkami. Když si vzal i vysoké černé boty, nehlučně opustil místnost. Zamířil do Sasukeho místností a jako by si to vypočítal, zadržel tam jeho blonďatého sluhu.

,,Slečna je u mne, rád bych, abyste ji pomohl s přípravami na snídani," pronesl tlumeně, aby to neslyšely žádné další žádostivé uši. Jeho maska autoritativního slušného vládce už zase byla na svém místě.

Sasuke objal polštář v domnění, že jde o jeho milého a usmíval se při tom jako měsíček na hnoji. Bylo mu tak nádherně, jako už dlouho ne. Celý jeho život se opíral o pevný řád a najednou se objevil někdo, kdo ho narušoval. Narušoval? Doslova boural! Všechno se to zdálo jako jedna veliká začarovaná hra.

Vždycky si myslel, že si vezme nějakou princeznu. Nikdy nepřemýšlel o tom, jestli se budou mít rádi, bral to všechno s takovou samozřejmostí. A najednou se objevil on a všechno změnil. Z černobílého života udělal barevný svět.

,,P... pane....?" Blondýn stál ve dveřích a šokovaně upíral pohled na polospícího nahého černovláska... bez paruky, líčení, korzetu... bylo by asi v nadlidských silách odtušit, co se to tu vlastně stalo, co se děje a jak se to bude vyvíjet. Jasné bylo jediné... Naruto byl v šoku.

Sasuke se zamračil. ,,Naruto?" zavolal rozmrzele. ,,Co tu děláš?" zeptal se nechápavě, aniž by otevřel oči. Když ale zjistil, že to, co objímá, je podezřele měkké, otevřel oči a došlo mu, že asi nepůjde o jeho milovaného snoubence.

,,Váš... snoubenec mi řekl že... prokrista, pane! Vždyť vy jste se prozradil!" Přiskočil k němu šokovaně a prohlédl si jeho tvář. Ne, ani stopa líčidel. ,,Zbláznil jste se sakra? Vždyť..." Znejistěl. ,,Co VY tu děláte...? Nebo jste... dělal..?"

,,Nemusím ti vůbec nic vysvětlovat!" namítl Sasuke autoritativně. Chvíli bylo hrobové ticho, než se mladému pánovi zlomil hlas. ,,Přišel za mnou do mojí komnaty... bez zaklepaní... koupal jsem se. Všechno jsem mu po pravdě řekl a zdálo se, že to chápe, a pak se prostě stalo tohle! Měl jsem se snad bránit? V mojí situaci? Byla by válka, kdybych to neudělal," hájil se Sasuke před svým přítelem.

,,A to... víte snad, co udělá?" pokračoval blondýn, ale už o něco mírněji a za řeči se usadil na postel vedle černovláska. ,,On se s vámi... i když věděl, že jste muž...?" Vypadal docela zmateně... tohle přece není možné, kdyby to bylo veřejně známé... najednou mu to došlo. ,,Už chápu... tajemství za tajemství. Vy víte o... o něm a on o vás..."

,,Tak to neřekl. Vlastně mi jen pověděl, že to, co o mně řekl na plesu, stále platí. Vezme si mě a to je to nejdůležitější. Tohle je jen malá cena, kterou musím zaplatit." To, že mu to ani trochu nevadí, Narutovi zatím ale raději neříkal. Bál se toho, co by si o něm pomyslel. ,,Mám ho rád," řekl přesto, ačkoliv původně nechtěl. Jako kdyby jeho tělo dělalo pravý opak toho, co si mozek přál a vyžadoval.

,,Co to s prominutím plácáte?" Zvedl ho Naruto do sedu a začal mu navlékat dámskou košili, aby pak přes ní mohl uvázat korzet. ,,On má... má rád muže... to přece není normlání..." nadával dál, když mu zapínal knoflíčky pod krkem a podával tenké kalhoty a suknice.

,,Asi ne. Nemůžeš to pochopit, když si to nezažil," namítl Sasuke zasněně. ,,Auu!!" vykřikl náhle, když mu Naruto utahoval korzet. Zase v tom bude muset zůstat celý den a večer... se možná těšit na Itachiho návštěvu. Přijde vůbec? Co když má i někoho jiného? Zatím jsou jen snoubenci, milenku... milence by mu nikdo tolik vyčítat nemohl a on už vůbec ne. Tak proč ho při tom pomyšlení tak bodlo u srdce?

,,No prosím..?" čertil se hned Naruto a jako naschvál ještě o trochu šněrovačku utáhnul. ,,Ani nechci. Je to nemorální... a nenormální." Dodal vzápětí a přetáhnul mladíkovi přes hlavu šaty. Pak mu na obličej podal studenou vodu a ručník a nakonec se dal do líčení a česání. Po chvíli už stačila jen dámská vůně a elegantní slečna bla zase na světě. ,,Mimoto... takhle vám to možná sluší víc než v originále." Ušklíbl se blondýn, jako by se Sasukemu mstil, když si své dílo prohlížel.

,,Itachimu se víc líbím v originále," odfrkl mladý šlechtic naštvaně. ,,Nikdo tě nenutí to chápat, ale nikdo tě taky nežádá, abys to soudil. Nechápu, opravdu nechápu, co tě na tom tak rozčiluje. Jako kdyby záleželo na tom, kdo je holka a kdo kluk. Je vidět, že si nikdy nikoho nemiloval, jinak bys tohle neříkal." Sasuke zvedl nosík nahoru a zasnil se.

Počkat... miluje vůbec Itachiho? Může už takhle mluvit? A jak vlastně pozná lásku? Nejde pouze o tělesnou přitažlivost?

Ne, jak by mohlo. Vždyť se těší z jeh úsměvu, z toho, že se s ním vůbec setká, z toho, že ho může udělat šťastným. Musí to být láska.

Naruto uraženě mlčel a Sasukemu přerovnával krajky na dekoltu. Znal se s pánem dobře a byli spíš jako přátelé, ale hádat se s ním... to si nedovolil. Takže pro změnu zmlkl úplně a přešel do pasivní ignorace. Nechápal, jak může být jeho pán takhle v klidu... je s fanatikem v domě a nejspíš si ho bude muset vzít... to je zkrátka šílenství.

Sasuke po chvíli vstal, sám si narovnal zbytek krajek a sebejistým krokem vyšel nikým nezpozorován z Itachiho komnaty.

,,Dobré ráno," zaslechl za zády, když se chystal vejít s Narutem do zahrady. Ten hlas vůbec nepoznával, když se ale otočil, okamžitě v muži poznal schovance svého snoubence.

,,Dobré ráno i vám," řekl pokud možno co nejjemnějším tónem.

,,Omluvte prosím mou troufalost, ale mohl bych s vámi mluvit o samotě?" Střelil pohledem po Narutovi. Sasuke svému příteli pouhým kývnutím hlavy naznačil, aby se vzdálil.

,,Tak o čem se mnou chcete mluvit?" zeptal se, jakmile byl Naruto v dostatečné vzdálenosti.

,,O vašem nastávajícím. Je tu něco, co musíte vědět."

,,O co jde?" Sasukemu se úzkostí sevřel žaludek. Podle Nejiho pohledu tušil, že nepůjde o nic příjemného.

,,Odpusťte, ale... mám prince rád, nechci mu tím uškodit, ale zároveň nechci, aby se hnal do něčeho, co mu přivede jen neštěstí. Můžete mi odpřisáhnout mlčenlivost?"

,,Samozřejmě, co si to o mně myslíte?" Sasuke na sucho polkl. O co může jít?

,,Našeho prince nezajímají dívky. Nikdy vás nebude milovat a vše manželství nebude šťastné. Věřte mi... miluje mě. Trápíme se oba... ale především on. Přestože jste mladá a okouzlující, mého pána to neuspokojí. Vidím ten smutek v jeho očích a nechci ho tam vidět dalších několik desítek let." Jeho hlas zněl tak upřímně, ale v jeho pohledu byla i vypočítavost. Nedokázal se smířit s tím, že už ho Itachi nechce jen kvůli nějakým pravidlům.

Sasuke se mírně pousmál. ,,Nemusíte mít vůbec starost. Jako já zachovám mlčenlivost, prosím o to samé i já vás. Včera jsme spolu strávili noc. Ty něžné doteky nemohly patřit muži, který má slabost pro muže. Uznejte, neměl jediný důvod vyžadovat právo první noci před svatbou, po svatbě budu jeho tak jako tak." Sasuke už se měl na odchodu, ale Nejiho slova ho zastavila dřív, než stačil udělat první krok.

,,Itachi není nikdy něžný... leda by se přetvařoval. Je dravý, drsný a hrubý. To je jeho styl. Znám ho déle než vy, takže vím, o čem mluvím. Na něžnosti nikdy nebyl."

,,A možná se plete právě vy. Možná se jen potřeboval zamilovat, aby měl důvod k něžnostem. Jste roztomilá hračka, ke které se může chovat hrubě, ale já... já jsem jeho snoubenka, jeho budoucí zákonitá žena a to je mnohem víc než zábavička během dlouhého večera."

Neji už na to nic neřekl, ve vzteku se otočil a spěšně opustil zámek. Potřeboval si provětrat hlavu. Bude na to tedy muset jinak. Však on ji přesvědčí. Vždyť mluví pravdu! Jeho pána ženy nezajímají a nikdy nebudou! Miluje jeho a patří pouze jemu!

,,Dobré ráno, jak jste se vyspala?" Přivítal Itachi Sasukeho v jídelně. Jeho hlubší hlas se sametovými slabikami, které jeho projev tak zvláštním způsobem zdobily. Seděl v čele dlouhého stolu a s přivřenýma očima si podpíral hlavu rukama se spletenými prsty. Jakmile k němu došla, zvedl se, aby jí galantně podržel židli, když usedala. Na jediném jeho gestu nebylo poznat, že by ho místo snídaně nejradši shodil na stůl, aby podruhé mohl slyšet jeho roztomilé zasténání.

,,Dobré ráno," opětoval Sasuke jeho pozdrav. ,,Děkuji, tak dobře jsem nespala už velice dlouho. A vy, můj pane, jak jste se vyspal vy?" Usedl vedle něj po pravém boku.

Dřív, než ale mohl Itachi vůbec odpovědět, vešel do místnosti Neji a dožadoval se pozornosti. ,,Omlouvám se, že ruším, princi, ale je tu něco neodkladného, co vám musím sdělit. Když dovolíte, má paní." Podíval se na Sasukeho.

,,Vraťte se brzy, není lepší začátek dne, než společná snídaně s někým, jako jste vy," řekl Sasuke něžně a důvěrně stiskl ruku svého snoubence, tak, aby to Neji viděl.

Itachi si Nejiho velmi pozorně sjel pohledem od hlavy až k patě. Nebylo obvyklé, aby ho rušil u snídaně. Sklonil mírně hlavu a tiše vstal. Jen zlehka se dotkl jejího ramene a pak se odměřeným krokem vydal za Nejim. Prošel kolem něj a zmizel ve dveřích jídelny. Věděl, že jeho svěřenec půjde za ním... ale tím jeho jistota o něm končila. Netušil, jaký byl jeho důvod sem přijít.

Jakmile se za nimi zavřely dveře, svezl se Neji před svým pánem na kolena. ,,Prosím vás, nedělejte to. Neberte si ji. Utrápíte se a já s vámi." Tváří se otřel o jeho stehno a odevzdaně se mu podíval do očí. ,,Neničte to, co mezi námi tak dlouho bylo jen proto, že si to někdo přeje. Je to přeci váš život, nenechte si ho zničit."

,,Neji..." V princových očích se na sekundu zaleskl soucit a snad i lítost. ,,Tohle nedělej..." Klekali si před ním všichni poddaní, ale od něj nebo Sasukeho to snášel nejhůř. Sám se na sekundu sehnul a prsty na jeho bradě ho donutil narovnat se. ,,Někdy je naše povinnost důležitější než my samotní. Nemohu couvnout, naše rody byly znepřáteleny sobectvím. Na nás je, abychom si odpykali trest za ně. Nebuďme tak egocentričtí, jako byli oni." Palcem mu přejel po tváři. ,,Vážím si tě a mé city k tobě také už dlouho znáš, ale budeš se muset smířit s pozicí mého schovance. Se vším všudy."

,,Ale, pane, vaše oběť bude plodit jen další neštěstí. Nic se tím nezmění, stále tu budou na jedné straně šťastní a na druhé nešťastní. Proč zrovna vy musíte stát na té špatné straně? Prosím vás, neodmítejte mě jenom proto, že musíte. Nikdo se přeci o nás nemusí dozvědět. Nemůžete se utápět v nenaplněném manželství. Nemilujete ji, ale já... můžu vám nabídnout něco, co ona ne. Jsem přeci jen muž a udělám všechno pro to, abyste byl šťastný... něco, co ona nemůže. Není to její vina, ale nemůže i kdyby chtěla... já ano. Neodmítejte mou pomoc." Neji ho nechtěl ztratit, i kdyby měli zůstat jen milenci, bude to víc, než v co na začátku mohl doufat.

Černovlasý muž se na krátkou chvíli opřel záda o stěnu s mahagonovým obložením a zavřel oči. ,,Nejde to. Nechci se chovat stejně jako ostatní, jako můj otec." Nemusel mu tu vykládat, že jeho největší zmiňovaný problém, který se týkal uspokojení po fyzické stránce, vůbec není aktuální.

,,Vždyť to váš otec uznává všechny ty pravidla vznešených... a nutí do toho i vás, budete jako on, když k nim budete vzhlížet jako k nějaké modle. Vaší povinností není trpět za něco, za co nemůžete!" Neji už se neovládl, musel křičet. Jen jedna jediná slzička opustila jeho oko, rychle ji setřel rukávem, postavil se a nechápavě se podíval do Itachiho očí v naději, že tam někde uvidí něco, co doposud unikalo jeho pozornosti.

V ten moment se otevřely dveře od jídelny.

,,Omlouvám se za vyrušení, ale slyšela jsem křik. Jste v pořádku?" Sasuke se starostlivě dotkl Itachiho tváře a tázavě se podíval na Nejiho. Tušil, o čem tu mluví a nechtěl, aby o tom mluvili. Itachi už patří pouze jemu a nikdo ho o něj nepřipraví.

,,V pořádku... hned za vámi přijdu." Princ Sasukeho ruku zachytil a jemně ji stiskl, aby ho uklidnil a ujistil, že se opravdu nic neděje. Mlčel až do chvíle, než se za jeho snoubencem zavřely dveře jídelny. Pak Nejiho rukou a rameni spěšně odvedl do jedné ze společenských místností, řešit tohle na chodbě nebylo skutečně vhodné. Když zaznamenal, jak moc je rozrušený, lehce mu sevřel ramena.

,,Neji... Neji podívej se na mě." Když se mu dostalo jeho plné pozornosti, pokračoval. ,,Nebudu tě nutit tady zůstávat, ostatně mám pocit, že by to nevyhovovalo ani jedné straně. Přenechám tvou výchovu jednomu ze svých známých, takhle to nejde. O mě se nestarej, oba časem ke štěstí a spokojenosti dospějeme, když se budeme snažit."

,,Žít bez vás? To raději nežít vůbec." Neji se prudce zdvihl a v rychlosti vyrazil ke dveřím. Nechtěl před ním plakat... ne před ním. Kdyby mlčel... kdyby mlčel, mohl tu zůstat. Tolik se nenáviděl. Neměl mu to vůbec říkat... neměl.

,,Žít někde s tím, že už vás nemusím nikdy vidět... čím jsem se provinil, že mě tak trestáte? Je láska ten hřích?" zeptal se zkoušeně.

,,Uklidni se. A nedělej hlouposti. Někdy je nutné podřídit se. Nevím, co udělat, abys nebyl nešťastný ale sám chápeš, že jsou pro mě povinnosti stejně důležité, jako mé životní funkce." Zadržel ho stiskem jeho zápěstí. Měl strach, především kvůli Nejiho prvnímu výroku. Nerad by byl byť nevědomky příčinou jeho pokusu o sebevraždu... nemohl přetrhat ta pouta, která si k němu vytvářel leta. Teď ani netušil, jestli jsou to víc pouta k synovi, bratrovi či milenci. Neji byl někde na pomezí toho všeho.

Neji se mu ale vytrhl a vyběhl ven ze dveří. Už s ním nemohl více mluvit... už ne. Ta slova tak bolela a pálila. Kdysi společně lehávali a teď ho od sebe odstrukuje jako nějakou použitou věc a proč? Jen kvůli nějakým pravidlům! Hloupá to věc!

Ještě než již po druhé opustil zámek, aby si vyčistil hlavu, vešel do jídelny.

,,Doufám, že jste se sebou spokojená... má pání," dodal arogantně.

Sasuke pootevřel ústa, ale nic z něj nevyšlo.

Neji na něj chvíli hleděl, než zatáhl prudce za obrus. Ať dělal Sasuke co chtěl, nedokázal už se vyhnout vařící vodě na čaj, která se na něj valila po nalakovaném dřevě.

,,Áhh!" vykřikl bolestně, když si opařil ruku. Do několika vteřin mu na ni naskákaly červené puchýřky.

,,Prosím odejděte!" řekl rychle, když se vzpamatoval z šoku.

A nástupník trůnu viděl už jenom ten nehezký výsledek, když vešel do jídelny jen chvíli po Nejim. Stačil mu jediný pohled a domyslel si, co se tu mohlo stát.

Sasuke s vyděšeným a bolestným výrazem si svíral pravou ruku, ten nepořádek po stole, rozlitá káva, čaj... ovoce i pečivo na zemi... a jako střed toho všeho jeho mladý schovanec, který už mířil ze dveří, do nichž princ vešel. Stačil natáhnout ruku, aby odcházejícího docela tvrdě zadržel. Měl ho primárně vychovávat... na jednu stranu chápal, že byl rozčilen, ale takhle si vztek léčit nesmí. Sevřel látku jeho košile a stáhl ho zpátky. To už do místnosti přiběhly služebné, aby rychle odklidily ten neskutečný nepořádek. Na nic se neptaly... nesměly... ale přesto měla spousta z nich trochu překvapený a tázavý pohled. Itachi bez mrknutí oka a aniž by pohnul něčím jiným než rukou, smýkl s Nejim tak, že ho dostal před sebe a jeho zlostně přivřené oči mu autoritativně zakazovaly zbaběle utéct.

,,Je ti doufám jasné, že tohle nemohu přejít. Odpoledne přesně v jednu hodinu tě budu očekávat, sám si uložíš trest za své nevhodné chování. Teď můžeš jít." Obešel ho a přešel ke svému mladému snoubenci.

Kdyby to Neji udělal Itachimu, přešel by to, ale on ublížil někomu jinému, na jeho dvoře, a tím pádem byl princ nucen k trestu, jakkoliv moc ho měl rád.

,,Ukažte..." Vzal opatrně jeho opařenou ruku do své a tiše si povzdychl. ,,Doneste něco na ošetření," dodal tlumeně, věděl, že ho služební velmi dobře zaslechli. Pak se na sekundu sklonil a své rty jemně přitiskl k okraji zranění a po načervenalé kůži něžně přejel jazykem. Dal si velmi dobrý pozor, aby to neviděly oči služebných.

Sasuke se trhaně nadechl. Itachiho horký jazyk jeho bolest jen umocňoval, ale to, že se ho tak dotýká, mu přinášelo zvláštní klid na duši.

,,To je v pořádku. Nic se nestalo," špitl a sklopil pohled dolů. Ještě byl stále trochu v šoku z toho, se tu před několika málo minutami odehrálo.

,,Dostane za to trest, slibuji," ujistil ho tiše. Nevěděl, jestli Neji už zmizel, ale byl si jist, že přijde s návrhem na své potrestání včas. Doufal, že ho vychoval lépe, alespoň po téhle stránce.

Vyhraje Sasuke nebo Neji?