Právo první noci 4.

Sasuke vstupuje do života dospělých...

---

Sasuke se nejdřív cítil trochu malátný a unavený, po nějaké době to ale všechno odeznělo. Naopak cítil, že překypuje energií. V konečcích prstů a přirození pocítil zvláštní brnění. Nedokázal přesně popsat, co se to s ním děje, ale ani za mák se mu to nelíbilo. Možná mu to trochu připomnělo chvíle, kdy sledoval svou služebnou, jak se převléká, nebo moment, kdy si před ním Naruto stáhl ušpiněnou košili. Opět to samé chvění. Proč se to ale děje teď? Itachi už má na sobě dávno košili. Sledoval ho roztěkaným pohledem a ztěžka se nadechoval. Co se to s ním proboha děje?!

Staršímu šlechtici jemně zacukaly koutky ve vítězném úsměvu. Zmatený vypadal neskutečně krásně. O to lepší bylo ho provokovat, to byl také jediný důvod, proč Sasuke už teď dávno neležel sténajíc pod jeho vlastním tělem. Lehce se k němu naklonil a sklenku mu z chvějících se prstů vykroutil. Potom ji položil na stolek a pousmál se.

,,Není to až tak špatné, nemyslíš?" Ukazováčkem mu přejel po linii spodní čelisti.

Sasuke myslel, že při tom dotyku hlavně vyletí z kůže. Celé jeho tělo se rozechvělo, jako správně naladěné struny harfy. Nedokázal mu ani odpovědět, bál se, co by z něj vyšlo a především v jakém tónu.

,,Můj pane..." zašeptal a udělal jeden krok blíže k němu. Za ruku, jejíž ukazováček, tak provokativně přejížděl po jeho čelisti, ho chytil a horkou dlaň si přitiskl na svou tvář.

Chtěl se k němu přivinout, znovu cítit na svém těle ty dobyvačné rty, ale bál se, co by na to jeho nastávající řekl. Jeho povinností je zůstat mu zcela podřízený, ne se o něj pokoušet, pokud sám nebude chtít. Cítil ale, že se už dlouho neovládne...

,,Ššššššt..." Usadil ho Itachi, dvěma prsty sevřel jeho zápěstí a stáhl ho za něj tak, aby se musel posadit na postel. Sedl se vedle něj, ale nijak se ho nedotýkal. Bylo úžasné vidět, jak je nedočkavý... pozorovat ty hvězdičky ďábla v andělských očích nevinnosti.

,,Když mi tak říkáš, moc se mi podřizuješ," ztlumil hlas, přivřel oči a usmál se. ,,Copak si nepamatuješ, co jsem ti říkal? Abys byl sám sebou?" Itachi dobře věděl, co to s lidmi dělá, ale líbilo se mu pozorovat tu sebekontrolu.

,,Sám sebou?" zopakoval po něm Sasuke váhavě. Na chvíli od něj odvrátil tvář, když se ale k němu znovu otočil čelem, bylo vidět v jeho očích, že usilovně přemýšlí, jestli to má udělat...

Nakonec si na posteli kleknul a pomalu se k němu po čtyřech posouval.

,,Je... mi nějak... divně..." zamumlal a s pomocí jedné ruky se vzepřel na jeho stehně. Oči teď měli ve stejné výškové úrovni a Sasuke se bál do těch jeho pohlédnout. ,,Odpusťtě..." zašeptal kajícně a rty jen zkusmo přejel po těch jeho.

Starší černovlasý se mírně odklonil a pozorně se na něj zadíval. ,,Co po mně teď chceš, hm?" Podepřel si rukou jemně hlavu a jazykem si přejel po spodním rtu, kde se ho před tím Sasuke dotkl svými a zhluboka se nadechl. I on už začínal mít potíže, aby to ještě chvíli mohl protahovat. Mučení Sasukeho už začalo vyvažovat jeho vlastní.

,,Já..." Mladší vlastně ani nevěděl, co po něm chce. To, co nejspíš potřeboval, nikdy nedělal, jak si o to pak má tedy říct? A je to skutečně to, co potřebuje? ,,Je mi... divně," zopakoval svou předchozí výpověď a zoufale se na něj podíval. ,,Možná jsem nemocný," řekl chvějícími se rty a odtáhl se. Díval se úmyslně do zdi, aby neudělal něco, čím by mohl svého snoubence naštvat.

,,Pojď sem..." zavrněl Itachi autoritativně, zavřel oči a jemně zaklonil hlavu. Prsty sjel po jeho zápěstí až na dlaň a konečně je propletl s jeho. Za ruku ho vytáhl blíž k sobě.

Takovou... snoubenku si nikdy nepředstavoval, ale nemohl neuznat, že se mu to zamlouvá. V téhle době se příbuzenské vztahy vůbec neřešily, ale láska dvou mužů byla brána s velkou nevolí.

Sasuke se vydržel ještě nějakou vteřinku ovládat, než zaútočil na jeho rty. Trochu neohrabaně se mu pokusil jazykem dostat do úst, zatímco jeho ruka pevně sevřela tu Itachiho. Nemohl to už vydržet, tušil, že nejde o nemoc, ale podobalo se to tomu. Cítil horkost, zrychlil se mu tep i dech a nekontrolovatelně se chvěl.

Itachi tiše zamumlal a svým jazykem mu začal pomalu odpovídat. V jakém kontrastu to působilo s divokostí jeho společníka.

,,Hn... dost.." zamumlal v jednu chvíli a prudce ho strhl pod sebe. Ruce mu za zápěstí přitiskl k matraci vedle hlavy.

,,Omlouvám se," špitl Sasuke jeho směrem, pak natočil hlavu na stranu, aby nemusel čelit tomu pohledu. Tolik se za sebe styděl, měl se udržet, uhlídat... ,,Už to neudělám, slibuji." Jak mluvil, tak mu tváře čím dál více rudly, a pak zase znovu zbělaly, jak Sasuke myslel na následky svého opovážlivého jednání.

,,Dej ruce nad hlavu..." poručil mu Itachi a na chvíli se stáhl, aby umožnil Sasukemu vyplnění jeho příkazu. Chtěl zkusit, na kolik je poslušný... protože měl zvláštní pocit, že zcela.

Sasuke se na něj nechápavě díval, ale nedovolil si neuposlechnout. S trochu nedůvěřivosti v očích splnil jeho rozkaz. Měl strach z toho, co po něm jeho pán může chtít. Napadaly ho všechny možné tresty, o kterých kdy slyšel, ale nemyslel si, že by toho byl zrovna on schopen. Není takový.

Ten mu je bezprostředně po jeho uposlechnutí přivázal k dřevěné pelesti. Dlaní, kterou mu ruce šetrně, ale pevně připevňoval, mu sjel po natažených rukách na hrudník, o který se zapřel a horce mu dýchnul na krk.

Sasuke sebou polekaně trhl.

,,Ne..." proklouzl mu mezi rty tichý nesouhlas. Slyšel toho tolik o tom, jak někteří sadisté svážou své oběti, a pak jim vypalují značky na nejrůznější části těla. V duchu se modlil, aby k nim jeho snoubenec nepatřil. Někde hluboko v podvědomí tušil, že půjde o něco zcela jiného, ale cítit strach bylo v takové situaci zcela oprávněné.

,,Tiše..." Starší černovlasý mu dlouze a dráždivě špičkou jazyka olízl krk a stiskl jeho nohu těsně u klína. ,,Já ti chci jenom pomoct..." dodal pak tiše, naklonil se nad něj a chvíli ho donutil sledovat své černé oči. Pak se sklonil a jazykem mu zkušeně vjel hluboko do úst.

Sasuke sebou začal cukat, než mu na polibek kladně odpověděl. Jazykem přejel po tom jeho a nohy dal podvědomě blíže k sobě, když ucítil jeho nohu na svém rozkroku. Byla to úleva a zároveň ještě větší provokace.

Následník trůnu se na sekundu narovnal a jako by si ho měřil vševědoucím pohledem. Pak se najednou sklonil a prsty mu pomalu zaklínil za lem jeho kalhot, zatímco s přivřenýma očima a jemným úsměvem na rtech zašeptal.

,,Chceš to... a nedokážeš to skrýt..." Sklonil se ještě níž a vzápětí se otřel měkkými rty o jeho ouško. ,,Alespoň ne přede mnou..." Lehce na něj nalehl a vědomě se otřel svým klínem o jeho. Poznal tak moc dobře, jak hodně a pravděpodobně i bolestně je vzrušený...

Sasuke ublíženě zakňučel jako štěně, do kterého si právě kopli. Tlak v jeho klíně už se skutečně nedal vydržet, tolik to bolelo.

,,Můj pane..." Podíval se na něj utrápeně. Když se ale Itachi rty znovu dotkl jeho ucha, už se neovládl. ,,Itachi!" vykřikl. Prvně za celou dobu ho oslovil jménem. Následně se pod ním začal všemožně kroutit, snažíc se osvobodit z provazů.

Ten při tom oslovení na chvíli ztuhl, pak se ale jenom neznatelně usmál... to byla jediná zpětná vazba, která se Sasukemu dostala. Jemně mu stáhl kalhoty, zatímco se mu za podobný časový úsek podařilo přetáhnout mu košili přes hlavu a tak jen upevnit jeho svázání na zápěstích, kde ji už nechal. Pak se sehnul a mučivě pomalu vzal mezi rty jeho lalůček. Dlaní mu pomalu sjel do klína. Věděl, že se mu mladší snoubenec nemůže nijak bránit, ale nevadilo mu to... spíš naopak.

Sasuke se přes to vzpouzel, ne že by chtěl, ale reflexy si nedaly poručit. Kousal se do rtu a podvědomě mu vycházel klínem vstříc. Když ucítil na jazyku železitou pachuť, na chvíli se zarazil a polekaně zalapal po dechu. Trochu to štípalo, ale Itachiho péče mu na tu bolest dovolila zapomenout.

,,Prosím, netrapte mě," zašeptal tu nejtroufalejší prosbu, jakou na něj v takové chvíli mohl mít. Nohy se mu viditelně třásly a po tvářích mu, vzrušením a zároveň neutišitelnou bolestí v klíně, tekly drobné slzičky.

Itachi se jen sklonil a ty maličké stopy bolesti mu rty očistil z bledých tváří.

,,Tak se zkus míň bránit..." zavrněl sladce a jazykem přes jeho krk sjel na hrudník, z něj na podbřišek a pomalu mu prsty kalhoty stáhl. Vzápětí se o špičku jeho vzrušení jemně otřel rty.

,,Ahh..." zasténal tiše. Uposlechl Itachiho rady a nohy dal dále od sebe, ale třasu těla stále zabránit nedokázal. Ruce se snažil stále uvolnit z provazů, zápěstí už měl v jednom ohni, ale pokoušet se o to stále nepřestával. Ta bezmoc ho doháněla k šílenství

Jenže princ se odtáhl. Tohle by neudělal, kdyby ho k tomu nutili. Ne že by mu to vadilo, ale vždycky nesnášel, když se musel podřizovat a tady by se to tomu dost podobalo. Chytil ho za boky a otočil na bříško, ale hned potom by nucen uvolnit provazy, které mu vyřazovaly ze hry ruce, jinak by je pak už nemusel hodnou chvíli ani cítit. Dlaní na zádech ho ale přitlačil k matraci tak, aby se nemohl otočit.

,,Právo první noci po mém se neomezuje na pohlaví snoubence..." dodal tlumeně a i v jeho hlase byla slyšet autorita smísená s oddaností zákonům a konvencím, které se v tuhle chvíli zdály nepotřebné.

Sasuke alespoň natočil hlavu na stranu, aby nemusel obličej nořit do polštáře.

,,Prosím... udělejte to..." zašeptal toužebně a zcela odevzdaně. Nehty zarýval do bílého prostěradla a polštář pod sebou nechával nasáknout svými slzami. Ta bolest byla opravdu nesnesitelná. Cítil slast a zároveň tak nepříjemný tlak v klíně. Křičel by, kdyby mohl a věděl, že ho nikdo neuslyší.

Itachi se pousmál. Takže dokonce už i prosí... za pas ho vytáhl na všechny čtyři a sám si stáhl košili... zatím jen ji. Když se nad něj znovu naklonil, jednou rukou mu do těch krásných úst a mezi zuby dal dlouhou látku, snad to byl šátek... a zavázal ho v jeho týle. Přeci jen by nerad, aby je někdo zaslechl. A vzhledem k šlechticovým dosavadním výkonům by Sasukeho hlasivky rozhodně nepodceňoval. Klečel tak, že svými koleny mu zabraňoval, aby dal nohy k sobě. Pak ho chytil za volné konce uvázaného šátku a stáhl ho k sobě takže Sasukeho donutil zaklonit hlavu. Ve stejný okamžik se dotkl jeho zadečku... nic víc zatím nedělal. Na ukazováčku měl sice jistý krém, ale pořád bříškem prstu přejížděl jenom kolem jeho zadečku a na něm. Rty se otřel o jeho bělostná záda, bylo to i varovné gesto, aby nepředbíhal.

Sasuke ale něco takového vůbec nečekal, trochu se vyděsil a ač nechtěl, zazmatkoval a prudce na jeho prst dosedl. Vzápětí do šátku bolestně zaúpěl a pokusil se předklonit dopředu, aby bolest trochu zmírnil. Cítil, jak se krev z prokousnutého rtu a sliny vsakuji do šátku, kousal do něj ve snaze si ho stáhnout, ale nešlo to, měl ho uvázaný dost napevno. Tak sebou alespoň škubal, aby se alespoň částečně osvobodil, cítil při tom, jak Itachiho nehet zavadil o stěnu jeho konečníku. To ho donutilo se trochu uklidnit. Na chvíli se stáhl a poslušně držel, další bolest už pocítit nechtěl.

Itachi nesouhlasně zavrčel a zakroutil hlavou. ,,Nešiko..." S těmy slovy se nad něj naklonil a prsty vnořil do jeho zadečku ještě hloub. Počínal si co nejopatrněji z logického důvodu. Lékaře by si v momentální situaci dovolit nemohli, protože muž a dívka se od sebe po svlečení už rozpoznají docela snadno. Odtáhnul se na chvíli, ale hned po tom do jeho těla zase vsunul svůj ukazováček, jenže tentokrát už na něm měl víc onoho gelu, který šikovně vyvážil Sasukeho strnulý stav.

Šátek, který měl Sasuke zavázaný přes ústa, už byl celý promočený a on ho mohl tak lépe s pomocí jazyka stáhnout dolů.

,,Ahhh... nhhh..." zasténal co nejtišeji a konečně se zhluboka nadechl. Lapal po kyslíku, jako kdyby měl každou chvíli dojít. Itachiho prstům už se nebránil, ale naopak jim vycházel vstříc, protože s každým průnikem jeho bolest odeznívala a mizela někam do nenávratna. Navíc zažíval trochu intenzivnější uspokojení. Konečně to příšerné napětí trochu povolilo.

Jeho trýznitel se od něj odtáhl a jednou rukou mu pomalu přejížděl jen po zadečku. Zatím nic víc. Bohužel pro Sasukeho měl v plánu ho ještě trochu trápit, než se zmocní jeho těla a s tím i celé jeho osobnosti... protože seberete-li někomu důstojnost, vezmete mu jeho samého.

,,Chci, abys na to pak nikdy nezapomněl, takže se o to postarám," informoval ho neurčitě, zatímco ho rukou stále pečlivě jistil, aby se mu neobrátil na záda. Pak ho jednou paží podržel za pas a svýma nohama zafixoval ty jeho. K jeho zadečku pak přitiskl něco o trochu většího, než byl prst, ale naštěstí byl k tomuhle účelu předmět pravděpodobně přizpůsoben. Představoval jakýsi mezistupeň, přípravu na Itachiho, který si potrpěl na tom, aby jeho společník při jeho vlastních přírazech nikdy neplakal. Později si Sasuke zvykne, ale teď si to vyžaduje odlišný postup. Zlehka přitlačil, ještě že použil onen krém, i když se Sasuke instinktivně většímu průměru bránil, stačila jen trocha šikovnosti... místy i maličko hrubší síly a onu pomůcku, jejíž délku mladému černovláskovi raději ani neprozrazoval... ostatně, musel jí cítit sám. Jenže pak udělal Itachi trochu netradiční krok... podtrhl Sasukemu nohy, aby už před ním nebyl na čtyřech, ale přirozeně si lehnul na břicho, přičemž stále onu pomůcku držel v jeho těle. Volnou rukou, kterou svíral jeho bok mu bezhlesně přikazoval, aby se nehýbal a nechal své tělo zvyknout, aby později mohla přijít na řadu i o trochu větší ,,věc".

Sasuke zoufale zakňučel. Ať to bylo cokoliv, cítil to až někde v žaludku. Dost tvrdě vnímal, jak se svaly jeho konečníku upínají okolo té věci, což mu působilo dost nepříjemnou bolest. Pokoušel se zvednout, aby to zmírnil, ale vždycky byl Itachim vrácen do původní polohy.

,,Ah... n..." zamumlal nespokojeně a trochu se zavrtěl, aby tu věc dostal ze sebe ven. Čím víc se ale vrtěl, tím hlouběji ji do svého těla dostával. A jeho svalům nakonec nezbylo nic jiného, než se té velikosti přizpůsobit a trochu povolit. Tehdy Sasuke úlevně vydechl a odevzdaně zůstal ležet.

Starší tmavovlasý se spokojeně pousmál. Klekl si nad něj a konečně onu věc odstranil. Pak ale Sasukeho překvapivě nechal otočit na záda, aby mu viděl do těch roztomilých černých očí... snad se mu tak líbil víc, snad chtěl, aby měl větší pohodlí nebo ho chtěl lépe slyšet. Chytil ho pod zadečkem a jeho nohy lehce navedl tak, aby mu je obtočil kolem pasu. V tu chvíli si už musel Sasuke všimnout, že už na sobě jeho protejšek nemá vůbec nic, protože jeho jemná kůže na lýtkách se otřela o sametovou, hladkou mléčnou na Itachiho bocích.

Sasuke se stačil před malou chvílí trochu uklidnit, jakmile ale ucítil jeho holou kůži tak blízko svých intimních partií, mírně se zachvěl.

Ruce spojil vzadu za Itachiho krkem a přitáhl si ho tak pro polibek. Nešlo o žádnou zběsilou snahu alespoň tady nad ním mít moc, ale o něžnou hru rtů a jazyků. A aniž by to Sasuke chtěl, tak se v tu samou chvíli zadečkem otřel o jeho přirození. Znovu se zachvěl, možná vzrušením, možná strachem, možná chtíčem. Každopádně si ho v ten moment přitiskl blíže k sobě a rty se jemně dotkl jeho sametového krku.

Itachi mu sjel dlaněmi po bocích, pak na hrudník až ke krku, za kterým je spojil a přitáhl si ho k sobě těsněji. Na polibky mu začal konejšivě odpovídat téměř okamžitě ve chvíli, co se jejich rty setkaly. Přestal až ve chvíli, kdy do něj něžně přirazil. Opravdu se vůbec nechoval hrubě ani autoritativně, s překvapivou jemností na něj čekal.

Sasuke se lehce zachvěl, nebylo to nepříjemné, jen trochu nezvyklé. Nikdy nepřišel do styku ani s dívkou, takže to pro něj znamenalo daleko víc, než si vůbec Itachi mohl představit. Sám ale cítil, že to tak chce, chtěl ho a zároveň mu chtěl patřit. Jeho snoubenec pro něj znamenal jistou vstupenku do světa dospělých, do světa hříchu, do světa něčeho naprosto nového a nepoznaného. Znovu se zachvěl a nejistě se proti němu pohnul.

Starší jen neznatelně semkl rty a o něco těsněji si ho k sobě přitiskl. Své rty přesunul na jeho ramena a klíční kosti a jemnými kousanci jeho a vlastně i svůj prožitek umocňoval. Nikdy nedával najevo své pocity, nebyl k tomu vychován, panovník se nesmí nechat unést. Se Sasukem to ale nebylo tak jednoduché... vlastně už od začátku tušil, že se něco podobného stane, protože takové sympatie k dívce nikdy necítil. Alespoň už zná důvod svého zmatení.

Sasuke náhle bolestně zakňučel, polekaně se stáhl a omluvným pohledem se podíval na svého prince, vzápětí ale svůj pohled upřel někam do rohu místnosti, jako kdyby se bál jeho reakce.

Dlaněmi přejížděl po jeho krku, aniž by cokoliv řekl. Trhaně se nadechl a znovu se proti němu trochu tvrději pohnul. Cítil opět tu ostrou bolest, ale tentokrát se už nestáhl, jen trochu zběsileji přejížděl dlaněmi po jeho krku i ramenech a hlasitě polkl.

Starší tmavovlásek se dotkl rty jeho ouška.

,,Pšššt...." Dlaní na jeho pase ho zadržel, chtělo to svůj čas a Sasuke roztomile spěchal. Takhle ho alespoň chvíli zdržel, aby pro něj nebyla tahle zkušenost přebarvena nehezkou clonou bolesti. Zkrátka mu záleželo na tom, aby si to Sasuke užil... ani netušil proč. Nemohl popřít, že mu tenhle veselý krásný černovlásek byl sympatický jak po fyzické, tak dokonce i po duševní stránce.

Sasuke položil svou dlaň na jeho ruku, kterou ho držel za pas a trochu silněji ji sevřel. Druhou ruku měl stále na jeho krku, oči upíral do kloubního spojení Itachiho klíčních kostí, ústa se otevírala v nepravidelném intervalu, jak plíce lapaly po dechu. Stále se pokoušel proti němu přirážet, dokud ho v sobě neucítil až po kořen. Bolelo to, ale nedal to už na sobě znát. Snad jen... neustále se pokoušel měnit sklon pánve.

Když už ani nepočítal s tím, že by to utrpení mohlo odejít, ucítil něco, co ještě nikdy jeho mladé tělo nepoznalo. Prudce se nadechl a z lehu se téměř zvedl do sedu i s Itachim nad sebou.

,,Ahhh..." zasténal nechtěně.

Itachi v tu chvíli prudce přivřel oči a nehty mu zaryl do boků. Nečekaná změna polohy byla zřejmě příjemná oběma stranám. Itachi si ho ale i tak po chvíli strhl pod sebe a nakonec si lehl k němu, takže oba leželi na boku. Když už teď věděl díky svým zkušenostem, dokázal odtušit hloubku i úhel, tak aby se jemně otíral o jeho nejcitlivější místečko. Rty mu najednou už ne něžně, ale dravě a hladově kreslil linie na jemném krku a jazykem ho dráždil na místech, o kterých tušil, že by mohla být jeho budoucí oblíbená. Rozhodně nepočítal s tím, že by tohle mohlo být jejich poslední důvěrnější styk.

Sasuke schoval bradu do jamky mezi klíčními kostmi, aby se vyhnul Itachiho dotěrným rtům a jazyku. Nebylo to nepříjemné, ale tolik se bál svých hlasitějších projevů, že se raději o to slast ochudil. Rukou se zároveň zachytil za okraj postele a snažil se vymanit z princova sevření, pánví mu při tom ale stále vycházel vstříc. Nešlo tomu zabránit. Část jeho těla ho stále poslouchala, ale ta druhá se odmítala vzdát těch slastných pocitů.

,,Můj pane..." zašeptal zadrhávaně a kousl se do natažené ruky, když ucítil první vlnu orgasmu. Bylo to tak silné, že se v ten moment pustil pelesti, hlavu zvrátil dozadu tak prudce, že se rty nevědomky otřel o Itachiho spodní čelist.

Starší nástupce trůnu pevně semkl rty k sobě a zhluboka se nadechl. Musel se ovládat, protože tušil, že poprvé špatná zkušenost udělá hodně. Věděl moc dobře, že má co do činění s do teď nevinnou ovečkou a záleželo mu na Sasukeho dojmu. On sám pocítil tu vlnu slasti až ve chvíli, kdy jeho mladší snoubenec prožíval už druhou. O to intenzivnější to ale bylo, v ten moment už se zase vzpíral na loktech nad ním a skláněl hlavu, aby mu Sasuke přes dlouhé černé vlasy neviděl do obličeje. Mladší mohl ale zaslechnout jeho tiché zasténání, když vyvrcholil. Současně s tím sevřel pevně jeho zápěstí, bylo to tak křečovitě, že to byla jediná jasná známka toho, co ve skutečnosti prožíval.

Sasuke dosáhl vrcholu jen krátký okamžik před ním. Stále se nekontrolovatelně třásl, ale v jeho očích byla znát úleva.

Když se trochu uklidnil, natáhl k Itachimu ruku a něžně ho pohladil po tváři. Snažil se s ním navázat oční kontakt, jestli náhodou v jeho pohledu nespatří alespoň náznak nějaké emoce. Ve svitu svíček ale viděl jen slabé odlesky jeho duhovek. Zklamaně od něj odvrátil svůj obličej, ale vzápětí vzal do své pravé ruky tu jeho, políbil ho doprostřed dlaně a následně propletl navzájem jejich prsty.

,,Velmi dobře..." Vydechl Itachi tiše a prsty ho podržel za bradu. Pak své rty přitiskl k jeho. Jazykem mu obkreslil rty a nakonec pronikl i mezi ně. Zavřel oči a důvěrně se do toho polibku naplno ponořil. Dlaní mu přejel po hrudníku až na záda a jemně si ho k sobě přivinul. Najednou zjistil, že ani jeden z pocitů, které získal z mladičké, ale citlivé snoubenky se zjištěním, že jde ve skutečnosti o mladíka, neztratil. Pořád ho obdivoval, vážil si ho... a teď navíc ještě pociťoval nutnou touhu ho vlastnit a chránit.

Sasuke přivřel oči, hlavu naklonil na stranu a ještě víc tak prohloubil jejich polibek. Jednu nohu obtočil okolo jeho stehen těsně pod zadkem, tak, že si ho přitáhl těsněji k sobě.

S každým dotekem jejich rtů, si stále víc uvědomoval, že už není dítě, teď patří do světa dospělých, ze kterého už není návratu. Všichni mu stále opakovali, kdy se stane mužem - až bude s dívkou sám. Proč by to ale nemohl být muž? Navíc tak přitažlivý, zkušený a charakterní, jako je Itachi.

Najednou nelitoval své předem nalinkované budoucnosti, protože bůh mu nakonec našel cestičku ke štěstí a spokojenosti.

Mýslíte, že brášky čeká idylka nebo se něco zvrtne?