Censored 39.

Někdo tu zkazí zkoušku...

---

Sasuke se na sebe do zrcadla povzbudivě usmál a pravou nohou vykročil ven ze dveří. Na sobě už měl oblečení na večer, které mu pomáhal Kiba vybrat. Tmavé, přesně tak, jak říkala pravidla.

,,Není nějak brzo?" zeptal se bratra, aniž by na sobě dal znát nervozitou, skryl ji za bezemotivní masku, tak, jak to často dělával právě jeho starší sourozenec.

Na svou otázku nemusel ani dostat odpověď, stačil mu pohled na Iruku. Ne, už je nejvyšší čas.

Iruka mu jen kývnutím popřál dobrý večer a do detailů si ho prohlédl. Nic neřekl, pouze si něco zapsal do notýsku.

Itachi krátce a neznatelně přikývl, když Iruka sklonil hlavu a chvíli je nesledoval. Pak se všichni tři pomalu vydali k autu. Tentokrát měli šoféra. Všichni se usadili v zadní, prostorné části limuzíny.

,,Proběhla vaše cesta v pořádku?" Zeptal se klidným, rezervovaným hlasem starší černovlásek, když konečně vyjeli. Věděl, že i tak krátkou chvíli bude chtít zkoušející využít ke křížovému výslechu - alias konverzaci s mladým Uchihou, alespoň se to pokusí oddálit.

,,V naprostém, děkuji," opáčil Iruka stroze, na druhou stranu se ale ani Sasukeho na nic nevyptával. Nechal ho být, neměl k němu jedinou výtku ani otázku. Buď tu byl za nestranného pozorovatele, nebo měl na něj zkoušku teprve přichystanou.

Mladičký Uchiha si ho ani nevšímal, jen se díval z okénka, aby prozkoumal terén pro případný útěk.

Brzy zastavili před obrovskou honosnou restaurací. Nechyběl ani červený koberec a osvícené, zdobené průčelí domu podepřené iónskými sloupy. Skoro jako by šli do divadla.

Itachimu nebylo moc příjemné, že Iruka neustále jeho mladšího bratra sleduje. Ale ne kvůli žárlivosti, jemu především vadilo, že to očividně činil s postranním záměrem ho znervóznit. Měli by hrát fér.

Jakmile vešli dovnitř a byly jim odebrány kabáty, strhl je společenský vír událostí.

,,Vy musíte být Sasuke, že..." jakýsi muž se okamžitě přihlásil k mladému Uchihovi a pomalu ho vtáhl mezi konverzující.

Itachi vykročil za ním, ale zadržela ho natažená Kakashiho paže. Nechápavě se na něj zadíval a zamračil. Stačil jediný pohled právníka, aby pochopil, o co jim jde. Chtěli ho od něj odříznout... hodit do vody a čekat, jestli bude zvládat plavat. Starší Uchiha si v tu chvíli připadal až zoufale bezmocně, ale nakonec byl nucen přistoupit na Kakashiho nabídku a jít se s ním posadit ke stolu.

,,To děláš naschvál," zasyčel směrem ke Kakashimu, který očividně s pobavením všechno sledoval, ale na jeho tváři nebylo nic znát.... jenom ten smích v očích.

,,Samozřejmě," odvětil mu s ledovým klidem.

,,Uvidíme, jak ses osvědčil jako učitel, zatím se drží."

,,Můžete mi laskavě vysvětlit, co je tohle za břečku?" Rozčiloval se mladý zbohatlík po Itachiho levé ruce. Vedle něj vůbec sedět nechtěl, vlastně by ani nemusel, kdyby ho právě sem Kakashi nezatáhl, aby do zkoušky nemohl zasahovat.

,,Objednal jsem si bílé víno, ne tuhle vodu ve které se hrozen maximálně vymáchal," plísnil dál ubohou servírku muž. Itachi protočil panenky a tiše si vzdychl. Vysloužil si tak poněkud šokovaný Kakashiho pohled, ale jeho právník ho v danou chvíli vážně nezajímal. Ten pozorný pohled onyxových očí patřil Sasukemu. Sem tam ho z dálky v hloučku zahlédl, ale moc často to nebylo.

Sasuke se však nenechal znervóznit, znal už desítky témat, o kterých mohl celkem přirozeně diskutovat, uměl správně vystupovat a snad každý spor vyřešit diplomatickou cestou, aniž by se urputně přel, jako to míval ve zvyku.

,,Promiňte, nevzpomínám si, odkud se známe... můžete mi to, prosím, připomenout?" Podíval se na muže, který ho vláčel daleko od jeho doprovodu.

,,Ještě se neznáme, ale jsem rád, že mám tu čest se s vámi setkat. Bulváru se docela líbíte, ostatně jako každý nováček, mají na takových vždycky co vylovit," zasmál se zrzek a spolu s ním i pár dalších mužů v obleku.

,,Samozřejmě," souhlasil mladší. ,,Když už znáte mé jméno, smím se zeptat na vaše?" pozdvihl Uchiha obočí, jako kdyby se cítil uražený, že se mu muž nepředstavil sám. Ve skutečnosti ho to netrápilo, ale sám Itachi mu říkal, že takové chování je ve společnosti nevhodné. Ten člověk se měl představit i bez vyzvání. Přestože tu každý tak zoufale lpěl na pravidlech a vyžadoval je po něm, tak se jich někteří zase tak striktně nedrželi.

Muž se na něj ušklíbl, tak zvláštní, vševědoucí úsměv, pak mu ale nabídl ruku.

,,Sasori. Těší mne, že vás poznávám," odvětil s šarmantním úsměvem. Měl světlou, skoro papírově bílou kůži, očividně byl o dost starší i než Itachi a medově zlaté oči. Takové prozíravé a... snad i trochu podlé.

,,Co soudíte o dnešní společnosti?" Pousmál se a pohledem přejel po sále.

,,Neměl jsem zatím možnost ji dostatečně poznat, tudíž jsem bez názoru," omluvil se Uchiha. Názor pochopitelně měl, ale s ním na světlo nesměl. Minimálně ne v tento den, zvlášť když ho Iruka pořád tak bedlivě sledoval.

No jistě... určitě toho Sasoriho na něj nasadil. K jeho charakteru by to naprosto sedělo. Přeci jen mu nemůže celý večer stát za zadkem, tak o to požádal jiné.

Sasori přikývl a pak přesně podle očekávání naťuknul ještě několik veřejně známých témat. Sasuke se ale ve všech vyznal, muž se omluvil a na chvíli s ztratil. Až po jisté době se najednou objevil u stolu, kde seděl Itachi s Kakashim a posadil se proti nim.

,,Docela drží krok," ušklíbl se směrem k světlovlasému muži.

Ten s vážnou tváří přikývl.

,,Víte jak to chutná? Zkoušela ste to?" Ozval se zase muž po Itachiho levé straně a číšnice vypadala, že brzy omdlí. Itachi se musel kousnout do jazyka, aby se uklidnil. To myslí vážně? Přijde mu to normální...?

Z nějakého důvodu tušil, že před měsícem by to s chladnou okázalostí ignoroval, ale najednou to moc nešlo. Připadal si roztěkaný, nedokázal se pořádně soustředit. Za to jeho mladší sourozenec vypadal sebejistě a klidně. Tolik vjemů, jak je mohl zatraceně utřídit?

Jeho bratr obklopený těmi supy, kteří byli ještě dravější než obvykle, Iruka, který ze Sasukeho nespouštěl oči a neustále si něco zapisoval do toho zatraceného notesu, Kakashi, co se se Sasorim živě bavil a komentoval jeho vystupování a do toho ještě ten idiot, co mu nic nebylo dost dobré. Itachi se na jeho stranu pootočil.

,,To se do toho v přípravně vymočili? Můžete mi slečno laskavě přinést něco, co lze vypít?"

Dívka před ním vypadala, že se dá do pláče.

Asuma uměl vždycky vykolejit a ona vypadala jako nováček.

Starší Uchiha vydechl, sebral muži sklenku vína a mezi židlemi obsah vychrstl na podlahu. Pak před něj křišťálovou skleničku postavil, druhou rukou vzal vázu, z níž doslova vyhodil květiny a vodu z vázičky mu do připravené sklenice nalil.

,,Lepší?" Pousmál se na muže sladce, zatímco ho Sasori i Kakashi sledovali doslova s otevřenou pusou.

,,Doufejte, že v té kytici nebyly konvalinky," odpověděl ještě jemně, než se otočil zpátky k mužům.

Asuma zaraženě mlčel a šokovaně zíral na svůj nápoj. Itachi už si ho ale dál nevšímal, alespoň teď tu byl o maličko větší klid.

Sasuke si všiml, že má Itachi nějaký problém. Z celé té konverzace neslyšel ani slovo, ale to, co jeho bratr udělal... I kdyby se jednalo o vraždu, přešel by to naprosto s klidem, zvlášť u tak podřadné osoby, kterou pro něj ta mladá číšnice rozhodně představovala.

Mladý Uchiha se omluvil společnosti, ve které se zrovna nacházel a obratně se mezi hosty propletl až k bratrovi. Posadil se na místo vedle něj, nehledě na Irukův vražedný pohled.

,,Co se děje?" Zeptal se s obavami, jako kdyby za tu situaci mohl sám.

Itachi jen mírně zakroutil hlavou, zatímco ho za nastavenými zády Asuma vraždil pohledem.

,,Nic, vedeš si dobře," odvětil mu naprosto klidně a pootočil se na Kakashiho, který nesouhlasně zamlaskal.

,,Vraťte se do společnosti, pane Uchiho," odpověděl s galantním úsměvem směrem k Sasukemu.

Itachi bratrovi věnoval jediný krátký pohled, ale v těch onyxových očích byl jistý uklidňující pocit, který vyvracel jakoukoliv komplikaci na Itachiho straně.

,,Nemějte péči, pane Hatake, přišel jsem za svým bratrem, rodinná věc... snad chápete." Věnoval mu Sasuke zářivý úsměv. Nechoval se netaktně ani nemluvil vulgárně, neurážel, zkrátka se z toho vyslovíčkařil.

Nespěchal snad zpět mezi ty snoby tam, zůstal sedět po bratrově boku. Ať už se mezi nimi stalo cokoliv, cítil se vedle něj jistější.

Itachimu cukl jeden koutek v úsměv, ale to tak krátce, že to stihl postřehnout snad jen Sasuke. Kakashi se mírně zamračil a kývl na Iruku. Po pár minutách k jejich stolu přistoupila postarší dáma, Itachi ji očividně znal, protože ji oslovil jménem. Zarazil se, až když ho vyzvala k soukromému rozhovoru. Stačil mu jediný pohled na Kakashiho, aby se ujistil, že jde jen o jejich další hloupý plán jak je dostat od sebe.

,,Drž se," zamumlal tiše, když se po chvíli uvažování zvedl a následoval dámu kamsi ke straně místnosti.

Sasuke se podíval na otcova právníka a svého zkoušejícího Iruku. Oba vypadali tak mlsně, až se mu zvedl žaludek.

Před měsícem by se jim možná vysmál a ještě po nich hodil ty drahé oříšky v těstíčku, které sem před chvílí donesl jeden z číšníků. Dnes ale mlčel, upíjel ze své sklenky s alkoholem a čekal na další podivnou osobu, kterou mu ti dva přihrají.

Sasori se po chvíli zvedl a zmizel v davu. Za to k Itachimu se přitočil jiný zrzek, vzal ho pod ramenem a mírně si ho poodvedl stranou.

,,Váš bratříček se docela slušně drží, na to nebývá Iruka zvyklý."

Itachi přivřel oči, ale nepokoušel se mu vytrhnout. Jenom ztěžka v paměti vylovil jeho jméno... Pein, pravděpodobně.

,,Iruka není zvyklý na spoustu věcí, navíc je bratr přizpůsobivý," odvětil chladně.

Zrzek se jen zasmál.

,,Možná to nebude jeho přizpůsobivostí." Mírně se k němu naklonil a přivřel oči. ,,Třeba jste zkrátka neskutečně schopný..."

Itachi se od něj instinktivně odtáhl, ale Pein ho zase mírným, avšak důrazným trhnutím donutil vrátit se do původní pozice.

,,Že by to přeci jen byla pravda?"

,,Co?" zasyčel Itachi.

,,To, co o vás tvrdil váš právník," olízl si zrzek rty.

Itachimu se rozšířily zorničky, ale donutil se k pomalému výdechu. Kakashi tušil, že se mu líbí muži...?

,,Klid, o vás tu teď nejde," ušklíbl se Pein a znovu se k němu naklonil, že se jeho rty skoro dotýkaly Itachiho krku.

,,Co myslíte, půjde vás zachránit? Má vás rád?" provokoval zrzek dál a Itachi se přemáhal, aby ho alespoň nesetřásl, bože, byl mu tím chováním tak odporný, pořád ale nechápal...

,,Jestli si pro vás přijde, vyvolám hádku a tu neustojí," dostalo se mu tichého vysvětlení a on se musel trochu prudčeji nadechnout.

,,Nepřijde," dodal sebejistě.

Pein se zasmál.

,,Že by vás neměl tak rád?"

Itachi se ušklíbl.

,,Spíš bych řekl, že je inteligentnější než vy všichni dohromady," zašeptal a pokusil se Sasukeho najít očima. Nemohl toho moc udělat ani říct, ale jeho pohled mluvil za vše. Nebyly to oči volající o pomoc, ten pohled byl varovný. Itachi jen doufal, že to bude stačit. Kolikrát mu říkal, že hádky ve společnosti jsou minimálně nežádoucí. I kdyby Peina udolal argumenty, měl by mínusy u Iruky a kdyby jen mlčel, Pein by se na něj rozkřičel a to by Sasukeho uvedlo do trapné situace, další mínusy. Možná, že mu teď nemohl dál jiné vodítko, než pouhý pohled, ale Iruka podcenil fakt, že jsou bratři... a samozřejmě ani netušil, JACÍ bratři. Itachi si teď jenom přál, aby zůstal sedět.. musí zůstat sedět.

Sasuke se zatím držel těch dvou podlých pohledů, do žádné diskuze se nepouštěl, ale nesledoval na druhou stranu ani bratra.

Necítil se tu zrovna nejlépe, přesto na sobě nedal nic znát. Všímal si pouze alkoholu, než ho napadla jistá otázka, kterou namířil na Iruku.

,,Smím se zeptat, jak dlouho to tu musím vydržet?"

,,Řekněme, že po... jedenácté vás propustím a zítra vám a bratrovi oznámím výsledek," informoval ho Iruka stručně.

Sasuke hodil očkem po hodinách, poloha ručiček ho moc neuklidnila. Netušil, jestli to tu tak dlouho přežije bez úhony.

Ani Itachi nezažíval zrovna nejlehčí chvíle.

,,Co jste s ním ten měsíc dělal, že je tak poslušný?" Pozvedl s úsměvem jedno obočí Pein a mezi dvěma prsty stiskl jeho kravatu.

Itachi stál jako socha, jen pohled sklopil k jeho prstům.

,,Učil, tak jak jsem měl," odpověděl mu ledově.

,,Pravda, vypadá to, že to nese výsledky, ale myslíte, že to vydrží dlouho? Už jsme prověřili jeho zmatenost, soustředěnost, co takhle bojovnost?" Při posledním slově Itachiho přetočil tak, že starší černovlásek narazil zády do zdi a musel zalapat po dechu.

,,To by stačilo, nemyslíte?" Procedil skrz zatnuté zuby.

Hned na to se kolem dvou mužů utvořil menší hlouček lidí. Nikdo nahlas nic neřekl, ale všichni si začali cosi šeptat a po mužích se ohlížet.

Tím upoutali i pozornost mladšího Uchihy, kterým zatím seděl k celému dění zády, jakmile ale uslyšel hluk, trochu se pootočil, aby zjistil, co se stalo. Nezvedal se ani nic neříkal, jen se na bratra tak nejistě podíval, jako kdyby se ptal, jestli se má zvednout nebo raději zůstat sedět.

Tentokrát už se ale na něj nepodíval Itachi. Lehce se naklonil k zrzkovi a přivřel oči.

,,Vydržel sedět. Teď mi jděte z očí, než udělám scénu já," zašeptal.

Pein si pohrdavě odfrkl, ale skutečně se vytratil.

Itachi odešel pár kroků od míst, kde původně stáli, aby nebyl na očích těm zvědavcům a prsty si jemně, galantně poupravil uzel na kravatě a klopě saka.

Když Sasuke viděl, že se scéna uklidnila, otočil se zase na Iruku a Kakashiho. Jejich pohledy říkaly všechno a zároveň nic.

,,Hezké," pronesl Sasuke pouze. Sice pořádně nepochopil, čeho tím chtěli docílit, ale dle jejich výrazů se jim to moc nepovedlo. A takové lidi si jeho otec držel blízko u sebe? Proč? Věřil jim nebo je potřeboval právě kvůli takovým nečestným schopnostem?

Podobné myšlenky se právě honily hlavou i Itachimu. Ze všech nejvíc jedna... Takhle by to otec nechtěl. Tohle nebyla zkouška, jestli zapadne ani jestli se umí ovládat, ale jestli dokáže utlumit ty krásné, lidské vlastnosti, které na něm on sám, ač si to nerad přiznával, skutečně obdivoval.

,,Podívejme, vy jste ten pán, kterého vytáhli ehm.... z ulice?" Ušklíbl se na Sasukeho zrzek, který před chvílí obtěžoval Itachiho. Spolu s ním u stolu stálo ještě pár lidí a při Peinově označení se pootočili.

Sasuke jen přivřel oči, v duchu napočítal do desíti, a pak se na muže pootočil. Nejprve si ho řádně prohlédl, vypadalo to, že přemýšlí, kam o zařadit, načež odmítavě zavrtěl hlavou.

,,Promiňte, ale ať přemýšlím, jak přemýšlím, nemohu si vybavit, odkud se známe. A přijít k cizímu stolu a ani se nepředstavit, považuji za neodpustitelnou nezdvořilost," hodil pohledem do uličky, aby mu naznačil, že má odejít. Na poznámku o ulici vůbec nereagoval, byl by to jen další předmět k hádce.

Pein se ušklíbl.

,,Ne, my se neznáme. Za což začínám být vděčný, ale povězte, mladý pane Uchiho. Nepovažujete za nezdvořilost vtrhnout jen tak do vyšší společnosti z jakési žumpy, ve které jste se nacházel před tím? Všem je to přeci známo," cukly mu zlověstně koutky úst.

Itachimu se rozšířily překvapením oči. To snad... oni na něj teď vážně budou útočit? Takhle přímo? Jak to má vydržet...?

Jak Iruka, tak Kakashi dělali, že nevidí a neslyší... idioti.

Pomalu se přiblížil.

,,Ano, správně, jsem Uchiha, takže jsem nikam nevtrhl, ale pouze se sem narodil. Teď prosím, byl byste tak laskav...?" Opět hodil pohledem do uličky. Měl na jazyku spoustu inteligentních urážek, ale ani jednu z nich nepoužil. Tak jako tak by dospěl k slovní přestřelce a tu by Iruka nejspíš nevyhodnotil kladně. Itachi mu sám několikrát kladl na srdce, aby se sám snažil hádku ukončit, ne ji vyhrát.

Pein se jen zasmál.

,,Vaše obrana je poněkud chabá, nemyslíte...? Zalezte zase mamince pod sukni," zašeptal mu se zlým úšklebkem a Itachi zalapal v tu chvíli po dechu. On musel vědět o Sasukeho matce, chtěl mu jen ublížit. Tohle už přesahovalo hranice provokace.

Dřív než mohl Sasuke jakkoliv zareagovat, Itachi zrzka prudce čapl za límec, přitáhl k sobě a napřáhl se k ráně pěstí.

,,N... ne, prosím nebijte mě..." začal se mu muž okamžitě bázlivě cukat a jeho hlas hned vyskočil o oktávu výš.

Černovlasý muž se zastavil, chvíli zbabělce sledoval a pak jen mírně zakroutil hlavou. Pustil límeček jeho košile, chytil ho za rameno a otočil. Pak do něj prudce strčil a zároveň neslušně nakopl špičkou boty přímo do zadku, takže zrzek na podlomených kolenou doslova doletěl k nejbližšímu prostřenému stolu a spadl na něj, posléze ze stolu na zem a vzal s sebou i ubrus a většinu talířů, sklenic, nápojů i obložených talířů. Rozdíl mezi hospodou a takovouhle sešlostí byl, že v tom prvním případě by se strhla rvačka. Teď jenom celá společnost, všechny desítky lidí utichly a šokovaně zíraly střídavě na ležícího muže a na Itachiho. Ten tam stál, snažil se uklidnit své nádechy a vůbec se mu to nedařilo.

,,Poď..." Sasuke ucítil, jak ho bere za ruku a táhne ho rovnou k východu, lidé mu ustupovali z cesty. Za stálého ticha, v němž by byl slyšet i špendlík spadnout na zem, místnost opouštěli. Ještě ve dveřích se starší Uchiha pozastavil a neudržel se, aby nekopl do trámu s tichým syknutím, co se ale v tichu rozlehlo po celé místnosti.

,,Šašci..."

Táhl svého mladšího sourozence pryč, daleko od těch povrchních a směšných pitomců, naškrobených slečinek a neupřímných úsměvů. Co... co z toho zatraceně mají...?!

Vyvedl ho z restaurace a nezastavil se ani na ulici. A i když mlčel, Sasuke cítil, že se mu ruka neznatelně chvěje zlostí. Po chvíli konečně zastavili, v parku, nedaleko Itachiho vlastního domu. Starší Uchiha Sasukeho okamžitě pustil a chvíli se na něj díval velkýma, černýma očima, jako by sám nevěděl, cože to vlastně udělal. Potom se ale posadil, spíš skoro až zhroutil na lavičku a prsty obou rukou si vjel do vlasů.

,,Promiň Sasu, já... zničil jsem ten večer, tolik jsi pracoval a snažil ses a... promiň, strašně mě to mrzí, já nechtěl, zkazil jsem ti to všechno, já..." Ani jednou nepromluvil o svém dílu dědictví, jako by ani neexistovalo. Najednou se staly jeho nádechy prudšími, měl bolestně přivřené oči, sledoval zasněženou zem a vypadal tak rozrušeně, jako snad ještě nikdy v životě.

,,Odpusť mi to, prosím... já ti ten ateliér klidně zaplatím, strašně mě to mrzí..." stísněně vydechl a dlaněmi si překryl obličej.

Sasuke nic z toho nechápal, díval se střídavě na bratra a směrem k restauraci, ze které ho tak narychlo odvlekl. Proč Itachi tak najednou vybouchl? Co mu ten muž udělal?

,,Víš, že mi od začátku ty peníze byly fuk, nemám ti co odpouštět... jen proč? Co se stalo? Ty toho chlapa znáš?" Sasuke pořád hleděl směrem k restauraci, jako kdyby se snažil pochopit, co se tam odehrálo. Ten muž ho sice dost nechutně urážel, ale pochyboval, že kvůli tomu by Itachi tak vyjel. Za tím musel stát hlubší důvod.

Přijímáme typy, proč Itachi odtáhl Sasukeho pryč.