Ve tvém stínu 10

Sasuke má konečně misi.

---

,,Ach... chtěl jsem se ještě zeptat, jak ti mám říkat," řekl Sasuke do prázdna. Potom si ještě obul boty a už bez jediného zaváhání na neosvětlené chodbě vyšel ven. Vydal se bez zdržování rovnou domů, aby připravil večeři - pouze pro sebe.

Rozhodl se, že nebude pro bratra vařit, když si to nepřeje. Omlouvat se mu rozhodně neplánoval, nemá za co. Nemohl se totiž zbavit pocitu, že z něj Itachi chce mít pořád toho malého kluka, který nesmí zamířit na vyšší nebezpečnější posty, při tom to není tak dávno, kdy ho sám vedl k opaku.

Itachi věděl, že by bylo trochu nápadné, kdyby už byl doma. V poslední době totiž většinou večery trávil ve městě s lidmi z vedení, aby i při jídle mohl rozpracovávat plány, které nestíhal doma. Měl tak alespoň trochu víc volného času doma, ale ten mu paradoxně k ničemu nebyl, protože spolu sourozenci zase pořádně už ani nemluvili.

Sasuke si zatím dal sprchu, udělal si lehkou večeři, připravil věci na zítřejší akci a rovnou vklouzl do postele. Na nějaký výlet za svými příležitostnými milenci neměl sebemenší chuť, cítil se jako po celodenním tréninku bez jediné přestávky.

Itachi dorazil přibližně hodinu po něm, to už ležel Sasuke v posteli. Starší Uchiha za to byl vděčný, teď by se s ním nedokázal asi úplně normálně bavit, ačkoliv by to pravděpodobně ani nebylo potřeba. Opravdu měli teď mezi sebou bezvětří. A Itachi doufal, že se nejednalo o ticho před bouří. Uvažoval, jestli by k němu neměl mírně změnit přístup, ale netušil jak. Přál si ho chránit, a když teď konečně mohl, zdálo se, že to Sasukemu vadí. Možná mu málo věří, jenže on o něj zkrátka nechtěl přijít.

Starší Uchiha si povzdychl a z koupelny zamířil rovnou do postele. Než ale zavřel oči, napadlo ho pár slov, která k sobě až moc dobře pasovala, znovu se chopil tužky, aby mohl napsat ještě něco. Sasuke mu dnes řekl, že si dopisy nepřeje, v tom případě se ho ještě jednou naposledy pokusí přesvědčit. Až potom může klidně usnout.

Sasukeho ráno vzbudil déšť. Velké kapky narážely do okenních tabulí, kde se roztříštily a stékaly pozvolna dolů až na okap.

Uchiha se líně protáhl, vstal z postele a i přesto, že venku pršelo, tak otevřel okno, protože se uvnitř v místnosti nedalo dýchat. Všiml si při tom dopisu, lehce promočeného, rychle po něm sáhl, aby písmo bylo ještě čitelné. Otevřel obálku a vyňal z ní popsaný papír.

Život je příliš krátký

Pro nenávist, zlobu, hádky.

Ty žiješ skoro sám,

ostatních straníš se.

Užitečnou radu ti dám,

i zradou učíš se.

Lepší stokrát zklamat se

v lidské povaze a charakteru,

než po jednom pak ohnat se,

co milovat chtěl věru.

Přeji ti, ať se ti daří,

já, ač chladný z doslechu,

pyšnit a hřát se budu v záři

každého tvého úspěchu.

Nemáš mě moc rád, já to vím,

snad tě však jednou přemluvím…

Jednou možná pochopíš docela,

že i ďábel má strážného anděla.

Sasuke opět nechápal, co tím chtěl básník říct, ale ani dnes se dopisem příliš dlouho nezabýval. Položil ho k těm ostatním a šel se převléknout. Za hodinu musí vyrazit, kdyby přišel pozdě, velitel by se určitě zlobil a Itachi by to využil pro své zájmy, každý důvod k vyloučení se hodí.

Zapnul si vestu až po okraj a s maskou v ruce seběhl schody do kuchyně, aby si udělal snídani.

Tentokrát to byl on, kdo jí měl na stole připravenou. Samozřejmě zcela nesladkou a s rajčaty. Jediné, co bylo prázdné, byl šálek, ale uprostřed stolu stála konvice s hotovým čajem. Itachi byl tou dobou už dávno v práci. Jestli je jeho bratr stejný jako on, tak se toho ani netkne, to sám moc dobře věděl. Ale za pokus a jisté když už nic tak alespoň smířlivé gesto mu to stálo. Momentálně řešil zbytek té organizace, co mu tenkrát, když ruinovali pamětní místo, utekla.

Sasuke si ten talíř prohlížel se značnou nedůvěrou, nebyl si ani jistý, jestli je od Itachiho. Pochyboval, že on by učinil takový ústupek, vždycky si vše dělal po svém bez ohledu na to, co si o tom budou myslet ostatní. Jeho postupy sice byly vždy ve jménu míru a dobra ostatních, ale to ho neomlouvalo.

Sasuke odsunul talíř stranou a připravil si svou vlastní snídani. Potom se vydal do ANBU organizace.

,,Nebudu ho tam posílat. Tohle není pole, na kterém by se uměl pohybovat." Starý velitel se mračil a sledoval zpod hustého obočí mladého bruneta. Byl tu nový a už teď mu pil krev. V místnosti byli sami, jednalo se o přísně tajný rozhovor. Tahle mise totiž nebyla nejlehčí.

,,Ale, od kdy máte tak měkké srdce, pane," ušklíbl se muž a založil si ruce na prsou. Hlava organizace se ale nenechávala vykolejit.

,,Máme sloužit vesnici, hlavou vesnice je Itachi Uchiha a jeho bratr nebude zbytečně riskovat."

,,A nikdy se nic nenaučí."

,,Mlčte! Nevíte že skákat do řeči je neslušné?"

,,Ano, ale vy říkáte neustále totéž, pane."

,,Co si to dovolujete...?!"

,,Omluvte mé chování, veliteli. Ale ten chlapec má talent. A celý život byl ve stínu svého bratra, proč myslíte, že je tady, když jeho sourozenec dosáhl nejvyššího možného postu? Hledá místo, kde by mohl postupovat, stejně jako hokage. A je to dobrý ninja,"

,,To je všechno moc pěkné, Kazuki, ale já na sebe nehodlám svrhnout zodpovědnost za toho mladíka. Jeho schopnostem nevěřím."

,,A věříte mým, pane?"

,,Cože...?!"

,,Slyšel jste správně, pane. Jsem odhodlán s ním jít jako výpomoc a ochránce." V místnosti se rozhostilo ticho. Starý muž očividně nahlodaný takovou nabídkou nebyl zvyklý někoho šetřit, ale už kvůli hokageho varování měl strach. Ne o své místo...

,,Uvědomujete si, co by znamenala ztráta Sasukeho pro hokageho? Zničilo by ho to..."

,,Já vím, pane. Proto mi můžete důvěřovat. Uvědomuji si situaci a jsem si jist, že jsem ji vyhodnotil správně. Pane, pokud se nevrátí Sasuke, tak ani já ne." Velitel věděl, co to znamená. Pokud byl tento ninja ochoten dát život za mladšího Uchihu, pak si skutečně musel být jistý.

,,Dobře."

Sasuke netušil, že se na něj něco chystá, pomalu mířil k organizaci a čekal jen všední povinnosti řadového ANBU. Toužil se sice vypracovat na co nejvyšší post, ale stejně tak věděl, že musí mít i trpělivost a vyčkat na tu správnou příležitost, kdy bude moci ukázat, co v něm je. Pak snad i Itachi pochopí, že už není malé dítě, které potřebuje chránit. Když mu to nedošlo z předešlých pěti let, dojde mu to snad teď.

,,Velitel vás chce vidět," oznámil mu ne příliš hlasitě muž, který kolem něj jen jakoby náhodou procházel. Nic tu nebylo tak oficiální, jak se zdálo. I ANBU neustále počítali s tím, že mohou mít i ve vlastních řadách špeha, ačkoliv to bylo nepravděpodobné. Dávali si velký pozor, pokud se nejednalo o takové formality, jako například přijímání.

Saske jen přikývl a vydal se tím směrem. Tušil, že zase půjde o nějaký spor s bratrem, tak co si Itachi nepřeje tentokrát?

Jakmile došel před kancelář velitele ANBU, zdvořile zaklepal a čekal, až se ozve pokyn k tomu, aby vstoupil.

Otevřel mu sám zástupce velitele. Opět tam byli tři... se Sasukem čtyři. Dva zástupci a jeden starší, mírně zamračený muž. Těžko odhadnout, jestli se ještě umí usmát. Čekal, až za mladým Uchihou zase tmavovlasý zavře a posadí se zpět na své místo. Podle jeho tváře i tělesné konstituce se dalo poznat, že je dobře trénovaný, očividně velmi zkušený a také mnohem mladší, než oba jeho kolegové. Velitel položil ruce na stůl a kývl hlavou, aby Sasuke přistoupil o něco blíž.

Sasuke se uklonil a podíval se přímo na velitele.

,,Přál jste si se mnou mluvit?" zeptal se neutrálním tónem hlasu. Viděl ty jejich zamračené výrazy, určitě musí jít o Itachiho, snad si ten kazisvět nenašel nějaký důvod proč ho vyloučit z organizace.

Velitel si povzdychl.

,,Mám pro tebe misi." Otočil se na svého společníka a ten jen s úsměvem přikývl, jako by ho vybízel k pokračování. Bylo více než jisté, že to on k tomu hlavu ANBU doslova dokopal a velitel na sobě dával najevo, že se mu to nezamlouvá.

,,Jedná se o přísně tajnou misi, dala by se označit za S úroveň. A protože je tajná, chci od tebe vědět, jestli ji hodláš přijmout, nebo odmítnout. Je nebezpečná, rozmysli se dobře. Nemohu ti sdělit podrobnosti, pokud ji nepřijmeš. Odměna..." zvedl papír, na němž byla vypsaná částka, která měla velmi slušný počet cifer.

Sasukeho odměna příliš nezajímala, jemu šlo především prestiž a vyšší postavení, kdyby tu misi přijal a úspěšně dokončil, možná by si konečně vysloužil bratrovo uznaní. Kdysi takhle usiloval i tátovo uznání a Itachi teď s přehledem zaujal jeho místo. Už se nechová jako Itachi, jako jeho bratr, ale jako jejich otec.

,,Přijímám," pronesl bez zaváhání. Byl připravený na všechno.

Tmavovlasý se důležitě usmál.

,,Říkal jsem, že má motivaci..."

,,Také jste říkal, že mě budete respektovat a poslouchat," přerušil ho s významným pohledem stařík. Ano, něco podobného slibovali při jistém obřadu, kdy získali post zástupce.

Muž zmlkl.

,,Je to Vaše rozhodnutí," možná si povzdychl... nebylo to dobře slyšitelné.

,,Váš úkol, pane Uchiho, vypadá prostě. Spolu s několika dalšími členy z naší jednotky vyhledáte jistou organizaci. Většinu vaší družiny, nutno upozornit, tvoří špehové, medici a především ninjové se schopností odhadovat vlastnosti. Útočník jste jediný. Možná už chápete, co to bude za misi. Potřebujeme vylákat jejich velitele. Neporazíte ho, smiřte se s tím rovnou. Vaším úkolem je vydržet, co nejdéle to půjde, aby naši ninjové stihli dobře odhadnout povahu jeho chakry a odpozorovali jeho techniky. I vy, samozřejmě. Máte sharingan. Ovšemže na tuhle misi by se hodil váš bratr, jehož oči jsou o něco dokonalejší, ale nemůžeme si dovolit riskovat." To byla poměrně tvrdá slova od velitele tajných jednotek, ale od ANBU se nečekala přecitlivělost. ,,Odtušíte okamžik, kdy už byste sám přestával zvládat a stáhnete se. Je vám zakázáno, opakuji, zakázáno přecenit své síly a v případě nutnosti mají všichni rozkaz vác zachránit. Jsou to cenné informace, pane Uchiho, ale ne tak cenné, jako váš život. To si uvědomte, až se budete rozhodovat. Mám obavy, že se přeceníte. Znám vás na to až moc dobře. Proto s vámi půjde můj zástupce, jehož dílem jste takovou misi dostal. Jen pro vaši informaci, jeho mise zní: zachránit vás i za cenu vlastního života. Takže jestli nejste soudný k sobě, pak se snažte ušetřit alespoň tohoto muže. A pamatujte si, že jsou zranění, které už nedokáže vyléčit ani náš nejlepší medik." Byly to užitečné informace a bylo jich dost, ale byly přesto poměrně strohé. Velitel si toho byl vědom.

,,Teď zodpovím vaše otázky."

,,Mohu vás požádat jen o popis té organizace a jejich velitele? Každý detail se hodí." Sasuke tušil, že toho nikdo moc vědět nebude, jinak by se asi taková mise ani neuskutečnila, ale také slyšel o Bingo knize, která v sobě ukrývá spousty detailních i stručných popisů zločinců, kteří se nějak provinili vůči vesnici a lidem žijících v ní. Každá byť zdánlivě nepodstatná zbytečnost by mohla v dané chvíli být velice užitečná.

Velitel přikývl. Sasuke si u něj vysloužil drobné plus už za to, že skálopevně a sebejistě netvrdil, že pomoc nepotřebuje a misi tak jako tak splní. Tací končili nejdřív.

,,Je to organizace, která se naposledy vtrhla na hřbitov vašeho klanu a vylákala hokageho, aby je šel zahnat. Jejich cílem je očividně zničit ho. Svrhnout, zabít. Nemají nic, před čím by se zastavili, jak jste jistě sám poznal. Životy neušetří. Očividně nesouhlasí s momentálním mírovým nastavením mezi vesnicemi. O jejich ideologii toho moc nevíme a nemyslím, že tohle je příliš užitečná informace. O veliteli nic nevíme, neúčastnil se ještě ani jednoho boje, nebo jsme ho nedokázali rozpoznat. Pravděpodobně základ tvoří geneticky zmutovaní... jedinci." Z nějakého důvodu se velitel zdráhal řící lidé.

,,A pravděpodobně se jedná o výsledky pokusů Orochimara. Proto jste také byl nejvhodnější volba."

Přestože Sasukeho zmíňka o Orochimarovi překvapila, nedal to na sobě znát. Myslel si, že s tím bláznem už je dávno konec, ale on si vždycky najde způsob, jak se vrátit. Horší než parazit.

,,Pokud si dobře vzpomínám, tak Orochimaru už nežije a jediný, kdo to po něm mohl převzít, je jeho nejvernější poskok - Kabuto. Možná za tím vším stojí on, nikdy nesdílel s Konohou stejné názory." Všechno by to do sebe krásně zapadalo, Orochimaru přeci jen vždycky toužil po sharinganu a možná tohle není jen způsob jak zničit Listovou, nebo dát najevo svůj nesouhlas s aktuálním režimem, ale jen snaha vylákat nějaké Uchihu ven za hranice a vzít si sharingan.

Velitel přivřel oči. Ten chlapec uměl i logicky uvažovat, přesvědčilo ho to, aby mu svěřil ještě jednu informaci, která neměla s daným tématem moc co dělat, ač s ním souvisela.

,,Obáváme se, že Orochimaru měl ještě jednu tajnou laboratoř, o které věděl jen Kabuto. V..." Velitel se zarazil, přivřel oči a zcela jistě hádal, jestli má pokračovat. Nakonec však vzal do rukou desky a otevřel je, pak pokynul rukou, aby Sasuke přistoupil a směl nahlédnout. Tohle by neměl dělat, ale velitel měl očividně pocit, že zrovna on si to zaslouží vědět víc než ostatní.

,,Tady jsou statistiky. V letech kdy jste se s Orochimarem teprve seznamoval, došlo v několika vesnicích k únosu... dětí. Některé byly nalezeny, jiné také nalezeny... ale mrtvé. A nějaké se nenašly vůbec. Je trochu zrůdné a předčasné vyvozovat závěry, ale mám obavy, že..."

Sasuke nevypadal znechuceně, pohoršeně ani překvapeně. Takové "věci" byl zvyklý vídat denně. Celé Orochimarovo sídlo se hemžilo něčím, co se už ani nedalo nazývat lidmi. Dokonce ani jeho bývalí týmoví partneři nebyli bez poskvrnky Orochimarových zrudností, jen to na nich na první pohled nebylo tolik znát jako na jiných.

Nikdy nezapomněl na své první setkání s takovým hybridem. Mělo to tři ruce a dvě obrovské nesouměrné nohy. Tak to dopadnout nemělo, šlo o nevydařený pokus, ale Sasukeho to dost obrnilo vůči takovým dalším nepříjemným setkáním.

Nahlížel do desek a některé mrtvé děti dokonce i poznával, viděl je vždy jen na krátký okamžik, i to však stačilo na to, aby se mu jejich vzhled vryl do paměti.

,,Vím o těch pokusech, a i když to bude znít možná trochu cynicky, tak jestli zemřeli i ti, co se nenašli, je to jen dobře." Nešlo si nevšimnout toho, jak ti "lidé" trpí, málokdo se s takovým životem smířil, pro ty děti by byl spíš trest s tím žít.

,,Já vím. Ty děti jsou teď tak patnáct let staré. Některé z nich se pokoušel změnit už v matčině děloze. Takové ženy pak zpravidla při porodu zemřeli a nikdo nevěděl proč. Trvalo delší dobu, než se nám všechny ty události spojily. Jen vás chci varovat, pane Uchiho. Chápu, že to znáte, ale dejte si pozor. Lidé, s nimiž se budete muset utkat... budou pravděpodobně geneticky vylepšení."

Sasuke se jen tiše ušklíbl, ne snad, že by se posmíval osudu těch dětí, který mu byl více než povědomý, ale protože rada velitele ANBU, již mu dal, zněla podobně, jako kdyby ninja ze zadní linie říkal tomu ostřílenému v přední, co ho čeká.

,,Promiňte mi mou troufalost, pane, ale já v tom sídle hrůzy žil skoro čtyři roky, můžete to vidět zvenčí a odvracet tvář zhnusením, to však není nic v porovnání s tím, když jste těch činů svědek. Vím, co mě čeká, protože už jsem se s tím nesčetněkrát potkal." Ze Sasukeho pohledu bylo poznat, že na ty chvíle momentálně vzpomíná a že to rozhodně není nic hezkého.

Velitel se zamračil.

,,Dovolte mi vás upozornit, pane Uchiho, že nejen že vás věkem převyšuji, ale pravděpodobně totéž mohu říci i o vlastních zkušenostech. Co se týká zrůdností, od vás se přímo očekává, že budete odolný. I my tu máme mučící jednotky a ani jejich metody nejsou příjemné. Ani naše historie není bez poskvrny. Neupozorňuji vás na to, že to nebude nic pěkného, kdybych se obával, že vás to vykolejí, nikdy bych vás na tu misi neposlal a pravděpodobně ani nepřijal. Upozorňuji na to jen z důvodů technických. Například abyste si nezapomněl vzít své protilátky, a případně se domluvil s mediky ve vaší skupině." Přivřel oči a sjel ho pohledem od hlavy k patě.

,,Zkuste snížit svou aroganci a zvýšit výkonnost. Čekám nejlepší výsledky. Zítra kolem třetí hodiny ranní se vaše skupina schází v dolu za vesnicí. Velení má můj zástupce. Teď můžete odejít a připravit se."

Sasuke musel mezi zuby skousnout vlastní jazyk, aby s něj nevyšlo to, co si doopravdy myslí.

,,Rozkaz," pronesl pouze to jediné slovo, se kterým i odešel. Připravit se. Jako kdyby se na to dalo připravit. Doufal, že už se nikdy nesetká s něčím, co souvisí s jeho bývalým mistrem, jehož nikdy ani svým pravým mistrem nenazýval. Bral hou pouze jako prostředek k získání moci. Kabuta tím často vytáčel snad ještě víc než samotného Orochimara. Patolízal. Nikdy ho neměl rád. Skončí to i s ním.

Na místo určení dorazily jednotliví členové postupně, ale všechny během čtvrt hodiny před třetí. Byla hloupost a nerozvážnost chodit příliš předčasně, jen se tím zvyšovala pravděpodobnost, že si jich všimne někdo, kdo by neměl. Byli tam dva špehové, dva medici a opět dvojce pozorovatelských ninjů. Jeden snad, možná to tak jen vypadalo, měl byakugan. A pak tu byl ještě jeden muž, ode všech na první pohled rozpoznatelný a očividně nejsilnější článek jejich skupiny. Jeho červeno bílá maska měla obličej šelmy.

Sasuke dorazil pět minut před třetí. Nic neříkal, jen kývl na pozdrav a čekal spolu s ostatními, než dorazí zbytek. Téměř nikoho z těch ninjů neznal, ale nevadilo mu to, spíš mu to vyhovovalo, když byl ještě v týmu se Sakurou a Narutem, vázalo ho k nim to, že ho nazývají přítelem, což ho nutilo v jistých ohledech jednat jinak. K těmto lidem ho nevázalo vůbec nic.

Přesně ve tři hodiny onen zástupce vstal a všichni se bez váhání vydali za ním. Nepočítalo se tu s nepřesností. Konečně bylo vidět, že se jedná o profesionály. Hned na počátku nasadil jejich dosavadní velitel skutečně rychlé tempo a všichni se ho bez problémů drželi. První přestávka se uspořádala až v poledne. Zástupce třemi prsty ukázal na jednoho z mužů, pak k němu otočil ruku dlaní napřed a udělal malý kruh. Nakonec ruku sevřel v pěst. Muž přikývl... doteď vše pobíhalo v naprosté tichosti. ANBU členové sami o sobě neměli potřebu jeden druhému cokoliv sdělovat, byly to skupiny utvářené dočasně, žádné přátelství tu neexistovalo. Jen dokonalá spolupráce a loajalita. Onen muž, na kterého Kazuki kývl na dva společníky a každý z nich se rozběhl do jiné strany. Všichni zůstali stát a čekali. Až když se vrátili zpět, jako na povel se usadili, kam bylo libo, a většina se rozhodla posilnit jídlem.

Sasuke se také rozhodl najíst, dnes ráno nestihl snídani, dokonce se ani nerozloučil s Itachim. Na stole mu pouze nechal vzkaz, že má misi a netuší, kdy se vrátí, ačkoliv předpokládal, že Itachi o ní určitě ví. Ten velitel jeho bratrovi prokazoval až přílišnou úctu, Sasuke si při tom opět vzpomněl na Kabuta a jeho pána, přestože na tu dvojici nikdo skutečně neměl.

Nezdrželi se dlouho. Po hodině se jejich velitel zvedl a ostatní ho mlčky následovali. Tohle už dávno nebyli týmy z akademie. Na každém šlo vidět, že jsou profesionálními zabijáky. A z většiny šel strach, i když jim nebylo vidět do obličeje, masku sundali jen na jídlo a to si většinou spořádali mimo ostatní. Znovu se vydali na cestu, podobně svižně jako doposud a Kazuki jim nedovoloval zastavit až do setmění, kdy už bylo problémem vidět na cestu.

Itachimu byla informace o Sasukeho misi sdělena tentýž den kolem poledne, ale to už hokage věděl, díky Sasukeho lístečku. Nehněval se, ale i velitel si všiml, že skrývá obavy. Tohle nebyla jednoduchá mise.

Sasuke se o svůj život bál snad ze všech nejméně, kdysi žil pro pomstu, ale teď zjišťoval, že jeho život postupně ztrácí význam a snaha vyrovnat se bratrovi k tomu nestačí.

Se vzpomínkami na Itachiho sledoval okolí. Nacházeli se někde uprostřed bezejmených lesů, které se mu zdály tolik cizí, přestože okolí Zvučné znal velice dobře. Nad vrcholkami sytě zelených jehličnanů zapadalo slunce. Jeho červená pohasínající zaře se rozlévala po obzoru a nebýt ohně, který rozdělal jeden ze členů mise, nejspíš už by všichni viděli jen černé obrysy ostatních přítomných.

V dáli zahoukala sova a mezi keřy se hbitě pohyboval divoký zajíc. Sasukemu se při tom vybavil moment, kdy se Naruto tvářil tak frajersky, protože si jako jediný všiml ukrytého ninji a ont o byl nebohý zajíc. Tupec. Přesto se neubránil úsměvu.

To malé zvířátko nikoho z přítomných neznepokojovalo.

,,Potřebuji si promluvit," ozval se za ním cizí hlas. Vlastně už ho znal, ale ne tak často. Kazuki, druhý zástupce velitele, který se za něj už dvakrát přimluvil. Nečekal vděk, ale doufal, že si tím Sasukeho alespoň lehce stáhne na svou stranu. Znal Uchihy, věděl, že oni dobročinní berou jako samozřejmost, protože to bylo rozhodnutí onoho daného člověka. Ale ignorovat ho úplně nedokáže nikdo. Momentálně stál za jeho zády a ačkoliv měl němou masku, bylo jasné, že se dívá stejným směrem, jako Sasuke.

,,O čem si chcete promluvit?" zeptal se Sasuke s mírným zájmem. Čekal, že půjde o něco důvěrnějšího, protože jinak by ho ten muž nezatáhl mimo ostatní, jen netušil, co bude předmětem jejich diskuze. Snad ho nechce poučovat jako velitel nebo Itachi?

Na další přednášku se necítil a nejspíš by se už neudržel a byl skutečně nevrlý.

Do tváře mu nebylo vidět, stál vedle něj, rovně jako svíce a na jeho těle šlo poznat, že bude ještě mladší, než Sasuke čekal a také opravdu silný ninja, protože ač vypadal v klidu, mohl Sasuke poznat, že byl připraven kdykoliv bojovat. Stále se díval kamsi do dálky.

,,Jsi jednou z nejdůležitějších částí našeho plánu, proto chci s tebou svou strategii zkonzultovat. Také se domnívám, že na rozdíl od ostatních dokážeš této organizaci porozumět o něco lépe než já."

Sasuke souhlasně přikývl, konečně tu někdo přizná, že v těch bolavých botách umí chodit nejlíp. Vždyť byl jeden z nich, a i když se takových našlo víc, nemyslel si, že by někdo z nich kdy patřil do Orochimarovy jednotky, natož se pohyboval přímo v jeho blízkosti.

,,Takže máte plán..." usoudil Uchiha. ,,Jaký?"

Muž na něj kývl a zdánlivě odcházel. Bylo ale jisté, že jen chce o něco dál od skupiny. Ne že by to nesměli slyšet, ale zástupce velitele nerad probíral takové věci jinak než mezi čtyřma očima. Kousek od ostatních ANBU se usadil na obrovskou větev košatého stromu, který tu rostl spolu s ostatními velikány. Až tam si stáhl masku tak, že mu zůstala viset na krku, ale jeho tvář už nijak nezakrývala. Vlasy, které na první pohled vypadaly krátké měl o něco delší a v týle svázané, ale přebývalo tu kratších pramínků, které mu lemovaly tvář a měly hodně tmavou, kaštanovou barvu. Podle bílé, úzké a ostře řezané tváře se dalo usoudit, že jeho věk se skutečně pohybuje nejvýše do pětadvaceti. Jho oči byly černé s nepřirozeně velkými duhovkami, které působily zdálky poměrně mile, zblízka ale skoro až děsivě chladně. Posadil se do tureckého sedu a na klíně rozložil podrobnou mapu.

Sasukemu nezbylo nic jiného než ho následovat. Nechápal, proč okolo toho dělá takové tajnosti, ale jemu nepříslušelo se ptát a předpokládal, že se to brzy dozví, proto ani svou otázkou nezopakoval, přestože na ni nedostal odpověď.

Opřel se zády o kmen stromu a z boku hleděl na muže vedle sebe.

,,Jsi volavka, to jistě víš," promluvil klidně. Pak se na Sasukeho zadíval. ,,Ty víš, kdo je ten, koho hledáme." Nejednalo se o otázku. Bylo to pevné konstatování. ,,Budeš chtít, abych ti kryl záda, nebo se mám držet stranou? Cokoliv, co má co společného s Orochimarem není radno podceňovat," dodal pak ještě. Bylo ale jasné, že to o Sasukem moc dobře ví.

Sasuke se podíval na vrcholky skal, které se nacházely v sousedství lesu a řekl: ,,Mám jen tušení. A jestli to bude skutečně ten, kdo si myslím, že to je, tak pomoc nepotřebuju. Znám Orochimarovy schopnosti, on sám mě toho dost naučil, jestli se mu bude muset někdo postavit, tak já." Uchiha nepředpokládal, že by Orochimaru vstal z mrtvých, ale jestli Kabuto nějak zneužil jeho DNA, bude to, jako kdyby z těch mrtvých skutečně vstal.

Myslíte si, že Sasuke misi zvládne?