Právo první noci 3.

Odhalení, hádejte kým :P.

---

Sasuke skutečně šel. Šaty si ze sebe stáhl sám, nechtěl Naruta budit, protože i když to byl jen sluha, jemu byl zároveň nejlepším přítelem. Paruku si také sundal, nebál se, že by ho někdo mohl spatřit, protože do komnaty zasnoubené dívky nikdo bez svolení vstoupit nesmí. Jedinou výjimku snad představoval Itachi, ale ten by určitě bez souhlasu nevešel, na to je až příliš dobře vychovaný a svázaný etikou.

Mladý princ mezitím rozloučil s příbuznými a odebral se do své ložnice. Když se sledoval v zrcadle, jak svými prsty pomalu odepínal knoflíček po knoflíčku tak dlouho, dokud mu černé sako s pláštěm nespadlo z ramen. Byla jiná... ano byla, ale byla to žena... ve svých vzpomínkách se vrátil k úplnému počátku toho všeho... jak jako malý plakal, když mu natvrdo řekli, že maminka odešla... jak pak seděl před prahem jejich zámku a volal jí, pak už jen čekal... pozdě do noci... a ona nepřišla. Jak se probudil v posteli s pořádným nachlazením a doktoři už nad ním lámali hůl. Později se uzavřel sám do sebe, byl to ambiciózní a výhodný nástroj jeho vlastního otce... kdežto ONA...? Měla všechno, co on ne. Dokázala rozesmát, byla plná energie a radosti ze života...

,,Je všechno, co já ne," zašeptal do tmy ke svému odrazu. Bílá, volná košile a černé kalhoty. Skrývat se, celý život chodit po bílých políčkách šachovnice, taková jsou pravidla. Do druhé barvy nesmí vstoupit... najednou mu tělem projelo opovržení k jeho celé rodině. Ubohým šachovým hráčům... a z jeho mladší sestřičky tu chtějí udělat pěšáka. Nabarvit ji na bílo, aby jí už navěky byl zapovězen prostor černých polí... najednou se cítil silnější... silnější, aby ji ochránil... jenže to musí znát pravdu. Tu, že ji nikdy nebude mít rád víc než jako sestru... zvedl se a sebejistě vyšel k jejímu pokoji.

Sasuke si chtěl jít nejdříve lehnout, ale silná vrstva líčidel ho svědila a orgány měl z korzetu tak stěsnané, že ho z toho stavu může dostat jen horká koupel.

Vodu měl už dávno připravenou, jako kdyby s tím Naruto počítal. Byla sice trochu vlažnější, ale to mladému šlechtici vůbec nevadilo. Všechno ze sebe stáhl, až na kraječku okolo krku, kterou prostě nemohl dostat dolů. Špičkou prstů u pravé nohy otestoval vodu, jestli přeci jen nebude moc ledová.

Princ došel k jejím komnatám a párkrát zaklepal. Počítal, že ještě nestihla usnout, jenže mu nikdo neodpověděl a ložnice byla úplně tichá. Ani netušil proč, snad se najednou bál, že byla tak nešťastná, že se třeba rozhodla utéct, v horším případě skočit z okna. V tu chvíli otevřel dveře a pohled mu padl na neodestlanou postel. Trochu se vyděsil. Pomalu došel k otevřeným dveřím a šokem zůstal stát.

Nejdřív si myslel, že situace využil sluha a šel se vykoupat, ale pak mu pohled padl na paruku a šaty poházené na zemi... černou krajku na krku mladíka ve vaně, kterému viděl jen záda. Měl pocit, že nemůže dýchat... to snad... pomalu, skoro jako by mu dělalo problém se pohnout, ustoupil zpátky do ložnice a nedokázal uklidnit svůj dech... ani tep srdce. Zaklonil hlavu, opřel se zády o stěnu a rozšířenými panenkami se upřeně díval na křišťálový lustr... tohle nemůže být pravda...

,,Proboha..." vyklouzlo mu jedno slůvko ze rtů.

Sasuke slyšel kroky a nějaký hlas, vůbec se ale nevyděsil.

,,Naruto? Ty ještě nespíš?" zeptal se jemným, přesto chlapeckým hlasem. Když mu nikdo neodpověděl, pokračoval dál. ,,Můžeš mi přinést něco na spaní? A připravit mi šaty na zítřek? Hlavně něco bez korzetu, nebo se příště vážně udusím." Na chvíli se odmlčel ,,A neumím si sundat ten nesmysl okolo krku!" dodal trochu podrážděně.

Itachi se s jeho hlasem vzpamatoval. Když ho neměnil, měl podobnou melodii, jako jeho vlastní. Nejprve se chtěl otočit a odejít, jenže to by zase utíkal, utíkal před pravdou, jako celý svůj život. Zhluboka se nadechl. Nemohl přece... své srdce cítil až v krku, byl úplně zmatený, ale nemohl utéct. Na to měl až moc pevně vymezené své cíle a priority. Na sekundu zavřel černé oči, než se rozešel zpátky do koupelny. Pomalu se k černovlasému chlapci zezadu přiblížil a své dlouhé prsty ladným pohybem položil na tenký a přece teď už tak typicky mužský krk a černou krajku mu odepnul.

,,Konečně." Vydechl Sasuke s úlevou. ,,Kdybys to jen viděl, pohledy všech těch lidí tam. Muži po mně koukali jak po kusu masa a to vedle sebe měli své načančané ženušky. Bylo to otřesné, vsadím se s tebou, že se mi o tom bude ještě zdát. A Itachi... nevím, co mám dělat, abych ho rozveselil, nebo zaujal. Tváří se, jako kdyby ho měli spíš oběsit, než oženit. Je to zvláštní, ale je mi ho líto." Sasuke mluvil nezvykle dlouho, ale měl na srdci tolik problémů, se kterými se potřeboval svěřit, dokonce mu nevadilo, že mu Naruto ani neodpovídá. ,,Přines mi něco na spaní, půjdu si raději lehnout," skončil svůj monolog a chystal se vylézt z vany.

A jeho snoubenec jen překvapeně mlčel. Nejspíš už byl paranoidní, ale v koutku mysli počítal s tím, že pokud přetvářka, tak úplná... ale, že to všechno, co mezi nimi bylo, brala, tedy bral vážně, nečekal.

Spustil ruce volně podél těla a modročernýma očima sledoval chlapce před sebou. Měl stejnou barvu vlasů, jako ta paruka, ale výrazně kratší, teď se mu lepily kvůli vodě na tvář. Nechápal, že se dokázal takhle přeměnit, najednou to byl muž se vším všudy, dokonce nijak slabý... jeho postava nesla známky častého fyzického namáhání, takže nevlastní... bratr.

,,Naruto, co je s tebou? Podej mi alespoň košili a ani mi neříkej, že si mi zabalil jen dívčí věci. Krajku nechci ani vidět... natož ji mít na sobě." Sasuke vstal, voda mu tekla po krémově bílém těle a obkreslovala linie jeho svalů. Pomalu se začal otáčet, díval se do země, přesto ale poznal, že ty nohy nejsou Naruta. Opatrně zvedl svou tvář a v šoku zůstal hledět na svého nastávajícího. Nebyl schopen jediného slova. Němě na něj zíral, aniž by cítil stud z toho, že před ním stojí nahý.

Itachi k němu ale mlčky došel a kolem ramen mu omotal dlouhou, hedvábnou osušku, která mladšímu sahala ke kolenům a byla připravená pravděpodobně Narutem na stolku vedle. Viděl ten šok v jeho tváři, podobný, jaký prožíval on sám, když to před chvílí zjistil. Naštěstí si teď už dokázal zachovat opět svůj vyrovnaný výraz, protože už se s tím faktem sžil... ačkoliv mu vůbec nedokázal věřit.

,,Odpusťte..." zašeptal Sasuke vyděšeným tónem. ,,Vysvětlím vám to, pokud o to budete stát," dodal smířeným tónem. Čekal, že se to provalí, ale rozhodně si nemyslel, že to bude tak brzy. Navíc takovým způsobem. Jak jen mohl vejít? ...bez zaklepání.

,,Obleč se, počkám v ložnici," odpověděl krátce a stroze princ. Ještě mu podal podobnou bílou košili a černé kalhoty. Stačil si všimnout, že na noc jeho sluha dbal na pohodlí svého pána. Musel ho hodně dobře znát. Pak se Itachi otočil a odešel do ložnice, kde se posadil na křeslo a ruce složil do klína. Se skloněnou hlavou hledal odpovědi na otázky, ale nenacházel je. Předně netušil, co má dělat... nedokázal teď jasně uvažovat.

Sasuke se rychle oblékl, nejistým krokem se vydal do ložnice, kde se posadil na konec postele, aby byl pokud možno k Itachimu co nejblíže.

,,Nechtěl jsem vás podvést," řekl na začátek. ,,Ale neměl jsem na výběr... moji rodiče neměli na výběr," upřesnil to, ,,protože váš otec vyhrožuje mému válkou, pokud svou dceru neprovdá za jeho syna. Bylo to tak domluveno dříve, než jsem se narodil. Měl jsem být dívka, ale nejsem... a můj otec už nemohl vzít svůj slib zpět. Ne za cenu toho, že by váš otec zničil naše království. A tak si vymysleli tohle. Nemohl jsem odmítnout, to jistě pochopíte. Chovám ke svým rodičům nekonečnou úctu a lásku, nemohl bych žít s vědomím, že jsem zahubil vlastní zemi." Sasuke si před něj klekl na kolena a naprosto odevzdaným hlasem dodal: ,,Potrestejte mě jakkoliv uznáte za vhodné, jen vás prosím... náš lid za nic nemůže. Chci jen klid a mír pro své království."

Syn krále se na chvíli zaklonil, samozřejmě, že museli počítat s tím, že na to přijde. Vždyť přece mohl chtít potomka...

,,Oddanost," promluvil tiše a předklonil se, aby mohl vyhledat přímo ten pohled jeho onyxových očí, ,,není vždy nejlepší cesta." Dotkl se jeho brady ukazováčkem a dal mu tak najevo, že klečet nemusí. Věděl dobře, o čem mluví. ,,Jak se jmenuješ?" Jeho pohled říkal, že tentokrát si žádá pravé jméno svého nevlastního sourozence.

,,Co bych to byl za syna a následníka trůnu, kdybych nechal povraždit vlastní lid," zareagoval Sasuke na jeho první větu. ,,To není oddanost, ale povinnost." Pak se odmlčel, než tiše řekl: ,,Sasuke."

,,Mladší... bratr, Sasuke..." zopakoval tlumeným a nevýrazným hlasem Itachi. Pak vstal, ale hned na to si přiklekl k mladšímu černovláskovi. ,,To, co jsem řekl v sále, platí," dodal pak s chladným klidem, který byl jen maskou pro opravdové city, které u Itachiho nebyly k rozeznání.

Sasuke mírně pootevřel ústa. ,,Proč? Necháte si dobrovolně zničit život kvůli někomu, koho sotva znáte?" Sasuke mu byl neskonale vděčný, ale nechtěl to za cenu toho, že každý den bude vídat jeho smutné oči. Jako částečná dívka ho mohl alespoň nějak uspokojit a potěšit, ale teď, když už ví Itachi celou pravdu, se ho určitě ani nedotkne.

Princ mu odpověděl otázkou. Byla dost vyhýbavá, ale celkem jasná. ,,Znáš zdejší práva prince po zasnoubení?" V jeho nehybné tváři nebylo možno cokoliv vyčíst, ty černé korálkové duhovky s velkou černou panenkou sledovaly Sasukeho tvář.

,,Ne," přiznal Sasuke pravdivě. Jediné, co mu stačili říct, bylo, že až se provdá, stane se prakticky majetkem svého muže - bez vlastních práv nebo názoru. Rovnalo se to téměř postu otroka. Předpokládal tedy, že to bude nějak souviset s tím.

,,O právu první noci jsi ale něco dozajista slyšel, nemám pravdu?" Itachi se zvedl na nohy a spolu s tím vytáhnul za ruku i Sasukeho. Byl mladší a tak ho následník trůnu převyšoval asi o hlavu, takže na něj shlížel tak i tak jako autorita.

,,Něco málo ano," odsouhlasil Sasuke. Netušil, kam přesně tím Itachi míří, ale v jeho hlase slyšel něco, co se mu ani trochu nelíbilo.

,,Proč se na to ptáte?" položil mu dobře mířenou otázku. Nechtěl zbytečně chodit okolo horké kaše.

A přímé odpovědi se mu opět nedostalo, nebo... možná ano, ale jinak než si pravděpodobně představoval.

Itachi mu jednu ruku položil na pas, prsty druhé mu odstranil jemně vlasy z čela a v tu samou chvíli, kdy Sasukeho několika kroky donutil opřít se o zeď, přejel svými rty po jeho.

Sasuke vytřeštil oči a šokovaně na něj hleděl. Nezdá se mu to? Opravdu ho... políbil? Nemohl tomu uvěřit, nechápal to. Proč? Je to snad nějaká zkouška, hra, nebo druh pomsty? Nenacházel odpověď a šok mu nedovolil ani jakkoliv zareagovat.

A jeho snoubenec toho překvapení využil, když mu vnikl jazykem mezi rty. Ruku, kterou měl položenou na jeho boku, mu pomalu obtočil kolem pasu a přitáhl se ho těsněji k sobě, takže byl Sasuke uvězněn mezi zdí a jeho tělem.

Ten se dlaněmi zapřel o jeho hrudník, ale nesnažil se ho odstrčit.

,,Co to děláte...?" zamumlal mu do rtů a na polibek mu začal překvapivě odpovídat. Na těle mu naskočila husina. Bylo to daleko intenzivnější, než před chvílí v tom altánku.

Itachi se odtrhl od jeho rtů a jazykem i zuby začal pomalu prozkoumávat ten sametově hebký, bílý krk.

,,Uplatňuji své právo..." odpověděl mu mezi jemnými polibky a bříšky prstů se až zkoumavě, ale zkušeně dotkl holé kůže na jeho podbřišku tam, kde měl Sasuke košili jen lehce vyhrnutou, těsně nad lemem černých kalhot.

,,Ale... já myslel, že... nhh..." Sasuke se nemohl pořádně soustředit na svá slova, když cítil ty smyslné rty na svém krku. ,,Já ale myslel, že… se to týká ostatních snoubenek." Konečně to dořekl. Daleko víc ho ale zajímalo to, že vůbec to právo uplatňuje, když už ví, jakého je pohlaví! Měl takový zvláštní pocit, že ani jako k dívce se k němu nechoval tak důvěrně. Tady něco nesedělo.

,,Takže o tom přeci jen něco víš..." Pousmál se starší tmavovlasý, než přitiskl něžně horké rty k místečku pod Sasukeho čelistí u ouška. ,,Stačí říct a počkám po svatbě..." Vjel mu dlaní pod košili a prsty obkresloval výrazné linie jeho svalů, přes hrudník až ke klíčním kostem.

Sasuke zvrátil hlavu dozadu a nevěřícně si prohlížel bílý strop nad sebou, aniž by se od sebe snažil Itachiho dostat. Bylo to zatraceně příjemné, ale nerozuměl tomu, vůbec nechápal jeho chování.

,,Vždyť... nejsem dívka," pronesl tiše a vzápětí tlumeně zasténal, když se Itachi dotkl jeho bradavky.

Ten se pousmál a rty se dostal až k jeho oušku, po kterém přejel jazykem, než jeho lalůček vsál mezi rty. Rukou pohyb zopakoval a jeho bradavku mezi prsty lehce stiskl. ,,Přesně... tak..." zašeptal mu tiše u ucha a sklonil se, aby tytéž místa, které před tím mapoval prsty, mohl poznat i jazykem.

Sasuke se chytil křečovitě stěny, aby se udržel na nohou a znovu proti své vůli zasténal.

Takže tady byl zakopaný pes. Jeho nastávajícího nepřitahují dívky, to proto se k němu choval tak chladně a odtažitě. Musel se nad tím alespoň mírně pousmát. Na další takové úvahy ale nedostal prostor, protože jakmile ucítil Itachiho horké rty na svém podbřišku, sesunul se na zem. Něco takového by neustál nikdo.

Itachi se k němu sklonil a jemně ho chytil kolem pasu, aby si ho mohl zvednout do náruče a přenést na postel. Sice tu byl na zemi koberec, ale ta veliká postel vypadala mnohem lépe. Hned se nad něj elegantně vyhoupl a sevřel jeho zápěstí nad hlavou. Pak se znovu sklonil a svými rty pro teď sevřel jeho bradavku, aby ho mohl zlobit. Jednou rukou mu sjel po boku až k nohám a bez zástěrky, ale velmi jemně mu dlaní přejel po jeho vzrušeném klíně.

Sasuke se nezmohl na nic jiného, než na bezostyšné sténání. Před očima se mu dělalo černo a plíce se dožadovaly rychlejšího přísunu kyslíku.

Ta slast se nedala vydržet. Vjel raději uvolněnou rukou do Itachiho vlasů a přitáhl si ho zpět ke svým rtům. To byla mnohem výhodnější pozice.

Jeho společník mu na oplátku ale zajel rukou za lem jeho kalhot a přejel mu po kůži ve slabinách. Zároveň s tím ho jemně kousl do rtu a jazykem provokoval ten jeho. Nakonec by měl rodičům poděkovat. Tohle by si nepředstavoval ani ve snu.

Na chvíli se odtáhl a pozoroval jeho andělskou tvář. Takhle se na něj nemohl vynadívat, měl nevinný výraz, ale už nevypadal jako dívka. To rozhodně ne. ,,Teď jsi ještě krásnější," promluvil tiše a poprvé vůči němu použil jiný tón, než netečný, strojený nebo autoritativní.

Sasuke natočil hlavu na stranu, aby nemusel čelit tomu pohledu. Trochu se styděl, přeci jen takové věci moc často neslýchal. Kdo by se opovážil takto mluvit s princem? A s lidmi ze svých kruhů se moc často nebavil. Itachi vlastně ve vteřince, jako mávnutím kouzelného proutku změnil celý jeho život.

,,Těší mě, že jste se mnou spokojený," řekl to upřímně, ale pořád v jeho hlase byl znát jistý odstup, nebo snad úcta a pokora. Itachi mohl zrušit zásnuby, udělat poprask, ale on se namísto toho zachoval tak... galantně a zvrhle zároveň.

Znovu se na něj podíval a z očí mu odstranil dlouhé prameny vlasů, které mu kazily výhled. Teď by pro něj udělal cokoliv, jeho vděčnost neznala mezí.

Itachi přivřel lehce oči a odmítavě zakroutil hlavou. ,,Nevykej mi," nepronesl to jako rozkaz, spíš jako nabídku. Aniž by ale čekal na odpověď, přejel mu jazykem po spodním rtu a hned na to ho opět lehce políbil. Prsty pak přejel po jeho chloubě. Překvapilo ho, že je Sasuke tak vzrušený. U sebe to bral jako samozřejmost, o své orientaci měl jasno už dlouho.

Jeho nevlastní bratr ale neměl nikdy příležitost zjistit, jak na tom vlastně je. S dívkami se téměř nesetkával a z mužského pohlaví k němu měl nejblíže Naruto, kterého vždycky považoval pouze za nejlepšího přítele. Nikdy ho ani nenapadlo ho brát i trochu jinak.

Itachiho dotekům se nebránil jen proto, že to v něm vyvolávalo kladné odezvy, nevnímal to jako něco nepříjemného, zvráceného nebo nechutného. Rodiče ani nikdo jiný s ním zkrátka takové věci neprobíral. Byl jako čistá nepopsaná stránka.

Teď tu ale ležel pod Itachim ochotný mu tu nevinnost ponechat. Nebránil se mu, ani když se ho dotkl na tak citlivém místě. Trochu se obával toho, co se bude dít dál, ale couvat neplánoval. Naopak začal z Itachiho ramen opatrně stahovat bělostnou košili, když mu došlo, že je stále oblečený.

Starší se nadzvedl, aby Sasukemu pomohl košili stáhnout, ale neplánoval dostat se dnes někam o dost dál... předně proto, že netušil, jakou snoubenku to vlastně má. A ačkoliv si toho černovláska už od pohledu doopravdy oblíbil... jeho povolnost mu začínala, ač nechtěl, vykreslovat v mysli obraz Sasukeho jako jeho vlastní hračky...

Ten odhodil košili někam na zem vedle postele a natáhl k Itachimu ruce, aby je spojil za jeho krkem. Nohy dál mírně od sebe a v ten samý moment se mírně otřásl.

,,Jaké to je? Bolí to?" zeptal se z ničeho nic. V jeho nevinných očích se objevil náznak pochyb a snad i strachu.

Itachi ho jazykem umlčel, aby nekladl další otázky, ale nakonec se přeci jen nadzvedl na loktech a pousmál se. ,,Záleží na zkušenostech společníka a poslušnosti toho druhého..." Rukou mu odtáhnul nohy ještě o něco víc od sebe a přitiskl mu ke klínu lehce stehno.

,,Ahhh..." Sasuke zaklonil hlavu a spokojeně zasténal. Ruce pořád držel spojené za jeho krkem, aby si ho mohl přitáhnout pro polibek.

Stále nemohl uvěřit tomu, že po tom všem tu ještě stále je a navíc se svým snoubencem v posteli. Byla to pro něj čest a hlavně to znamenalo, že se nebude muset bát každé noci, kdy si po něm jeho muž bude žádat manželské povinnosti.

Itachi ho kousl do rtu a zvedl se nad něj na lokty. Věděl, jakou má nad ním moc a moc se nedá zkrátka mít a nevyužívat. Nutí to k tomu, je to přirozené... a Sasuke se mu úplně podvoloval. To nešlo nezneužít. Byl jeho a neměl na výběr, navíc mu sám chtěl patřit. Jenže tenhle pokoj byl uzpůsoben ženě. ,,Pojďme ke mně..." zašeptal mu se rty u jeho ouška.

,,Co když mě někdo uvidí?" zeptal se Sasuke trochu s obavami a letmo se podíval do zrcadla, které viselo na stěně naproti posteli.

Obličej už měl bez jediné stopy po líčidlech, paruka se válela na zemi, stejně jako ty skvostné šaty, pro které by spousta dívek vraždila.

,,Je pozdě, nikdo tu není," odvětil mu Itachi sebejistě a zvedl se na nohy. Světlo mu svým táhlým stínem zdůrazňovalo jeho mužskou postavu, když se sklonil pro svou hedvábnou košili a jemně si ji přetáhnul přes hlavu.

Sasuke se ještě jednou podíval nedůvěřivě do zrcadla, než na sebe také oblékl košili, se šněrováním se ale neobtěžoval. Podíval se na dveře a opatrně je otevřel. Když se ujistil, že na chodbě nikdo jiný není, vyšel ven a otočil se na Itachiho. Neměl vůbec tušení, jakým směrem má jít.

Ten se před ním rozešel přímo a ani se neohlížel. Zbytečně by je tak zdržoval a navíc tak nějak tušil, že ho bude jeho "snoubenka" následovat.

Sasuke skutečně šel mlčky za ním. Sledoval jeho záda, po dlouhé době bez sebemenšího náznaku úsměvu. Věděl, že není jiná možnost, za každou cenu se tu musí udržet. Necítil k Itachimu vyloženě odpor, do jisté míry mu na něm i záleželo, koneckonců je to jeho nastávající. Dá se říct, že je jeho povinnost ho udělat šťastného. Ale nevěděl, jestli je to vůbec možné, nevyznal se v něm a bál se toho, co bude následovat. Přesto byl ale připravený udělat cokoliv, aby na jeho tváři viděl úsměv.

V ložnici prince už to vypadalo zajímavěji. Prostory byly zařízeny podle evropského neotřelého stylu, přitom se tu ale sem tam objevovaly prvky empíru - na nohách širokého lože z cenného dřeva tropických stromů, které tvořilo tmavé linie, proplétající se béžovošedým hladkým povrchem, stůl s modravou mramorovou deskou s černým žilkováním, těžké sametové závěsy barvy oceánu. Tmavě čokoládová až černá se vkusně doplňovala s různorodými odstíny modré od blankytného třpytu nebe po inkoustovou modř, co hrot brka zanechával na bělostném pergamenu. Na stole byly dvě křišťálové sklenky a miska s různými druhy ovoce všech tvarů i barev.

Sasuke se cítil lehce nesvůj, zastavil se na prahu dveří a zmateně se rozhlížel okolo sebe. Celá komnata mu připadala jako jeden modročerný sen... nejspíš už odhalil jeho oblíbené barvy.

Svíčka, která pomalu dohořívala v kahanu, Itachimu osvětlovala tvář, vypadal v jejím svitu jako přízrak nebo démon, ale jeho obličej byl tak jemný jako by před ním stál anděl.

Ten se posadil ke stolu a oběma nalil víno. Nepotrpěl si na romantiku, ale tušil, že Sasuke pod dohledem matky se k alkoholu často nedostal, takže by ho mělo porazit i menší množství neředěného, opravdového vína.

Sasuke ale stále zůstával na prahu dveří, jako kdyby čekal na svolení, jestli smí vejít. Měl v ten moment z Itachiho zvláštní pocit, jako kdyby se schylovalo k něčemu... mystickému... možná až zlému. Vzápětí si ale vzpomněl na ta slova, která pronesl v sále, zněl tak upřímně, proč by mu teď měl chtít ublížit?

Jeho snoubenec mu nabídnul sklenku, čímž ho i vyzval, aby se k němu posadil. Okraj sklenky si přiložil ke rtům a jemně, až symbolicky z ní upil.

Sasuke se ale i s alkoholem postavil k oknu a chvíli se díval ven, než okraj poháru přiložil ke rtům. Sotva stačil v tekutině smočit rty, když se obracel na Itachiho, jako kdyby mu chtěl něco říci. Nakonec se ale zdálo, že si to rozmyslel a raději do sebe na jeden zátah vyklopil obsah poháru.

Nejtěžší bylo překonat Sasukeho zdrženlivost k pití. Jakmile zkušenější šlechtic zvyklý na alkohol zaznamenal, že po tom, co vypili stejné množství vína, už se mladšímu roztomile plete jazyk zatímco jeho smysly ještě nejsou až tolik otupené, přestal mu už dál nalévat a přesunul se ke druhému... zajímavému kroku. Do sklenky s rubínovou tekutinu v nestřeženou chvíli nasypal jemný bílý prášek a pečlivě dohlédnul na to, aby Sasuke celý obsah vypil.

Afrodisiakum bylo v jejich zemích docela běžné, tím spíš sám panovník měl možnost bez vzbuzení zájmu něco takového využívat. A spolu s alkoholem to byla docela drsná kombinace. Věděl, že musí počkat a zároveň tušil, že ne moc dlouho.

Mysleli jste si, že Sasukeho odhalí jako první zrovna Itachi?