Právo první noci 2.

Na Sasukeho (Eleanory) počest se chystá ples...

---

,,Ani netušíte, jak vás chápu," ozval se po chvíli ticha princ. Šel vedle Sasukeho, ruce měl spojené za zády, ale ne v panovačném gestu... spíš tak zajímavě odtažitě a smířeně zároveň. A tón jeho hlasu byl o poznání tišší, dával tak vědět, že to co vyslovil, bylo jen a jen pro uši jeho snoubenky. I jeho onyxy sledovaly stromy na dalekých horách.

Sasuke se pousmál a s nevěřícným pohledem se na něj otočil. ,,Jak by jste mohl..." špitl téměř neslyšně, jako kdyby se bál vyslovit vlastní názor. Každopádně si na něm trval, jak by ho mohl Itachi chápat? Jeho nevytrhli z náruče rodičům a nenavlékli do dívčích šatů.

,,Nechce se vám do té svatby," odtušil pohotově, aniž by se na ni podíval. Tím bohužel také naznačil, že ani jemu samému ne, což bylo na jednu stranu neetické a nemorální, na druhou stranu upřímné a stmelovalo to jejich osudy. V tu chvíli se zastavil a otočil se na svou snoubenku, na kterou se upřely jeho mírné a přece nebezpečné noční duhovky. Vypadal jako dokonalý panovník, oblékal se jako dokonalý panovník, mluvil tak, chodil tak, jedl tak, ale hluboko v jeho tváři by se snad ještě dalo najít něco z pozůstatků, jaký by byl, nebýt trůnu, koruny a ambiciózního otce. I když z jeho narovnaného postoje sálal chlad. Někde hluboko v něm část svého já dobrovolně upaloval a teď tu za netečnou všední krásnou maskou schovával bravurně bolest, kterou mu to způsobovalo.

A Sasuke měl jedinečnou možnost část té bolesti spatřit. V tu chvíli se cítil mizerně, protože jsou oba nešťastní a on ho ještě navrch tak odporným způsobem podvádí. Tolik ho to mrzelo, možná by mu i řekl pravdu, jak se věci mají, ale stačilo si vzpomenout na matčiny úpěnlivé prosby a ústa se mu zavřela naprázdno.

,,Můžete náš sňatek pojmout pouze jako spojení rodů a dál žít svůj život beze změny. Pokud někoho máte, nebudu vás osočovat z nevěry. Chápu to," řekl Sasuke s ledovým klidem. Mohl mu alespoň částečně pomoci a vlastně tak pomáhal i sobě, protože by to znamenalo vyhnout se manželským povinnostem.

Dlouhovlasý muž trochu překvapeně nad tou nabídkou strnul na místě. Trvalo to ale jen chvilku. ,,To je pod mou úroveň," odpověděl pak o něco jistěji. Přistoupil o krok k němu a očích se mu zaleskla skutečná sebejistota. ,,Vy jste krásná, mladá a inteligentní. Měl bych děkovat za to, že jsem byl zasnouben s takovou dívkou..."

,,Děkuji vám, pane." Sasuke se na chvíli zastavil a postavil se před něj, aby i jemu zamezil v pohybu kupředu. ,,Ale přesto jste nešťastný, vidím vám to na očích. Je něco, co bych mohla udělat, abyste se cítil lépe?" Sasukemu bušilo srdce nepředstavitelnou rychlostí, ze strachu, co může říct, ale bylo mu ho tak líto a za každou cenu chtěl zmírnit jeho trápení.

Itachi mlčel a hodnou dobu ji před sebou nehnutě pozoroval. Na jednu stranu by měl být rád, že konečně začala být sama sebou a stát si za svými názory. Ale... ,,Na štěstí není můj svět přizpůsobený..." Ukazováčkem ji jemně zvedl bradu a sklonil se, aby se s přivřenýma očima rty dotkl lícní kosti. ,,Netrapte se tím."

,,Bolest mého nastávajícího, je i má bolest. Řekněte, jak se nemám trápit?" Sasuke v tom dotyku překvapivě necítil odpor, ale výboj vášně. Po těle mu naskočila husina a vzrušením se neznatelně zachvěl. Cítil příjemnou vůni jasmínu, takovou, kterou rozprašovali v jeho komnatě, když jako malý nemohl spát. Donutilo ho to lehce přivřít oči.

,,Pokuste se." Černovlasý muž se ale odtáhnul do morálně přijatelné vzdálenosti a pomalu se svými kroky spolu s Eleanorou oklikou vracel k zámku.

Sasuke už nic neřekl, měl pocit, že jeho přítomnost je mu spíše nepříjemná. Nechtěl se mu před svatbou ještě více znelíbit nebo snad zprotivit. Bylo mu ho líto, ale sám také trpěl, odloučilo ho od domova, vzali mu část jeho samotného, ale nezbývá nic jiného, než se přizpůsobit.

Když dorazili na nádvoří, právě tam z koně sesedal mladší muž, od prvního pohledu šlechtic s koženými kalhoty, bílou volnou košilí a loveckými botami. Když uviděl přicházející dvojici, pozdravil je a před Itachim poklekl na zem. Ten mu jen rukou naznačil, aby vstal. Měl tmavé vlasy, snad ještě delší než sám Itachi a po jeho vzoru stáhnuté volně do culíku.

,,Moje snoubenka, Eleanor... můj schovanec, Neji." Pokynul rukama na seznámení. Řekl to obřadně, ale nepovedlo se mu skrýt trochu smuteční tón.

,,Těší mne, že vás poznávám." Sasuke si ho prohlížel z dostatečné vzdálenosti a i na jeho hlase bylo znát, že si drží odstup. Tolik mu záviděl, že může mít na sobě kalhoty, na koni jezdit obkročmo... Odvrátil raději hlavu.

,,Když dovolíte, půjdu si odpočinout, jsem ještě unavená z cesty." Měl chuť se ponořit do peřin z nebes a stěžovat si, jak je život nespravedlivý.

Jeho snoubenec jenom přikývl. Kdyby se v tu chvíli Sasuke ohlédl, zjistil by, že mladší muž se na prince dívá... zvláštně... jinak. Pak jak vstává a jde k němu, ale Itachi ho jediným gestem ruky zastavuje. V očích má vepsáno varování a snad i... lítost...?

,,Čas na tvoji odloženou hodinu šermu," říká tišeji a rozvážně a pomalu se s mladíkem po boku vydávají k levému křídlu sídla.

Ještě než Sasuke vešel do svojí komnaty, nechal si zavolat Naruta, potřeboval si s někým promluvit a převléci se.

,,Naruto, nechce si mě brát, stejně jako já nechci jeho," řekl, jakmile jeho plavovlasý sluha vešel.

,,Ví, kde je jeho místo, pane, stejně jako to víte vy," opáčil sluha, zatímco ze skříně vytahoval krvavě červené šaty s černou krajkou.

,,Váš snoubenec ty barvy zbožňuje, určitě na něj u večeře zapůsobíte," okomentoval to, když se na něj Sasuke nechápavě díval.

,,On mě nechce a na tom ty šaty nic nezmění," namítl mladý šlechtic sklesle a na chvíli upřel svůj pohled z okna ven na nádvoří. Itachiho ladné pohyby s kordem ho nevyváděly z úžasu, musel často a opravdu tvrdě trénovat.

Ani z takové dálky mu neuniklo, že má na tváři pobavený úsměv. Celkově jednal se svým svěřencem daleko uvolněněji a snad v tom bylo i něco intimnějšího, nebál se ho dotknout, poplácat ho po rameni.

,,Jste smutný, pane," odtušil blonďák potichu.

,,Nemůžu mu dát to, po čem touží, je z mého příjezdu nešťastný, stejně jako já, mám se snad smát?" Sasuke se k oknu otočil zády a přešel blíže k Narutovi. ,,Chová se navrch tak povýšeně, ale když se mu podíváš do očí, tak je v nich smutek, pokora, odevzdanost," říkal to s lítostí v hlase, opravdu ho mrzelo, že jim jejich rodiče ničí životy.

,,Čas zahojí všechny rány, nemějte strach, pane."

,,Snad máš pravdu."

Sasuke se chytil za břicho a trhaně se nadechl. Měl pocit, že každou chvíli vyzvrací plíce, musel si na chvíli sednout a vydýchat to.

,,Je moc těsný," okomentoval svůj korzet a vyčítavě se podíval na Naruta.

,,Máte v něm ale přímo úchvatný pas," snažil se ho sluha uchlácholit.

Sasuke se na něj vražedně podíval a dva prsty zahákl za kraječku, kterou mu Naruto uvázal okolo krku. ,,Je tohle opravdu nutné?" zeptal se, snažíc si tu ozdobu sundat.

Plavovlasý chlapec ho lehce klepl přes prsty a kraječku mu znovu hezky poupravil.

,,Ano, je to nutné, pane, váš snoubenec má takové věci rád. Jestli je vám ho skutečně líto, dopřejte mu alespoň pohled na krásnou mladou slečnu."

Sasuke už to dál raději ani nekomentoval. Pochopitelně, že je mu Itachiho líto, ale pochyboval, že kus nějaké látky zmírní jeho bolest. Pak se nahlas rozkašlal, když mu Naruto na krk nastříkal růžový parfém.

,,Vypadáte překrásně. Princi se jistě zalíbíte." S těmi slovy mu blonďáček ještě poupravil dekolt.

Účes pro tento večer zvolil trochu náročnější. Každý pramínek zapletl do složitého drdolu a namísto drahé čelenky zvolil obyčejnou rudou růži, kterou mu přidělal sponou k spletenci vlasů.

,,Myslím, že jsme hotovi. Když dovolíte, doprovodím vás do hlavního sálu." Zatímco se jeho pán procházel s princem po zahradách, Naruto poznával prostory rozlehlého zámku, aby byl Sasukemu užitečný.

Zastavili se až před zlatem vykládanými dveřmi, kde z obou stran stálo služebnictvo připravené vrchnosti otevřít.

,,Přeji příjemnou zábavu, má paní," řekl Naruto těsně před tím, než se sloužící vzali za kliku.

Sasuke čekal poklidný večer ve společnosti svého nastávajícího, když ale vešel, viděl jen spoustu tančících párů. V prvních vteřinkách se chtěl otočit a utéct. Proč mu Naruto neřekl, že se tu koná něco takového?!

Nakonec však uznal, že by to nebylo příliš vhodné, zvlášť když se všichni tančící začali zastavovat a nespouštěli z něj oči. Pánové si něco mezi sebou špitali a dámy po něm vrhaly závistivé nepřející pohledy. Nicméně se rozestoupili a uvolnili mu cestu k jeho snoubenci.

Drobnými a ladnými krůčky nejisté mladé slečny míjel všechny ty pohledy, které se na něj upínaly, aby se mohl poklonit svému pánovi. Dal si záležet na hloubce úklonu, všichni musí vidět, že je svému nastávajícímu naprosto oddaný.

,,Můj pane," řek tiše, ale dostatečně zřetelně, když se podíval do jeho očích. Nalezl v nich alespoň trochu jistoty a uklidnění, v přítomnosti cizích lidí se cítil nesvůj.

,,Jste překrásná." Když před ním stála, nemohl si té nápadné krásy nevšimnout. Řekl to odměřeně a neafektovaně, ale zcela upřímně. Jemně ji nastavil rámě a odvedl do míst, v nichž měli vlastní pohovky a vybrané občerstvení.

Naruto musel být informován předem, protože Itachi měl na sobě černý oblek, tentokrát úplně bez ozdob a opět s jeho oblíbeným vysokým límcem, k němuž byl připevněn dlouhý krvavě rudý plášť... tutéž živou růži měl naaranžovanou v klopi saka a na dlouhých bílých prstech se mu třpytil rubínový prsten. Opravdu oba vynikali svou nápaditostí a krásou.

,,Ples je pořádán na počest naší nadcházející svatby," obeznámil ji tiše, když se k ní decentně sklonil.

,,To je od vás milé," odvětil Sasuke po krátké odmlce. Byl z toho lehce nesvůj, neměl rád taková překvapení a situace, ve kterých nevěděl, jak se má chovat, aby něco nepokazil.

Nejvíc ho ale děsilo, jak rychle ten čas běží, ještě před chvílí bylo ráno a teď už se za okny stmívá. Svatba se má konat za tři dny a do té doby nesmí udělat tu nejmenší chybu, dokonce i pak se bude muset hlídat. Nevěděl, jestli něco takového vůbec zvládne.

V jednu chvíli se začal sál utišovat, v tu samou Sasuke mohl i přes korzet ucítit, že mu snoubenec obtočil ruku elegantně kolem útlého pasu a udělal spolu se svou Eleanorou několik kroků dopředu. Musel, tohle bylo po něm žádáno.

,,Vítám vás jménem celé mé rodiny na dnešním plese," mluvil překvapivě tlumeně, ale nikdo si nedovolil ani pípnout a Itachi měl navíc poměrně zvučný a melodický hlas. Všechny zraky se upřely na budoucí manželskou dvojici. Fugaku nařídil synovi proslov a teď ho ze svého lože sledoval přísným, autoritativním pohledem. Jeho nástupce se na něj ale nepodíval. Mluvil k lidem před sebou. Klidně, rozvážně a plynule.

,,A zároveň bych chtěl poděkovat mé nastávající a jejímu rodu." V tu chvíli mohl Sasuke poznat, jak přenesl váhu na nohu, kterou měl blíž k němu a bylo v tu sekundu jasné, že se rozhodl oprostit se od předepsaných a naučených slov. Už podle toho, jak sebou Fugaku při změně plánu trhnul to bylo více než jisté. ,,Především ale jí." Princ na chvíli sklonil hlavu, jako by tam snad měl nalézt správná slova. Když opět zvedl svou tvář, jeho onyxově se třpytící oči patřily jen těm, které měl vedle sebe. Eleanory. ,,Protože dalece předčila má očekávání a to nejen v oblasti krásy, ale i neuvěřitelného charakteru. Už jen fakt, že si svého nastávajícího nemohla vybrat musel být pro ženu takovýchto kvalit neskutečně těžký... musela zároveň odjet daleko od domova a obětovat se jako živé stvrzení souznění našich do nedávna znepřátelených rodů..." Obecenstvo se soucitně a se slzami v očích na dívku po Itachiho boku dívalo. Fugaku lapal po dechu. ,,Pro mne bude něco víc, její obětavost, trpělivost, citlivost, píle a rozhodnost jsou vlastnosti, které na ní obdivuji a... ačkoliv si s našimi osudy zahráli jiní, já... doufám že má existence vedle někoho takového nebude působit tak nicotně, jak jsem se cítil, když jsem ji uviděl poprvé..." Jeho slova, která ale stejně patřila už jenom jeho snoubence, zanikla v uznalém a hlučném potlesku.

Hned jak se zábava opět rozproudila, krátce sklonil před svou snoubenkou hlavu a s tichými slovy: ,,Prosím, omluvte mne na chvíli..." se rychlým krokem vydal k otevřeným proskleným dveřím, vedoucím na balkón.

Sasuke se chvěl po celém těle, ještě teď mu v hlavě doznívala Itachiho slova, nemohl uvěřit tomu, že jsou skutečně jeho. To všechno si o něm doopravdy myslí?

Cítil se tak mizerně, Itachi k němu chová takovou úctu, zatímco on ho podvádí, lže mu, klame ho... Nikdy mu ze sebe samotného nebylo tak zle.

Stále cítil, jak pevně svírá jeho tělo, měl chuť ho vyhledat a znovu se nechat obejmout za doprovodu těch nádherných slov. A pak mu říci pravdu. Nic z toho ale nemohl, vlastní rodinu zradí jen ti, kteří jí nejsou hodni. Musí vydržet a přenést se přes to.

Sasukeho drahá polovička se mezitím opírala lokty o zlacené zábradlí a se zavřenýma očima a skloněnou hlavou Itachi vdechoval čerstvý večerní vzduch. Nikdy neměl rád večírky, cítil se lépe v uzavřeném kruhu klidně i více lidí, ale musel je znát. Nesnášel ty podezřívavé dámy, kritické pány... nesnášel svého otce za to, že mu nalinkoval život dopředu. Tak sobecké... jak hluboce chápal onu dívku, která byla nucena opustit pro tenhle hloupý konflikt všechno, co měla. Věděl, že jí musí být oporou, zároveň ale věděl, že se do ní nikdy nezamiluje. Obdivoval ji, ale on nebyl schopen milovat ženu. Tohle by ale bylo zcela nepřístojné pro člena královské rodiny. Upálili by ho radši za to zaživa.

Když se Sasuke trochu vzpamatoval, začal se zmateně rozhlížet okolo sebe v naději, že někde spatří svého snoubence.

Po chvilce zoufalého hledání uviděl jeho záda na terase, ještě minutku váhal, než se za ním rozešel.

,,Chtěla jsem vám poděkovat," řekl opatrně, zatímco se k němu přibližoval. ,,Něco tak hezkého o mně ještě nikdo neřekl." Postavil se vedle něj a dlaněmi se opřel také o zábradlí. ,,Opravdu vám z celého srdce děkuji." Jen bříšky prstů přejel po hřbetu jeho ruky.

Muž vedle něj se pousmál, když sjel s očima na ten letmý dotek, o kterém očividně dlouho přemýšlela, než ho vůbec udělala.

,,Nejste ta, co by měla děkovat," odpověděl jí po chvíli ticha a znovu se zadíval do tiché noční zahrady. Zároveň s tím ale pomalu otočil svou ruku a jemně propletl jejich prsty.

Sasuke byl tím krokem lehce zaskočený, ale nakonec jeho ruku pevně sevřel ve své a mlčky se podíval jeho směrem.

,,Nádherná noc." Neřekl to proto, aby prolomil ticho, které nastalo, ale protože byl skutečně očarován tou nádherou. ,,Stejně krásná, studená a smutná jako vaše oči," dodal po chvíli. Sám vůbec nechápal, kde na ty slova chodí, ale při pohledu na svého snoubence jako kdyby přicházela sama od sebe.

Itachi neodpověděl, jen krátce předklonil hlavu a jeho oči sjely na nádvoří pod nimi. Byla opravdu nádherná, vlažná noc. Ani stopy po chladném větříku nebo dešti.

Zvláštně si s ní rozuměl... netušil, že může něco takového k ženě cítit, nebyla to láska, spíš... náklonnost a potřeba ji chránit. V podstatě to přeci je jeho sestra.

,,Mohli bychom se jít projít, pokud vás ta přepychová společnost nudí," navrhl Sasuke po chvíli, chtěl ho nějak rozptýlit, vůbec se mu nelíbilo, že se tváří tak zničeně. Měl pocit, že je to jeho vina. Opravdu si pohrával s myšlenkou, že se mu ke všemu přizná, ale pořád tu byla jeho rodina. Má zradit ty, jež ho vychovali nebo někoho, kdo se o něm tak skvostně vyjádřil a i přes svou nevoli se k němu chová tak, jak se sluší?

,,To je dobrý návrh..." Pousmál se černovlasý princ a odvedl ji rychle přes roztančený sál do klidných zahrad. Jak proti těm intrikářkám a pomlouvačům působila večerní jemná zahrada kontrastně. Odvedl ji do altánku, který snad před tím ani neviděla, protože tenhle se nacházel ve francouzské části zahrady spolu s drobnými růžovými keři.

Sasuke na chvíli zavřel oči a zaposlouchal se do zvuků zahrady, slyšel poletující hmyz ve směsi s hudbou, která vycházela z paláce. V přítomnosti někoho, jako je Itachi, to na něj působilo, jako kdyby se ocitl v rajské zahradě. Jen večerní studený vánek ho lehce štípal do odhalených ramen, mírně se otřásl, ale přesto se nepřestával usmívat.

A kvůli zavřeným očím nemohl pravděpodobně ani tušit, co se stane dřív, než ucítil jeho jemné, hebké rty na svých. Itachi byl u něho skloněný, měl zavřené oči a jen se lehce dotýkal svými rty těch jeho. Zároveň s tím mu položil opatrně dlaň na hřbet ruky.

Tentokrát to byl Sasuke, kdo jejich prsty propletl a spojil ruce k sobě.

Vůbec nepřemýšlel nad tím, že líbá muže, myslel jen na ty něžné rty, které se ho tak opatrně zmocňovaly. Přestože si líbal jen dvakrát, věděl, co má dělat, aby polibek nezkazil, všechno šlo tak přirozeně. V jednu chvíli si ho dokonce za zátylek přitáhl blíž k sobě, jen lehce, aby snad necouvl.

A mladého nástupníka trůnu to více než překvapilo, nebyl to typicky ženský polibek, kterým se raději vyhýbal. Skoro mu připadalo, že se o iniciativu musí trochu poprat, což u dívky nikdy nezažil. A to byl taky důvod, proč se zase neodtáhl, jak původně plánoval. Místo toho položil ruku na jeho pas a pozvolna polibek prohloubil.

Sasuke nemohl dýchat a korzetem to výjimečně nebylo, pomalu ale jistě se ho zmocňovalo vzrušení. Jeho klín si žádal více, ale mozek věděl, že něco takového nemůže. Kdyby odhalil jeho přestrojení, byl by to opravdu skandál a válka by na sebe určitě nedala dlouho čekat.

Musel se od něj odtrhnout, aby se mohl trochu uklidnit. Bříšky prstů volné ruky přejel zlehka po jeho tváři, ale neodtahoval se, jen přerývaně dýchal.

Itachi vztáhl svou ruku a lehce sevřel tu jeho, kterou se ho dotýkal. Mírně se pousmál, ale pak vstal.

,,Musíme se vrátit, jste tak nápadná, že si vaší absence dozajista všimnou velmi brzy," odůvodnil svůj krok a pomohl své snoubence na nohy. Pak ji jemně chytil za ruku a pomalu vedl zpět k paláci.

Sasuke na to nic neřekl, jen si jazykem přejel po rtech a sám sebe se snažil přesvědčit, že to nebyl jen sen.

Když vešli do paláce, opět se na ně upřely ty zvídavé a částečně i závistivé pohledy přítomných tanečních párů. Uhýbaly jim z cesty, ale tancovat a bavit se nepřestali.

,,Jestli jste unavená, běžte si lehnout... měla jste vážně náročný den," poradil jí asi po dvou hodinách Itachi, kdy na ní zaznamenal známky únavy. Sám už by se raději ztratil, cítil se nesvůj a zmatený. Navíc byl pod stálým drobnohledem svého otce a to mu situaci moc neusnadňovalo. A pořád, ačkoliv se zdálo, že už se jejich vztah zlepšil, měl pocit, že je hnán do závazku a místo štěstí ho čekají okovy. Nedokázal by podvést... i kdyby musel nadosmrti trpět tím, že nemá to, co by chtěl... stejně jako leváci se přeučují, i on bude muset.

Myslíte si, že Itachi zahoří láskou k dívce a Sasuke láskou k muži?