Podzimní design
Asi jste si všimli, že je září a tady pořád straší letní design. Má to hned několik důvodů...
- ten starý podzimní už se mi nelíbí a chci udělat nový
- nový teď nemůžu udělat, protože potřebuju nové ItaSasu fotky
- nemůžu jít fotit ItaSasu, protože mám stále ruku v sádře (uáááhgzfzuui)
- starý fotky ItaSasu nechci, protože už jsem většinu někde použila a navíc chci k focení využít jedno super místo
Takže podzimní design bude, až mi sundají sádru (mám už udělanou v PS šablonu, jenom tam vložit ty fotky). Sádru mi sundávají 19. září (ten samý den nastupuju do školy... uáááágukhigfc).
Už mě tak neskutečně štve, že skoro dva měsíce už pořádně ani nepíšu povídky, protože jednou rukou je to fakt námaha a nejvíc se bojím toho, že až mi tu sádru sundaj, tak další měsíc potrvá, než tu ruku rozhejbu. Navíc chodit během školy na rehabilitace, když mám některé dny výuku až do sedmi večer...
Jako furt to beru s humorem a nemám potřebu to Riuu vyčítat, ale jistá frustrace se po tak dlouhé době dostavit musela... vím, že je na tom spousta lidí daleko hůř, ale stejně tak i líp.
Vtípečky na závěr, kdybyste měli blbou náladu a chtěli se zasmát cizímu neštěstí...
mamka: "Tě to teď na tom počítači moc nebaví, co?"
Ája: "Proč?"
mamka: "Moc u něj nejseš, s jednou rukou se ti píše asi dost blbě."
Ája: ...
sestra: "Víš, já vždycky moc obdivovala ty lidi s jednou rukou nebo na vozíčku, jak nikdy nechtěj od druhých pomoct a všechno zvládaj sami."
Ája: "To říkáš jen proto, že mi nechceš pomáhat, že jo?"
sestra: "Jo."
sestra: "Nepůjdeme v pátek do plavečáku?"
Ája: ...
sestra: "Ajo... já zapomněla, že máš sádru, tak nic."
sestra: *škrábě si ruku* "To je tak super, že si můžu jednu rukou poškrábat tu druhou... to je poškrábaníčko."
Ája: "Mě už fakt nenasereš."
mamka: "Přepni mi to na Barbaru."
Ája: "Dívám se na Simpsonovi."
mamka: "Na ně se můžeš dívat i na počítači."
Ája: "Pohled na klávesnici mě bolí u srdce... teda u levý ruky."
mamka: "Už aby ti to sundali."
takhle jednou po ránu...
Ája: *Dívá se na stůl v kuchni, kde má na talíři připravený crossiant s marmeládou.* "Zabte mě někdo, to už je třetí tejden jedna a ta samá snídaně."
mamka: *Přichází z práce.* "Proč sis nesnědla ten crossiant?"
Ája: ...
takhle jednou při vaření oběda...
mamka: *S povzdechem krájí maso na guláš.*
Ája: "Tak co, je to znát, že vařím vždycky já, viď?"
mamka: "Jo, už mě to nebaví."
takhle jednou, když mamka udělala oběd...
sestra: "Andrejka dělá lepší."
mamka: ...
Ája: :3
mamka: "Andrejku to baví, mě ne."
Ája: "Jen se neboj, všichni se těšíme, až zase bude kuchyně v mojí moci."
táta: "Jak přeřízla šlachy?! Víš vůbec, co to znamená?!
Ája: "Neřvi na mě. A ne nevím, dostala jsem se na medinu a ani nevím, co to šlacha je, vysvětlíš mi to prosím?"
táta: ...
sestra: "Jednou se tomu s Riuu zasmějete, za takovej rok..."
Ája: "My už se smály na pohotovosti ani ne hodinu po tom, co se to stalo."
kamarádka: "Promiň Ájo, ale jste fakt blbky..." *směje se jako idiot*
Ája: "V pohodě, na pohotovosti jsme se smály tak, že se začali smát i lidi kolem nás."
Ája: "Zavážeš mi boty prosím? Učešeš mi vlasy prosím? Naliješ mi vodu prosím?
sestra: "Mami, necháme to utratit."
Jednou takhle při kontrole a převazu...
Ája: "Musíme nejdřív do kartotéky."
sestra: "Tak jdem."
Ája: "Já si tu takhle hezky sednu, ty v tomhle bludišti najdeš kartotéku, zařídíš to tam, a pak si me přijdeš vyzvednout."
sestra: "Dobře no..."
po asi půl hodině...
sestra: "Když jsem v kartotéce dávala tu tvoji zprávu, tak se mě ptali, kde tu sádru mám."
Jednou takhle na dalším převazu, tentokrát s jiným doprovodem
Ája: "No nejdřív musíme najít kartotéku, sestra šla naposled někam tam za roh." *Nakoukne za roh a tam dalších milion chodeb.*
přítel: *Rozhlíží se, pak podrží dveře jednomu starému nemohoucímu pánovi.*
starý nemohoucí pán: "Co hledáte?"
přítel: "Kartotéku."
starý nemohoucí pán: "To musíte až na konec za tý prosklený dveře, to víte, já tu čtyřicet let pracoval. Kdysi jsem sem chodil jako lékař a teď už jako pacient."
Ája na přítele: "Tvoje neskutečná ochota se nám postarala o průvodce :3."
Pár hodin na to doma...
Ája: "Jsme tu kartotéku nemohli vůbec najít."
sestra: "Mělas jít minule se mnou, lenochu."
Ája: "Ne, můj příští doprovod jsi opět ty."
sestra: ...
Ája: "Nevím, jestli ta ruka štve víc mě nebo lidi kolem."
sestra: ...
mamka: "Všichni to máme těžký."
je jasne a da sa s tym pocitat ze kedze nemôzes takmer nic robyt a si skoro zavisla na pomoci ze to zacne cloveku liezt namozok a je ztoho otraveny..... .ale hlavne je ze onedlho je potom a uz iba rozhybat .snad sa to da rychlo doporiatku a nebudu komplikacie. aj ked to bude narocne popri skole a mimichodom gratulujem a prajem veeela trpezlivosti ako s rehabkou tak s skolou........
OdpovědětVymazatdievca ale tie prihodi boly naozaj vtipne.....prepac smiat sa cudzom nestasisa nema ale mas naozaj uzasnu rodinu a kamaratou...
Já si nemůžu pomoct, fakt se těm příhodám směju. :'D A že mi před tím bylo dost mizerně. Je fajn, jak to bereš s humorem, nejlepší cesta k uzdravení. ^^
OdpovědětVymazatNa ten podzimní design se fakt těším, hrozně se mi líbí tvůj styl v jakým je děláš programu? :)
OdpovědětVymazatA já vím, že s tím trpíš, ale těm rozhovorům jsem se musela smát, promiň Tak doufám, že tě ségra nakonec neutratí, byla by tě škoda Ale je dobře, že to berete takhle s humorem
To je jasný, že se zraněním jde všechno hůř, šetři se :), ale stejně už se nemůžu dočkat dalšího dílu Censored a Zamilovanýho *.*. Dneska pobavily scénky ze života
OdpovědětVymazat[1]: Právě, taky mám strach z rehabilitace a komplikací, ale byla jsem celkem vzorný pacient, tak snad by žádný být nemusely. A pro zasmání to taky určený bylo .[2]: Tak to jsem ráda, že jsem byla taková vtipná vsuvka do mizerný nálady .[3]: Děkuji :3. Používám už léta Photoshop cs5. A ségra mě utratit nemůže, neměl by kdo vařit .[4]: Další díly budou brzy, naštěstí si je předepisuju dopředu, tak nejsou závislý na mojí ruce :3.
OdpovědětVymazatŽivotní historky pobavily. :) Tak ať se ručička hojí co nejlíp. :)
OdpovědětVymazatskvělý historky, některý jsou fakt životně vtipný....
OdpovědětVymazatTy jsi chudáček s tou rukou. I když si opravdu nejsem jistá, jestli to je těžší pro tebe nebo pro ostatní, na té myšlence asi něco bude. Ačkoliv nejsem škodolibý člověk a cizí neštěstí mi radost zrovna nečiní, stejně jsem se nad tvými historkami musela smát. Nejvíce mě pobavilo: Mami, necháme to utratit. Hlavně že to bereš s humorem. Proč kvůli tomu depkařit, to ti stejně zdravou ruku nevrátí. Tenhle přístup je o mnoho lepší.
OdpovědětVymazatJinak na podzimní design se těším a ráda si na něj počkám. :)