Mazlíčci 13

Já jsem fakt skleróza sama, už podruhé jsem na tu povídku zapomněla, tak kdyby někdo chtěl vědět, jak to skončí...

---

Madara se zatím šel podívat na Sasukeho.

Stále nad ním bděl medik na příkaz nejstaršího Uchihy.

,,Zlepšilo se to?" optal se dlouhovlasý Uchiha netečně, jako kdyby se ptal na jakost zeleniny.

,,Teplota klesla, ale stále blouzní. Do rána by se to mělo spravit," odpověděl medik roztřeseným hlesem, bál se Madarovy reakce.

,,Výborně." Jen jediné Uchihovo slovo stačilo, aby se medikovi viditelně ulevilo.

Jeho staršímu bratrovi bylo naopak o to hůř... jako by si předávali štafetu. Itachi poloseděl, pololežel na písčité zemi, jeho tělo bylo na většině míst zbarveno krví a na zádech mu rozhodně začal zánět oněch sedřených ran. Dávno už nevnímal kapky krve, které mu různě stékaly taženy gravitací k písku. Už neměl sílu ani vzlykat, ale zároveň nedokázal vysílením upadnout do bezvědomí. Kvůli přemáhání bloumal někde na pomezí mdlob, černé, úplně prázdné oči upíral do stěny před sebou, jako by na ní závisel jeho život. Věděl, že se odtud sám nedostane.

Měl ale štěstí, někdo ho našel.

,,Klid, to bude dobrý, pomůžu ti," ozval se povědomý a přesto cizí hlas. Itachi už ho musel určitě někde slyšet.

Dvě silné ruce ho vzaly do náruče, jako kdyby byl hadrová panenka a vykročily s ním směrem k východu z arény.

,,Hlavně moc nekřič, nechci, aby nás někdo slyšel," doporučil mu ten zvláštní hlas rychle.

Itachi mu jeho přání se vším všudy splnil. Po celou dobu, ať už mu otřesy způsobovaly sebevětší bolest, nevydal ani hlásku. Jako by docela oněměl. Tušil, kdo by to mohl být. Potkal ho tenkrát... když procházel bezcílně chodby, narazil na něj. Možná, snad to byl on. Ten co s ním měl plnit mise. Měl sucho v ústech a nedokázal pořádně formulovat slova, natož pak celou větu, ale i tak se o to pokusil.

,,O... roch... im..." Netušil, jestli to dotyčný pochopil. Oči otevřít snad ani nedokázal a cítil, že se mu dělá špatně.

,,Neboj se, neřeknu Orochimarovi, kde si." Dotyčný to nejspíš špatně pochopil. Každopádně ho donesl do jeho pokoje a položil na břicho na ustlanou postel, aby mu mohl ošetřit rány na zádech.

,,Trochu to zaštípe," upozornil ho, když na kus látky lil dezinfekci. ,,Teď." Přiložil mu bílý pruh na krvavé rány. Když se k němu nakláněl, mohl si Itachi všimnout, že má ruce celé modré a na sobě oblečený Akatsuki plášť.

Černovlásek potlačil přirozené ucuknutí a jen zatnul zuby. Chtěl mu alespoň poděkovat, o Orochimarovi už se nezmiňoval, stejně by mu to teď nebyl schopen vysvětlit. Ale místo poděkování, když se k němu zase skláněl, přinutil na chvíli své tělo k poslušnosti a lehce chytil jeho ruku. Jen slabě ji sevřel, ale to gesto samo o sobě snad vyznělo správně. V to doufal, když ho pouštěl.

,,To nic," řekl jeho parťák jemně.

Nevěděl, co se stalo, ale ani se na to Itachiho nechtěl ptát, pouze si přál mu projevit svou podporu. Aby věděl, že mu může věřit. Jestli mají být týmoví parťáci, tak si musí především důvěřovat, jinak budou plnit mise stejně špatně jako Kakuzu a Hidan. To by pak Pein a ve finále ani Madara nebyli příliš nadšení.

Když se Itachimu po jisté době přestala motat hlava, už se jeho vysílené tělo nedokázalo bránit spánku. Ačkoliv nevěděl, kde je a jen tušil, s kým je, věřil, že se probudí. Proto jeho slabé vědomí ustoupilo podvědomí a on se ponořil do hlubin bezedného a bezbřehého spánku, který dodává sílu a svěžest.

Když se probral, nevěděl, jestli spal hodiny, minuty či dny. Pomalu otevřel oči, pálily ho a víčka mu přišla neskutečně těžká.

Kisame už u něj nebyl, ale na stolku mu nechal dezinfekci, náplast a obvazy, aby se o sebe mohl postarat sám. Nechtěl rušit jeho soukromí.

Ani Sasuke nevstával do růžového rána. Teplota mu sice klesla, ale oči měl opuchlé a v krku sucho jako uprostřed parného léta.

,,Itachi?" zašeptal, když za sebou slyšel kroky.

,,Říkal jsem ti, že už nepřijde. Pracuje pro Orochimara," ozval se zpovzdálí Madarův hluboký, jasný hlas.

,,Nikdy by mě neopustil," namítl Sasuke neochvějně.

,,Nikdy neříkej nikdy. Vidíš, že by tu snad byl? A já nemám důvod, proč ho sem nevodit. Vždyť víš, že vás mám nejraději spolu... zničené a bezmocné. Ale Itachi se rozhodl, že bude pracovat raději pro Orochimara, než se s tebou dál vídat. Smutné."

Sasuke se přetočil na bok a schoulil se do klubíčka. Nechtěl tomu věřit, ale Madara má pravdu... vždyť proč by Itachiho odepisoval? Chtěl je najednou, oba dva... To ho Itachi skutečně opustil? Srdce se mu žalem sevřelo, jako kdyby orel zatínal dráby do nebohé myši.

Itachi se pomalu zvedl a posadil se. Lehce zkřivil tvář bolestí a křečovitě sevřel přikrývku, ale zůstal sedět, bosými chodidly se dotýkal chladné země. Musel do koupelny, to bylo nesporné. Starší Uchiha nebyl až natolik hloupý, aby vstával hned. Hodnou chvíli počkal, až se mu přestane točit hlava a černé body v jeho zorném poli se zase vybarví. Pak se pomalu zvedl na nohy a natáhnul se k županu, který visel u stěny. Ale jakmile se jemné chloupky látky dotkly nezhojených ran na zádech, rychle si svou volbu rozmyslel. Nanesl na obvazy trochu oné desinfekce a pak si jimi převázal hrudník a spolu s tím i záda. Až potom se znovu oblékl a vyšel na chodbu. Musel se zorientovat, pořád se cítil dost zmateně, ale koupelna byla vždy na konci chodby, takže mu to naštěstí všechno rychle zapadlo do sebe.

Sasuke oproti němu neměl na čistou vodu ani pomyšlení. Ležel bezmocně na posteli, kolena si přidržoval pod bradou a horečně přemýšlel. Ať se ale na situaci díval z jakéhokoliv úhlu, vždy mu z toho vyšlo, že má Madara pravdu. Itachi ho opustil. Nedá se nic dělat, zůstal sám. Definitivně sám. Všechno bude zase jako dřív... stejná bolest, beznaděj a utrpění. Stejně jako odešel Itachi, odešla i jeho víra v osvobození.

Nemohli tušit, ani Sasuke ani Itachi, že Madara s nimi hraje dost špinavou hru plnou prázdných míst vhodných k domýšlení toho nejhoršího, lží, podvodů a manipulace. Ale Itachiho myšlenky patřily momentálně právě Sasukemu. Přál si ho teď obejmout, bolest, kterou cítil, v tu chvíli vůbec nebral v potaz. Snad jen tiše zasyknul, když mu první kapky horké vody dopadly na poraněnou kůži. Díval se k nohám, kde se rudá mísila s čirou vodou a tak lehce zrůžověla. Zakázal si pochyby o možnosti svého vítězství nad nejstarším Uchihou. Madara měl Sasukeho, ale Itachi zase vytrvalost. Jen si v jednu chvíli říkal, že je vlastně víc než dobře, že ho Kisame k Orochimarovi neodnesl. Kdyby to udělal, už ho tam onen šílený vědec nepustí. A Itachimu na těch soubojích záleželo z jediného důvodu. Protože mu záleželo na Sasukem.

To jeho bratr ale vůbec netušil, hlavou se mu honily ty nejčernější myšlenky. Nevěřil, že by se odsud mohl někdy dostat. Brzy je ale zaspal, byl stále dost unavený-

Madara k němu přišel znovu až s večerem, kdy se mladičký Uchiha opět probouzel. Madara se na něj díval a nic neříkal. Což Sasukeho značně znervózňovalo. Přišel snad provést uložený trest?

,,Neboj se, dnes si tě nedám," utnul rázně jeho myšlenky starší.

Sasuke se na něj jen letmo podíval. Všiml si, že na jednu nohu pořádně nedošlapuje. Něco se mu snad stalo?

,,To ale neznamená, že si s tebou neužije někdo jiný. Potřebuješ zase protáhnout," zašklebil se a zavolal na Hidana, aby přišel dovnitř.

Sasuke už ani neprotestoval, všechno mu bylo jedno. Nač se bránit, když už život dávno ztratil smysl a význam. Bez Itachiho není nic.

Hidanovi bylo poslem vyřízeno, že si ho Madara žádá. Byl zvyklý všeho nechat a jít za ním, protože snad každý tu věděl, jak nerad Madara čeká. Vyšel z pokoje a chodbou zamířil k místnosti s Mazlíčky. Když spatřil Uchihovu postavu, zahalenou v tmavě šedém plášti, ušklíbnul se.

,,Proč nejsi u Madárky, romantiku...?" Pak se ale mírně zamračil, protože Uchiha se na něj ani neotočil, jen pokračoval chodbou v pravidelných krocích. Hidan ani netušil proč, ale znepokojilo ho to. Došel ho, chytil za rameno a otočil k sobě. V tu chvíli se jeho neurčitý výraz změnil na vyděšený.

,,Itachi...?!" V té bílé tváři nebyla jediná stopa života, nebo snad energie. Na spodním rtu se mu rýsovala drobná modřinka. Ty onyxové oči hleděly netečně skrz něj, měl je mírně přivřené, jeho husté černé řasy a víčka se mírně zachvěla, ale jinak vůbec nezareagoval.

Hidan se ho znovu pokusil oslovit jménem, ale opět se mu nedostalo odpovědi, jakmile s ním trochu trhnul, aby ho probral, podlomila se mu kolena, prudce ustoupil o krok zpět a dlaní se zapřel o stěnu.

,,Co blázníš..." zavrčel nespokojeně Hidan a chtěl ho podepřít. V tu chvíli si i všimnul, že jeho tělo jako by bylo v jednom ohni. Ta kůže při dotyku skoro pálila. ,,S timhle musíš přece ležet..." Dostal ze sebe překvapeně. A očekávaná reakce se opět nedostavila.

Madara volal na Hidana už po druhé, když ale stále nepřicházel, navztekaně se dobelhal ke dveřím a povolal ks obě Zetsua.

,,Okamžitě mi tu veš línou najdi!" zavrčel podrážděně. Všichni ho jen zdržují.

,,Jistě, Madaro-sama." Zetsu zmizel v zemi a pomocí svých schopností Hidana velice rychle vypátral.

,,Kde se zdržuješ?" zeptal se, když se vynořoval ze země. ,,Madara-sama se zlobí." Ani krátkým pohledem nezavadil o nemohoucího Itachiho.

,,Zetsu...? Neřiká se mi to hezky ale... prosím mohl by si ho pak odnýst do pokoje? Madara to nemusí vědět," požádal toho zelenáče o laskavost a opatrně od Itachiho odstoupil, jako by se bál, že se sesune k zemi. V Akatsuki si někdy pomáhali a Hidan, ačkoliv byl sprostý, někdy se choval necitlivě a byl to také skoro šílenec, věděl, kdy je potřeba s vtipy přestat.

,,Samozřejmě, hlavně už běž," snažil se ho Zetsu popohnat, aby Madara-sama zbytečně dlouho nečekal.

Ten už skutečně netrpělivě poklepával prsty o zeď. Nechápal, jak se ten magor mohl zdržet, když šel se Zetsuem. Poslední dobou je tu všechno naruby, nikdo nedělá co má, všichni strkají nos do věcí, do kterých jim nic není.

Hidan přikývl a ještě než odešel, se na chvilku otočil a výhružně přivřel oči. ,,A Zetsu... postarat se o něj neznamená sežrat. Máš to u mě." Pak se otočil a odběhl, aby byl v místnosti co nejdřív. Zběžně se mírně uklonil, když přišel před Madaru.

,,Omlouvám se za zpoždění, měl jsem menší nechtěné dostaveníčko." Pousmál se.

,,Tak si ho příště odpusť!" Madara se zhluboka nadechl, vydechl a podíval se na Sasukeho. ,,Ber to jako předčasný dárek k tvým narozeninám. Chci, abys ho dnes večer dostatečně unavil. Ne přizabil, ale odrovnal," dovysvětlil. Mrtvý Uchiha by mu byl k ničemu. Ale pokořit ho stejně jako to včera udělal s Itachim, by se mohl jen hodit.

,,Jak si přejete. Já jen, že to byl váš pokrevní příbuzný, tak mi přišlo jako slušnost ho alespoň pozdravit." Pousmál se s ironií v hlase. Ještě než se posadil na postel, tak se otočil na Madaru a krátce se ušklíbl. ,,Odkdy vy se staráte o moje narozeniny?" Zasmál se té výmluvě krátce. Znal ho moc dobře, vzpomněl si jen, když se mu to hodilo.

Itachi se mezitím zhluboka nadechl, protože měl pocit, že mu někdo vyrval z těla plíce a on nemá jak do těla dostat kyslík. Šel původně za Orochimarem, ale když byl na polovině cesty, začala mu být nesnesitelná zima. Jenže byl za půlkou a kratší už to měl k vědci, proto se nemohl vrátit.

Madara se ušklíbl. Došlo mu, že asi narazil na Itachiho, ale vůbec ho to nezajímalo. Pochyboval, že vůbec dnes večer dorazí do arény. Jemu samotnému by se to ani dnes moc nehodilo.

,,To byl jen řečnický obrat," pronesl směrem k Hidanovi.

Sasuke na muže před sebou hleděl naprosto bez zájmu a strachu. Život pro něj skončil. Teď už je mu jedno, co se bude dít. Bez Itachiho nemá nic smysl.

A ani Hidan nevypadal, že by byl nějak extrémně zapálený do toho, co tu teď měl dělat. Sex pro něj nikdy nic neznamenal a po pobytu zde už úplně přestal mít nějaký význam, když ho provozoval s člověkem, kterého sotva znal. U některých by si to užil, ale u tohohle černovláska si sotva vzpomněl na jméno.

,,Máte velmi neobvyklé slovní obraty." Ušklíbnul se, když už sehnutý rty tiskl k Sasukeho krku. Prsty zatím jeho i sebe zbavoval všeho oblečení.

,,O to se teď nestarej. Musím odejít, ale až přijdu, chci vidět dobře odvedenou práci," nakázal mu Madara a zmizel ve dveřích.

Sasuke se přetočil na břicho, aby Hidanovi usnadnil práci. Opravdu už mu na ničem nezáleželo. Byl úplně zničený, už neviděl východ ani světlo. Nevěděl, pro co nebo pro koho má teď žít. Snad by mu ani nevadilo, kdyby nějakým nedopatřením zemřel. Dělat hračku Madarovi je mnohem horší než smrt.

Světlovlasý ho jemně kousnul do ucha, viděl ten netečný pohled... ,,Jste stejný. Volba. Jeden bez druhýho dlouho nepřežijete," konstatoval tiše, nechtěl, aby to bylo slyšet až k ostatním mazlíčkům. Všímal si dobře, viděl, jak jeden bez druhého strádá. Patřily k sobě, byli rozdílní a přece podobní. Dvě strany mince, jing a jang, oheň a voda... dvě části celku.

,,Já se bez Madary obejdu," namítl Sasuke chladně. Natočil hlavu na stranu, aby se mohl dívat do zdi, až si ho bude Hidan brát. Nechtěl teď myslet na Itachiho, ale nemohl si od něj odpomoci. Pořád ho chtěl u sebe, alespoň s ním mluvit. Zeptat se ho na důvod, proč ho opustil. Když ví, jak moc ho potřebuje.

,,Nemyslel jsem Madaru," odpověděl mu Hidan a pomalu do něj pronikl prsty. Nečekal nějakou reakci, Sasuke vypadal opravdu úplně stejně jako jeho bratr. Ten stejný pohled prázdných očí, netečnost... rty se dotkl jeho zad a zvolna je svými ústy a jazykem mapoval. Měl raději tvrdší způsob, ale teď k němu neměl důvod, šlo o povinnost... navíc nějak se mu nechtělo tomuhle mladíčkovi ubližovat. Bylo to skoro jako být s mrtvým, stejně jako před chvílí Itachiho, ani jeho reakce nebyly viditelné.

,,Itachi už beze mě přežívá." Nevěděl, o kom jiném by to Hidan mluvil. Jeho doteky na sobě vůbec nevnímal, tělo ignoroval, teď ho bolela duše. Znovu byl zrazen, znovu byl zklamán znovu ho Itachi opustil. Neměl mu znovu věřit... ne... udělal toho pro něj dost, je pochopitelně, že teď myslí víc na sebe. Proč se zabývat někým, kdo tu jen otročí a ještě se při tom sám nechat zotročit.

Hidan jeho rozpoložení radši ignoroval. Po chvíli ho vytáhl na čtyři a pozvolna do něj pronikl. Chvíli, která byla nutná na přivyknutí si jeho velikosti, vyplnil jen letmými doteky jeho těla. Povinnosti se neplnily s nadšením jako zábava. Pak ho chytil za boky a postupně přírazy prohluboval. Až když se do něj dostal celý, dovolil si zrychlit tempo.

Sasuke se opíral o předloktí a drobné slzičky utápěl v polštáři. Hidan byl přibližně stejně veliký jako Madara, krátká příprava pro něj tak byla téměř jako žádná. Ale nestěžoval si, chtěl, aby to bolelo, možná tak přestane myslet na bratra. Nedivil se mu, že utekl, to ale jeho bolest neodstranilo. Kousal se do zápěstí jak nejsilnější mohl, Hidan ovšem tím důvodem nebyl. Chtěl přehlušit bolest srdce.

,,Itachi..." zašeptal mezi vzlyky.

Jeho společník se ale odtáhl. ,,Seru na to... umíš udělat unavenýho, že jo...?" Ještě pořád v něm zpola zůstával. Sice měl rád násilí a krev, ale nerad mučil... tedy ano, to ano, ale pokud byla druhá strana úplně mimo a navíc kvůli něčemu, co nedělal on jí... možná bude pro teď lepší se spolehnout na mladíčkovu simulaci, na tohle se může Madarovi akorát tak vykašlat.

Sasuke mu na to ale nic neřekl. Neměl zájem si na něco hrát. Bylo mu úplně jedno, jestli se Madara rozzlobí. Možná ho konečně sprovodí ze světa, už nebude muset myslet na Itachiho... nebude muset myslet na nic. Neměl už jedinou naději na záchranu. Ani nevěděl, co by si se svobodu počal. Kam by šel? Pro co by žil? Pro koho? Nikoho a nic nemá.

Hidan si povzdychl. ,,Beru to na sebe, prcku. Madara ze mě kurva nebude dělat nekrofila." Natáhnul si kalhoty a sebral ze země košili. Má tu pracovat a pomáhat Madarovi s jeho mazlíčky. Ne s mrtvolami. Posadil se vedle něj a podepřel si znuděně hlavu. To mu byl Jashin dlužen.

,,Dělej to samý, co provozuješ teď a budu ještě pochválenej," zavrčel na půl úst s pohledem upřeným na stěnu před sebou.

Sasuke se přetočil na bok, schoulil se do klubíčka a zůstal nečinně, beze slova ležet. Napadlo ho, že kdyby se tak netečně choval už dřív, nemusel tolik trpět. Teď je mu takové zjištění ale naprosto k ničemu. Rozhodl se nejíst, nepít... nežít. Vydrží cokoliv, jen když výsledkem bude smrt. Život bez cíle, bez někoho, komu by na něm záleželo, nemá smysl. Itachimu jen přidělal starosti, proto od něj utekl a po tom, co mu řekl... co se stalo, ho zabít nedokáže... nemá už ani důvod.

Hidan tam ještě hodnou chvíli seděl, pak se ale s pár sprostými nadávkami zvedl, oblékl si košili a se zběžným rozloučením nechal Sasukemu samotu, kterou už kolem sebe stejně měl. Život do těch onyxových studánek může vrátit jen Itachi a Itachimu Sasuke, Hidanovi stačil jediný pohled na oba zničené Uchihy, aby mu bylo jasné, že tohle brzy dojde i Madarovi. Vyšel z místnosti a rovnou zamířil k Uchihově pokoji. Chtěl se přesvědčit, že mu Zetsu neukousnul žádnou potřebnou část těla.

Ten u něj ještě stále byl a doošetřil mu zbytek ran. Nesčetněkrát napravoval to, co Madara zničil a měl pro takové případy i zvláštní mastě a léky.

,,Neboj se, do tří dnů nebudeš vědět, že se tě někdo vůbec dotkl," řekl Uchihovi uklidňujícně. Byl si tím téměř jistý. Viděl spousty horších zranění. Madara je surovec, a když má chuť, tak ubližuje. Setkal se i s chybějícími články prstů, vyříznutým jazykem, proto se trochu divil, že Itachimu udělala ,,pouze" taková ,,povrchová zranění". Všiml si ale, že těm, se kterými plánuje častější styky, nepůsobí trvalá poškození. Možná to souvisí trochu s přitažlivostí. S mrzáky nikdy nic nemíval.

,,Nikdy bych neřekl, že rostliny maj i smysl pro loajalitu," ušklíbnul se Hidan, opírajíc se o futra dveří. ,,Já už to dodělám," kývnul na něj a došel k černovlasému. Chtěl ho zkusit přimět alespoň k jednomu slovu, nepromluvil už delší dobu a to ho lehce děsilo. Nerad by, aby jeden z jeho oblíbených ,spolupracovníků' vypadal tak mrtvě jako Sasuke. Ale musel uznat, že vážně takhle vypadají stejně... jsou ve stejném stavu. A nepochyboval, že oba se jen tak nevyléčí. Možná že rány tělo zahojí, ale ani jeden ty nejhorší neměl vyryt v kůži.

,,Nedoděláš, nerozumíš tomu," opáčil Zetsu chladně. Nedokázal si představit, jak ten psychopat někoho léčí. To už by to raději svěřil samotnému Madarovi.

Jsou to jeho vlastní léčebné postupy, které nevypustil do světa. Používal je pouze na zranění Madarových mazlíčku. Uchiha o tom určitě věděl, o tom nepochyboval, ale nebránil mu v tom. Kdyby ano, tak si každý den může hledat nového mazlíčka, protože většina by svým zraněním určitě časem podlehla.

,,Co Sasuke? Doufám, že jsi udělal, jak ti Madara-sama přikázal, půjde si ho zkontrolovat," upozornil ho dopředu.

Hidan se ušklíbl a sledoval jeho počínání. Odpověděl mu až po neslušně dlouhé chvíli. ,,Udělal, vojel jsem ho. Jestli je to to, co Madara chtěl, bude spokojenej," odpověděl mu krátce. ,,Co Sasuke... Sasuke je taky nemocnej. Jenže jeho nevyléčíš ani ty, mistře."

,,Ani nemůžu, Madara-sama mi to výslovně zakázal. Má pro Sasukeho vlastního medika. Ale možná máš pravdu, brzy stejně pojde. Vypadá pořád hůř a hůř." Zetsu by tak nemluvil, kdyby věděl, že je Itachi slyší. Předpokládal ale, že stejně pro vlastní bolest nevnímá. Pečlivě mu namazal hojivou mastí všechna poškozená místa a opatrně je převázal obvazem namočeným v nějaké zvláštní vodičce.

Jenže ten bohužel vnímal. Až moc bolestivě dobře, jen nebyl schopen otevřít oči, jako by ho jeho vlastní tělo zradilo. Měl zimnici, takže jen cítil místy záchvěvy, ale nedokázal ani zvednout ruku, natož pak promluvit. Rty měl suché a popraskané, kvůli horečce a ztrátě krve přišel o příliš mnoho tekutin.

Hidan mu s povzdychem kývnutím hlavy přisvědčil. ,,Nejspíš nějaká nemoc, co se specializuje na milující bratry," podotkl suše. Nemohl si u Sasukeho nevšimnou příčiny jeho trápení... se jménem toho "důvodu" na rtech mu tam sám nahlas naříkal. ,,Madara zjistí, že o něj bez Itachiho přijde." odtušil pak. Vážně netušil, že je muž, o němž se tu také jednalo, dobře slyší.

,,Jsem stejného názoru. Nakukal mu, že ho tady ten lazar opustil a přešel raději k Orochimarovi do sklepení. Možná ani nečekal, že to bude mít na to děcko takový dopad." Zetsu namáčel šátek do heřmánkového odvaru a s jemností mladí zdravotní sestřičky ho uvázal Itachimu přes čelo.

,,Zkusím Madarovi - sama naznačit, že by mohl jeho miláček zemřít. Nejsem si ale jist, jestli to s ním hne. Myslím, že to dělá Itachimu a Orochimarovi na truc. Až Sasuke pojde, vezme si k sobě jako náhradu Itachiho a vše začne nanovo." Byla to jen jeho teorie, ale jak znal Madaru, ničemu by se nedivil.

,,To by se mu podobalo. Jenže je otázka, jestli Itachiho nechytne to samý co Sasukeho. I když nikde neni psáno, že by si nenašel někoho dalšího." Trhnul Hidan rameny. Sklonil se k Itachimu a ten i přes bolestivá místa ucítil, jak mu ve vodě namočenými prsty přejel po rtech, aby mu je alespoň trochu zvlhčil.

,,Tohle mu udělal Madara?" Tušil, že Zetsu díky své schopnosti a své oddanosti je ze služebníků Madarovi nejblíž, tím pádem byl i nejlépe informovaným členem.

,,Samozřejmě. Po večerech spolu soupeří v aréně. Madaru-sama ještě nikdo nikdy v souboji s katanou neporazil. Je opravdu nepřekonatelný." Zetsu se zhluboka nadechl, teď přijde ta nejnáročnější část... Pomalinku stáhl s Itachiho pokrývku, kterou měl přehozenou jen přes nohy a následně totéž udělal i s jeho kalhotami. Na ukazovák nabral trochu masti a jen zlehka jím přejel po štěrbině mezi Itachiho půlkami. Sledoval při tom každou jeho reakci, kdyby se náhodou chtěl bránit.

Ten ale nemohl, i kdyby chtěl. Snad nějaká jiná reakce na jakýsi rostlinný výtažek z přípravků, které Zetsu už na začátku použil. Navíc byl ještě pořád v šoku z toho všeho, co slyšel. Tušil, že na tom Sasuke nebude dobře... ale nečekal, jak toho využije Madara a jak moc ho to shodí.

Hidan naštěstí ještě před tím ustoupil, takže Zetsuovi v ničem neasistoval. Jenže vypadal, že je to tak běžná věc, že ji už ani nevnímal.

,,Pokud to bude někdo, tak Itachi." Zamračil se. ,,Po tomhle všem tam pude zase, znám ho. Uchihové sou tak tvrdohlavý..."

,,To abych si připravil nové masti." Sotva to dořekl a už mast nanášel i dovnitř Itachiho konečníku. Nešel nijak drasticky hluboko, aby mu ještě nepřitížil. Snažil se být jemný a ohleduplný. Jestli Itachi opravdu půjde s Madarou znovu bojovat, musí být fyzicky připravený na prohru.

,,Půjdeme, potřebuje odpočívat. Ty obvazy jsou napuštěné anestetiky, stejně brzy usne," informoval Hidana stručně.

,,On nespal?" Pozvedl Hidan jedno obočí a pomohl Zetsuovi sbalit všechny roztahané věci, které tam měl. Ještě by je mohl najít Madara a radost by asi neměl. Přetáhnul pak Itachimu deku přes tělo, aby ještě nenastydl a už poodešel ke dveřím.

,,Vážně to plánuješ Madarovi říct...? To o Sasukem?"

,,Nevím to jistě. Zdálo se mi, že na chvíli snad usnul, po tomhle se ale rozhodně dřív jak zítra nevzbudí. A co se týče Sasukeho... jen mu to naznačím." Zetsu hodil všechny své mastičky do koženě kabely a s přáním dobré noci se vydal napříč chodbou do místnosti pro mazlíčky. Kdyby náhodou něco Madara - sama potřeboval.