Jsem bez sádry!

Nacházím se aktuálně v takový euforii, že se o to s váma musím podělit.


Včera mi konečně sundala doktorka sádru, sice ji nahradila elastickým obvazem na zlomeniny, ale to už mě nežere. Jsem si naivně myslela, jak všechno bude najednou fajn a už při odchodu z ordinace jsem si chtěla zapnout tašku oběma rukama. No, to byl fakt blbej nápad. Lidi nelidi, málem jsem se tam na ulici rozbrečela, jak to bolelo. Doma jsem si tu ruku jen umyla (moje láska k hygieně byla uspokojena) a šla už v osm večer spát.

Na dnešek jsem měla domluvený rehabilitace ve Starý nemocnici, kam se obvykle chodí jen kvůli rehabkám a kožním problémům (tuším), leč já tam v životě nepáchla a vůbec se neorientovala. Tak jsem se chtěla zeptat náhodného doktora na ambulanci toho svého doktora, mrknu na vizitku a koukám, že to je on. Takové spontánní: "Prosím vás, nevíte, kde je... á jé já hledám právě vás!" Tam ze mě jeho kolegové odumírali, protože většina pacientů tam byla minimálně nad padesát, a že zrovna za ním jde prý "mladá, hezká slečna" (Áji ego letělo vzhůru).

A pak to přišlo... (hned po tom, co se jako všichni zasmál té historce, jak se to stalo, prý: "a neotočila se kamarádka s tím nožem i víckrát?")
"Ohněte tu ruku v zápěstí dolů, pak nahorů, do obou stran, sevřete v pěst..." Nic z tooho jsem přes veškerou snahu nedala, tak se rozhodl mi pomoct... au.
Takže mě čekají rehabilitace v plné parádě. Já už se z toho fakt zblázním, ale... mám jednu dobrou zprávu!
Tenhle článek už jsem napsala oběma rukama a docela obstojně. Na začátku to vázlo a pořád víc píšu pravou, ale levá se snaží :D.

Váš invalida

Komentáře

  1. Káťa20. září 2016 v 14:44

    Tak to je skvělá zpráva! :) přeju ať je všechno v pořádku a rehabilitace tolik nebolí

    OdpovědětVymazat
  2. ivana-chan20. září 2016 v 14:44

    tesim sa stebou ze uz namas sadru,ze si konecne "slobodna".....
    to s tym doktorom mi prislo akoby som vydela seba hihihi,ale myslim ze to pre doktora bolo svieze spestrenie popri tym pätdesiatkam....a myslim ze pri pravidelnom cviceny to bude cim dalej tym lepsie ,potrebujes to iba rozcvicit.....ale ked si zvladla pysat .....

    OdpovědětVymazat
  3. Rony20. září 2016 v 15:46

    Držím palce a přeji hezounké doktůrky...   

    OdpovědětVymazat
  4. Tony25. září 2016 v 13:22

    Je dobře, že se to už lepší. Jen se nám, Ájulínko, uzdravuj. :3

    OdpovědětVymazat
  5. Shiki25. září 2016 v 14:06

    Mno, vzhledem k tomu, že už je to z úterý předpokládám, že už jsi na tom zase o něco líp (Shikinka dost těžce nestíhá), ale držím palečky, ať ty rehabilitace nějak zvládneš. ;) Musela jsem se usmát tomu, jaký jsi tam vzbudila zájem.

    OdpovědětVymazat
  6. Ája26. září 2016 v 15:10

    [1]: Snažím se cvičit, ale upřímně to zatím nejde, jak bych chtěla .[2]:[4]: Děkuju ^_^.[5]: Ale jo, jsem na tom určitě líp .

    OdpovědětVymazat
  7. Lussy28. září 2016 v 5:46

    Tak to je skvělé, že si konečně v rámci možností zase svobodná. Na druhou stranu bude určitě těžké překonat to automatické konání oběma rukama, protože se sádrou to bylo něco jiného a teď bez ní to určitě musí dost bolet, hlavně když se s ní snažíš něco dělat. Každopádně držím palce a rehabilitace ti určitě pomůžou. :) Hlavní je, že už v rámci možností píšeš dvěma rukama, z toho máme radost jistě všichni! :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Smrtelná touha 22.

Obrázek
Nemůžu uvěřit tomu, že vážně něco zveřejňuju. Vím, že si většina z vás říká - co je na tom najít si 10 minut na zveřejnění již napsané povídky. Jenže ta povídka potřebuje ještě přečíst a opravit chybky. A to sežere už více času než pár minutek. Nebudu si tu vylívat srdíčko a stěžovat si, jak je medicína těžká, stačí že brečím doma a příteli na rameni. Nicméně teď mám tak trochu nedobrovolně čas... jistý učitel nám odmítl všem dát zápočet, všechno ostatní mám hotové, takže... není moc co řešit. Nicméně se stejně musím pokusit ten zápočet získat a učit se, ale jekikož jdu na přezkoušení až někdy po v půlce února, je relativně čas. Tahle povídka mě fascinuje od chvíle, kdy jsem já nastoupila na medicínu a Vita na práva. Opravdu jsme ji začaly psát, kdy jsme ani jedna stoprocentně nevěděla, co budeme studovat. Náhody se stávají... A aby těch náhod nebylo málo, můj přítel je taky na právech, ovšem to je tak jediné, co má můj život společného s touto povídkou. To ale nic nemění na tom, že mě...
Další informace

In the end

Jak název napovídá, přišel čas nějakého toho formálního, ale asi bohužel i faktického mého konce na tomto blogu. Už dlouho to tu umírá, vím to já, víte to vy a je zbytečné budit v komkoliv nějakou naději. Pamatuju si den, kdy jsem blog zakládala, bylo mi 12 a říkala jsem si, že já nikdy svůj blog nezruším jako ostatní, ale sedím tu o 11 let starší (hrůza) a vidím spoustu věci jinak, než jak jsem je viděla jako malé dítě. Dlouhé roky byl blog můj jediný útěk od reality, můj vlastní svět, můj úkryt před mými démony, ale ze spousty démonů jsem vyrostla a z většiny se zkrátka jen oklepala a jsem už úplně jiný člověk, než jaký tenhle blog zakládal. Tím nechci říct, že by mě nějak přešla láska k psaní nebo snad láska k ItaSasu. To nikdy. Občas si i z nostalgie čtu vlastní povídky (povídky jiných, které jsem měla ráda, už bohužel zrušili svůj blog a já se k nim nedostanu). Ale zkrátka je najednou spousta věcí, které mají před blogem přednost... Především je to škola... jak asi někteří vědí, z...
Další informace

Staronový blog

 Zdravím Vás na novém blogu, ještě se ozvu, až budeš čas (počítejte půlka září) a upravím, aby se Vám tu líbilo a mohli jste se nějak líp zorientovat. Kdybyste odhalili nějakou chybu - něco chybí z článků, povídek... piště prosím na ajka.verisova@gmail.com Za úspěšný převod blogu vděčím https://blog.veruce.cz Vaše Ája  PS: Pokud hledáte rubriky, kliněte na ty tři čárky a na štítky, je to asi ekvivalent k rubrikám na blog.cz, sama ještě nevím, jak to chodí. 
Další informace