Ve tvém stínu 9

---

Ninja jen vysíleně ukázal tam, kam se před tím Sasuke hnal. Do Itachiho ložnice. Mezitím se opřel o zem a vydýchával se. Mladší Uchiha mu opravdu dal zabrat, ta kombinace byla spontánní a dobře vymyšlená.

Sasuke už mu nevěnoval nejmenší pozornost a utíkal za bratrem, schody bral po třech. Mohli se pohádat sebevíc, ale přijít o něj doopravdy nechtěl.

,,Itachi...?" Pozvolna otevřel dveře, jako kdyby se bál, že ho tam nenajde nebo ho najde v kaluži krve. Nechápal totiž, proč se už dávno neobjevil dole, kdyby nebyl zraněný, určitě by přišel.

Možná ho ale překvapila situace v místnosti. Itachi nervózně seděl na židli a poklepával nohou netrpělivě o zem. Vypadal jako zajatec, ale očividně tam seděl bez zajištění. Před ním u dveří hlídkovali dva muži a naproti Itachimu seděl třetí, v němž Sasuke poznával zástupce ANBU velitele.

Sasuke se díval střídavě z jednoho na druhého.

,,Co to má znamenat?" zeptal se, aniž by dával najevo rozhořčení nebo snad vztek. Pomalu mu sice všechno začalo dávat smysl, ale i tak žádal vysvětlení.

Itachi očividně pookřál, jakmile svého bratra spatřil ve dveřích.

,,Vidíte, máte ho tu, živého a zdravého," podotkl zástupce s klidným hlasem, ale vzápětí raději zmlkl, když se na něj starší Uchiha podíval. Pak se otočil k Sasukemu. ,,Gratuluji, máte první část úspěšně za sebou." Nečekal na odpověď a spolu s dvoučlennou stráží neprodleně opustily místnost. Itachiho pohled o dost zledovatěl.

,,A teď mi pověz ty, co to má znamenat." Bylo víc než jisté, že mluví o jeho přijetí do ANBU, nebo minimálně o žádosti.

,,Říkal jsem ti, že to udělám. Mimochodem - děkuji ti za podporu, dostal jsem šanci i s ní," narážel mladší na to, jak mu jeho starší sourozenec, hokage, zajistil, aby ho k ANBU nepřijali. Když tam mezi nimi tak seděl, na chvíli si myslel, že o tom všem už dávno ví a souhlasí s tím, ale on s tou přehnanou starostlivostí prostě nepřestane.

Itachi ale v tu chvíli už věděl, že tohle neovlivní a pokud Sasuke složil první třetinu zkoušky, už to nepůjde brát zpátky. Jenom ho mrzelo, že se s ním Sasuke o tom nechtěl bavit. Zkrátka mu to oznámil a rozčílil se, že s ním jeho bratr nesouhlasí.

,,Dávej na sebe pozor," odpověděl mu na jeho peprnou výpověď tiše.

,,Jak vidíš, tak ho dávám i na tebe. Snídaně bude za chvíli, musím uklidit ten bordel. Jo a sežeň někoho, kdo by dokázal dát dohromady lehce porouchanou zeď." Sasuke se vrátil zpět do kuchyně a rovnou se vrhl na ten nepořádek. Stůl šel naštěstí otočit zpět, střepy vyhodit a podlaha od jídla umýt, ale ta zeď skutečně nevypadala nejlíp.

Jakmile se vypořádal se všemi pozůstatky po boji, připravil znovu tu samou snídani, jen Itachimu ukrojil z moučníku větší kus, protože teď bude určitě naštvaný dvojnásob.

Itachi byl odjakživa klidný člověk, ale tentokrát už ho Sasuke skutečně vytáčel. Pozor i na něj? Co tím proboha myslel? Starší Uchiha vždy chránil svého bratříčka, ale nikdy tomu nebylo naopak. Snad jen tenkrát, když se zranil, ale to byla jakási výpomoc. Nechtěl se s ním hádat, ačkoliv mu měl teď sto chutí vyčíst jeho prohry při společných soubojích.

Itachi nesnášel, když byl někomu něco dlužen. Nikdy mu nevadilo udělat pro ostatní, co bylo v jeho silách, ale mladšího bratra se o žádné dobročinní v životě neprosil. V kombinaci s faktem, že ho neuposlechl a ještě mu o žádosti přijetí k ANBU ani neřekl... že se to musel dozvědět od cizích lidí... se Sasukemu povedlo téměř nemožné. Rozčílit ho. A to skutečně. Když už pominul fakt, že před vedením ANBU jako hokage vypadal naprosto neschopně, když ani netušil, že jeho vlastní bratr, o kterého se téměř celý život staral, zašel přeci jen za velitelem a byl částečně ke zkoušce přijat, tak mu alespoň projevil svou podporu a náznak smíření, nehněval se, ačkoliv měl chuť mu vynadat... a dostane takovou odpověď. Itachi se sebral a sešel dolů, kuchyní, kde seděl jeho bratr, ale jenom prošel, sebral si plášť a zamířil ke dveřím, kde se zastavil a krátce se otočil.

,,Nepřeji si, abys mi ode dneška připravoval jedinou večeři, snídani nebo oběd. Kvůli té zdi někoho pošlu. Hezký den, Sasuke." Zavřel za sebou a rozešel se ke své kanceláři. Rázné tempo jen dokazovalo jeho rozladěnost. O tohle se postará sám. Pomáhalo mu to pouze časově, vařit uměl. Měl teď pár hodin k dobru, které věnoval před tím Annie, navíc pokaždé těch pár minut k přípravě si vždycky někde najde. Teď musel do práce.

,,No to chci vidět, hokage-sama, když jste tak časově vytížený," řekl si Sasuke spíš pro sebe, protože tam Itachi už nebyl. A co se mu jevilo jako nejhorší - vůbec nepochopil jeho slova. Vždyť on mu nikdy ani slůvkem nevyčetl, že pro něj musí vařit a neudělal to ani teď. Přestože se pohádali, v ten moment, kdy se v kuchyni objevil ten neznámý ninja, záleželo mu především na tom, jestli je jeho bratr v pořádku. Snad proto se teď cítil... zklamaný. Což u něj nebývalo moc obvyklé, častěji trpěl návaly zlosti.

Neslyšně si povzdechl, spíše rychleji vydechl, a šel vyhodit jídlo, které Itachi opět nedojedl. Jakmile měl vše uklizené, pustil se rovnou do večeře, předpokládal, že na ni Itachi stihne přijít. Nerespektoval to, co řekl a udělal jídlo i pro něj. Neomlouval se tím, neměl za co, jen se odmítal chovat tak, jak on píská.

Itachi se v práci pokoušel dodělat všechny denní záležitosti, ale šlo mu to pomaleji než obvykle. A pak přišla Annie a ostatní asistentky, které chtěly vyřešit opravu poničeného památečního místa a těl. Itachi měl co dělat, aby celou dobu zůstával netečný a chladně uvažoval. Tahle organizace mu pila krev. Nevadilo mu, že s ním nesouhlasí jako s hokagem, ale způsob jejich ,,řešení" byl hluboce nemorální, nelidský a naprosto primitivní. Odstranit = zabít. Kdyby měli rozumné výhrady ke způsobu řízení, Itachi by s nimi rád vyjednával a byl otevřen i změnám. Takhle se tu snaží o něco bláznivého a nemožného.

Sasuke se vrátil domů dost pozdě večer, ale podle bot poznal, že Itachi ještě není doma, ohřál mu tedy jídlo, položil ho na stůl a vedle něj nechal svůj registrační list ANBU s lístečkem: složil jsem poslední část zkoušky, tak abys zase neřekl, že před tebou něco tajím.

Potom se šel vysprchovat a rovnou do postele, zítra mu začnou těžké dny.

Starší Uchiha se skutečně vrátil z práce později. Unavený a vyčerpaný. Když procházel kolem stolu v kuchyni, nemohl nezaregistrovat Sasukeho večeři a dopis. Musel se u toho ušklíbnout, měl by taky jeden napsat. Sasukeho by mohly napadnout souvislosti... musí alespoň jeden ještě zítra udělat. To ale nic neměnilo na jeho rozhodnutí začít Sasukeho zvykat na to, že se o něj starat zkrátka nebude. Ničeho se nedotknul, najedl se ve městě, ačkoliv skoro až věděl, že ho Sasuke neuposlechne. Došel k sobě do pokoje, odtamtud to vzal přímo do koupelny a z ní zpět do postele. Dopis napíše zítra ráno, už vážně neměl sílu něco vymýšlet.

Sasuke jeho příchod vůbec nezaregistroval, už dávno spal, přestože mu zástupce velitele ANBU řekl, že má přijít až na desátou hodinu, kdy mu vyberou příslušnou skupinu a určí mu přesně funkci. Sasukemu záleželo hlavně na tom, aby se dostal mezi velitele, konečně by tak obsadil jednu pozici, kterou měl kdysi i Itachi.

Probudil se tentokrát až okolo osmé, většinou vstával dřív než Itachi, aby mu připravil snídani, ale tušil, že večeři nesní, tak kdyby snad ráno dostal hlad a nestíhal, mohl by si ji dojíst. Teď se víc zajímal o to, co mu zase leží na parapetě. Už tam chodil každé ráno téměř automaticky. Možná by si jeden večer mohl udělat čas a počíhat si na toho pisálka.

Opět tam ležel list, jak už bylo téměř zvykem. Písmo se neměnilo, stále ten zvláštní, typický sklon.

Takže přeci jen ty dopisy čteš. Přemýšlím, jestli je to zvědavostí, nebo ještě něčím jiným.

Někdy mi přijde, že skrývat svou identitu, tím pádem smět říkat věci, které bych jinak nemohl, je perfektní nápad. Smím se tě dotknout, aniž bys mi viděl do tváře… a aniž by ses na mě zvláštně díval, když mě potkáš. Nebo nedíval a ignoroval, jako spoustu tvých známostí. Takhle mám alespoň pocit, že mi tak nějak patříš. Skrývám se, ale ne proto, abych před tvými zraky utajil nějakou abnormalitu, to už jsi asi pochopil. Schovávám ve tmě své city k tobě, protože jinak je projevit nesmím.

Někdy ale pochybuji a říkám si, že dělám chybu, protože jestli v tom budu pokračovat dál, budu dříve či později odhalen a mám strach, že až ten čas nastane, nebudu mít dostatek vůle. Vždyť ty bys rád viděl tvář onoho podivného, záhadného muže, co ti píše dopisy a schází se s tebou ve tmě… možná ta schovávaná je tam kvůli tomu, že on sám před sebou se snaží ukrýt vlastní nejistotu a v jistém smyslu i zbabělost - neumím se postavit čelem svým problémům. Cítím něco, co bych neměl, k někomu, kdo je tak blízko a přece neskutečně daleko.

Sasukemu se trochu ulevilo, konečně nešlo o žádné hloupé vyznání. Vlastně ani nevěděl, co si z toho má odnést nebo vytáhnout. Možná by ty dopisy měl zase házet do koše, zabírají mu jen čas a místo, přestože nad tím tak uvažoval, uložil ho k básničce z předešlého dne.

Následovala denní rutina a o půl desáté se konečně vydal k budově ANBU organizace - plný síly a chutě něco dokázat.

Itachi si rozpustil vlasy a svázal si je o trochu výš, než to dělal obyčejně. Když ho naposledy chytil bráška za zátylek, docela se lekl. Vsadil by se, že moc mužů statnější postavy s delšími vlasy nezná. Samotného ho až vyděsilo, jak chladně to všechno bere... bože, vždyť on jde... nehodlal na to myslet, nebo by se tam dnes neodhodlal.

Během celé té doby plnil to, co řekl a nejedl od Sasukeho ani snídaně, ani obědy nebo večeře. Na ty speciálně chodil do města se svými spolupracovníky a zjistil, že u toho udělají také dost práce, což se mu hodilo. A to dokonce i teď, protože Sasuke už věděl, kde jeho bratr jí. Itachi místo toho ale tentokrát zamířil do zbrojnice.

Sasuke přišel chvíli po něm. Nestihl se ani převléknout, sundal si pouze masku a pospíchal sem. Ne z úcty k muži, jako spíš ze strachu, co by mohl provést, kdyby se opozdil.

Chodit po tmě už zvládal, dokonce si i pamatoval, kde se na chodbě co povaluje a úspěšně to překročil.

V místnosti samozřejmě opět nesvítilo žádné světlo, tentokrát ale ani nikdo za Sasukem nezavíral. Jen v jedinou sekundu ucítil něčí přítomnost za zády, těsně před tím, než mu oči překryl opět jemný šátek. Dnes však nebyl jištěn žádnou chakrou, zřejmě mu muž buď víc důvěřoval, nebo tušil, že si Sasuke nebude tak hloupý, aby se pokoušel si ho sundat.

Ten už s tím počítal tak nějak automaticky, nebránil se, nenadával, neříkal a nedělal vůbec nic, jen tam tak odevzdaně stál a čekal na vůli svého nového milence. Jenže to ještě neměnilo nic na tom, že sem chodil nerad, nechtěl se nikomu odevzdávat, rád spíše přijímal odevzdané. Teď už na své milence ale neměl tolik času, protože práce v ANBU sebou přinášela dost povinností a málo volných chvilek pro osobní život.

Starší Uchiha tušil, že nebude dělat problémy, ale zároveň bude šetřit spoluprací, takže ho to ani moc nepřekvapilo. Pořád měl na paměti Sasukeho vzdorovité chování a... rozčilovalo ho to. Ne že by na něj chtěl být hrubý, ale jemný být dnes také nehodlal. Chvíli zůstal Sasuke nejistě stát ve tmě, než ucítil dvě dlaně na svých bocích, které si ho zezadu přitáhly k sobě.

,,Nebyls tak hloupý a nepřinesl sis nějaké zbraně, ne?" Znovu ten zvláštní hlas.

,,Ne." Sasuke netoužil po tom s ním udržovat nějaké dlouhé rozhovory, k těm dopisům se přesto vyjádřit musel. ,,A už mi nic neposílej, nechci riskovat, že tě jednou Itachi uvidí a zjistí, co mi provádíš. Pro mě by to byla ostuda a pro tebe... snad ještě pořád malér." Sasuke tím narážel na své nové spory s bratrem. To už si opravdu ani není jistý tím, jestli na něm ještě Itachimu záleží?

Jeho neznámý se dotkl rty jeho krku.

,,Důvod, proč sem chodíš, je ten, že to nikdo, včetně tvého bratra neví... vážně myslíš, že kdybych o tyhle chvíle stál, riskoval bych prozrazení? A o mě," tiše, ale upřímně se zasmál. ,,O mě se bát vážně nemusíš. Hokage mi nic neprovede," řekl to tak sebejistě, až z toho mrazilo. Ale jeho další slova byla už laděná do vážného tónu. ,,Když jsem psal, že budu respektovat tvé přání, pak přestanu, jestli si jsi vážně jistý, že to tak nechceš. Ale žádné nebezpečí nehrozí. Jsem skutečně opatrný člověk... nesvědčí o tom už sám fakt, že ten, koho jsem si vyhlédl, je druhým momentálně nejznámějším ninjou vesnice?"

,,Třetí, Naruta má na paměti víc lidí," poznamenal Sasuke nevzrušeně. ,,Ale kvůli slovíčkaření tu asi nejsem, tak ať už to máme za sebou..." Svlékl si vestu a sedl si tam, kde tušil postel. Ještě, než k němu ten záhadný muž došel, napadlo ho, že teď už by mu možná ani nevadilo, kdyby se celá vesnice dozvěděla o jeho volnočasových aktivitách, přeci jen tohle pokoření snáší kvůli tomu, aby neznemožnil bratra. Pořád mu na něm tolik záleží?

I když on mu nevěří a ještě ho osočuje z takových nesmyslů?

Dotyčný si klekl na jedno koleno vedle něj na postel a dlaní mu zatlačil na hrudník. Když se sklonil, tak i přes jeho opatrnost bratra na tváři polechtaly kratší pramínky uvolněných vlasů.

,,Mně nevadí slovíčkaření," zašeptal muž, aniž by se do čehokoliv pouštěl. ,,To znamená, že si přeješ, abych ti už nic neposílal? Upřímně." Tenké prsty Sasukemu odhrnuly vlasy z čela a na krátkou chvíli je sčísly z obličeje.

,,Před dvěma dny bych asi řekl 'ano', ale teď říkám 'nevím'. Nejsem si jistý, jestli mě to otravuje nebo těší." Víc k tomu Sasuke neříkal, ačkoliv se mohl zmínit o tom, že to jsou jediná hezká slova, která ty poslední dny slýchá a bez bych se asi cítil stejně prázdný a sám jako tehdy o Orochimara. Jenže tam byl se svou pomstou, tady už neměl nic.

Itachi na sekundu mírně semkl rty.

,,Udělal jsem něco špatně?" V zápěstí se musel držet, aby nesykl. Tohle bylo hloupé, snad nic Sasukemu nedojde. Ale skutečně to chtěl vědět, jenom mu ta věta... připadala moc jako svá vlastní. Ačkoliv... ne, nikdy jí nevyslovil nahlas. Neměl by si nic spojit.

Sasuke se rozesmál.

,,Všechno si udělal špatně už od samého začátku. My dva spolu nechodíme, dokonce spolu nejsme ani kvůli sexu - nebo aspoň ne oboustranně chtěnému, tak proč ty zbytečný... partnerský otázky?" Nemohl se zbavit dojmu, že ten muž s ním chce vážně udržovat běžný vztah dvou milujících se osob, ale stále asi nedokázal pochopit nezájem druhé strany.

Itachi se krátce nadechl. Nejde to rychle, samozřejmě. Oni dva se ,,znají" jen týden. Sasuke neví, o koho jde. Ani to nesmí vědět. Pravda - nemohl čekat zpočátku vyrovnaný vztah, když jeden druhého bezmezně miluje a ten druhý ho ani nezná, nebo si to aspoň myslí. I přesto všechno to bolelo.

Jenže starší Uchiha byl na bolest tohoto typu... a to doslova... více než zvyklý. Před tím pro něj mluvily jeho minulé činy. Nebylo to správné prostředí, ale kdyby jen Sasuke tušil... nešlo to jinak. Na bráškovy hebké rty se přitiskly ty starší, o něco zkušenější, ale milující a spolu s jemným výdechem mu Itachi vnikl jazykem do úst, když polibek prohluboval. Rukou sjel na jeho týl a s prsty zapletenými do černých vlásků si ho přitáhl k sobě. Nemůžu ti dát odpovědi Sasuke... nemůžu se ani bránit. Možná, že to jednou pochopíš...

Sasuke se mu svá ústa s ne příliš velikou ochotou zpřístupnil. Nechal jeho jazyk, ať prozkoumává každé zákoutí jeho úst, sám se ovšem nezapojil. Ležel pod ním a vše si nechal bez odporu líbit. Stále okolo něj viděl tu děsivou a silnou auru, byl by hlupák, kdyby na něj teď zaútočil. Opět by prohrál, navíc by ho to mohlo vyjít o něco dráž než naposled.

Fakt, že se prakticky zaprodává za mlčenlivost, aby nepošpinil jméno svého bratra, pro kterého momentálně představuje spíš vzduch než mladšího sourozence, mu v tom moc nenapomáhal.

Když se rty toho muže dotkly místa za jeho uchem, mírně sebou trhl při tom setkání vlhkého jazyka a své vlastní rozehřáté kůže. Netušil jak a proč, ale ruce mu automaticky vystřelily do výše a zachytily se na zátylku jeho milence. Tiskl na sebe to tělo o něco více mohutnější než jeho vlastní, neuměl povědět proč, zkrátka to potřeboval.

Příliš rychle si zvykl na opětovnou lásku svého staršího bratra, když ji měl zase najednou ztratit, uvědomil si, že se rozpadá. Začal dýchat pro Itachiho, stejně jako kdysi on pro něj, pro další nádech mu však chyběla už síla. V pudu sebezáchovy si ji teď bral od toho záhadného neporazitelného muže, ačkoliv nemohla být tak stejně kvalitní jako ta bratrova.

Itachi trochu překvapeně zalapal po dechu, když ho k sobě jeho bratr tak prudce a najednou strhl. Prsty mu něžně přejížděl po tváři a rty se věnoval jeho krku. Jak rád by mu prozradil všechno, co před ním opět tajil. Ale nešlo to, byla to jedna z mála věcí, z nichž měl vážně obavy. Ani se na něj nedokázal zlobit... nechtěl, aby ho obskakoval a on to bere jako urážku... Itachi viděl a ne jenom na tomhle jednoduchém příkladu, jak silné city k němu Sasuke chová.

Kdysi tam bývala čirá nenávist a on se jí nikdy úplně nezbaví, ale to, co ho k bratrovi poutalo, začalo být opětováváno s čím dál větší intenzitou. Aniž by si řádně uvědomil důvod svých činů, jednu ruku mu obtočil kolem hrudníku a přitáhl si ho v tom náznaku objetí blíž k sobě. Nikdy nic takového nedělal a ani to neměl rád, ale teď najednou pocítil nutkavou potřebu ukázat, že je jenom jeho. Itachiho horké rty se přisály ne příliš jemně k bílé kůži těsně nad klíční kostí u krku a špičkou jazyka zatím přejížděl po onom polapeném místečku, aniž by kůži přestával sát.

Sasuke se přerušovaně nadechl a zanořil nos do jeho vlasů. Nejprve mu ta jasmínová vůně přišla zázračně uklidňující, pak si vzpomněl, že ji odněkud zná, jen se nemohl rozpomenout. Než se mu nakonec v zastřených vzpomínkách vykreslila mámina tvář. Usměvavá a rozzářená. Její vlasy voněly stejně. Občas se mu vybavovaly zbytečné detaily z dětství, které sebou ale vždy přinesly záplavu emocí a smutku. V posledních letech si zvykl to nedávat najevo, pouze jeho oči prozrazovaly, co se mu odehrává v srdci.

Naštěstí Itachi svého sourozence příliš často neobjímal, nebo lépe řečeno nikdy. Doby, kdy si k němu vlezl jeho mladší bratříček pod peřinu, aby se mu schoulil v náručí, kdy ho úpěnlivě prosil a byl šťastný za každý, byť drobný náznak souhlasu v Itachiho tváři, kdy mu jeho bratr s nekonečnou trpělivostí vysvětloval principy jistých technik, které se učili, skláníc se s ním nad rozloženými metry svitků, ty doby dávno odešly, Itachi je pohřbil spolu se smrtí svých blízkých a Sasukeho nenávisti jen vystavěl kříž na pochmurné minulosti jejich rodiny a klanu. Ale nic z toho mu nezabránilo se ho vzdát. Itachi si až v jeho bezprostřední blízkosti tady, když na tváři cítil jeho horký dech, uvědomoval, jak moc ho potřebuje. Mírně rozechvěle vydechl a přitiskl se mu prudce na rty. Bylo to nešetrné, vášnivé a nekontrolovatelné, ale přece se v jeho dotecích objevovala místy něha a jemnost.

Sasuke přemístil své ruce z jeho zátylku na pas a natiskl si ho víc k sobě na tělo. Přestože, když sem přicházel, neměl na takové hrátky sebemenší chuť, tak teď po nich toužil. Zjišťoval, že i on občas potřebuje tělesný a přímý projev lásky nebo chtíče. Jako malého kluka ho občas máma pohladila po vlasech, ale víc toho od svých rodičů ani od bratra nedostal. Asi proto si momentálně bral všechno, co mu bylo nabízeno, ač se tomu zprvu bránil.

Jeho tajemný společník mu při tom do ouška poměrně zřetelně zasténal. Co ale Sasuke nemohl tušit, protože nevěděl, o koho se jedná, byl fakt, že to není projev slasti. Sasukemu se velmi zručně podařilo stisknout tělo svého staršího bratra tam, kde mu neznámý ninja způsobil zranění. Protijed i léky se postaraly o zacelení, ale stále bolelo. A starší Uchiha se nesměl prozradit. Rukama silně sevřel Sasukeho zápěstí a přitiskl mu je vedle hlavy, aby mu už nedal znovu možnost se ho dotknout a rty sjel k jeho hrudníku, na němž mohl Sasuke zřetelně pocítit jeho zrychlený dech, který byl jen z části výsledkem toho nešikovného stisku.

Mladší v tomto momentě vůbec na nic, jen nechal své tělo poddat se té slasti, jako kdyby mu došlo, že tady s racionalitou moc neuspěje. Zatím nemá schopnosti na takové úrovni, aby ho porazil, tak si to aspoň užije. Přišel totiž na to, že sex z druhé stránky není tak zlý, jak se mu zprvu zdálo. Kdyby sem nechodil z donucení a potkal toho muže při jiné příležitosti, třeba by se s ním zapletl a svolil k výměně rolí, ale takhle mu pořád mozek připomínal, že došlo k ponížení Uchihovského ega.

Itachi ho prsty něžně hladil na podbřišku, zatímco mezi zuby ne příliš ohleduplně tiskl různá místa na jeho tenké kůži. Tentokrát bylo vidět, že se nestrachuje o neviditelnost svých doteků. Možná že si částečně vyvažoval bolest, kterou mu před chvílí jeho mladší sourozenec nevědomky způsobil. Také ho nedávno viděl polonahého - nebylo by dobré nechávat jeho prsty mapovat své tělo, když jeho vizuální podobu ještě měl v paměti, ačkoliv v tu chvíli a obecně nikdy o něm určitě neuvažoval jako o sexuálním partnerovi. Proto mu ruce zatím úspěšně přidržoval vedle hlavy. Zvedl se, aby mohl rty pomalu a něžně přejíždět po jeho znehybněných pažích, jazykem obkreslil loketní jamku a ve stejné chvíli mu dlaní vjel pod lem kalhot a přes spodní prádlo ho mírně sevřel.

Sasuke se prohnul v hřbetě jako luk a zase se pomalu vrátil do původní polohy. Nerad na sebe nechával sahat lidi, kterým příliš nevěřil a hlavně ty, kteří ho vydírali. Neměl pro takové zjevy ani zpecifickou škatulku, protože se s nimi moc nepotkával, a když už, nikdy je nenechal zajít tak daleko, aby dosáhli svého. Tady však neměl moc na výběr, ten muž ho donutil si kleknout na kolena a poslouchat.

Ačkoliv starší Uchiha tušil, že by se mu povedlo Sasukeho svléknout i jednou rukou, trvalo by to zbytečně dlouho, bude muset doufat, že se Sasuke nerozhodne pro bojkot jako naposled. Ne že by z toho byl u vytržení, ale možná to tak bylo lepší. Když se mladší nezapojoval, dokázal se Itachi lépe kontrolovat. Pustil ho, zvedl se nad něj do kleku a obratně mu přes hlavu přetáhl jeho tričko a totéž udělal se svým. Pak jeho prsty soustředěně a pozvolna zamířily k lemu jeho kalhot, které mu začal pozvolna stahovat.

Sasuke se cítil tak nesvůj, to on vždycky zastával tu dominantnější pozici. Musel si na to všechno teprve zvykat a sám si uvědomit, že to není tak nepříjemné, jen kdyby se soustředil na ty obratné ruce a měkké rty s hbitým jazykem, užil by si to o to víc. Pozvolna se mu to dařilo, ale stále měl co zlepšovat. Jestli nechce každou tu noc protrpět, nesmí se už tolik bránit. Na to přijde čas, až zjistí, kdo ten muž je. Pak se na něj připraví a porazí ho, protože přestával věřit tomu, že by se mu povedlo ho načapat při tom, jak mu pokládá dopis na okno, a i kdyby, neporazil by ho, když ho neporazil ani tady.

Itachi na bratrovi ten malý vnitřní souboj poznal a rozhodl se pomoci ve výhře té submisivnější straně, která pro něj momentálně byla výhodnější. Sám si vysvlékl i kalhoty, včetně spodního prádla, stejně tak jako to udělal Sasukemu. Dával při tom pozor, aby je neodhodil někam daleko, protože ještě bude potřebovat onu drobnost, bez které by to Sasuke nezvládl, tím si byl jistý. Pokud by nebyl sadista a masochista zároveň. Tentokrát se jeho údu prsty nedotýkal... hodlal ho vyprovokovat o něco tvrdším a musel uznat, že i zvrhlejším způsobem. Snížil se nad něj na své lokty a kolenem ho donutil odtáhnout od sebe nohy, mezi které se sám vklínil. Pak mu dlaněmi z pasu sjel na zadeček a zvedl ho tak, aby se o sebe jejich vzrušení otřela.

Sasuke měl znovu možnost pocítit tu velikost jeho mužství. Pořád nemohl uvěřit tomu, že se do něj dostal, aniž by mu způsobil nějak výraznou bolest nebo ho poranil. Sice se ráno blbě zvedal z postele, ale stačilo udělat pár kroků a pichlavé výstřelky v konečníku odezněly.

Itachi mezi rty něžně stiskl jeho ouško, přejel po něm v ústech jazykem a dlaní, skoro jako by se přemáhal, aby příliš nespěchal, pevně stiskl jeho stehno, které měl vedle jeho pasu mírně pokrčené. Pak rukou sjel těsně nad koleno a jeho nohu mu zvedl, aby se o něj mohl znovu otřít, tentokrát o dost intenzivněji. Vlastně mu tím i dokazoval jeho bezmocnost, kdyby chtěl být hrubý, měl by Sasuke co dělat, aby se do dalšího týdne uzdravil.

Ten opět přesunul ruce na jeho pas a natiskl si ho víc na sebe. Už se mu nebránil a dokonce plně spolupracoval. Jeho tělo se taková péče líbila, to nemohl popřít a pokud se o tom vydírání a ponížení nikdo nedozví, nemusí to přeci nutně skončit... proboha, za takovou myšlenku měl chuť si vzápětí nafackovat. Vždyť on nikdy nedal na primární lidské potřeby, protože na jejich místě se vždy zuby nehty držela nenávist k bratrovi a touha po pomstě. Teď, když svou pomstu nesmí a nechce uskutečnit, znamená to snad, že se do popředí posouvají potřeby normálního člověka?

Jeho společník prudce vydechl, což mladší Uchiha rozpoznal podle jeho rtů, které mu pečovaly o krk, i podle hrudníku, jímž si k sobě jeho vypracované tělo tiskl.

,,Sasuke..." zasykl jeho starší bratr. Věděl, že to jeho sourozenci nedojde, ale pomalu tu bolest v boku přestával vnímat, mizela paralelně s narůstajícím vzrušením. Zatím co se k mladšímu tiskl volnou rukou našel onu podstatnou část svého oblečení.

Při tom oslovení mladšího zamrazilo. Nepamatoval si, že by ten muž kdy z úst vypustil jeho jméno, zvlášť v takové chvíli. Rozpalovalo ho to a děsilo zároveň. Ten hlas zněl tak autoritativně a přesto pokorně.

Zachvěl se z toho vzrušením. Svou tváří se otřel o jeho, pak ho chytil za špičku brady a přitiskl své rty k jeho.

Ty byly téměř okamžitě přijaty a Itachi se postaral, aby mu odpovídal stejně ne-li vášnivěji na tak důvěrné doteky. Dlaní ho pohladil po boku, krátce vydechl a ještě na sekundu zaváhal, než se sám přetočil pod něj a nechal bratra klečet v poněkud dominantnější pozici nad ním. Prsty mu vjel do černých vlásků v týle a stáhl si ho k sobě pro další polibek. Druhou rukou mu přejížděl po zádech podél páteře a když se o něj znovu Sasuke svým klínem otřel, tlumeně mu do rtů zasténal.

Sasuke se opřel o předloktí těsně vedle jeho hlavy, naklonil hlavu ke straně a prohloubil tak jejich polibek. Cítil, jak se každá část jeho těla třese nedočkavostí a touhou po tom, až do něj bude pronikat, pevně ho svírat a vzdychat mu do ucha. Přesně takové myšlenky ho teď ovládaly, ač by to nikdy nahlas nepřiznal - dost možná ani sám sobě v duchu. Věděl, že ty skryté tužby tam jsou, ale ta racionální část mozku je odmítala.

Nehledě na větší důvěrnost takové polohy Itachimu tahle pozice umožňovala k Sasukemu lepší přístup. Zatímco si bez přestání kradl pro sebe ty měkké polštářky a soupeřil s jeho šikovným jazykem mu dlaní zatlačil na páteř, aby si na sebe mladšího hrudníkem přitiskl a zároveň se Sasuke víc prohnul a dvěma prsty přejel po lince na jeho zadečku. Věděl, že se nikdo, ani sám Sasuke nesmí dozvědět, kdo tu s ním trávil noci. Jenže zakázaného chleba největší krajíc a už jen onen fakt, že se tohle nesmělo, byl sám o sobě vzrušující.

Sasuke se prvně odvážil, nebo spíš sám sebe přemluvil k něčemu trochu akčnějšímu a své rty přitiskl k jeho krku. Stiskl mezi zuby tenkou kůži a na to samé místo vzápětí vtiskl polibek. Nikdy se svými milenci moc nemazlil, nepotrpěl si na něžnosti, ale zároveň nic takového nevyžadoval po nich. Jenže tenhle muž byl jiný, neptal se, co se mu líbí, choval se k němu tak, jak uznal za vhodné a Sasuke zatožil po tom to zkusit taky, protože z pasivně přijímající pozice to bylo velice příjemné, třeba by mohlo i z té druhé.

Itachi to při nejmenším nečekal. Už minule se smířil s tím, že se Sasuke zapojovat nebude a tak ani nepředpokládal, že by se o něco pokusil. Kvůli tmě to nedokázal ani předvídat, takže když ucítil jeho horké rty a provokující zoubky na svém krku blízko citlivého místa, na vteřinu zatajil dech a lehce sebou trhl. Sasuke také zároveň s tím ucítil jeho nehty, kterými mu Itachi pozvolna přejel po zádech. Dovolil si zavřít oči, stejně jako je musel mít zavřené Sasuke, aby ho vnímal o to intenzivněji a nebyl rušen odhadováním jeho polohy a pomalu do něj dvěma prsty pronikl.

Sasuke se v ten moment přesunul na jeho hrudník, zároveň tak vyšel vstříc jeho prstům, a rty zmapoval jeho prsní svaly, místy se dokonce přesunul až na ramena, aby jim mohl věnovat stejnou rozkoš.

Uvědomoval si, jak velké násilí klade mysl jeho fyzickým potřebám, ale pořád nebyl úplně po psychiské stránce smířený s tím, co se tu děje.

Jeho starší bratr se od toho faktu, že jsou sourozenci, oprostil, už když se Sasukeho rtíky přitiskly k jeho rozpálené, bílé kůži. Mírně zvrátil hlavu a i mladší Uchiha musel poznat, že se mu zrychlil dech, o tepu nemluvě. Ne že by vždycky reagoval přehnaně, ale Itachi vnímal opravdu obrovský rozdíl mezi doteky a doteky od Sasukeho. Nehledě na to, že takhle se mu už dlouho nikdo nevěnoval. Chtěl ho oslovit oním osudným "bráško", naštěstí se však včas zastavil a jen prudce, trhaně vydechl.

Sasuke pořád přesně netušil, co provádí, přesto pokračoval. Ochutnával každý centimetr kůže, na který dosáhl, jen jeho rtům se vyhýbal, protože měl pocit, že už je zná, ačkoliv nevěděl, komu patří. Ve vedlejším efektu se mu povedlo i na chvíli vytěsnit ze svých myšlenek spory s bratrem. Soustředil se jen na člověka, který právě ležel pod ním a na jeho dobyvačné prsty mizející mu v útrobách.

Ty na chvíli zmizely, a když do něj jimi znovu starší Uchiha pronikl, šlo to o poznání lépe. Mírně je od sebe odtáhl, aby ho krok, ke kterému se nebezpečně rychle schylovalo, tolik nebolel. Byl to zkrátka jen reflex, který se časem otupí. Itachi stiskl svůj spodní, plnější ret mezi zuby, aby mu neuniklo něco, čeho by pak později zatraceně litoval. I když se to zdálo šílené a nemožné, celé jeho tělo a vzrušení, které ovládalo mysl, ho přemlouvalo... a Itachi začínal ztrácet vůli se kontrolovat.

,,Chci tě..." zašeptal tlumeně, ale naprosto zřetelně a rozhodně.

Sasuke cosi zvláštního zašimralo v podbříšku a jeho erekce se při těch slovech ještě o několik milemtrů víc vzpřímila. Nerozuměl tomu, co se děje, protože nikdy nic tak intenzivního nezažil, přitiskl své rty ze strany k jeho krku, těsně vedle ucha a trochu rozechvělým hlasem mu do něj na oplátku zašeptal: ,,Tak na co čekáš?" Vzápětí ta slova chtěl vzít zpět, jenže už bylo příliš pozdě a jeho tělo zalité hormony by s tím nejspíš ani nesouhlasilo.

Itachimu ta krátká větička ale stačila. Chytil Sasukeho za pas a o jeho zadeček a otřel svým vzrušením. Věděl, co řekl a snad se toho i sám vyděsil, ale byla to pravda. Skutečně si jeho tělo chtěl znovu přivlastnit, chtěl slyšet ty steny z jeho roztomilých, něžných rtíků.

Jednou rukou mladšího donutil se pozvolna posadit, zatímco pomocí druhé ruky se ubezpečil, že onen úhel nebude pro Sasukeho až tak bolestivý. Pořád do něj pronikal prsty, takže hned jak zmizely, nahradil je svým vzrušením. Špičkou do něj pronikl a oba ruce mu zlehka položil na boky. Nespěchal, jen jeho tělo držel tak, aby se mohl Sasuke pohnout jen jediným směrem a to přímo proti jeho klínu. Rychlost nechával na mladším sourozenci.

Ten takovou polohu znal velice dobře a stejně tak věděl, že je pro toho submisivnějšího poměrně bolestivá, přesto se jí nebránil. Obtočil nohy okolo jeho pasu, trochu se zaklonil a pozvolna mu vycházel pánví vstříc. Své ruce spojil za jeho krkem, a dokud se jeho přirození neotřelo o mužovo břicho, nedovolil si vydechnout.

Trochu to tlačilo a pálilo, ale nic jiného už ani nečekal, věděl, že za chvíli ty nepříjemné pocity odezní.

Itachi zalapal po dechu a mírně se prohnul. Pořád si nezvykl, jak neskutečně těsné tělo Sasuke má. Věděl, že takový způsob je zpočátku mírně bolestivý, ale jeho mladší bratr to zvládal s přehledem a bez protestů, možná proto měl Itachi chuť mu s těmi nepříjemnými pocity pomoci. Přeci jen to je jeho malý bráška, nedokázal mu ubližovat, když to nebylo vyloženě nutné. Jakmile Sasuke dosedl a trochu se vydýchal, chytil ho jeho tajemný společník za pas a stočil pod sebe, aniž by se od něj odtáhl. Položil ho na záda a políbil v jamce mezi klíčními kostmi, když v dlani sevřel kořen jeho chlouby.

Sasuke položil své dlaně na jeho kříž a sám mu vyšel vstříc. Pomalu si na podřízenou roli zvykal, přestože se mu zprvu vůbec nezamlouvala. Najednou viděl tu výhodu v kombinaci šikovných prstůo bepínajících jeho vzrušení a nástroje, který se dotýkal jeho prostaty. Prožitek z takového aktu se zdvojnásoboval. Všechny pochybovačné myšlenky odplouvaly.

Itachi sklonil hlavy a zasténal při dalším svém pohybu. Mohl se snažit kontrolovat, ale nechtěl. Ne když tu je s někým, pro koho by udělal všechno a ne když má pod sebou tak úžasné tělo. Možná trochu pevněji zaryl nehty do jeho boků. Mimo červených značek od jeho rtů na krku bude mít jeho bladší bráška pravděpodobně i škrábance, ale v téhle situaci to mělo spíš pozitivní efekt. Pomalu přejížděl rukou po Sasukeho údu zatímco ten jeho mizel v bratrově těle stále intenzivnějšími a hlubšími přírazy, jimiž neomylně zasahoval onu citlivou uzlinku. Naklonil se k němu a provokativně ho začal kousat do hebkých rtů.

Sasuke si něco takového nenechal jen tak líbit a kousnutí mu oplatil, šlo spíš o laškování než vyložený útok. Sasuke ho pokrčil nohy, chodidly se zapřel o matraci a o něco víc od sebe oddálil kolena, protože jak mužovy boky narážely do jeho stehen, cítil, že se mu na kůži tvoří menší podlitiny. Kdyby si toho Itachi někdy nějakou náhodou všiml, vysvětlovalo by se mu to hodně špatně, ačkoliv v posledních pár dnech pochyboval, že by ho to vůbec zaujalo.

V tu chvíli skutečně ani nemohl tušit, že jeho vlastní bratr si právě dovoluje ochutnávat jak jeho rty, tak celé jeho tělo. Pozvolna zrychlil své pohyby ruky v jeho klíně, prsty se zastavil na špičce a ukazováčkem ho podráždil, když obkroužil korunku, skončil na uzdičce. Po chvílích dokonce i měnil úhel pronikání, aby to byl pro Sasukeho neustále nový pocit, ale vždy volil tak, aby se otíral o to místečko působící slast. Sám už měl co dělat, aby se zvládl nadechovat a tak se odpoutal od jeho rtů a špičkou jazyka zavadil o jeho bradavku, kterou následně stiskl zuby, pustil a vsál mezi horké rty.

Sasuke se zrovna mezi svými zuby tiskl vlastní jazyk, když pocítil první záchvěv orgasmu. Postačilo mu pár výraznějších přírazů a tahu rukou po jeho chloubě, aby došel vrcholu. Na němž opět nevěděl, čí jméno má zasténat.

Po doznění poslední vlnky, už jen vnímal zpola přírazy, které měly přivést k vrcholu i jeho společníka.

I tak si ale nemohl nevšimnout, že se od něj jeho společník odtáhl ještě dřív, než sám vyvrcholil. A vzhledem k tomu, že Sasuke ležící vysíleně pod ním nic neviděl, ale také ani nic necítil, musel muž zkrátka přestat. Skutečností bylo, že když naposledy Itachi ležel v posteli a poslouchal, jak dlouho se jeho mladší sourozenec sprchuje, došlo mu, že takového... ponížení ho mohl ušetřit. Po chvíli Sasuke rozpoznal, že si lehl vedle něj a hlubšími nádechy se z tak náročné fyzické aktivity vydýchával.

Saskemu chvíli trvalo, než mu došlo, co se stalo. Uvnitř sebe necítil nic jiného než zbytky lubrikačního gelu, nechápal, proč se muž odtáhl, ale asi ho to ani nezajímalo. Snad mu to jen ušetřilo zbytečných navýšených deset minut ve sprše.

Beze slova se zvedl z postele, nahmatal po slepu své oblečení a začal se do něj soukat. Teď už neměl jediný důvod tu zůstat, to jim bylo jasné oběma.

Když se navlékal do vesty, znenadání ho zezadu objaly dvě ruce a prsty jedné mu jeho oblečení neznámý muž s obratností zapnul zip. Pak mladší Uchiha ucítil jeho horký dech na zátylku a něžné rty, které se ho jen letmo dotkly zezadu na krku.

,,Budu se těšit," zašeptal onen zvláštní hlas a téměř ve stejnou chvíli, kdy se Sasukemu z očí svezl černý šátek i klaply vstupní dveře.