Panu učiteli s láskou 27. - KONEC

Dneska mi napsala jedna moje spoluhráčka z RPG, že tu není poslední díl... Pamatju si, že jsem ho posílala jen těm, co komentovali předchozí díly, ale... komentářů je tam z "extrémně záhadných" důvodů víc než 10, tak tu po roce máte konečně konec, i když většina věrných už ho četla a komentář psala na email, takže to znovu komentovat nemusíte ^_^.

---

Barva míjela barvu. Narutovi několikrát málem ujela noha, ale vždycky byl svým kamarádem včas chycen.

,,Já chci pryč, Sasuke," opakoval blonďák neustále chvějícím se hlasem.

,,Klid, nedívej se hlavně dolů," snažil se ho Sasuke utišit. Klidně by mu řekl, ať odejde, když je zbabělec, ale nemohl, protože pomoc nutně potřeboval, jinak by to nestihl včas.

,,Seš jak posedlej," mumlal si Naruto spíš pro sebe.

,,Je to fakt důležitý," namítl Sasuke a rychle vyměnil černou barvu za bílou.

,,Je tady na nás tak debilně vidět, fakt se divim, že ještě někdo nezavolal poldy." Naruto neustále protestoval, jen aby je dostal co nejdříve dolů. Neměl rád výšky a už vůbec ne, když v nich museli provádět tak riskantní činnost. On nepatřil mezi umělce, spíš rád zanechával odkaz, něco, co bude říkat, že tu jednou byl, Sasukeho důvody však byly naprosto odlišné. Neviděl to jako vandalismus ani jako svůj podpis, chtěl jen dělat něco, co ho bavilo a v čem si věřil. Jenže ani to dnes nebyl ten důvod, proč tu s Narutem viseli v takové výšce.

Itachi se zastavil u jedné z lamp u silnice vedoucí k novému mostu a odhrnul si rukáv, aby zkontroloval čas. Ještě měl deset minut, což mu naprosto přesně vycházelo. Jen netušil, jestli má jít na most, nebo pod něj. Usoudil však, že když Sasuke napsal u mostu, tak by na něj neměl lézt. Tiše si povzdychl a přelezl zábradlí, aby ho nemusel obcházet a zbytečně se nezdržel. Upřímně vůbec netušil, co očekávat. Minimálně hledal očima postavu Sasukeho, ale v pološeru mu to dělalo značné problémy.

Hodiny ukazovaly deset minut před dvanáctou, když se nohy obou mladíků dotkly konečně pevné půdy.

,,Mizím, než se tady ukážou poldové." Naruto naskládal všechny spreje do batohu a přehodil si ho přes rameno. ,,Ty nejdeš?" podivil se Sasukemu, který jen seděl na zemi a usmíval se jako matka nad svým prvním dítětem.

,,Ne..." zavrtěl odmítavě hlavou. ,,Ale ty vypadni," řekl s úšklebkem. ,,A dík za pomoc." Sice to bylo za trest, ale ani tak to Naruto dělat nemusel a vlastně mu tím dokázal, že jejich přátelství je pořád silnější než všechny ty beznadějné vztahy, které oba udržovaly.

I na nich však Sasuke hodlal dnešní večer zapracovat, jen k tomu potřeboval bratrovu přítomnost...

Itachi stál před mostem o půlnoci, ale už tu bylo pár odstavených vlaků, takže i když se rozhlížel, nemohl ho nikde najít. Trochu se polekal, že se mladšímu něco stalo. Zkusil tlumeně zavolat jeho jméno a zaposlouchal se, jestli se neozve odpověď.

Sasuke si jeho siluety okamžitě všiml a zamával na něj, aby za ním přišel. Srdce se mu při tom rozbušilo rychleji než kolibříkovi. Vůbec si nepřipravil slova, vlastně nad tím ani neuvažoval, a přece toho měl na jazyku tolik.

Itachi absolutně netušil, co tu Sasuke bude chtít a proč si vybral tohle místo. Na promluvu jsou přece vhodnější prostory... i časy. Na nic se ale neptal a zkrátka se vydal za svým mladším bráškou. Upřímně se mu ulevilo, když poznal, že je to skutečně on a že vypadá živý a zdravý.

Sasuke se usmál a vzal obě jeho ruce do svých, když k němu přistoupil.

,,Myslel jsem si, že nepřijdeš..." zamumlal trochu rozpačitě, aniž by se mu u toho díval do očí, ale nakonec tu odvahu přeci jen našel a zvedl k němu pohled. ,,Chtěl být ti, něco říct, bráško... teda spíš dát... jen, nejsem si moc jistej... teda nevím, jestli..." Sasuke se opřel čelem o jeho hrudník a povzdechl si sám nad sebou. ,,Promiň," hlesl.

Itachi netušil, proč je takhle rozrušený a co se děje, ale něžně mu jednou rukou tu jeho stiskl a druhou konejšivě objal.

,,Ani na sekundu jsem nezauvažoval o tom, že bych nepřišel," ujistil ho šeptem a zlehka políbil do vlasů. Takhle mimo ho ještě nikdy neviděl, chtěl mu alespoň na vteřinu dát pocit, že je všechno v pořádku, ačkoliv sám vůbec netušil, kam se dnešní noc ubírá.

Sasuke se od něj odtáhl, podíval se mu znovu do očí, jako kdyby chtěl něco říct, ale nakonec jen mlčel, chytil ho za bradu a natočil mu hlavu směrem k mostu.

Na jeho přední ještě donedávna bílé části teď schlo Sasukeho poslední dílo. Byli na něm jeho oblíbení andělé. Jeden stál, měl dlouhé černé vlasy a podával druhému klečícímu anděli se zlámanými křídly pomocnou ruku. Ten se po ní váhavě natahoval, zatímco ve volné ruce mu nabízel krvácející srdce.

,,Nevím, jestli o to budeš stát, je to spíš za trest než za odměnu..." zašeptal mu při tom Sasuke do ouška.

Itachi stál a chvíli jen překvapením rozšířenýma antracitově černýma očima sledoval ten překrásný výjev, který říkal tolik vět, jež ani nemusely být vysloveny. Zvedl ruku a dlaň si přitiskl ke rtům, beztak nebyl schopen promluvit. Viděl, ale nedokázal tomu pořád uvěřit. To, co Sasuke vytvořil... spustil ruku, aniž by od výjevu odtrhl zrak.

,,Bráško..." zašeptal sotva slyšitelně a konečně se na něj otočil, vzal jeho tvář do dlaní, naklonil se tak, že se málem opíral svým čelem o to Sasukeho, ale mlčel, skutečně nedokázal říct nic víc, i kdyby chtěl. Z takové blízkosti si musel mladší Uchiha všimnout, že se jeho bratrovi lesknou oči víc, než jak to u těch onyxových duhovek bylo běžné.

Sasuke mu věnoval jeden z těch mála upřímných úsměvů, které občas rozdával a opřel se dlaněmi o jeho hrudník.

,,Já... miluju tě," zašeptal, než se přitiskl k jeho rtům. Nelíbal ho, jen se k němu tiskl, aby mu dal potřebný čas na vzpamatování. Bál se, že se Itachi bude zlobit a donutí ho to zase přetřít, ale takovou reakci... takovou nečekal.

Ani si nebyl sám sebou jistý, jestli dokáže ta slova vyslovit, jestli vůbec plně chápe jejich význam a jediný způsob, jakým uměl své emoce dát světu najevo, byly různě po městě na zdech budov a ten nejhlubší cit se vyjímal nad tím vším.

Itachi zavřel oči, lehce se odtáhl a prudce nadechl, znělo to jako vzlyk, ačkoliv neplakal. To bylo vidět... stejně jako to, že k tomu neměl moc daleko, i když se hlídal. Chytil ho rukama kolem hrudníku a hlavu si opřel o místečko mezi krkem a ramenem, přičemž si ho k sobě natiskl ještě pevněji.

,,Já tebe taky, Sasu... já... tohle je.. strašně moc... a..." nakonec to vzdal a jen mírně zesílil stisk, jako by ho už nikdy nechtěl pustit. V životě neviděl nic krásnějšího a nikdy netoužil víc slyšet něco jiného než to, co právě bratrovy rty vyslovily.

Sasuke ho letmo políbil do vlasů a sám ho pevně objal.

Šlo jen o jednoduchou malbu bez hlubších detailů, ale řekl jí toho tolik, víc než by kdy sám dokázal slovy, měl strach, že to Itachi nepochopí, nebo se lekne, ale stál tu s ním... stál a sám nenacházel slov.

Sasuke momentálně ani nic slyšet nepotřeboval, pochopil všechno a i kdyby Itachi neřekl vůbec nic, nezlobil by se. Všiml si toho... všiml si toho už včera, věděl, proč se tak chová a věděl, co se děje s ním samotným. Teď si to konečně dokázal připustit a plně se těm pocitům odevzdat.

Jeho starší bratr mu vjel prsty do havraních vlásků a lehce zvedl hlavu, aby se mohl rty přiblížit k jeho oušku a zašeptat úplně tiché: ,,Děkuju..."

Po chvíli se narovnal, aby mu viděl do tváře, k níž měl jemně přitisknutou jednu dlaň. Sledoval ty spokojené, krásné černé oči s kovovými odlesky, hlubokými jako oceán, ve kterém se dobrovolně rozhodl utopit. Neexistovala další slova, která by teď mohl říct. Ale vším, co dělal dával najevo svůj vděk a snad i dojetí, protože tohle bylo něco... překrásného.

Sasuke jen odmítavě zavrtěl hlavou.

,,Ne... já děkuju tobě." Natočil hlavu do strany, aby se konečně setkal s jeho rty. Vzal mezi ty své jeho spodní a jen lehce po něm přejel jazykem.

Oba teď dost riskovali, z lamp u mostu sem dopadala spousta světla a mohl je tu kdokoliv vidět, ale Sasukemu to v tu chvíli bylo úplně jedno.

A pravděpodobně na tom byli oba stejně. Itachi rty pootevřel a špičkou jazyka se jemně dotkl těch jeho, než se do Sasukeho hebkých rtů vnořil. Konečně ho políbil se vším všudy, ale tentokrát to nebylo tak agresivní, nebo prudké. Starší Uchiha ho dlaní v týle zlehka podpíral a tiskl si tak jeho rtíky k sobě, zatímco druhou rukou kolem jeho pasu si skoro jistil, aby mu nikam neutekl. I starší Uchiha moc dobře věděl, jaké city ho vážou k mladšímu bráškovi. A nehodlal se jim ani trochu bránit.

Sasuke ho pevně objal, naklonil hlavu ke straně a nechal ho, ať se zmocní jeho rtů. Sám na jeho polibky odpovídal, ale nepřebíral vůdčí roli, užíval si každé pohlazení jeho jazyka, jako kdyby to bylo bratrovo vlastní poděkování.

Chtěl se s ním zase milovat, ale ne proto, že sex byl nedílnou součástí každého jeho dne, ale proto mu chtěl dát najevo, jak moc si ho váží a co všechno by pro něj udělat. Přál si líbat každou část jeho těla, nechat ho do sebe proniknout a sténat jeho jméno, a pak mu usnout spokojeně v náručí. Cítit vůni a teplo jeho těla.

Itachi byl v tu chvíli až moc zmaten ,aby si uvědomil, co chce. Ale věděl jistě, že je šťastný. Držel si mladšího černovláska těsně u sebe a věnoval mu jemné polibky, překvapivě tentokrát nekousal, jen si užíval to křehké spojení dvou osob, co patřili k sobě. Všechno mu to přišlo tak rychlé, že si pořád nedokázal uvědomit, pro co, nebo lépe řečeno pro koho se Sasuke rozhodl.

Ten opětoval všechny něžnosti, které mu momentálně Itachi projevoval, když periferně spatřil několik kuželů ostrých světel. Znal je. Až moc dobře. Rychle se od bratra odtrhl, aniž by mu něco vysvětloval, sevřel jeho ruku pevně ve své a přiměl ho k běhu. Z toho by se nevylhal, měl už zaznam, hned by si ho s tou graffitou spojili. Navíc on na rozdíl od nich věděl, kam utíkat.

I v té tmě přesně věděl, kde je co za výmol, a kde by mohl upadnout. A hlavně v jisté části mostu tušil ukryt.

Itachi sice tak pohotově ani reagovat nemohl, protože se snad nikdy ničeho ilegálního nedopustil, ale byl inteligentní a rychle pochopil, co se děje. Neříkal proto ani slovo, na nic se neptal a držel krok se svým mladším bratrem, který se tu očividně víc jak dobře vyznal. Už ale pochopil. Že pár cákanců na plátně se draží za miliony, zatímco dílo, co ničemu v podstatě ani neškodilo, bylo ilegální a jeho tvůrce měl být potrestán. Sasuke tyhle zákony respektovat nikdy nebude, ale Itachimu už to nevadilo, protože poznal, jak hloupé jsou.

Sasuke najednou prudce zatočil, tak, že málem Itachiho strhl k zemi, když ho natiskl do výklenku v ve zdi mostu. Pak si jen přiložil ukazováčkem ke rtům a snad ani nedýchal.

Bezprostředně po tom okolo nich prošlo několik osob v informě, světla klouzala všudemožně, ale do výklenku nezavítala.

Jakmile se ztratili v dálce, přitiskl se Sasuke opět k bratrovým rtům.

Itachi stále se trochu rychleji nadechujíc z předešlého běhu jeho polibky přijal sám mu je hned začal oplácet. Pak je ale opustil jednou rukou mu lehce naklonil hlavu ke straně a rty se přitiskl k jeho krku. Ale Sasuke neucítil jeho zuby, ani rty, co by tvořily modřinky, jak to doposud vždy bylo. Starší Uchiha se poprvé nechoval tak agresivně a i přes to, že z něj autorita přímo vyzařovala, byl něžný. Přejížděl po jeho hebké bílé šíji, pod spodní čelistí rty pootevřel a jazykem ji obkreslil až k oušku, o jehož lalůček špičkou zavadil a hned na to ho mírně stiskl měkkými rty. V tu samou chvíli jeho prsty pronikly za lem Sasukeho trička, ale jen pomalu přejížděly po křivkách, které už tak dobře znal a přece se jich musel znovu a znovu dotýkat.

Sasuke si rozepnul bundu, aby se k němu Itachi mohl lépe dostat. Sice se teplota pozvolna blížila nule, ale jemu bylo momentálně takové teplo, že to vůbec nevnímal. Sám pak prsty vklouzl za lem Itachiho kalhot a pohladil ho. Dělal podobné věci často a vždycky s někým jiným, teď už však věděl, že už takhle před sebou nikoho jiného mít nechce. Toužil jen po bratrově těle, po jeho slovech a po jeho objetí.

Itachi na sekundu pootevřel rty a prudce se nadechl, když se ho Sasuke takhle dotkl. Chtěl ho, ale neměl potřebu na něj být hrubý, jako to tak doposud měl. Dlaněmi mu přejel po bocích a zezadu vjel za lem kalhot na zadeček, který jemně stiskl. Rty se dotýkal linií klíčních kostí a krku, někdy si kůži mezi rty vsál, ale pustil ji dřív, než by zanechal stopu.

Sasuke prudce vydechl, když ucítil Itachiho ruce na svém pozadí. Zase ten pocit, kdy ho cosi zašimralo v břiše a nešlo jen o vzrušení. Tenhle stav mu navozovala už jenom samotná Itachiho přítomnost. Slyšel o lásce ve spojitosti s motýlky v břiše, ale nečekal, že se to k tomu dá až tak dokonale přirovnat.

Teď už vklouzl za lem Itachiho kalhot oběma rukama, nejrpve se ho jen lehce dotýkal, ale s každou uplynulou vteřinou, kdy se neustále zvětšovat, už neodolal a začal po něm pravidelně přejíždět.

Starší tmavovlásek se kousl do rtu a donutil se k hlubokému nádechu. Jednou rukou mu přejel po stehně a zastavil se na boku u Sasukeho kapsy. Upřímně netušil, že bude jeho mladší bráška myslet na všechno. Nemohl ho tu moc vysvlékat, ale otočil ho tak, aby se mohl opřít zády o zeď výklenku a mírně se sklonil, když mu vyhrnul tričko a jazykem obkroužil jednu bradavku, kterou pak stiskl mezi rty a něžně sál. Mezitím mu dlaň položil na podbřišek a jen jemně po něm přejel. Špičky prstů zavadil o stříbrný knoflíček.

Sasuke se otřásl zimou, Itachiho sliny měly v ten moment úplně jiný účinek, než když spolu leželi v posteli.

,,Itachi..." zašeptal a přitáhl si ho ke svým rtům, jednu ruku ale stále nechával v jeho kalhotách. Dlouho to však nevydržel, musel zabloudit i za kraj spodního prádla. Pevně ho uchopil a palcem obkroužil naběhlý žalud.

Starší Uchiha mu do rtů prudce vydechl a šikovnými prsty mu kalhoty rozepnul a nechal spadnout. Nezapomínal ale, že tu je trochu chladněji a zatímco dlaní přejel po jeho klíně přes spodní prádlo, druhou ho konejšivě hladil po vnějších i vnitřních stranách stehen. Natiskl se k němu a tak vlastním tělem zabránil, aby byla Sasukemu zima a rty se chvíli jen otíral o ty bráškovy, než ho znovu políbil.

Ani Sasuke už se nedokázal víc udržet, ale ten mu stáhl rovnou i spodní prádlo. Dnes by se k němu sklonil dobrovolně a vzal ho do úst, jenže vzhledem k okolní teplotě to nebyl asi nejlepší nápad. Odtrhl se tak na moment od jeho rtů a začal ho v pravidelném poměrně rychlém tempu honit. Nespustil ho při tom s očí, chtěl vidět každou jeho reakci.

Mohl tak sledovat vzrušení z těch doteků a stisku jeho prstů a přemáhanou slast. Po chvíli donutil svého staršího bratra i tlumeně vzrušeně zasténat. Obě ruce mu obtočil kolem pasu, aby si mohl na prsty nanést trochu gelu, tušil, že takhle venku to bude Sasukeho studit trochu víc, ale věděl, že to brzy přejde.

Druhou ruku zahákl za okraj boxerek a pomalu je stáhl. Jemně zachytil Sasukeho zápěstí, protože ho doteky mladšího pomalu ale jistě dováděly k vrcholu a odtáhl ho od svého klína, pak k němu přistoupil a dýchl mu něžně na krk, když se jeho vzrušení otřelo o Sasukeho chloubu.

Sasuke sledoval každý jeho krok, a jakmile měl na prstech dostatečné množství lubrikantu, sám ho v zápěstí sevřel a přiložil si jeho prsty ke svému otvoru. Musel skousnout vlastní ret, aby nevyjekl, nestudil oto nic méně než kostka ledu, přesto pokračoval dál. Zatlačil na Itachiho ruku a nechal v sobě zmizet první dva články jeho prstů.

Itachiho jeho postup překvapil, ale nehodlal na něj dnes být hrubý. Volnou rukou mu pokrčil a zvedl nohu do úrovně svého pasu. Pak do něj pomalu prstem pronikl a svou ruku přemístil do Sasukeho klína, kde ho stiskl v dlani a bříškem ukazováčku přejel po uzdičce. Rty vyhledal ty jeho a polibky postupně začal prohlubovat. Byl trochu zmaten sám ze sebe, vždycky si myslel, že nedokáže něco takového dělat, aniž by svému společníkovi nijak neublížil. Ale se Sasukem se ani tolik nemusel namáhat. Na romantiku nikdy nebyl a na jemnosti v sexu už vůbec ne, ale teď měl zkrátka potřebu ho milovat a při tom konejšit, laskat a něžně hladit.

Sasuke pořád cítil, že je rozhozený z toho, co mu před chvílí ukázal, což mu na tváři mimoděk vykouzlilo spokojený úsměv.

Nechal nohu tak, jak mu ji Itachi nastavil a ještě mu ji obtočil kolem pasu, aby k němu měl lepší přístup. Věděl, jak moc bolí zanedbání přípravy, ale na druhou stranu mu byla neskutečná zima, což nutilo jeho svaly se stahovat. Musel se proto natisknout k bratrově tělu, aby si pro sebe získal kousek tepla navíc.

A bratrovo tělo to jeho u sebe ochotně přijalo. Protože byl Itachi o dost větší, než Sasuke, perfektně ho zakryl a sám zahřál, zatímco pozvolna přidal druhý prst a pomalu jimi v jeho těle pohyboval. Věděl přesně, co a jak, aby ho nakonec přeci jen donutil zvyknout si. Navíc Sasuke už dávno nebyl začátečník. Prsty staršího černovláska přejely po Sasukeho chloubě od špičky až ke kořeni a ten pohyb pak pomalu znovu a znovu opakoval.

Sasuke mu slabě zasténal do ucha, když si opíral hlavu o jeho rameno. Příležitostně se mu rty otřel o krk, nechtěl používat jazyk, aby Itachimu nebyla pak zbytečně zima. Ruce podvlékl pod jeho pažemi a zakotvil s nimi na zádech. Tak se k němu mohl dokonale přitisknout a zahřát se. Navíc se Itachiho prsty začaly samy v jeho těle ohřívat a každý průnik se tak stával snesitelnějším.

Když ho na sebe takhle Sasuke natiskl, nezabránil Itachi tomu, aby se o sebe jejich vzrušené klíny otřely a to ho donutilo znovu zalapat po dechu. Chytil ho za pas a zvedl tak, že Sasuke musel obtočit nohy kolem bratrových boků, aby nespadl a tím se mu vybídl a zpřístupnil ještě víc.

Itachi prsty v jeho těle lehce oddálil od sebe, aby ho co nejlépe dokázal připravit na mnohem větší nástroj, uvěznil ho mezi vlastním tělem a stěnou a volnou rukou mu vjel do vlasů, aby mu mohl jemně naklonit hlavu ke straně a proniknout hlouběji do jeho úst. Starší Uchiha zavřel oči a krátce do Sasukeho rtíků vydechl.

,,Jsi krásnej, víš to...?" zašeptal tiše, než mu jazykem opět pronikl do úst, aby obnovil ten přerušený polibek.

Sasuke na to neodpověděl, nechtěl se odpojit od jeho rtů, ale svůj atraktivní vzhled si uvědomoval až moc dobře a rád toho zneužíval, věděl však, že tak to Itachi nemyslel. A od něj ta hodnotící slova zněla mnohem lépe než od kohokoliv jiného.

Silně obemkl nohy kolem jeho pasu a ruce opět přesunul na jeho ramena, aby získal větší stabilitu, až do něj bude jeho bratr přirážet.

Když ze Sasukeho těla Itachiho prsty zmizely, chytil ho starší Uchiha za zadeček a spolu s tím, že ho trochu nadzvedl, ho i mírně dlaněmi zpřístupnil pro svůj vpád. Špičkou svého vzrušení se otřel o jeho zadeček a mírně se odtáhl od jeho rtů, aby mu na ně mohl horce dýchnout. Skoro jako by se beze slov ptal, jestli smí. I přes všechno to vzrušení a potřebu vlastního uspokojení věděl, že kdyby nebyl dostatečně připravený, tak by mu mohl ublížit a to nechtěl.

Sasuke na něj ale sám dosedl, cítil, že je připravený víc než dobře. Itachi v něm tak hned po prvním proniknutí zmizel téměř celý.

,,Nhh..." Sasuke zalapal po dechu a znovu jejich rty spojil v polibek, aby mu mohl dát najevo, jak moc si toho jeho ohleduplného přístupu váží.

,,Sas... ahh..." Druhá část jména mladého Uchihy byl zpola přeměněna ve slastné zavzdychání a z části ji utlumily Sasukeho hebké rtíky. Itachi mu rukama pevně chytil za boky a jediným přírazem do jeho těla vklouzl úplně. Musel naklonit hlavu ke straně, aby se mohl trhaně nadechnout. Na zimu už dávno zapomněl, jeho tělo se teď staralo o úplně jiné věci. Rty mu přejel po krku podél tepny a přitiskl je k jamce za ouškem.

Sasuke bříšky prstů obkreslil jeho krční obratle a mírně se nadzdvihl, aby ho do sebe mohl nechat vzápětí zase vklouznout. V takové poloze se mu ale nepohybovalo zrovna nejlépe, byl víceméně odevzdaný Itachiho rukám a jeho odhadu ohledně rychlosti a hloubky přírazů.

,,Nikdo tu není..." zašeptal mu do ouška. ,,Můžeš sténat hlasitějc," zavrněl. Všiml si, že se Itachi moc po hlasové stránce neprojevuje, při tom jemu se to tak líbilo a umocňovalo to jeho vlastní vzrušení.

Starší Uchiha se skutečně vždy pečlivě hlídal, ačkoliv mu to často a především se Sasukem dalo dost práce. Nedokázal se prostě úplně oprostit od reality, ale mladší černovlásek mu k tomu dost pomáhal. Kousl se do rtu a na sekundu mírně zaklonil hlavu, když se mu podařil správný úhel a on ucítil, jak se Sasuke jemně zachvěl. Ten pocit, že si může brát někoho, po němž tak dlouho toužil a zároveň vědět, že jeho tělo není to jediné, co mu teď patří... se nedal popsat slovy.

Sasuke tiše zasténal a na skousnutý ret ho lehce políbil. Rukama se ho při tom pevněji chytil, aby mu umožnil do sebe lépe pronikat.

,,Takhle jsi sladkej..." zašeptal, když viděl ty přivřené uhlové oči a ret stisknutý mezi jeho vlastními zuby.

Itachi zachytil bratrův pohled a přerývavě se nadechl.

,,To ty... pořád," vydechl vzápětí tlumeně a tvář prudce se k němu sklonil, aby tvář schoval mezi Sasukeho rameno a krk a utlumil tak slastné zasténání. Ačkoliv to nebyla jednoduchá poloha, staršímu očividně nedělalo problémy přírazy zrychlovat a také do něj takhle mohl pronikat hluboko. Čím hlouběji, tím delší dobu se v jeho těle otíral o tu citlivou uzlinku.

Sasuke ale jeho sténání stejně slyšel, protože měl rty blízko jeho ucha.

,,Itachi... já..." sám přivřel oči, zaklonil hlavu jak jen to přes zeď šlo, a pak se předklonil s polohlasitým výkřikem přes jeho rameno, zároveň s tím potřísnil bratrovi bundu. ,,Promiň..." vydechl, jakmile si uvědomil, co svou nepozornosti provedl.

Itachi dosáhl vrcholu jen několik přírazů po něm, opřel se dlaní o zeď vedle Sasukeho hlavy a druhou ho chytil kolem pasu, aby nespadl, až se postaví na nohy. Hlasitě vydechoval a snažil se zklidnit svůj tep, který cítil až ve spáncích.

,,Já mám pocit... že jsme... nastejno," vydechl s tichým zasmáním na konci nádechy přerušované věty a jemně se přitiskl k jeho rtům. ,,Sasuke, já jenom..." odtáhl se a zadíval se mu do očí. ,,Nikdy jsem ještě s nikým... nespal, aniž bych mu nějak neublížil..." vydechl trochu překvapeně sám nad sebou.

,,Mně si neublížil nikdy," zavrtěl Sasuke odmítavě hlavou a pomalu se postavil na zem. Ruce na jeho těle ale nechal. ,,A jestli jde o... o tvůj hrubší přístup, tak..." naklonil se k jeho oušku, ,,vůbec mi nevadí," následně olízl chrupavku a lehce skousl, tak aby ho nezranil. Potom nechal hlavu položenou na jeho rameni, jen u něj stál a objímal ho, aniž by myslel na to, že má pořád staženou dolní vrstvu oblečení.

To jeho starší sourozenec ale starostlivě napravil, když mu kalhoty i spodním prádlem natáhl a dooblékl se i sám, než mu prsty něžně přejel po tváři a rty se dotkl jeho čela.

,,Budu si to pamatovat," pousmál se a položil mu hřejivou dlaň na tvář. Nikdy by nevěřil, že se tohle může stát.

,,Stejně ti to budu vždycky připomínat..." Sasuke položil svou dlaň přes tu hřbet jeho ruky.

Netušil, jak dlouho to spolu vydrží, ale byl si jistý, že mu zůstane věrný, neudělá tu samou chybu jako Hidan. On o něj nepřijde, neudělá nic, čím by mohl ranit jeho srdce.

Itachi mu věnoval krátký úsměv, sklopil pohled a pak jeho dlaň sklouzla po tváři, krku až k rameni. Nakonec zakotvila v hřejivém bezpečí té Sasukeho a starší černovlásek navzájem propletl jejich prsty. Až pak zvedl hlavu znovu se zadíval do těch onyxových očí mladšího bratra. Nevěděl, jak se na tohle bude tvářit jeho morální svědomí, ale tušil, že ho dozajista přebije jednoduchý fakt, pro který by udělal všechno na světě. To, že je Sasuke šťastný. Bylo jedno, jestli tu překrásnou malbu na novém mostě později někdo zničí nebo přetře. Důležité bylo to, že onen dlouhovlasý anděl konečně pomohl klečícímu vstát a nabízené srdce přijal.