Censored 34.

Krize přichází.

---

Sasuke se šel hned do pokoje převléct, před plátno výjimečně nešel, nechtělo se mu. Místo malování se natáhl do postele a po dlouhé době vyhrabal v šuplíku mp3 přehrávač se sluchátky, aby se trochu odreagoval v tom ponurém domě.

Proto musel být hodně vyděšený, když mu někdo decentně poklepal na rameno. Kiba stál přímo vedle jeho postele, skláněl se nad ním a v prstech držel drátek od jednoho sluchátka.

,,Fuj... co se děje?" trhl sebou Uchiha. Vůbec neslyšel, že by Kiba klepal, natož otevíral dveře. Navíc večeři odmítl, tak co se stalo?

,,Omlouvám se, pane," Kiba se snažil tvářit vážně, ale koutky mu cukaly, to šlo poznat. Sasukeho obličej musel vypadat vážně prvotřídně. ,,Klepal jsem, ale vy jste neodpovídal. Někdo s vámi chce mluvit..."

,,Kdo?" zeptal se Sasuke trochu nedůvěřivě. Pochyboval, že za ním přišel Itachi. Ten by za ním neposílal Kibu a Kiba by se o něm nevyjadřoval jako o "někom", zkrátka by řekl jeho jméno. Jenže kdo mimo Indry by ho navštívil zrovna tady?

Kiba trhl rameny a zvláštně zkroutil rty. Pak se mírně poklonil a vyšel ze dveří... a podržel je mladé blondýnce. Měla na sobě jako vždy perfektně padnoucí džíny a světle modrou halenku. Když zachytila Sasukeho překvapený pohled, na chvíli se zadívala na své ruce, pak se otočila a Kiba s přikývnutím za sebou zavřel dveře.

,,Co jsem provedl tak děsnýho, že mě přišla navštívit tak moc milá... heh... ženská." Sasuke jí příliš pozornosti nevěnoval, jednoduše se posadil znovu na postel a do jednoho ucha si dal sluchátko. Nešlo o její pohlaví, Sasuke obecně proti dívkám nic neměl, jen ta jedna konkrétní mu dost vadila. Od začátku se k němu chovala jako k nežádoucímu hostovi.

,,Já jsem..." kousla se do rtu a znovu ohlédla ke dveřím, jako by ještě uvažovala o tom, že zmizí. ,,Na tý firemní večeři ses choval dobře," začala menší poklonou neklidně dál postávajíc u dveří.

,,Co chceš?" zeptal se Sasuke s povzdechem. ,,Sorry, ale zrovna ty mi nestojíš ani za tu přetvářku a pochválit si mě nepřišla, tak k věci." Sasuke znal lidi jejího typu, obvykle se na druhé ani nepodívají, nevědí o existenci mnoha osob v jejich okolí, vzpomenou si na něj, až když je k něčemu potřebují. K něčemu, co opět přinese výhody jen jim samotným.

Ino si povzdychla a nervózně se zadívala na podlahu.

,,Já sem jenom chtěla... chtěla se tě zeptat na to... má.. má Itachi přítelkyni...?" Zvedla k němu pomněnkové oči, a když viděla jeho tvář, radši se rozmluvila jako kolovrátek. ,,Nikdy jsem ho s nijakou neviděla a... a já vím, že mám tuhle roli jenom hrát, ale když... prostě, on... nevím, myslela sem, že ho alespoň trochu víc poznám, když budeme trávit čas spolu a on je tak uzavřený, a i když se chovám přesně tak, jak mám ve smlouvě, tak se víc věnuje tobě a..." přerývavě se nadechla. Červenala se a nedívala se mu do očí. Takhle se poznala vždy pravda. Protože věci, za které se člověk stydí, se nedají předstírat.

,,Jestli čekáš, že s tebou bude spát, tak to vzdej. Nejseš jeho typ, absolutně ne." Sasuke se zhluboka nadechl. K vlastní orientaci by se jí beze všeho přiznal, ale Itachiho prozrazovat nemohl. On to na rozdíl od něj držel v tajnosti a říct to Ino - to už by to rovnou mohl jít vytroubit někam do rozhlasu. Sice ji moc neznal, ale odhadnout lidi uměl poměrně dobře.

,,Zato ty," povzdychla si a udělala dva kroky jeho směrem. Bylo těžko poznat, jestli si jenom rýpe, nebo snad něco tuší. ,,Já s nim nechci... dobře, neřikám že nechci, taky kdo by nechtěl, je to kus, ale nemusim s nim nutně spát, jenom si připadám jako ta loutka, co ji přivážou na nitky. Kdybych se k němu dostala trochu blíž, alespoň aby se mnou normálně mluvil..."

,,Kdyby tě chtěl blíž, tak si tě k sobě pustí," ujistil ji Uchiha, zatímco ji ostražitě sledoval. Připadala mu nějak moc zoufalá, než obvykle bývala, ale to neznamenalo, že jí hned začne věřit. ,,Mě si pustil tak blízko jenom proto, že jsou mi nějaký jeho osobní zóny fuk... nic jinýho mu nezbylo. Ale ty to nedělej, vyhodil by tě... mě totiž nemůže," ušklíbl se zoufale. Až ten měsíc uplyne, už si beztak nebudou mít co říct ani jako dva bratři.

Ino zkroutila rtu a krátce, energicky přikývla.

,,Myslela sem si, že je to v tom chování, ale jemu by se to nelíbilo. Já vážně jenom chtěla trochu..." povzdychla si a pomalu se vrátila ke dveřím. Tentokrát neměla ani narážky na to, že ji Sasuke nenabídl se posadit, i když to ani nečekala.

,,Říkala jsem si, že když mu přeci jenom trochu blíž budu, tak si nebudu tolik připadat jako předplacená děvka," trhla rameny s rukou na klice. ,,Stejně dík že sis nenasadil to druhý sluchátko," ušklíbla se kysele a vyprovodila se sama.

Sasuke si po jejím odchodu nasadil i to druhé sluchátko a konečně nechal své myšlenky volně plynout. Nesnažil se vyhnat bratra z hlavy, naopak dovolil všem vzpomínkám plout hlavou, smířit se s tím, co se stalo.

Při tom hleděl na obraz, který s Itachim vytvořili. Tenkrát se neuměl moc uvolnit. Musel ho k tomu pomalu nutit, a když už se mu to skoro povedlo... skončili v posteli. Každá milá činnost skončila vždycky sexem. Jejich vztah byl doopravdy předurčen k zániku.

Mezitím se konečně vrátil Itachi, Kiba mu otevřel dveře a pomohl mu z ramen smést sníh.

,,Dobrý večer, pane."

Černovlasý muž mu na pozdrav přikývl a ještě si očistil boty, než se vydal do chodby.

,,Přišly nějaké dopisy, nebo žádosti?"

Brunet mu pomohl vysvléct kabát.

,,Jako vždy, pane. A jeden větší, černovlasý."

Kiba mezitím věšel jeho černý kabát s vysokým límcem nad topení.

,,Dals´ mi je na stůl?" Itachi jeho poznámku ignoroval.

,,Ano, pane. Roztřídil a připravil k vašemu vypracování."

Sasuke jeho příchod vůbec nezaznamenal, skoro u hudby usnul a překvapivě se jeho myšlenky konečně začaly točit kolem večera a dne s Indrou. Už dlouho se tak dobře nebavil. Připadal si uvolněně a svůj. Podvědomě si přejel jazykem po rtech, ještě pořád na nich cítil jeho dotek. Stále toužil po těch divokých dravých rtech svého bratra, ale ty si už zakázal. Věděl, že dokáže Indru milovat. V každém ohledu se k sobě hodili, je to jen otázka času.

Byl znovu vyrušen týmž mužem v kvádru. Kiba mu znovu poklepal na rameno, ale když se Sasuke pořádně neprobíral, opatrně mu jedno sluchátko vytáhl.

,,Omlouvám se, pane. Nechtěl jsem vás rušit, ale váš bratr po mně chtěl, abych vás přivedl do jeho pracovny..."

,,J... jo..." Sasukemu chvíli trvalo, než tu informaci vstřebal. Pak se jen protáhl, nechal mp3 ležet na peřině a pomalu se vydal za bratrem do pracovny. Dokázal si představit, jak to bude probíhat. Hrdost mu nedovolí cokoliv poznamenat k té včerejší hádce... spíš k tomu rozchodu. Hodí před něj nějakou učebnici a řekne mu, ať si to nastuduje, že si ho z toho za pár hodin nebo zítra vyzkouší.

Itachi seděl na své kancelářské, černé kožené židli, lokty na stole, prsty rukou spojené a v jeho černých očích vážně nebylo vidět nic. Neprůhledný jako vždy. Mezi ním a Sasukem byl stůl, těžko říct, jestli se jednalo o úmysl.

,,Sedni si," kývl starší Uchiha bez výrazu k protější židli.

Sasuke tak bez jediné poznámky učinil.

Bylo zvláštní ho vidět po celém tom dni a nesmět se ho dotknout. Už nikdy neobejde ten stůl, aby se mu posadil na klín a zašeptal mu, že se mu stýskalo. Přestože si to uvědomoval, tak v klíně zaznamenal nesnesitelný tlak a srdce se mu prudce rozbušilo. Proč se mu něco takového nemůže stát u Indry?

On ho miluje, váží si ho, chová se k němu jako k lidské bytosti, toleruje ho... co víc chce? Proč se nemůže takhle... nadrženě cítit v jeho přítomnosti?

,,Vzhledem k naší situaci po tobě budu muset požadovat rozhodnutí." Itachi rozpojil prsty a do pravé ruky vzal stříbrné, očividně těžké a drahé pero. Šikovně si ho přehazoval z prstu na prst a sám se na něj díval tak, že mu černé řasy téměř skryly tmavé duhovky, když mluvil.

,,Máš dvě možnosti. Buď dostaneš knihu a já ti budu zadávat kapitoly. Testy ti pak připravím písemně a ohodnotím." Zvedl pohled a do Sasukeho očí se ponořily ty ledové, černé onyxy. ,,Nebo tě budu učit osobně."

,,Je mi to jedno," odvětil Sasuke nezúčastněně. ,,Jak to bude vyhovovat tobě." To, že se choval jako hovado, mu ještě nedává právo ho nutit do osobního přístupu, jestli mu bude víc vyhovovat zadávání jednotlivých kapitol a následné zkoušení, tak to přijme. ,,Nejsme snad děti, já se s tebou nechci dohadovat, jestli pro tebe je pohodlnější mi zadat kapitoly, tak mně to nevadí," ujistil ho.

S Itachiho tváří svou neutralitou a chladem přirovnatelnou k soše, jeho slova nic neudělala. Starší černovlásek ho hodnou dobu beze slova sledoval. Pak se zvedl, vzal do ruky desky s dokumenty a s ledovým klidem na svého mladšího sourozence shlédl.

,,Za dvacet minut ve studovně. Slušně oblečený."

Sasuke se beze slova zvedl a odešel k sobě do pokoje, aby se převlékl do košile a kalhot, které běžně patřily k obleku. Cítil se v tom jako svázaný, ale nehodlal se o tom s Itachim dohadovat. Ani když spolu chodili, tak mu těžko vysvětloval, že ho tady nikdo nevidí a rád by tedy chodil v něčem pohodlnějším. Teď by mu to nevysvětlil už vůbec.

Jakmile měl na sobě příslušný oděv, odkráčel do studovny.

Přesně za dvacet minut se objevil i Itachi. Přesný, jako vždy. Jenže na sobě měl volnější, tmavě modré džíny a černé triko s krátkým rukávem. Očividně šlo o pouhou provokaci, zatímco Sasuke tu musel sedět našponovaný v košili. Černovlasý muž se posadil na křeslo naproti němu, podal mu knížku a před očima mu ji otevřel. Na jistý řádek pak ukazováčkem poklepal.

,,Dress code. Vypadalo to, že sis to minule přeci jen nezapamatoval, takže si to do příště zopakuješ. To na začátek."

Sasuke jen přikývl, pochopitelně nemohl zapomenout na jeho vyučování. Málem vyletěl z kůže, jak ho při tom "týral". Proč teď musel myslet na to, že by si to rád zopakoval. Proč proboha chtěl pořád obcházet ten stůl sedět mu na klíně a už ho nikdy nepouštět?

Bylo mu ze sebe samotného tak na zvracení. Nic si teď nepřál víc, než chovat takové city k Indrovi. K muži, který by je dokázal v plné míře opětovat. K tomu, kdo by ho doopravdy miloval.

Itachi mu podal další knížku.

,,Konverzace o alkoholu a jeho kvalitě také nerozlučně patří k důležitým tématům. Začneme vínem..." mluvil klidně a uvolněně. Sebejistě a s odstupem. Jeho černé oči nic neprozrazovaly, rukama i prsty dělal jen drobná gesta. A i když hovořil plynule, stejně z jeho vět skoro vyskakovala jednotlivá slůvka, jako: osvěžující, velmi chutné, jemná, sladká příchuť.

Sasuke se snažil soustředit, ale šlo to špatně. Na rozdíl od bratra byl z posledních pár hodin dost nesvůj. Neuměl se tak rychle vyrovnávat s fakty. Smrt matky přijímal skoro rok, než pochopil, že už mu opravdu nepřijde popřát dobrou noc.

,,Chápu," přikývl jen občas, aby Itachi snad nepojal podezření, že ho neposlouchá. Doopravdy chtěl svou pozornost přesunout jen na učení, jenže jeho myšlenky se pořád točily na kolotoči s Indrou i jeho bratrem.

Přeci jen mu ale musel v nějakou chvíli utéct jistý výraz nebo pohled, protože Itachi na chvíli přestal mluvit, mírně se naklonil a přivřel oči.

,,Mezi tím, když je člověk připraven fyzicky a psychicky, je rozdíl, Sasuke. Ty tu sice sedíš, ale..." pozvedl obočí a kývl hlavou. Vynutil si bratrův pohled a sám svým ani na sekundu neuhnul.

,,Já nejsem psychicky připravenej nikdy, víš, že mě to nebaví a nezajímá," přiznal se mu, přestože mu zrovna žádné státní tajemství určitě neprozrazoval. Skoro nikdy se nesoustředil na to, co mu Itachi povídal. Obvykle si to pak přečítal sám, až když skutečně šlo do tuhého a ohlásil svou návštěvu Iruka. Těch naštěstí ale nebylo tolik, protože ten muž byl neskutečně pracovně vytížený.

,,Ale poslouchám... teda snažím se," ubezpečil ho.

,,I mezi zkusit a konat je rozdíl, bratříčku," opáčil flegmaticky tmavovlasý muž a přivřel oči.

,,Jsi nervózní... možná spíš nejistý. Hraješ si s prsty a koušeš se do rtu. Přestaň nebo tě do něj kousnu já. Politici a významné osobnosti se při proslovech co nejméně pohybují a mají často ruce i nohy schované pod pultíky, protože řeč těla je dobře a snadno čitelná," vysvětlil ledově klidně a ponořil se do křesla. ,,Takže zopakuji charakteristiku růžového vína..."

,,Trochu mi utíkaj, myšlenky, promiň, těžko se to ovlivňuje," opáčil Sasuke se stejným klidem jako on, pak dal ruce pod stůl a sklopil hlavu, aby na něj Itachi příliš dobře neviděl. Odmítal mu umožnit v sobě číst jako v otevřené knize.

Jakmile se trochu uklidnil a vyrovnal, zase se na něj podíval, připravený poslouchat další nudnou přednášku o víně podivné barvy.

Itachi poklidně pokračoval a využil naplno chvíle Sasukeho maximální možné koncentrace, aby mu vštípil do paměti všechny podrobnosti tohohle lehkého elegantního nápoje. Nečekal sice, že Sasuke tak přímou narážku s klidem přejde, ale na druhou stranu to bylo dobře, takhle v Irukově zkoušce obstojí. On ho však osobně nezkoušel, sám by ho pod sebe nejradši strhl a znovu okusil to pevné tělíčko, jenže se s faktem fyzické přitažlivosti dokázal vyrovnat navenek lépe než Sasuke. Ani to ho ale nedonutí se omluvit Indrovi. Buď ho bude mít pro sebe celého, nebo nic.

,,Pro dnešek konec." Itachi se naklonil, posbíral volné papíry a ukázkový materiál.

,,Do koupelny, bačkůrky a spát," ušklíbl se trochu trpce a sarkasticky, když zaklapl desky se srovnanými listy a pečlivě položil na hromádku.

I Sasukeho bratrovo jednání překvapilo. Už věděl, že pro něj neznamená nic víc než kus dobře tvarovaného masa, ale i tak si myslel, že snad trochu... trochu by mohl litovat. Lhal by, kdyby tvrdil, jak to vůbec nebolí. Zranilo ho to natolik, aby se definitivně rozhodl - s ním už nikdy víc, znovu mu nepropadne. Osud mu do cesty přivedl Indru, muže, po kterém by sáhl na jeho místě každý. Byl by blázen, kdyby si ho nechal uniknout.

Zvedl se tedy od stolu a už na cestě do koupelny mu zavolal.

,,Jen jsem ti chtěl ještě popřát dobrou noc, doufám, že tě nebudím..." řekl trochu rozpačitě.

Chvíli bylo ticho, než se Itachi objevil ve dveřích, už v županu, ale se stále svázanými vlasy, což znamenalo, že ještě pořád pracuje.

,,Ne, dobrou noc," odpověděl přiměřeně hlasitě. ,,Sasuke...?" promluvil ještě, když už se Sasuke zase otáčel a odcházel. Jakmile se ale mladý tmavovlásek zastavil, jenom pootřevřel rty, pak je zase stiskl do pevné linky a zakroutil hlavou. ,,Zapomeň na to," nechal se slyšet a zavřely se za ním dveře pracovny.

Sasuke jen lhostejně pokrčil rameny, v telefonu se rozloučil s Indrou a konečně se šel osprchovat. Umyl si jen tělo studenou vodou, vlasy vynechal, pak se zabalil do ručníku a odkráčel bos do pokoje, kde se svalil vysílený na postel.

Pořád si připadal hloupě, že pár hodin po rozchodu to zkouší na dalšího muže, jako kdyby s oběma zametal, jenže on už se nechtěl ohlížet. Rozhodně ne na nic, co vláčel za sebou. Snad si aspoň trochu zaslouží být šťastný. A s Indrou ho rozhodně čeká šťastný život, o tom byl přesvědčený.

Itachi vstával opět jako vždy, přesný... daly by se podle něj řídit hodinky. Kiba už chodil po chodbě a jako každé ráno vyřizoval nejdůleitější zprávy dne. Černovlasý Uchiha ho nechával plánovat a v rukou držel noviny. Po chvíli si tiše povzdychl a položil je vedle talíře. Přisunul si k sobě desky papírů. Sluha mu nalil kávu a stoupnul si za něj, zatímco si vyžadoval veškeré souhlasy s plánovanými akcemi dnešního dne.

Sasuke přišel na snídani o pět minut později. Nepřišel by vůbec, kdyby si stihl uvědomit, že stával vždycky tak brzo, aby se nasnídal právě společně s bratrem.

Rozespalý, ještě se slepenými řasami usedl ke stolu, zívl si, ale ruku si dal před pusu, protože mu Itachi už při první společné snídani naznačil (pohoršeně na něj zavrčel), že je to neslušné.

,,Dobré ráno," zahlásal spíš ze zvyku.

Kiba pořád ještě mluvil, když ho zastavila Itachiho zdvižená ruka.

,,Pane...?" otázal se a mírně naklonil, aby mu viděl do tváře alespoň z profilu.

,,Dej si pohov, alespoň u snídaně," odpověděl mu Itachi neprůhledně. Až když brunet trochu zmateně přikývl, uklonil se a odkráčel, věnoval starší tmavovlasý konečně pohled Sasukemu.

,,Dobré. Vyspal ses?"

,,Fajn, co ty?" Sasuke stiskl v obou rukách hrneček s čajem, jako kdyby se chtěl zahřát. Konečně pořádně otevřel oči a několikrát zamrkal, aby je tak i udržel.

Zase si uvědomoval ten tíživý odstup mezi nimi. Každé ráno, kdy tu nebyla s nimi Ino, Sasuke na přivítanou ochutnal jeho rty. Už to nikdy víc neudělá. Měl z toho rozporuplné pocity. Těžko si zvykla, ale věděl, že je to tak správně.

Starší černovlásek se napil znovu z hrnku s kávou, zamračil se a sáhl po cukru.

,,Ne moc dobře," odpověděl mu pak a mezi prsty stiskl lžičku, kterou vonící obsah šálku zamíchal.

,,Dneska večer mám sraz s několika lidmi z práce, takže..."

,,Takže?" zopakoval po něm Sasuke nechápavě. Netušil, proč mu to Itachi říká, pokud ho do toho nechce nějak zahrnout. Ten firemní večírek mu ale bohatě stačil, na žádný další už se mu nechtělo. Bál se, jak by to mohlo dopadnout tentokrát.

Itachi si povzdychl, vážně to vypadalo, že se rozmýšlí. Pak se na Sasukeho zadíval a na sekundu zavřel oči. Když je otevřel, působil už zase klidně a nevyrušitelně.

,,Takže bych rád naše vyučování... posunul na odpoledne, jestli by ti to nevadilo." Odpoledne byla nejfrekventovanější doba srazů a celkově pracovníků, Itachi se očividně rozhodoval mezi odvoláním a přesunutím. Nakonec zvolil druhou možnost, ačkoliv nebylo pochyb, že mu to pár nechtěných komplikací zapříčiní.

,,Ne, asi spíš naopak, večer bych chtěl mít volnej," ujistil ho mladší. Dnes mělo padat víc hvězd než obvykle a Sasuke si to přál vidět. S Indrou. Itachiho by na něco takového nikdy neutáhl, podobné věci ho nezajímaly, neb otakového dojmu alespoň Sasuke nabyl. U Indry byl však téměř přesvědčený o opaku. Dokázal se nadchnout pro podobné věci, viděl krásu tam, kde Itachi zbytečnost.

Itachi stiskl rty pevně k sobě, že vytvořily skoro přímou linku, ale nakonec jen neznatelně přikývl.

,,Dobře. Tak ve tři hodiny," přikývl s černýma očima upřenýma na šálek kávy v ruce. Pak si tenký porcelán přiložil ke rtům a poslední zbytek přídělu kofeinu dopil.

,,Přeju hezký den," odpověděl jako ve spěchu, ačkoliv měl ještě dostatek času. Zvedl se a odešel do koupelny. Kiba se objevil skoro okamžitě, jak Itachi opustil místnost.

,,Dobrou chuť," pousmál se na mladého Uchihu, sebral noviny a už se otáčel k odchodu, když se ještě vrátil ke stolu a sebral ze stolu u pánova místa tenký, černý přístroj.

,,Pane, telefon.." zavolal na Itachiho a bleskově zmizel z jídelny, aby ho Itachimu stihl ještě vrátit.

Sasuke překvapeně zamrkal. Itachi tu zapomněl telefon?

Taková roztržitost se mu moc nepodobala. Lhostejně nad tím pokrčil rameny a pustil se do jídla. Potom se vrátil k sobě do pokoje, aby se konečně mohl věnovat malování. Včera to dost odbyl. Minimálně by si měl připravit barvy na obrazy pro Indru. Původně chtěl malovat tady, jenže okolnosti se změnily a jemu teď připadalo lepší malovat spíš i Indry.

Po vyprovázení Itachiho ze dveří se Kiba vrátil do jídelny, aby tam vyřídil ještě denní resty se zbylým služebnictvem a pozdravil Ino, která tam u stolu seděla... později než ostatní, jako vždycky.

,,Pane, mám s vámi počítat na oběd?" Pozastavil se brunet, když Sasukeho chytil ve dveřích jeho pokoje.

,,Asi jo..." odpověděl Sasuke neurčitě, pak zmizel za dveřmi a se skousnutým rtem vyhledal v seznamu Indrovo číslo. Připadal si trochu otravně, ale nikdy nezkoušel nikoho dostat. Všichni se vždycky snažili o něj. On si teď však nechtěl nechat uniknout někoho, s kým by mohl strávit zbytek svého života. Možná na svůj věk uvažoval až moc dopředu, jenže on nepatřil mezi ten typ lidí, co musí partnera vyměnit mnimálně každý půlrok, aby byli in.

Po třetím zazvonění mu znovu odpověděl jeho typicky hlubší, příjemný hlas.

,,Dobré ráno, Sasuke," popřál mu do telefonu. Byl rád, že se mu ozývá, bál se, že by ho po včerejšku mohl zavrhnout... vždyť už byl jednou skoro ženatý a jeho životní příběh taky není zrovna... pohádkový.

,,Ahoj, jak ses vyspal?" zeptal se mladší, zatímco se natáhl zády na postel. Zase cítil to příjemné tělo už jenom kvůli tomu, že slyší jeho hlas. Připadal si klidnější, z neznámého důvodu i víc v bezpečí.

,,Včera to s tim velkym plyšákem bylo lepší," ušklíbl se muž jemně a se stálým úsměvem na rtech se zády opřel o stěnu na chodbě svého pracovního oddělení. Prošel kolem něj jeden z jeho zaměstnanců, otočil k němu desky a tužkou poklepal na dva jisté řádky.

,,A ty? Všechno v pohodě?" Indra přivřel oči a mírně se naklonil, pak ukázal na jeden z nich a rukou naznačil: 5 minut. Sekretář přikývl a zmizel.

Sasuke se zasmál.

,,Jo, naprosto. Jen jsem ti to chtěl nějak oplatit... nevím, jak se tomu dni přesně říká, nebo co to znamená, ale bude dneska padat víc hvězd, nechtěl by ses jít zase dívat se mnou?" zeptal se bez zbytečného protahování. Tušil, že má Indra dost práce, a i když mu to nepřizná, tak ho nemůže zase tak moc zdržovat v takovou hodinu.

Na druhé straně zaslechl jeho tichý, upřímný smích.

,,Předběhl´s mě. Samozřejmě, už se těším... kdybych tě kolem šestý vyzvedl?" navrhl s úsměvem. On je vážně neskutečný... Indra viděl každou minutu, co s ním byť jenom mluvil, jak velké štěstí má, že ho vůbec potkal.

,,Budu rád," zavrněl mladší. ,,Užij si zatím zbytek dne a moc se nepřepínej," dodal. I jemu na rtech hrál úsměv, aniž by si to uvědomoval.

Ještě se s ním rozloučil, pak mobil odhodil do kouta a konečně přistoupil k plátnu, neřešil teď Indrovy obrazy, zaměřil se spíš na vykreslení vlastní nálady. Jeho štětec opět dostal chuť na pastelové barvy.

Myslíte si, že se k sobě bráškové vrátí? A pokud ano, kdo z nich ustoupí dřív?