Censored 33.

Indra se dočkal... možná.

---

Starší černovlásek mu ukázal svou ložnici. Ta byla vážně příjemná, krásná... a poměrně podnětná, ačkoliv tu Indra moc často nikoho neměl. Černočervená zem tu byla jako ze skla a skoro až zářila rudě. Snad to bylo promítání obrazu, ale vypadalo to, jako by Sasukemu pod bosýma nohama tekla láva. Dokonce podlaha i hřála. Černé, měkké kruhové koberečky naopak působily jako kameny a až nutily po nich dětsky přeskákat až na černou postel a červenými polštáři. Stěny připomínaly skálu, ale na dotek byly měkké, snad nějaká látka. A na černý strop rudá světla od podlahy vrhala odlesky jako polární záře.

,,Dneska budeš spát tady," oznámil mu Indra klidně. On na tu podívanou už byl zvyklý.

,,Kde budeš spát ty?" zeptal se Sasuke podezíravě. Nechtěl, aby mu obětoval svoji ložnici. Ten, kdo je zvyklý na pohodlí se těžko vyspí někde jinde. On naučený spát i na studené vlhké zemi, se vyspí kdekoliv. Sice Indru nepodceňoval, ale nemyslel si, že by se vyspal třeba na pohovce, ačkoliv netušil, jak moc pohodlná je jeho postel.

Jenže ten měl přesně to v plánu.

,,V obýváku, nemusíš se o mě starat, zas tak starej nejsem, abych to moje záda nevydržely," ušklíbl se.

,,Jdu se osprchovat, prohlídni si to tu a pak můžem jít ještě do obýváku dokoukat tu jedničku," slíbil mu a zmizel dřív, než stihl Sasuke protestoval. Bylo jasné, že ho dnes jinde než na téhle posteli spát nenechá.

Sasuke si povzdechl, on ho zase nenechá spát v obýváku. Teď tam ale zamířil, aby mohl počkat na Indru a film. Zatím si položil hlavu na polštář a sledoval potemnělou obrazovku, ve které viděl vlastní odraz. Rozmlžený a nejasný, jako kdyby byl opilý. Oči při tom zavíral ve stále rychlejším intervalu, až je nechal zavřené úplně.

Když se Indra vrátil a takhle ho viděl, znovu se musel přemáhat, aby se k němu nenaklonil a... tiše vydechl, pomalu pohovku obešel a k chlapci si přiklekl. Prsty mu sčísl vlásky z čela.

,,Vážně si nechceš jít rovnou lehnout, Sasu? Na ten film se můžeme podívat i zítra," nabídl mu tichým hlasem.

Sasuke jen slyšel nějaké šumění a dech na svém obličeji, skoro po paměti se natáhl k těm šeptajícím rtům a mazlivě se o něj otřel.

Indra zůstal jako zmražený na místě, měl pocit, že v tu chvíli snad ani nedýchal. Jak... jak po něm může Sasuke chtít, aby se držel zpátky...?

Věděl, že dělá nejspíš chybu a už teď ho to mrzelo, ale postupně na jeho rtíky přitlačil...

,,Sasuke..." zašeptal a ten spodní vsál mezi své.

Mladší se mírně zachvěl, jak se pomalu probouzel. Věděl, že ty rty nejsou bratrovy, postupně si to uvědomoval, ale nedal na sobě nic znát. Protože na druhou stranu věděl, že jsou to ty správné.

Obtočil mu ruce kolem krku a naklonil hlavu ke straně, aby i on mohl důkladněji ochutnat jeho. Opatrně, až zkoumavě přejel svým jazykem po tom jeho.

Indra zalapal po dechu. Stejně jako Sasuke si začínal uvědomovat, co tu dělají a co to pro oba znamená. Přesto se neodtahoval, špičkou jazyka nejdřív polaskal ten jeho, pak mu přitiskl dlaň na zátylek a přivřel oči. Jenom jazykem jemně a pomalu ochutnával ty hebké rtíky, jako by se seznamoval s jejich tvarem. Až po hodné chvíli se mu rozhodl proklouznout do úst.

Sasuke mu vnitřek svých úst ochotně zpřístupnil. I on se s ním nejprve potřeboval po takové stránce seznámit. Jazykem i rty zkoumal každý milimetr, jako kdyby vyhodnocoval, jestli smí pokračovat.

Když si na sebe Indru ještě víc natiskl, znamenalo to, že se mu takové počínání zamlouvá. Bříšky prstů mu vjel až do vlasů v týle a ještě víc se naklonil do strany, aby polibek prohloubil.

Indra ho líbal pomalu, ale stále intenzivněji a žádostivěji, cítil, jak se oběma pomalu zrychluje dech. ,,Sasu..." zašeptal s přerušovaným nádechem a jemně si ho k sobě přitiskl. Jazykem ochutnával ten jeho, otíral se svými rty o Sasukeho měkké polštářky, zkoumal je a laskal. Sám přivíral oči a mírně si ho k sobě tiskl.

Sasuke se pomalu zvedl do sedu, aniž by ho přestal líbat. Naklonil hlavu zase na druhou stranu a ještě víc pootevřel ústa, aby umožnil Indrovi lepší přístup. Nic dalšího nedělal, nesnažil se mu dostat pod triko ani do kalhot. Sám pořádně nechápal ani svoje počínání. Nepřišel sem kvůli tomu, aby ho svedl. Chtěl být jen s někým, u koho mohl hledat podporu.

Indra mu ruce obtočil kolem pasu a přitáhl si ho k sobě. Po chvíli se konečně odtáhl, vzal Sasukeho obličej do dlaní a s čelem opřeným o to jeho nechal oba vydýchat se. Nic neříkal, jen se mu díval do těch přivřených očí a palcem konejšivě přejížděl po jeho tváři. On ho vážně... bylo tomu těžké uvěřit, ale možná je pravda, že když někdo něco vážně chce, nakonec...

,,Omlouvám se," zašeptal Sasuke mezi prudkými nádechy, aniž by se od něj odtahoval. Říká se, že účinky alkoholu a nedostatku spánku jsou totožné, ale ani tak své chování Sasuke neuměl sám sobě odpustit. Tohle se nemělo stát, určitě ne bezprostředně po tom, co se rozešel s Itachim. Vůči Indrovi to vypadalo dost podle, přestože to tak mladý Uchiha nemyslel.

,,Nemáš za co, Sasuke. Vážně. Můžeme na to zapomenout, když budeš chtít. Už je vážně pozdě." Indra se pousmál, pustil ho a zvedl se. Vzápětí se ale sklonil a Sasuke se ocitl v jeho náručí.

,,Proboha, žiješ ze vzduchu?" ušklíbl se s neodpustitelnou poznámkou, když se vydal do ložnice.

Sasuke mu obtočil ruce kolem krku, aby se zachránil před pádem.

,,Héj! Nejsem zase tak hubenej," odfrkl si. Každé ráno pravidelně civičil, aby si udržel nějakou svalovou hmotu a jeho váha byla k jeho výšce a věku naprosto přiměřená.

,,A nebudu spát v tvojí posteli, když budeš ty spát na gauči," dodal neoblomně.

,,Ále budeš," zasmál se Indra. ,,Já můžu teda klidně spát ve vaně, ale ty prostě zůstaneš v ložnici, jsi návštěva." S tím ho fotograf hodil na postel. Byla neskutečně příjemná a ani moc tvrdá, ani měkká. Černá deka příjemně hřála a nutila k ulehnutí.

Jakmile ho ale Indra pustil na postel, chytil ho Sasuke za rukáv a stáhl ho se sebou.

,,Víš, jak jsem to myslel," zavrtěl odmítavě hlavou. ,,Jestli si byl u mýho bytu, tak ti musí bejt jasný, že já se fakt vyspím všude. Víš, vevnitř to vypadá ještě hůř než zvenku," přiznal se mu. Opravdu nepatřil k nejpořádnějším. Všechno odložil tam, kde zrovna našel místo. Jedině odpadkový koš vynášel každý den, protože to odmítal čuchat.

Indra si povzdychl, pak se posadil na okraj postele, nahnul se a dlaně položil vedle jeho ramen.

,,Dobře. A když tu budu já, zůstaneš?" Přivřel inkoustové oči, které těm onyxům nedovolovaly uhnout. Nebyl v tom žádný skrytý význam, vlastně se tomu původně chtěl vyhnout, ale Sasuke vypadal neústupně.

,,No já nekoušu, ty asi taky ne, takže jo." Sasuke se přetočil na bok a rukou s podložil hlavu. Cítil se tak unavený, že kdyby tolik nevzdoroval spánku, usnul by okamžitě. Tolik se chtěl podívat ještě na první díl té komedie, ale tělo s ním vůbec nesouhlasilo. Pro dnešek už si toho zažil víc než dost, potřeboval nabrat energii.

Odpovědí mu byl Indrův upřímný, tichý smích. Pak se natáhl k čelu postele a stiskl jeden z knoflíčků. Červená záře začínala pomalu slábnout, než se celý pokoj ztratil v naprosté tmě. Potom jen ucítil, jak se vedle něj černovlasý muž položil a jemně ho pohladil po tváři.

,,Dobrou noc, Sasuke," zašeptal tlumeně. Nejradši by ho objal, ale plnil to, co Sasukemu slíbil. Nechtěl dělat nic, co by si mladý Uchiha sám nepřál.

Ani Sasuke se neodvážil k něčemu takovému, nechtěl v Indrových očích vypadat jako ten, co využívá jeho lásky a ochoty. Dřív, než nad tím vůbec stihl nějak hlouběji uvažovat, spadla mu víčka a on usnul. Až ve spánku se podvědomě přiblížil k tomu tělu na druhé straně postele. Byl zvyklý spát v Itachiho objetí a starým zvykům se těžko odnaučovalo. On zkrátka potřeboval cítit teplo toho druhého, aby mohl klidně spát.

Indra byl ještě vzhůru, a když se k němu Sasuke takhle přitulil, nakonec ho přeci jen něžně přitáhl k sobě a nechal spát opřeného o svůj hrudník. Sám už pak také brzy usnul, naštěstí s tím nikdy nemíval problém, myšlenky ho až tolik nezlobily a rozhodně nepřicházely s větší razancí s tichem a tmou.

Sasuke se ráno probudil jako první. Ruku měl položenou na Itachiho pasu, tiskl si ho k sobě a po paměti hledal jeho dlouhé prameny vlasů, se kterými si tak rád hrál. Jakmile se ale nadechl, okamžitě si uvědomil realitu.

Neobjímal Itachiho, ale Indru. Žádné dlouhé prameny tmavých vlasů mu neproklouzávaly mezi prsty. Oni se včera přeci rozešli. Až teď Sasuke ucítil bodavý osten, jak mu v srdci tvoří kráter.

,,Dobré ráno," zaslechl jeho melodický, hlubší hlas. Očividně už byl vzhůru delší dobu, ale zůstával tu. Z odtemněných oken dovnitř padalo bílé, sněžné světlo. Znovu padaly chomáčky vloček.

Indra nezněl nadšeně, vesele nebo příliš optimisticky. Ale klidně a se zvláštní jistotou.

,,Dobrý," opáčil Sasuke o nic veselejším tónem a pustil Indru ze svého objetí. ,,Promiň... síla zvyku." Jak sám si připadal, když ho najednou opustil to hřejivé teplo. Jak moc si přál vidět bratrovu rozmrzelou tvář a šeptat mu ta něžná slovíčka, po kterých ho vždycky okřikl a chtěl udusit polštářem. Hrozně moc chtěl šeptat jeho jméno, vrátit čas zpět a probouzet se teď vedle něj. Nehledět na to, co se stalo, zkrátka zapomenout.

Indra se trochu smutně pousmál a zakroutil hlavou. Samozřejmě to viděl, poznal a chápal. Sasukemu přirostl k srdci a konce vážně bolí.

,,Udělám něco k snídani, víš, kde najdeš nějak oblečení, můžeš se i osprchovat, to třeba pomůže," položil mu ruku na rameno a konejšivě ho stiskl. Pak se zvedl a až teď bylo poznat, že má na sobě pyžamové tepláky a volnější tričko. Měl hezkou postavu, jako už Sasuke před tím ostatně viděl na fotkách, ale pár rozdílů s Itachim se samozřejmě našlo.

,,Neodcházej... prosím," zašeptal Sasuke skoro až plačtivě. Včera by vydržel sám, lehl by si sám do postele a hned usnul, ale teď nemohl. Přesně jako vystřízlivění, až s probuzením mu došlo, že přišel o někoho, koho považoval za svůj klíč.

Nechtěl být s tím zjištěním sám. Ta tíha ho nesnesitelně mučila. Celý jeho život ztrácel a zároveň se snažil získat smysl.

Indra se přímo na patě otočil, zadíval se na mladého černovláska a snažil se zabránit lítostivému výrazu. Vypadal vážně... sebraně, smutně. Pomalu se zase vrátil, vklouzl pod peřinu a stáhl si ho k sobě do náručí. Hlavu mu nechal položit si na své rameno a prsty ho něžně hladil ve vlasech.

,,Věděl jsi, že Salvádor Dalí dával na zem plechovej talíř, pak se posadil na židli vedle něj a nad talířem držel lžičku. Jakmile usnul, lžička mu vyklouzla z ruky, spadla na talíř a probudila ho. A on tak mohl hned zaznamenat své surrealisticky snové obrazy..."

,,A spolupracoval s Waltem Disneym," doplnil ho Sasuke. Koneckonců umění studoval a Dalí patří doposud mezi nejuznávanější umělce. ,,Nemám rád surrealismus, je moc nekonkrétní... ale ta svoboda je na něm perfektní." Sasuke přivřel oči a schoulil se mu v náručí.

,,Myslím, že to má cenu hlavně pro tvůrce, nikdo se v tom obraze nemůže vyznat lépe než sám autor, samozřejmě, ale sny jsou práce našeho podvědomí, proto něco takovýho může bejt zajímavý..." Jemně si ho k sobě ještě víc natiskl a vtiskl mu polibek do vlasů. Dokázal si představit, jak špatně se Sasuke cítí. A moc si přál, aby to mohl změnit, ale to nebylo v jeho silách.

,,Já se někdy nevyznám ani ve vlastních snech," namítl Sasuke zoufale a opřel se čelem o jeho hrudník. Měl by být rád, že má někoho, jako je Indra. Ne tu truchlit pro Itachiho, pro někoho, kdo si ho uměl vážit jen v posteli. Vlastně ani to ne.

Zase si vzpomněl na ty záchody. Nemohl uvěřit tomu, že ho tam zatáhl jen kvůli Indrovi. Sprostě ho využil a on teď kvůli němu... trpí, stýská se mu a chce ho vedle sebe.

,,To nikdo, Sasuke," zašeptal mu konejšivě a pohladil ho ve vlasech. Zezadu mu rukou vklouzl pod tričko, ale vůbec ne se záměrem, jaký nejspíš první proletěl Sasukeho myslí. Jemně, bříšky prstů a nehty mu přejížděl podél páteře, mezi lopatkami až ke krku... něžně se ho dotýkal a mlčky si ho k sobě tiskl.

Sasuke se pod jeho doteky pomalu uvolňoval a přestával myslet na to, co se mez ním a Itachim stalo.

,,Nejvíc mě mrzí, že ublížil i tobě, že já tu teď ležím, stejská se mi a on si šuká někoho jinýho bez jediný výčitky," řekl Sasuke poraženecky a zvedl k němu své oči. ,,Vážně... proč jsem tě nepotkal dřív než jeho? Tohle jsme si mohli všichni ušetřit," povzdechl si.

,,Možná, že jsem tě musel nejdřív přesvědčit, že ne všichni snobi jsou... snobi," pousmál se, aniž by ho přestal obdarovávat něžnými, laskajícími doteky. ,,Nic tě nemusí mrzet, já to dělám rád," zašeptal tise a jemně se usmál. Měl to těžké, hodně.

,,Přesvědčil..." Sasuke mu položil ruku na pas a zase se opřel čelem o jeho hrudník, než se natáhl k jeho rtům, aby je znovu ochutnal. Bylo v tom poděkování a zároveň pokus o naznačení, že ani jemu není úplně lhostejný. To nebyl ani na začátku, ale Sasuke si nechtěl nic připustit, protože v srdci nosil Itachiho. Jenže ten ho pomalu opouštěl, nezasloužil si v něm dál přetrvávat. Někdo, kdo nedokáže v plné míře opětovat ty samé city, nepatří do žádného srdce.

Indra mu na polibek pomalu odpovídal, prsty jedné ruky mu při tom neustále něžně přejížděl po zádech a druhou si ho u svých rtů přidržoval na zátylku. Sasuke mu znovu připomněl, jak příjemné je neprobouzet se sám. Až po delší chvíli se sám odtáhl, aniž by ho však pouštěl z náručí. Jako by věděl, že konejšivá slova by nepomohla tak, jako jen ten prostinký fakt, že tu je a bude pro něj. Slíbil mu pomoc a i přes to, co sám chtěl, se držel jen těch něžných doteků. Samotný pocit Sasukeho přítomnosti mu to bohatě vynahrazoval.

Mladší ještě několik vteřin přijímal jeho polibky, než se od něj opatrně odtáhl, ne proto, že by nechtěl pokračovat, ale musel mu něco říct.

,,Jsi vedle mojí mámy ten nejlepší člověk, kterýho jsem poznal a nechci, aby ses musel zaplíst s někým, jako jsem já. Zasloužíš si někoho lepšího," vydechl a znovu se zhluboka nadechl, aby mohl mluvit dál, ,,a já nechci využívat tvý... nechci tě využívat," zakončil nakonec.

Indra se na něj chvíli mlčky díval těma hlubokýma, inkoustovýma očima, pak mírně zakroutil hlavou.

,,Sasuke... nevyužíváš mě, věř mi, že já bych se nenechal. Mám tě rád. A budu tu pro tebe. Ty mi jenom svojí společností tohle všechno splácíš, nechci abys měl pocit, že mi něco dlužíš..." zašeptal a dotkl se svými rty těch jeho.

Sasuke se mírně pousmál, ale z jeho rtů i očí čišel smutek. Dlaní se dotkl Indrovy tváře, pohladil ho po ní a s jel s ní až na jeho krk.

,,Ty seš vážně jako růže... mezi bodlákama." Sasuke už se mu znovu na rty nevrhal, jen se k němu přitiskl a zkusil nasát jeho vůni. Dělal to taky vždycky, aby i po slepu poznal toho, kdo pro něj měl někdy vlídné slovo.

Indra se pousmál a oči přivřel.

,,To je poměrně zavádějící, růže mají trny." Sklonil se a vtiskl mu ještě jeden polibek do černých vlásků. Tak rád by ho utěšil, tak rád uklidnil... jenže tušil, že tohle vyléčí jen čas. Jemně Sasukeho přitáhl k sobě do náručí a dal mu alespoň pocítit, že je u něj v bezpečí, že se mu nic nestane.

,,Kdyby neměly, nemohly by se nikomu bránit," poučil ho mladší, aniž by se od něj znovu pokoušel odtáhnout. Taková péče se mu líbila, to nemohl popřít, jen měl stále ten pocit, jako kdyby si ji nezasloužil. Původně neplánoval za Indrou jít hned po té ošklivé hádce, ale stejně sem přišel. Nechtěl si s Indrou nic tak brzy začínat, přeci ho políbil na rty. Nechtěl ho obtěžovat, a přeci leží v jeho posteli.

Černovlasý muž se jen pousmál.

,,Neskutečný... ty máš vážně na všechno odpověď," přejel mu prsty po tváři. Pak jimi sjel trochu níž za ouško, aby mu jemně sčísl ty roztomile rozcuchané černé vlásky.

,,Zavři oči," poradil mu tiše a lehce se poodtáhl.

Sasuke k němu na moment vzhlédl, ale nakonec oči přeci jen zavřel. Netušil, co chce Indra udělat, čekal však něco naprosto šíleného, protože to by přesně odpovídalo jeho povaze. Podvědomě se připravoval na útok nenechavým prstů na jeho žebra, lechtivý byl dost, a jestli se to Indra nějakým nedopatřením dozví, určitě toho využije.

Fotograf se jemně pousmál. Jenom ten prostinký fakt napovídal, že mu Sasuke věří a to ho skutečně potěšilo.

Sasuke na svém spánku ucítil měkké bříšky dlouhých prstů, které mu přejely po lícní kosti, pak pomaličku pokračovaly po linii spodní čelisti až k oušku. Něžně ušní lalůček mezi dvěma prsty stiskl, pak se vrátil a ukazováčkem obkreslil spodní, plnější ret. Prsty mu zlehka zvedl tvář za bradu a palcem jemně na jeho rty přitlačil, ale nepřestával po nich zvolna přejíždět. A nakonec ucítil i Indrovy horké rty, co se dotkly místečka za ouškem a pokračovaly níž. Zasypávaly motýlími polibky celý krk a šíji, ale nikam nespěchaly, u klíční kosti vtiskly ještě jeden polibek a pak poznal špičku jeho jazyka, tou se po krku pomalu vrátil až k oušku, které vzal něžně mezi rty.

Sasuke se mírně zachvěl, jak Indrovy se Indrovy rty dotkly několika z jeho erotogenních zón. Přestože nešlo, o žádnou hlubokou sexuální provokaci, tak pocítil vzrušení. Jen na vteřinku si vybavil bratra, jak mu poutá ruce k čelu postele a rty zkoumá jeho krk. Zase se ho zmocnila úzkost, jako kdyby mu chyběla nějaká podstatná část jeho samého. Musel se chytit Indrovy ruky, aby zapomněl. Nechtěl o něm vůbec přemýšlet, přál si zapomenout navždy.

Indra tiše vydechl a sám přivřel oči.

,,Jsi krásnej, mladej, talentovanej a nezkaženej... konec je vždycky dobrej... a když ne, tak to ještě není konec," zašeptal mu a svými rty se přisál jemně k hebké kůži pod spodní čelistí.

Sasuke zvrátil hlavu dozadu, aniž by otevíral oči, jen své prsty propletl s Indrovými a přitáhl si jeho ruku ke svým rtům, aby ji mohl políbit.

Nikdy se po jednom nezdařilém vztahu nespouštěl hned s někým dalším, vždycky se cítil tak divně a chtěl zůstat alespoň chvíli sám s tou podivnou prázdnotou, ale teď si připadal, jako kdyby mu mělo puknout srdce ze případné samoty. Potřeboval mít někoho na blízku, cítit něčí teplo a lásku.

Indrovy rty obkreslily výrazné klíční kosti a jazykem něžně sjel i do jamky mezi nimi. Pozvolna a něžně laskal a ochutnával každý centimetr té mléčně bílé kůže, která ho už před tím fascinovala. Byl rád, že tu s ním je, hodně dlouho se mu nestalo, že by našel někoho, kdo mu tak seděl... vlastně ve všem. Sasukeho nesobeckost, nezávislost, až přirozeně dětská radost.

Sasuke prsty pozvolna vjel do jeho polodlouhých vlasů, opět čekal, že ty prameny budou dlouho proklouzávat mezi jeho prsty, než mu zmizí úplně. Jenže Itachi měl vlasy o něco delší než Indra, mladší si tak zase rychle připomněl, s kým tu je. Ať chtěl nebo ne, nemohl popřít, že mu Itachi svým způsobem chyběl. Možná šlo jen o zvyk. Zase si odvykne, vytvoří si nové vzpomínky, vzpomínky na někoho jiného... lepšího.

Indra se od něj odtáhl a vtiskl mu jemný polibek na rtíky.

,,Bude dobře, uvidíš," pohladil ho něžně po tváři a posadil se. ,,Měl bych nám vážně připravit snídani, počkáš tu, nebo chceš jít se mnou?" Zastrčil mu uvolněný pramínek za ucho a pousmál se. Ovšemže to na něm poznal, Sasuke zkrátka tesknil, ale s tím Indra nemohl nic dělat, ať by chtěl sebevíc.

,,Půjdu s tebou," opáčil Sasuke energicky a konečně se vyšvihl z postele. Vařit uměl poměrně dobře, navíc by mohl přijít na jiné myšlenky. Itachi se mu už od prvního zamžourání očima neustále nabourával do myšlenek. Chodil jeho hlavou a pořád se udržoval v živém vědomí. Úsměv, úlisný úsměv, tajemný pohled, dlouhé prameny vlasů barvy tuše... nemohl se té představy zbavit.

Při vaření Sasukemu Indrova přítomnost pomalu pomáhala alespoň na chvíli pozapomenout na Itachiho, protože se musel soustředit na krájení zeleniny. Indra mu nedal pokoj, dokud po dvacátém pokusu konečně rajče chytil do pusy nebo mu spíš milostivou náhodou spadlo mezi rty.

Před obědem s ním probíral své katalogy a doporučil nějaké umělecké časopisy s obrazy, při tom zjistil, že se se Sasukem dá vážně dobře bavit, jako malíř dokázal perfektně přehodnotit kvalitu díla. A hlavně se neorientoval podle ceny, ale skutečné hodnoty. I oběd spolu uvařili, Indra mu dokázal připravit perfektní steak. Odpoledne se s ním vrátil do dětských let, když vytáhl stolní hry a karty a při pití čaje s ním hrál... a nemohl se přestat bavit na jeho účet, když tolik prohrával. Ačkoliv se značně během hry zlepšoval, jak si jednotlivé taktiky zase připomínal.

Za okny už se stmívalo, když Sasuke pohlédl ven. Vůbec od rána Itachimu nedal vědět, kde je a jestli se ještě vrátí. Na druhou stranu se ani on neozval, takže mu nejspíš nechybí.

Sasuke myšlenky na něj zahnal rychlým pohozením hlavy. Pomohlo to však jen na malou chvíli. Ať se bránil jakkoliv, tak s ním bratr byl na každém kroku, při každém výdechu i nádechu.

Indrovi nic neříkal, nechtěl ho zklamat, když se mu postaral o tak krásný den a vlastně i včerejší večer.

,,Asi bych měl pomalu jít," nadhodil. Stýskalo se mu, ale zároveň si toho pitomce nepřál už nikdy víc spatřit.

Indra pomalu přikývl.

,,Můžu tě tam hodit autem? Nebo se chceš projít pěšky?" nabídl mu rovnou a pomalu vstal. Musel ho vážně už dostat zpátky, i když se mezi nimi stalo to, co se stalo, neměl právo si ho uzurpovat čtyřiadvacet hodin v kuse, ačkoliv by rád.

,,Budu rád, když mě tam hodíš," usmál se na něj mladší. Poznal to na něm, on ho pořád chce a pochopil, že když se mu bude bránit, ať už z jakéhokoliv důvodu, spíš mu tím ublíží. Během těch několika hodin vůbec stihl učinit tolik důležitých závěrů. Rozhodl se o Indru pokusit, ne se nechat, ale doopravdy se o něj snažit. Udělal toho pro něj tolik a on mu to musí alespoň částečně vrátit, ukázat mu, že i on je tu pro něj, že to nefunguje jen jednostranně.

Černovlasý muž přikývl a pomohl mu do kabátu. Pak spolu s ním vyšel přes pracovní oddělení ven. Na cestě ho otravovala spousta lidí, co měli v ruce desky a něco od něj chtěli, ale Indra je s klidem ignoroval, dovedl Sasukeho k autu a sám nasedl na místo řidiče. Nepromluvil, a když zastavil před Itachiho vilou. Až pak se na něj otočil a zlehka se usmál.

,,Děkuju za dnešek," mrkl na mladšího Uchihu.

,,Já děkuju i za včerejšek," oplatil mu Sasuke úsměv a jen na moment se k němu naklonil, aby ho mohl políbit. ,,Děkuju, že si byl se mnou, nebejt tebe, tak se asi vožeru," přiznal se mu, když se od něj odtahoval. Věděl, že žádné díky nemůže přesně vystihnout, jak moc si Sasuke vážit toho, co pro něj Indra dělá. To nejmenší, co mu mohl na oplátku dát, bylo jeho vlastní srdce, jenže to poťouchlé zamilované nic stále bilo pro Itachiho. Uvědomoval si to, ale nešlo s tím dělat nic jiného než se snažit zapomenout.

,,Tak dobrýho masa by byla škoda," ušklíbl se Indra a tiše se zasmál. Vtiskl mu polibek na tvář, když se přes něj nahnul a otevřel mu dveře.

,,Zvládneš to, za mnou můžeš kdykoliv budeš mít čas a chuť, vždyť víš," přejel mu něžně rukou s neznatelným úsměvem po tváři. Sasuke teď vypadal nejenom vděčně, ale možná i mírně vystresovaně... a Indra ho chápal. Nedokázal si dost dobře ani představit, jaké to je, být s někým takovým v Sasukeho situaci v jednom domě.

,,Zahrajeme si spolu zase shogi?" zeptal se mladší nadšeně. Na odpověď už ale nečekal, stačil mu Indrův úsměšek. ,,Dobrou noc," popřál mu, pak ještě zamával, když odjížděl a s těžkým srdcem se vydal ke dveřím Itachiho vily.

Byl připravený na cokoliv, přesto kliku skoro nestiskl, jak mu nervozita ovládala všechny nervy v těle.

Hned jak otevřel, stál před ním Kiba.

,,P... promiňte, myslel jsem, že se vrátil pan Itachi. Ale jsem rád, že jste zpátky. Všechno v pořádku? Budete na večeři?" zasypával ho brunet otázkami, zatímco mladému Uchihovi svlékal kabát a věšel ho vysušit na ramínko nad topení.

,,Ne, jedl jsem. On tu není?" zeptal se mladší překvapeně, když si zouval boty. ,,To mě stihnul vyměnit nebo běhá po všech právníkách, aby zjistil, jak shrábnout všechny prachy?" ptal se dál bez nějaké přetvářky. ,,Nebo je prostě jen v práci?" dodal s povzdechem. Samozřejmě, workoholik za každé situace.

,,Má jednání," přikývl Kiba neutrálně a doprovázel ho k jeho pokoji. ,,Na večeři by tu ale měl být. Ale nikoho si sem nepřivedl... zatím. A mě se taky nedotkl," dořekl tišeji a snad se nechtě i začervenal. Ale byl k Sasukemu upřímný a nesnažil se nic tajit.

,,Tak to měl asi rande se svojí pravačkou," poznamenal mladší jedovatě. Do očí by mu to neřekl a ani ho nechtěl pomlouvat před jeho personálem, jen mu to tak nějak ujelo. Možná si to po tom všem, co udělal Idnrovi, zasloužil. Něco takového mu Sasuke neuměl odpustit. Toleroval spoustu jeho vlastností, co se mu absolutně nelíbily, dokonce se je sám snažil získat... jenom kvůli němu. S Indrou to však přehnal. Nejednalo se ani tak o gesto lásky, jako spíš sobeckosti.

Jste rádi, že Sasuke couvl nebo doufáte, že si to s Indrou ještě rozdá?