Censored 32.

Naivně jsem si myslela, že když mám ruku v sádře a nejdu tím pádem ani do práce (fakt tam jsou potřeba obě ruce), tak mě ani nikdo nebude tahat ven, no a... to jsem se šeredně spletla. Navíc, když už jsem doma, tak spím... a spím furt. Mám dost silný analgetika a upřímně po nich o sobě půlku dne nevím (teď už je teda neberu, protože už to zase tolik nebolí).

Takže zase zkrátka nic nestíhám a s tou rukou mi všechno trvá 2x tak dýl, díkybohu, že už jsem aspoň dobrala ty debilní antibiotika, po kterých jsem měla pocit, že vybleju všechny svoje vnitřnosti.

K povídce - kdepak nám dnes večer Sasuke skončí?

---

Sasuke by musel lhát sám sobě, kdyby tvrdil, že ho ta slova neranila. Možná má Indra pravdu, obětoval Itachimu všechno, snaží se kvůli němu změnit, ale on...? Co dělá on?

Jejich ústupky se nedaly vůbec srovnat. Indra mu asi vstoupil do života, aby mu ukázat ten správný směr. Co když je to on ta ztracená polovina, kterou potřebuje ke šťastnému životu?

Život dvou lidí se dá přirovnat k zámku a klíči, jakmile jen jeden zoubek nesedí, těžko plní svoji funkci.

Sasuke sebral z věšáku kabát a odešel. Vrátí se, když už to vydržel tolik dní, pár navíc ho nezabije. Vždyť zbývá sotva jeden ubohý týden.

Jakmile vyšel ze dveří, zapálil si cigaretu, vždycky mu pomáhala potlačit slzičky bolesti. Nebránil se vlastním emocím, ale každý je vidět nemusí. Svůj smutek si nechával raději pro sebe. Právě proto nešel ani k Hidanovi do hospody, ani za Indrou. Ačkoliv si s ním toužil promluvit. Omluvit se mu a říct mu, že měl ve všem naprostou pravdu.

Itachi seděl ve své pracovně, jako skoro vždy, nad dokumenty. Možná na chvíli zauvažoval jít za ním, ale hned to zase zavrhl. Sasuke se chová jako děcko, které nechápe, že jiní lidé mají svoje povinnosti. Zakroutil hlavou a tužkou začal podtrhávat kritické body smlouvy a dělat si k nim poznámky. Tak naivní. Že by ho nepodvedl... jistě ne, jenže to je jenom jeho přesvědčení. A co pak druhá strana, té se to vysvětluje těžko. Napil se ze skleničky trochy vody a pokračoval v práci, i když mu myšlenky na bratra rušily plnou koncentraci.

I Sasuke myslel na Itachiho. Sedl si na první lavičku, na kterou narazil a oddával se jedné ze svých nejoblíbenějších drog. Vůbec nevěděl, co by měl teď udělat, vlastně mu ještě ani pořádně nedocházelo, co se při té večeři stalo. Uvědomoval si jen to tíživé slovo "konec".

Psycholog, ke kterému se rozhodl chodit, zase především kvůli bratrovi, by mu na to řekl, ať přijme Indrovu pomoc, kterou mu tolikrát nabízel. Není hřích se někomu svěřit. Jenže Sasuke to stále vnímal jako slabost a využívání. Přesto vytáhl mobil z kapsy a našel v seznamu jeho číslo.

Hovor byl přijat poměrně brzy, sice to nevypadalo, jako by měl telefon neustále u hlavy, ale i tak to šlo rychle.

,,Sasuke...?" Jeho hlas byl klidný, neměl tušení, co se stalo a ani proč se mu mladý černovlásek rozhodl volat.

,,Jen jsem se ti chtěl omluvit... měl si ve všem pravdu. Měl si... měl si mi říct, že to Itachi udělal na těch záchodech schválně. Ukončil bych to s ním už v ten večer. Nechápu, že jsem si toho nevšimnul... omlouvám se ani nevíš, jak moc mě to mrzí." Sasuke si ani nechtěl představovat, jaké to pro Indru muselo být. A už vůbec nechápal, jak to Itachi mohl udělat.

,,Sasu, uklidni se. Kde teď jsi? Můžu tě někde vyzvednout?" Jeho otázky byly věcné, ale šlo poznat, že tuší rozpoložení mladého Uchihy, nebo ho alespoň rychle rozpoznal. A vůbec se mu nelíbilo. Měl zvláštně pozměněný hlas, navíc obsah jeho vět...

,,Ne, ne, jsem v pořádku. Jen jsem ti chtěl říct, že mě to mrzí, nikdy bych... něco takovýho neudělal schválně." Sasuke popotáhl z cigarety a zaklonil hlavu, aby viděl noční oblohu.

Nevolal Indrovi proto, aby se o něj bál, nepotřeboval lítost ani péči, jen musel uvést věci na pravou míru.

,,Já vím, že jsi, Sasuke. Ale chci tě vidět. A chci ti do očí říct, že ty za nic nemůžeš a nemáš proč se omlouvat. Chci, abys viděl můj obličej, protože jinak mi věřit nebudeš, tak kde jsi...?" vysvětlil mu klidně, ale tu jemnou naléhavost v hlase neskrýval. Indra věci skutečně radši řešil osobně, jak tehdy řekl. Což Sasukeho momentální situace to vyžadovala.

Sasuke se porozhlédl po svém okolí, když někde na štítku spatřil název parku, ve kterém právě seděl. Ne příliš ochotně ho Indrovi řekl do telefonu. Jeho přítomnost by mu jako taková nevadila, jen nerad poslouchal slova lítosti a útěchy. On se z toho vzpamatuje. Přežil člověka, co ho od dětství bil, jeden rozchod ho nezničí, i těch už pár absolvoval.

,,Budu tam za chvíli," slíbil mu fotograf, než se s ním rozloučil a zavěsil. Strčil telefon do kapsy a vydal se zpět do jednacího sálu.

,,Pánové, musíte mou přítomnost omluvit, osobní problémy. Můj zástupce sepíše potřebné protokoly a předá mi je k podepsaní, případné otázky směrujte tedy na něj," oznámil patnácti mužům v oblecích s papíry a dokumenty před sebou. S klidem se rozloučil a rovnou si šel pro bundu.

Když Sasuke ukládal mobil zpět do kapsy, rozlilo se mu po těle příjemné teplo. To samé, které cítil, jakmile máma otevřela ráno dveře od sklepa. Ten hřejivý dotek bezpečí a jistoty. Ten, co mu říkal, že na to není sám.

Zažíval ho téměř každou noc, po tom, co si směl lehnout k bratrovi, teď už ale věděl, že byl falešný.

,,Víš, že to neni zdravý?" Sasukemu cizí ruka sebrala z prstů obratně cigaretu. Hned na to se vedle něj příchozí posadil. Indra. Měl zase tu černou bundu, ale kalhoty od obleku a i přes šálu se dalo poznat, že na sobě má i košili a vestu s kravatou... rovnou z jednání. Místo aby jeho cigaretu zahodil, sám si jí přiložil ke rtům a dlouze potáhl, pak i černovláskovi vrátil, mírně se naklonil a lokty se zapřel o stehna.

Sasuke se upřímně zasmál.

,,Všichni jednou umřeme, je fuk na co." Sasuke vytáhl z kapsy krabičku s cigaretami a nabídl mu. ,,Sejdeme se na plicním," dodal pobaveně. Vůbec nemluvil o Itachim ani o tom, co se mezi nimi tak náhle odehrálo. Jen sledoval potemněle nebe s hvězdami.

Až o několik minut později si všiml, jak je Indra oblečený. ,,Nevyrušil jsem tě z něčeho dležitýho...?" zeptal se a zamračil se. Nechtěl, aby kvůli němu něco důležitého vynechával.

Černovlasý stiskl cigaretu mezi rty a naklonil se k Sasukemu, když mu připaloval. Pak ji vzal mezi dva prsty a vyfoukl kouř.

,,Vyrušil?" Indra se tiše zasmál a zakroutil hlavou. Jeho tmavé oči sledovaly řady stromů, které se nocí měnily v černé siluety. ,,Spíš zachránil," ušklíbl se a znovu potáhl z cigarety. Popílek pak oklepal na zem vedle sebe. ,,Za tu kuřáckou přestávku jsem ti vděčnej."

,,To to bylo tak děsný?" zeptal se mladší chápavě. Stačilo mu, když jednou okem nevědomky přeběhl očima po Itachiho dokumentech. Jen těch pár slov ho natolik vyděsilo, že nedokázal pochopit, jak se tomu může jeho bratr věnovat většinu času svého každého dne. Indra mu ale oproti němu přišel normálnější, s klidem si dokázal přiznat, že ho to nebaví.

Černovlasý muž trhl rameny a ušklíbl se na krátící se cigaretu ve svých prstech.

,,Někdo to dělat musí." Působil klidně a odměřeně, mluvil taky neuspěchaně a s rozmyslem. Pak se na chvíli odmlčel, nakonec se zapřel o lavičku a tiše vydechl. ,,A nechci, aby ses mi omlouval. Za nic."

,,Nechci se ti za nic omlouvat... jen za někoho. Nemyslel jsem si, že je Itachi až tak zkaženej. Je majetnickej, moc nectí tradiční lidský hodnoty, ale věřil jsem, že pozná rozdíl mezi dobrem a zlem... no a spálil jsem se." Sasuke si odhrnul vlasy z očí a přitáhl si límec kabátu blíž ke svému krku, aby mu pod triko nelezl štiplavý mráz.

Indra si tiše povzdychl, zavřel oči a dvěma prsty stiskl kořen nosu.

,,Teď se cejtim blbě... nechtěl jsem, abys to s nim ukončoval, vypadám jako ten vychytralej zmetek, co vás od sebe rozehnal... ne pro něj nebo ostatní, myslím pro tebe." Černovlasý muž se na Sasukeho zadíval. Bylo znát, že na mínění ostatních lidí si nezakládá, ale na tom Sasukeho mu záleží. ,,Já sem tě jenom nechtěl vidět tak zničenýho," dodal tentokrát zcela vážným hlasem.

,,Ne, já jsem ti vděčnej, nebejt tebe, tak na to přijdu ještě dýl. Úplně jsem na něm ignoroval ty vlastnosti, co nesnáším. Myslel jsem si, že je něco špatně se mnou, ale ono bylo celou tu době špatně něco s ním." Sasuke odhodil nedopalek na zem a přitáhl si nohy na lavičku, aby se víc zahřál. Sice tak moc nemrzlo, ale nastydnout se tu dalo slušně.

Indra ho hodnou chvíli mlčky sledoval. Nakonec hodil cigaretu na zem a špičkou boty ji zašlápl do sněhu. Pak se lehce posumál a vzal ho za zápěstí.

,,Zase bez rukavic?" Na rtech mu hrál jemný úsměv, ten, co Sasukemu prozrazoval, že se nejedná o kárání. Druhou rukou sáhl do kapsy a pak mu na ty tenké, bílé prsty navlékl černé, bavlněné rukavice. Udělal to i s jeho druhou rukou a až potom je pustil.

,,Nechceš ke mě? Přeci tě tu nenechám zmrznout..."

,,Šel jsem mrznout dobrovolně," namítl mladší. ,,Ne že bych chtěl trucovat, ale představa s ním v jednom domě mi v ten moment přišla dost hrozná," dodal na svou obhajobu, přesto se zvedl z lavičky, takže Indrův návrh očividně přijal. Vlastně mu nezáleželo na tom, kde jsou, cítil se dobře už jenom kvůli tomu, že je tu s ním. Nesnášel psychology a nevěřil jim, ale asi ne každé jejich slovo se dá rovnou zavrhnout jako totální nesmysl a blábol.

Černovlasý muž se taky zvedl a po boku Sasukeho se vydal k bráně parku.

,,Mám pocit, že už si mrznul moc dlouho," odpověděl mu znovu tak zvláštním, mnohoznačným způsobem. Pomalu začínalo sněžit. Vločky se v chomáčcích snášely na jejich ramena, do vlasů a na hřejivé kůži tváří roztávaly v kapičky vody. Indra otevřel Sasukemu dveře auta na místě spolujezdce a sám se posadil na sedadlo řidiče.

Když dnes Sasuke od Indry odcházel, nečekal, že se ten den ještě uvidí, ale opět mu jeho společnost přišla vhod.

,,Teď už je mi docela teplo," zahleděl se na rukavice, které mu Indra navlékl. Připravený na vše, to se muselo nechat. Na rozdíl od něj. I kdyby věděl, že přesně za třicet dní přijde potopa, tak by v den apokalypsy byl připravený stejně asi jako jeho nevědomí spoluobčané.

Indra se jeho poznámce jenom pousmál a nastartoval. Těžko říct, jestli šoféra neměl vůbec, nebo jestli se právě pro tuhle příležitost rozhodl řídit sám. Dálkovým ovládáním otevřel automatickou bránu a po příjezdové cestě vjel ke svému většímu sídlu. Stálo tu i několik dalších aut, jednání očividně ještě neskončilo, ale Indra ani neměl v plánu do něj nějak dál zasahovat. Když se Sasukem procházel kolem recepce k výtahu, už se na mladého Uchihu ani nedívali, tolerovali ho stejně jako Indru samotného.

,,Večeřels´?" zeptal se ho informativně, když ve výtahu stiskl třetí patro.

,,Jo, během večeře došlo k tý... diskuzi," vybavil si Sasuke. Hlad doopravdy neměl. I kdyby nejedl, tak by ho nejspíš chuť po takových slovech dávno přešla.

Teď pro něj bylo nejdůležitější nemít bratra pár hodin na očích. Pořád se v něm bublala krev. Jenže po návalu vzteku, obvykle přišel nával lítosti. Už to zažil a tu druhou fázi nenáviděl ještě víc než tu první.

,,Dobře. Chceš tu dneska přespat v mojí posteli... se mnou?" zeptal se rovnou, když už vystupovali a on přikládal kartu ke vstupním dveřím toho příjemně zařízeného bytu. Pak Sasukemu ustoupil z cesty a podržel mu dveře. Ptal se přímo, viděl na něm, že se nechce vrátit, minimálně ne dnes.

,,Já... nevím. Nechci mu dělat naschvály... ještě mu zavolám." Sasuke se na něj krátce ohlédl. ,,Promiň, nechtěl jsem tě do toho takhle vůbec zatáhnout, chtěl jsem se jen omluvit," ujistil ho. ,,Nechci, aby sis myslel, že jsem šel za tebou, protože jsme se s Itachim rozešli." Znal spoustu lidí, kteří se tak chovali po každém rozchodu, ale on se k nim neřadil.

Indra zakroutil hlavou a ,,poplácal ho po zádech", ale takovým způsobem, že mladý černovlásek doslova vpadl do jeho bytu.

,,Beze strachu, moje mínění o tobě je pořád nezkažený," usmál se a zavřel. Pak si stáhl bundu, zul boty a pomalu se vydal do kuchyně.

,,Zavolej, já zatim připravim něco k pití... co budeš chtít?"

,,Jen vodu... a děkuju." Ve skutečnosti by si Sasuke nejradši dal něco s minimálně 20% obsahem alkoholu, ale nepovažoval to za nejvhodnější. To by mohl maximálně tak u Hidana, pak dojít v klidu k sobě do bytu, prokličkovat mezi obrazy, plechovkami od barev a padnout do postele.

Teď vytáhl mobil z kapsy a místo volání raději naťukal rychlou smsku: /nebudeme uz to resit, proste se stala chyba, do konce mesice to vydrzim, jestli o to stojis, ale dneska uz nejspis neprijdu/.

Indra mezitím natočil Sasukemu skleničku vody, sám si do šálku nalil čaj a s jedním, připraveným talířem se vydal do obývacího pokoje. Nechtěl Sasukeho rušit, nevěděl, jestli telefonuje nebo píše. Ale vzhledem k tomu, že nic neslyšel, mu to Itachi buď nebral, nebo ani neodepisoval.

Sasuke už mobil neměl v ruce, vložil ho zpět do kapsy. Od Indry si vzal skleničku s vodou a trochu se napil.

Ještě pořád si neuvědomoval, co se vlastně stalo. Jako kdyby šlo jen o hloupou noční můru, jako kdyby se nic nestalo. Žádné slzy, výčitky ani snaha vrátit čas zpět. Tušil, že do rána přijde bolestivé vystřízlivění, ale zatím se cítil docela dobře.

,,Chceš se na něco podívat?" zeptal se černovlasý muž, když se pohodlně usadil na jedné straně pohovky a nabídl Sasukemu talíř. Byly to jen drobnosti, různé plátky sýra, nakrájené okurky, olivy, šunka i rajčata, kterých tam bylo očividně víc než čehokoliv jiného. Kývl hlavou k velké televizi, co stála v přiměřené výšce zasazena v oné dřevěné oddělovací stěně.

Sasuke se jen zasmál té ironii osudu. Přesně to Itachimu před chvílí vyčítal, že s ním nedokáže žít obyčejný život. Pochopitelně nemohli být jako každý jiný pár, ale podívat se společně jednou na televizi snad nemusel být takový problém. Sasuke ji ani doma neměl, přesto se svým bývalým partnerem minimálně zašli do kina.

,,Já moc filmů neznám... ale když něco dobrýho vybereš, rozhodně se zlobit nebudu." Za celý svůj život viděl Sasuke tolik filmů, že by se dali spočitat na prstech obou ruk, Indra měl tak velikou naději, že se trefí do něčeho, co ještě Uchiha neviděl.

Černovlasý muž se pousmál a dálkovým ovládáním spustil televizi, aby našel nahrané filmy, sjel do oddělení komedií a našel něco oddechovějšího.

,,Můj soused zabiják, docela nenáročnej film," trhl zběžně rameny. Pustil druhý díl... u tohohle filmu bylo výjimečně nedůležité vidět první díl ještě před tím kvůli návaznosti a ten druhý měl navíc Indra o trochu raději.

,,A kdyby tě to nebavilo, můžeš se naučit chytat rajčata do pusy," ušklíbl se a do rukou mu talíř vtiskl. Pak se zvedl a odešel zhasnout.

,,Na to nemám talent," zavrtěl mladší odmítavě hlavou, ale na talíř rajčat se přívětivě usmál. Těm nedokázal odolat nikdy.

Pak se zaměřil na film. Ne, rozhodně ho nezná. Možná by si měl časem pořídit televizi, určitě by mu neuškodilo se vzdělat i po této stránce. Koneckonců i film patřil k umění. Sasuke však před televizi jako dítě nesměl a v dospělosti tak na ni nebyl navyklý, proto neviděl důvod proč si ji pořizovat.

,,Ty ho nepotřebuješ," ušklíbl se Indra, když zhasl světlo a posadil se vedle Sasukeho. Onu slušnou vzdálenost mezi nimi ale udržoval, jen mu podal polštář a přes nohy mu přehodil deku.

,,Už si trochu rozmrzl?" Sebral mu z talíře plátek sýra, sroloval ho a vložil mezi rty. Na jednu stranu byl rád, že tu s ním Sasuke je, na druhou stranu ho mrzelo, do jaké situace se dostal.

,,Myslím, že úplně," ujistil ho mladší a na moment se na něj podíval. Ve světle televize vypadal ještě starší než ve skutečnost, ale pořád tak dětinsky a rozpustile. Sasuke si přál v jeho věku vypadat stejně. V mládí musel Indra určitě vyvádět šílené blbosti, ačkoliv ani teď nežil nudný život. Naproti tomu Itachi působil jako dědek těsně nad hrobem, který se snaží dokončit poslední práci.

Indra se na něj jenom otočil a krátce se usmál. Sasukeho rozpustilost mu vážně imponovala, byl to hodný kluk co miloval umění, svobodu a upřímnost. Jen fakt, že se toho všeho vzdal kvůli jednomu člověku dokazovalo, jak čistě je schopen mít rád.

,,Jsi statečnej, víš to?" Fotografovi cukl jeden koutek úst v úsměv, když sledoval Sasukeho tvář.

,,Proč myslíš?" Sasuke se na něj znovu otočil, jestli z jeho tváře náhodou nevyčte odpověď.

On sám si před sebou připadal jako zbabělec. Utekl z boje, utekl před problémy, které se na něj valily. Ne, on není statečný. Kdyby byl, tak zůstane a zkusí to s bratrem nějak rozumě vyřešit. Ačkoliv... to se mu stále jevilo jako nadlidský úkol.

Černovlasý muž si tiše povzdychl.

,,Protože já na tvým místě bych se už dávno zbláznil," dodal upřímně. Jenom krátce se k němu naklonil a prsty přejel po tváři. ,,A taky protože pořád neztrácíš víru v lidi, i když už tě tolikrát zklamali. Což mě mrzí, protože někdo jako ty si tohle nezaslouží."

,,Kdybych nevěřil lidem, tak zůstanu sám a samota bolí." Sasuke se od něj zase odvrátil a zahleděl se na obrazovku. ,,I Itachi se zklamal, nejsem takovej, za jakýho mě měl, nebo jsem se spíš nedokázal změnit tak, abych mu úplně vyhovoval. Teď už aspoň vím, že on není ten, kdo mi byl souzenej. Ten pravej ještě někde čeká. Nesmím zavrhnout všechny lidi, jinak ho nenajdu," poučil ho mladší.

,,Máš zatraceně dobrou filosofii," odsouhlasil a ukradl mu ještě jedno rajče, než svou pozornost také obrátil k filmu. Byl vážně chytrý, ale stejně zranitelný, jako každý jiný. A Indra si vážně, upřímně přál, aby mu už nikdo nikdy neublížil, bohužel ale věděl, že tohle zařídit nejde.

,,Lepší by byla, kdyby mi bylo všechno fuk, spal bych, s kým by se mi zrovna namanulo, žádná bolesti ani výčitky, ale bohužel takhle nefunguju." Sasuke také sezobl ještě jedno rajče. Miloval tu jejich sladkou a přeci mírně nakyslou chuť, která se mu rozplývala v ústech. Na Itachim přesně tohle nesnášel. Když už si myslel, že nenarazí na nic kyselého, ukázalo se, že je kyselý celý. Při tom přirovnání se musel sám pousmát.

Indra rozhodně zakroutil hlavou.

,,Ne, to by nebylo. Jak by sis pak mohl ten sex užít, kdyby byl na jednu noc?" podíval se nevěřícně na televizní obrazovku. Ačkoliv se za umělce považoval, bohémský život vážně nevedl, ženy, víno, zpěv... víno měl rád, zpěv... v mezích a ženy by musel primárně zaměnit na muže a ani tak by to neplatilo.

,,Měl jsem i takový vztahy... takhle to vlastně začalo i s Itachim. Někdy tě prostě někdo tak přitahuje, že neodoláš. Nevidím to jako něco, za co by se měl člověk bičovat... když teda není zadanej." Pořád to neviděl jako něco hříšného, ale rozhodně by neměl chodit s člověkem, se kterým předtím jen spal. Nedělá to dobrotu, to už se přesvědčil u bratra.

,,To je otázka vkusu," ušklíbl se Indra a napil se ze své sklenky vody. ,,Ale vim, o čem mluvíš. Člověk se časem naučí, musí naučit... ovládat." Když pokládal sklenku na stůl, cinkly o ni jeho černé prsteny na ukazováčku. Nejspíš je snad nikdy nesundával. Jakmile skleničku pustil, schoval prsty v sevřené pěsti.

,,Nosíš je pořád..." pronesl Sasuke při pohledu na ti tři prsteny. Ze začátku jim nevěnoval pozornost, ale kdykoliv Indru viděl, měl je na prstu. Člověk většinou nosí věci, co se mu líbí, některé však mají hlubší význam, tušil, že u Indry tomu bude tak. Navíc se takové téma hodilo k odreagování, minimálně pro něj.

Indra sklopil pohled k třem černým kroužkům kolem jeho ukazováčku. Krátce se nadechl a pak se podíval na Sasukeho.

,,Ne, nesundavám je. Víš, Sasuke... já žiju už vážně dlouho ve světě, který mi přijde směšný. Možná i víc než to. A jsem o to vděčnější, když se najdou lidé, se kterými můžu na to všechno zapomenout a mluvit normálně. Mohl bych protestovat a dělat ve své společnosti vždycky přesně to, co nesmím, ale nikam bych se tak nedostal a ani by mi to nijak nepomohlo. A tyhle prstýnky jsou taková upomínka. Neřekl bych, že na lidi, co pro mě něco znamenají, jako spíš na ty, co mě změnili." Zvedl ruku a pomalu všechny tři prsteny stáhl. Pak jeden Sasukemu podal. Na vnitřní straně byla čísla... spíš roky.

,,Tenhle mi připomíná moje rodiče. Jevili se jako perfektní pár, ale ve skutečnosti se mě snažili přetvářet. To proto mám rád upřímnost, přirozenost a pravdu. A taky chápu, jak je těžký, když nejsme takoví, jaký nás chtěj osoby, co milujeme. Musel jsem si vybrat, buď se zavděčím rodičům, nebo se od nich odpoutám a zařadím je do tý skupiny, co žít neuměj. Tenkrát jsem si vybral druhou možnost. A doteď nevím, která byla ta správná. Proto je ten prstýnek nejtěžší." Indra mu podal další černý kroužek, spolu s ním i poslední. Ten byl skutečně menší než druhé dva a lehčí. A vevnitř bylo vepsáno datum.

,,A tyhle jsou trochu... jinýho rázu. Ale stejně patřej k mýmu životu. Když jsem se otci svěřil se svojí orientací, rozkřičel se a matka se rozplakala. Vyčítala mi, že nebudu mít děti a jak si to představuju. Uměla to, vážně mě uměla zviklat. Styděl jsem se a otec navrhl, že na to zapomeneme. Po úspěšnym semestru na vejšce jsme šli slavit. Byla tam i moje.. hodně dobrá kamarádka. Znali jsme se dlouho, ona to o mě všechno věděla a chápala to. Opil jsem se. A ráno se probudil vedle ní. Po čase se ukázala, že si z té noci odnesla památku. Když za mnou přišla a řekla, že čeká dítě, byl jsem v šoku. Ale rozhodl jsem se, že jí pomůžu. Zasnoubili jsme se, aby z toho nebyl skandál, tak si to přáli naši rodiče. Slíbil jem jí, že se o ní postarám, že se vzdám těch výstřelků a povedu s ní normální manželství, i když mi bylo sotva pětadvacet. Nakonec souhlasila. Později jsem se dozvěděl, že to otěhotnění zprostředkovali moji rodiče. Jako reakci na tu homosexualitu, věděli, že jsem zodpovědný a na ten večírek si zaplatili lidi, co nás oba opili, možná i něco nasypali do pití a nakonec zavřeli do pokoje. Nesnášel jsem je za to, ale to nic neměnilo na tom, co jsem jí slíbil." Indra se odmlčel a zadíval se neznámo kam.

,,Hádala se se mnou, ale já ji chápal... já byl ten zlej a moji rodiče jí využili, jenže žalovat je nemohli, oni byli právnicky nedotknutelní a nám nezbylo nic, než se s tím smířit," černovlasý muž si tiše povzdechl.

Sasuke na něj zůstal zírat s otevřenou pusou. Po tomhle už se nedokázal soustředit na film.

,,Takže máš dítě... ženu... rodinu. Co se nima stalo? Proč nejsou s tebou?" Sasuke asi tušil, že se s tím ta dívka nedokázala vyrovnat a nejspíš od něj odešla i s dítětem, aby mohla doopravdy žít normální život. Nečekal však, že má za sebou Indra tak drsnou minulost a netolerantní rodiče. On sám sice neměl otce svých snů, ale minimálně dostal mámu, která ho hájila za každé situace. Sám proti všem nikdy nešel.

,,Katherine zemřela při porodu," dodal Indra tiše. ,,Můj syn taky." Nic víc, žádné další vysvětlování, jen holá, čistá fakta. A přece šlo poznat, že i když už to bylo alespoň patnáct let zpátky, pořád se ho to drželo. A on očividně nechtěl zapomenout. Najednou oba velké a jeden malý prstýnek v Sasukeho dlani změnily svůj význam a hodnotu.

Sasuke sevřel všechny prsteny v dlani, jako kdyby chtěl cítit všechnu tu bolest, kterou v sobě skrývaly.

,,Mrzí mě to..." Všechny tři prsteny mu vložil do jedné ruky a druhou sevřel v té své. Vůbec netušil, že k němu byl život až tak nespravedlivý. Připadal si najednou tak hrozně po tom všem, co mu provedl Itachi, styděl se za něj i za sebe. On si takové zacházení nezasloužil. Před ním se i Sasuke cítil jako někdo, kdo má největší problém dnešního večera, jestli si vezme bílé nebo černé triko.

,,To nemusí. Ty události ze mě udělaly to, co jsem a já sem sám se sebou spokojený, kdybych nebyl, měl bych teď bílou kazajku a opíral se o polstrovanou zeď," ušklíbl se, aby tu situaci odlehčil. Prsteny si jeden po druhém navlékl a onou rukou mu odhrnul vlasy z černých očí.

,,Promiň, nechtěl jsem tě tak vyděsit a už vůbec tě tím nějak obtěžkávat."

,,Ne, jsem rád, že si mi to řekl," přivřel Sasuke instinktivně oči, když se Indrova ruka dotkla jeho tváře. ,,Já jsem statečný? To spíš ty..." zavrtěl hlavou. Nedokázal si představit, že by v dětství neměl ani máminu podporu, na Indrově místě by asi tu svěrací kazajku dostal. Jestli k němu byl život nespravedlivý, tak k s Indrou doslova zametal.

Černovlasý muž mu přiložil dlaň ke tváři a palcem mu přejel po lícní kosti.

,,Ne, tak to není. V tom, co jsem dělal, nebyla statečnost, spíš se mi povedlo přežít. Podívej, Sasuke... to proto jsem s tebou chtěl mluvit, to proto jsem se snažil v tom obleku najít tebe. Protože tenhle svět, kde jde lidem hlavně o peníze, je zvrácený a já nechci, aby ses v něm ocitl, protože mi na tobě záleží," vysvětlil s mírně skloněnou hlavou, ale jeho oči pořád sledovaly ty černé onyxy. Sasuke tak nesměl skončit, on byl na ty intriky a pravidla moc čistý, moc nevinný.

Mladší položil svou ruku na tu jeho, která ho hladila po tváři a úplně zavřel oči.

,,Ani já tam nechci, ale myslel jsem si, že když tam zapadnu, bude mě mít Itachi rád... já vím... už vím, byla to pitomost." Itachimu nikdy na nikom nezáležo, ne, to by mu zase křivdil, ale rozhodně neuměl nikoho milovat s tím, jakého ho poznal. On se do něj zamiloval pouze po fyzické stránce, ať si tvrdí, co chce, nepopře to.

,,Ne, nebyla. Jenom jsi zkoušel, co jsi mohl. A zjistil, že tudy cesta nevede," odpověděl mu. Znovu mu připomínal tu chvíli, kdy jen tak seděli v lese a sledovali hvězdy skrz větve zasněžených stromů. A znovu měl stejné nutkání se ho dotknout.

,,Sasuke, já vím že to není správná chvíle, možná mi až moc věříš, ale zas tak dobře se ovládat pořád neumím a já bych teď..." Stiskl k sobě rty a tiše se nadechl.

Sasuke se rychleji nadechl. Vůbec mu nedošlo, že... že ho přitahuje. Opatrně svou ruku stáhl a zase otevřel oči, když se setkal s těmi Indrovými. Možná by měl udělat to, co mu radily instinkty i rozum. Oni dva si jsou tak podobní, každý z jiné společenské vrstvy, a přeci toho mají tolik společného - umění, pohled na svět, na život... Co když je Indra ten klíč, co dokáže otevřít jeho zámek?

Opatrně se k němu naklonil, téměř se dotýkal jeho rtů, když se zase odtáhl.

,,Promiň..." Ne, to on nemůže. Ne hned po tom, co se stalo mezi ním a Itachim. Nezáleželo mu na tom, jaký dojem to udělá na bratra, jako spíš na Indru.

Indra se k němu ale naklonil a v poslední chvíli pootočil hlavu, ruce mu obtočil kolem hrudníku a rty se dotkl jeho tváře, než sklonil hlavu a lehce ho objal.

,,Já ti říkal, že se nemusíš omlouvat..." zašeptal mu tiše a dlaní ho něžně a až konejšivě hladil po zádech. Sasuke to vůbec neměl lehké a on mu sám nedokázal pomoct.

Sasuke jeho objetí opětoval. Položil mu ruce na záda a čelem se mu opřel o rameno, tak jako dělal vždycky u Itachiho. Hned ale poznal rozdíl - ta vůně, každý voněl úplně jinak. Nemohl říct, který hůř, který líp. Obě vůně měly něco, co Sasuke očarovalo.

,,Nechci, aby sis myslel, že po tobě jedu proto, že jsem odešel od Itachiho," cítil potřebu se obhájit, přestože ho Indra z ničeho nevinil.

Jeho ramena sebou jemně trhla, jak se tiše zasmál.

,,Ty po mně jedeš, Sasuke?" Mírně se poodtáhl a hřbetem ruky mu přejel po tváři. ,,Jsem rád, že tu jsi. A neudělám nic, co by sis nepřál," slíbil mu, pak se posadil a Sasukeho hlavu si stáhl k sobě na klín tak, aby mohl ležet na boku a sledovat při tom televizi. Opatrně ho přikryl dekou a na své nohy pod Sasukeho hlavu dal ještě polštář. Volnou rukou ho jemně vískal ve vlasech, aniž by ve svém konání dával najevo lítost. Jen ho konejšil a snažil se ho uklidnit.

,,Máš za sebou těžkej den."

Sasuke skoro zapředl blahem, když cítil, jak se mu narovnává obratel po obratli. Takové pohodlí už dlouho nezažil. Itachi mu mohl do pokoje zařídit jakkoliv luxusní matraci, tělo druhého přesto vždycky působilo líp.

Ještě než však na sebe položil Indra polštář, cítil Sasuke i něco jiného a to ho donutilo se mírně začervenat. Nepatřil mezi stydlíny, ale u některých lidí ho takové situace trochu rozhodily.

,,Propásl´s minimálně čtvrtinu filmu," ušklíbl se starší černovlásek. Uměl zatraceně dobře kontrolovat. Přes mladého Uchihu se natáhl pro dvě rajčátka a jedno mu vnutil mezi rty, druhé snědl sám. Teď už se jenom koncentroval na běžící film.

,,Já se přes to nějak přenesu," ujistil ho Sasuke, jakmile snědl rajče.

Přesně takový večer si přál někdy strávit s Itachim. Možná plakal dobře, ale na špatném hrobě. Indrovi ani nemusel říkat, co by teď potřeboval, on to poznal sám. Asi se měl dnes s Itachim rozejít a dnes setkat s Indrou. Sasuke moc v náhody nevěřil, podle něj mělo všechno, co se mu kdy stalo nějaký hlubší význam a záměr.

I když Sasuke začátek zmeškal, stačilo pár Indrových slov k ději a nebyl problém navázat. A byla to skutečně dobře vybraná komedie, alespoň podle úsměvů, které na Sasukeho tváři Indra spatřil. Když skončil, Indra pomalu vstal a uklidil talíř i sklenku a šálek do kuchyně.

,,Poď, ukážu ti koupelnu," vytáhl mladého černovláska z gauče.

Ten šel ochotně za ním. Studenou sprchu by teď docela uvítal. Ano, další výhoda, nikdo ho nebude nutit koupat se v teplé vodě. Ačkoliv ten důvod, proč to Itachi dělal, ho jako jeden z mála potěšil.

,,Budeme se pak ještě na něco dívat?" zeptal se nadšeně. Ta komedie mu připadala zábavná, sice nešlo o žádný hluboký příběh, ale přesně to Sasuke potřeboval pro uklidnění - jen se zasmát.

Indra trochu překvapeně zamrkal, ale nakonec se jen zasmál.

,,Můžeme se podívat na jedničku, ať to máš v celku," slíbil mu a otevřel dveře do koupelny. I ta byla... dechberoucí. Celou jednu stěnu tvořilo sklo - akvárium. Dlouhé řasy, dokonce i korály a nejrůznější ryby. Naproti skleněné umyvadlo, stříbrný kohoutek a vše sladěno do modro bíla. U zadní strany se nacházela vana... ale zapuštěná v zemi, spíš jako malý bazén. Naproti tomu sprchový kout, poměrně veliký a pod průhlednou zemí písek s mušlemi a hvězdicemi.

Sasuke se rozhlížel snad deset minut kolem sebe, než se konečně začal svlékat, aby se umyl. Oblečení nechal ležet na zemi a na své tělo pustil proud studené vody. Pod dekou se docela zařál a voda teď chladila víc, než byl schopný unést. Musel přidat trochu teplé, což obvykle nedělal ani když přišel vymrzlý z venku.

Indra se jen kousl do rtu a okamžitě se vydal ven z koupelny, mohl ho možná taky před tím varovat, než si začal... sundávat oblečení. On zkrátka byl přitažlivý a Indra chápal, že na sebe stahoval ty, kterým šlo jenom o jeho tělo. Musel taky ještě promyslet, jak to udělá s postelí, aby se mohl Sasuke pohodlně vyspat.

Sasuke si na sebe vzal triko na spaní, ve kterém shodou okolností vyšel i ven, a k tomu ty odrbané jeansy, které se Itachimu tak moc nelíbily. Pak teprve vyšel z koupelny a vydal se najít Indru.

Připomínalo mu to dětská léta, kdy jednou výjimečně směl přespat u kamaráda a až do rána si vyprávěly strašidelné příběhy, tenkrát se oba báli jít i sami na záchod.

Tak co - myslíte, že si to Indra se Sasukem rozdá?