Censored 31.

Fakt jsem si myslela, že tu poídku budu dávat na heslo, je opravdu "zvláštní", jak se při té pohrůžce najednou objeví tolik komentářů...

---

,,Nejsem narcis nebo tak něco, ale... asi bych do sebe šel," uchechtl se mladší při pohledu na fotografie. ,,Vážně umíš skvěle fotit, sice nejsem odborník... ale jsem umělec a poznám, co je fakt hezký." Věděl o sobě, že patří k nadprůměrům, však se za ním už od mala otáčely, přesto o sobě neměl tak vysoké mínění, jak se na první pohled mohlo zdát. Indrovy fotografie ho však naprosto okouzlily. Kdyby jednou potřeboval něco nafotit, rozhodně požádá jeho.

Indra se zasmál.

,,Přestaň se tak vychvalovat, nebo se budu červenat," pokáral ho. Nejen onen paradox ve větě, ale spíš představa červenajícího se Indry, vehnala úsměv do tváře, protože to bylo tak pravděpodobné jako spatřit zelené slunce.

,,Podívej... a nedonutíš mě ji smazat," pozvedl obočí, když překlikl na jistou podsložku a Sasukemu se tak naskytl pohled na svou krásnou tvářičku, kde zrovna mrká a vypadá tak, jako kdyby si sám pro sebe ukradl jointa. ,,To byla moje chyba, málem jsem ti objektiv zarazil do zorničky," dodal, snažíc se ubránit před Sasukem myš, aby fotografii neposlal do věčných lovišť softwarové paměti.

,,Klidně si ji nech," mávl nad tím mladší rukou. Pochyboval, že zrovna takovou fotografii si Indra někde vystaví, uložená v počítači mu zase tolik nevadila. Navíc se takhle běžně tvářil, když musel ráno vstát dřív než obvykle. Itachi ho tak viděl několikrát, když ho sám tahal z vyhřáté postele, aby se mohli jít učit podle něj důležité předměty, podle Sasuke naprosté blbosti, bez kterých jeho bratr nedostane otcovy peníze.

,,Dala by se použít na plakát s reklamou na omamné látky," zauvažoval s přivřenýma očima a náhled zavřel. Pozavíral i ostatní přebytečná okna a zvedl se od stolu. ,,Dej mi minutku, hned jsem tu," slíbil mu, než zmizel za posuvnými dveřmi ve svém bytě. Šedá mračna protrhlo slunce a příjemně prosvěcovalo skrz skleněnou střechu celý ateliér. A pod těmi paprsky se za velkými okny třpytily polštářky sněhu. Krása těch ledových krystalků spočívala v jejich nedosažitelnosti. Stačil jediné horké dýchnutí, nebo stisk hřejivé dlaně a proměnily se ve vodu. Sníh je přizpůsobivý, dokonce i voda, která přijímá tvar nádoby, do níž je nalita. Proč je to v přírodě tak jednoduché...

Sasuke se za ním jen krátce ohlédl, pak se vrátil ke svému čaji. Netušil, kam Indra šel, ale bylo mu jasné, že přijde zase s něčím zajímavým. Neznal ho sice nijak dlouho, přesto měl pocit, jako kdyby se potkali minimálně už na škole. Nikdo mu nikdy nepřipomínal tolik jeho samotného svou touhou a smyslem pro krásu.

Dveře se znovu otevřely a s tichým cvaknutím zapadly zpět na své místo.

Fotograf držel v ruce malý, v krémovém papíru úhledně zabalený balíček.

,,Tak tady, narcisko, poslali mi to dneska ráno," dal předmět do rukou Sasukemu a na počítači vypnul obrazovku. Pak se otočil, zpola se posadil na okraj svého stolu a dlaněmi za tělem se opřel sledujíc Sasukeho, když rozbaloval objednanou masku. Přesně na vlas taková, jakou ji nakreslil do Indrova bloku.

,,Wow... nebudu v tom vypadat jako teplouš?" zasmál se Sasuke vlastní orientaci.

Ve skutečnosti se mu ta maska moc líbila. Tak nějak si ji představoval, kdyby vystoupila s papíru. Ať ji Indra nechal udělat kdekoliv, povedla se. Navíc ho v ní nikdo nepozná, možná ani on sám by v ní neodhalil sám sebe, kdyby viděl někde viset obraz. Ovšemže záleželo i na oblečení, k tomu všemu patřil Sasuke spíš k těm bystřejším, ale musel tu práci nějak ocenit.

Černovlasý muž se odlepil od stolu a ušklíbl se.

,,Neměl by ses spíš bát opaku?" Prsty mu pečlivě a jemně odstranil černé vlásky z očí a masku mu pomohl nasadit na obličej, aby pak upravil i neposlušné havraní pramínky na zátylku. Naštěstí byl výrobce inteligentní a při výrobě myslel i na to, že dotyčný bude oči potřebovat.

Sasuke při tom okamžitě napadlo, že Itachimu by se taková blbůstka v posteli líbila, rychle ale takovou myšlenku potlačil.

,,Jak vypadám?" zeptal se fotografa. Nikde poblíž zrcadlo nespatřil, takže byl momentálně odkázán pouze na Indrův posudek a názor.

Indrovy oči se přivřely a se založenýma rukama na hrudníku od zkoumaného objektu odstoupil na tři kroky.

,,Vážně dobře, jako vždycky. Ale mně se to nelíbí," pozvedl obočí a vrátil se do přirozené vzdálenosti. ,,Rád se ti koukám do obličeje, teď na mě můžeš plazit jazyk a já ti za to nemůžu ani jednu ubalit," povzdychl si, ale v očích mu hrály jiskřičky pobavení.

,,Přece bys mě nemlátil?" podivil se mladší. ,,Modřin, škrábanců, kousanců... mám požehnaně," dodal s úsměškem. Nemluvil ani tak o svém nevlastním otci, jako spíš o Itachiho sadistické povaze. Zažil spoustu brutálních milenců, nevadili mu a obvykle si to sám užíval, ale Itachi rozhodně zaujal místo toho nejsadističtějšího. Ještě nikdy při sexu neomdlel, k tomu ho dokázal dohnat jen jeho vlastní bratr.

Indra jen nevěřícně zakroutil hlavou, ale rty mu na tváři tvořily letmý úsměv.

,,A nemohl bys mu říct, aby tě alespoň na chvíli nechal? Já bych retušoval, ale tvoje fotky vážně moc úprav nepotřebujou a já to dělám nerad," upozornil ho. Tím pádem mu vlastně i částečně naznačil, že si nebude přát fotky v oblečení.

,,Některý jizvy už nezmizej," namítl Sasuke už vážným tónem hlasu. Ty od jeho nevlastního otce už rozhodně ne. O něm však Indrovi říkat neplánoval, příliš se za to styděl a dlouho se rozmýšlel, než to vůbec prozradil Itachimu. Oklonosti mu však nedovolily jinak, než to prozradit.

,,A pořád se dá makeup nanýst i na tělo," mrkl na něj povzbudivě. Sice s tím moc zkušenosti neměl, ale všechno je jednou poprvé.

Fotograf přikývl a luskl prsty Sasukeho směrem.

,,To vůbec není špatnej nápad. Ok, takže dneska bych se zaměřil na tu velkou fotku a zbytek detailů," obeznámil ho se svým plánem a představou. Pousmál se a přešel k němu blíž. ,,Sundáme to?" zvedl jedno obočí a ukazováčem a palcem na obou rukou jemně stiskl růžky jeho límečku.

,,No... ty jsi šéf," pokrčil Sasuke lhostejně rameny, ale jeho výraz jasně říkal, že s tím počítá. Když ještě nevěděl, co si mi o tom muži myslet, vadila mu představa jeho nahého těla, které se snaží Indra zachytit na fotografii. Jenže teď se mu zdálo, jako kdyby ho znal odjakživa. Ještě nikdy nic podobného nezažil a trochu ho to děsilo. Zároveň však těšilo, někdy bývá dost složité najít si přítele s podobnými zájmy.

Indra se zasmál.

,,Moje rozhodnutí nejsou o nic hodnotnější, než tvoje," vrátil mu s úšklebkem a prsty mu pozvolna začal rozepínat knoflíčky košile. Nějaké velké jizvy zatím neviděl, alespoň ne v oblasti ramen a klíčních kostí. Sasuke měl překrásné tělo, vážně hotový model.

Ten teď hleděl někam na zeď přes Indrovo rameno. Nemohl se mu dívat do očí, příliš se bál Indrových reakcí a ještě víc svých vlastních. Spousta mužů ho přitahovala, i když měl partnera, ale dokázal si říct "ne", jenže u Indry to tak snadno nešlo. Dlouho nikdo nebyl tak blízko jeho srdci i duši jako on. O to hůř si šlo jeho rty odpírat, když věděl, co k němu ten muž cítí.

Stačila však jediná vzpomínka na bratra a všechny pochybnosti se jako zázrakem rozplynuly v mlze.

Jeho černovlasý společník mu košili stáhl přes ramena a nechal spadnout na zem. Když mu pohled padl na skutečně surový kousanec na rameni, snažil se nezadržet překvapením dech.

,,Možná bude potřeba trochu maskovat," povzdychl si, když ho obešel a prsty mu pomalu sjel po páteři. Zatím žádné horší jizvy nezpozoroval.

Ty od nevlastního otce už dost vybledly, ale pod jistým úhlem se daly spatřit. Ta nejvýraznější se nacházela těsně nad pánví. Ten den si pamatoval, podařilo se mu rozbít sklenici s vyobrazenými květinami. Nejprve dostal facku, pak musel klečet na střepech a nakonec se omluvit. Tou dobou si procházel pubertou a taková omluva pro něj tak nepřipadala v úvahu. Načež přišla rána pěstí, která svírala jeden z těch střepů. Ještě několik dnů to bolelo, ale naštěstí se dokázala zahojit.

Kousanec na rameni byl naopak čerstvý, pocházel od bratrových náruživých zubů.

Indra mu po vybledlé jizvě jemně přejel bříškem ukazováčku. Samozřejmě uvažoval, jestli to bylo taky dílo Itachiho, nebo se mu to stalo při jiných příležitostech, ale nehodlal o tom mluvit. Ale lhal by, kdyby si namlouval, že to všechno dělá jen kvůli focení... nemohl si neužít i tu krátkou chvíli, kdy se jeho prsty dotýkaly té sametové kůže na Sasukeho těle. Byl tak krásný, že ho až Indra litoval... takovým nejčastěji do cesty vbíhají milenci a milenky, kterým jde hlavně o vzhled nebo fyzickou přitažlivost a to se bohužel až příliš často shoduje s pojmem povrchní.

Sasuke se při jeho doteku mírně zachvěl. Jeho prsty byly podobně dlouhé jako ty bratrovy, jen se ho dotýkaly s o něco větší něhou a soucitem. Jenže on si nepřál lítost, svůj život považoval za těžký, nechtěl však, aby ho tak viděli i ostatní. Kdyby ho litovali, ztráceli by jasnou mysl. Lítost vždy nutí druhého chovat se k němu s větším ohledem. On speciální zacházení nepotřeboval, nepovažoval se za žádnou trosku, která by neunesla chladnější přístup.

Indra ale nevypadal, že by se mu v očích zrcadlila lítost. Jeho doteky byly něžné, protože to tak sám chtěl a protože i přes to všechno viděl Sasukeho jako něco cenného, čemu by nemohl ublížit.

,,Nevadilo by mi, že by ty jizvy nebo kousanec byly vidět, jde spíš o to, že podle toho by tě někdo mohl poznat," upravil svou výpověď, ale i tak se odtáhl. Za řeči došel k malé skříňce v ateliéru. Samozřejmě fotil i ženy, tak pár kosmetických přípravků měl, pro některé fotky to bylo nutností. Vrátil se k mladému Uchihovi, obešel ho, pak Sasuke ucítil jeho prsty, co mu jemně v krouživých pohybech zakrývaly make-upem zarudlé místečko. Brzy prsty zmizely a Indra v tu chvíli bojoval s chutí mu na druhé rameno přitisknout své rty. Znovu se přemístil před něj, aby si mohl kleknout.

,,Asi to bude trochu studit," upozornil ho, když si tělovou tekutinu vymáčkl na dva prsty a jemně s nimi přejel po jizvě nad Sasukeho pánevní kostí.

,,Hotový maskér filmových hvězd," zasmál se Uchiha, aby odlehčil situaci. Ne že by mu Indrovo počínaní snad bylo nepříjemné, ale cítil tu podivně napjatou atmosféru. To, k čemu se mu Indra přiznal, ještě víc změnilo Sasukeho pohled na něj. Bál se. Tolik se bál, aby něco nezkazil, nějak se ho nevhodně dotkl. Nerad by mu působil bolest. Přestože Indra řekl, že tu vždycky bude pro něj, tak to Sasuke nemohl přijmout. Ne kvůli sobě, to kvůli němu. Nerad trápil lidi okolo sebe, zvlášťne ty, na kterých mu záleželo.

Indra zvedl tvář k té Sasukeho a ušklíbl se.

,,Filmových hvězd? Seš strašnej narcis, vážně..." pokáral ho, ale koutky úst mu cukaly v úsměv. konečně se odtáhl a odložil lahvičku makeupu, aby mohl Sasukemu poupravit masku. Pak si odešel do papírového ubrousku otřít ruce a vydal se k fotoaparátům, aby jeden z nich vybral a nastavil.

,,Jsem jen objektivní... i k sobě," vyplázl na něj mladší jazyk.

Ve skutečnosti o sobě tak vysoce nesmýšlel, ačkoliv si to mohl dovolit, protože ne jedna kolena se při pohledu na něj podlamovala.

,,Jen mi asi budeš muset říct, jak mám stát... ne že bych si neuměl vymyslet něco vlastního, ale aby to vyhovovalo tobě..." upozornil ho, když ho viděl nastavovat fotoaparát.

,,Teď mám pocit, že jsi udělal neslušné gesto a nemůžu ti to dokázat," udělal na něj smutný obličej Indra. Ale s tou maskou a jeansy mu to vážně slušelo, na něco takového se nedalo zlobit.

,,Dělej co chceš, mám rád přirozenost a kdybych ti řekl, dej tu ruku sem a nohu tam, vypadalo by to vážně uměle," mrknul na něj a vzal si do ruky fotoaparát.

,,Kdybys viděl, jak se někdy stavěli lidi, co jsem maloval, tak by sis je radši nastavil sám," povzdechl si Sasuke. Většině z nich přirozenost nic neříkala, a jakmile slyšeli o malování, snažili se vypadat co nejmíň uměle, ale díky tomu docílili pravého opaku.

Jenže Sasuke v tom uměl chodit. Dokázal střílet jednu pózu za druhou bez dlouhého rozmýšlení. Skoro to vypadalo, že se někdy opravdu živil jako model.

Indra si někdy klekl, někdy Sasukeho požádal, aby se v té či oné póze pozdržel, ale jinak ho nechával. Bylo znát, že Sasuke moc dobře ví, co dělat. A byl u toho přitažlivý, víc než to. Vypadal přesně tak, jak si to Indra představoval, naprosto dokonalý a přece lidský a nijak nehraný. Když skončili, měl vážně hodně pracovního materiálu.

,,Radši se obleč," ušklíbl se. ,,Nebo se mi za oknama shromáždí davy," mrkl na něj a připravil fotky na přenos do počítače.

,,Na mě jsou tak zvědaví..." opáčil Sasuke ironicky, zatímco si zapínal knoflíčky o košile. Poslední dva nechal nedopnuté, nesnášel, když ho ten kus hadru škrtil u krku. Co by za to dal, kdyby si Itachi liboval v tričkách.

Na konec sundal masku, kterou pak odložil na stůl těsně vedle čaje. Make - up na svém těle neřešil, smyje ho až u Itachiho. Teď chtěl vidět fotky.

Trvalo to jen pár minut. Po nich se už na velké obrazovce objevily obrázky Sasukeho polonahého těla. Fotoaparát, kterým byly pořízeny, už musel fotky dělat černobílé, protože je tu Indra vůbec neupravoval. I tak ale šlo na první pohled znát, že přístroj v rukou držel profesionál s dobrým citem pro detail a vkusem. Sasuke díky masce nebyl poznat, ale působil na fotkách přitažlivě, nebezpečně a sebevědomě. Avšak ne podbízivě, vážně se jednalo o fotky vysoké umělecké úrovně.

,,Vyber si jedu, která se ti bude líbit a kterou budeš malovat," instruoval ho Indra. Na všech fotkách převažovaly stíny a tmavé barvy na jedné straně, na opačné kůže mladého černovláska skoro zářila. Moderní jing a jang, ani to nezapomněl fotograf při svém díle ztvárnit.

,,Tuhle," ukázal mladší zdánlivě bez rozvahy na fotografii, kde do detailů vynikal každý sval, sám si na té fotce připadal jakoby v pohybu. Jeho oči navíc tak vševědoucně hleděli do nitra každého, kdo se na ně zaměřil. Ani on sám o sobě nevěděl, že to dokáže.

,,Je taková... tajemná a děsivá." Sasuke si příliš nepotrpěl na ponurou atmosféru, ačkoliv se na jeho obrazech objevovala často, protože jeho duše stále padala do temnoty a příliš záchytných stébel se mu do cesty nepřipletlo.

Indra fotografii zvětšil a pozorně se na ní zadíval. Malíčkem ruky podpírající jeho tvář si při tom přejížděl po spodním rtu.

,,Souhlasím," vyslovil se nakonec.

,,Tenhle záběr má něco do sebe, myslím, že v ní se dá dobře a nejjasněji vidět ten příběh, o kterém jsem ti tenkrát říkal," přikývl a fotku přemístil do jiné složky. Pak program zavřel a na mladého Uchihu se pootočil.

,,Vůbec jsme se nedohodli, kde budeš malovat. kdybys měl chuť, můžeš vždycky sem, to přeci víš. Jenom jsem slyšel, že hodně malířů rádo pracuje v místech, kde se cítí pohodlně... zkrátka je to na tobě."

,,Vlastně se pohodlně necejtím skoro nikde... byt je pro mě jen místo, kde přespávám a o pokoji u bratra bych se radši ani nezmiňoval, trpí totiž nějakou chorobou, co ho nutí všude udržovat pořádek," ušklíbl se, ale myslel to vážně. Sice se naučil si po sobě částečně uklízet, ale Itachiho pořádkumilnost nikdy asi sdílet nebude.

Každopádně mu nezáleželo na tom, kde bude malovat, potřeboval jen trochu víc světla a prostor.

,,Dokud člověk najde dveře z pokoje, tak se tomu nedá říkat nepořádek," trhl s úšklebkem jeho společník rameny.

,,Já to vážně nechám na tobě. Tuhle a ty ostatní fotky nechám vytisknout ve větších formátech a budeš se do toho smět pustit, o plátna a barvy se nemusíš starat, že je to zařízené," ujistil ho a pomalu vstal.

,,To není nutný, mám svoje oblíbený barvy i plátno... kdyby ti dal někdo úplně jinej foťák, určitě bys taky odmítl," namítl Sasuke, zatímco jeho pohled sklouzl k oknu. Pomalu se stmívalo, nemyslel si, že ho Itachi zrovna hledá, ale pamatoval si, jak vyváděl naposled.

,,Teď bych měl asi jít, nebo Itachimu rupne cévka," povzdechl si. Připadalo mu hloupé před ním mluvit o bratrovi, po všem, co se mezi nimi třemi odehrálo, ale na druhou stranou by bylo hloupé se mu úplně vyhýbat.

Indra pomalu přikývl.

,,Samozřejmě. S těma barvama chápu, proto jsem se taky ptal. U těch pláten mi šlo spíš o tu velikost, ty detaily na malé a ten jeden na velký, navíc nebudou všechny čtvercové, proto. Barvy ale používej samozřejmě svoje." Došel k posuvným dveřím a vpustil Sasukeho do chodby. Pak spolu s ním pomalu odcházel k východu.

Sasuke celou cestu ke dveřím mlčel, až na prahu se otočil a řekl: ,,Díky za dnešek... i když to byla práce, tak to bylo fajn." Už dlouho tak příjemně nestrávil čas. Miloval umění a byl otevřený téměř každé nové metodě. Navíc Indra chápal jeho postupy i životní styl malíře, s tím se tak často nepotkával.

Ne, nepřál si, aby se Itachi choval jako Indra, jen si vedle toho fotografa uvědomoval, jak až moc se k sobě hodí, a jak moc se od sebe s bratrem liší.

Úsměv na Indrově tváři dokazoval, že i on si ten společně strávený čas užil. Sasukeho bral a choval se k němu jako k pokladu, viděl, čeho všeho je schopen jen kvůli jednomu člověku. Neměl pocit, že by byl zlým člověkem, ale měl v sobě něco... smutného, co nedokázal Indra vysvětlil ani popsat. Jenom věděl, že to tam je, jak v jeho obrazech, tak v očích. Jako by to táhl celý život sebou, cosi, co mu často bránilo v bezprostředním veselí.

Sasuke se s ním ještě jednou krátce rozloučil a vydal se směrem k bratrově vile. Přestože se bál, co Itachi řekne, až se zase vrátí takhle pozdě, šel pomalu. Vychutnával se měkký sníh křupající mu pod nohami a noční město, honosnější ulice, které se tolik nehemžily lidmi.

Když dorazil po necelých dvou hodinách k bratrově domu, svítily už pouliční lampy. Sasuke si v chodbě zul boty a potichu se přemístil k sobě do pokoje.

Po chvíli se ozvalo klepání na dveře. Po souhlasu vešek Kiba a s mírnou úklonou popošel ještě pár kroků směrem k Sasukemu.

,,Dobrý večer, pane. Chci vám jen oznámit, že večeře bude za půl hodiny hotová," podělil se s ním o informace brunet. Nešlo dobře poznat, jestli už dorazil Itachi domů, nebo ne, protože bot i kabátů v šatně měl nepočítaně, a i když by pracoval u sebe v pokoji, zůstával v naprosté tichosti.

,,Itachi bude jíst taky?" zeptal se Sasuke rovnou. Jestli pracuje, tak ho nechtěl rušit. Sice by dokázal od všech těch papíru přesunout jeho pozornost na sebe, ale druhý den by poslouchal, jak všechno jeho bratr nestíhá.

Jenže i on měl dnes něco důležitého, co se ho bezpodmínečně týkalo. Musí mu říct, že je Indra viděl. Promluvit si o tom.

Kiba přikývl.

,,Ano, pane. Bude," odsouhlasil mu, a pak se s další drobnou poklonou omluvil, aby mohl zmizet a zase se jít věnovat dalším povinnostem, co čekaly na vyřízení. Starší z bratrů tou dobou už seděl ve své pracovně. Od doby, co do jeho domu přišel Sasuke, se zkrátka už nemohl soustředit jako dřív, myšlenky ho sem tam neposlechly a namířily si to jiným směrem, než by v danou chvíli měly.

Sasuke jen přikývl, potom se šel převléct. Vzal si na sebe rovnou jedno z těch trik, která měl určená na spaní. Připadala mu mnohem pohodlnější. K nim si natáhl odrbané černé jeansy a na chvíli se natáhl na postel. Připadal si strašlivě unavený, přestože nic moc přes den nedělal. Rozhodně ne nic, u čeho by se tak unavil.

Za půl hodiny už ale scházel do jídelny, aby s bratrem povečeřel. Absence Ino mu jen vyhovovala a přímo pobízela k držení se plánu - promluvy s bratrem.

Přivítal ho jeho zkoumavý a poněkud překvapený pohled, když spatřil Sasukeho nejnovější outfit.

,,Máš na sobě triko... na spaní?" nakrčil obočí a mírně se zamračil. Ten výraz pro onu chvíli připomínal tvář Ino, když na Sasukeho zhnuseně shlížela. Starší Uchiha očividně znechucený nebyl, ale spokojený také ne.

Kiba jim od kuchařů mezitím na stůl nanosil jídlo a teď ještě pečlivě na podtácek stavěl konvici s čajem a talíř s rajčaty a okurkami.

,,No a?" pokrčil mladší lhostejně rameny. ,,Taky s tebou chci o něčem mluvit..." nadhodil to pálivé téma, když usedal ke stolu. ,,Někdo nás na těch záchodech viděl..." začal opatrně. Itachi sice tehdy řekl, že mu na tom nezáleží, ale Sasuke se potřeboval přesvědčit, že to tak doopravdy stále je. Dost o tom totiž pochyboval, na to už bratra nějaký ten pátek znal.

Starší Uchiha nezaujatě spolkl další sousto a v prstech stiskl sklenici bílého vína.

,,Já vím," odpověděl mu prostě. Nic víc, žádné další vysvětlování, žádná emoce ve tváři. Kdyby tím faktem byl byť jen maličko překvapený, Sasuke by to rozhodně poznal. To, co říkal, byla skutečně pravda.

,,A fakt ti to nevadí...? Vždyť ani nevíš kdo..." Sasukeho to trochu mátlo. Kdyby se jednalo o kohokoliv jiného, připadal by si minimálně jako v osmém nebi, jenže tušil, že Itachiho klid nepramení z toho, že by se k jejich vztahu chtěl veřejně přiznat. Co jenom skrývá?

Už teď to ale mladému Uchihovi dost zavánělo něčím nechutným.

,,Indra Ōtsutsuki," odtušil Itachi ledově a přiložil si okraj sklenky ke rtům, aby se mohl napít. Samozřejmě, že věděl. Nemohl přeci nevidět ten výraz starého miliardáře, když se jeho oči setkaly s těmi Sasukeho. On ho chtěl, chtěl něco, co patří Itachimu. To proto ho poprosil, aby na toalety šel za ním a pomohl mu se Sasukem. Byl to chytrý člověk, okamžitě zmizel, musel pochopit, jaké poselství mu tím činem chtěl Itachi předat.

,,Cože?!" vyjekl Sasuke překvapením. ,,Jaktože to víš? On ti něco řekl? Dřív než mně?" Sasuke nemohl uvěřit tomu, že si Indra o tom všem dřív promluvil s jeho bratrem. Snažil se mu to snad rozmluvit nebo ho zkrátka považuje za rozumnějšího?

V Sasukem se pozvolna vařila krev. Možná šlo o maličkost, ale jemu přesně na takových drobnostech dost záleželo.

Starší Uchiha položil příbor na talíř a zvedl hlavu. Nevypadal zrovna potěšeně, mírně se mračil a propichoval Sasukeho tím typickým ledovým pohledem.

,,Ne, nic mi neřekl. Proboha, Sasuke. Koukal se na tebe jak na maso," zavrčel nepřívětivě. Věděl o sobě, že pozná, když se někomu někdo jiný víc než zamlouvá... a tomu miliardáři se jeho mladší bratr zamlouval víc než příliš.

Sasuke jen pootevřel ústa a zase je zavřel. Do úst vložil jedno sousto a mlčky hleděl do talíře, než se zase podíval na bratra.

,,Cože?" přivřel vyčítavě oči. ,,To asi proto, že jsem maso... stejně jako ty. Vyznal se mi už před tím večerem... víš, jaký to pro něj musí bejt? Byl bych radši, kdyby nás viděl celej svět, jen ne on! Nenapadlo tě třeba se zeptat i mě, jestli chci, aby nás viděl?!" Sasuke odsunul talíř s jídlem a začal se pomalu zvedat od stolu. Nějak ho přešla chuť.

Starší Uchiha si založil ruce na hrudníku.

,,Proč bych měl? Kdyby neviděl, že už někomu patříš, oblejzal by tě dál a to by mi vážně vadilo," povzdychl si a zamračeně zakroutil hlavou. ,,Proč mi to děláš? Jestli ty vaše pohledy a mrkání měly bejt provokací, tak se ti to povedlo, ale víš moc dobře, že tohle neni hra."

,,Já ti patřím?" zeptal se Sasuke s nevěřícným úšklebkem. Měl pocit, že snad blbě slyšel. ,,Já nejsem věc, nepatřím nikomu. A ani jeden jsme tě neprovokovali, spíš jsme se beze slov bavili o těch kýčovitých obrazech, co tam visely. Víš... já už tomu asi rozumím... tobě nedělalo problémy se ovládnout, ty prostě musíš furt někomu něco dokazovat. Jenže i já mám svoje hranice a tys' je právě překročil..." On s ním jen manipuloval, ten sex na záchodě nebyl jen čirý výstřelek touhy, šlo spíš o výstřelek majetnické povahy. On ale s takovým člověkem nemůže být, ne s někým, kdo ho omezuje. Umělec potřebuje svobodu víc než kterýkoliv jiný člověk.

Itachi přivřel zlostně oči.

,,Jenže tys' to věděl! Já... kolikrát jsem ti zatraceně řikal, že jsem majetnickej? Posloucháš mě někdy vůbec? Když to víš, tak se pak nemáš chovat jako koketní blondýnka na baru, musels' moc dobře vědět, že mě to provokuje. No a? Tak sem zajistil jednomu miliardáři pěknou podívanou. Nechci, aby na tebe sahal a nechci, aby se na tebe díval. Jistě, začne to večerní procházkou a skončí to, hádej čím. Musel jsem mu nějak dát najevo, že jsi můj a ne jeho," zavrčel černovlasý muž pobouřeně, stále ruce nesouhlasně složené na hrudníku.

,,Posloucháš ty se vůbec?!" šlehl po něm Sasuke zlostným pohledem. ,,Nikdo na mě nesahá, nepodvedl bych tě... nikdy. Myslel jsem ale, že mi věříš, že mě aspoň trochu znáš... Asi jsem se spletl... Co máš na mně vlastně rád?" Sasuke si moc dobře vzpomínal na to, co mu vyjmenoval v tom srubu, ale už tomu nevěřil. ,,Jen spolu šukáme, o všechno jiný tě musím prosit. Neustále tě přesvědčovat o tom, že i procházka nebo jen blbej film může bejt někdy fajn. Já nejsem žádná součást tvojí sbírky, aby si mě večer vytáhnul z vitríny, pohrál se se mnou a vrátil mě zase zpátky. Nemáš na mě nejmenší právo a už vůbec nemáš právo mě považovat za svůj majetek!" Sasuke cítil, jak se mu vztekem klepou ruce i nohy. To se ten blbeček vážně neslyší? Neslyší, jak hloupě mluví?

,,To není o důvěře," opravil ho naopak chladným hlasem jeho starší bratr. ,,A navíc sex ke vztahu patří. A nemůžu za to, že mám málo času a musim moc pracovat, vidíme se akorát večer, stihneme se maximálně něco naučit a co jinýho se pak dá dělat takhle pozdě? Divíš se, že po tobě vyjíždim. To mě dost překvapuje, vzhledem k tomu, jak vysoký sebevědomí máš. Nechápu, co ti najednou přelítlo přes nos, celou dobu víš a víš to moc dobře, že tě takhle beru, tak co proti tomu najednou máš? No a co, proboha. Tak nás viděl jeden exot v obleku. Chtěl jsem, aby se od tebe držel dál a myslim, že to pochopil."

,,Víš, o čem mluvím, tak to nepřekrucuj. Nevadí mi, že spolu pomalu každou noc spíme, vadí mi, že nic jinýho neděláme. Kdybys mě nemusel učit, tak ten čas strávíš radši v práci než se mnou. A jestli je podle tebe Indra exot, tak i já. Ještě nikdy jsem nepoznal nikoho, kdo by se na umění... i na život díval stejně jako já. Nebude se ode mě držet dál, dokud to já sám nebudu chtít. Maluju pro něj obrazy, takže se s ním stýkat budu. I po jejich dokončení, jestli to on bude chtít. Ty nemáš jedinýho přítele, všichni ti akorát lezou do prdele, aby z toho něco měli. Jedinej Kiba tě má aspoň trochu rád, pro to, co jsi. Já si s tvým i bez tvýho dovolení ve svým životě nechám Indru, protože si na nic nehraje. A jestli s tím nesouhlasíš, tak jsme spolu my dva skončili. Já nemůžu bejt s někým, kdo mi nevěří a kdo si myslí, že mu patřím." Sasuke se zastavil a podíval se mu do očí, jako kdyby čekal na jasnou odpověď.

,,Zbláznil ses?" Itachi tentokrát už překvapivě zvýšil i hlas. ,,To vážně nemá s důvěrou co dělat, já sem říkal, že věci rád vlastním, takovej prostě jsem. A ty najednou děláš, jako by ti to vadilo. Jestli o to tak stojíš, můžeš si jít šukat s tím umělcem, já nemůžu za to, že tě chci pro sebe," zasyčel a zvedl se od stolu. Hádali se často, ale takhle už vážně dlouho ne.

,,Omyl! Kdo jinej za to podle tebe může? Kdybys mi věřil, tak víš, že se nemáš čeho bát. Nepodvedl jsem tě s ním a nikdy bych to neudělal. Nemáš jedinej důvod, proč se chovat takhle... pitomě. A věci si klidně vlastni, ale lidi nemůžeš... jsem pro tebe snad věc? Ty seš takovej idiot, Itachi. Já ti tohle neodpustím, bud se Indrovi omluvíš, nebo... nechci chodit s člověkem, co se se mnou chlubí jako děcka s novým iPhonem. Když jsem jen tvůj, neměl bys to náhodou dokázat všem? To už je ale pro tebe trochu moc, co? Já bych se k tobě přiznal, i kdyby mě měl celej svět odvrhnout, ty si jen hájíš svůj píseček jako malej uštěkanej čokl." Sasuke v ten moment lepší přirovnání nenapadlo, ale nakonec k Itachiho povaze perfektně sedělo. Myslí si, že je pánem všeho, na co se jen podíval, přes svou chamtivost a žárlivost ani nevidí, jak ubližuje lidem, kterým na něm záleží.

Tentokrát ten šok v Itachiho očích vidět byl. Tohle mu pravděpodobně nikdo v životě neřekl, nebo si to k němu spíš nedovolil.

,,Jistě, že to řikáš zrovna ty. Děláš vždycky něco proti systému, ty prostě nemůžeš jednou stáhnout ocas a trochu se zklidnit, co? Neumíš to, pudeš radši hlavou proti zdi. Za co bych se mu měl zatraceně omlouvat, hn? Za to, že nás viděl šukat na hajzlech? Mám se mu omluvit za to, že se na mě dívá jak na špínu a na tebe jako na kurvu? Dej mi svátek, bratříčku," zasyčel zhnuseně.

Sasuke na to nic neřekl, jen k němu přistoupil, dlaň mu přiložil na místo, kde mu nedávno způsobil zranění a naprosto vyrovnaným hlasem promluvil: ,,Mrzí mě to, Itachi. Na tohle jsem neměl právo, víš proč? Protože lidi nemůžu vlastnit, nemůžu si je podepisovat ani se jim vnucovat do srdce. Byla to chyba a velká, taková, kterých ty denně děláš stovky. Asi přeci jen budeme bratři... a vlastně budeme jenom to. Jdu se projít, jinak bych po tobě musel asi něco hodit... mám říct Kibovi, aby se připravil?"

Itachi mu ruku odrazil a ani se u toho nesnažil nezpůsobit mu bolest.

,,Pitomče," odsekl mu tiše a ledově. Otočil se a odešel z jídelny. Jako by s ním něco x týdnů zpátky měl... bože. Zastavil se ještě ve dveřích a na mladého Uchihu pootočil. ,,Řeknu mu to sám. Možná máš pravdu, on mě má alespoň trochu rád," zasyčel, než zmizel, aniž by čekal na odpověď, která ho stejně nezajímala.

To jste nečekali co? :D Spousta z vás si myslela, že to Sasuke Itachimu neřekne a ejhle... tak, co myslíte, že bude dál? Omluví se Itachi Indrovi nebo se bráškové rozejdou?

BTW začaly jsme spolu s Vitou zase psát, tak se můžete těšit na další povídky :3. Máme jich rozepsaných docela dost... klasika :D.