Áji sadistický deníček 2

Tak jsem dneska byla na převazu. Nejdřív jsem chtěla jít sama, ale nakonec se mnou šla sestra jako psychická podpora. Já si hezky hačla v čekárně a ona to šla vyřídit do kartotéky. Když se vrátila, říkala mi, že se jí ptali, kde tu sádru jako má :D. Aneb jsem děsný lenoch a prostě si tam nemůžu dojít sama.
Na převazu jsem další doktorce vysvětlovala, jak se to stalo - opět historka bodovala, steně jako minule na pohotovosti. Pak už to tak zábavný ale nebylo... na převaz budu chodit 2x týdně po dobu měsíce a půl... jop, prázdniny v háji. Musela jsem zrušit všechny svoje plány, zavolat do práce, že celej srpen nemůžu ani na jednu směnu a teď přemýšlím, jak napíšu s jednou rukou seminárky... Ale - doma kolem mě všichni skáčou, protože já si ani sama neumeju vlasy :D.
A víte co? Pořád je Riuu moje nejlepší kamarádka a pořád nemám potřebu jí to vyčítat :D. A ty silný analgetika za tak pozitivní názor nemůžou, po nich se mi chce akorát spát... moc spát.

PS: Povídky neřešte, všechny jsou předepsaný dopředu a už se zlepšuju v psaní jednou rukou, takže budu asi psát i nadále se zraněním.

Ája

Komentáře

  1. molly8. srpna 2016 v 14:51

    Ono to bude znít hrozně hnusně, ale stylem jakým jsi tuhle storku celou podala a to všechno.. mi přišlo prostě vtipný Úplně se vidím v tý čekárně, jak bych se s kamarádkou smála taky
    Ale samozřejmě ti přeju brzký uzdravení ^^ Dávej na sebe hlavně pozor

    OdpovědětVymazat
  2. Lussy8. srpna 2016 v 15:14

    No jo, jste s Riuu prostě šikulky. Ale líbí se mi ten tvůj přístup že jí nic nevyčítáš, to je správné kamarádství. Jinak samozřejmě ještě jednou přeji brzké uzdravení a ať se hlavně dáš co nejrychleji do kupy, aby jsi byla schopná zase normálně fungovat. ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Ivana-chan8. srpna 2016 v 15:46

    Snáď sa to podarilo a všetko bude v poriadku. hlavne sa šetri, užívaj prázdniny a rýchlo sa uzdrav . prajem skoré uzdravenie a pevné nervy.

    OdpovědětVymazat
  4. Ája9. srpna 2016 v 13:35

    [1]: Šak já to beru s humorem .[2]: Děkuji, hodilo by se to .[3]: Šetřím se až tak, že už doma lezu všem na nervy .

    OdpovědětVymazat
  5. ┼Lady de Vampire Victoria┼10. srpna 2016 v 11:56

    Překrásný blog

    OdpovědětVymazat
  6. Koko_Chan12. srpna 2016 v 14:02

    Tak to je teda neštěstí ale nejsi sama, já mám zase ortézu na měsíc, ale s tím rozdílem že jí mám na noze :/

    OdpovědětVymazat
  7. Daenerys14. srpna 2016 v 16:01

    Moc doufám, že se ti to spraví No, ale máš štěstí, že nejsi kluk Co bys bez tý ruky jinak dělala, že?

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Smrtelná touha 22.

Obrázek
Nemůžu uvěřit tomu, že vážně něco zveřejňuju. Vím, že si většina z vás říká - co je na tom najít si 10 minut na zveřejnění již napsané povídky. Jenže ta povídka potřebuje ještě přečíst a opravit chybky. A to sežere už více času než pár minutek. Nebudu si tu vylívat srdíčko a stěžovat si, jak je medicína těžká, stačí že brečím doma a příteli na rameni. Nicméně teď mám tak trochu nedobrovolně čas... jistý učitel nám odmítl všem dát zápočet, všechno ostatní mám hotové, takže... není moc co řešit. Nicméně se stejně musím pokusit ten zápočet získat a učit se, ale jekikož jdu na přezkoušení až někdy po v půlce února, je relativně čas. Tahle povídka mě fascinuje od chvíle, kdy jsem já nastoupila na medicínu a Vita na práva. Opravdu jsme ji začaly psát, kdy jsme ani jedna stoprocentně nevěděla, co budeme studovat. Náhody se stávají... A aby těch náhod nebylo málo, můj přítel je taky na právech, ovšem to je tak jediné, co má můj život společného s touto povídkou. To ale nic nemění na tom, že mě...
Další informace

In the end

Jak název napovídá, přišel čas nějakého toho formálního, ale asi bohužel i faktického mého konce na tomto blogu. Už dlouho to tu umírá, vím to já, víte to vy a je zbytečné budit v komkoliv nějakou naději. Pamatuju si den, kdy jsem blog zakládala, bylo mi 12 a říkala jsem si, že já nikdy svůj blog nezruším jako ostatní, ale sedím tu o 11 let starší (hrůza) a vidím spoustu věci jinak, než jak jsem je viděla jako malé dítě. Dlouhé roky byl blog můj jediný útěk od reality, můj vlastní svět, můj úkryt před mými démony, ale ze spousty démonů jsem vyrostla a z většiny se zkrátka jen oklepala a jsem už úplně jiný člověk, než jaký tenhle blog zakládal. Tím nechci říct, že by mě nějak přešla láska k psaní nebo snad láska k ItaSasu. To nikdy. Občas si i z nostalgie čtu vlastní povídky (povídky jiných, které jsem měla ráda, už bohužel zrušili svůj blog a já se k nim nedostanu). Ale zkrátka je najednou spousta věcí, které mají před blogem přednost... Především je to škola... jak asi někteří vědí, z...
Další informace

Staronový blog

 Zdravím Vás na novém blogu, ještě se ozvu, až budeš čas (počítejte půlka září) a upravím, aby se Vám tu líbilo a mohli jste se nějak líp zorientovat. Kdybyste odhalili nějakou chybu - něco chybí z článků, povídek... piště prosím na ajka.verisova@gmail.com Za úspěšný převod blogu vděčím https://blog.veruce.cz Vaše Ája  PS: Pokud hledáte rubriky, kliněte na ty tři čárky a na štítky, je to asi ekvivalent k rubrikám na blog.cz, sama ještě nevím, jak to chodí. 
Další informace