Censored 30.

Tak se končně dozvíte, kdo to brášky viděl, i když většina z vás už to tuší...

BTW opravdu se omlouvám, ale já prostě nestíhám... řeknete si "deset minut na zveřejnění povídky přeci nikoho nezabije", ale už teď tu sedím chcíplá z dneška a hned, jak kliknu na "zveřejnit hned", jdu spát...

Dneska jsem byla s Riuu za kamarády v Pardubicích - takový menší čajkový cosplay sraz a měly jsme brášky! ^_^ ...bylo to moc fajn, ale nic neunaví tolik jako celej den v cosplay (zvlášť, když máte vysoce krycí makeup na bázi oleje, jsem ndejchala...).

---

Sasuke se mu schoulil v náručí a téměř okamžitě usnul. Krásnější večer ještě nikdy nezažil, čekal tedy nádherné sny, ale ty nepřicházely.

Zdálo se mu o Indrovi. To by samo o sobě nebylo tak zlé, jenže on s ním v tom snu chodil. Drželi se za ruce, líbali při každé vhodné příležitosti a všemožně dávali okolí najevo svou lásku. Netušil, co se stalo s Itachim, proč se rozešli. Zjistil to až ve chvíli, kdy ho šel z nějakého neznámého důvodu navštívit a našel ho v hale viset na provaze.

Probudil se s výkřikem. Jeho pohled okamžitě padl na místo vedle něj. Souhra světla měsíce a stínů zařídila, že v ten moment bratr k němu ležící zády vypadal, jako kdyby měl kratší vlasy a v tváři pár vrásek.

Sasuke znovu vykřikl, tentokrát jméno: ,,Itachi!"

Muž sebou trhl a prudce se posadil.

,,Sasu... Sasuke, jsem tady," stáhl si ho Itachi okamžitě do náruče, na nic se neptal. Ten vyděšený obličejík mu řekl všechno, co potřeboval.

,,Jsem tu, neboj se..." naklonil se k němu a políbil ho na čelo. Tmavou clonu vytvořily Itachiho dlouhé, černé vlasy. Jemně ho hladil v těch jeho kratších vláscích a snažil se ho uklidnit.

Jakmile se Sasuke ujistil, že s ním leží muž s dlouhými prameny vlasů, viditelně se uklidnil.

,,Myslel jsem... že seš někdo jiný," vydechl s úlevou, když mu bratrova osobitá vůně prozradila, s kým doopravdy leží. Opětoval jeho objetí a znovu se pokusil zavřít oči, přestože věděl, že teď už jen tak neusne. Indra mu byl sympatický, kdyby neměl bratra, určitě by po něm hned sáhl, ale on má Itachiho a představa, jak se houpe na provaze, ho dost vyděsila.

,,Jsem to já, neboj se," sklonil se k němu a přitiskl se konejšivě na jeho rty. Cítil, že má zrychlený dech. Ochranitelsky ho objal a natiskl si ho k sobě těsněji. Nechtěl se ho ptát, nechtěl vědět... o kom si myslel, že vedle něj spí. Byl rád, že to byl jenom sen. A v realitě vypadala jeho sebevražda ne příliš pravděpodobně, i když... bylo jasné, že Itachi by se bez Sasukeho nemohl chovat tak jako teď.

Sasuke se ho chytil za ruku a už nechal oči zavřené. Věděl, že spí vedle bratra, to mu pro klid stačilo.

Vzbudil se už v sedm ráno. Necítil se tolik unavený, na ten sen však zapomenout tak úplně ještě nedokázal. Musel se nalepit na bratrova záda, aby se zase ujistil, že je to on.

,,Čumáčku..." zavrněl a rty se dotkl jeho krku.

,,Mám tě udusit polštářem...? zamumlal jeho bráška z polospánku a přitáhl si deku blíž ke krku. Vypadal i přesto spokojeně. Dlouhé vlasy měl rozházené skoro jako svatozář kolem hlavy a víčka se mu mírně chvěla.

Sasuke mu zezadu položil jednu ruku na pas a čelem se opřel o místo mezi jeho lopatkami.

,,Plyšáčku..." zašeptal a ještě si jednu nohu přehodil přes ty jeho. Tušil, že mu taková oslovení budou vadit, ale nedokázal se jim ubránit. Ve spojení s tím, jak nádherně se k němu večer choval, měl chuť ho už nikdy nepustit z objetí.

Itachi se přetočil na břicho a schoval tvář do měkkého polštáře.

,,Ghmmm..." nenechával ho vyhrát. Většinou nebyl po ránu tak líný, ale v hlavě mu hned při prvním pokusu otevřít oči zablikala žárovička víkend a to si mohl mírně přispat, takže se Sasukeho snažením tolik nestresoval.

Když Sasuke zjistil, že na něj nemá jeho náhlá aktivita žádný vliv, políbil ho na zátylek a potichu se zvedl z postele, aby mu udělal minimálně kafe.

Jakmile došel do kuchyně, všichni kuchaři už stáli na nohou. Nechtěl se jim tam plést, proto uvařil bratrovi jenom to kafe, na vrch přidal šlehačku, pro sebe sebral housku a pro bratra vyfasoval dvě koblihy plněné marmeládou.

V bratrově ložnici všechno odložil na stolek, pak si svému pánovi sedl na stehna těsně pod zadek, vyhrnul mu vrchní část oděvu a své rty následně přitiskl k jeho kříži.

Tohle už na černovlasého muže mělo větší vliv. Přetočil hlavu na stranu a dlaně položil vedle těla, jako by se na nich měl vzepřít, ačkoliv to ještě neudělal. Onyxové oči měl ještě pořád zavřené, ale rozhodně nespal.

,,Nech toho, nechceš přece, abych tě ojel hned po ránu," vydechl tiše a varovně. Obyčejně by to bylo asi považováno za dobrý vtip, u Itachiho ale jeden skutečně nikdy nevěděl.

Sasuke už dál nepokračoval jen se na něj položil a bradou se zapřel o jeho rameno.

,,To přímo ne... jen bych chtěl popřát dobrý ráno svýmu... páníčkovi," zašvitořil a rty se mu otřel o ouško. Po tom strašlivém snu byl neskutečně šťastný, že se jeho bratrovi nic nestalo. Pohled na toho unaveného, ospalého muže mu rozléval klid na duši.

Itachi se pomalu přetočil na záda a konečně se na Sasukeho zadíval.

,,Víš, že takhle se mi moc líbíš?" přivřel znovu zkoumavě onyxové oči a ruce si složil nad hlavou. Když pomine ta překrásná oslovení, kterými ho Sasuke častoval, tak taková rána miloval. Nemusel nikam spěchat, a i když byl Sasuke ve spánku andílek... tohle se tomu nevyrovnalo, tím už si teď byl jist.

Sasuke se položil vedle něj, tak, že se nechal obejmout jednou jeho rukou a hlavu se mu opřel o hrudník.

,,A víš, že tě miluju?" zeptal se ho naprosto vážně, zatímco si hrál s několika jeho prameny dlouhých tmavých vlasů. Přestože se nepovažoval za romantika, tak i jemu se taková rána líbila. Ještě k nikomu neměl tak daleko a zároveň tak blízko jako ke svému bráškovi, což ho nutilo se chovat jinak než za jiných okolností.

,,Něco tuším," zahrál Itachimu na rtech úsměv a přejel mu dlaní po zádech. I teď šlo na Sasukeho těle znát, že je maximálně uvolněný díky pečlivým Itachiho dotekům minulý večer. A jeho kůže také příjemně voněla. Starší Uchiha přivřel znovu oči a mírně zaklonil hlavu. Při tom mu padl pohled na donesenou snídani. Podíval se na Sasukeho a pozvedl obočí. ,,To ty...?" zeptal se mírně překvapeně.

,,Hm..." zavrněl mladší a políbil ho mezi klíční kosti.

Dlouho nezažil podobné ráno. Itachi nikam nespěchal, nebo to tak alespoň vypadalo, držel ho ve svém objetí, navíc tak krásně hřál, což Sasukeho nutilo se k němu ještě víc tisknout. Jak nesnášel teplou vodu, tak miloval teplou postel. Vždycky když mu nevlastní otec dovolil opustit sklep, na měkkou teplou peřinu se těšil nejvíc.

,,Hodláš v tý poslušnosti zůstat...? To je moc... příjemné a milé," pozvedl Itachi obočí a prsty mu přejel po spodní čelisti, aby mu tak zvedl tvář ke své. Bylo to majetnické gesto, ale těch starší Uchiha ke svému bratrovi uplatňoval mnoho. Když tenkrát jeho rty vyslovily onu větičku: rád věci vlastním, nemohly říct nic pravdivějšího. Sasuke poměrně brzy přišel na to, co se Itachimu líbí, a když včera plynule přešel na vykání a podřízené oslovování, byl starší tmavovlásek upřímně a víc než mile překvapen. Jenže on takový zkrátka byl, kdyby ho někdo přitiskl najednou ke zdi a vrhl se mu na rty, nikdy by jeho reakce nebyla tak silná, jako u bratra klečícího na všech čtyřech a prosícího o trest nebo odměnu.

,,Ještě si to rozmyslím," opáčil mladší. Ještě políbil bratra na nos a pomalu se zvedl z postele. ,,Musím si něco zkusit, zatím se nasnídej..." S těmi slovy opustil jeho ložnici.

Jakmile došel do svého pokoje, vyhrabal tu jednu jedinou fotku s přáteli, kterou vlastnil. Ještě než začne malovat pro Indru, plánoval si to zkusit nanečisto. Jenže fotka byla malá, pomačkaná a nekvalitní. Přesto se o to chtěl pokusit.

Jeho bratr trochu překvapeně zamrkal, netušil, co tak hoří, ale nechal ho na pokoji, protože Sasuke nevypadal, že by si přál být rušen. Najedl se, pak se odešel do koupelny upravit, převlékl se, a i když už mohl do práce dřív, najednou se mu Sasuke jevil jako roztomilejší volba, než dobrovolný a vlastně samo-nařízený přesčas. A možná by mohl...

Sasukeho tah štětcem byl přerušen dotekem prstů na jeho ramenu. Ty u krku vjely pod okraj županu, co na sobě na nahém těle Sasuke měl a od šíje mu přejely přes ramena, tím tmavě zbarvená látka spadla k jejich nohám a ruce ho stiskly na pažích jen kousek pod rameny. Pak na krku a odhalených ramenou ucítil Itachiho horké, měkké rty.

,,Ani ta snídaně nebyla tak sladká jako ty..." zavrněl, když jo něžně kousal a následně ona místečka léčil polibky.

Sasuke se na něj pootočil, aby ho mohl políbit na rty.

Připomnělo mu to jejich první společné ráno. Tehdy vstal dřív, chtěl si ho namalovat. Jeho štětec tancoval po plátně, zatímco mozek se snažil vzpomenout na jeho temné hluboké oči. Itachi se vzbudil o několik hodin později, zezadu k němu došel a natiskl se na něj podobným způsobem. Tehdy to ale udělal úplně z jiného důvodu... nebo v to Sasuke minimálně doufal.

,,Ani ten štětec nedržím radši než něco jinýho..." oplatil mu.

Itachiho dlaně mu přejely po rukou až na zápěstí. V jedné teď měl paletu a ve druhé jeho prstíky svíraly tenký štětec. Aby ho mohl odložit, musel by se od staršího Uchihy vzdálit.

,,Tak ho nepouštěj..." jeho rty se mu otřely o ouško. ,,Nebo ušpiníš podlahu a za to bych tě musel potrestat," zavrněl pak a jazykem po jeho oušku sjel níž, aby špičkou poškádlil to citlivé místečko. Pak k němu přitiskl rty a kůži jemně vsál.

,,Itachi..." povzdechl si mladší. ,,Potřebuju to domalovat," zatnul zuby, aby nezasténal. Jak nerad ho od sebe odstrkoval. Neznal krásnější chvilky než ty strávené s ním, ale jestli chtěl odvést dobrou práci, musel teď najít všechen smysl pro zodpovědnost, který kdy měl.

Jenže v Itachiho přítomnosti se nedělala taková těžká rozhodnutí snadno. Kdykoliv se k němu příblížil, cítil v podbříšku rychlá křídla motýlů.

,,Já ti nebráním... klidně pokračuj," pobídl ho, ale i v jeho hlase nemohly zmizet stopy úsměvu, co mu hrál na rtech. Příjemně hřejivé a přeci tak nebezpečné dlaně se přesunuly na jeho odhalené boky, roztáhl prsty a stiskl ho tak pevně a s takovým způsobem, jako by to dělal na vrcholu slasti. Dýchl mu na krk, přičemž se ho dotkl jazykem. Přesunul se na spodní čelist, po níž přejel zuby, jen provokativně, nekousal.

,,Itachi..." protáhl Sasuke jeho jméno varovně, když přikládal štětec zpět k plátnu. ,,Já bych se vážně moc chtěl mazlit a poslouchat tvoje povely, ale znáš to... líp než kdokoliv jinej... musím to fakt dodělat." Sasuke jen na moment odložil paletu, aby místo ní mohl vzít do své volné ruky tu jeho a políbit ji ze strany ukazováčku.

,,Promiň, miláčku, slibuju, že ti to vynahradím." Zase jeho ruku pustil a vzal si paletu. Odstrčit ho od sebe však nedokázal.

Itachi přivřel oči, vjel mu prsty do vlasů a nekompromisně zvrátil hlavu dozadu. Dlaň mu přitiskl na podbřišek, sjel níž, pak ho pevně obemkl u kořene.

,,Nemusíš dělat nic," stiskl jeho ouško něžně mezi zuby. Rukou pohnul ke špičce a pomalu přejížděl zpátky. Nehodlal toho nechat.

,,Nh... Itachi." Sasuke sklopil ruku se štětcem, aby neudělal nějaký nechtěný tah po plátně. Nerad zrovna jeho odbýval, jenže práce se bohužel sama nedokončí. Jemu navíc záleželo na tom, co si Indra bude myslet o jeho malířských schopnostech. Obvykle pohrdal i některými profesory na škole, ale Indra pro něj hodně znamenal. V životě už nejspíš nikoho takového nepotká, a kdyby se nevyskytl mezi nimi jeden jistý problém, rád by ho měl za kamaráda.

Starší Uchiha potěšeně přivřel oči a do ouška ho kousl. Prstem obkroužil špičku jeho vzrušení a horce mu dýchl na krk, vrátil se k uchu a i to znovu polaskal. Byl vzrušený, to popírat nemohl.

,,Tak je to správně... a teď si to už můžeš dodělat sám," zavrněl mu zlomyslně do ouška, než mu bříšky ukazováčku i palce jemně promnul špičku jeho chlouby. Pak jeho ruce zmizely, dokonce od něj odstoupil. ,,Přeju hezký den, bráško," mrkl na něj. Věděl, že tohle ho nepřejde a bude si ten ,,malý" problém muset buď jít zchladit do lednice, nebo sám vyřešit ručně. Měl to v plánu, byla to taková drobná pomsta za to mírné odmítání teď.

,,Tak tohle ti vrátím i s úrokama, to se spolehni," opáčil Sasuke překvapivě docela s klidem, Itachi už ho však slyšet nemohl.

Mladší Uchiha se podíval na svou práci, pak do svého klína, jako kdyby přemýšlel, čemu dá přednost. Během několika vteřin raději zmizel v koupelně, použil ledovou vodu a vrátil se zpět ke svému plátnu. Ještě před tím se ale oblékl, kdyby se bratr náhodou rozhodl vrátit.

Jak mu štětec klouzal po plátně, dostal opět prostor se zamyslet nad Indrou. Proč teď pochyboval, že s ním ještě někdy promluví?

Jeho starší bratr už zmizel, dům byl opět tichý. Vlastně byl za Itachiho přítomnosti, ale onen pocit se přeci jen nedal srovnat. Nikdy by Sasuke nedokázal přesně říct, kolik lidí tu s ním přebývá. Služebnictvo bylo ve svých místech působiště a snažilo se dělat co nejméně hluku. Ze samotné kuchyně k mladému Uchihovi nedolehlo jediné zašramocení.

Tomu to nevadilo. Měl klid rád. Jen jednou došel tak daleko, že se rozhodl žít společně se svým partnerem, jinak neznal ani ze studentského života byt se spolubydlícím. Navíc coby malé dítě zažil temný sklep ve společnosti hladových krys. Ticho vždycky patřilo k jeho životu.

Teď si jen něco pobrukoval, zatímco se snažil podle fotografie namalovat vlastní obličej. Přestože ho tak dobře znal, tak mu lépe šli druzí lidé. I tak byl se sebou docela spokojený, dopadlo to lépe než podle jeho představ.

Asi by měl zavolat Indrovi. Pochyboval, že se mu ozve sám, ačkoliv ani pro něj to nepředstavovalo zrovna lehký úkol, zvlášť po tom včerejším večeru. V kontaktech si našel jeho číslo a čekal na ten otravný hlas sekretáře.

Jenže telefon vyzváněl, pak se ozvalo tiché cvaknutí a nakonec konečně zaslechl ten uklidňující, hlubší, mužský hlas.

,,Krásné ráno, Sasuke," mluvil vážně, ale přeci ne formálně. Použil jiný přívlastek, než bylo běžné a dokonce ho oslovil jménem. Zřejmě hovory od něj už přesměroval přímo na svůj osobní telefon. Přeci jen mu řekl, že pro něj bude k dispozici ve dne v noci a očividně to hodlal splnit.

,,Dobrý ráno," řekl Sasuke nejdřív ze slušnosti. Hned poznal, že se něco ve vztahu k němu něco změnilo, ten důvěrnější přátelský tón zmizel. Proč? Co udělal špatně?

,,Chtěl bych se domluvit na další schůzce, zkoušel jsem se namalovat a nevypadá to tak zle, tak jestli máš teď... nebo jindy... čas?" na konci věty se trochu zadrhl, pořád měl před sebou ten jeho výraz, když včera odcházel.

,,Budu rád, když přijdeš. Víš, že na tebe mám čas vždycky," na konci věty se skutečně jenom lehce pousmál.

,,Dobře... tak já jen uklidím a... přijdu." Tolik se ho chtěl zeptat na to, co se stalo, ale Indra mu jasně řekl, že tady je ta pomyslná hranice. I kdyby se zeptal, tak mu neodpoví.

Jakmile se dočkal Indrova souhlasu, zavěsil a šel si umýt štětce. Použil ty kvalitnější, co kdysi od mámy dostal k narozeninám, o ty se vždycky staral lépe než sám o sebe nebo obrazy, které jimi namaloval.

Jakmile měl štětce suché a uložené v pouzdru, převlékl se a vyrazil. Teď už k Indrovi trefil i bez mapy.

Fakt, že na Sasukeho Indra čekal hned u dveří a nenechával si ho k sobě posílat přes svoje zaměstnance, ale značilo, že ho neodepsal, nebo se ho nerozhodl úplně vyřadit. Na pozdrav přikývl a zlehka ho objal, šlo spíš o poplácání po rameni, ale i tak to působilo mile. Jenom ta pohledná tvář a temně modré oči jako by věděly něco, s čím se nemohly vyrovnat.

Sasukemu to z jeho strany přišlo jako přemáhání, něco, k čemu se Indra musí nutit. Takový přístup nesnášel. Raději by snesl pravdu, než to podivné ticho před výbuchem.

,,Vážně mi neřekneš, co se... změnilo?" zkusil otázku formulovat jinak. ,,Jestli jsem udělal něco špatně, mohl bych to zkusit napravit," snažil se dál. Zrovna o něj by tak nerad přišel.

Černovlasý muž se pousmál a zakroutil hlavou.

,,Nikdy jsem netvrdil, že ti to neřeknu a dnes bych se o tom s tebou rád pobavil, ale v klidu a rozhodně ne na schodech," mrkl na něj, než došel i s mladým Uchihou v zádech k výtahu, stiskl tlačítko a brzy už opět na kartu odemykal svůj byt ve vlastním domě.

Sasukemu se viditelně ulevilo. Možná půjde jen o nějakou pitomost. Možná se s ním na veřejnosti až moc důvěrně bavil a novináři teď čmuchají. Netušil, čeho jiného by se to mohlo týkat.

Teď ale opět zůstával v údivu stát nad tím dokonale vymyšleným stropem. Nikdy v životě neviděl hezčí místo. Ne kvůli drahému vybavení, ale originálně vyřešeným interiérem.

,,Čaj?" kývl k němu hlavou Indra, ale když se Sasuke otočil, už mu muž podával naplněný šálek. ,,Nejdřív bych si o tom chtěl promluvit, nechci ti kázat, nechci ti říkat, co je špatně a co je dobře. Jenom promluvit, ano?" Pozvolna se usadil na měkké křeslo a položil hrneček na stůl.

,,Dobře... vím, že spoustu věcí dělám blbě, to už mi naznačil i bratr a jestli jsem udělal něco blbě... zkusím to napravit." Sasuke se posadil naproti němu a napil se trochu čaje.

Nechce mu dávat kázání? Ohledně čeho? Co mohl tak zkazit, že by ho kvůli tomu měl poučovat?

Výraz muže byl klidný a vyrovnaný, ale už vážný. Krátce se nadechl a opřel.

,,Víš, že mám rád jednání na rovinu, Sasuke. Jen jsem se chtěl zeptat, jestli se skutečně ti dva muži, o kterých jsi za celou tu dobu, co se známe, zatím mluvil, mohou shrnout pod jedno jméno." Nepřivíral oči soustředěním, neskenoval ho pohledem, jen se mu přímo a rovně díval do očí. ,,Mám na mysli tvého přítele a tvého bratra."

Sasuke v ten moment málem pustil čaj na zem, naštěstí se zase rychle vzpamatoval. Odložil hrneček na stůl a zhluboka se nadechl.

,,Jak o tom víš?" zeptal se sice v klidu, ale jeho hlas zvážněl a zdál se být dost nepřístupný.

Nechápal, jak na to mohl přijít. Itachi si své soukromí pečlivě hlídal, ani jemu samotnému do něj nedovoloval zprvu moc nahlížet. I on o jejich vztahu s nikým nemluvil. Dával si pozor, aby mezi jeho přítelem a bratrem nešlo najít příliš mnoho podobností. Tak jak?

Indra semkl rty, na sekundu zavřel oči a vydechl. Takže to byla pravda, ač se zdála sebeneuvěřitelnější.

,,Šel jsem včera na tý firemní večeři tam, kam vy, řekněme to tak. A bylo to neopatrný... kdyby vás viděl někdo z těch exotů, rozhodně by tu informaci za honorář prodal tisku. Nevěděl jsem, jestli je to tak vážný, jak to vypadá, nebo se jen jeden z vás trochu napil... i to se stává. Ale nechtěl jsem, abys měl problémy. Před tím to vypadalo, že ti na té večeři záleží. Tak jsem zavřel a tu dobu, co jste tam byli, stál kus od toalet a pohlídal, aby nikdo nešel dovnitř. Já ti nechci vyčítat, že je to tvůj bratr, to vůbec ne. Zkrátka srdci..." na malou chvíli se odmlčel a ty černomodré oči se upřely na desku stolu, jako by tu vůbec nemluvil o Itachim. ,,Srdci neporučíš," dodal pak s výdechem trochu odlehčeněji. ,,Mám strach, Sasuke, ne z toho, že se to prozradí, ale začal jsem tě poznávat a myslím, že tenhle Sasuke, kterého znám, mi nepasuje nejen s Itachim Uchihou, jakého znám zběžně já, ale ani s tím, kterého si mi popsal ty." Znovu se podvědomě dotkl ukazováčku pravé ruky se třemi černými prstýnky. ,,Ale možná se mýlím..."

Sasuke opět žmoulal v rukou hrneček s čajem, jako kdyby nevěděl, co má říct. Nevadilo mu, že to Indra o něm a bratrovi ví, zlobil se spíš sám na sebe. Nemusí Itachimu podlehnout za každé situace, ty záchody byly dost neopatrné a kdyby Indra nehlídal, mohl na to především Itachi dojet. Člověk, který ho... snad miluje a nemůže ho mít, se o něj tak stará... Ne snad, že by to nedokázal pochopit, jen si to hrozně vyčítal. Indra toho pro něj tolik dělá, zatímco on mu to nemá jak splatit. To, co by Indra totiž chtěl, mu on dát nemůže, protože to patří jinému. Nejde to...

,,Mrzí mě, že si to musel vidět... doopravdy." Zadíval se na hladinu čaje ve svém šálku. ,,Nechci, aby ses kvůli mně trápil, nebo pro mě cokoliv dělal... já na tvým místě... nesnesl bych to, nemůžu to chtít ani po tobě," pokusil se mu naznačit, že kdyby se rozhodl jejich vztah i po kamarádské a pracovní stránce ukončit, pochopil by to. ,,Itachi vůbec není jako já a v mnoha ohledech bych radši běžel do náruče tobě, jenže jak si sám řekl... srdce mi už bije pro toho snobskýho hajzlíka," dodal s povzdechem.

,,Snažíš se změnit kvůli němu," vydechl černovlasý muž s příchutí překvapení, ale především obdivu. Ačkoliv byla slova položena jako otázka, jednalo se spíš o konstatování.

,,Mně nevadí, že jsem vás viděl, Sasuke. Ale nemůžeš po mně chtít, abych přestal toužit vidět tě šťastnýho, a to i bez závislosti na mojí osobě. Já ti chci pomoct, jakkoliv to bude možné a pokud mi to dovolíš. Jenže z týhle situace je těžký hledat východisko. Říká se, že ve vztahu má vždycky jeden rád víc a dodává se, že je lepší, když to nejsi ty sám. Jenže já zas mluvím o těch dvou skupinách lidí, co si třídím. Ty umíš žít, spolu s tím i milovat a taky dokážeš být věrný, což je pro mě důležitá charakterová vlastnost. On... se ale kvůli tobě měnit nechce, že...?" Indra se mírně zamračil. Nějak tušil, že nesmí projevit lítost, ačkoliv se jí těžko bránil při pohledu na ty velké, černé, ustarané oči.

,,Donutil mě pochybovat... o mně samotným," zamumlal mladší sotva srozumitelně. Ještě teď se styděl za to, co mu vyrobil na hrudníku. ,,Jednám moc impulzivně a to, že se mi můj život líbí, z něj ještě nedělá ten lepší, než ve kterým žije Itachi. Miluju ho, chci s ním zůstat, proto beru kus jeho způsobu života za vlastní. A jednou... jednou možná přijme i on část toho mýho. Jednou snad dojdeme ke kompromisu. Pro něj je to zkrátka těžký, celej svůj život strávil v jistotě, plánech... nechci po něm, aby to hned všechno hodil za hlavu... on... asi potřebuje jen čas." Sasuke sám svým slovům příliš nevěřil. Itachi se nezmění, on musí vlastnit, určovat běh vlastního života i toho, který vede jeho partner. I tak je snad jejich láska vzájemná a z obou stran čistá.

I když jeho společník přikývl hlavou, šlo poznat, že tomu věří ještě méně než Sasuke.

,,Já ho nechci ve tvejch očích shazovat, jenom říkám, že... myslím si, že si tě... neváží," dodal tišeji a napil se ze svého šálku. Nestěžoval si a ani mu nedoporučoval, ačkoliv ten rozdíl mezi oběma muži byl více než očividný. Na Indrovi bylo celkově těžké rozpoznat, ale když řekl, že chce, aby byl Sasuke šťastný, mohl mu to mladší na sto procent věřit.

Ta slova bolela. O to víc, když Sasuke příliš nepochyboval o jejich pravdivosti.

,,Třeba jednou... já ho miluju, neumím s představit, že by tu najednou nebyl," hlesl. Až příliš si uvědomoval tu podobnost mezi svým posledním přítelem a Itachim. Oba se uměli krásně omlouvat, říkat slova plná lásky a zároveň zraňovat, nevážit si toho, co pro ně dělal, vnucovat mu svůj životní styl, aniž by brali ohledy na ten jeho. Přesto nedokázal takový vztah ukončit. Ani teď. Dvakrát nevstoupíš do téže řeky. Blbost, vstoupíš tam několikrát, buď se utopíš nebo se naučíš plavat, ale většinou z ní už nevylezeš.

Ze zamyšlení ho vytrhly špičky Indrových prstů, kterými mu jemně stiskl ruku.

,,Já jsem tu, kdykoliv budeš potřebovat a chtít," slíbil mu tlumeně a ruku mu pustil rychleji, než mladý Uchiha stihl zareagovat. ,,Nemusíme už o tom mluvit. Zpátky k naší práci," mrkl na něj povzbudivě. Čekaly je fotografie a Indrovy přepracované detaily z minula.

,,Jo, jasně... díky... takže, co budeme dělat dneska?" zeptal se mladší s neskrývanou energií. Kvůli tomu sem hlavně přišel. Správně, měli by se věnovat práci. Přesto Sasuke úplně nedokázal vytěsnit z hlavy Indrova slova. Vždyť on má pravdu, Itachi ho nikdy nedokáže přijmout, sice mu řekl tolik hezkých slov a co všechno na něm miluje, ale ve skutečnosti se ho snaží pořád změnit. Lže jim oběma.

Černovlasý muž se zvedl a odložil šálek na stůl.

,,Ze všeho nejdřív bych ti ukázal ty fotky z minula, pár se vážně hodně vyvedlo a tak sem si s nimi malinko pohrál, ale vážně jsou tam i perličky..." Na jeho rtech konečně zahrál ten přímý, čestný úsměv, co dokázal uklidnit už jen tím, když dotyčný věděl, že je pro něj. Indra se posadil ke dvěma obrazovkám a chvíli projížděl vážně horu souborů, než našel složku se Sasukeho fotografiemi.

Ten nervózní čekal, co uvidí. Příliš fotek neměl ani z dětství, natož pak takových uměleckých. Pořád si nedokázal představit, že bude Indrovi někde viset na zdi. Připadalo mu to krásné a zároveň zvrhlé.

,,Tak už ti došlo, že nejsem fotogenickej?" zeptal se ho s úšklebkem, zatímco se snažil načíst fotografie.

Muž jen ledabyle trhl rameny.

,,Heh, to jsem viděl už dávno," odvětil s tak kamennou samozřejmostí, až mu to mohl Sasuke skoro věřit. Pootočil se na židli a něžně, až uličnicky ho štípl do tváře. ,,Lepšího modela jsem si nemohl vybrat." Pak se vrátil k ploše a ukázal mu první fotky. Byly... dechberoucí. Šlo na první pohled znát, že jsou od profesionála. Detail Sasukeho hlubokého oka, v jehož černotě se zrcadlí oko Indry, nutilo zalapat po dechu. I prameny havraních vlasů s odlesky moře působily překrásně. A když mu ukázal Sasukeho dlouhé, bílé prsty na černém polštáři, musel pozorovatel okamžitě zatoužit vidět víc.

Jak myslíte, že se Sasuke vypořádá s Itachim? Řekne mu vůbec, že to byl Indra, kdo je viděl?