Prázdniny pokračují

Pamatujete na moje prodloužené prázdniny a děsivý čtvrtek? Tak dnes to mělo daleko horší dohru. Já si prostě musím postěžovat.

Zprvu pohodička, nakráčím si do ordinace, už vím, co za hrůzu mě čeká. Jenže ten doktor si mě tak zvláštně prohlížel a řekl mi, že se mu moc nelíbí ta moje levá strana, že se mi to sice hojí hezky, ale pořád mám nateklou pusu (jako nevím, co čekal, vyřeže mi dva zuby a čeká, že mi za těch pár dnů splaskne?). No každopdáně měl obavy z toho, abych pak vůbec mohla jíst, kdyby se dneska pustil do té pravé strany. Jenže, já už to chtěla mít z krku, tak jsem mu řekla, že to přežiju.

Takže opět následovala palba injekci - teda dneska ještě jednu přidal. Bolelo to o něco víc než naposled, ale zase se mi zdálo, že to bylo rychlejší. Jen mě trochu znervózňoval ten zvuk praskajících zubů. Navíc mi porušil siny (vedlejší dutiny nosní - jsou i v horní čelisti, a když se vám tam udělá díra, profukuje vzduch a prostě to není ok), takže zašívání bylo opět veliká sranda - pro mě ani moc ne. Málem jsem se rozplakala štěstím, když konečně skončil. Opět jsem na závěr dostala další super injekce proti bolesti a opuchnutí.

Pak si vesele vstávám z křesla, najednou černo před očima... takže následoval opětovný návrat do křesla. Ten doktor si mě tak s nelibým pohledem prohlížel, přičemž se mě zeptal, jestli vůbec piju, že mám hodně suchý rty a co jsem vůbec za celý ty dny jedla. Moje odpověď ho asi moc neuspokojila, protože se rozhodl, že mi dá infúzi - rovnou dvě, aby to asi stálo za to. Není vážně větší ňamka, než skončit v zubařským křesle na kapačkách.

Jenže jemu se to furt nelíbilo, i po tý infúzi jsem nezvládala pořádně chodit a jeho nenapadlo nic lepšího, než si se mnou domluvit v dalším dni kontrolu, a když se mu furt nebudu líbit tradá nemocnice.

Asi jsem mu měla říct, že moje stravovací návyky nikdy nebyly nic moc extra, a že by nebyl první, kdo mě kvůli tomu posílá na kapačky. Tím spíš, když mi odrovná půlku pusy a zakáže mi všechno, co normálně jím. Fuuu tohle zase bude týden.

Vaše Ája.

P.S.: Případně se Vám ozvu z nemocnice, už nikdy neudělám takovou chybu, že bych si tam nevzala notebook. Naposled jsem tam málem umřela nudou.