Party time 4/4

---

Itachi se v očekávané reakci kousl do rtu. Tak on mu to hodlá ještě stěžovat... Na chvíli se ho tou rukou úplně přestal dotýkat a místo toho ho kousl do jazyka, který mu Sasuke provokativně strčil mezi rty. Zrovna když se mladší koncentroval na kousnutí do něj Itachi vsunul ukazováček. Samozřejmě použil lubrikant, navíc měl štíhlé prsty. I tak do něj ale zatím dostal jen téměř polovinu.
,,Je to o zvyku, o ničem jiném..." poradil mu tiše a mezi rty vsál jeho lalůček, aby se mohl Sasuke trochu vydýchat. Protože dnes musel zvládnout mnohem... mnohem víc.
Nebolelo to, to rozhodně ne, bylo to jen jiné. Rozhodně čekal něco daleko horšího, když okolo toho Itachi dělal tolik caviků. Předpokládal, že to horší teprve přijde, ale zatím necítil nic jiného než slabší tlak v konečníku.
,,Už jsme si zvykl," namítl zastřeným hlasem, aby Itachiho dokázal, že s ním opravdu nemusí zacházet jako s náctiletou pannou, přičemž se mu o rozkrok tentokrát otřel lýtkem.
,,Bráško, neprovokuj, dobře...?" procedil starší Uchiha mezi zuby a v odpověď přidal k ukazováčku i prostředníček a nehledě na Sasukeho tělo jimi do Sasukeho přirazil tak, že je do něj dostal úplně. Nechtěl být vyloženě hrubý, alespoň teď ne. To horší přijde až za chvíli. Navíc gel vše hodně usnadňoval.
Sasuke jen cítil, jak se mu napínají svěrače, malinko do dokonce štíplo, ale ani tak ho to nedonutilo zkřivit tvář bolestí.
,,Bráško, nebuď tak zdrženlivý, dobře...?" napodobil ho, jakmile ustoupil i ten mírně nepříjemný tlak, a potutelně se usmál.
Itachi se ušklíbl. Ta hrdost a odolnost byly až obdivuhodné, ačkoliv dobře věděl, že za chvilku vezmou za své. Na rozdíl od poprvé u ženy je takovéhle poprvé u muže sice také nepříjemné a snad i bolestivé... ale potom je o to silnější prožitek a šok, když muž zjistí, jak citlivý senzor ve svém těle vůbec má. Itachi prsty pomalu pohyboval a dával si dobrý pozor, aby nezavadil o žádné citlivé místečko. Až když jimi mohl pohybovat téměř bez obtíží je roztáhl mírně od sebe a s každým dalším pohybem je od sebe mírně oddálil.
Sasukemu se sice chvilkami zrychlil dech, ale vždy se vzápětí vrátil do normálu. Pociťoval i z takové přípravy lehké vzrušení, avšak nic tak úžasného, jak to Itachi popisoval, v tom zatím nenašel. Jistěže, jsou teprve na začátku a to lepší dozajista teprve přijde, jenže Sasukemu pozvolna docházela s narůstající erekcí trpělivost.
,,Itachi..." zavzdychal jeho jméno a intenzivně se začal třít chodidlem o jeho klín. Nechápal, jak se může tak dokonale ovládat. On sám si nikdy takhle dlouho nevyhrál ani s žádnou dívkou - tím spíš v jejím zájmu. Možná jen neoplýval takovou tolerancí jako jeho starší bratr.
Jeho staršímu bratrovi ta provokace stačila, aby se od něj úplně odtáhl, úchopem za jeho rameno ho přetočil na břicho a klekl si nad ním na čtyři. Jednou rukou mu přejel po zadečku a ještě jednou do něj jen krátce pronikl prstem, ten ale vzápětí zmizel a Itachi se otřel o Sasukeho špičkou svého vzrušení, které bylo Sasukeho vinou předešlou provokací ještě větší. Několikrát se o něj otřel, než zůstal se špičkou u Sasukeho otvoru. Pak zvolna obě ruce, každou na jednu polovinu zadečku a mírně je odtáhl od sebe, přičemž zároveň lokty zatlačil na Sasukeho stehna. Tím ho donutil dát nohy dál od sebe a zároveň mu je i zablokoval, protože tušil, že Sasukeho první reakce, která s postupem času, když se to praktikuje častěji, pomalu vymizí docela, bude v pudu sebezáchovy a obraně proti nepříjemnému pocitu dát nohy k sobě a to by bylo to nejhorší, co by mohl udělat. Bolelo by to o to víc. Po chvíli, kdy ho nechával v nejistotě a očekávání se proti němu pohnul a vklouzl do něj celým žaludem, než se Sasuke pokusil přitisknout nohy k sobě. Itachi zvedl ruce a pohotově ho zachytil za kotníky. ,,Ne," přikázal mu tiše. Věděl, že za tohle Sasuke nemůže a bylo jen na něm, aby se přes to přenesl.
Ten se prudce nadechl a pomalu vydechoval, jak jen mu to alkohol a hormony dovolily. Cítil, že se mu točí hlava jako na kolotoči, ale mírnou závrať a nevolnost dokázal naštěstí potlačit. Nebyla to taková sranda, jak se původně domníval, přesto se neodvážil vznést jedinou námitku vůči tomu, co s ním teď Itachi dělal. Namísto slov sebral bratrovi polštář a bez ohledu na to, jaký k němu má vztah, se do něj nemilosrdně zakousl. Rozhodně to považoval za lepší variantu, než aby tu křičel.
Itachi se trochu něžně a shovívavě pousmál a ač i přes protesty Sasukemu polštář sebral. Dřív, než ale dal Sasuke jakýmkoliv způsobem průchod své zoufalosti mu mezi rty vsunul hřbet své ruky. Znal ten pocit a vlastně s bratrem soucítil, což byl drobný paradox vzhledem k tomu, že mu tu bolest vlastně způsoboval on sám.
,,Zkus se uvolnit... prostě se tomu podvol.. podvol se mně," poradil mu tlumeným, uklidňujícím hlasem zkušenější tmavovlásek a setrvával ještě chvíli na místě, než se jeho bratr vzpamatuje.
Ten jen v puse žmoulal část Itachiho ruky, kousat si nedovolil, a pokoušel se maximálně povolit svěrače, až se mu mezi obočím objevila drobná vráska, která ale vzápětí zmizela, jakmile Sasuke pocítil náhlou úlevu. Dokonce uvolnil z nepatrného sevření svých zubů Itachiho ruku a zhluboka se nadechl.
Ten mu rukou a dlaní jen jemně přejel po tváři a pak se pokusil znovu o pár centimetrů víc přirazit. Už to rozhodně šlo lépe, protože teď už si Sasuke začínal zvykat. Ještě pořád se Itachi snažil vyhnout místu, které je zdrojem největší slasti, protože znal Sasukeho a věděl, že by byl tak překvapen, že by proti němu přirazil bezhlavě sám a jenom by si ublížil.
Ten zatím s překvapivou trpělivostí snášel prvotní bolest, o které si bláhově myslel, že nebude tak hrozná. Najednou byl Itachimu za tu důkladnou přípravu vděčný, protože oči mu jen mírně zvlhly, jak se Itachi tlačil dovnitř, kdyby se mu předtím tak nevěnoval, určitě by se to bez slz neobešlo.
,,Nii... san..." oslovil ho něžně, jakmile odezněl poslední osten bolesti.
Takhle už ho neoslovil hodně... hodně dlouho. Itachi trochu udiveně zamrkal, pak ale pozvolna přirazil tak, že se dotkl svou pánví jeho zadečku... tentokrát už ale schválně zamířil do míst, kde čekal, že by se to jeho bratrovi po zasažení mohlo začít víc než líbit. Pomalu se nad něj naklonil, tím i změnil úhel a pozoroval Sasukeho reakce, aby poznal, kde ono místečko je.
Ten na během vteřiny vystřídal v obličeji takovou paletu emocí jako za celý svůj dosavadní život. Na konci se na něm však usadila slast, jak se Itachi trefil do prostaty. Sasuke věděl, co je to za uzlinu, ale netušil už, že je až tak citlivá. Právě teď asi odhalil tu nejpříjemnější věc mužského sexu, která by se ženou nebyla snad ani uskutečnitelná.
,,Itachi..." oslovil ho tentokrát jeho jménem a sám mu pánví vyšel vstříc.
Odpovědí mu bylo Itachiho tiché, ale slastí podbarvené zasténání, pomalu se odtáhl a znovu se proti němu pohnul, by se dlouze a intenzivně otřel o tu pro Sasukeho nově objevenou slabinu. Ani starší Uchiha už se nedokázal pořádně kontrolovat, jeho tělo dychtilo po uspokojení... ještě dlouhých pár minut se držel, než bolest úplně vystřídala slast a pak dodal svým přírazům rytmus. Znovu si s ním hrál... někdy se o uzlinku naschvál neotřel, ale jindy ji zasáhl až přespříliš intenzivně.
Když začala Sasukeho ale i jeho staršího bratra zaplavovat silná vlna vzrušení, zabloudil ještě Itachi dlaní do Sasukeho slabin a rukou se místy přidal ke svým přírazům, většinu času ho ale spíš dráždil ukazováčkem na špičce. Na čas ho pustil, jen aby mezi zuby stiskl jeho bradavku, pak ji vsál mezi rty a laskal jazykem. Věděl, že tohle je až přespříliš slastných vjemů najednou, ale udělal to schválně. Chtěl tak bratra přivést k vrcholu, sice neprotahoval, za to se postaral o snad nejvyšší možnou míru vzrušení.
Sasuke už se absolutně nekontroloval, jen se pod ním kroutil a vzdychal tak ukázkově, že by se za to nemusela stydět ani žádná pornoherečka. On však nic nepředstíral. Zatínal nehty do bratrova prostěradla, div ho neroztrhl, a neustále lapal po vzduchu, kterého se mu najednou nedostávalo.
,,Bráško, já už... já..." Hlas se mu úplně zlomil, už ani nebyl schopen se pomalu nadechnout. Tak silně mu zacukalo v penisu, až se mu před očima roztančily hvězdičky.
Ani Itachi po dlouhém dnešním mučení a Sasukeho provokacích neměl k silnému vrcholu daleko. Sám spíš pro sebe ještě párkrát do toho nezkušeného mladého těla dlouze přirazil a trochu tvrději skousl Sasukeho další citlivé místo. Naopak pohyb rukou jen mírně zrychlil. Teď už vážně dostál svým slovům a nedokázal myslet na nic jiného, než na tu příjemnou záplavu slastné spokojenosti a jednoho z nejkrásnějších pocitů na světě, která se k němu blížila a brzy ho i pohltila, až měl pocit, že jeho oči na chvíli pozbyly schopnosti vidět.
Sasuke zažil snad svůj nejdelší orgasmus. Ještě teď se třásl vzrušením jako osiková větévka. A i když se pomalu vracel do reality, tak stále cítil příjemné opojení nedávno prožité slasti. Ten libý pocit ale přerušilo cosi teplého, co mu začalo stékat po stehně. Rychle si domyslel, o co jde, ale na jeho tváři se neobjevilo žádné znechucení. Naopak, jakmile si uvědomil původ, zase se spokojeně usmál a zavřel oči.
Itachi se pomalu odtáhl a padl do postele vedle bratra. Ten mohl slyšet jen jeho zrychlené nádechy a výdechy, které se pomalu uklidňovaly až se vrátily do normálu.
,,Úžasný," zhodnotil ho nakonec tiše, skromně a přece velkoryse Itachi, stále ještě jen mírně zadýchaný. Takhle silný vrchol už dlouho neměl.
,,Jo..." vydechl Sasuke spokojeně a z části zamyšleně. Už teď mu to začínalo pomalu docházet, potřeboval by se napít... Do kuchyně se mu už ale ani náhodou nechtělo. Raději se otočil na Itachiho, aby se vrátil s jeho tváří zpět k těm slastným pocitům, a opatrně se k němu posunul trochu blíž, jako kdyby se snad bál, že ho Itachi odstrčí.
Dočkal se ale spíš opačné reakce, než jaké se obával. Jeho starší bratr si ho k sobě pomalu a opatrně za pas přitáhl do náruče. Nemusel mluvit. Sasuke věděl, že mu tím říká: vedl sis moc dobře. Bratrsky chlapce políbil na čelo.
Pro Sasukeho byl nezvyk spát v něčí náruči, ale u Itachiho mu to nevadilo, protože jeho starší bratr měl vůči němu odjakživa vyvinuté ochranné reflexy. Jako dítě to Sasuke toleroval, v posledních letech už ho to trochu štvalo, ale teď za to byl opět rád. Potřeboval cítit něčí teplo a bratrovo tělo se zdálo jako vhodný objekt k tomu určený.
Ten ho ale ještě spát nechat neplánoval. Pomalu se zvedl a stáhl Sasukeho skoro s omluvným výrazem do náruče. Přeci jen chtěl, aby se Sasuke alespoň dobře vyspal a takhle to nešlo. Pozvolna ho odnesl do koupelny, tam ho opatrně postavil do sprchového kouta stále ho přidržujíc za loket, protože Sasuke vypadal mírně slabě. Dalo se to přisuzovat právě prožité slasti i alkoholu. Nakonec zjistil, že tam musí s ním. Pomalu pustil příjemnou, spíš teplou než vlažnou vodu, sprchu dal do nástavce a nechal na ně dopadat ty příjemné kapky vody.
,,To by klidně počkalo..." namítl Sasuke chabě. Teď už byl doopravdy vyřízený a spánkový deficit se na něm rychle projevoval. Neměl dokonce problémy s tím si zavřít oči ve sprše a natvrdo usnout. Itachiho hrudník mu poskytl dokonalý komfort a posloužil zároveň coby postel i polštář.
Itachi se tomu musel jenom usmát. Jemně mu prsty přejížděl po těle a pak nakonec, když byl přesvědčen, že už jsou oba čistí víc než dost, vodu vypnul, sáhl po osušce a utřel nejdříve Sasukeho, pak i sám sebe. Potom svého sourozence jako kotě stulené v náruči odnesl zpátky do svého pokoje, položil ho na pohovku a jen bleskově stáhl prostěradlo. Vyměnil ho a ze spodního šuplíku vytáhl peřiny, které tam měl přes den a když přijde návštěva schované, aby mu na ně nesedali. Na noční stolek vedle obou postavil sklenici vody a Sasukemu i malý prášek na bolest hlavy. Pak bratrovi natáhl jedno své větší tričko a spolu s ním si lehl do postele. Oba přikryl a pak se ještě dlouze díval na tu sladkou, podřimující tvářičku andílka, kterého nadevše miloval. A najednou... nevěděl proč... ale najednou mu bylo strašně líto, že si na nic z toho Sasuke nebude pamatovat, ačkoliv se celou dobu přesvědčoval, že je to tak lepší.
,,Sladké sny, bráško..." zašeptal s posledním polibkem na chlapcovy rty.

***

Slunce se dralo na obzor už za necelou půlhodinu. Oba bratři ale byli tak vyčerpaní, že je sluneční paprsky ani nezašimraly na víčkách.
Sasuke se vzbudil až někdy v pozdním odpoledni, kdy už se zase slunce chystalo pomalu zapadnout. Sevřenými pěstmi si promnul ospalé oči a překvapeně mžoural po místnosti. Věděl, proč tu je a jak se tu ocitl, ale divil se, že vedle něj Itachi ještě stále spí. To u něj nebývalo obvyklé.
,,Itachi..." Strčil do něj trochu necitlivě loktem. Po tak prudkém pohybu se mu vzápětí zatočila hlava. ,,No to snad..." zamumlal a automaticky sáhl po skleničce vody na bratrově stolku, která se přímo nabízela. Takhle dehydratovaný se ještě nikdy v životě necítil. Následně pocítil další doposud neznámý bol - klepaly se mu snad všechny vnitřnosti, jen s drobným vychýlením, za to ale dost rychle!
,,Hmmmmnh..." zavrněl starší Uchiha, jehož tělo ho ráno přivítalo v poněkud lepším zdravotním stavu. Chvíli mu trvalo, než mu došlo, proč tu vedle něj Sasuke leží. Proboha, on to snad vážně udělal... nejdřív opil a potom i ojel svého mladšího sourozence... ,,Skončim v pekle," zamumlal do polštáře, aniž by otevřel oči.
Sasuke chtěl dodat: v pekle pro buzeranty, pak mu ale došlo, že kdyby to řekl nahlas, byla by to dvojsečná zbraň. Takže místo toho jen poznamenal: ,,Drž mi tam místo." Pak se položil zpět do postele a zaujal polohu skrčence. Strašně mu škrundalo v žaludku, motala se mu hlava a zaznamenal ostrou pichlavou bolest v podbříšku. Takhle zle se naposledy cítil, když měl čtyřicítky horečky.
Itachi se pomalu posadil a pak se otočil na svého trpícího sourozence. ,,Chlast je hnus, co...?" Potom ale zvedl ruku a soucitně, něžně ho pohladil ve vlasech. ,,Můžu pro tebe něco udělat? Chceš nějakej vyprošťovák, prášek, nebo vodu...?" jmenoval všechno, co by mohlo jeho mladšímu sourozenci pomoct. Nedokázal se zbavit pocitu viny, ačkoliv pak už Sasuke pil sám... on nezabránil tomu, že vůbec začal. A o včerejší události se rozhodl pomlčet, nevěděl, jak to Sasuke vezme a raději to vytěsnil ze své mysli jako něco, co se vlastně ani nestalo.
,,Nech mě jen tiše trpět..." odvětil Sasuke skuhravě, přičemž si objal nohy pod koleny a místo nosem se začal nadechovat pusou. ,,Příště, až budeš mít zase takhle početnou a šílenou návštěvu, mě prosím informuj, ať radši ani nechodím domů," dodal pak ublíženě, i když věděl, že si za to z velké části může sám.
Itachi se mírně zamračil. Kdyby včera nepřišel, tak by se nic z toho, co spolu později prožili nestalo a to by možná Itachimu trochu vadilo... starší Uchiha zjišťoval, že se přes to jen tak lehce nepřenese. Sasukemu o tom ale nic neřekl, tímhle ho teď otravovat vážně nehodlal.
,,Sasuke, já bych ti vážně rád pomohl, ale když nevim jak, a ty mi to neřekneš, nemůžu..." Dlaní mu přejel po zátylku a vjel mu prsty do jeho černých vlásků, ve kterých ho něžně hladil. Věděl, že to časem odezní, ale snášel to u svého mladšího sourozence snad ještě hůř, než kdyby se to stalo jemu samému.
,,Já to ale sám nevím," hořekoval Sasuke zoufale. ,,Asi je mi špatně z toho chlastu," dodal nakonec. Třebaže si myslel, že to už Itachi určitě ví i bez něj.
Na to, co se mezi nimi v noci stalo, plánoval hodně rychle zapomenout a nikdy si to už nepřipomínat. Vyjel po vlastním bratrovi. Po klukovi! A teď spí v jeho posteli, v jeho triko a v jeho objetí. Najednou naprosto přesně věděl, proč nepije. Alkohol dělá z lidí nemyslící hovada. Pak si ale vzpomněl na to, co říkal Naruto: Alkohol jen ukáže, co doopravdy chceš. Dá ti odvahu k tomu, co si toužil vždycky udělat. Taková blbost. On se přeci nikdy netoužil vyspat s vlastním bráchou!
Itachi se nakonec zvedl a zmizel. Když se vrátil, nesl v ruce sklenku vody spolu s paralenem a acylpyrinem. Nevěděl, co na něj zabere, když se očividně opil poprvé, takže by měli vyzkoušet všechno. Podal mu sklenku a zvedl do sedu, ačkoliv se Sasukemu očividně moc nechtělo.
,,Vypij to, pomůže to, alespoň trochu." Jemu vždycky pomáhala horká polévka, ale to by nejdřív musel poklidit ten nelidský bordel. S povzdechem znovu vstal, natáhl si boxerky a užší kalhoty, aby se mohl vydat do obývacího pokoje.
Do dvou velkých pytlů začal sbírat alkohol a třídil ho na prázdné lahve a zbytky. Kde zbývalo méně než tři centimetry, tam obsah bez milosti vylil. Pak se dal i do utírání, otevřel všechna okna, aby vyvětral ten odporný těžký vzduch a po uklizení nábytku ještě vysál podlahu, aby ji mohl vzápětí vytřít. Dokonce se mu povedlo zredukovat i skvrnu na koberci tak, aby byla jen lehounce odlišné barvy, než zbytek vláken a rýhu na stole zakryl umělecky naaranžovaným prostíráním s vázou. Když se obývák leskl čistotou, přesunul se na kuchyň a nakonec si nechal nejodpornější věc - koupelnu. Tentokrát to ale až na ten nesnesitelný zápach nebylo tak strašné. Když to všechno dokončil, došel se znovu celý osprchovat protože u uklízení nešlo se nezašpinit. Ovázal si bílou osušku kolem pasu a když se vrátil k Sasukemu do svého pokoje, na nedbale utřeném hrudníku se mu třpytily ještě pořád kapičky vody, které pak stékaly řízeny liniemi svalů přitahovány gravitací a vpíjely se do ručníku.
,,Vstávej, sprcha ti po ránu udělá dobře, věř mi."
,,Co kdybys mě jen nechal ležet?" zahučel Sasuke zbědovaně, aniž by se na něj podíval. Přemýšlel sice, že by se odplazil k sobě do pokoje, ale jakmile se pokusil zvednout, vjela mu do konečníku a podbříšku taková bolest, že si to okamžitě rozmyslel a zase ulehl. Na sprchu teď opravdu neměl sebemenší chuť. Znamenalo by to totiž, že by se musel zvednout a co víc - musel by tam stát, nebo minimálně sedět a nebyl si jistý, jestli by to dolní část jeho těla dala.
,,Zamítá se," odvětil mu jeho bratr tiše a vida, že se Sasuke k ničemu nemá zkrátka vsunul dlaň pod jeho hrudník a stehna a zvolna ho zvedl. ,,Dělám to pro tvoje dobro," odtušil krátce a téměř vyčítavě, když ho odnášel do koupelny. Tam ho pozvolna položil do vany a aniž by se ostýchal, stáhl z něj své tričko.
Sasuke si přitáhl kolena pod bradu a zoufale zakňučel. Nechtěl se koupat ani nic jiného, jen prostě spát a probudit se až další den. Nechápal, proč ho musí bratr tak mučit. Tím spíš když spolu... div nezačal mlátit hlavou o okraj vany, když si na to vzpomněl.
,,Itachi..." Zvedl k něm pohled, aby mu něco řekl, ale zastavil se už při vyslovování jeho jména. Znovu se, aniž by to plánoval, bezděčně zaměřil na ty vykrojené úzké rty, které ho včera tak zblbly. ,,Proboha..." zahučel a raději na sebe sám dobrovolně pustil proud studené vody.
Ten si ale Sasukeho zaklení starostlivě vyložil jinak. ,,Co? Něco tě bolí víc než před tím?" Zvolna mu z prstíků vykroutil sprchu a vodu přenastavil na teplejší. Mezitím, co ji jednou rukou na Sasukeho pouštěl, mu druhou dlaní pomalu přejížděl po ramenech a zádech, protože byl Sasuke stočen do klubíčka. Sám se přistihl, že ty doteky prodlužuje víc, než je třeba a bleskově toho nechal. Stalo se. Konec. Jen nemohl jen tak zapomenout na tak silný opojný pocit, který si z minulé noci dobře zapamatoval a... bohužel si ho spojil s bratrovou tváří. Konečně proud vod nasměroval na jeho vlasy, pomalu ho v nich hladil a zároveň se ujišťoval, že už je má dostatečně mokré. Jen něžně ho za vlasy zatáhl tak, aby Sasuke zaklonil hlavu a voda mu netekla do očí. Nechtěl ho mýt šampónem, to by to tu až drasticky prodlužoval a sám už racionálně chtěl co nejdřív svého malého brášku zase obléct.
,,Měli bychom si promluvit," načal najednou Sasuke to pálivé téma, kterému se oba už od probuzení vyhýbali. Oběma ale bylo jasné, že myslí na to samé. Nač zbytečně chodit okolo horké kaše, nejsou žádné malé děti, aby si to nedokázali rozumě vyříkat.
Sasuke ve skutečnosti nevěděl, co je na tom třeba vyřešit, ale promluvit si o tom skutečně potřebují. To určitě musí cítit i Itachi.
Itachimu se skrz rty vydralo tlumené zasténání. ,,Dobře, ale nejdřív ti pomůžu se osušit, ty si pak vezmeš horkej vývar a až po tom, souhlasíš?" Měli by na tom být stejně, když chtějí načínat tak vážný rozhovor. A rozhodně by u toho ani jeden z nich neměl být víc oblečený, než neoblečený.
,,Tak dobře..." Sasuke to nechtěl moc protahovat, ale věděl už, že když si Itachi něco umane, tak si to nenechá vymluvit.
Takže dokud před ním nestál i na stole vývar, tak to citlivé téma ani nenačínal. Jakmile ale do sebe hodil první lžici, podíval se na bratra: ,,Už můžeme?" Nechtělo se mu do toho stejně jako jemu, ale pokud chtějí pokračovat tam, kde začali před tou zvrhlou party, bude to potřeba.
Jeho starší bratr se posadil vedla něj, lokty položil na stůl a dlaně taktéž. ,,Dobře... ačkoliv moc nechápu, co je ti na tom nejasného." Itachi byl ochoten bratrovi zodpovědět veškeré otázky i jako střízlivý po pravdě. Ale sám si dobře nedokázal představit, co se skrývá pod pojmem: promluvit si.
Sasuke chtěl říct něco jako: byl to jen zkrat, za všechno může alkohol, ale jeho oči se v ten moment vždy upřely na Itachiho smyslné rty, kterého včera večer tak vroucně líbaly. S povzdechem se jen chytil za čelo a raději sledoval hladinu polévky.
,,Proč si do toho šel?" dokázal konečně vymyslet smysluplnou větu. ,,Oba víme, že já byl nalitej, ale tys tolik nepil, tak proč?"
Starší tmavovlásek své onyxové oči upřel na desku stolu. Snažil se vymyslet odpověď tak, aby byla pravdivá a zároveň nezněla úplně hloupě. ,,Bylo několik důvodů. Ani z jednoho bych to neudělal, kdyby byl sám... jenže ono jich bylo moc. Vyprovokovals mě. To zaprvé. Vlastně i za druhé, protože nejen, žes vedl řeči o tom, že sem homosexuál, ačkoliv jevím zájem o ženy, tak jsi mě provokoval i fyzicky. Tím se dostáváme k další věci. Protože z toho zkrátka přirozeně vyplývá, že mi nejsi úplně odporný. Nevadí mi styk s mužem, dokonce si ho častokrát cením víc, než styku se ženou. To, že jsem tě ani sebe nezastavil bylo taky tím, že... zkrátka a dobře, i když jsi můj mladší bráška... vyspěl jsi. Hodně a já si toho ani nestihl všimnout. A když jsem měl včera trochu upito, neviděl jsem bratra, ale muže..." Itachi měl s touhle částí očividně větší problém, než měl se svým monologem doposud. Po chvíli ale pokračoval. ,,Muže s krásným, přitažlivým tělem, provokativníma hlubokýma očima, smyslnými rty a andělsky nádhernou tváří. Mrzí mě to, můžeš mě za to nesnášet, protože to byla pitomost, ale nechci ti lhát. V tu chvíli, kdy jsem tě takhle uviděl, jsem tě chtěl. Se vším všudy a strašně moc. Je to odporný, protože jsem v podstatě využil tvojí opilosti... já... vážně jsem se snažil držet, tušil jsem, že to není správně ale najednou jsem si nemohl vzpomenout na důvod, protože jsi tam byl ty. A nic jiného, žádné výčitky ani racionalita. Jenom ty..." Itachi sklonil hlavu, zavřel oči a stiskl si kořen nosu. ,,Promiň, to co tu říkám je děsný... odporný. Promiň mi to. Jestli mě budeš chtít nahlásit za zneužití, tak ti v tom nebudu bránit, zasloužim si to..."
,,Nebuď blázen, Itachi, nechci, aby ses tu přede mnou... ospravedlňoval nebo si sypal popel na hlavu. Zajímal mě jen důvod, nic víc." Sasuke mluvil klidně a poměrně smířlivým tónem hlasu, jako kdyby si s tím vývarem něco důležitého uvědomil. ,,Vlastně jsem ti chtěl říct, že bych si to někdy rád zopakoval." Když to říkal, podpíral si bradu oběma rukama a díval se na bratra takovým tím zvláštním pohledem, jako kdyby mu viděl až do nitra duše.
Šok. To bylo první, co Itachiho zachvátilo, když tohle od Sasukeho slyšel... zatímco Itachi si věc přeložil jako nezodpovědné jednání podnapilého člověka, Sasuke měl na věc očividně jiný názor. ,,Šílíš...? Vždyť to..." nedořekl větu. Nebyl ji schopen doříct, protože ani nevěděl jak. To by v tomhle nestoudně zvrhlém vztahu měli pokračovat... ba dokonce ho i rozvíjet...?
,,No, možná jo, rozhodl jsem se tak asi deset vteřin před tím, než jsem to vypustil z pusy. Ale včera se mi to líbilo a rád bych si to zopakoval už za střízliva, abych mohl porovnávat. Jestli ale nechceš, do ničeho tě nenutím." Sasuke si došel k lince natočit čistou vodu do skleničky a pak zase usedl zpět ke stolu. Než se napil, řekl ještě: ,,Taky na to můžeme prostě jen zapomenout a dělat, že se nic nestalo. Ať řekneš cokoliv, nic nebude špatně." Najednou se mu zdálo, že je na tom Itachi snad ještě hůř než on sám.
Ten se jenom mírně zamračil, jak se v tu chvíli pokoušel vstřebat všechno, co mu tu bylo předhozeno. Potřeboval si to srovnat v hlavě a moc se mu to nedařilo. ,,Mám tomu rozumět tak, že mi dáváš na výběr mezi předstíráním, že se nich nestalo a... volným... navázáním na to, co se stalo? Záleží přece i na tobě... ty se... přikláníš na jakou stranu?" Mluvil váhavě a zvolna, jako by sám pořádně ještě nechápal, o o tu šlo.
,,Co myslíš, když jsem ti řekl, že bych si to rád zopakoval?" Pozdvihl Sasuke jedno obočí. ,,Nečekal bych, že ty při tvém intelektu to nepochopíš." Usmál se vzápětí. Alkohol má nejspíš dalekosáhlý dopad i na mozkové buňky těch chytřejších. Nicméně to bratrovi nezazlíval, naopak se tou jeho rozpačitosti docela bavil.
,,Tys zešílel... jak to chceš proboha tajit...?" No dobře, utajit by se to dalo poměrně snadno, to nebyl dobrý argument. Na sekundu se zamyslel a pak k Sasukemu vzhlédl. ,,Počkej. Ještě než ti řeknu, k čemu bych se přiklonil já, tak mi odpověz... co mi tu vlastně teď nabízíš?" Itachi se nedokázal lépe vyjádřit, ale doufal v bratrovu vnímavost. Netušil jen, jestli po něm bratr žádá milenecký vztah se vším všudy, nebo příležitostné zpestření. Protože to první by znamenalo vzdát se žen i mužů. Věrnost Itachimu připadala jako jedna z klíčových věcí v takovéhle věci, proto se ptal.
,,Pro začátek nic závaznýho. Jen... občasnou výpomoc. Pak uvidíme jak dál - jestli budeme pokračovat dál závazně nezávazně, nebo prostě skončíme. Myslím, že teď je docela zbytečný si dávat nějaký meze, když jsme na samým začátku." Sasukemu se zdálo, že je z toho Itachi trochu nesvůj, jako kdyby si prohodili role, ale docela mu rozuměl. Takovým návrhem ho musel skutečně rozhodit.
Po chvíli ticha jeho starší bratr pouze přikývl. ,,Tak dobře, zkusíme to," rozhodl nakonec už bez příměsi té nejistoty. ,,A teď to dojez, naši se vrací už zítra a já potřebuju, abys ti bylo líp." Pousmál se nakonec na poloprázdný talíř polévky. Po prášcích, sprše a vývaru by se mu už mělo ulevit. Možná by pomohl i čerstvý vzduch, ale takový trapitel nebyl, aby ho tahal ven. Dokořán otevřená okna bohatě stačila.
Sasuke polévku rychle zhltl, aby mohl jít umýt talíř. Když se pak otáčel zpět ke stolu, seděl k němu Itachi zády. Neodolal a přiložil mu mokré ruce k teplé kůži na jeho zátylku. Jakmile se na něj bratr v úleku otočil, nenechal ho cokoliv říct a jen jazykem vklouzl mezi ty rty, které ho už od rána provokovaly.
,,Sasuke..." vzdychl starší slabě a aniž by se tentokrát jakkoliv zdráhal, chytil ho za boky a stáhl k sobě na klín. Pečlivě ochutnával a slastně si užíval chvilek, kdy se ho mohl takhle dotknout. Jazykem provokoval ten jeho a v objetí si ho k sobě pevně a majetnicky tiskl. Už teď tušil, že u toho nezůstane. Nejen u tohohle polibku, ale i u tohohle volného vztahu. Věděl, jakýma očima by jeden druhého sledovali, kdyby si přivedl jeden z nich dívku nebo chlapce. Věděl, že ačkoliv si teď slíbili svobodu, už teď byl Itachi svázán a vyprostit se snad ani sám nechtěl.
,,Itachi! Sasuke! Rychle! Běžte pomoct tatínkovi s kuframa!" Dveře od domu se rozletěly, jako kdyby do nich vpadla vichřice. Červeně lakované boty na podpatku zapluly do botníku a dolním patrem se rozezněly měkké ženské kroky mířící do obývacího pokoje. ,,Tak kde jste? No... no... no co ta skvrna na koberci?! Doufám, že jste tu nepořádali žádný večírek!"