Party time 2/4

Protože jste byli tak hodní a komentovali, máte tu další část. Když budete stejně úžasní,dám Vám sem další klidně i zítra :P

---

,,Můžeme si ještě zahrát pravda nebo úkol," poznamenal Kakuzu čilým hlasem.
,,Jo, tu hru miluju!" souhlasila Ino, která jako jediná z dívek s nimi ještě popíjela.
,,Šílenci," zavrčel pro sebe Itachi. Jak tak sledoval přimhouřená očka svého mladšího brášky, bylo mu jasné, že už má dost. U každého vypadala opilost jinak, někdo byl agresivní - jako například Hidan, který teď stál na židli a s lahví v ruce řval: ,,Napoleon!" Někdo se přílišně mazlil, což byl zvyk skoro typický pro Kurenai, ale Itachi měl stejně pocit, že má alkohol jen jako záminku, aby mohla oblézat případné objekty své touhy. A někdo byl apatický, svolný ke všemu, nebo spal. To byl Deidary styl, toho ale spolu s Kakuzem v pití porazil jen málokdo. Tihle jediní se Itachimu ještě zdáli trochu při smyslech. Věděl ale, že tmavovlasý je cholerik a v mírné opilosti není radno ho rozčilovat. Jen váhavě přikývl. ,,Dobře, ale poslední hra. Je pět a já bych to dneska radši končil, než to tu kompletně rozložíte. Můžeme se pak přesunout ještě někam ven." S tím nápadem většina spokojeně souhlasila.
,,Ještě, abys nesouhlasil!" Poplácal ho Kakuzu přátelský po rameni. ,,Začínám... takže, takže... Hidane, slez kurva z tý židle a vyber si. Pravda nebo úkol?" zahalekal na světlovlasého.
,,Úkol, nemůže bejt nic horšího, než celej večer chodit se šňůrou v pr...." Musel přestat, protože jak lezl ze židle, málem se natáhl na podlahu, kdyby ho Kurenai nezachytila a nepomohla mu na nohy. Itachi to sledoval s menší dávkou nadšení, ale nemohl jinak. Konečně - mohl si za to sám. Neměl sem lézt, zkrátka a dobře, bude mít životní zkušenost. S takovým přemlouváním nakonec Itachi starost o Sasukeho umlčel a zavřel v temném koutě svojí mysli.
,,Jo myslíš? Tak v tom případě vypij poslední zbytek tý zelený." Podal mu Kakuzu ochotně láhev. Sice věděl, že ho v tomhle stavu potáhne domů on, ale teď už na tom stejně nezáleželo - Hidan vypadal hrozně.
Ten se jen zasmál. ,,Nic těžšího bys tam neměl...?" Jazyk se mu ale i tak dost pletl. Sebral mu lahev a až nepřiměřeně rychle do sebe zbytek vyklopil. Udělal to tak, že i nejotrlejší se s trpitelským výrazem odvraceli. Brzká návštěva koupelny byla neodvratná, to pochopila většina doposud zdravě uvažujících.
,,Ták, Sasuke, vyber si, pravda nebo úkol." Ušklíbl se světlovlásek na svého nového černovlasého oblíbence.
,,Rozhodně úkol!" Za běžných okolností by si Sasuke vybral pravdu, ale jak mu ethanol stoupal do hlavy, byl najednou pro každou špatnost. Ani si neuvědomil, že žádá úkol po Hidanovi. Po tom, kterého donutil po zbytek večera nosit tanga. A když už mu to došlo, bylo příliš pozdě na to to vzít zpět.
Hidan se nehezky zachechtal. Byl to sprosťák, ale z opilého Hidana se stávala neřízená smršť. ,,Heh, tak jo. Chci abys ho postavil tomu, kterej si myslí, že nezvládnu trochu zelený. A to tak, aniž by ses ho nijak dotkl od pasu dolu." Zašklebil se na mladšího Uchihu. byl si jist, že to je úkol, který je hoden svého tvůrce.
,,Takže kdo z vás si myslel, že to Hidan neustojí?" Podíval se Sasuke zálibně po zúčastněných. Úkol mu očividně tak nesplnitelný nepřipadal. Přeci jen si myslel, že i s horní polovinou se dá dělat dost věci, aby to zapůsobilo i na tu dolní. Ačkoliv jeho zbytek mysli, která si ještě zachovávala kousek racionality a rozumného uvažování, by byl daleko raději, kdyby teď všichni řekli, že o Hidanově umu pití nepochybovali.
,,Kakuzu," zasmál se poněkud nervózně Juugo.
,,Taky že neustojí," zamumlal rozhořčeně pořadatel jejich sešlosti a pohledem téměř opíral na dálku Hidana, který se motal tak šeredně, že pravděpodobně každou sekundu spadne - v nejlepším případě na zadek.
,,Udělej tu radost Deidarovi," doporučil mu vřele Pein.
,,Takže si mám vybrat?" Porozhlédl Sasuke po těch nevěřících. Kakuzu rozhodně ne, toho vyloučil rovnou. Už jeho samotná postava vzbuzovala respekt. A dál? Zbýval jen Deidara. No, co se dá dělat. Toho alespoň od vidění znal.
,,Ani to nezkoušej!" zaječel na něj blonďák, jakmile pochopil, co má Sasuke v plánu. Jako jediný se ani v lehké opilosti nehodlal snížit k takovým homosexuálním hrátkám.
,,Fajn, tak to vzdávám..." zamumlal Sasuke s mírným opileckým úsměvem a sundal si triko. Bez tak už mu bylo teplo. Za což mohl bezesporu alkohol.
Bezprostředně po tom úkonu se na hru přišlo dívat nebo ji minimálně hrát pár dalších dívek a dokonce sklidil i několik pozitivních hodnocení, mezi nimiž se často vyskytovalo i: ,,Je vidět, že je to tvůj bratr, Itachi."
Ten ho jen přivřenýma očima sledoval. Musel uznat, že se začlenil, na jeho věk a s ohledem na průměrný věk všech lidí tady až překvapivě dobře a rychle. A taky mu musel doznat fyzickou zdatnost, které si až doteď nikdy nevšiml.... neproducírovali se tu nikdy ani jeden nahý a Sasuke si navíc liboval v tričkách nejméně o dvě, tři čísla větší, než byla jeho velikost, takže byl teď upřímně překvapen.
,,Hmm... bráško, co bys rád?" Zahleděl se nejmladší z přítomných na Itachiho. Zdálo se mu, že tam sedí nějak stranou, navíc se mu chtěl ještě stále pomstít za tu koupelnu a to, jak ho před chvíli ztrapnil ohledně alkoholu. Teď konečně dostal nádhernou příležitost, které rozhodně nelze nevyužít.
Itachi hned poznal ty ďábelské jiskřičky v jeho onyxových duhovkách. ,,Pravdu. A nebuď sprostej," zavrčel nakonec přes míru neochotně. Všichni byli už tak opilí, že už ani Itachiho neoznačovali za sraba, ale jen posedávali a spokojeně se usmívali. Hidan v tu chvíli zmizel, protože se mu udělalo zle a Uchihovi měl natolik rád, že se jim nehodlal vyzvracet na koberec.
,,Takže... kdo z těch, co jsou tady, ti už prošli postelí?" Sladce se usmál, spojil ruce a opřel si o ně bradu. Opilý Sasuke ztrácel téměř veškeré zábrany. Ani při normální konverzaci za střízliva a v soukromí by se na takovou věc bratra nezeptal, ale teď to našlo naprosto samo, jako kdyby mu někdo rozvázal na jazyku uzle, které tam měl už několik let.
Itachi přivřel zlostně oči, až mu černé řasy téměř zakryly výhled a vytvořily tmavé vějířky pod očima. Věděl, proč neřekl úkol. Sasukeho nápady nebyly tím hloupější, čím víc mimo byl. Naopak, byly čím dál rafinovanější. Očividně ho odhadl správně.
,,Hidan, Karin, Ino, Kuren," vyjmenoval poměrně chladně. Nakonec se na půl pusy ušklíbl a dodal: ,,Kakuzu," aniž by se na jmenovaného podíval. Pravda to byla, sice u obou dvou mužů hrál svou roli alkohol, ale Itachi spoléhal na to, že si to většina osazenstva včetně Sasukeho nebude nic pamatovat.
Sasuke jen vyprskl smíchy při představě, že by měl jeho bratr něco s muži. ,,Jmenuje se to pravda nebo úkol a né lež nebo úkol." Nakrčil vzápětí nos.
,,Hele, Sasuke, já mu to klidně dosvědčím." Usrkl Kakuzu ze své sklenice s alkoholem a tak zkoumavě si ho přeměřil.
,,To je fakt nechutný." Sasuke předstíral, že se oklepal zhnusením, ale dál už se k tomu nevyjadřoval. Upřímně byl dost překvapený. Nemyslel si, že by Itachi někdy vlezl do postele s chlapem. Jak jen málo ho zná...
,,Byli jsme trochu napitý," uznal Itachi, aby Kakuzovi přilepšil. Ostatně tyhle chlapecké výstřelky byly docela dobře známy v tomhle kruhu lidí a často se některé věci dozvídali až z fotek.
,,Kuren," oslovil mladou začínající modelku.
Ta se okázale usmála. ,,Pravdu, budu srab." Vyplázla na něj jazyk.
Itachi už měl své oblíbené otázky, takže mu přemýšlení ani dlouho netrvalo. ,,S kým bys o to tady z těch lidí chtěla přijít?" Ani starší Uchiha by tak intimní otázku v plné střízlivosti pravděpodobně nepoložil, ale sám byl důkazem o pravdivosti slov: tichá voda břehy mele. ,
,Dala bych si říct s oběma Uchihy," odvětila s úsměvem suverénně. ,,A s Deidarou."
,,Důvod?" Zajímala se hned Ino.
Tmavovláska se na ní otočila. ,,To sice nebylo ve hře, ale budiž. S Itachim proto, že znám... jeho kvality a vím, že má... velmi hodnotné a užitečné zkušenosti. Se Sasukem proto, že je to jeho bratr a logicky by mohl oplývat stejnými klady. A s Deidarou proto, že se mi prostě líbí," zamrkala na blonďáka s okouzlujícím úsměvem.
Ten teď pyšně zvedal nos nahoru, protože na rozdíl od přítomných pánů ani v opilosti neměl potřebu si to rozdávat s nějakým klukem. Zkrátka mu to připadalo nechutné. Možná ještě víc než Sasukemu.
Mladší Uchiha sice nebyl dívčinou odpovědí nijak zvlášť potěšen, ale to bylo způsobeno hlavně tím, že o dívky nikdy neměl nouzi. Svým vzhledem, chytrostí a vyzrálostí imponoval snad každé. Dokonce ani jeho puberta neprobíhala za tak bouřlivých situací a výstřelků hormonů jako o jiných.
Dívka se se zalíbením zadívala na Deidaru. ,,Pravda, úkol...?"
,,Poslední," oznámil jim Itachi konec toho šílenství. Měli plán ještě někam jít, ale tady už musí končit, protože nejopilejší články řetězu začínaly působit značně destruktivně vůči svému okolí.
,,Pravdu," odvětil Deidara rozhodně, protože už začínal cítit silnější účinky alkoholu a bál se, že při nějakém oplzlejšímu úkolu by mohl vrhnout. Navíc neměl veliké problémy s tím o sobě něco prozradit. Žádná bouřlivá tajemství mladické nerozvážnosti naštěstí před světem neukrýval.
Dívka se roztomile zasmála. ,,Co nejúchylnějšího si dokážeš představit, že děláš s tou flaškou, kterou jsme točili?" Sledovala ho provokativním a okázalým pohledem. Očividně mluvila pravdu když říkala, že by si s ním dala říct.
Deidara se zamyslel. ,,Hm... jak ji strkám Hidanovi do prdele," opáčil nakonec bez toho, aniž by mu zrudly tváře studem. Byla to docela vtipná představa, ten zmetek by si to zasloužil. Ačkoliv byl rád, že ho teď nemůže slyšet, když nejspíš ještě bleje na záchodě.
Ozvaly se úsměvné narážky, ale to už Itachi všechny pozvolna burcoval, aby se zvedli a pár střízlivců mu s tím pomáhalo. Pozvolna se dav začal přesouvat před jejich dům. Itachi zůstal v domě poslední a ještě kontroloval, aby někde nikdo neležel. Dav venku se rozdělil na nosiče a mrtvoly. Itachi už shrabával klíče z poličky a natahoval ruce do rukávů kožené bundy, když si všiml Sasukeho, který seděl sám v kuchyni s lahví a zamlženě zíral do prázdna. Starší Uchiha se na chvíli zarazil, jako by zvažoval své možnosti. Nakonec na posledního návštěvníka jenom kývl.
,,Ty nejdeš?" Zamračila se překvapeně Tsunade, podpírajíc Anko, která v předklonu vypadala, že se brzy neudrží.
Itachi krátce a rozhodně zakroutil hlavou, jako by se závazně rozhodl až po její otázce. ,,Ne, zůstanu tu se Sasukem. Užijte si to." Pousmál se a nečekajíc na odpověď dveře zavřel. Pozvolna se otočil a došel do kuchyně, cestou jen pozvolna pár světel pozhasínal, aby tu nebylo tak ostré světlo. Alespoň doufal, že se Sasuke opil jen tak, aby byl mimo a nemusel zvracet. Tak naštěstí i vypadal, ale i opilého ho Itachi nikdy neviděl a ten pohled na jeho bezmocnost ho až rozněžnil a znovu zvířil prach pochybností nad svou zodpovědností, které měl mít dost, když ji Sasuke postrádal.
,,Sasuke, můžeš vstát...?" Došel pozvolna k bratrovi. Nevypadal až tak mimo.
,,Jo, ale víš co? Asi... budu dneska stejně spát tady." Sasuke objal láhev a spolu s ní si položil hlavu na stůl. Oči však stále držel otevřené a jen se lehce usmíval. Měl za sebou první větší akci, na které se opil, aniž by se za to styděl. Cítil se povzneseně a tak nějak pitomě šťastně. Ačkoliv už teď tušil, že ráno bude hodně nadávat.
,,Ne, to nebudeš," odtušil Itachi. Aniž by se ho na něco ptal - stejně tušil, že by jejich rozhovor momentálně nikam nevedl - ho vzal lehce pod paží kolem hrudníku a zvedl ho. ,,Sasuke, přestaň se mi bránit, ano? Tady spát nemůžeš," zasténal po chvíli snažení značně mučednicky starší Uchiha. ,,Tak dost," chytil bratra pod koleny, kolem hrudníku a nekompromisně ho zvedl do náruče, jako by vážil maximálně pár gramů. Ještě že před lety začal navštěvovat s přáteli pravidelně posilovnu, nejen že získával kladná hodnocení, ale hlavně mohl dělat takovéhle úkony - které byly ve společnosti, v níž se často ocital, téměř nutností - bez větších obtíží.
Pozvolna bratra v náručí odnesl z obýváku. Na chodbě se na chvíli zastavil a uvažoval, jestli Sasukeho neosprchovat. Ale nevypadal, že by mu bylo špatně. Jen se usmíval jako sluníčko. Studenou vodou by ho asi probral a o to teď vážně moc nestál, když měl sladké vyhlídky toho, že svého mladšího bratříčka uloží do postele, uspí a ještě půjde za přáteli.
,,Itachi, mně se ještě spát nechce a chodit umím sám," odfrkl si mladší a pokusil se mu vysmeknout, což se mu k jeho nesmírnému překvapení povedlo. Sice nepočítal s tím, že dopadne na zem, ale naštěstí spadl jen na zadek, takže nějaká zlomená kost se dala ihned vyloučit.
,,Nezahrajeme si ještě něco nebo nenapijeme se spolu?" zeptal se bratra, jen co se posbíral se země. ,,Teď už fakt nemá jít cenu spát." Podíval se na hodiny, aby poukázal na absurditu toho nápadu.
,,Bráško..." zasténal zoufale Itachi a přejel si Sasukeho od hlavy až k patě. Do postele ho možná teď nedostane... nebo určitě by ho tam dostal, ale uspat by ho mohl jedině chloroformem nebo pořádnou ránou do hlavy. Jenže udeřit by ho nedokázal a chloroform neměl. ,,Ty už dostaneš maximálně vodu," povzdychl si a nakonec se vydal pozvolna do kuchyně. Tam naštěstí nebyl jídelní stůl obtěžkán sklenicemi tolik jako v obýváku, návštěvní tam uskladnili spíš jídlo. Případný alkohol odstranil a mírným tlakem na bratrova ramena se ujistil, že bezpečně sedí na židli. Sám dal vařit vodu na kávu. Tu už vážně potřeboval, uklidňovala ho její jemná, smetanově nahořklá příchuť a kofein by mu mohl trochu pročistit hlavu. Navíc věděl, že po ní se mu i v návaznosti na alkohol špatně překvapivě nedělá.
,,Tak co chceš?"
,,Vodku a energiťák," poručil si mladší a sedl si na stůl. Židle mu najednou připadala nějaká nudná a nezáživná. A když už na tom stole seděl, tak se na něj rovnou i zády položil.
,,Itachi, jaký to je?" zeptal se najednou a mírně se zamračil, vzápětí se ale zase usmál a trochu se zavrtěl, aby se lépe uvelebil.
Starší Uchiha nalil do sklenky čistou vodu pak se otočil a s povzdechem si dvěma prsty stiskl kořen nosu. Ani ho už nenapadlo bratrovi říkat, aby se přestal válet po místě, kam patří jídlo. Došel k němu, položil mu sklenku vedle hlavy a oběma rukama se zapřel o stůl, přičemž dlaně přitiskl k desce stolu po stranách Sasukeho boků a lehce se nad něj naklonil. ,,Hmn... co jako...?" Sledoval bratrův zpola šťastný a zpola zamyšlený výraz. Uvažoval, jestli se dnes za přáteli ještě dostane a začínal mírně pochybovat.
,,Spát s klukem," doplnil Sasuke pomalu. Od té chvíle, kdy se dozvěděl, že s nimi má Itachi své zkušenosti, nad tím musel přemýšlet. Vůbec si to nedokázal představit. Vždyť je to nepřirozené a zvrhlé - a to dokonce i na jeho bratra. Absolutně nemohl pochopit, jak ho tohle vůbec napadlo - dát přednost klukovi před pěkně udělanou holkou.
Itachi takovou otázku nečekal. Proto ze začátku nevěděl, jak správně odpovědět. Mírně se zamračil a neznatelně zakroutil hlavou. ,,Napij se," přikázal bratrovi zpola tlumeným hlasem. Jednak potřeboval na takovou odpověď čas... a také možná doufal, že je Sasuke tak opilý, že od takovéhle dotěrné otázky ustoupí a přestane ho zajímat. Kdyby to byl kdokoliv jiný, odbyl by ho tím, že je to totéž jako spát s dívkou... ale tohle byl Sasuke. A Itachi by Sasukemu nedokázal lhát, i když ani jeden z nich nebyl střízlivý.
,,Až mi odpovíš a říkal jsem, že chci vodku a energiťák, ne vodu." Smetl sklenku ze stolu. Naštěstí se z ní vylila jen voda, ale neroztříštila se. ,,Promiň," zašeptal, když mu po několika vteřinách došlo, co provedl. Choval se jako děcko, jenže to nedokázal zastavit, prostě musel. Jako kdyby ta méně zodpovědná část jeho mysli ovládala tu racionální.
Itachi se nad tím ale ani nepozastavil. Věděl, že ji bratr nechtěl vyloženě rozbít, to mu stačilo. ,,Když ti odpovím, nebudeš po mě žádat už žádný alkohol, dobře?" Nadechl se Itachi zhluboka a aniž by změnil svou pozici nad svým mladším bratrem jen uhnul pohledem před těmi zvídavými, uhlovými studánkami nevinnosti. ,,Je to... jiný než s holkou. Jiný, ale rozhodně ne horší. Jen... něco je lepší, něco trochu zvláštní, ale ve své podstatě..." Znovu se krátce nadechl. Tahle odpověď mu trochu dělala problémy. ,,To... tělo znáš líp, protože je jako tvoje vlastní. Z toho co si pamatuju..." Co to zase kecá, pamatoval si toho až až. ,,Z toho, co vím, je to... ne tak přecitlivělé. Na ženu musíš brát v každém směru víc ohledů. A navíc musíš jejich tělo zkoumat, abys poznal, co se jim líbí a co ne. Taky někdy lžou... ženy jsou v tomhle až moc dobré. Tělo muže ti lhát nebude. Nikdy, hned poznáš, co smíš a co ne. Porovnáváš sám se sebou. A to je zajímavější a v mnoha směrech i lákavější než se po hlavě vrhnout do neznáma u dívky, která hlavně i pokaždé reaguje jinak. A asi to zní zvrhle, ale jenom ten pocit, že je to morálně nepřijímaná věc, je svým způsobem lákavá. Je to adrenalin," zarazil se, protože si uvědomil, že alkohol mu rozvázal jazyk až moc. ,,Jenom si myslím, že by člověk neměl odsuzovat něco, co sám nezná, to je všechno, co ti k tomu můžu říct bráško. A teď se napiješ něčeho normálního, dobře?" Raději od tématu odbočil. Když z lednice vytahoval energetický nápoj v plechovce, uvažoval, odkud pocházel ten zvláštní strach. Možná strach z toho, že ho jeho bratr nepochopí...? Zavrhne...? Za to, co provedl už několikrát? A za to, že se mu to líbilo?
Sasuke se konečně posadil, převzal si od něj plechovku redbullu, rozdělal ji a trochu se napil. Chvíli se na Itachiho zkoumavě díval, jako kdyby přemýšlel, pak ho zničehonic chytil za límec od košile, přitáhl si ho k sobě a aniž by cokoliv říkal, vjel mu jazykem mezi rty. Přestože byl už poměrně dost opilý, dokázal polibek prohloubit, aniž by hned musel lapat po vzduchu. Důkladně prohledával jazykem každé zákoutí jeho ústní dutiny a lehce mezi zuby stiskl jeho spodní ret.
Jeho staršího bratra ta situace natolik šokovala, že se mu zapomněl i bránit. ,,S... Sas... nhh..." Itachi musel bratrovi položit dlaně na stehna, aby na něj nespadl. Pokusil se mírně odtáhnout. ,,Bráško, neblázni..." vydechl trochu zmateně. To, co tu teď udělal bylo, muselo být zaviněno alkoholem, ale i tak to Itachiho překvapilo. Ano, muži byli, ale byli také bratři. Pokud to chtěl zkusit, měl by si vybrat jiného kandidáta.
,,Hm, nevím, co ti na tom přijde jinýho, chutnáš stejně jako holka." Sasuke si olízl rty a vzápětí se svému prohlášení začal smát. ,,Promiň, víš, jak jsem to myslel, ne?" Ještě jednou se zasmál, pak zase upil z plechovky a položil se opět na záda. Cítil, jak se mu rovná obratel po obratli, po tom co seděli shrbení u flašky, to byla milá změna. ,,Vlastně chutnáš jako pralinka," dodal a znovu se začal poměrně hlasitě smát.
Itachi na něj ještě chvíli překvapeně hleděl. Z nějakého neznámého důvodu se cítil ukřivděn, možná proto, že to, co teď Sasuke prohlásil, se neshodovalo s tím o čem starší tmavovlásek před chvílí mluvil.
,,To proto, že jsem se ani nezapojil," zavrčel vyprovokovaně, opět jako před nějakou chvílí se nad bratra sklonil a tentokrát to byl on, kdo jejich těla spojil měkkými a přesto útočnými rty. Jazykem mu přejel po tmavé lince mezi nimi, znal tenhle instinkt až moc dobře, věděl, že Sasuke mimoděk rty pootevře a nechá ho spojení prohloubit. V tu chvíli mu došlo, že jestli si to má Sasuke vyzkoušet, byť by šlo o pouhý polibek, nebylo by lepšího a tolerantnějšího partnera, než byl jeho sourozenec. Vnikl mu prudce jazykem do úst, nijak jemně, ale o to slastnějším způsobem. Cítil na něm moc dobře, že jako muž se ještě nikdy nesetkal s autoritativnějším druhem, byl zvyklý vést. Jenže Itachi mu k tomu nedával jedinou příležitost. Provokoval ho, škádlil a stále opakovaně dokazoval svou nadřazenost.
Sasuke se prvních pár vteřin vzpamatovával. Jakmile mu ale došlo, co Itachi právě dělá a co se mu snaží dokázat, začal s ním bojovat o pozici toho výš. Když mu bylo jasné, že prostě nemůže vyhrát, podvolil se a přenechal mu vůdčí roli. Tohle už nepřipomínalo líbání s něžným pohlavím. Itachiho teplý a mrštný jazyk, jež se mu dobýval do úst, byl daleko akčnější a dominantnější.
Sasuke si dovolil na chviličku zavřít oči a jen se nechat unášet tím příjemným vláčným dotykem. Připadal si, jako kdyby se měl každou chvíli rozpustit. Mimoděk se chytil Itachiho v zátylku, aby jeho rty ještě víc natiskl na ty své. Věděl, že jako ukázka to bohatě stačilo, ale i tak od sebe bratra nedokázal odstrčit a sám zjišťoval, že jednoduše nechce, aby přestával.
A totéž probíhalo myslí jeho společníka, který rovněž nechtěl být tím prvním, kdo jejich opojné spojení přeruší. Líbila se mu bratrova snaha, a když se mu konečně podvolil, ucítil jemný vnitřní záchvěv spokojenosti.
Už když se pomalu plánoval odtáhnout ho zarazily bratrovy prsty, které se mu vpletly do jeho černých havraních vlasů. Rozhodl se ho ještě chvíli potrápit a dokázat, že polibek nemusí být tou všední věcí, dveřmi nebo cestou, která vede k jinému uspokojení. Přál si, aby Sasuke poznal, že i z pouhého dotyku úst se mu může tajit dech a mrazit. Využíval své vyšší pozice, hrál si s ním, měnil hloubku, kam až byl ochoten zajít, chvíli ho jen lehce lechtal na rtech, jenom aby si pak mohl vydobýt lačný a hluboký polibek, jen pro prožitek ponořit se do jeho rtů vášnivěji a upřímněji. Někdy ho nenechával nadechnout, aby pak mohl s přivřenýma očima slyšet jeho lapání po dechu. Po značné době, která se Itachimu ale zdála jen několika vzácnými sekundami se konečně donutil pustit ho a odtáhl se.
,,Už mi věříš...?" Ani v jeho dechu se nedalo skrýt, že se mu polibek líbil. Itachiho přivřené oči zkoumavě hleděly na chlapce, ležícího pod jeho ochranným objetím.
,,Nebylo to špatný," zamumlal Sasuke skromně, ačkoliv chtěl říct, že to bylo skvělé. ,,Ale pořád mi to nepřijde jako dobrej důvod, proč si to rozdat s klukem," řekl vzápětí. Zkrátka byli s Itachim oba tvrdohlaví a ani jeden si nepřipouštěl prohru, přestože Sasuke zatím dostával slušnou čočku. Nikdy by si doopravdy nepomyslel, že polibek s klukem může vypadat tak jinak, kdyby si to sám nezkusil.
,,A možná jen dobře líbáš, s jiným klukem by to taky vypadalo jinak," dodal znalecky, přičemž sáhl po lahvi s vodkou, která stála jen půl metru od něj na barovém stolku.
Itachi počkal, až hrdlo lahve přiloží ke rtům a pak mu vodku obratně sebral, aniž by se čirá tekutina dotkla jeho úst.
,,Je na tobě, jak to zhodnotíš. Každopádně děkuji za kompliment," odvětil mu s chladným výrazem, ačkoliv měl smích skrytý v uhlových duhovkách a otočil se k lince, kde vodku položil. Dostatečně daleko z bratrova dosahu. Uvědomil si, že voda na kávu už byla dávno uvařená, ale co, stejně se nemá zalévat vroucí. Zvedl konvici a zalil si příjemně vonící nápoj. Jednu šestinu pak dolil mlékem.
Sasuke zatím slezl ze stolu, protáhl se okolo něj a stejně si z té skleněné lahve s vodkou pořádně přihnul.
,,Tak přejdeme dál... to je ti příjemný mít něco v prdeli nebo ste si ho prostě jen vykouřili... vyhonili?" Evidentně ho to téma dost zajímalo, stále si to totiž nedokázal moc dobře představit. Tím spíš u vlastního sourozence, u kterého si až do dnešního večera domníval, že je výhradně heterosexuálně orientovaný.
Itachi si do kávy hodil lžičku cukru a důkladně ji zamíchal, aby se všechno rozpustilo. ,,Bráško, k tomuhle tématu už by to stačilo, nemyslíš...?" Napil se z hrnku a odnesl ho ke stolu. U něj se posadil a pak znovu na Sasukeho vzhlédl. Setkal se se zvídavým pohledem jeho roztomilých oček. Proboha, jak dlouho ho ještě bude takhle mučit...? Na sekundu zadoufal, že když nepomáhá ignorace, mohlo by pomoct, kdyby mu všechno zodpověděl. Pak by mu s tím mohl dát pokoj, ne...?
,,Sasuke, panebože. Samozřejmě, že ten styk není ze začátku tolik příjemnej pro toho, kdo je dole. Ale o to víc a silněji si to užije potom." Tu druhou část dotazu raději ignoroval.
,,To je pěkně trhlý. Necháš si natrhnout zadek jen proto chvilkovou slast?" Při té představě se otřásl. ,,Ještě bych pochopil, kdyby jste si ho navzájem vyhonili nebo vykouřili, i když i to si myslím, že líp svede holka, ale tohle je fakt trochu síla, nemyslíš? To už si prostě člověk nemůže říkat heterák," rozumoval mladší. Kupodivu se mu jazyk ani nijak nepletl a mluvil poměrně srozumitelně, jen jeho oči se dívaly jako kdyby byly za sklem a mírně se pohupoval ze strany na stranu, když si zase sedal na stůl.
,,Já si tak taky neříkám," usadil ho chladně jeho bratr. Nejdřív byl rozhodnut mlčet, ale nedalo mu to. ,,Nenecháš si natrh...." bolestně zasténal. Vzápětí chytil Sasukeho za kotník a bezpečně ho odsunul, aby mu nezvrhl a nevylil i kávu. Přitom ale pokračoval. ,,A to si vážně myslíš, že holka to všechno svede líp, ty můj malý, naivní bratříčku?" vyvrátil pak jeho slova ke konci a jen nad tím nechápavě zavrtěl hlavou. Pozvolna si pak usrkl ze své sklenky. ,,A navíc jsi zpitej."
,,No... nedokážu si fakt představit, že bych ho nějakýmu klukovi vykouřil líp než třeba Anko nebo Kurenai. Sice jsem ani s jednou z nich nic neměl, ale za tím si prostě stojím." Sasuke chtěl ještě něco říct, ale nejdřív musel najít ta správná slova. ,,Sice vím, který místo je jak citlivý, ale to ještě neznamená, že to holka nesvede líp." Tohle mu hlava zkrátka nebrala. ,,Nebo při sexu... jsem sakra kluk! A ohnout se před jiným je hnus, nechápu, co ti na tom může bejt příjemnýho." Sasuke si ani nepočkal na jeho reakci, protože ho napadlo něco zlotřilého. Vzal láhev s vodkou a tu část kafe, kterou Itachi vypil doplnil alkoholem. ,,Vymyslel jsem novou hru! Jmenuje se to cesta do prdele a zase zpátky!"
Itachi nijak bouřlivě nezareagoval, ale při těch slovech mu Sasuke už po několikáté vyrazil dech. Ucítil ledový osten, který se mu zařezával do těla a nepomáhalo ani když se přesvědčoval, že jeho bratr je opilý a neví, co říká a dělá. Protože další část jeho mysli se hlásila s neoblomným argumentem, že doposud vše dělal poměrně přehledně a nebylo u toho tolik vidět alkoholové opojení.
Starší jen pomalu zvedl hlavu a zadíval se do Sasukeho černých očí. Nic neříkal, jeho tvář vypadala jako obličej tesané sochy, ale už v tu chvíli musel Sasuke poznat, že to přehnal. Starší z bratrů na něj chvíli hleděl... nejhorším pohledem, jakým kdy svého mladšího bratra mohl sledovat. Nebylo v něm opovržení, zlost ani znechucení. Jen pouhé zklamání. Bolestné a hluboké.
Pak se Itachi beze slova zvedl od stolu, otočil se a vyšel vstupními dveřmi ven. Nevzal si ani bundu, jen za zády nechal Sasukeho i znehodnocenou kávu. Nešel pryč, nemohl by bratra nechat samotného doma, ale z nějakého důvodu teď cítil nutkavou potřebu nesdílet s ním jednu místnost. Obešel dům a v zadní zahradě se opřel o jeho omítku doufaje, že Sasuke mezitím vystřízliví, nebo usne, než se zase vrátí do domu. Dopnul si košili, protože vlezlý noční vzduch se mu dostával i pod ní, a rukou zahledal v kapse svých kalhot.