Party time 1/4 (ItaSasu)

Blížil se pomalu konec prázdnin, když jsme se s Vitou pustily do téhle "jednorázovky", samozřejmě že se to jako vždy zvrhlo v trochu delší dílo, než bylo původně plánováno :D. Víceméně jde o PWP, ale myslím, že to nikomu z Vás nevadí.

Rodiče i mladší bratr jsou v tahu a Itachi si uspořádá večírek, ale nepočítá s tím, že se Sasuke neplánovaně vrátí o něco dříve. Proti své vůli je Sasuke Itachiho přáteli vztažen do zvrhlých večírkových her...

---

Všechny zavazadla hodil s tvrdým dopadem na zem, když se pokoušel v jednom z nich najít klíče od domu. Překvapivě se mu to povedlo už po pěti minutách, kdy je nahmatal v přední kapse batohu. Rosvítil světlo na verandě a potichoučku otočil klíčem v zámku, aby nikoho nevzbudil. Rodiče sice byli na dovolené, ale Itachi už dost možná spí.

Tašky nechal ležet těsně u botníku, nahoru do pokoje je vytáhne až zítra ráno, nemusí teď zbytečně dělat rámus. Jen si zul boty a nikým nezpatřen se chtěl ztratit k sobě, ale už při vstupu do chodby ho vylekal nadměrný hluk v obýváku. Váhavě proto vešel dovnitř. Jakmile otevřel dveře, okamžitě pochopil...

V nijak malé místnosti bylo asi dvacet, možná i třicet lidí. Někteří z nich stáli v otevřených francouzských dveřích jednou nohou vevnitř, jednou na terase a v prstech drželi to, co cigarety ani náhodou nebyly. Jiní pendlovali mezi kuchyňskou linkou a soukromým barem, ale největší počet lidí se soustředil kolem velkého jídelního stolu, na jehož desce bylo vyskládáno více alkoholu, než je smrtelná dávka pro polovinu z nynějšího osazenstva. Od stolu v rohu se zvedl Sasukeho bratr. Očividně ještě nebyl natolik otupen, aby okamžitě nerozpoznal vcházející postavu od všech dalších. Na sobě měl polorozepnutou inkoustově modrou košili, užší černé rifle a havraní vlasy stažené do typického uvolněného culíku. Jeho antracitové oči se poněkud zmateně zaleskly.

,,Sasuke..." hlesl s trochou překvapení, které nemohl v hlase skrýt. Z nějakého neznámého důvodu v něm bylo slyšet i výčitky. ,,Co tu proboha děláš?" Hudba nehrála tak nahlas, aby nebylo slyšet jeho slova. Přeci jen se tu bavili o něco starší lidé a s věkem ubývalo šílených nápadů a hlučné hudby, ale přibývala procenta množství alkoholu na skleněných lahvích.

,,Možná jsem se ocitl jen v nějaký časový smyčce, ale ještě donedávna jsem tu bydlel," opáčil Sasuke popuzeně. Ta spoušť se mu vůbec nelíbila. Na mámině bílém chlupatém koberci se vyjímala obrovská červená skvrna, která se tvářila dosti čerstvě. Z parapetu u okna dokonce zmizelo několik květináčů a na skleněném konferenčním stolku se táhla ošklivá rýha. ,,Naši se budou zlobit..." dodal, když jen spěšně přejel místnost očima.

,,Nebudou, jestli se jim to nějakým záhadným způsobem nedonese k uším," ušklíbl se na nově příchozího světlovlasý muž, který stál opřen o zeď zrovna vedle dveří a v ruce držel natvrdo láhev skotské.

,,To je ten tvůj prcek, Itachi?" zavolal na staršího někdo z přihlížejících, který byl natolik při smyslech, aby si Sasukeho všiml. Itachi na to nereagoval. Jeho pohled spočinul na Sasukem.

,,Prcek?" opakoval Sasuke nechápavě. Sice mu došlo, že si tu Itachi pořádá soukromou party trochu větších rozměrů, ale nemohl přijít na důvod. Pár kamarádů by ještě vzal, ale tohle? Pochyboval, že mu to máma s tátou schválili. A ten nepořádek! Ať rozhodně nepočítá s tím, že mu to zítra pomůže uklidit.

,,Kolik mu je?" pokračoval tím známým posměšně sarkastickým hlasem Hidan... hlasem, který ty, co ho neznali, doháněl k nepříčetnosti a ty, co ho znali, otravoval.

,,Sedmnáct," procedil mezi zuby Itachi.

,,Nemohl by se k nám přidat?" zavrněla staršímu černovláskovi do ucha vysoká, mladá dívka. Měla kaštanové a mírně vlnité vlásky, dlouhé, perfektní nohy a ploché bříško, které odhalovalo moderně krátké tričko pod prsa a kraťásky.

,,Ne," sykl krátce a rozhodně Itachi.

,,Ale no tak, Itachi, vypadá zoufale," přidal se k prosícím i dlouhovlasý blonďák, jehož plavé vlasy by mu mohla závidět i leckterá žena.

,,Já se k vám ani přidat nechci. Hlavně si to po sobě ráno ukliďte a nedělejte rámus," zavrčel mladší Uchiha pohoršeně. Sice nebyl tak moc unavený, ale rozhodně neplánoval být kvůli nim celou noc vzhůru.

Nikdo ale očividně Sasukeho neposlouchal. Zraky všech, kteří usilovali o to, aby se k nim mladý tmavovlásek přidal a v jakési zvrácené touze poznat bratra jejich hostitele, se prosebně upíraly na staršího z nich. Prosily především dívky a Itachi nedokázal dlouho odolávat davovému nátlaku. Už ještě když dokončoval slova: ,,Tak dobře."

Sasukeho pár rukou vtáhlo ke stolu, kde se až doteď staromódně hrály karty. Ten byl ale vzápětí odsunut, přítomní si pak posedali na zem, to bylo mnohem příjemnější. Karty teď se Sasukeho příchodem mizely, aby je mohly nahradit o něco nebezpečnější hry. S nově příchozím jako by se vlila všem do žil nespoutaná krev.

,,Já ale říkal, že..." Sasuke ani větu nedokončil, protože brzy pochopil, že ho stejně nikdo neposlouchá, jak mluví jeden přes druhého, aniž by ho nechal domluvit.

,,Tak co si zahrajeme?" zeptal se blonďák s dlouhými vlasy, kterého si Sasuke ještě matně vybavoval jako "Deidaru", vždycky se chodil k Itachimu učit na testy. Kvůli tomu tu dnes ale určitě nebyl.

,,Flašku!" vykřikla plavovlasá dívka s pomněnkově modrýma očima. Sasuke by skoro řekl, že by mohla být i Deidarova sestra, jenže věděl, že ten je jedináček.

,,Flaška je pro děti," namítl hnědovlasý mohutnější... kluk? Spíše už muž. Nebo alespoň Sasukemu tak připadal.

Itachi spolkl všechny námitky o bratrově nezletilosti. Nebyl si ani jistý, jestli pít umí... a i kdyby to uměl, u takových her to hrálo jen nepatrnou roli, proto byly tak oblíbené.

,,Tak navrhni něco ty, když nám kritizuješ zábavu," hodil po Kakuzovi Hidan, který jak podnapilý, tak střízlivý řval a provokoval ze všech nejvíc. Tentokrát mu byl Itachi vděčný, protože nechávat svého mladšího bratra plnit úkoly mu přišlo až moc zvrácené.

,,Nemusíš ji s náma hrát," ohradila se dívka s krátkými černými vlasy. Anko. Očividně toužila dát mladému Uchihovi nějaký roztomilý úkol, nebo ho minimálně vidět polonahého.

,,Jo, sklapni, Kakuzu, všichni chtěj hrát flašku." Deidara naznačil pomocí prstů pravé ruky užvaněnou kachnu a odněkud vytáhl prázdnou skleněnou láhev od vína. ,,A protože jsem na to přišel já, tak začínám!" rozhodl rázně. ,,Jo a, Itachi, někam si sakra sedni a nestůj tady jak bůh pomsty," zašklebil se a něj, ještě před tím, než láhev roztočil.

Ta se zastavila až po několika dlouhých vteřinách. Hrdlem ukazovala na svou první oběť - Hidana.

,,Takže..." začal si Deidara spokojeně mnout ruce. ,,Chci, abys zjistil, co za barvu maj kalhotky Konan." Vyplázl na něj jazyk.

,,Modrou," odvětil suverénně světlovlásek, aniž by se pohnul. Konan překvapeně zalapala po dechu a Hidan si znovu přihnul z lahve, kterou držel v ruce.

,,Hej! Máš to ZJISTIT, ne tipovat," zavrčel Pein.

,,Já netipuju, vim to," ušklíbl se při tom na Deidaru. ,,Nejsem takovej asexuál jako naše blondýnka." Významně se chopil lahve a roztočil ji uprostřed kroužku.

Deidara jen cosi zavrčel, ale dál se k tomu nevyjadřoval, bylo to pro něj jako varování, že si má pro příště vymyslet něco lepšího. Nepočítal s tím, že zrovna Konan a Hidan... Myslel si, že modrovláska mu teda lepší vkus.

Sasuke zatím jen zděšeně přihlížel a doufal, že se z toho nějak rozumě vyvleče.

Volba ale tentokrát padla na Itachiho, nebo lépe řečeno zrovna na místo, které mu bylo uvolněno a na něž se právě chystal usadit. Starší tmavovlásek jen viděl Hidanův úšklebek a narovnal se tak prudce, že málem hlavou vrazil do lustru.

,,Ještě sem tam neseděl!"

,,Nemusíš sedět, stačí když stojíš," zašklebil se na něj Hidan. ,,Táááákže, chci abys narval jazyk do krku tomuhle zlomyslnýmu blonďáčkovi, ať si t taky pořádně užije," napodobil na Deidaru stejnou grimasu, jakou dělal blonďák před tím při svém tahu na něj.

,,Klidně dám za tebe fant, ale opovaž se to udělat!" vyjekl Deidara a naštvaně založil ruce na prsou. Jestli mu někdy někdo bude strkat jazyk do krku, tak to bude nějaká sexy kočka aspoň s trojkama. A jak se tak díval na Itachiho, ten něčím podobným nedisponoval.

,,Perfektní, dej ho za mě," pousmál se Itachi. Nebyl moc nadšen z toho, co se tu děje, ale nechtěl tu působit jako rušivý element. Na druhou stranu si oddychl, když to za něj Deidara vzal. Očividně se bránil, ale podle Hidanova pohledu to nevypadalo, že by ho dnes večer hodlal nechat na pokoji. Starší černovlásek se pozvolna chopil prázdné lahve a s nevolí ji uvedl do pohybu.

Deidara odhodil svoji ponožku a založil tak vlastně hromádku fantů. Pak už dával pozor, na koho hrdlo lahve ukáže tentokrát. K nezměrné radosti všech přítomných se zastavilo u mladšího bratra jejich hostitele. Ten jen překvapeně vykulil oči a přemýšlel, kudy by mohl zdrhnout, aniž by ho nezatáhli zpátky.

Itachi bezhlesně zaklel. Tohle si ani náhodou nepřál. Zavřel oči a s povzdechem zaklonil hlavu. Uvažoval o úkolu, který by jeho mladší bratr dokázal splnit, aby se nemusel svlékat a zároveň, aby ho moc neshodil jako dítě v tak zvrhlé partě, kam ho dostal.

,,Udělej... cucflek jakýmukoliv hráči tady." Záměrně vynechal místo, aby tím bratra tolik netrápil a ponechal mu volné pole působnosti.

Sasukeho okamžitě napadlo, že by si ho mohl udělat sám na nějakém nenápadném místě, ale když se díval na společnost, ve které se právě nacházel, rychle mu došlo, jak uboze by to vypadalo. A on má přeci nějakou hrdost! Utéct už teď rozhodně nemohl, to by vypadal jako malé děcko. Rozhlédl se tedy po přítomných dámách. Ani jedna nebyla vyloženě jeho typ, navíc je vůbec neznal. Absolutně nevěděl, koho si má vybrat. I když... jediného, koho znal dobře a koho se nebál dotknout...

,,Můžeš si vybrat místo..." Díval se přímo na Itachiho. Na rtech se mu poprvé za celý večer usadil zlotřilý úšklebek.

Jeho starší bratr neuhnul pohledem, jen v tu sekundu, kdy mu to došlo, krátce zalapal po dechu. Na tohle nemyslel. A navíc netušil, že to jeho bratr tak bravurně otočí proti jemu samému.

Ostatní hráči se začali potěšeně smát a výskat, tohle byl dobrý protiútok. Itachi na sekundu zaváhal. Na ramenech se dělaly dobře a rychle, ale to by si musel vysvléct košili a to se mu ani trošku nechtělo. Nejlépe se nabízel krk a několik rozradostněných výkřiků už ho zmínilo. Navíc... tohle by mohlo Sasukeho trochu zviklat. Itachi ho chtěl alespoň trochu znervóznit za to, co mu provedl. Znal bratra až moc dobře, věděl, že neustoupí. Ale znejistět by ho mohl.

Itachiho tenké prsty jemně a hladce odepnuly ještě pár knoflíčků na košili, aby límec krk nezakrýval, jednou rukou si z ramene odstranil své delší, černé vlasy a zvolna, mírně a k potěšení všech přihlížejících - zaklonil hlavu.

Sasuke k jeho smůle ale ani trochu neznervózněl. ,,Už se těším na řeči mámy u snídaně," zavrněl spokojeně. Ta hra se mu začínala docela líbit. Po čtyřech přilezl k Itachimu, olízl si rty a pak je přitiskl k jeho odhalenému hrdlu. Nejprve si kůži na tom místě lehce zvlhčil, potom ji stiskl mezi zuby a sál. V ústech se mu roznesla pachuť nějakého nasládlého parfému, nebylo to zrovna příjemné, ale jinak si tu situaci docela užíval. Nakonec o nic přeci nejde, jsou bratři a v rámci hry nemůže být takové škádlení na škodu.

Starší Uchiha se kousl do rtu a odvrátil hlavu. Mnoho veselých a dychtivých přihlížejících si to vysvětlilo jako akt znechucení nebo bolesti. Jen Sasuke svými horkými citlivými rty mohl ucítit bratrův zrychlený dech. Ve tváři na sobě starší hrdě nedával nic znát a na mnohé působil jako mramorová socha, pouze Sasuke byl ten, kterého nedokázal oklamat.

Ten se jen s potutelným úsměvem odtáhl, jakmile usoudil, že by mohl dosáhnout žádaného cíle. Samozřejmě si všiml, co s Itachim jeho péče udělala, ale nebyl takový práskač, aby se tu bavil na jeho účet. Navíc ho to lehce zneklidňovalo. Způsobovat vlastnímu bratrovi slast vypadalo trochu zvrhle, avšak ne nemožně. Vlastně to znamená, že si v tomto ohledu vede velice dobře, když dokáže takové pocity vyvolat v muži, tím spíš ve vlastním sourozneci. Ještě jednou se pro sebe usmál a roztočil láhev.

A lahev si vybrala, ačkoliv tu byla spousta dalších hráčů, světlovlasého posměváčka. Deidara se energicky div že nevyšvihl na nohy. Hidan své štěstí v neštěstí komentoval laxními slovy: ,,Mě ten chlast prostě přitahuje." Zatímco Deidarovi přátelé Sasukeho rozradostněně vybízeli k nešetrnosti. Itachi si mezitím jen krátce přitiskl na místečko na krku dlaň, aby nebylo mokré a pak si znovu na oněch pár knoflíčků dopnul tmavou košili. Nepokoušel se ale skvrnku zakrýt vlasy. Vše to dělal s takovou elegancí, že se jeho chvilková rozrušenost teď zdála být už téměř snem.

Mladší Uchiha téhle hře právě přicházel na chuť. Už se netvářil tak zdrženlivě, naopak to vypadalo, že se baví víc než dobře.

,,Vyměň si s Anko spodní prádlo," ušklíbl se. Pamatoval si na tu hru, když ji hrála děcka na táboře, kde ještě včera dělala praktikanta. I u tak malých děti nebyly takové úkoly žádná výjimka. A na Hidana se takový úkol přímo hodil. Proti Anko nic neměl, ale byla to jediná z žen, jejíž jméno znal. Mimo Konan, její jméno zaslechl před chvílí mezi kluky.

Hidan tiše zavrčel. Možná to bylo něco ve smyslu: To si budu pamatovat. Pak se zvedl. Anko na světlovláska jen vyjeveně zírala, ale když si začal rozepínat kalhoty, chtěla se vyslovit, že raději svlékne tričko, než by tohle plnila. Jenže Sasuke si mezitím získal tolik příznivců, které spojovala škodolibost k Hidanovi, že jí to nedovolili. Dívka měla sukni, takže jí stačilo svá černá krajková tanga jen v sedě vysvléknout.

Hidan, když to spatřil, vrhl zlostný pohled po Sasukem, pak si ale kalhoty stáhl a následovaly i boxerky. Všichni se začali smát, ale ne Hidanovi. Jeho velikost byla až udivující. Smáli se spíš tomu, že si bude muset navléknout tanga. Ten se do nich nakonec nadmíru nespokojeně nasoukal a rychle si vzal i kalhoty. Znovu chytil láhev a opět ji roztočil.

Zatímco se láhev točila, Deidara umíral smíchy. ,,Pohodlíčko?" zeptal se škodolibě a radostně poplácal Sasukeho po zádech. ,,To se ti fakt povedlo," dodal ještě. Jakmile se ale láhev opět zastavila i on utichl. Hrdlo tentokrát ukázalo na Ino.

Hidan se na její trpitelský výraz usmál. ,,Ačkoliv jsem rozlícen k nepříčetnosti, jsou dvě ráno a ty odporný šňůrky mám až v tlustám střevě."

,,Můžeš si ty tanga nechat," dodala k jeho výpovědi zhnuseně Anko.

,,Na tebe nebudu moc hnusnej, to si schovávám támhle pro mladýho. Tákže... ty si flusni do skleničky a vypij to. To stačí."

Ino zhnuseně ohrnula nosík. ,,Ne, to je nechutný!" I přes přemlouvání, které pak vzápětí utichlo, si dívka přetáhla tričko přes hlavu a hodila ho na hromádku k Deidarovi. Tak všem poskytla pohled na svou světle modrou podprsenku, která jí ladila k očím. Což byl na nastálé situaci ten jediný polehčující fakt. Znovu roztočila láhev a tentokrát byl vybrán Kakuzu. Ušklíbla se. ,,Jsem tu nahá sama, takže si svlíkni všechno šedý."

Kakuzu rozhořčeně zavrčel, ale svlékl si kalhoty, pak pod nimi obratně i boxerky a černé kalhoty si zase oblékl. Jak mohla Ino vědět, že jeho spodní prádlo stejně tak jako tričko jsou šedé byla záhada. Kakuzu si ještě stáhl svúj svršek a pak konečně neochotně roztočil lahví. Hrdlo opět ukázalo na Itachiho a ten se jen držel, aby trpitelsky nezasténal.

Sasuke se loktem opíral o pohovku za ním a usmíval se jako měsíček na hnoji. Zatím nedostal žádný nesplnitelný úkol a navíc sám jeden perfektní udělil. Sice se trochu bál Hidanovy pomsty, ale doufal, že se během hry rozčílí ještě kvůli někomu jinému a na něj v tom shonu zapomene. Tolik tomu zase nevěřil, avšak bylo by to milé.

Kakuzu jen v zamyšlení zavrčel. ,,Já nevim co, nemám fantazii na takovýhle pitomosti..." V tu chvíli se ale k němu naklonil Hidan a začal snědému muži cosi šeptat. Přitom sem tam hodil okem po Sasukem. Kakuzu jen zamračeně poslouchal.

Mladý Uchiha sebou polekaně trhl, když si všiml, že se k němu upínají Hidanovy fialkové oči. To se mu nelíbilo. To se mu VŮBEC nelíbilo. V duchu se modlil, aby se tím zlosynem nedal Kakuzu ovlivnit a vymyslel raději Itachimu úkol bez jeho asistence.

Kakuzu se ale nechtěl moc namáhat a Hidanovy argumenty, že by bylo fér, aby to směl Itachi svému bratru vrátit, se mu zdály docela rozumné. Nakonec jen přikývl a Hidan se znovu posadil - klidně a s úsměvem na rtech. ,,Takže... Itachi půjde s nějakým hráčem do vedlejší místnosti. Může si tam s ním dělat co chce. Ten hráč ho musí poslechnout, vrátit se musí oba za deset minut, řekl jsem to správně?" Otočil se na Hidana.

Ten se jen blaženě usmál. ,,Užij si to," zasmál se Itachiho směrem.

Uchiha jen přimhouřil oči, když stále ještě sledoval hrdlo lahve. Nakonec se ale pomalu zvedl a jeho tři kroky mířily přímo k Sasukemu. Vyhledal jeho oči a pak pouze krátce hlavou trhl ke dveřím do spodní koupelny, která byla poblíž.

Mladší nevěřícně zakroutil hlavou, ale zvedl se ze země. ,,Nechceš si to ještě rozmyslet? Tohle vypadá teple," špitl v náznaku, ale i tak to všichni slyšeli, což byl i Sasukeho účel. Samozřejmě z takového úkolu příliš veliké obavy neměl. Co mu může Itachi udělat? Při nejhorším mu smočí hlavu v záchodě, ale i to bylo na jeho bratra až příliš nezralé.

,,Dělej," na Itachiho rtech se mihl lehký úsměv. Jsou bratři, nic teplého v tom není. Ostatní se začali pochichotávat a hledat někoho se stopkami. Další už určili nového člena, který začínal točit lahví, aby mohli mezitím pokračovat.

Itachi otevřel dveře do koupelny pro hosty a pustil Sasukeho dovnitř. Pomalu ho následoval, ale když mladší bratrů vztahoval ruku k vypínači, ta Itachiho ho zadržela, takže když za nimi zavřel a dokonce tiše zaklapl, což znělo jako by zamkl, byla v místnosti taková tma, že nebylo vidět ani na vlastní nos.

,,Přivádíš mě do ne moc ideálních situací, Sasuke," oznámil mu se svým typicky ledovým klidem. ,,První moje přání je, abys po celou tu dobu tady neřekl jediné slovo." Záměrně to formuloval takhle.

Sasuke chtěl něco namítnout, pak si ale uvědomil, co Itachi řekl, a tak raději mlčel, fant se mu zrovna dávat nechtělo, protože tušil, že přijdou horší časy, na které si chtěl svoje oblečení šetřit. Zatím si tedy sedl na okraj vany, který se mu nějakým záhadným způsobem podařilo ve tmě najít a čekal, co se bude dít dál.

Jeho staršímu bratrovi stačila jen chvilka, aby ho našel a po hmatu mu stiskl zápěstí. V ten moment s ním trhl, aby ho dostal zase na nohy a vzápětí byl Sasuke přiražen zády pravděpodobně k jedné z volných zdí s rukama přitisknutýma vedle hlavy. V tu jedinou chvíli ještě Itachi na krátkých pár sekund zaváhal... ale když si znovu vybavil ten trapný pocit, kdy se slast snažil skrýt a ten bráškův triumfální úsměv, musel se mu pomstít. Sklonil hlavu, což Sasuke nemohl vidět. Mohl pouze cítit jeho mělký dech, který voněl spíš po skořici nebo vanilce než po alkoholu. Pak se jeho hrdla dotkly Itachiho horké, měkké a něžné rty. Využíval toho, že si s ním smí dělat co se mu zlíbí.

Sasuke mlčel, přesně tak, jak po něm Itachi chtěl ani se nebránil - protože nemohl. Strašně moc mu chtěl dát najevo, co si o jeho momentálním chování myslí, ale neměl jak a mluvit o tom pak přede všemi nechtěl. Takže mu nezbylo nic jiného, než se podvolit a nechat ho. Ve své podstatě mu Itachiho rty nebyly tak nepříjemné, ale děsil ho fakt, že se ho TAKTO dotýká jeho vlastní bratr. O to horší ta myšlenka byla, když v sobě ještě neměl ani jednu kapku alkoholu.

Jenže přesně proto ho nenechal Itachi rozsvítit. Samotnému by mu světlo nevadilo, ale věděl, že až najde to, co hledá, Sasuke rychle zapomene na to, čí ty laskající rty jsou. Musel se bránit sám sobě, aby se nezačal usmívat, to jak Sasuke držel jako jehně na porážce, bylo více než roztomilé. Mírně uvolnil stisk rukou, který nebyl třeba. Po místě, kde pod kůží pulzovala krční tepna mu pomalu přejel špičkou jazykem. Po chvíli ho letmo políbil za ouško a nakonec vsál jeho ušní lalůček mezi rty. Při tom pečlivě sledoval každou reakci Sasukeho, těla aby rozpoznal, kdy natrefí na jeho slabost. Při tom pomalu, zvolna rty a plochou jazyka prozkoumával Sasukeho krk, spodní čelist i ouško.

Mladší mu automaticky naklonil hlavu do strany a trhaně se nadechl. Nemohl předstírat, že mu je Itachiho péče lhostejná, to zkrátka nebylo v jeho silách. Když mu bratrův teplý jazyk přejel po straně krku, cítil, jak mu přeběhl příjemný mrazík po zádech. Stejně jako když mu to dělala Sakura. Na chvíli ho napadlo, že vlastně u takových činností nezáleží na tom, jaká jsou pohlaví, protože každé dokáže tomu druhému způsobit stejnou slast. Což mladšího z bratrů dost vyděsilo. Kdyby to teď sám nezažil, asi by tomu nikdy neuvěřil.

Itachi díky své snaze vypozorovat alespoň přibližně, kde je to na dotek citlivější místo špičky prstů jedné ruky pozvolna přejel po bratrově kůži od klíčních kostí, pomalu a až ke spodní čelisti. Pak se sklonil a na ono místo se zaměřil trochu tvrději. Volnými, ale až dobyvačnými polibky laskal tu sametově hebkou kůži, v drobné jamce pod uchem dokonce pootevřel rty a dotkl se té hladké pokožky i zuby, pak pootevřenými rty sjel zase po krku až téměř ke klíčním kostem, přičemž se jeho hrdla místy dotýkal škádlivě jazykem.

Kdyby Itachi rozsvítil, mohl by spatřit, jak Sasuke upíná pohled prosebně ke stropu a chvílemi, kdy se to už opravdu nedá vydržet, přivírá oči. Na chvíli si pomyslel, že je v tom možná ještě lepší než Sakura, teď už se nedivil, že se mu dívky samy vrhají do náruče, ačkoliv on sám s nimi také neměl nikdy žádné potíže. Nicméně si už teď v duchu slíbil, že za tohle se Itachim pomstí. Sice tušil, že to povede jen k další touze po odplatě, ale to bylo to nejmenší, co ho teď trápilo. Víc ho štvalo, že se mu začíná zrychlovat dech i tep, dokonce musel zalapat i po vzduchu. Čímž bratra určitě nesmírně potěšil.

Ten mu jednu ruku pustil, pozvolna svou dlaň položil na jeho hrudník a naposledy se přisál k té bělostné šíji. Mírně se odtáhl a nakonec se už jen letmo dotkl špičkou jazyka jeho krční tepny, jako by mu dával najevo, že ví přesně, co s ním právě teď provedl. Pak se od něj odtáhl úplně a Sasuke na chvíli nemohl cítit nic než chladnou zeď. Pak do místnosti konečně vniklo světlo, to už ale Itachi vycházel ze dveří ven.

,,Měli ste ještě dvě a půl minuty," smál se Juugo s telefonem v ruce, když Itachiho uviděl.

Starší tmavovlásek se jen mírně pootočil na svého bratra, který teď působil poněkud prkenně, a jeden koutek úst mu cukl v krátký úsměv. ,,To bohatě stačilo," odvětil klidně a vrátil se pozvolna na své místo. Mezitím se Kiba točil, musel třicetkrát a pak jít po rovné čáře. Už teď ale vypadal hůř než po litru vodky.

Sasuke se ani neodvážil si setřít Itachiho sliny z krku, vypadalo by to moc nápadně a všem by hned došlo, co tam spolu dělali. To bylo to nejmenší, po čem teď toužil - být středem pozornosti.

Když se sedal zpět na zem, zjistil, že většina z přítomných má už polovinu věcí dole. Nechápal, jak k tomu za těch deset, spíš osm minut mohlo dojít, ale raději se ani neptal.

,,Poďte se konečně napít sakra," zaklel po chvíli Hidan a překvapivě se k němu souhlasně přidalo pár lidí. ,,Kakuzu, ty tu celou dobu nadáváš, jak je to dětský, tak navrhni něco pořádnýho," popíchl tmavovláska Hidan a ušklíbl se.

,,Přesně na tuhle chvíli jsem čekal," ušklíbl se Kakuzu zlověstně. ,,Můžeme si zahrát hru: do lesa a zase zpátky. Znáte to, nebo je fakt nutný vysvětlovat pravidla?" zeptal se vzápětí otráveně.

,,Já to neznám!" hlásila se Ino v první řadě. Ani Sasuke neznal pravidla, ale začínal pomalu uvažovat o tom, že teď už je opravdu nejvhodnější doba se ztratit.

,,Dobře, dobře, tak poslouchejte. Všichni dostanou minimálně sklenici trojku a ta se naplní zpravidla pivem, pro prasata - s vodkou to jde taky. Všichni se napijou a místo, co se ve sklenici uvolnilo, dolejou zelenou. Chlastáte tak dlouho, dokud prostě není obsah tý sklenice celej zelenej, no a zpátky se dostanete stejnou cestou, až na to, že obráceně - upíjíte zelenou a dolejváte pivem. Jednoduchý ne?"

Sasukemu se jenom při té představě zvedl žaludek. Nedokázal si představit, jak by takovou hru někdo dokázal hrát s půllitrem.

Většina se souhlasně přesunula raději ke stolu. Sasuke si mohl všimnout, že se tu poměrně zásadně přeměnilo osazenstvo. Dívek už tu bylo jen poskrovnu a přidali se k nim jiní, kteří před tím posedávali po verandě nebo jinde.

Jakmile se všichni začali zajímat a alkohol, pokusil se Sasuke proklouznout k sobě do pokoje, ale cesta mu byla zatarasena samotným Kakuzem.

,,Kampak? Snad by ses nebál?" udeřil na něj.

,,Ne, jen jsem unavenej," schválně si zívl.

,,Itachi, tvůj malej bráška je unavenej, asi bys mu měl rychle něco nalejt!" volal Kakuzu na hlavního organizátora jejich velkolepého večírku. Sasuke si jen bolestně povzdechl.

Itachi se na Kakuza ušklíbl a připravil Sasukemu pro začátek něco slabšího do malé skleničky vedle těch, co už byly připraveny na hru. Ale Sasukeho do ničeho nenutil. Za to Hidan se nenechal pobízet.

,,Myslíš, že už je čas pro dětičky jít spát? Zůstaň tak, chlape, přece nám takhle nedáš košem, hm?"

,,Jo, přesně to plánuju udělat," odvětil Sasuke neoblomě. Bylo mu jedno, co si o něm budou myslet, ta flaška mu stačila, teď už by šel vážně rád spát. Jenže nemohl, protože Kakuzu se odmítal hnout.

,,Dej si s náma aspoň tři panáky, pak tě pustím," mrkl na něj.

,,Dobře, ale pak jdu," nechal se nakonec přemluvit. Viděl to tak, že do sebe hodí rychle tři panáky vodky, dá si nahoře sprchu a půjde rovnou do postele.

V ten moment vytáhl Deidara 0,3 skleničku a nalil do ni Sasukemu z jedné poloviny pomerančový džus a z druhé vodku.

,,O tomhle ale nebyla řeč!" ohradil se Sasuke poměrně ostře.

,,Tohle je panák po našem stylu, tak šup, jen do toho. Nebuď jak ženská," pobízel ho plavovlasý.

Utrápenému Uchihovi nakonec nezbylo nic jiného, než si alespoň jednou loknout. Věděl ale, že vypít to bude muset celé. A pak další dvě. Alkohol nikdy moc nemusel a už teď se mu zdálo, že vyzvrací všechny vnitřní orgány.

Itachi už to nakonec nevydržel a sklenku Sasukemu z ruky sebral.

,,Máte míň rozumu než on, nechci, aby se pozvracel, neumí pít." Místo toho dal bratrovi lahev koly a usadil ho na jednu z židlí. Protože ten hlupáček to - ani nevědělo jestli ze spěchu nebo z čiré neznalosti - vypil skoro na ex.

Itachi tušil, že pokud ty nevolnosti přejdou, bude Sasuke rád, že bude schopen srozumitelně mluvit. ,,Pojďte radši hrát..." odlákal své návštěvníky od jejich zábavy opíjet jeho mladého brášku a sám se také zapojil, ale držel se poněkud zpátky a po očku bratra kontroloval.

Ten teď přivíral oči a měřil si ho zlostným pohledem. ,,To není pravdu," procedil skrze zuby, ,,umím pít!" dušoval se.

,,Tak to si zahraješ s námi, viď?" nadhodil Kakuzu zdánlivě nevinně, ale bylo vidět, že v tom sleduje jistý cíl. ,,Nebo seš snad jeden z těch srabotků, co jen melou a skutek utek?"

,,Ne! Zahraju si," zamručel trochu s odporem, ale věděl, že teď už nemá na výběr. Samozřejmě, že i jako nezletilý se k alkoholu příležitostně dostal, jenže se ještě nikdy neopil. A když se teď díval na to, co mu Kakuzu míchá, nepočítal s tím, že půjde spát střízlivý. Ještě mohl couvnout, ale jen by se ztrapnil, není už přeci žádné dítě.

,,Tak tady, mladý pane." Kakuzu před něj postavil sklenici o objemu 0,3 piva a vedle postavil panáka zelené.

Itachi se taky přidal, ale choval se o něco méně divoce, přeci jen měl handicap majitele domu, který bude muset všechny vyházet, protože účastníci byli napřed obeznámeni s tím, že tady se přespávat nesmí. Uchiha věděl, že by to tu úplně zničili. Většina osazenstva byla už téměř v polovině své snahy získat co nejzelenější obsah, zatímco on ještě pomalu div nezačínal. Jenže většina ze slabších kousků už odpadla, nebo to prostě vzdala.

Ani Sasuke nepil nijak rychle, ale jeho pivo už získávalo lehce sytější odstín zelené. Nejvíc mu na té hře asi vadila ta kombinace. Pivo namíchané ještě s nějakým dalším alkoholem chutnalo vážně odporně.

,,Jde ti to docela dobře," pochválil ho Deidara uznale, který spolu s bratry pil raději poskrovnu.

,,Ale je to hnusný," zamumlal Sasuke už lehce připitý, zatímco doléval dalšího panáka zelené.

,,Sasuke, neměl bys toho už nechat...?" ozval se Itachi mírně pochybovačným tónem s příměsí obav. Měl o svého sourozence strach, opilého ho v životě neviděl, ačkoliv nepředpokládal, že i kdyby někdy byl, tak by před něj lezl. Jen se nemohl zbavit pocitu, že Sasuke je z nich ten nejméně zkušený. Sám už začínal přítomnost alkoholu cítit, ale ještě pořád si připadal poměrně při smyslech.

,,Můžeš mi přestat, prosím, dělat chůvu?" zasyčel Sasuke jedovatě a ještě upil ze svojí sklenice na důkaz toho, že ho jeho názor vůbec nezajímá. Pak si dolil posledního panáka zelené a chystal se na "cestu z lesa". Točila se mu sice hlava, ale bylo mu tak nějak příjemně, cítil se teď povolný naprosto ke ve každé blbině.

Podle komentářu přidáme další část ^_^