On nebo já 4/4

Poslední díl povídky nenáročné na děj, za to pro některé náročné na pochopení. Všem se určitě uleví, že to máme za sebou.

---

Itachi celou noc prochodil po barech, hospodách a nočních klubech. Možná chtěl zapít smutek, možná chtěl zapomenout, ale kdo ví, co se mu honilo hlavou ... Bylo mu jedno, že ho kolemjdoucí pozorují, jelikož byl jenom v pyžamu. Jak bezduchá zombie propil celou noc. Nad ránem toho měl v sobě už tolik, že se ani neudržel na nohou. Po čtyřech se doplazil domů. Neměl ani sílu si otevřít, tak radši zazvonil.

Byl to Sasuke, kdo mu šel otevřít. Vypadal jako po útoku smečky vlků, hlava mu třeštila a alkohol z něj táhl na míle daleko. Nic neřekl, vzal ho pod ramenem a zatáhl dovnitř.

,,Sasuke *škyt* ty malej smrdutej parchante *škyt* kdo si myslíš že jako jsi? No nejsi. Ne ne ne *škyt* nejsi ... "

,,Klid, pak mi to můžeš dát sežrat." Položil ho na pohovku a šel pro sklenici vody, v ní byl rozpuštěný prášek.

,,Ty hajzle!" zařval tak, že ho snad slyšeli i na konci ulice. ,,Nechovej se, jako by se tě *škyt* to netýkalo!" Začal brečet. ,,Všechno bylo *škyt* perfektní, kromě tebe!" Tak se natahoval přes pohovku, až přepadl. ,,Myslíš si o sobě *škyt* že jsi něco extra? *škyt* Nejsi! Jsi jen malý bezvýznamný hovno *škyt* co se mi přilepilo na botu!"

,,Proboha, neřvi tak." Přejel si rukou přes obličej. ,,A vezmi si tohle." Kývl ke sklenici. ,,Ve vlastním zájmu."

,,Tobě já už nevěřím! *škyt* Beztak si to otrávil *škyt* aby mohl být Dei jenom tvůj, že!" Ani o kousek hlas neztišil. Navíc máchal tak rukama, že sklenici shodil na zem.

Sasuke už to nevydržel a vrazil mu facku. Tohle potřeboval, taková úleva. ,,Je to tvoje chyba, když pořád jenom makáš. Myslíš, že ho k sobě tím prstýnkem přivážeš?" Kov cinkl o stůl, když na něj položil onen šperk. ,,Nemáš čas na mě a pak ani na něj. Usmívá se, jako že to nevadí, ale to jsou kecy. Kdyby ses aspoň neožral jako prase. Tohle tady nechal a zmizel. Asi probrečel noc, co bylo slyšet."

,,On *škyt* tu ten prsten nechal?" Ztichl.

,,Jo. Hodně sis to posral."

Itachi ztichl a schoulil se do klubíčka. Hlavu položil na kolena a začal plakat. Co teď? Byl oficiálně v koncích. Co bylo horší? Že mu bratr přefikl snoubence, nebo že už snoubence nemá?

,,Klid." Sedl si k němu a vzal ho kolem ramen. ,,Dej se dohromady, udělám kafe a pak zavoláme policajty, ať prohlídnou všechny mosty a rizikový místa."

Itachi vypískl a vykulil na něj oči. ,,C-c-c-cože!"

,,Věci si tady nechal, takže..."

,,Doprdeleee ..." křikl skoro až ve stylu zívnutí. ,,Jdu ho *škyt* najít!" Vstal, ale hned na to zase sletěl.

,,Nikam nejdeš. Dokud do sebe nedostaneš aspirin, hrnek kafe a půjdeš pod studenou sprchu. To by spíš lovili z řeky tebe."

,,Ne! *škyt* já od tebe nic nechci *škyt* najdu ho, i kdybych měl *škyt* u toho zemřít!" A znovu se pokusil postavit.

,,Debil, fakt." Odtáhl ho do koupelny, rovnou pod sprchu a pustil proud ledové vody.

,,To studíííí!" vypískl.

,,To má studit." Pořádně ho v tom vymáchal a potom vodu vypnul.

Celý mokrý se pověsil na mladšího bratra. ,,Ty si nějak vyrostl, Sa-su-ke-kun." Přičemž se úchylně usmíval.

,,Za to ty ne. Převlíkneš se z toho pyžama sám?"

,,Ne-e ... já nevím jak."

,,Fajn." Takže další cesta do jeho pokoje, stáhl z něj mokré oblečení a šel do skříně pro nové.

V tu chvíli se ale na něj vrhnul opilý Uchiha. ,,Sasuke? Co myslíš ... je Dei lepší než já?" A začal se culit.

,,V čem jako?"

,,Mám ti napovědět?" A zajel mu rukou do kalhot.

,,Ses zbláznil nebo co?" Už podruhé za tenhle den skončil Itachi s obtiskem ruky na tváři.

,,Ty jsi na mě zlý." Zašklebil se.

,,Nadrženče." Popadl triko, kalhoty a kus spodního prádla.

,,To říká ten pravý." Vyplázl na bratra jazyk.

,,Oblíkni si to. Hned."

,,Nechci."

Povalil ho na postel a spíš silou vůle se chopil toho úkolu.

V tom okamžiku ho ale Itachi převrátil a sám si klekl nad něj. ,,Ty máš ale odvahy, bráško."

,,Po tobě asi ne."

,,Zahrajeme si hru."

,,To je horor? Protože na komedii to je srandy dost."

,,Ale prosimtě. Deidara ti nevadil ne?"

,,Ten není můj brácha a navíc jsem se ti chtěl pomstít. Sakra, pořád je to tvůj snoubenec a možná už někde plave v řece!"

,,Teď se chci ale pomstít já."

,,Tohle je trestný."

,,Ale prosimtě, už tě vidím, jak jdeš na policii s tím, že tě znásilnil bratr." A pousmál se.

,,Přestaň!"

,,Mohl bych, ale taky nemusím. *škyt* Mohl bych tě teď *škyt* a tady znásilnit, jako jsi to udělal ty mojí lásce. Ale *škyt* v něčem máš pravdu. *škyt* Dei může mýt vážné potíže *škyt* tak tě teď nechám, ale ještě jednu *škyt* tak si nesedneš!" Slezl z něj a pokusil se obléct. Nešlo mu to.

,,Jo, ty tak v tomhle stavu dokážeš zasunout." Oblékl ho sám.

,,To je snad výzva? *škyt*"

,,Ne." Zapnul mu kalhoty a ustoupil.

,,Tak *škyt* hurá najít Deie!" vykřikl a svalil se na zem.

,,Jo. Určitě." Dal si ho na záda a spíš odtáhl do kuchyně, kde do něj během následných dvaceti minut nalil půl litru kafe a rozpustný aspirin.

,,Bleh ... to je hnusný!"

,,To má bejt hnusný, jinak ti to nepomůže." Objal ho kolem ramen a opřel čelem o zátylek. ,,Přišli jsme o rodiče. Tak si nenech proklouznout mezi prsty další život."

,,Máš pravdu. Mohly bychom vyhlásit mír?"

,,Dneska jsem si byl zařídit bydlení. Příští tejden se stěhuju k jednomu kámošovi."

,,No dobře." Usmál se. ,,Ale teď musíme najít Deie!"

,,Budu řídit, i když mám ještě zbytkáč. Rozhodně menší riziko, že se vybouráme než s tebou jako řidičem."

,,To bylo hnusné." Zamračil se.

,,Ještě řekni, že sis nezvykl." Dal mu pusu na tvář.

,,Tohle bych být tebou nedělal. Stačí jeden náznak a neznám se, obvzlášť v tomhle stavu." Usmál se.

,,Hmm...a co když udělám tohle?" Stačilo se trochu víc naklonit, pomalu mu olízl rty a vpil se do nich.

Najednou, jako by byl někdo jiný. Pevně mu stiskl ruce a začal jej vášnivě líbat.

Možná právě sem vedlo všechno to napětí. Tím by se vysvětloval fakt, že se Sasu hned neodtáhl, navíc ho to...vzrušovalo. Pro větší pohodlí se mu přesunul na klín a začal vyhrnovat triko, to jenom jednou rukou, druhou si ho při líbání tiskl víc k sobě.

Bylo to něco jiného, nového a neprozkoumaného. Chtěl ho jen pro sebe. Na co to sakra myslí? Musí najít Deidaru! ... ale ... tohle bylo něco zcela jiného. Namáčkl si ho na sebe a pomohl mu s trikem. Hladil ho po zádech a líbání si doslova užíval.

Něco nového a přeci známého. V dětství se spolu hodně prali, spíše ze hry než z vážnosti, tohle byl podobný kontakt. Jen víc intimní. Mohly za to třeba hormony, to teď bylo jedno. Rty mu sjel na krk, nebyl nijak něžný ani rozdivočelý, občas kousl či místo polaskal jazykem. Teprve když se lehce nadzvedl, aby se zavrtěl, uvědomil si nejen vlastní vzrušení. Neodpustil si šibalský úsměv, když ruku přemístil mezi jejich těla a lehce ho stiskl v rozkroku.

Teď to bylo jasné, prostě ho musel mít. Povalil ho na zem a začal se o něj třít. Přičemž elegantně kroutil pánví, mezi jeho nohami. Zaryl mu nehty to stehen a jazykem mu přejížděl po rtech.

Jenže Sasuke nebyl z těch, co si nechají poroučet. V podstatě z něj serval kalhoty a s nekontrolovatelným násilím jej povalil pod sebe. Vlastně to nebylo až tak špatné. Přefiknul blonďáčka a teď si budou kvit. Jako kouzelník vytahuje králíky z klobouku, tak náhle se v jeho ruce objevila tubička s lubrikantem, kterou mu s radostí předal.

Itachi se zasmál: ,,S nebo bez kondomu?"

,,Nejsem kobliha, abys mě plnil svym pudinkem." A hned mu v ruce přistála i ona věcička.

,,Tsss, srabe," provokativně pronesl.

,,Ještě bys mě zbouchnul, určitě." Narovnal se do kleku, aby si mohl stáhnout kalhoty.

,,Ano ... to se určitě může stát, no ..." Než se ale Sasuke vzpamatoval, už ležel pod Itanem s nohama pěkně roztaženýma. ,,Je čas na trest." Zasmál se a rychle do něj zasunul.

Aspoň že ho k tomu kondomu přesvědčil, pak to ze sebe vymývat byla otrava. Sice to dost bolelo, ale ne jako předtím, i když měl Dei o něco menší výbavičku. S prvním delším přírazem mu zaryl nehty do ruky a instinktivně se chtěl odtáhnout, byl to boj mezi potřebou se uspokojit a obranou. Teprve po chvíli se mu to začalo dost líbit až se nedočkavě svíjel.

Ze začátku přirážel pomalu, aby si bráška zvykl. Ale po chvíli přidal, jak na rychlosti, tak i na síle. Už ani nevěděl, jestli ho trestá, nebo odměňuje. Cítil z něho takový oheň. A k tomu ta hrozná nadrženost. Nedokázal ovládnout ani ty vzdychy.

To už Sasu ani pořádně nevěděl, kde je, skoro ani jak se jmenuje, byl by ochotný kývnout na všechno. Vesmír kolem něj se rozpínal a kolaboval, černé zlato v jeho očích bylo tekuté a chvějící se. Láska, majetničnost, žárlivost...třeba všechno dohromady. Občas se zase líbali, ale už ne tak dlouho, aby stačili s dechem.

Ještě včera ho chtěl zabít a dnes ... co to vlastně dělá? Je to jeho bratr a navíc by měl jít hledat Deidaru. Ale tohle, bylo něco úžasného. Kolena mu přimáčkl skoro až k hlavě, a nehty mu zaryl do stehen. V té rozvášněnosti si rozpustil vlasy, a nechal se volně vyset. Ta neskutečná vzrušenost dosahovala enormní velikosti. Jazykem mu přejel přes hrudník.

Bylo toho už moc. Nevydržel. Všechna ta slast vyšlehla rozžhaveným proudem, promítla se ve formě krátkého tlumeného výkřiku a celý se stáhl.

Itachi ho ve vteřině následoval. Svalil se ne zem a pokoušel se popadnout dech.

Dobře, že si prosadil ochranu. Po tomhle by byla sranda uklízet. Chvíli ještě čekali, pak šel Sasu vyhodit kondom a když se vrátil, ještě brášku naposledy tak dlouze políbí, že to chvíli vypadalo, že po něm znova vyjede.

Ten si ho ale znova přitáhl. Nestačilo mu to. I když na to nebyl čas, nezvládal se ovládnout.

Nakonec to byl kompromis "vzájemné pomoci", než byl čas na úklid a jít se podívat po tom ztraceném koťátku.

Po nějaké chvíli se už chystaly k odchodu. ,,Takže ... kam jdeme?" zeptal se starší Uchiha.

,,Prohledat všechny rizikový místa. Zatím zkus nevolat chlupatý, až v nejhorším." Sedl si za volant a dali se do hledání. Ptali se lidí, jestli ho neviděli. Až Sasuke zastavil kus stranou na jednom odpočívadle u mostu. Blonďáček tam stál, opíral se o zábradlí a hleděl uplakanýma očima do temných vod.

Na Itachiho tváři se rozzářil úsměv. Ihned se rozběhl za blonďáčkem. Sice ještě trochu klopýtal, nebyl úplně střízlivý, ale běžet už zvládl. ,,Deidaro!" zařval z plných plic.

,,Ne, běž pryč..." šeptl tak tiše, že to slyšel jen sám. Na zábradlí mezi jeho rukama dopadlo pár kapek. Všechno zničil, protože nebyl dost silný. Jak si pak může dovolit být šťastný. S někým, kdo si takovou trosku vůbec nezaslouží. A přece nedokázal skočit, byl zbabělec.

Itachi na něj ale skočil zezadu a stáhl ho od zábradlí. ,,Co si myslíš, že děláš?" křikl mu ho ucha se slzami v očích.

,,Nech mě jít!" Ohnal se po něm a snažil se mu vytrhnout. ,,Najdi si někoho lepšího, na mně nezáleží!"

,,Buď zticha!" A vlepil mu facku. ,,Já nechci někoho lepšího. Chci tebe!"

Následně se Dei hystericky rozbrečel, při tom si pořád mlel svou a jak se mu schoulil do náručí, nepřestal ho jako malé dítě mlátit zatnutou pěstičkou, ale postupně to sláblo.

Objal ho a přitiskl k sobě. ,,Uklidni se." Vzal ho za ruku a nasadil mu zpět onen prstýnek. ,,Doma sis něco zapomněl." A usmál se na něj.

,,Nezapomněl." Vzlykl a popotáhl. ,,Nezasloužim si tě. Musíš mě nechat to skončit."

,,Nemel sračky." Políbil ho na čelo. ,,Věř nebo ne, ale jak jsem tak chodil, jako debil, v pyžamu po městě a obcházel bary, čím dál víc jsem si uvědomoval, proč jsem ti ten prsten nabídl. Ano lidé nejsou dokonalý, dělají chyby, to ale k lidskosti patří." Chytil jej za ruku. ,,Miluju tě takového jaký jsi, troubo." A začal se smát, i když se slzami v očích.

,,J-Já tě taky...miluju." Sevřel v prstech horní okraj jeho mikiny, ještě se úplně klepal a občas zavźlykal nebo se trhaně nadechl.

Teď si připadal, jako hlupák. On ho nemohl jít hledat hned. Neeee, on se musel vyspat s bratrem ... říct mu to, nebo ne? Otázka co si teď kladl. Buď mu to řekne teď a vyslechne si jeho reakci, nebo se to dozví později a bude to jenom horší ... co má dělat? Itachi se zhluboka nadechl a spustil: ,,Deii? Já ... ehm ... musím ti ještě něco říct."

,,Co? Nechceš mě? Máš nějakou smrtelnou nemoc? Je tohle jenom sen?"

,,No to ne ... hehe ..." Přitiskl ho k sobě na doraz a pošeptal mu: ,,Jenom řekněme, že jsme si kvit."

,,Ty ses s ním vyspal?"

,,No ... dá se to tak říct." Odvrátil zrak a zatvářil se provinile. Věděl, že to nedopadne dobře, jenom doufal, že Dei neudělá nějakou šílenost.

,,Aha..." Chvíli bylo ticho, snad věčnost. Pak zazněl smířený povzdech. ,,Dobře."

,,Dobře?"

,,Slyšel jsi."

,,Ale můžu tě ujistit, že je to strašný dřevo." Nevěděl co říct aby to nezhoršil. ,,Ty jsi daleko lepší." A začal se trapně smát.

,,Mlč už, radši."

,,Dobře ..." Chytil ho za ruku a vedl směrem k autu. ,,Tak pojď. Jedeme domů."

-THE END-