On nebo já 3/4

Předposlední díl a bráškové se nám trochu rozkmotří.

---

Dei začal uklízet, umyl nádobí, vysál koberce a vytřel podlahu, celý dům provětral, aby tu nebylo dusno a při tom si vesele pobrukoval. Čekal, že Sasuke se nějakou dobu neukáže po tom, co mu udělali. Plánoval si zajít do města, nachytat inspiraci pro další obrazy a vůbec se uvolnit. Připadal si jako kdyby se vznášel na bílém obláčku, který se zamračil ve chvíli, kdy za sebou zaregistroval něčí hlas. ,,Ta dobrá nálada je nakažlivá jako radioaktivita."

Škubl sebou, protože ho vůbec nečekal a otočil se. To ho Sasuke chytil pod krkem a povalil na stůl.

,,O-o co se to snažíš?" vyjekl zaskočený Deidara, kterému se to samozřejmě nelíbilo.

,,Chci zjistit, co se na tom bráškovi tolik líbí." Pohled mu padl na prstýnek. ,,Hmm, pěkný. Asi se s tebou šuká fakt dobře." Pohladil ho po vnitřní straně stehna až k rozkroku.

,,Nech mě!" zavrčel a snažil se dostat ze sevření. Když u toho byla jeho láska, tak mu to nevadilo, ale teď to bylo značně nepříjemné.

Sasuke to vyřešil jednoduše, že ho k sobě otočil zády, za nimi mu zkroutil ruce a jednou svou zajel pod kalhoty. Když si teď mohl sáhnout, nebylo to tak špatný. Vlastně ho to docela bralo. Vytáhl ruku, vjel mu s ní do vlasů a trhl vzad. ,,Zkus si křičet, tady tě nikdo neuslyší."

,,P-pust mě!" zakřičel. Nebyl tak silný, aby ho přepral. Nemohl nic dělat. Nevzdával to. Nehodlal se mu poddat jako Itachimu. Prostě ne! Svíjel se, jak jen mohl a nepřestával. ,,P-proč to d-děláš!" Ohnal se po něm.

,,Protože jsem mu to včera jasně říkal. Ať si dává pozor na svoje věci." Stáhl mu nekompromisně kalhoty a musel se usmát tomu, že pod nimi nic neměl. A ještě mu po noze tekla šťávička, museli si ráno užít. Tím líp, aspoň nepotřebuje lubrikant, i když fakt, že bude mít použitý zboží, v něm moc nadšení nevzbuzoval. Kolenem mu rozkopl nohy od sebe a od pasu nahoru ho natiskl na stůl.

,,Jestli to u-uděláš ... tak tě ... upozorňuji ... že Itachimu nebudu už bránic v tom ... aby ti ublížil. Protože po tomhle ... tě asi zabije." A stále se pokoušel uvolnit z jeho sevření.

,,To je mi momentálně jedno, kotě." Kousnul ho silně do ucha a v tu samou chvíli do něj prudce přirazil.

Vtom mu po tváři začala stékat slza. ,,Itachi .. odpust." To byla první myšlenka, co mu kmitla hlavou. ,,Prosím ... přes ... taň," pronesl jemným hlasem.

,,Mám tolik zkušeností, že ani kdyby ses hystericky rozbrečel, tak si nepomůžeš."

,,Itachi ..." šeptl a spustil se mu proud slz. ,,Proč to děláš! Proč! Závidíš mu snad, nebo co!" zařval se značnou dávkou vzteku.

,,To on může za smrt rodičů." Bylo to snad poprvé, co Sasuke promluvil normálně, tiše, a neřval nebo jedovatě neodsekával.

,,Ale proč do toho taháš mě!"

,,Protože tě chci." Zase nasadil svůj obvyklý výraz a tón, natiskl se na něj a broukl mu do ouška: ,,Pohrajeme si."

,,Ne! Okamžitě mě pust! I kdyby ses snažil sebe víc, já se ti nepoddám!" A nepřestával se vzpírat.

,,To mě právě rajcuje. Že se nepoddáš jako všechny ty děvky předtim." Sevřel mu ruce ještě víc, nakonec si vyndal pásek a spoutal mu je jím, aby měl volnější ruce, a teprve pak si ho začal tvrdě brát.

I když se snažil, neovládl ono vzdychání. ,,Okamžitě přestaň!" ječel z plných plic. ,,A já debil ještě Itachimu říkal, ať ti neubližuje ..." Slz přibývalo. ,,A ty teď uděláš tohle! Doufám že se Itachi potom nebude držet zpátky!"

,,Potom je moc daleko," sykl mu do ouška vzrušeně.

Dei se začal škodolibě smát. ,,Když o tom tak přemýšlím. Já to teď nějak přežiju, konec konců si takhle s Itachim užívám skoro pořád." Olízl si jazykem rty. ,,Uvědom si ale, že máš nářadí v místech, kde byl tvůj bratr, a ne jednou. A že až se vrátí, tak jsi mrtvý muž." Zasmál se ještě víc. ,,Aspoň si užiješ, dokud si naživu."

,,Buď ticho," zavrčel. Jako kdyby to snad nevěděl. Už nic neříkal, jen ještě přidal.

,,Není to divné? Chci říct, že já bych si připadal divně, kdybych měl penis tam co můj bratr, navíc, když je to chlap." Bylo jasné že se ho snaží vyprovokovat.

Tak jinak. Zakryl mu rukou pusu.

Ten ho ale prudce kousl.

,,Koťátko má i drápky, hm." Přirazil do něj silněji a hlouběji.

,,Možná, ale nikdy nebude tvoje!" zavrčel na mladého Uchihu.

Už na to nic neřekl, přitiskl mu hlavu víc ke stolu a drápal jej po stehnech.

Radši už nic neříkal. Pokoušel se to přežít, ale v duchu si nadával. Nechtěl si to užívat, ale jeho tělo mělo asi něco proti. Neovládl se a začal vzdychat.

Tak to bylo lepší. Mnohem. Odstranil svou ruku z jeho úst a bral si ho prudčeji, o trochu rychleji ho i začal uspokojovat rukou, dělal mu kousance na krku a ramenou.

Už mu docházeli síly. Už nedokázal vzdorovat. Ale poddat se nenechal. Snažil se myslet na Itachiho. Ale i když nechtěl, tak byl vzrušený. Naštěstí ale ne tak jako s jeho láskou. ,,Proč?" Vyvzdychal ze sebe.

Neodpověděl mu, ne dokud se neuspokojil sám první. Teprve potom ho pustil. ,,Protože jsi jeho. Miluje tě víc než mě a já jsem ta svině."

Konečně mohl popadnout dech. Než cokoliv řek, pokusil se dostat ze sevření.

Sasuke si natáhl kalhoty, vzal si pásek a dal mu papírový kapesníček.

,,Děkuju!" Agresivně zavrčel. A první co udělal, tak vzal telefon a chtěl zavolat Itachimu.

Jenže Sasu mu ho vzal a schoval za záda. ,,Pomalu, brouku."

,,Vrať mi ten mobil." Řekl ještě s relativně tichým hlasem.

,,Ne-e."

,,Copak? Že by se malý Sasuke bál reakce velkého bráchy?" pronesl škodolibě.

,,Bát se? Jeho?" Rozesmál se. ,,To bych mu pořád tak neházel klacky pod nohy."

,,Když se ho teda nebojíš ... vrať mi tedy ten mobil."

,,Chyť si mě." A běžel nahoru do koupelny, kde se zamkl.

,,Na to bych se ti mohl vysrat." Došel k ledničce, vytáhl jedno ze Sasukeho piv a napil se. Normálně alkohol nemusel, ale ... po tom co se teď dělo ...

Mobil hezky spláchl a když zkontroloval, že je všechno jak má, s pískáním si šel dát sprchu.

Uvažoval co teď. Má jít jako malé dítě, žalovat Itachimu, nebo se tomu postavit, jako muž, a vyřídit si to s tím parchantem? Vypil ono pivo na ex, a pak se natáhl pro další. Pak se ale odhodlal, že se mu postaví. Vstal a šel nahoru po schodech ke koupelně. ,,Vrátíš mi ten mobil, nebo ne?" Zabouchal na dveře.

,,Když ne, tak mi naplácáš?"

,,Ty těch srandiček nenecháš, že?"

Dobrých pět minut se nic nedělo, potom Sasuke vyšel s vlhkými vlasy. ,,Mobil si teď dává rande s rybama v oceánu."

,,Co jsi s ním provedl?!" Ohnal s ustaraný a vyděšený zároveň.

,,Řekněme, že..." Opřel se o futra se založenýma rukama. ,,Voda nedělá elektronice moc dobře."

,,Ty parchante," pronesl se skousnutými ruby.

,,Napiš bráchovi dopis. Že pozdravuju." Prosmýkl se kolem něj a cestou do pokoje si pobrukoval.

Deidara ho ale zastavil. Chytil ho za ruku a řekl: ,,Zamysli se nad svým chováním. Jestli ze sebou nic neuděláš, tak dost pochybuju, že Itachi tě bude mít radši, než mě ..." Po těchto slovech se vrátil do kuchyně, pro další pivo, na nervy.

,,To zrovna!" křikl za ním ještě a zabouchl za sebou triumfálně.

Dei si povzdechl. ,,On se snad nikdy nezmění ... Itachi, co s tím hodláš dělat," řekl si pro sebe a napil se piva.

Itachi mezitím v práci byl v jednom kole. Když nevyplňoval papíry, čekala ho obchodní jednání a při životě ho držela jen vzpomínka na pěkné ráno. Těšil se domů. To zasnoubení jeho koťátko nějak rozdovádělo, hm. Z věčného zírání do počítače ho bolely oči. Musel to vypnout a vzít si prášek.

Když v tom se otevřely dveře a do místnosti vběhla jeho sekretářka. V rukou nesla hromadu různých papírů a dokumentů. ,,Uchiha-sama nesu vám ty papíry co jste chtě ..." V tom jí ale uklouzla noha a všechny ty dokumenty se vysypali na Itachiho stůl. Samotná Naho se zřítila na zem.

Bohové, ta byla taky dáreček. Itachi s povzdechem vstal a pomohl jí na nohy. ,,Jste v pořádku?"

,,A-ano," pronesla rozklepaným hlasem a začala sbírat papíry. ,,Nemusíte mi vykat, jsem přece jenom mladší než vy pane." A rozkošně se usmála. Když v tom si všimla spadené fotografie mladého blonďatého chlapce. ,,To je váš p-p-přítel?" zeptala se vyklepaným stylem a zvedla fotku.

,,Tak nějak." Nebyl si jistý, jestli má někde vykládat soukromé věci. Ne každý měl pozitivní názor na tak intimní vztah stejných pohlaví.

,,Je roztomilý." Zčervenala, ale hned na to vypískla. ,,Teda ... chci říct, že ... no ... hodí se k vám." Už radši nic neříkala, jenom fotku hezky postavila na stůl a pokračovala v uklízení dokumentů co rozsypala.

,,Máme teď doma trochu zmatek. Vrátil se mi bratr s tím, že nemá práci ani kde bydlet, a přisál se jako klíště." Dopil svůj čaj až lžička cinkla. ,,Moc pěkně kreslí a teď dělá zakázky pro jednu firmu, tak jsme to slavili."

,,Tak to gratuluji." Na její tváři zazářil kouzelný úsměv. ,,Já sama zkouším někdy kresli, ale moc mi to nejde." Sebrala ze země poslední list a položila ho na hromádku. ,,Budete si přát ještě něco?" Vyznělo to, jako by chtěla, aby něco ještě chtěl.

,,Možná další čaj." Říct si rovnou o láhev vodky bohužel nemohl, v práci se pít nesmělo. ,,A když k tomu bude něco k snědku, jen dobře." Věnoval jí jedem ze svých kolena podlamujících úsměvů.

,,Jistě, Uchiha-sama!" Vyhrkla ze sebe a plnou rychlostí vyběhla ze dveří. Za okamžik byla zpět a na podnose nesla čaj s křupavým croissantem. "Muže být?" Přistoupila ke stolu.

,,Děkuji." Zahleděl se k obrovskému oknu. Vypadalo to, že bude pršet. Snad Sasuke nevyvádí žádnou lumpárnu. Kdyžtak by mu Dei zavolal, kdyby se něco dělo.

,,Kdyby jste něco potřeboval pane, budu na interkomu." Pousmála se a vydala ladným krokem ke dveřím.

,,Jistěže." Odtrhl okraj pytlíčku s cukrem a nasypal si jeho obsah do hrníčku, zamíchal a pustil se do sladkého pečiva. Skoro tak sladkého jako to koťátko doma. Co asi dělá?

Naho se zatím posadila na své místo před Itachiho kanceláří, zapla počítač a začala dělat svou práci. Každou chvíli ale pozorovala interkom a jakoby čekala, kdy ji zavolá.

Z melancholie Itachiho vytrhl až telefonát. Kupodivu žádný obchodní partner či jeho láska, ale přítel, na kterého skoro zapomněl. Hned byl veselejší. A ještě víc, když jel domů.

Itachi se už nemohl dočkat až zase uvidí svoji lásku. Až jej obejme a políbí. Elegantně s autem zaparkoval, došel ke dveřím a otevřel si. ,,Jsem doma," pronesl a čekal na odpověď.

V domě bylo až nezvyklé ticho. Žádná hlasitá hudba, světlo svítilo, ani hádky nebyly slyšet. Však když došel do ateliéru, blonďáček byl schoulený na pohovce a tvrdě spal.

Láskyplně se na něj zadíval. Nejprve ho chtěl vzbudit, ale poté ho jen zakryl přikrývko a políbil na čelo. Otočil se a šel si dát něco na zub. Koukl do ledničky a vytáhl si bílí jogurt. Ale stejně mu přišlo zvláštní, že spal, ale po to výkonu, co v noci předvedl, se nemohl divit.

Dei se vzbudil až skoro po půlhodině, rozespale doklopýtal do kuchyně a aniž by nějak víc vnímal svět, pustil vodu a strčil pod kohoutek hlavu. To ho dokonale probralo. Natáhl se pro utěrku a zatřepal vlasy jako pejsek.

Itachi, který byl stále v kuchyni, se na něj zvědavě podíval. Ale jenom se zeptal: ,,Co bylo doma?" A usmál se.

,,Šmarja!!!" vyjekl o několik oktáv vyšším hlasem, snad se mu i na chvíli zastavilo srdce. Musel se opřít o linku. ,,Jak dlouho..."

,,Asi před nějakou půl hodinou jsem dojel z práce." Zasmál se. ,,To sis mě fakt nevšiml?"

,,Promiň, nějak mi nebylo nejlíp, tak jsem si šel lehnout." Pomalu se uvolnil, šel k němu, objal ho a opřel se mu o rameno.

,,Co že je doma tak ticho?" zvědavě se zeptal. A objal ho též.

,,Šel někam, asi se svojí partou. Jestli se zase vrátí v oblaku kouře a chlastu, budu větrat celej den." Byl rád, že tu Sasuke není. Už tak přemýšlel nad tím, jestli mu to říct.

,,Debil ... ale doufám, že se ze včerejška aspoň poučil." Jak tak seděl, chytil Deidaru za nohy, a posadil si ho na sebe. ,,Takže ... co budeme dnes dělat?"

,,Nemáš hlad? Něco ti udělám."

,,Ne. Teď mám chuť na něco jiného, než jídlo." Přitáhl si ho blíž.

,,Ráno ti to nestačilo?" Líbl ho ze strany na krk a dlaní pomalu sjel přes triko.

,,Ne ne. Nestačilo." A hravě ho kousl do nosu.

,,Dneska po mně moc nechtěj, mám za sebou den po úřadech."

,,Ale, ale nepovídej. Já zase celej den proseděl v kanclu. Kdybych nemyslel na tebe, asi by jsem umřel nudou. Zmiňoval jsem že mám pořád ten auto portrét?" Chytil si ho za zadeček a přisunul ho k sobě nadoraz.

,,Až tak se mi povedl?" Skousl mu hravě dolní ret a pak jej jako odčinění olízl.

,,Jo jo. Mooooc se ti povedl." Lehce přitiskl své rty na jeho.

,,Zítra tě asi přijdu nečekaně navštívit do práce, hm." Vymanil se mu a vstal. ,,Jdu si dát sprchu. Vyjímečně to není pozvání."

,,Ale ale, nepovídej." Vstal a zezadu si ho přitiskl k sobě. ,,A co si dát společnou," zašeptal mu do ouška.

,,Ne, já fakt nechci. Nemám náladu, gomen." Pousmál se trochu nuceně a odešel do koupelny.

,,Co to s ním je?" řekl si pro sebe. Povzdechl si a šel do obýváku, kde si zapnul televizi. ,,Zase je tam velký hovno." Pomyslel si a šel si sednout před koupelnu, jako poslušný pejsek, co čeká na páníčka, až ho pustí dovnitř.

Jenže když Dei vylezl, dveře se otevřely tak rychle, že Itachiho doslova sejmuly.

,,To byl asi špatný nápad," vykňoural ze sebe, jak se tak válel na zemi.

,,Promiiiiň." Hned byl u něj a staral se, jestli mu nic není.

,,Klídek, já snesu i horší rány." Zahleděl se mu do očí. ,,Ale něco se děje s tebou."

,,Se mnou? Mělo by?" Pomohl mu na nohy. ,,Jen protože si to s tebou nechci rozdat hned jak se objevíš ve dveřích?"

,,No i to, ale jde o tvoje chování celkově. Jsi nějaký divný." A začal pozorovat strop.

,,To se ti jen zdá." Navlékl si triko na spaní.

Itachi zabručel: ,,Možná, ale i tak jsi mi odepřel něco, na co se těším celý den." Zklamaně se na něj podíval a šel do koupelny.

Krátce před jedenáctou hodinou dole práskly dveře a ozvala se rána, jak něco těžkého spadlo na zem.

,,Co to bylo?!" vyjekl Itachi, kterého to vzbudilo a posadil se. Pootevřenýma očima se podíval na hodiny. ,,To si dělá srandu," broukl si pro sebe, otočil se a pokusil se znovu usnout. ,,Ráno se podívám co zase rozbil," šeptl.

Na schodech následoval dupot, smích a nadávky, než do ložnice vrazil uragán. ,,Vstávat a cvičit!" zahlaholil vesele.

,,Zbláznil ses!" okřikl ho. ,,Víš kolik je hodin!"

,,Bráško, já tě mám tak rád." Škytl a vzápětí se svalil do postele. Dei si protřel oči, posadil se a mrkl na hodiny.

,,Kolik jsi toho prosimtě vypil?" řekl podrážděný Itachi.

,,Malilinko."

,,No ... to vidím." Vstal a pomohl sourozenci na nohy. ,,Tak pojď, jde se spát."

Nechal se odvést, cestou tak třikrát spadl. ,,Ten blonďáček je tak sladkej a nevinnej."

,,Je sladkej, je nevinnej, ale hlavně je můj." Odvedl ho do pokoje a položil na postel.

,,Po dnešku už ne tak úplně." Uculil se.

,,Co tím chceš říct?"

,,Ale, on ti to neřekl?"

,,Co mi měl říct?" Itachi znejistil.

Sasuke najednou vypadal úplně střízlivě, jen měl tmavě rudé tváře. Naklonil se k němu a do ucha mu zašeptal: ,,Zašukali jsme si. A dost si to užíval." V té samé chvíli se ve dveřích objevil Deidara. Ztuhl a zatnul nehty do dlaní. ,,Itachi, já..."

,,C-cože? Deii ... řekni mi, že si dělá jenom prdel!" Otočil se na blonďáka.

,,Je to pravda." Sklopil pohled k zemi. ,,Vyjel po mně, nemohl jsem se bránit. Pak mi sebral mobil, abych ti to nemohl zavolat."

Itachi byl najednou ztuhlý jako kámen. Neřekl ani slovo. Otočil se a šel k hlavním dveřím.

A sakra. Tohle nebylo dobré. Věnoval Sasukemu letmý nenávistný pohled a hned běžel za ním. ,,Promiň mi to prosím, Itachi," vzlykl roztřeseným hlasem.

Otevřel pusu, jakoby chtěl něco říct, ale jenom skousl zuby. Hodil na sebe bundu a s nepřítomným pohledem vyšel z domu, ani za sebou nezavřel.

Byl by se ho chytil a nechal se vláčet po zemi, prosil za odpuštění. Ale byl s ním už tak dlouho, že poznal, kdy něco nemá cenu. Zavřel dveře a sesunul se podél nich na zem. Mezi záplavou nadávek se nezadržitelně rozbrečel.