Mazlíčci 4

Další díl je na světě ~

BTW - máme pro Vás s Vituš rozepsané už další dvě povídky, jednu jsme teda dokončily, takže až dojdou svého posledního dílu nějaké předešlé, těžte se 3:-D, ale když budete sledovat rozcestník ItaSasu dílovek, určitě se tam časem objevi minimálně recenze

---

Sasuke čekal cokoliv, ale tohle ne. Už teď měl problém vůbec přijmout Itachiho velikost, jak do sebe pak dostane dva...? Nicméně neměl na výběr, bratr by to pro něj také udělal. ,,Přijímám," řekl bez jediné známky emoce.

Madara se usmál a pohledem naznačil jednomu ze svých mazlíčku, aby šel k němu. ,,Přiveď mi Hidana," rozhodl krátce.

Sasuke polekaně vytřeštil oči, nevybral si rozhodně nikoho ,,malého". Dokonce i s ním měl nejmladší Uchiha své zkušenosti a o to hrozivější představy se mu teď honily hlavou.

Itachiho už začínalo iritovat, jak ho Madara jeho bratrem vydírá.

,,Sasuke..." promluvil bezemotivně jeho směrem, aby si získal jeho pozornost. ,,Tohle nedělej, slyšíš? Nebuď blázen, znáš svoje hranice." Pak se jen krátce podíval na nejstaršího. ,,Možná to pro tebe bude těžké pochopit, ale M nikdy nebylo a není pro mě tvou značkou." Jeho temné duhovky se zaměřily na jizvu na Sasukeho boku, pak mu pohlédl do tváře. ,,Moc, milost, maska, majestátnost..." lehce se pousmál. ,,Milovat," dodal aniž by v tu chvíli připouštěl Madarovu existenci. Až po chvíli ticha se na něj podíval. ,,Nebude mi vadit nosit písmeno, které by mi připomínalo všechny tyhle vlastnosti a ctnosti." Pak se usmál přeslazeně, naschvál viditelně falešně a jeho rty odhalily bílé zuby. ,,K tobě se mi hodí jiné písmeno," pronesl mile.

,,Tebe se nikdo na názor neptal, už je rozhodnuto." Podíval se na něj Madara otráveně a vzápětí si k sobě za pas přitáhl Sasukeho. ,,Ne, že by se mi nelíbilo tě takhle vydírat, ale zamysli se, miláčku. Tenhle blbec už dávno pochopil, že za všechno, co provede, potrestám tebe a stejně toho nenechal. Nemyslíš, že to všechno tak trochu hraje a koneckonců je to vrah tvých rodičů. Nemáš chuť se mu pomstít." Madara věděl, že ryje do staré rány, která se ještě zcela nezahojila a docela ho lákala představa mstícího se Sasukeho. Hlavně byl zvědav na způsob. Zabít mu ho pochopitelně nedovolí.

,,Mě nezmanipuluješ," řekl nejmladší chladně. Pochopitelně, že ho ta slova tížila a nutila nad tím hlouběji uvažovat, ale stál si za svým. Itachi se pro něj ponížil víc než dost, a když půjdou oni dva proti sobě, tak Madara vyhraje.

Ten se zatím jen škodolibě usmíval a vyhlížel Hidana.

Itachi nedůvěřivě zakroutil hlavou. To ten nápad nikomu nepřišel neuskutečnitelný...? Navíc ho neskutečně rozčílila Madarova slova. Když do místnosti vstoupil vysoký světlovlasý muž který se rameny pomalu nevešel do dveří a Sasuke pořád mlčel, začalo Itachimu docházet, že se chystá udělat něco hodně hloupého... prsty zatnul do svých zápěstí. ,,Madaro..! Nech toho... je to šílenství, ani si nedovedeš představit, jak moc mu ublížíte..." Tohle už vážně přestával psychicky zvládat. Když se otočil na Sasukeho, skoro křičel. ,,Uvědomuješ si sakra vůbec, že mě bude mnohem víc bolet, když uvidím trpět tebe, než přihlouplá metoda značkování...?!" Málokdy nad sebou ztratil kontrolu, nestávalo se to při veřejné panice, při sexu, při pohřbech.. ale teď už to neunesl.

,,Jen křič, aspoň se ti uleví," houkl na něj Madara se smíchem. ,,Sasuke přeci není žádnej zbabělec, aby bral svá slova zpět, ne?" Podíval se na nejmladšího Uchihu, ten se mu ale pohledem výmluvně vyhnul. Klepal se jako osika v prudkém větru, přesto mlčel.

Nejstarší chtěl ještě něco říct, ale to už si všiml přicházejícího Hidana. ,,No konečně, už jsme si spolu dlouho neužili. Dnes nás konečně čeká Sasukeho roztomilý zadeček. Itachi byl tak laskav, že už se ho zmocnil, takže nám žádný slib ani zkažená čest nestojí v cestě," poznamenal směrem k bělovlasému.

,,Tohle zvládne jenom ten, kdo v tom má už cvik... rozhodně ne někdo, kdo zažil svoje poprvé před hodinou!" Trhl Itachi zlostně rukama a jen zaskřípání kovu o kov dalo jasně vědět, že nemá volné ruce. ,,Nech Sasukeho na pokoji, je mi jedno, co uděláš se svejma poskokama, s touhle gorilou, se mnou,..." Hidan se při tom oslovení zamračil, ale nepřerušoval spoutaného černovláska. ,,Jenom ho přestaň dneska zatahovat do těch příšernejch orgií. Primárně jsem to byl já, kdo ti vyplivnul tvoje hnusný sperma na zem, kam patří, já jsem donutil Sasukeho neposlouchat tvoje příkazy a já ti prokousnul ret." Mluvil pořád nahlas, sice nekřičel, ale jeho onyxové, purpurově žíhané duhovky hleděly na Madaru.

Sasukemu se viditelně zrychlil dech, červená z jeho tváří se vytratila a nahradila ji až mrtvolně bílá. S Itachiho slovy si plně začal uvědomovat, do čeho jde. Nahlas nic neřekl, ale uvnitř už křičel bolestí. Naprázdno polkl, několikrát zamrkal prudce očima a Madarovi zůstalo v náručí jeho bezvládné tělo.

Nejstarší to nečekal, takže byl div, že ho neupustil na zem. Přes všechnu svou surovost ho opatrně položil na špinavou zem. Vzápětí přišel k Itachimu, uvolnil mu pouta a s kamennou maskou řekl: ,,Postarej se o něj, jak uznáš za vhodné." Pohledem pak Hidanovi naznačil, aby s ním šel raději pryč. Pochopil, že dneska už to opravdu nemá cenu. Sasukeho klec i dveře z místnosti nechal otevřené, aby se Itachi mohl dostat zpět do svého pokoje. Přeci jen ho nepovažoval za svého mazlíčka a ani ho z něj netoužil udělat. Pro Sasukeho to ovšem neplatilo.

Itachi po nejstarším pouty rozhořčeně švihl.

,,Tohohle jsi chtěl docílit...?" zavrčel, ale už se o něj nijak nestaral. Lehce si k bratrovi přiklekl a zvedl mu nohy. Jen pohledem bleskově přejel po kleci a našel to, co hledal- misku s vodou. Mírně tekutinou Sasukemu nastříkal na obličej a prsty mu opatrně přejížděl po tváři. Dýchal a to bylo hlavní. Sehnul se a nakonec bratra vzal lehce do náručí, jako by byl pírko, ho zvedl a vydal se ke svému pokoji.

Ten už během jejich cesty přicházel pomalu k sobě. Zamrkal očima a tiše zašeptal Itachiho jméno. Slyšel kroky... někam jdou? ...kam? Nikdy se z té ponuré místnosti nepodíval ven, tohle bylo prvně za celý ten rok, kdy mu to bylo umožněno. Tolik chtěl pryč, víc než cokoliv jiného. Itachimu to ale nenavrhl, proč jen podvědomě tušil, že by s tím nesouhlasil? Něco mu na tom všem nesedělo. Určitě má svůj důvod, proč se přidal k Akatsuki a jen tak určitě neodejde.

A Itachi skutečně něco tajil. Jenže to byla věc, které se sám bál a že jich moc nebylo. A protože byl zvyklý své slabiny a důvody nikdy neukazovat pokud to není nezbytně nutné jako u Sasukeho, vždy je skrýval za svou maskou netečného. Jenže když viděl, že je tu i jeho bratr, situace se úplně změnila. Došel do svého pokoje, položil mladšího černovláska na svou ještě nerozestlanou postel a na chvíli se vytratil. Když se vedle něj posadil na matraci, držel už v ruce misku s horkou vodou a ručník. Namočeným cípem mu jemně otřel bledou tvářičku a pak vodu na jeho kůži zase vysušil.

,,Už je to dobrý, ty malej blázínku." Pousmál se a konejšivě mu stiskl ruku mezi své dlaně. Tak dlouho ho neviděl a hned byl nucen dělat to, co mu Madara nařídil. A teď měl v hlavě zmatek. Protože věděl, že Madara je blázen, cvok, vyšinutec, násilník a zvrhlík, ale... no a teď tu byl jeho mladší bráška. To už byl vrchol, Sasuke byl pro Itachiho na prvním místě.

,,Dobrý?" zeptal se ho Sasuke s úšklebkem psychopata. ,,Co je na tom dobrýho?" Jeho hlas najednou změkl. ,,Vrátím se zase zpátky, on mě nenechá být. Sám mi to řekl... nikdy se mě nevzdá." Sasuke se pokusil zvednout do sedu. Pořád si pohrával s myšlenkou, že by Itachimu řekl o plánu na útěk, ale něco uvnitř mu radilo, ať to raději nedělá. Tam z nich byli spojenci, znovu byli bratři, ale nebezpečí už pominulo, opět stojí proti sobě. Bratr proti bratrovi.

,,Co tu vlastně hledáš? Pochybuju, že ses přidal k Akatsuki jen tak z rozmaru," nadhodil Sasuke téma, které ho zajímalo nejvíc.

,,Odpočiň si, dneska budeš spát u mě. Ať si řiká, co chce," odpověděl mu Itachi na něco jiného, než se vlastně ptal a stáhnul z paty postele přikrývku, kterou následně přes Sasukeho přehodil. Neodpovídal na jeho otázky, ale rozhodně necítil potřebu být jeho soupeřem. Chtěl mu pomoct... už tak zkazil všechno, co mohl.

,,Ty si nikdy nezměníš," opáčil Sasuke s lítostivým povzdechem. Itachi, ač to sám nevěděl, mu tím vlastně potvrdil jeho doměku. Něco před ním tají, má hlubší důvod, proč tu je. Tím pádem nemá smysl s ním jakýkoliv útek plánovat. Prostě si lehne, počká, až jeho starší sourozenec usne, a pak se vytratí. Musí se dát dohromady, načerpat sílu a teprve, až bude připravený, tak je oba ztrestá, pomstí se za svou rodinu i za svou odcizenou čest.

Jen na to ale pomyslel, bolestivě ho bodlo u srdce. Mohl snad za těch pár hodin znovu probudit ty city, které kdysi k Itachimu choval?

,,Napij se, pomůže ti to...." Podal mu hrnek s čajem a podepřel mu hlavu. V horkém bylinkovém nápoji bylo snad i trochu alkoholu, ale ten v menším množství mohl Sasukemu v jeho stavu spíš pomoct, než uškodit. Okraj šálku mu jemně přiložil ke rtům. ,,Teď potřebuješ pořádně odpočívat a spát. Alespoň jednou mě poslechni a vyspi se tady v teple, vážně ti to pomůže."

Sasuke si opět povzdechl, posadil se, pokrčil kolena a podíval se přímo do těch černých duhovek, tolik podobných jeho samotným.

,,Něco ti teď povím. Budete skoro rok, co jsem tady a to, co si dneska viděl, já zažívám dennodenně. Dokážeš si to vůbec představit? Dokážeš si představit, že by na tebe někdo sahal, aniž bys to ty sám chtěl? Dokážeš si představit, že by tě někdo nutil... dělat děvku pro všechno a pro všechny, kdo si jen vzpomene? A dokážeš si představit, že bys po tom všem měl klidně usnout?!" Už se neovládl a poslední větu na něj doslova zakřičel. Bylo to pro něj silně traumatizující, a i když zprvu vzdoroval stejně jako jeho bratr, tak mu nakonec přesto nezbylo nic jiného, než se nechat pokořit.

,,Ne... máš pravdu, to nedokážu..." Zakroutil hlavou a vstal. Nechal Sasukeho na své posteli a sám se odešel osprchovat. Nejen, že se cítil po tom incidentu špinavý, ale musel odejít. Slyšet, že Sasuke tolik trpí a on nemá jak mu pomoct. Koupelnu neměl v pokoji, musel nejprve chodbou až na její druhý konec. Když si velkou osuškou stíral poslední kapky vody z bílé neporušené kůže, prsty se zastavil na pravém boku a krátce se nadechl. Přesně tam měl jeho bráška... a kvůli jeho vlastní hloupé chybě teď Sasuke omdlel. Po chvíli zvedl pohled na svůj odraz v zrcadle... ten vysoký muž s širokými rameny, svaly vyrýsovaným hrudníkem, úzkým pasem se mu vůbec nepodobal... jako by ty přivřené třpytivé oči, které se podobaly půlnoční obloze bez drobných hvězd, vějíře až ženských řas tvořících tmavé stíny pod očima, bledé tenké rty, neposlušné krátké pramínky vlasů, které mu padaly do tváře a dlouhý vodopád připomínající kovově lesklá pírka havranů... jako by to všechno nepatřilo jemu. Vysíleně si přejel dlaní přes tvář a tiše si povzdychl. Pak si přes ramena hodil tmavý plyšový župan a v pase ho pevně zavázal. Rukou si vlasy shodil přes jedno rameno, aby rychleji uschly a vyšel zpět na chladnou podzemní chodbu. Už mířil za Sasukem ke svému pokoji, když odněkud zaslechl výkřik. Byl tu nový a nestihl si zvyknout tohle ignorovat. Otočil se a pomalu procházel opačnou stranou chodby, když najednou vkročil do obrovské ale prázdné cvičební arény.

Sasuke ještě chvíli ležel, než se rozhodl vstát. Aktivoval sharingan a pečlivě prozkoumal okolí, jestli někde nespatří Itachiho. Co když je to past?

Nikde ale nic nezaznamenal. Teď nebo nikdy. Utíkal dlouhou, nekonečnou chodbou, srdce mu bušilo jako o závod ze strachu... i naděje. Která však vzápětí pohasla, když ho čísi ruka v běhu popadla a přirazila ke zdi.

,,Ts ts ts..." Madara nad ním jen nechápavě kroutil hlavou. ,,Tušil jsem to, jen... kde je Itachi? Neříkej, že ti v útěku nepomohl." Až s přehnanou něžností mu odhrnul vlasy z čela.

,,O ničem neví," řekl Sasuke pravdivě.

,,Tomu tak věřím," opáčil Madara ironicky.

,,Tam jsme byli spojenci, ale to nic nemění na tom, že je to vrah mojí rodiny, a že mu nevěřím."

,,Zajímavé," poznamenal Madara nezúčastněně. Možná, že mluví pravdu, ale to ho teď nezajímalo. ,,Ať je to, jak chce, na Itachiho, jak tak vidím, není moc spolehnutí. Raději si tě pohlídám sám a jestli se ti stýská po měkké posteli, můžeš mi dnes večer dělat společnost," zavrněl mu chtivě do ouška.

Sasuke se nezmohl na jediné slovo odporu ani souhlasu. Všechny jeho naděje zase zmizely. To se odsud nikdy nedostane?

,,Neříkal´s náhodou, že dneska patří mně? A půlnoc ještě nebyla..." ozval se tlumený, chladný hlas za Madarovými zády. Itachi by na tom musel být hodně špatně, kdyby se svými schopnosti neodhalil utíkajícího Sasukeho, a pak Madaru, který mu zastoupil cestu. Měl na sobě už černé užší kalhoty a volnou bílou nedopnutou košili.

,,To platilo pouze za předpokladu, že budeš ty poslušný a to si nebyl," namítl nejstarší Uchiha úlisně.

,,Necháme toho, ano? Já... já půjdu s Madarou, Itachi," řekl Sasuka rychle. Nechtěl zbytečně další problémy. Věděl, jaké to je, když se Madara naštve, a i když bylo složité ho vytočit, tak Itachimu se to za dnešní noc párkrát povedlo.

,,Sám si slyšel," opáčil nejstarší s úšklebkem směrem k Itachimu. ,,Sasuke půjde se mnou. A když budeš hodný, tak ti ho možná někdy půjčím."

Sasukemu se při těch slovech zvedl žaludek. Přestože ho Madara moc často ,,nepůjčoval" druhým, tak to vždycky znamenalo peklo. Tušil, nebo si byl téměř jistý, že Itachi by se ho za celou noc ani nedotkl, ale stejně tak věděl, že toto byla poslední šance na vůbec nějakou společnou noc.

,,Nedělej si to ještě horší, mně tím stejně nepomůžeš," dodal Sasuke šeptem. Měkká postel pro něj znamenala luxus, ale myšlenky na probuzení, na druhý den, by mu nedovolily si ji vychutnat.

Itachi ani jednomu neodpověděl. Proč měl pocit, že i když jsou Madarovy argumenty tak... chabé, vždycky to jeho bratr vzdá...? Musel si toho hodně vytrpět, ale Itachi se ho snažil podepřít a znovu ho vrátit na nohy... tak jak to, že ho Sasuke znovu a znovu shazuje...? Otočil se pomalu k oběma zády... chvíli nehybně stál na místě, než zvedl prudce ruku a silně ji udeřil do stěny vedle sebe. Samozřejmě to nebyla obyčejná rána, jednak měl vztek, jednak tolik rozumu na to, aby si tolik dobrovolně neubližoval. Stěna pod jeho pěstí povolila a ani se nehnul, když se velký kus celé zdi sesypal k jeho nohám.

Madara ho doprovázel vražedným pohledem.

,,Tvůj bratr má nejspíš problémy se vztekem," řekl vzápětí se smíchem směrem k Sasukemu.

Ten chtěl původně mlčet, ale nakonec ze sebe vychrlil: ,,Nikdy neměl problémy se vztekem! Nechutně ho zneužíváš, stejně jako to děláš se mnou! Dělám všechno, co chceš, nemůžeš alespoň jednou kvůli mně udělat blbou výjimku?! Itachi neposlechl, ale já... Zítra budu zase tvůj, jen tě prosím, nech mě jít s ním." Sasuke si ani nepočkal na odpověď a už běžel za Itachim. Chtěl ho původně nechat jít, ale v takovém stavu nemohl. Pořád se v něm praly ty dva pocity - bratr a vrah. Přesto všechno ho teď doběhl a zezadu objal.

Madarův vražedný pohled nezmizel, ale zároveň se ani nepohl. Rok byla dlouhá doba a za ten čas mu ten mladičký Uchiha přirostl... k srdci ne, to skutečně ne. Ale měl pro něj zvláštní druh slabosti. Ten pokus o útěk mu však zítra náležitě spočítá, ať se děje, co se děje.

Itachi se zastavil, ale neotáčel se. ,,Ty... ty si ani neuvědomuješ, že já už si to horší udělat nemůžu. Že to mi můžeš zhoršit jenom ty...." pronesl tiše k Sasukemu. Pak zvedl hlavu, skoro ji až zaklonil, ale jeho slova už mířila k Madarovi. ,,A ty... ty nevíš vůbec nic." Trpce se zasmál. Ano, možná už nebyl takový Itachi, jakým byl, než sem vkročil. Jenže možná už ani nechtěl. Jemně chytil Sasukeho ruce za zápěstí a odtáhl je od svého pasu. ,,Nauč se odmítat..." dodal k Madarovi. Sasukeho ruku ale nepustil, když ji odtahoval, jeho dlaň sevřel ve své. ,,Odpouštět..." Otočil se a upřel na něj... přímo na něj svoje černé oči. ,,A možná budeš schopen milovat..." Prozrazoval mu tím něco, ale nevysvětloval. Sám zvláštní tón, kterým to řekl, ho na onu anomálii ve větě měl upozornit. Pak se otočil a pomalu se Sasukem odcházel.

Madara mu ale ani za mák nerozuměl. ,,Milovat? Na co? Láska znamená bolest... a ty bys to měl vědět ze všech nejlíp, Itachi. Jen se podívej, jak moc tě Sasuke oslabuje. Já jsem silný, protože nemiluju." S těm slovy se k nim otočil zády a pomalým krokem se vydal do své ložnice. Měl vztek, ale dokázal ho v sobě potlačit. A zítra jim to koneckonců dá oběma sežrat. Důležité je, že zabránil Sasukemu v útěku, víc dnes už nepotřebuje.

Nejmladší Uchiha zatím šokovaně hleděl na Itachiho. ,,O čem to mluvil? O jaký lásce? A proč řekl, že tě oslabuju? Itachi?" vůbec to nechápal, možná jen tušil. Je možné, že by ho jeho bratr... jeho bratr, který mu vzal všechno, na čem mu kdy záleželo, má rád? A proč ho při tom tak zvláštně hřeje u srdce? Proč? Proč po tom všem?

,,Itachi..." Pevně stiskl jeho ruku a svým vlastním tělem mu zatarasil cestu. Chtěl odpověď. Potřeboval ji. Chtěl konečně vědět, co se před léty skutečně odehrálo a proč se to odehrálo, proč on jako jediný přežil. Má ho snad Itachi rád? Proč by to Madara jinak říkal? Co o tom vůbec ví?

,,Sasuke..." Itachi bratrovou rozhodností znejistěl. Jediným krokem překonal tu vzdálenost mezi nimi, sklonil se k němu a něžně mu hřbetem ruky přejel po tváři. Pootevřel rty a chvíli nejistě stál, ale nakonec tlumeně promluvil. ,,Vždycky jsi pro mě byl důvod, proč tu na světě zůstávat." Jeho odpověď byla mnohasmyslná a v ničem konkrétní, ale jistý význam nesla. Zcela upřímně dokázala, že Sasuke rozhodně není svému staršímu sourozenci lhostejný... právě naopak.

,,Tak proč... proč si mi tak ublížil?" zeptal se mladší, aniž by se na něj podíval. Nedokázal mu hledět zpříma do očí, aniž by nedal najevo svou bolest a vztek. Ta rána byla pořád čerstvá a hnisala.

Nemyslel si, že by mu na to Itachi nějak určitě odpověděl, ale přesto to musel zkusit. Teď si jsou koneckonců blíž než kdykoliv jindy předtím. Teď musí držet při sobě a teď si musí vzájemně důvěřovat. Ačkoliv... Itachi nemusí mluvit pravdu a může mít jakýkoliv důvod, proč je tu. Možná, že v tom s Madarou jedou spolu a tohle je jen nějaká špinavá hra. To ale nezjistí, když po tom nebude pátrat.

,,Já... jindy, ano?" Vyhnul se Itachi tak přímé odpovědí. Bál se, nemohl mu to vysvětlit... nikdy by to nepochopil. I jeho to bolelo... ale... jak mohl říct člověku, který přišel o všechno... že Itachi viděl to, co Sasukeho tehdy dětské oči vidět nemohly... krev, smrt nevinných, pláč, nářek matek, kterým v náručí umíraly děti, otců, kteří ztratili a přežili své syny... děs a hrůzu, se kterou byly nevinné duše pokládány na oltář života. A pak plány, které zaslepily oči jejich klanu... bolestné poznání, že se to vše bude znovu opakovat... a že i jejich rodiče tomu tak chtějí...! A pak strašlivý příkaz z vedení Konohy... a Itachi tenkrát věděl, že kdyby ho nesplnil, tak nebude ušetřen ani Sasuke... zlo a menší zlo. Musel volit mezi ničím a téměř ničím... a v genjutsu mu samozřejmě také neukázal všechno... neukázal slzy matky a slova Fugaka, který říkal, že i když si Itachi vybral jinou cestu, je hrdý, že si dokázal zvolit.. a Sasuke neviděl ani slzy na Itachiho tváři, když zvedal katanu. Nechtěl, aby jeho mladší bráška vyrůstal... obklopen nenávistí k vesnici, ke svým vlastním příbuzným... lepší volba byla nenávidět jednu osobu. A i když to měl být jeho vlastní bratr, obětovat se k cíli své nenávisti a zároveň tak donutit Sasukeho k vyšším výkonům a zlepšování schopností, jaké mu nikdy nebyly dopřány, protože Fugaku se sobecky soustředil jen na prvorozeného syna... to bylo to nejmenší, co mohl udělat. ,,Nechtěl jsem ti nikdy ublížit..." shrnul to vše do krátkých slov. Nemohl by to přeci chápat...

Sasuke na to nic neřekl, jen šel mlčky za ním. Jeho stisk bratrovy ruky nepovolil, i když cítil, že mu zase lže.

V prvé řadě měl radost, že dnešní noc nestráví s Madarou, ale trochu ho děsil ten jeho klid, to jak ho nechal v klidu odejít. Nechápal, kde se u něj bere ta náhlá změna názorů. Určitě mu to zítra pořádně spočítá. Snad na to má jistý vliv Itachi, že ho s ním tak snadno pustil. Má před jeho bratrem snad respekt nebo se ho bojí?

Itachi ho odvedl do pokoje a zavřel dveře, jako by za nimi mohl skrýt veškeré zlo. Pak ho jemně pustil. ,,Měl by sis lehnout a pořádně si odpočinout..." Neříkal, že musí, nechtěl ho do ničeho nutit. ,,Ale jestli se nejdřív chceš osprchovat, tak tě můžu doprovodit..." Představa, že Madara Sasukeho potká na chodbě samotného a v županu, nebo s osuškou okolo pasu se Itachimu nezdála moc bezpečná.

,,Není potřeba, Madara se o mojí osobní hygienu stará moc rád a udělá to, ať čistý jsem nebo nejsem," namítl Sasuke tiše. Zvykl si spát špinavý, jeho trýznitel ho pravidelně myl až ráno. Po náročném večeru na to už neměl náladu... jen výjimečně.

,,Radši bych šel spát," řekl pravdivě. Připadal si, jako kdyby měl na víčkách závaží s olovem. Tak extrémně vyčerpávající dny tolik nezažíval. Mnohokrát se stávalo, že za ním Madara nepřišel i celý týden, protože na něj neměl čas... o to horší to pak ale bylo.

,,Tak dobře..." Itachi ho něžně přikryl a políbil na čelo. Posadil se k němu a jemně mu vzal ruku do svých. Bylo mu ho líto... musel si toho tolik vytrpět... a nikdy mu nikdo nedal naději na konec té hrůzy... povzdychl si a o něco pevněji jeho drobnou ruku sevřel. Pak mu prsty vjel do černých vlasů a jemně ho hladil. Jak může být Madara k něčemu tak roztomilému, krásnému... a nevinnému tak odporný...? Zvedla se v něm vlna vzteku.

Sasukemu stačila jen chvíle na to, aby usnul. Přikrývka odkrývala polovinu jeho hrudníku a pohublé paže. Snažil se, držet si tělo stále v kondici, ale přes všechnu jeho snahu mu svaly značně ochably. Madara nestál o to, aby si udržoval fyzičku, naopak - chtěl ho slabého a bezmocného. Čehož nakonec také docílil. Nikdy mu pořádně nevysvětlil důvod, proč ho v Akatsuki drží, ale Sasuke tušil, že sexuální potřeba nebude na prvním místě... nemůže to nějak souviset s Itachim? S tím, že je najednou tady?

Itachi sledoval Sasukeho do chvíle, než se jeho dech vyrovnal a vytáhl mu přikrývku výš. Nechal brášku spát na posteli, opatrně se zvedl a naklonil se k němu. ,,Dobrou noc..." zašeptal tiše. Sám si lehl na pohovku... jenže nemohl spát. Jakmile zavřel oči, viděl živě před sebou Sasukeho bolestný výraz, Madaru.... a šílenství v jeho očích.. to, co v nich nebývalo. Po hodině to vzdal a s povzdechem vstal. Přes ramena si přehodil onen tmavý plášť. Vlasy si nesvazoval, nechal je volně padat přes ramena.... stejně už je noc, nikomu tu nebude vadit. Ještě pohledem zkontroloval Sasukeho, a pak se vydal dlouhou chodbou po paměti až k aréně, kterou před nedávnem objevil. Chvíli jen sledoval, jak maličkými výklenky ve stropě dovnitř proniká bledé měsíční světlo. Pak si ruce navlékl do rukávů a přešel ke stěně, na níž ho upoutaly všechny druhý zbraní. netušil, že tu Madara něco takového má a skoro se bál přemýšlet nad tím, k čemu to má.

Ten zatím stál uprostřed oné arény a v ruce si pohrával s katanou. Písek pod ním zaskřípal, kdykoliv se jen trochu pohnul. Chvílemi mrtvolné ticho narušovalo i ostří, které prosvištělo vzduchem, kdykoliv s ním Uchiha mávl.

,,Nejsi se Sasukem?" zeptal se do mlčícího prostoru, aniž by se na Itachiho otočil. Cítil jeho chakru, jen nechápal, co tu dělá.

,,Spí," odpověděl bez intonace černovlásek. Nečekal ho tu. ,,Nemáš si hrát s něčim jinym, než je katana?" Podotkl trochu zatrpkle a sám v prstech něžně, skoro jako držel před chvílí bratrovu ruku, stiskl hedvábím vyšívanou rukojeť. V sekundě ji držel v ruce, nebylo snad ani okem postřehnutelné, že by ji vytahoval z pouzdra připevněném na boku. V boji na blízko rozhodně nedosahoval schopností, jaké měl ve schopnostech týkajících se očních technik. Nesnášel to, protože musel lidem ubližovat doopravdy... v genjutsu to byl jen jejich pocit...

,,Tak to bys měl spát s ním, nebo přijdeš k úhoně." V ten moment se k němu Madara otočil čelem. ,,Sem je vstup zakázán. Pokud mě nechceš vyzvat na souboj, tak tu nemáš co dělat," informoval ho stručně. ,,Takže buď tak laskav a odeber se za svým sladkým bratříčkem." Podíval se směrem ke dveřím, zároveň mu tím naznačil, že tu není vítaným hostem. Sem potřeboval každý zvláštní a speciální pozvánku. Pokud Itachi nechce ,,hrát" a nic vsadit, nemá to co pohledávat. Taková jsou pravidla pro každého.

Na souboj...? Ne že by Itachi o něco takového stál, ale zaujala ho ta věc sama o sobě. Spustil pomalu ruku až konec čepele v písku na zemi vytvořil drobnou rýhu. Naklonil hlavu ke straně. ,,Souboj... má to háček... musí mít, že?" Stačilo zauvažovat a zvážit osobnost, které si Itachi tak dlouho všímal. ,,Víš moc dobře, že tě nikdo neporazí... tak co v tom je?"

,,Jde jen o boj s katanou a jeden se našel, co mě porazil," opáčil Madara s úšklebkem. Víc ale neprozrazoval a jméno už vůbec ne. ,,Háček? Kdepak. Jde jen o čestný boj s tím, že vítěz má právo po poraženém požadovat nějakou službičku." Starší předpokládal, že víc už k tomu Itachi dovysvětlit nepotřebuje. Všechno podstatné mu řekl. Buď teď odejde, anebo ho vyzve. Záleží čistě na něm.

,,Jenom jednu?" Ujistil se krátce Itachi. Jestliže... jestliže by s ním bojoval, i když znal své 'šance' na úspěch, mohl by se postupně zlepšovat a možná by jednou... Přivřel černé oči. ,,Souhlasím..." Dodal pak tlumeně, ale sebejistě. Člověk se nesmí bát prohry, to, z čeho bychom měli mít strach je vítězství... a jeho následky.

,,Skutečně?" To bylo rychlé. Nečekal, že to půjde tak rychle. U něj opravdu ne. Nicméně se postavil do obranné pozice, ze zdvořilosti se mírně poklonil a hned proti němu vyběhl se zbraní v ruce. Neaktivoval sharingan, nepoužíval žádnou jinou techniku, šlo čistě o boj s katanou. Věděl, že Itachi s ní umí dobře zacházet, ale je ještě dost mladý a bez patřičných zkušeností.

Mladší Uchiha stál nehybně až do poslední chvíle, když už byl Madara před ním, zvedl svou zbraň a svedl mu jeho ostří k zemi, zatímco mu sám uhnul z cesty. Okamžitě, bez jakékoliv přestávky na něj zaútočil, byli na to dost blízko.

Madara se ostří vyhnul jen o pouhé dva centimetry - možná záměr, možná náhoda. Každopádně jeho další útok na sebe nedal dlouhou čekal. Rychlostí blesku se otočil zpět na Itachiho, udělal několik váhavých kroku vpravo, ale vzápětí se rozeběhl vlevo. Přemístil se za záda mladšího Uchihy, využil jeho zmatení a bez mrknutí oka mu přiložil katanu ke krku.

Itachi se ani nepohnul. Za prvé si nebyl jistý, jestli by Madara se svými sklony rád na ostří nepřitlačil, za druhé tak zůstat musel, protože to byla pravidla boje. Jen lehce zaklonil hlavu, aby mu chladné ostří nepřipomínalo jeho nedostatek ostražitosti. Madarovi na rameno dopadly Itachiho černé vlasy. Mladší Uchiha stál jako socha, jen pohyb jeho hrudníku ukazoval jeho nádechy a výdechu v pozvolna se zpomalujících intervalech. Ve tváři neměl žádný výraz, když jeho bílé rty vyslovovaly tlumeně, ale zcela zřetelně prostý fakt. ,,Vyhráls..."

,,To bylo rychlejší než jsem čekal," poznamenal Madara posměšně. ,,V tom případě víš, co tě čeká... tak si klekni... na čtyry," řekl bez rozpaků. ,,Do rána je dlouhá doba, než budu moci ochutnat tvého bratra, navíc tak dlouho toužím po tom zmocnit se i tebe." Prstem až s překvapivou něžností přejel po jeho šíji a všechny vlasy mu přehodil přes jedno rameno, aby ho na to místečko mohl i políbit.