Za dveřmi kabinetu 6 - Závěr

Je tomu skoro přesně rok a půl, co vyšel poslední díl. Na začátku bylo tolik plánů, jak se to rozvine, byla by z toho skvělá jednorázovka, ale když jsem to začala dopisovat sama, už mě to zkrátka nebavilo. Snad se tu i po takové době najde někdo, kdo si to přečte, a byla bych ráda za názor. A tak je tu poslední díl, snad jsem to nějak zvládla.

V diáři si tedy můžu odfajfkovat další povídku. Pokud nepočítám jednorázovky, zbývá:

Vězen ve své mysli - s tím bude asi největší kříž, potřebovala bych se přenést přes část, kde jsem se zasekla

Carnival

Alea iacta est - zatím nechám zřejmě pozastaveno, když to nikdo moc nečte, ale až nebudu mít co dělat, budu se jí věnovat.

---

Když zazvonilo, všichni si hned sbalili věci a ignorovali, co učitel říká. Proto Itachi přesně se zazvoněním skončil a požádal blondýnku z první lavice, aby smazala tabuli. Sasuke zůstal jako poslední, čehož využil. ,,Máš chvíli?" prohodil nenuceně.

Mladší se zarazil, pomalu si zapnul tašku, hodil ji přes rameno a došel k bratrovi. ,,Co?"

Itachi raději ignoroval ten tón, za který by jiným dával nejraději poznámky. Ale chápal to, zdržoval ho od oběda a…dalších věcí. ,,Rodiče mají o víkendu výročí, tak budou pryč. Myslel jsem, že…" Odmlčel se, vypnul počítač a pronikavě se na Sasukeho zahleděl. ,,…bychom si mohli udělat čas pro sebe. Něco podniknout."

Sasuke chvíli mlče, přešlápl a něco si poupravil v zadní kapse, aby se neřeklo. ,,No, já už asi něco mám…" vysoukal ze sebe opatrně. Sice bylo po vyučování a tak by ho měl přestat brát jako učitele, jenže když tu byli sami…

,,Vážně? A s kým?" Proboha, ať to není ten…

,,To je jedno. Nic ti do toho není," odsekl Sasuke vzpurně a Itachi měl dojem, že dostane tik do ruky, aby mu nevrazil jednu výchovnou. Neměl ponětí, co se to s nimi oběma teď děje. Sasuke byl odmítavý, nenechal na sebe ani sáhnout a i když často odsekával, Itachiho to mrzelo.

,,Sasu, děje se něco? Chováš se teď úplně nesnesitelně." Věděl, že školou to nebude. Oba byli vychovaní k tomu mít nejlepší výsledky a jelikož byl v pravidelném kontaktu s ostatními učiteli, měl přehled o bratrových známkách. Skoro se zdálo, že dělal naschvály jen jemu.

,,Fakt, jo? Tak proč se se mnou vůbec bavíš, když jsem tak hroznej?"

Ne, na tenhle hádavý tón nehodlal reagovat stejnou zbraní. Tím by se spustila lavina neustálých hádek. ,,Buď té dobroty a uklidni se."

,,Já? To ty si ujasni priority v životě." Přehodil si tašku na druhé rameno. ,,Jestli mě vůbec ještě chceš," dodal tiše a tak bolestně, že Itachiho bodlo, ale když k němu vztáhl ruku, Sasuke se otočil a vyběhl ze třídy.

Byl to jenom nějaký výkyv puberty nebo o co tedy šlo? Itachi byl zmatený. Vždyť před příjezdem rodičů bylo všechno v pořádku, dokonce ho od sebe musel odhánět. Teď dělal, jako kdyby…nebyli ani bratři. Cizí lidé. A ptát se jeho kamarádů nemělo smysl, připadal by si pak jako starostlivá babka, navíc by mu toho asi moc neřekli. Tím spíš, když Sasuke odmítal jakoukoliv jeho snahu o sblížení. Tohle nebylo dobré.

V šatně se Sasuke převlékl, očuchal tašku s tělocvikem, jestli má cenu si to brát domů na vyprání nebo ještě vydrží, oběd tentokrát vynechal. Připadalo mu, že svět je celý šedý, všichni se ho neustále snaží naštvat a i ten sebemenší podnět v něm vyvolal příval emocí, že by se nejraději zavřel do skříňky a už nevylezl. Opřel se o dvířka, párkrát se zhluboka nadechl a potom pelášil za městskou hromadnou dopravou.

,,Zdar."

Škubl sebou a byl by udělal kop z otočky, jak měl napružené smysly. ,,Čau." Změřil si blonďáka pohledem. ,,Čím jedeš?"

,,28."

Takže stejnou. Měl by napsat Itachimu, aby ho hodil domů? Ne, takhle dolejzat nebude. ,,Super." Nakonec si sedl na lavičku, tašku hodil na zem.

,,Něco ti přelítlo přes nos?"

,,Jo. Trable v rodině." Nechtěl se svěřovat, zvlášť ne někomu, koho znal tak krátce, tím spíš ne s tím, že to byly nejen trable v rodině, ale ve vztahu zároveň. Nervózně vyhlížel tramvaj, snad proto, aby měl toho kluka konečně z krku na zbytek dne. Těšil se na víkend, plánoval se s partou pořádně ožrat. A nemyslet na cokoliv dalšího. ,,To by tě nezajímalo."

,,Jo, tvůj brácha se zdál dost…napruženej," zapřemýšlel Naruto nahlas, zamračil se a v hlavě mu šrotovala očividně ne zrovna často používaná kolečka.

,,Říkám, nech to plavat."

,,Fajn." Pokrčil rameny. Chtěl jen pomoct, ale zaplétat se do cizích problémů, když ještě do toho řešil ty svoje… ,,Jé, už to jede!" Vystřelil na nohy, popadl svoji tašku a hned se vmísil mezi dav, který už na nástupišti čekal, aby se mohl v nejbližší chvíli nahrnout dovnitř jako velká voda. Tmavovláska napadlo, jestli by tenhle tvor byl vůbec schopný samostatného života. Takový slon z porcelánu. Nejspíš neměl moc zkušeností, se sexem ani s pitím. Tak proč ho na tu pařbu taky nevzat.

Itachi po dlouhé době odpoledne zašel do parku. Nechtěl dráždit hada bosou nohou a tak dělal všechno pro to, aby nebyl doma. I když by možná bylo lepší trávit doma co nejvíc času, aby zjistil, co jeho brášku trápí a pokusit se to napravit. Nechtěl být sám, tak zavolal Deiovi, jestli nemá čas zajít na kafe. Dali si sraz ve čtyři. Povídali si o všem možném, ale i tak si energický blonďák všiml, že s Itachim není všechno úplně v pořádku. Uchiha se zprvu zdráhal, ale nakonec mu pověděl, o co jde, ale nejmenoval nikoho konkrétního.

,,No, jestli váš vztah začíná zamrzat…" podrbal se blonďák zamyšleně na zátylku. ,,Zkus udělat něco nečekanýho. Třeba růže, připravit romantickej večer, někam si udělat vejlet a tak. Něco na vytržení ze stereotypu a nestarej se o souhlas drahý polovičky, jinak se asi nikam nedopracujete."

,,Jenže když není čas…"

,,Ale houby, ten se vždycky najde. Udělej si na víkend volno a bude."

Itachi na chvíli zmlkl a promýšlel to. Bylo jasné, že Sasuke dobrovolně na nic takového nepřistoupí. Musí si vyčíhat chvíli, kdy budou rodiče pryč, jenže v dohledné době o ničem nevěděl. Ukázat mu, že ho nemá rád jenom kvůli tomu jednomu, jako kdyby to byla dívka ve špatné náladě. Sasuke neměl rád takové věci jako květiny, přáníčka nebo drahé dárky, rád byl samostatný, Itachi na to musel tedy jít od lesa, jak se říká.

***

V den mejdanu se Sasuke nechoval nijak zvláštně, jak by se čekalo od někoho, koho mají rodiče pustit na večírek, kde se pije a kouří kdo ví co. Na sobotní odpoledne se ztratil, aby nakoupil, a taky se chtěl vyhnout shonu doma. Znal matku, jak už půl hodiny před plánovaným časem výjezdu musela komandovat, aby zase na poslední chvíli vybírala vhodnější šaty, boty, kabelku, ještě se pro něco vracela, neustálé opakování toho, aby se chovali slušně, nedělali nepořádek, otec zase netrpělivě přešlapoval u auta a výsledkem byla vynervovanost všech, dokud se konečně nezaklaply dveře a nadešla chvíle úlevy. ,,Rodino, jsem doma!" křikl na uvítanou.

,,Neřvi tak, naši jsou už pryč," ozvalo se za ním káravě od bratra, Itachi si šel do kuchyně zalít mátový čaj.

,,Ok." Odložil tašku značně opatrněji než jindy do kouta, aby nerozbil drahocenný náklad. ,,Je něco k jídlu? Sežral bych i sousedovic psa."

,,Možná špagety s něčím. Podívej se." Itachimu se na něm něco nezdálo, byl až moc v pohodě oproti poslední době, kdy se choval jako neurvalý hovado. Přešel k batohu, ze kterého předtím slyšel nějaké cinkání, a rozepnul ho. Uviděl pár pěkných láhví tvrdého alkoholu. Zhluboka se nadechl a vydechl. Že si to nemyslel. ,,Sasu, ty…někam jdeš?"

,,Jo a nic ti do toho není. Jsem už dost dospělej, abych si zařídil sobotní večer podle svýho." Vytrhl mu svoji tašku a dal si ji přes rameno, přičemž Itachiho sjel pohrdavým pohledem. ,,Nebo jsi chtěl zase objednat pizzu, pustit si nějakou pohádku na dobrou noc a hrát si na velkou štastnou rodinu?" Náhle v něm divně hrklo, když Itachi viditelně posmutněl. ,,Počkej, tys fakt…něco plánoval?" zeptal se už klidněji a značně překvapeně.

,,Ne, v pohodě. Běž si ven. Máš pravdu, neměl bych ti do toho zasahovat."

Na malou chvíli Sasuke zvažoval, že by tu zůstal, vykašlal se na tu pravděpodobně velkou pařbu, nechtěl tu nechávat bratra samotného a taky se k němu nechoval zrovna dobře, od té doby, co se vrátili rodiče. Nakonec jenom pokrčil rameny a šel do svého pokoje se upravit, než se pro něj staví někdo z party.

S úderem osmé už v černém tílku s motivem draka a kalhotách s řetězem už vyrážel po štěrkové cestičce. Itachi ho vyhlížel z okna a proklínal sám sebe. Byl tak naivní, co si myslel? Že mu ho bude líto a zůstane tady? Pitomost. Raději si dopil čaj a usadil se s knížkou v obýváku.

Jak hodiny plynuly a ty nástěnné tikaly s tím, že co hodinu odbyly příslušný počet, byl tak neklidný, že se nedokázal ani soustředit na čtení. Musel na něj pořád myslet. Měl by jít za ním a sledovat ho? Ne, zachoval by se jako žárlivec. A chtěl mu dát prostor k samostatnosti, nebyl přeci nějaká opičí matka.

Večírek se mezitím rozjížděl nepředstavitelným způsobem. Kromě alkoholu tu byla i nějaká ta vodnice, spousta zábavných her, po kterých většinou účastníci končili na zemi ve více či méně podnapilém stavu. Sasuke byl jeden z těch střízlivějších, jelikož měl velkou výdrž i v pití a sem tam něco menšího slupl, aby mu to tak rychle nestouplo do hlavy. Ani nevěděl jak a ocitnul se v parku sotva blok od bytu, kde se slavilo, spolu se svým novým blondatým kamarádem. ,,Musíš pomalu, dívej." Vzal mu láhev tequily, k tomu limetku a sůl a správně si to namíchal. Naruto to zkusil po něm, ale výsledkem bylo, že si málem vykašlal plíce. ,,Co to sakra je? Nějakej jed?"

,,Tak trochu." Dožahnul zbytek a hodil láhev obloukem do křoví za svoje záda. Neozvalo se roztříštěné sklo, takže se musela chytit někde ve větvích.

,,Hele, je mi nějak…blbě," zamručel Naruto a opravdu byl bledší než jindy, motala se mu hlava a musel se za ni chytit.

,,To bude v pohodě, jenom si dej chvíli pauzu." Zklamaně zjistil, že mají poslední láhev než zůstanou na suchu a to znamenalo se vrátit na mejdan nebo domů. Ani jedno nepřicházelo v potaz, protože si nepamatoval cestu. ,,Ty, Naru?" Přisunul se k němu blíž a zaklonil se tak, že málem přepadl přes lavičku, protože seděl na jejím opěradle a ne tak, jak se má. Kdyby tudy šel hlídač, už slyšel ty kecy, aby si sedli normálně.

,,No co?"

,,Máš sourozence?"

,,Už ses mě na to ptal víc jak patnáctkrát. Ne, nemám."

,,Se máš." Zamyslel se. ,,Brácha je někdy na palici, ale já bych ho nevyměnil. Asi nikdo se tak nezajímá o moje známky, i když mě učí, vždycky má přehled o všech písemkách, až mi to dost leze na nervy. A vždycky se mě zastával." Svěsil hlavu a posmutněl. ,,Já se fakt choval jako debil," posteskl si a přejel si rukou přes obličej. ,,Rodiče v tahu, já na tahu. A on si někde určitě zalezl s jednou z těch bichlí, nebo si pustí dokument o velrybách. Měl bych tam být s nim. Jenže když to nejde, vrátit se se staženym ocasem. Jak bych k tomu pak přišel."

,,Jo, to je pak těžký. Jedině se omluvit. Někdy i chlap musí přiznat chybu, hlavně když už si ji uvědomil."

,,Fakt někdy umíš mluvit jako šprt." Uchechtl se Sasu a vzdychl ke hvězdám. Možná to bylo tím, jak opilý si připadal, ani ne tak alkoholem, jako…láskou. Bolestivou láskou ke svému obětavému nesobeckému bratrovi. V očích ucítil pálení slz, pokusil se to rozmrkat a sám sobě se zasmál. Svojí hlouposti.

Naruto si toho všiml, byl značně víc ovlivněný pitím, tak tmavovláska objal. Táhl z něj chlast na míle daleko, ale to z nich obou. ,,Ráno ti bude fakt blbě."

Překvapivě celkem brzo, možná kolem páté, se Sasuke vrátil. Byl totálně ztřískaný, že ho musel Naruto doprovodit.

,,Příště se vrátíš v jednu?" zeptal se ho Itachi se zkříženýma rukama a probodával ho pohledem. Tohle přestávala být sranda. Ale to už přestala dávno.

,,Příště se nevrátim vůbec. Ani by sis toho nevšiml," odsekl mladší jedovatě, boty hodil do kouta a chtěl se zase odšourat po schodech k sobě.

,,Proč mě tak nenávidíš?" vydechl najednou tiše dlouhovlasý a chytil ho za rameno.

,,Kdo říkal, že tě nenávidim? To sis vytvořil přelud v hlavě."

,,Podle toho, jak se ke mě chováš, je jasné, že mě nemůžeš ani vidět. Vyhýbáš se mi, chodíš čím dál později domů, jen aby ses nemusel se mnou vidět, viníš mě z něčeho, co jsem neudělal. Tak proč to děláš?"

,,Právě z tohohle důvodu." Povzdechl si. ,,Podívej, tohle nemá cenu. Jdu si lehnout, tak mi dej svátek."

Itachi jej však nepustil. ,,Jsem tvůj bratr. Je jasné, že o tebe budu mít starost." otočil si ho jedním tahem čelem k sobě a pevně ho chytl za ramena. ,,Jde to s tebou z kopce. Jen se na sebe podívej. Hezky mi to řekni." Jeho hlas byl autoritativní a ostrý jako břitva.

,,Nemůžeš mě nutit se ti zpovídat!" Zkusil se mu Sasuke zase vymanit, ale marně. Tady se projevilo, že opravdu slábl, když už nezvládl ani tohle.

,,Už toho mám plný zuby! Začni se sakra chovat dospěle, tohle už nehodlám tolerovat! Je ti dost na to, abys byl dospělej! Chovej se podle toho!" Nervy přímo vytryskly na povrch.

,,Jo, tak ty jsi mě toleroval?" Hlasitě ironicky se Sasuke zasmál. Doopravdy už musel bláznit. Že se s ním vůbec bavil. ,,To by se ti líbilo, kdybych byl byl napořád tvůj malej bráška, kterýho musíš chránit."

,,Jo, protože i jako dítě jsi se choval vyspěleji než teď. Do prdele, Sasuke, je jasný, že tě chci chránit! To jenom ty to bereš jako křivdu. Chováš se hůř než děti ve školce!"

,,Tak proč mě toleruješ? Proč se se mnou bavíš? Běž si šukat s někým jiným!" Už se neovládal, třásl se po celém těle, ale slzy nepřicházely. Místo toho to byl vztek, na sebe, na Itachiho a vlastně na celý svět. Matně si pamatoval, co se právě odehrálo v parku a o to víc ho to mrzelo. Chtěl se Itachimu omluvit, ale najednou to nutkání zmizelo.

,,Sasu, nech toho," zkusil to Itachi klidněji. ,,Jenom chci, abys byl štastný. Nevztáhl bych na tebe ani ruku. "

,,Ty ne. Nedokážeš se mě ani dotknout. Nikdy."

,,Že nedokážu? Ty nevíš, co všechno bych dokázal."

,,Nic. To je prokletí naší rodiny, skončíme na dně a jako odpad. Už jsem se s tim smířil, ty bys měl taky. Nikdy nic nedokážeš."

Než se však mohl Sasuke odebrat k sobě do pokoje, aby utekl jako jindy, dlouhovlasý drtivě natiskl své rty na ty jeho a začal ho ne moc jemně líbat.

Sasuke úplně ztuhl. Měl v hlavě najednou prázdno, nemohl nijak reagovat. Jen zbledl jako stěna. Tohle sice dělali, ale připadalo mu to jako kdysi dávno. Rodiče byli pryč, mohli si konečně udělat čas pro sebe.

,,Tohle dokážu.." řekl Itachi mezi polibky. ,,..a i mnohem víc." Vytáhl si jeho nohu kolem pasu a skousl mu ret.

,,Ita..." Konečně se vzpamatoval natolik, aby ho odstrčil. Rychle se nadechoval. ,,Co to má sakra znamenat?"

,,Tady máš, jak se tě nedokážu dotknout," řekl poměrně klidně. ,,Mám tě pořád rád a nesnesu pohled na to, když jsi smutný a nebo kdyby sis dokonce někoho našel."

,,Ale..." Odmlčel se. Měl v sobě tolik nahromaděných pocitů, které chtěly ven. ,,Proč?"

,,Protože jsi to ty."

K čertu s tím. Rozhodl se prostě všechno hodit za hlavu a vrhl se na něj. Dravě se vnořil mezi ty až překvapivě sladké rty, v hrst svíral jeho vlasy na zátylku.

Itachi byl poměrně překvapen jeho reakcí, ale nic nenamítal. Začal mu polibky hladově oplácet a rukou mu přejel přes zadeček až na stehno, za které si jeho nohu vytáhl opět kolem pasu.

Mladší se o něj začal otírat, instinktivně jako kočka a přeci dychtivě v touze po ještě větší blízkosti. Nejlépe záporné. Začalo ho to silně vzrušovat a ten pocit se míchal s těmi dlouhodobě nastřádanými, takže tvořily nebezpečnou kombinaci. V jedné chvíli mu tiše zasténal do rtů.

,,Sasu.." vydechl zaskočeně a dal si i jeho druhou nohu kolem pasu. Poté jej nešetrně přirazil k jedné ze zdí a rty se mu přesunul na krk. Bylo to tady, od doby, co se Sasuke vrátil z léčebny a co se spolu vyspali poprvé. Měli toho tolik za sebou. Ještě pořád si vyčítal, že se jeho bráška pokusil zabít, protože žárlil. Klidně by udělal to samé, už to chápal.

Sasuke byl vážně nedočkavý, přirozená netrpělivost se k tomu ještě přidávala. Jediný dotek vyslal to jeho těla tisíce výbojů vzrušení a on opět zasténal. Využil toho, že se ho nemusel tolik držet, jen jednu ruku měl neustále na jeho zátylku, zatímco druhou si vjel pod kalhoty a začal se sám sebe dotýkat, neskrýval už slastné vzdechy.

Dlouhovlasý ho však plácl po ruce a poté ji nahradil svou. Po chvíli jej však vzal do náručí a pomalými kroky kráčel k sobě do pokoje. Tam ho položil na postel, moc dlouho se od sebe nezdrželi, protože si ho k sobě Sasuke zase přitáhl až násilím a povalil pod sebe. Byl rád aktivní, když ho ovládla nadrženost. ,,Miluju tě," špitl mezi tím, co se líbali tak, až se z toho točila hlava.

A takhle se léčí kocovina, žárlivost a zlomené srdce.