Shingeki no Kyojin - recenze

,,Ten den si lidstvo vzpomnělo na hrůzu z jejich nadvlády a potupnou hanbu z života v kleci."

---

Recenze
Nacházíme se v době roku 845, kdy lidstvo sužuje jejich odvěký nepřítel, a tím jsou titáni. Primitivní, avšak nebezpečné a hlavně hladové kreatury. Jelikož se jim lidé ani zdaleka nerovnají svou velikostí a fyzickou silou a jejich vesnice pro obry nejsou ničím víc než jen panikařící mraveniště, která pravidelně napadají, jsou nuceni uzavřít se před nimi do trojitých hradeb.
Kupodivu je jejich obrana po celých sto let úspešná, lidé žijí za svými zdmi v míru. To vše je jako mávnutím proutku zničeno v okamžiku, kdy davy s hrůzou upřou pohled nahoru, kde na ně nad hradbami vykoukne tvář kolosálního titána. Ten vzápětí prokopne bránu a vpustí tak dovnitř všechny své ostatní o něco menší a hloupější společníky.
Tehdy, ale i ještě předtím, už známe hlavní hrdiny - temperamentního Erena, jeho nevlastní sestru Mikasu, která jeho rozmary krotí svým rozumem a plachého a bojácného Armina.
Eren a Mikasa na vlastní oči vidí, jak jejich matku, kterou už bohužel nebylo možné zachránit, vyloví z trosek jejich zničeného domova titán a pozře je příšerným způsobem, který se oboum nemilosrdně vryje do paměti a způsobí, že se Eren zničený šíleným žalem zařekne, že zabije každého obra. Proto je také prozatím jeho cílem přidat se k Průzkumné legii, která se vydává z hradeb a s vypětím svých největších sil se snaží zdržovat obry daleko od obydlených oblastí.

I přesto, že je všeobecně známo, kolik vojáků vyráží za hradby oproti tomu, kolik se jich později vrací, ... přestože výcvik, který hrdinové zakouší a oběti, které padnou při obraně lidstva, jsou Eren a ostatní neoblomní, pevní jako skála ve svých rozhodnutích a ochotni položit život za vyhlazení nepřítele a nastolení opětovného míru.

Odkaz

shirai.cz

Názor
Pokud se pohybujete aspoň trochu ve světě anime (čehož se tady opravdu bát nemusím), určitě už jste o tomhle hitu minimálně zaslechli. A já, jakožto zvědavý člověk, jsem nemohla odolat a musela se přesvědčit na vlastní oči, co že je na tom vlastně tak super.
Takže, už jenom při prvním dílu mi spadla čelist. Málokdy se stane, že už tehdy pro nás tvůrci připraví takové sousto - zdánlivě klidné, ale najednou plné divoké akce, brutality a neskrývaných emocí.
Můžu říct jen jedno - pecka. Díly ubíhaly opravdu rychle, zajímalo mě, jak to bude dál. Navíc jsem si uvědomila, že tam opravdu nemůžu nikoho nenávidět (kromě jisté jedné osoby :D). Tohle není anime, kde má každý charakter nějakou zvláštní schopnost a co jeden člověk, to šílenější barva vlasů. Tady je opravdu vidět snaha o reálné zobrazení lidí, jak doopravdy vypadají, bez různých přikrášlení, které jsem zmínila o řádek výš. Nejsou dokonalí, mají své chyby v povaze, vypadají obyčejně a někdy dokonce i ošklivě a to je právě důvod, proč jsem si je oblíbila skoro všechny a nemohla je nesnášet. Je pravda, že na tu kresbu jsem si musela zvyknout, protože je opravdu dost specifická (a na Erenovy oči si nikdy nezvyknu, nelíbí se mi :D), někdy skoro až drsná.
Už jsem zmiňovala nesmrtelnost postav například ve Fairy Tailu nebo někdy i Naruto? Tak tohle je přesně pravý opak. Ti lidé, ať už nějací členi Průzkumné legie, davy z vesnice nebo dokonce naši důležití a oblíbení hrdinové, tu zkrátka budou umírat. A nikdy nebudete mít jistotu, pro koho si zubatá přijde v dalším díle. Je možné že se přistihnete, jak vrtíte hlavou a říkáte: ,,Ne, to není možný..." a doufáte v to, že autoři nemohli být tak krutí. Nu, mně se to třeba během sledování stalo.
Jediné, co bych tomu asi vytkla, byl ten až opravdu moc otevřený konec, příslib pokračování. To se mi opravdu nelíbilo. :D Dál mám pocit, že když se podívám zpětně, vidím dost nejasností a nezodpovězených otázek. I když to bude možná tím, že nečtu mangu, nevím... A pak mi taky přijde, že se tam v některých místech moc křičí. To by bylo asi vše.
Nebudete litovat, jděte do toho :)