Provinilý III. 2/2

Znaky...

---

Sasuke dál pokračoval v cestě do školy, když narazil na Naruta. Uleveně vydechl, teď už se na něj snad žádné pochybné existence lepit nebudou. Úplně zapomněl, že si Itachi nepřál, aby s ním mluvil. Už ho bral víceméně jako svého nejlepšího kamaráda.

,,Nazdar, Sasuke!" Poplácal ho blonďák vesele po rameni.

,,Ahoj," opáčil Sasuke o poznáni klidněji.

,,Ježiš, ty vypadá, cos dělal v noci? Netejrá tě brácha?" zeptal se se smíchem.

Sasukemu ale do smíchu nebylo, při Narutových slovech ho polil studený pot. ,,Co blázníš, jen jsem nemohl v noci usnout a naproti mně visela na stěně fotka mých rodičů..." pronesl Sasuke sklesle. Tak nějak tušil, že to, co s Itachim dělali v noci, nebylo úplně tak legální. Vlastně to věděl.

,,Sorry, kámo, no vypadáš fakt hrozně. Zvu tě o volný na kafe nebo aspoň čaj."

,,Tak jo." Sasuke se mírně usmál. Ne, tenhle kluk je prostě upřímnej, to mu Itachi nevymluví. Všichni přeci nemohou být stejní...

Jeho starší bratr zatím seděl v kavárně, která nebyla daleko od bratrovy školy. Letmým pohledem zkontroloval hodinky, připevněné k zápěstí. Dneska měli odpolední vyučování, ale Itachi, jak by se od něj jako od staršího bratra očekávalo, nečekal na Sasukeho. On celkově nedělal věci, co se od něj očekávaly. Za půl hodiny by měli končit. Lehce se zamračil a svou pozornost přesunul k novinám, které držel v prstech nad hrnkem své kávy.

A měl skutečné štěstí, protože obvykle Naruto se Sasukem chodí jen okolo kavárny, ale vzhledem k situaci z rána, hodlal Naruto dodržet svůj slib a vzal Sasukeho do kavárny. Sedli si spolu jen o stůl dál, než se nacházel Itachi.

,,Hele, kdybys chtěl, můžeš se kdykoliv stavit, dáme nějakou hru a určitě ti to zvedne náladu," pronesl Naruto nenuceně, když usrkával ze svého šálku.

,,Já moc hry nehraju. Itachi říká, že jsou stupidní a vymývají mozek," namítl Sasuke tiše.

,,Heh, koukám, že tvůj brácha je nooo, jak to říct... upjatý! Možná má v něčem pravdu, ale když to hraješ chvíli, nic ti to neudělá."

,,No já nevím, asi by mě to ani nebavilo." Prohrábl si Sasuke nervózně vlasy.

,,Okey, tak co teda ve volným čase děláš?" Narutovi se už od začátku zdál Sasuke a vůbec vše okolo něj zvláštní a teď se v tom jen utvrzoval. Ten kluk má určitě bratra psychopata nebo minimálně padesátiletýho úzkoprsýho dědka.

,,Obvykle uklidím něco, co normálně nestíhám, udělám bratrovi svačinu do práce na další den, nebo oběd... a tak." Sasuke to pronesl takovým tónem hlasu, jako kdyby to byla naprostá samozřejmost.

,,To ti přijde jako zábava?" zeptal se Naruto nechápavě.

Sasuke jen lhostejně pokrčil rameny. Co jiného by pak byla zábava? V hrách ji rozhodně nespatřoval a televizi sledoval jen málokdy.

Starší Uchiha jen nebezpečně přivřel oči. Za novinami vyndal svůj telefon a napsal bratrovi krátkou zprávu, že z minulého večera nechal v jeho pokoji jistý nepořádek, a že je překvapen jeho nezodpovědností, když bydlí jen několik zastávek od školy a místo toho courá někde venku. Svůj mobil měl ztlumený, kdyby náhodou. Čím dál tím víc mu ten Naruto začínal vadit... měl k Sasukemu nebezpečně blízko... no, bude to muset zpravit.

,,Co je?" zeptal se Naruto nechápavě, když viděl Sasukeho zklamaný pohled upírat na displej.

,,Budu muset domů... uklidit," pronesl Sasuke s povzdechem. ,,Úplně jsem na to zapomněl."

,,Děláš si srandu, že jo? Můj pokoj vypadá jako džungle, vsadím se, že tam rostou nový formy života a kdyby mi máma napsala, že si to mám jít uklidit během volný, asi bych si myslel, že jí hrabe. Od rána si nic nejedl, to chceš, aby ti bylo špatně? Uklidíš to, až přijdeš domů, teď si se mnou dáš něco k jídlu," postavil ho Naruto před hotovou věc.

,,Když já ale..."

,,Žádný ale," utl blonďák všechny jeho pokusy o to se vzepřít. A jelikož Sasuke nebyl zvyklý se hádat nebo bojovat za svůj názor, tak raději mlčel.

Itachi jen tlumeně zaskřípal zuby. Uvnitř zuřil, ale navenek stále vypadal jako nezaujatý, nezajímavý host, který si z práce odskočil na šálek kávy. On může poslouchat jenom jeho. Ta puberta je příšerná, vždyť mu ho Naruto takhle bere, vykládá mu nesmysly a plete mu hlavu...

,,Dáte si ještě něco?" Ze zamyšlení ho vytrhla slova mladé číšnice. Zvedl k ní oči a ona se pod vlivem tak přímého pohledu jemně začervenala.

,,Hnn... ještě nemám rozmyšleno, ale ta dvojece támhle vypadá, že má hlad... jděte nejdřív obsloužit je, já si zatím něco vyberu, ano?" Dívka potěšeně přikývla a odcupitala k Narutovi a Sasukemu.

,,Dáte si?" Usmála se. Měla kaštanové volné lokýnky až k ramenům, dlouhé, černé vlasy a až karmínově zbarvené duhovky. Navíc jí upnuté servírské černé šatečky krásně odhalovaly štíhlou postavu.

,,Jistě, máte tu něco sladkého?" zeptal se Naruto mlsně. Ze školy si toho sice moc neodnesl, ale věděl, že nejvíc energie dodá nějaký jednoduchý cukr.

Sasuke zatím nervózně sledoval hodiny, možná, že by to domů ještě stihl, kdyby rychle uklidil a do školy místo čekání na autobus běžel... dalo by se o tom uvažovat.

,,Sasuke, vzdej to, to nestíháš. Snad se to jednou nezblázní, ne?" Dotkl se Naruto jeho ramene. ,,To z něj máš takovej nervák?" zeptal se ho šeptem, když servírce odsouhlasil, že si dají kousek šlehačkového dortu.

,,Nemám z Itachiho žádný nervák, jen patřím mezi ty zodpovědné, jde o můj vlastní pocit."

,,No jasně, z vlastního pocitu bys neměl husinu." Narutovi se to vůbec nezdálo, už jen to, jak Sasuke mluví. Ta spisovně a uhlazeně. Jako kdyby ho snad vychovával robot.

,,A vy...?" Itachi posloucháním rozhovoru svého bratra a Naruta skoro zapomněl na realitu.

,,Ah, já. Mohla byste mi..." zvedl ruku a prstem se dotkl její lícní kosti. S širokým úsměvem vypadala, že brzy omdlí, ,,doporučit?" dopověděl starší Uchiha s odzbrojujícím úsměvem.

,,J... jis... tě..." vykoktala dívenka a zadívala se na jídelní lístek, aby nemusela sledovat ty oči. Itachiho schopnosti spočívali jen v tom, že si svou atraktivitu, na rozdíl od mladšího brášky, velmi dobře uvědomoval.

,,Tohle je docela... dobré..." Zamrkala dlouhými vějířky řas. Itachi krátce přikývl.

,,Dobře, počkám si." Koutek mu cukl v úsměvu, a když servírka odcházela, div že nezakopla o židli, kterou měla v cestě, jak se ohlížela. Po chvíli dorazila a na tácu měla mimo Itachiho objednávky i jídla dvou chlapců. Podle Itachiho předpokladu šla nejdřív obsloužit jeho.

,,Tady." Pousmála se něžně a položila před něj talířek. V tu chvíli už se Itachi špičkami prstů dotýkal maličké ampulky v kapse.

,,Jste opravdu milá a krásná, slečno...?" Na poslední slovo kladl menší otazník, ale brunetka horlivě odsouhlasila, že paní ještě ani zdaleka není.

,,To... vy taky.." Itachi se tiše zasmál.

,,Taky jsem milá a krásná?"

Dívka se kousla do rtu a zčervenala o to víc.

,,Mohl bych... mohla byste mi napsat vaše telefonní číslo?"

Dívka se prudce a potěšeně nadechla, vzala papírek ze svého tácu, který na stolek odložila a tužkou začala psát. Byla hodně rozrušená.

Roztomilé, štěstí že narazil na tak nesmělou začátečnici. V tu nestřeženou chvíli na jeden z dortíků nasypal prášek z připravené ampulky. Byl to risk. Buď se udělá špatně Sasukemu a přijede si pro něj do školy, nebo ten dort dostane Naruto a půjde ze školy domů dřív. Oboje se Itachimu zamlouvalo. Skleněná ampulka zase bleskově zmizela v kapse. Dívka mu roztřeseně podala papírek a pousmála se.

,,Dám vědět," slíbil ještě Itachi, než ji pustil. Po očku je sledoval, jak pokládala dortíky na stůl, a pak se vítězně pousmál a vrátil se spokojeně k dennímu tisku.

Oba dva studenti se pustili do jídla. Sasuke uždiboval sice po malých kousíčcích, protože byl stále nervózní z toho, že se Itachi naštve, jestli najde doma nepořádek, ale hlad nakonec převládl.

,,Docela dobrý," pochvaloval si Naruto. ,,No já půjdu zaplatit, ty to zatím v klidu dojez." S těmi slovy se plavovlásek zvedl od stolu s pomalým krokem se vydal k pultu ze světlého dřeva.

Sasuke chtěl dort odložit s tím, že už nemůže, protože cítil, jak se mu dělá v žaludku zvláštní těžko, ale nechtěl Naruta urazit, když už ho pozval. Snědl všechno.

,,No páni, ty vypadáš ještě hůř než předtím," pronesl Naruto, když se vracel zpět ke stolu.

,,Je mi divně... asi budu..." Sasuke vystřelil ze židle a rychle pospíchal na záchod. Naruto šel okamžitě za ním.

,,Sasuke?" zavolal nejistě, když slyšel dávivé zvuky. ,,Takhle do školy nemůžeš, odvedu tě domů, hm? Je volná hodina, během tý se ztratit můžeš, hlavně pak řekni bráchovi, ať zavolá do školy." Naruto si klekl vedle něj a z tašky vytáhl papírový kapesník.

Sasuke chvíli váhal, ale nakonec si ho přeci jen vzal. Ne, on opravdu nemůže být špatný člověk. Sedí tu u něj, když je mu zle, stejně jako to dělává jeho bratr. Musel se splést, Itachi se určitě spletl. Všichni mu nechtějí ublížit.

,,Coje? Vypadáš, jako kdyby si pro tebe šla zubatá," zašklebil se na něj Naruto vesele. ,,Z toho se vyspíš, taky mi občas bývá zle, když ponocuju a najednou se najím uprostřed ne," řekl modrooký povzbudivě.

Itachi se ušklíbl, nechal na stole dostatečně vysoký obnos peněz a složené noviny položil vedle dopitého šálku zmizel dřív, než stačili oba chlapci vyjít z toalet. Domů ale ještě nemířil. Bude je mít tam, kde chtěl. Sasukeho doma, Naruta samotného. Sasuke říkal, že se s ním ve třídě nikdo moc nekamarádí, měl by tedy jít sám. A měl by být vděčný za pozornost, to tihle lidé už bývají.

Naruto ale nehodlal nechat jít Sasukeho v takovém stavu samotného. Trval na tom, že ho doprovodí, kdyby se mu při cestě udělalo zle.

,,Naruto, není mi přeci pět," namítl Sasuke chabě. Opravdu neuměl vzdorovat.

,,Já vím, ale je ti špatně. Nechci tě mít na svědomí."

Sasuke si jen povzdechl a nechal blonďáka jít s ním. Nic jiného mu vlastně ani nezbývalo. Itachi mu sice nakázal, že si domů nikoho pozvat nesmí, ale o cestě nic neříkal.

,,Hele, Sasuke, když ti bude líp, nechceš se o víkendu stavit? Můžeš mi pomoct uklidit pokoj, jestli je to pro tebe zábava," nabídl mu Naruto v domnění, že odmítne.

,,Když nebude mít Itachi nic proti, tak jo. Mám si vzít savo?" zeptal se Uchiha ochotně.

,,Dělal jsem si srandu, svůj svinčík si uklidím sám, neboj, ale stejně by ses mohl stavit."

Sasuke už mu na to nic neřekl, jen se zastavil, zorničky se mu rozšířily, přestože bylo venku světlo a v obličeji ještě o něco více pobledl.

,,Nechceš si na chvíli sednout?" zeptal se ho Naruto nejistě. Dřív, než mu ale stačil jeho kamarád odpovědět, podlomily se mu kolena a svezl se k zemi.

,,Sasuke!" Poslední, co slyšel. Narutovo zoufalé volání jeho jména mu běželo hlavou tam a zpět, tam a zpět, tam a zpět... Když už měl pocit, že to nevydrží, otevřel konečně oči. Všude okolo něj bylo bílo, jen v dálce zářilo světlo. Najednou vše zmizelo. Na chvíli se mu zdálo, že slyší hlasy.