Ookami kakushi

okk

Recenze
Do jednoho horského městečka se stěhuje tříčlenná rodina - otec spisovatel, jeho syn Hiroshi a dcera Mana. Hiroshi překvapivě rychle zapadne, všichni ve třídě ho naprosto zbožňují, zatímco on absolutně nechápe, čím je mohl tak okouzlit, protože na předchozím místě tak oblíbený nebyl. Nejvíc na něm asi visí jeho sousedka, která na něj každé ráno čeká, aby spolu mohli jít do školy.
Že s městečkem není něco v pořádku, si Hiroshi uvědomí ve chvíli, kdy z nějakého neznámého důvodu začnou mizet jeho spolužáci. Když se Hiroshi zeptá, co se s nimi stalo, dostane nic neříkající odpověď: ,,Odstěhovali se." Ve třídě je navíc dívka, které jako kdyby se všichni báli. Jakmile promluví, všichni zmlknou a na slovo ji poslechnou.
Městečkem se také šíří podivná historka o vlcích jougských, kteří jsou větší než obvyklí vlci a městečko kdysi chránili - než byli vyhubeni nebo zahnáni hlouběji do lesa. O vlky se především zajímá Hiroshiho otec - jakož to spisovatel. Hiroshi jim příliš velikou pozornost nevěnuje.
Nad tím, co obyvatelé městečka skrývají, začne přemýšlet až ve chvíli, když se jednou v noci bude vracet pozdě domů a spatří skupinu zvláštně oblečených "lidí", jak zabíjejí nějakou dívku. Schová se, a pak běží celou událost oznámit na polici. Policista se s ním vydává na místo činu, ale tam nikoho nenajdou...


Odkaz

Moje hodnocení
Docela se mi to líbilo. Do poslední chvíle netušíte, co se pořádně děje, i když máte vytipované osoby, se kterými není tak úplně něco v pořádku, tak stále nevíte co. Nechybí hororové prvky ani humorné, dokonce ani romantika. Hlavně mě překvapil konec, na Japonce mi přišel takový určitý a jasný - což mám ráda. Jen mi trochu vadilo, že tu hororovou atmosféru si to nikdy moc dlouho neudrželo.
Za mě 8/10.


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Smrtelná touha 22.

Obrázek
Nemůžu uvěřit tomu, že vážně něco zveřejňuju. Vím, že si většina z vás říká - co je na tom najít si 10 minut na zveřejnění již napsané povídky. Jenže ta povídka potřebuje ještě přečíst a opravit chybky. A to sežere už více času než pár minutek. Nebudu si tu vylívat srdíčko a stěžovat si, jak je medicína těžká, stačí že brečím doma a příteli na rameni. Nicméně teď mám tak trochu nedobrovolně čas... jistý učitel nám odmítl všem dát zápočet, všechno ostatní mám hotové, takže... není moc co řešit. Nicméně se stejně musím pokusit ten zápočet získat a učit se, ale jekikož jdu na přezkoušení až někdy po v půlce února, je relativně čas. Tahle povídka mě fascinuje od chvíle, kdy jsem já nastoupila na medicínu a Vita na práva. Opravdu jsme ji začaly psát, kdy jsme ani jedna stoprocentně nevěděla, co budeme studovat. Náhody se stávají... A aby těch náhod nebylo málo, můj přítel je taky na právech, ovšem to je tak jediné, co má můj život společného s touto povídkou. To ale nic nemění na tom, že mě...
Další informace

In the end

Jak název napovídá, přišel čas nějakého toho formálního, ale asi bohužel i faktického mého konce na tomto blogu. Už dlouho to tu umírá, vím to já, víte to vy a je zbytečné budit v komkoliv nějakou naději. Pamatuju si den, kdy jsem blog zakládala, bylo mi 12 a říkala jsem si, že já nikdy svůj blog nezruším jako ostatní, ale sedím tu o 11 let starší (hrůza) a vidím spoustu věci jinak, než jak jsem je viděla jako malé dítě. Dlouhé roky byl blog můj jediný útěk od reality, můj vlastní svět, můj úkryt před mými démony, ale ze spousty démonů jsem vyrostla a z většiny se zkrátka jen oklepala a jsem už úplně jiný člověk, než jaký tenhle blog zakládal. Tím nechci říct, že by mě nějak přešla láska k psaní nebo snad láska k ItaSasu. To nikdy. Občas si i z nostalgie čtu vlastní povídky (povídky jiných, které jsem měla ráda, už bohužel zrušili svůj blog a já se k nim nedostanu). Ale zkrátka je najednou spousta věcí, které mají před blogem přednost... Především je to škola... jak asi někteří vědí, z...
Další informace

Staronový blog

 Zdravím Vás na novém blogu, ještě se ozvu, až budeš čas (počítejte půlka září) a upravím, aby se Vám tu líbilo a mohli jste se nějak líp zorientovat. Kdybyste odhalili nějakou chybu - něco chybí z článků, povídek... piště prosím na ajka.verisova@gmail.com Za úspěšný převod blogu vděčím https://blog.veruce.cz Vaše Ája  PS: Pokud hledáte rubriky, kliněte na ty tři čárky a na štítky, je to asi ekvivalent k rubrikám na blog.cz, sama ještě nevím, jak to chodí. 
Další informace