Nevinná praxe 6

Plánovala jsem se na na všechno do konce srpna už vykašlat (ačkoliv napsaného toho je dost), ale jelikož jsem dneska dostala konečně analgetika na ty pitomý zuby a protože Phalandra je neodbytná, máte tu vy a hlavně Rissuša (Rin) další díl ^_^.

---

Itachi se pousmál. Takže zneužívat...

,,V tom případě se musíš snažit vypadat vystrašeně, mít v očích odpor... a postupně ho ztrácet." Netušil proč, ale už teď začínalo Itachimu vadit, že by se Sasukeho mohl dotýkat jiný muž. Neměl by nad tím teď uvažovat. V tu chvíli už mu svazoval za záda i druhou ruku.

,,Dobře působí, když vypadáš bezradně, bezmocně..." Zapřel se dlaní o Sasukeho stehno a naklonil se k němu. ,,Když se koušeš do rtu, jako by ses přemáhal a odvracíš hlavu. Nikdy to nedělej najednou, nevypadá to přirozeně. Se vším si dej na čas..."

,,Dobře." Sasuke si olízl oschlé rty, zavřel oči a znovu je otevřel. Chtěl do nich vehnat strach, ale nešlo to, neměl z bratra strach. Navíc nic podobného se ještě neučili ani ve škole. Koneckonců je teprve v prvním ročníku, co může chtít?

Zkusil v duchu sám sebe vyděsit, představit si, jak by v takové chvíli reagoval. Nejdřív němě pootevřel ústa, prudce a krátce se nadechl a pokusil se rozšířit zorničky. Jelikož neměl naprosti sobě zrcadlo, nemohl vědět, jak to vypadá, ale moc nadějí si nedělal.

,,Jinak..." Ušklíbnul se Itachi. ,,Dejme tomu," starší černovlásek se před bratrem svezl na zem na kolena a o jeho stehna se opřel lokty, ,,že jsem čistě náhodou..." Sasuke mohl ucítit, že i přes to, co říkal, mu provazy trochu utáhl. Pak k němu vzhlédl a jeho oči se mu zlověstně zatřpytily, ,,jsem na něco dostal chuť..." Špičkou jazyka si olízl rty a prsty zaháknul za Sasukeho opasek.

,,Itachi, neblbni, takhle mě spíš rozesměješ," namítl jeho mladší sourozenec s cukajícími koutky. Těšilo ho, že mu chce Itachi až tak pomoct, ale moc to nefungovalo. Má před sebou přeci jen bratra, který by mu neubližil. Nebo alespoň tímto způsobem neublížil. O tom byl přesvědčený.

,,Promiň, ale asi mi pár dní potrvá, než to dotáhnu do dokonalosti. Moc věcí a lidí mě vyděsit zatím nestačilo. Nemám z čeho čerpat," odůvodnil svůj neúspěch.

,,Já to ale myslím vážně..." přesvědčil ho jeho starší bratr vzápětí. Chtěl mu dát možnost polekat se a tušil, že něco jako orální sex od svého vlastního sourozence by mu poskytl dostatek materiálů, ze kterých by mohl později čerpat. Ale Sasukeho důvěra v tomto směru byla možná odolnější, než se původně zdálo.

V tom případě byl Itachi nucen k pokračování. Rozhodl se ho donutit věřit, že to vážně udělá, jenom mu bylo jasné, že bude muset trochu přitvrdit. Prsty mu odepnul sponu od kalhot a jemně vyhrnul košili nad pupík. Pak ještě jednou střetil pohledem k jeho tváři, než se sklonil a rty přejel po té bledé kůži na podbřišku. Vlastně... si jí přál ochutnat... a teď k tomu měl i záminku. Pootevřel rty a celou plochou jazyka obkreslil linii těsně nad lemem Sasukeho kalhot.

,,Itachi," zavrčel Sasuke varovně. ,,Tohle už trochu přeháníš." To už se mu doopravdy nelíbilo. Nepochyboval o tom, že jeho bratr je schopen zajít pro úspěch hodně daleko, ale způsoby, které používal, se mu zdály trochu drsnější.

,,Neblbni, vím, o co ti jde a tím pádem to taky nebude fungovat," namítl s povzdechem. Už dávno by se zvedl, kdyby mu v tom nebránilo to příšerné lano. Až teď si vlastně pořádně uvědomil, že se nemůže pohnout. Jen v mlhavé vzpomínce si vybavil poslední noc... jako již dnes poněkolikáté. Jako kdyby se to opakovalo, ale v docela jiné podobě.

Itachi mezi zuby stiskl kovový zip a s úsměvem ho stáhl dolů.

,,A co když přeci jenom ne. Co když jenom využívám situace?" pronesl tiše, když mu prsty pomalu stahoval spodní část oblečení. Jeho hlas zněl zvláštně zastřeně... a jinak. A pravdivost v jeho slovech zaznívala dost naléhavě.

,,Nech toho, mě nepřesvědčíš. Jestli tě ale tak moc zajímá, co mám ve spodkách, tak prosím," nahodil Sasuke pobaveně. Za své tělo se nestyděl a pohled bratra mu nikterak nevadil. S jeho doteky už to bylo horší, neměl rád, když se ho někdo dotýkal na intimních partiích a lehce ho to znervózňovalo, ale zatím nešlo o nic drastického. Pochyboval, že by byl Itachi schopen zajít až tak daleko, aby ho... ne to určitě ne. A mimo toho se dá vydžet všechno.

,,Zajímá..." vrátil mu Itachi zcela vážně a stáhl mu džíny až ke kolenům. A jestli se nelekne... možná si to užije.

,,Věděls..." Itachi si položil hlavu na Sasukeho stehno a prsty pomalu přejížděl po kůži v jeho tříslech hned vedle lemu jeho spodního prádla, ,,že péče od muže je mnohem lepší..." bříšky prstů přejel po jeho chloupě přes textil, musel se pousmát, tak přece se to alespoň jeho tělu líbí, ,,než od ženy, protože to známe líp...."

,,Zmetku," tituloval ho Sasuke nakvašeně. Tušil, už tenkrát tušil, že to ten parchant proti němu jednou použije, ale rozhodně si nemyslel, že to bude v takové situaci. O svých erotegenních zónách s nikým nemluvil, až s ním a teď toho zatraceně litoval. ,,Itachi, už dost. To fakt stačí, přetává to bejt vtipný a stejně to nemá účinek. Vypadám, že se tě snad bojím? Jsem jen nasranej. Fakt!" Začal sebou šít, ale nebylo mu to nic platné, provazy držely dobře.

Itachi se pousmál, ještěže ty provazy tolik utáhl, teď si za to děkoval.

,,Neházej sebou tolik, jde ti to, ale nepřeháněj to, odřeš se," dal mu jednu z požadovaných rad k natáčení. Pak se ale zvedl. ,,Pokračoval bych, jakože budu, ale děláš pokroky a navíc jsi chtěl všechno najednou, nemám pravdu?" Zvedl se a ve vteřině se k bratrovi vrátil. Trochu silněji ho chytil za spodní čelist. Pak mu po suchých rtech přejel chladnou ledovou kostičkou a nakonec mu ji do úst vnutil. ,,Tohle je při natáčení oblíbená hra. Studí to, takže to nemůžeš mít moc dlouho." Sklonil se k němu a lehce mu rty přejel po jeho. Je to samozřejmě jen v rámci lekce. Se svými ústy natisknutými na ty bratrovy jen přivřel oči.

,,No tak, Sasuke, když to máš dlouho, až to pálí, tak se toho zbav," ušklíbl se. Sasuke onen led nemohl vyplivnout, Itachiho rty mu v tom bránily. Musel kostku bratrovi předat tak, že mu u toho pronikne sám a ještě dobrovolně jazykem do úst.

Ten ho nepřestával vraždit pohledem, ale nezbylo mu nic jiného než se podvolit. S pomocí horního patra a jazylky přemýstil kostku ledu na špičku svého jazyka, následně jím na ni zatlačil a vnutil ji tak bratrovi mezi rty. Jenže narazil na odpor, musel pokračovat dál. Nechtěně se tak dostal jazykem do bratrových úst.

Kdyby mohl mluvit, už ho doopravdy seřve, jeho výuka už skutečně přesahovala všechny meze. Nečekal jemné zacházení v bílých rukavičkách, ale trochu úcty by neuškodilo!

Itachi natočil hlavu ke straně a bratrův mrštný jazýček ve svých ústech ještě chvíli zadržel, pak mu ale mezi rty led vrátil. Aby se neřeklo, svým horkým jazykem po kostce v bratrových ústech přejel. Zmražená voda díky společné práci zatím pomalu roztávala, takže Sasuke musel ještě polykat vodu i s jejich slinami, zatímco čelil bratrovým něžným polibkům. Zároveň s tím, když už nemohl protestovat, mu Itachi prsty pomalu přejel po vyboulenině na boxerkách a joho úd přes látku stiskl.

Sasuke si uvědomoval, že mu to Itachi dělá schválně a o to větší vztek v něm rostl. Chtěl se od něj odtrhnout a nakopat ho, jenže to momentálně jaksi nemohl. Pokusil se alespoň trhnout hlavou do strany. Udělal to tak prudce, že si trochu hnul s krčními obratly, ale účel to splnilo, kostka mu z úst vypadla a sjela po jeho rozehřátém těle až ke gumě od boxerek. Sasuke jen zalapal po dechu, příšerně to studilo.

Jeho starší bratr mu dvěma prsty přejel po zadní straně krku, aby se ujistil, že si jeho bráška tak zbrklým pohybem neublížil.

,,Buď na sebe prosímtě opatrný, ano?" Sklonil se k němu a zbytek ledu vzal mezi prsty, než s ním přejel po Sasukeho podbřišku. Pak onen ledový dotek vystřídal Itachiho horký, jemně opečovávající jazyk. Pomalu s ním zajel i pod gumu jeho boxerek a prsty mu je začal pomalu stahovat. Jeho mladší bratr byl tak... rozkošný, že mu chtěl Itachi dokázat, jak moc.

,,Tak tohle už fakt přeháníš. Když jsem ti dovolil, aby ses mě dotýkal, fakt jsem nemyslel takhle a na takovým místě!" vyštěkl mladší Uchiha podrážděně. Zachvátila ho mírná panika, že to Itachi snad může myslet vážně, ale zatím si udržoval klidnou mysl, což se o jeho slovech říct nedalo. Byl pořádně naštvaný. Jeho bratr nemá vůbec žádnou soudnost!

Itachi se pousmál. V Sasukeho tváři už viděl téměř to, co po něm na začátku dnešní lekce chtěl. Něžně ho pohladil po tváři a rty se konejšivě dotkl jeho ouška. ,,Měl by sis uvědomit, bratříčku, že když jsi souhlasil s tím, abych se tě dotýkal, dal jsi mi souhlas úplně ke všemu," zašeptal tiše, než prsty skoro až s panickou ostýchavostí, která samozřejmě nebyla skutečná, přejel po celé jeho délce. Sasuke nepatřil k těm nejmenším, vážně ne... a to ještě nebyl úplně vzrušený.

,,Tak to sis jen blbě vyložil," zavrčel mladší z bratrů podrážděně. ,,Ale hádám, že kdybych řekl cokoliv, tak ty si to stejně převrátíš tak, aby se ti to hodilo," dodal s ironickým pošklebkem. ,,Ale myslím to smrtelně vážně, dej tu pracku pryč, nebo až se z toho dostanu, budeš litovat dne, kdy ses narodil." Sasuke měl stále na mysli, že se mu Itachí tím vším snaží jen pomoct, ale přesto se nedokázal zbavit hněvu.

,,Sasuke..." Itachi pozvedl jedno obočí a krátce se na bratra zadíval. ,,Tohle musíš umět snášet, pokud tam bude tvůj nevlastní otec, tak to bude ještě horší... navíc já ti neublížím, chci tě naučit zvykat si na péči od muže, nemyslím to přeci zle." Prsty mu starší odstranil toulavé vlásky z obličeje. ,,Uděláme dohodu. Pokusíš se mi důvěřovat a jakmile řekneš, přestanu. Jenom si dobře rozmysli, couvnout můžeš jenom jednou. Už neudělám nic, co by ti vadilo, dobře?" Starší z bratrů klečel před Sasukem, v dlaních držel jeho tvář a své přesvědčivé, onyxově se lesknoucí oči upíral na něj. Nijak prosebně, ani smutně. Zkrátka čekal na jasnou odpověď. Ano, ne. Nic jiného nepřicházelo v úvahu.

,,Tobě hrabe, že jo?" zeptal se Sasuke se smíchem, ale v jeho očích se značila nejistota. ,,Děláš si srandu," konstatoval spíš sám pro sebe. ,,Já si nepotřebuju zvykat na doteky muže, jako spíš na doteky vlastního bratra! Pochybuju, že tohle někdy využiju. Pokud vím, tak bráchu mám jen jednoho a my dva spolu nikde opravdu hrát nebudeme a už vůbec ne v takový roli." Když to dořekl, uleveně vydechl. ,,Fajn a teď mě můžeš rozvázat, ty komediante, říkal jsem ti, že mě nevyděsíš." Po tomhle si půjde dát horkou sprchu, něco rychle sezobne a zaleze do postele.

,,Neřekls ne," postřehl a zdůraznil s elegantním úsměvem Itachi, když se natáhl za sebe. Poté, co se k Sasukemu přiblížil, bylo najednou černo. Protože starší mu přes oči převázal nějaký šátek, možná to byla jeho vlastní kravata, kterou tak rád nosíval. ,,Říkals, že se nevzdáváš. Ani já ne." Mohl jen slyšet jeho hlas a cítit jeho dlouhé prsty, které přejížděly po stehnech přes podbřišek až k jeho chloubě, které se ale vyhnuly.

,,Nezapomínej, že lekce neskončila. Jednou sis mě vybral jako učitele, tak teď si nestěžuj." Jeho dlaň se obtočila kolem Sasukeho údu a přejela po něm nahoru na špičku, na které bříškem ukazováčku udělal několik kroužků. Sledoval jeho tvář. Čekal na známku odporu, nebo bolesti. Pak by totiž okamžitě přestal, nikdy by Sasukemu nedokázal ublížit.

Ten zamrzl ve veškerém pohybu, nedokázal ani dýchat, ani mluvit. Co se to proboha děje? Co... to Itachi dělá? Nebylo to bolestivě, jen nepříjemné vzhledem k tomu, že to dělá... za takové situace. Nechápal, kde bere tu odvahu. Nebál se ho, nemyslel si, že by ho snad mohl znásilnit, pouze nevycházel z údivu. Jakmile vešel do té jeho podělané kanceláře, věděl, že stojí před prasákem, ale až takovým? Jen v náznaku, jako kdyby chtěl snad něco říct, pootevřel ústa a zase je zavřel.

,,Víš co mám rád na mužích, Sasuke...?" Ruka staršího černovláska udělala několik krátkých, jemných pohybů po jeho vzrušení, zatímco Itachiho sametově zbarvený, klidný hlas zněl nedaleko Sasukeho ucha. ,,Že nemohou předstírat, jako ženy... ani vzrušení, ani orgasmus," dovysvětlil, jako by šlo o samozřejmost a v tu chvíli se k němu sklonil. Sasuke to nemohl vidět, musel si vystačit s Itachiho letmými polibky v jeho slabinách a na podbřišku, kde místy jen provokativně stiskl v náznaku kousnutí mezi zuby jeho mléčnou kůži.

Sasuke bezděčně zalapal po dechu a trhaně vzduch zase vypustil ven. Nohy se mu klepaly, aniž by k tomu dalo jeho vědomí signál. Zvrátil hlavu dozadu a alespoň se k sobě pokusil dát kolena, aby zabránil Itachimu v přístupu ke svému klínu. Tolik chtěl říct dost, jenže ono to nešlo, hlas se mu zadrhl někde hluboko v hlasivkách a on sotva dokázal vyloudil nějaký zvuk. K tomu všemu jeho penis reagoval na Itachiho péči víc než pozitivně. Kdyby mohl, zastavil by to, ale část jeho těla se stále vzpouzela.

Jeho malého vnitřního boje využil Itachi tak, že se rozhodl tu vzpouzející se část Sasukeho přesvědčit, že si to může víc než užít. Dlouhé prsty sevřely Sasukeho chloubu u kořene, když v ten samý okamžik špička Itachiho horkého vlhkého jazyka dotkla jeho tmavší špičky. Nejdřív ho jen sem tam ochutnal, pak se ale o dost pečlivěji věnoval laskaní uzdičky. Celý jeho žalud si vsunul mezi tenké rty a v ústech pokračoval v péči, jen už se mu věnoval celou plochou jazyka.

Sasuke se prudce předklonil a z úst se mu na povrch vydralo něco jako slabé zasténání, spíš se to podobalo prosebnému kňučení. Teď už se Sasukemu nechvěly jen nohy, ale celé tělo. V tu chvíli měl chuť přirazit hluboko do Itachiho úst, ale nemohl a nebyl si jistý, jestli by to i bez omezení lan vůbec udělal. Pořád v něm bylo něco, co mu radilo, aby našel způsob, jak to co nejrychleji ukončit. Slast, jak se ale zdálo, byla silnější. Mezi zuby vsál svůj spodní ret a trochu silněji ho skousl. Chtěl víc, chtěl, aby se ho Itachi dotýkal, ale bál se na to vůbec pomyslet.

Tak úchvatný pohled na přemáhajícího se Sasukeho Itachiho jen utvrdil v přesvědčení, že smí pokračovat. Ještě hodnou chvíli ho trápil jen laskáním špičky jeho údu, pak polibky dlouze mapoval celou Sasukeho obdivuhodnou délku. Prsty něžně přejížděl po vnitřních stranách jeho stehen, po tříslech, podbříšku a někdy sjel i na zadeček. Až po chvíli mu náhle v provazů uvolnil jednu ruku. Položil mu na ni dlaň a navedl ho tak, aby mu Sasuke prsty vjel do dlouhých, černých vlasů. Mezi horkými rty svíral jeho špičku, bylo nad slunce jasnější, o jaký podnět Sasukeho tímhle žádal.

Ničeho takového se ale nedočkal, Sasuke nebyl schopen ani pohnout prsty. Musel se nejdřív trochu vzpamatovat. Místo toho, aby pak přirazil do bratrových úst, vztáhl ruku k sobě a sundal si pásku z očí.

,,Ty... blá - zne," vyklouzlo mu z úst. V očích měl směsici různých pocitů - pohoršení, znechucení, paniku, ale i vzrušení, chtíč a ještě něco neidentifikovatelného, nejspíš typického jen pro něj.

,,Proč?" zeptal se mezi jednotlivými nádechy. Nemohl pokračovat, opravdu nemohl. To by byl sám proti sobě.

Jeho starší bratr se v kleče narovnal a hřbetem ruky si jen zběžně otřel rty. ,,Dobrá otázka," odpověděl, i on měl slyšitelně zrychlený dech, těžko říct, jestli jeho činnost byla tak náročná na kyslík nebo... Uchihovy uhlové duhovky se jen lehce třpytily, byly chladné a přeci živé, jako by za tou stěnou ledu plál nezkrotný oheň. Pprsty si odstranil kratší prameny z očí, ty mu do nich ale stejně okamžitě spadly zpátky. ,,Dokonce tak dobrá, že ti na ní neumím odpovědět," dodal po chvíli zběžně s klidem hráče pokeru.

,,Itachi! Vykřikl Sasuke pohoršeně. Konečně se mu vrátil hlas. Sice zněl trochu přidušeně, ale dokázal mluvit, to bylo teď hlavní. ,,Ty... víš, nechtěl jsem ti to původně říkal, ale vyjel si po mně už včera, když ses nalil, vypadal si nešťastně a já měl pocit, že je to moje vina, tak jsem tě nechal. Ale teď jseš střízlivej, tak co to sakra má znamenat?!" Za cíp košile si ho přitáhl k sobě, aby mu nedal šanci na útěk.

Tváře jeho staršího bratra se na sekundu zmocnil trochu ironický úsměv, pak mu chytil ruku, za níž ho držel a odtrhl ji od sebe. Konečně se narovnal a ve stoje si upravil límec košile, který mu bratr pomuchlal.

,,Nesnáším nedodělanou práci. U téhle ti to ale bude nejspíš vadit víc než mně, takže si to dodělej sám," vysvětlil mu krátce. V jeho hlase nebyla ani stopa zloby, nebo snad hořkosti. Nezvyšoval ho, neměl to zapotřebí.

,,No ty se mi snad zdáš! Pokud si dobře vzpomínám, tak jsem to nebyl já, kdo po tobě vystartoval," ohradil se mladší dotčeně. ,,Víš, Itachi, možná máš nějakej problém a asi by mi to mělo bejt úplně jedno, ale strašně mě to sere, protože předmětem tvýho problému asi budu já, co?" Ignorujíc Itachiho pokusy o úpravu košile, ho Sasuke znovu chytil za límeček a přitáhl si ho zpět k sobě. ,,Buď budeš mluvit, anebo ti tohle divadýlko zopakuju, ale počítej s výměnou pozic." Nebyla to tak úplně výhrůžka, ačkoliv to tak znělo. Sasuke ho povalil na postel a klekl si nad něj na všechny čtyři. Absolutně ignoroval, že má na sobě jen košili, teď byl přednější Itachi. Musí prostě zjistit, o co tu jde. Ta nejistota a nevědomost ho ničila. Nechápal, proč to Itachi udělal, protože tohle určitě v rámci učení nebylo, ale potřeboval chápat, aby věděl, jak se k němu má chovat. Jestli se kvůli tomu opět rozjedou ve zlém, tak už to bude definitivní konec.

,,Sasuke."Itachi se na bratra díval zcela vážně, jako by ani nebral v potaz, na jaké pozici se právě nachází. Jednu dlaň mu položil na pas, druhou mu přejel po tváři. ,,Chtěl jsem pomoct." Pak ho slabě chytil za rameno a stáhl ze sebe. ,,Nebuď naivní, bráško." Posadil se a jednou rukou za svým tělem se zapřel, pak se na mladšího černovláska otočil a jeho opsidianově zbarvené démanty se střetly se svými kopiemi. Jeho tenké rty se neznatelně zvlnily v drobný úsměv. ,,A navíc máš v krvi moc adrenalinu."

Sasuke se jen částečně ironicky, částečně zhnuseně usmál. ,,Jo? Nepovídej," protáhl odporně přeslazeným tónem. ,,Jestli chceš, abych ti věřil, tak se nauč líp lhát. To si vážně myslíš, že jsem tak blbej? Tak to mě mrzí." S těmi slovy se Sasuke zvedl z postele a došel si pro spodní prádlo a kalhoty. Na co si tu vlastně hraje? Tahle kostka ledu mu nikdy neřekne, co doopravdy cítí. Nikdy to neříkal, proč by měl teď? Proč tvrdí, že mu na něm záleží, když mu neumí říct ani pravdu?

Už se nezlobil, jen ho stiskla zvláštní úzkost. Na chvíli snad věřil, že by to zase všechno mohlo být dobré, ale asi se spletl.

Když se mladší Uchiha dooblékl, za předloktí ho sevřela bratrova silná ruka, která ho pak stáhla k sobě. Itachi stál vedle postele a ruce měl v něžném obětí obtočeny kolem Sasukeho těla.

,,To proto, že tě nechci ztratit. Že neminul den od doby, kdy jsi odešel, aniž bych na tebe nemyslel. Protože mi došlo, že tě potřebuju mít u sebe co nejblíž, pro ten strach, že zas odejdeš a já zůstanu sám, i když budu obklopen lidmi. To proto, že ty jsi jediný člověk, pro kterého bych se nebál vrhnout pod kola jedoucího vlaku i kdyby to znamenalo, že já to nepřežiju. To proto, že jsi celá moje rodina, že bych pro tebe udělal všechno. To proto, že tě miluji víc než sám sebe." Konečně mladšího brášku pustil z toho ochranitelského náručí a odstoupil od něj. ,,Chtěli ze mě mít dokonalýho, podle mnoha lidí i bulvárních časopisů jsem dokonalý." Zakroutil hlavou. ,,Jediné, co jsem si kdy přál, bylo být dokonalý ve tvých očích. A právě do toho mám hodně daleko." Povzdychl si, zavřel oči a zhluboka se nadechl. ,,A teď si jdu dát kafe, tohle mi nedělá dobře." Přejel si prsty po spáncích a vydal se ke kuchyňskému pultu a konvici s horkou vodou.

Sasuke chvíli zůstal beze slova sedět, ne snad, že by neměl co říct. To on mohl vždy, tím spíš v hádce s bratrem.

,,Takže tomu mám rozumět tak, že si po mně vyjel, abys mě neztratil?" zeptal se bez nějaké podezřelé intonace. ,,Ale no tak, Itachi, tak tímhle mě už vůbec neoblafneš. Tím si spíš riskoval, že mě ztratíš. A jestli mi teď neříkáš pravdu, právě proto, abys mě neztratil, tak mě vůbec neznáš. Radši snesu divnou a úchylnou pravdu, než ty tvoje pitomý výmluvy. Jestli ti to žere někdo jinej, tak já podle toho tvýho rádoby ledovýho pohledu poznám všechno. Teď mám pocit, že ti vidím až do žaludku." Sasuke si ještě upevnil pásek u kalhot a došel za bratrem do kuchyně. Zezadu ho objal a do látky košile mu zamumlal: ,,Tak co to je? Jenom jsem ti chyběl a tímhle si to kompenzuješ, nebo je v tom i fyzická přitažlivost?" Nebyl blbec a poznal, když se někomu líbí a Itachiho chování bylo víc než podezřelé. A i když jsou bratři a takový vztah by byl divný, Sasuke byl teď ochotný obětovat cokoliv, aby bratrovi vynahradil ty měsíce samoty. Vlastně by mu to nebylo ani tak odporné, naopak ho překvapilo, jak rychle ho dokázal Itachi vzrušit... a nejen to. Při té vzpomínce se trochu zakabonil. Jak trapné. Skoro by mu podlehl, ale byl ochoten podlehnout znovu a úplně. Pro něj ano. Možná mu to ještě před chvilkou znělo zvrhle, ale teď... chtěl jejich vztah zachránit. Nevěděl, co se tak najednou změnilo, ale tak to prostě cítil. Stačila jen dvě slova vycházející z Itachiho úst, ta dvě osudová slova, a změnilo by to celou situaci. Nechtěl se podvolit jen proto, že si Itachim myslí, že mu tak "pomůže", ale kvůli němu samotnému. Kvůli tomu, že by naopak on mohl pomoci jemu, svému milovanému staršímu bratrovi.

,,Tak poslyš," Itachi ignoroval ty bělostné ruce, které se mu obtáčely kolem pasu a natáhl se pro pytlíček se sypanou kávou. Aluminiovou lžičkou nabral voňavá rozdrobená zrnka a nasypal je do hrnečku. ,,Nelhal jsem ti. To zaprvé. Když jsem říkal, že jsem chtěl pomoct, byla to pravda. Neřekl jsem komu. Tobě... možná sobě. Ani to, co jsem ti řekl před chvílí nebyla lež. Nedokážu milovat člověka jenom proto, že vypadá dobře." Vzal do ruky konvici, která před tím tichým cvaknutím oznámila, že voda v ní už je vařicí a zalil svou kávu v hrnku. ,,Za druhé." Položil konvici na pult, dlaněmi se opřel o linku a mírně zaklonil hlavu. Měl sto chutí se otočit a... ani nevěděl, jestli by ho od sebe radši odstrčil, nebo ho přehnul přes linku. Místo toho jen zavřel oči. ,,Co se týče fyzické přitažlivosti. Pověz, viděl ses někdy v zrcadle?" Na jeho mladšího brášku by letěly i lesby, tím si byl Itachi téměř jistý.

Sasuke si to ale vyložil trochu jinak. Nadšení a sebedůvěra s každým Itachiho slovem prchala tak rychle jako bublinky z perlivé vody.

,,Aha... promiň." Pustil ho a posadil se zpět ke stolu. Jako kdyby dostal studenou sprchu. Všechno, co si o bratrovi kdy myslel, najednou získalo nový význam. Když mu Itachi říkal, že se mu nepodaří ho vzrušit, nevěřil tomu a upřímně si myslel, že si Itachi snaží zvednout jen ego, ale asi se spletl. Zase. Letmo se na sebe podíval do zrcadla. To je na tom až tak zle?

Jak si jen mohl myslet, že se mu snad... že by ho vůbec mohl... taková pitomost. Sám se nad svojí naivitou ušklíbl. Jistě, snažil se mu jen pomoct... nebo sobě... Nechápal jak a jak to souvisí s tím, že mu lezl do kalhot, ale o bratrově kontroverznosti už věděl.

,,Promiň, jsem vážně idiot. Prosím zapomeňmě na to," řekl kajícně.

Do doby, než Sasuke pronesl poslední větu stál Itachi jako sloup nad jeho reakcí. Až když uviděl, jak se prohlíží v zrcadle, došlo mu to.

,,Proboha..." zasténal tlumeně a s hrnkem kávy v jedné ruce přešel zpět ke stolu. Klekl si před bratra a chytil ho za ruce. ,,Sasuke...? Sasuke, podívej se na mě." Když po chvíli docílil plné pozornosti těch onyxových panenek, neudržel se a jemně se pousmál. ,,Tvoje nízký sebevědomí je naprosto neoprávněný. Každý, kdo tě vidí, tě zbožňuje. Po těch letech, co sme se neviděli mám problém se udržet." Zvednul se a opřel se křížem o stůl, v tenkých prstech sevřel porcelánový hrneček. ,,To, na co ses ptal, je zřejmě má neschopnost srovnat se s faktem, že z tebe vyrostl neskutečně přitažlivý, krásný muž. Zhřešil by i světec, nemůžeš odolnost chtít po vlastním bratrovi." Pokrčil rameny a usrkl kávy, když vše uvedl na pravou míru.

Sasuke na něj zaraženě zíral. Už tomu vůbec nerozuměl. ,,Podívej se, asi by sis měl uvědomit, co vlastně říkáš. Pamatuješ, když jsem přišel na první lekci? Rovnou si mi řekl, že tě vzrušit nedokážu. A teď si tu po mně vyjel, aniž bych ti k tomu dal nějakej pádnej důvod. Já už to fakt nechápu." Chytil se za hlavu a s úlevou vydechl. ,,Nevím, o co ti jde a co po mně chceš a nevím, jestli to víš vůbec ty sám." Šťouchl ho do žeber. ,,Nechci, abys byl kvůli mně nešťastnej, ale jak mám vědět, jak se k tobě mám chovat, když si takhle šíleně protiřečíš? Nemůžeš mi prostě říct pravdu?"

,,Když jsem říkal, že nedokážeš, očividně jsem tě podcenil," zavrčel Itachi s nevolí v hlase. Nerad přiznával chyby, proto se snažil sám žádné nedělat. A o to hůř se mu pak říkalo tohle. Jenže Sasuke to musel slyšet, neměl by pokoj. Znovu se napil, až teď mu došlo, že po tomhle neusne. Sakra, to mohl domyslet... možná by mohl dočíst tu knihu.

Sasuke se jen lehce pousmál. ,,Aha, takže to byl ten tvůj slavnej problém. A já si myslel bůhvíco ke mně necejtíš, nebo jak se ti stejská," přiznal se mu bez okolků. ,,Asi už mi hrabe. Příště mi to říkej na rovinu a můžeme si tohle divadlo ušetřit." Ne že by nebylo dost zvláštní, že bratr přitahuje bratra, ale zase tolik ojedinělé se mu to zrovna u Itachiho nezdálo. Měl jen obavy, že by k němu Itachi mohl cítit něco víc, nebo zoufale toužit po jeho přítomnosti, ale asi se moc přecenil. Jako vždycky. ,,A teď mě na chvíli omluv, způsobil si mi jistý problém, který tak úplně nechce sám od sebe zmizet," řekl tajemně a vzápětí odešel do koupelny.

,,Přivedeš mě do hrobu," zakňučel Itachi útrpně. Copak to všechno, co před chvílí říkal, bylo házení hrachu na zeď? ,,Neslyšels mě, když jsem mluvil o tom, že mi fyzická přitažlivost sama o sobě nestačí?" Zvedl se, aby na něj přes byt jenom nepokřikoval a došel do koupelny, kde se jen zády opřel o rám dveří. ,,Kdyby někdo nedělal problémy, mohl jsem to klidně dodělat." Přivřel snad trochu uraženě oči. ,,Ta možnost tu pořád je." Zadíval se na dveře. ,,A bude tu ještě takových... no, pět sekund, než se rozhodneš," dodal s jemným úsměvem a založil si ruce na hrudníku.

V tu chvíli dveře od koupelny málem vypletěly z pantů.

,,Cože? Co to zase meleš? Neříkal jsi ještě před chvílí, že ti fyzická přitažlivost nestačí? A teď bys to klidně rád dodělal? Buď tu má někdo schizofrenii, nebo jsem já úplnej idiot. Anebo... že by to u mě už nebyla jen fyzická přitažlivost, ale i něco víc?" ignoroval jeho časové vymezení na pět sekund. Nepotřeboval jeho pomoct, udělat si to umí ještě pořád sám. Spíš potřeboval vědět, co se tu děje, a když už si myslel, že to ví, tak mu to Itachi vzápětí vyvrací.

,,Ty to vážně chceš slyšet..." Bylo to spíš rezignované konstatování, než otázka. Itachi se dlaní opřel o zeď vedle Sasukeho hlavy. ,,Ale bude ti to připadat neetické, nemorální a možná mě navždy zavrhneš. Ještě pořád to chceš slyšet?" Přivřel zkoumavě oči a zadíval se na tvář svého mladšího bratra.

,,Spletl jsem se, ten idiot jseš tu ty. Co asi celou tu dobu chci slyšet?! Posloucháš mě vůbec?!!" Chytil ho oběma rukama za límeček od košile a tak si ho zároveň k sobě přitiskl. ,,Stokrát milejší mi je krutá pravda, než milosrdná lež. Ale myslel jsem si, že to už jsem ti dávno říkal, jenže tys to asi nepochopil, tak ti to říkám znovu. Já tě nebudu nenávidět pro to, co cítíš, pro lež ano, ať by byla sebekrásnější než pravda," pronesl mladší naprosto vážně. Už jako dítě ty jeho debilní výmluvy nesnášel a čím byl starší, tím hůře je toleroval.

,,Myslíš, že je možné, aby měl bratr bratra radši, než by se slušelo? Že by na něho mohl pomýšlet jako na svého partnera?" Ušklíbl se. ,,Protože jestli ano, tak jsem se zamiloval." Dobře, teď tu stěnu mezi nimi buď zazdil, nebo rozbořil. Možná by bylo lepší, kdyby ho Sasuke zavrhl úplně. Už takhle měli mezi sebou vyostřené vztahy a teď ho zatížil ještě tímhle. Řekl něco, čím si dlouho nebyl jistý a co se neodvažoval přiznat snad ani sám sobě.

Sasukemu se viditelně ulevilo ,,A já už si myslel, že jsem paranoidní nebo namyšlenej. Abych se ti přiznal, měl jsem už menší podezření, když si po mně včera vyjel jako opilej. Asi bys mi měl bejt odpornej, ale nebyl, ten tvůj pohled... vypadal si jako štěně, který maj každou chvíli utopit. Nehnusil ses mi, bylo mi tě jen líto. Ale to, co si dneska udělal, a pak řekl, udělal si mi v hlavě takovej bordel, že už jsem si nebyl jistej vůbec ničím. A jen to dokázalo, že nejseš tak chytrej, jak si všichni myslí, protože já byl to ráno připravenej udělat cokoliv, abych už nikdy nemusel vidět to zoufalství v tvých očích." Sasuke se postavil na špičky a naklonil se k jeho uchu. ,,Nevím, co cítím já, ale jsi pořád můj bratr a já nechci, abys byl nešťastnej... kvůli mně." Další krok nechal na něm, chtěl mu dát prostor, aby mohl vstřebat jeho slova.

Itachi Sasukeho chvíli jen pozoroval, dal si načas s odpovědí. ,,Bratříčku, když už konečně víš, na čem jsi, mám na tebe prosbu. Nedělej NIC z lítosti. Nepotěší mě to, spíš urazí. Jestli máš pocit, že bys po mně měl šlapat, udělej to. A nesnaž se mi vyhovět i kdybych uměl sebelepší opilecký štěněcí pohled, jasné?" Vzal jeho ruce a donutil ho pustit svou košili. ,,A ještě něco. Zbav se toho nehezkého zlozvyku neustále ničit můj jinak dokonalý vzhled." Usmál se a dlouhými prsty se snažil uhladit pomuchlanou košili.

,,Tvůj vzhled mě upřímně nezajímá." Znovu ho chňapl za to samé místo a rty se otřel o jeho lícní kost. ,,A když řeknu, že to dělám pro sebe, abych se nemusel nenávidět, a protože tvoje dotyky se mnou dělají tohle..." Náznakem se otřel svým klínem o jeho, aby mu dal vědět o svojí stále neochablé erekci. Doopravdy nevěděl, jestli by byl schopen Itachiho milovat víc než jako bratra, ale nemohl říct, že by ho jeho péče nechávala chladným. Možná se tomu zprvu bránil, teď už ale obranu pomalu vzdal.

Ruka staršího snad instinktivně sjela na Sasukeho bok a zlehka ho k jeho tělu přitiskla. Dlouhovlasý muž měl tvář jen několik centimetrů od té jeho, když do úrovně jeho očí zvedl ruku a s tichými slovy zároveň mizely narovnané prsty.

,,Pět, čtyři, tři..."

,,Dodělej to," řekl Sasuke dřív, než se stačil dostat k dalšímu číslu. Asi toho jednou budou oba litovat, ale jestli ho Itachi... miluje - těžko na to i pomýšlel - tak to za to rozhodně stálo. Ani jemu nebyl starší bratr lhostejný, a i když nedokázal přesně identifikovat, co k němu cítí, jeho doteky mu odporné nebyly. Zprvu, když nevěděl, proč to Itachi vlastně dělá, se cítil lehce zneužitý a pošpiněný, ale stačilo, aby mu přiznal, co cítí, a všechno dostávalo nový význam. Každý dotyk, každý polibek chutnal jinak, když za ním bylo něco víc, než "pomoc".