Naše modelka

Začínalo to jako normální den...
Chystala jsem se zrovna do postele, když máma šla do práce. Vstávala jsem něco okolo jedenácté. Sestra stále spala, já si četla Pána prstenů. Náhle se sestra vzbudila (ve dvě hodiny odpoledne) a šla se mazlit se psem, ten mi pokojně ležel v posteli... a tvářil se tak sladce, tak jsem si ho vyfotila. Pak jsem k němu šoupla plyšáka a znova vyfotila, přičemž se sestra zvedla a začala mi na postel vedle psa skládat všechny plyšáky, co našla... Potom už to šlo docela snadno :D, prostě jsme ho nasoukali do všeho, co jsme našli. Ani se nijak nebránil xD.

Poznej, kdo z nich tě může hryznout...


Aka pes, aneb vyhrabala jsem svůj plášť, který jsem kdysi měla na Itachiho.


Čaj o páté


Mumie



Now that it's raining more than ever
Know that we'll still have each other
You can stand under my umbrella...


Trocha muziky ještě nikoho nezabila. Bylo pro mě opravdu velice těžké půjčit tomu psovi můj milovaný polštářek s LP a moje milované album... s LP. Na tom druhém je Michael Jackson - jen pro zajímavost :D.


Je léto - proč nevyrazit k vodě?



Tahle je stará asi týden. To mě má drahá sestřička donutila jít na procházku k rybníku. Se psem. A co víc - koupat se v rybníku, co je určen především k chovu ryb (lahůdka). Začalo to tak, že mi řekla, abych si vzala plavky, že to v tom vedru chladí víc než spodní prádlo (a já se nechala nachytat... -_-).
Pak u rybínka jsem tedy učinila kompromis, stoupla si na takové kamenné schůdky vedoucí do vody, a že si smočím aspoň nohy. Ta satanka si šla se psem zaplavat, jenže pes nechtěl... protože mě viděl na břehu a pořád měl tendenci se u mě držet v suchu. Sestřička to vyřešila velice nevybíravým způsobem - jednoduše na mě začala stříkat vodu -_-.
Celá promáchaná jsem si řekla, že už je to stejně fuk, sundala si promočený oblečení a šla si s nima zaplavat :D. A ještě jsem si udělala fotku na pamatáku (to bych nebyla já).


Je to prostě frajer! Ty brýle jsou mojí sestry, aby bylo jasno :D.


Móde dáma


A poslední - český pes se pozná hned na první pohled :D.

Komentáře

  1. Phalandra7. srpna 2014 v 16:52

    Tak ten pejsek se mi líbí....
    Cool fotky

    OdpovědětVymazat
  2. Ivanitko8. srpna 2014 v 1:41

    Ty jo, můj pes by tak ochotně nespolupracoval, i když už jsem ho taky narvala do všeho možného.

    OdpovědětVymazat
  3. Smajli8. srpna 2014 v 3:09

    Tak to je teda kliďas, já si vždycky při focení našich miláčků připadala jak Karel Čapek v pohádce o Dášeňce =D

    OdpovědětVymazat
  4. M.8. srpna 2014 v 17:31

    LOL, tak to nemá chybu. Pamatuji si, jak jsme cpali kočky do oblečků pro panenky.

    OdpovědětVymazat
  5. Aki-chan10. srpna 2014 v 7:02

    Bomba fotky..tvoj psík je veľmi fotonegický

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Smrtelná touha 22.

Obrázek
Nemůžu uvěřit tomu, že vážně něco zveřejňuju. Vím, že si většina z vás říká - co je na tom najít si 10 minut na zveřejnění již napsané povídky. Jenže ta povídka potřebuje ještě přečíst a opravit chybky. A to sežere už více času než pár minutek. Nebudu si tu vylívat srdíčko a stěžovat si, jak je medicína těžká, stačí že brečím doma a příteli na rameni. Nicméně teď mám tak trochu nedobrovolně čas... jistý učitel nám odmítl všem dát zápočet, všechno ostatní mám hotové, takže... není moc co řešit. Nicméně se stejně musím pokusit ten zápočet získat a učit se, ale jekikož jdu na přezkoušení až někdy po v půlce února, je relativně čas. Tahle povídka mě fascinuje od chvíle, kdy jsem já nastoupila na medicínu a Vita na práva. Opravdu jsme ji začaly psát, kdy jsme ani jedna stoprocentně nevěděla, co budeme studovat. Náhody se stávají... A aby těch náhod nebylo málo, můj přítel je taky na právech, ovšem to je tak jediné, co má můj život společného s touto povídkou. To ale nic nemění na tom, že mě...
Další informace

In the end

Jak název napovídá, přišel čas nějakého toho formálního, ale asi bohužel i faktického mého konce na tomto blogu. Už dlouho to tu umírá, vím to já, víte to vy a je zbytečné budit v komkoliv nějakou naději. Pamatuju si den, kdy jsem blog zakládala, bylo mi 12 a říkala jsem si, že já nikdy svůj blog nezruším jako ostatní, ale sedím tu o 11 let starší (hrůza) a vidím spoustu věci jinak, než jak jsem je viděla jako malé dítě. Dlouhé roky byl blog můj jediný útěk od reality, můj vlastní svět, můj úkryt před mými démony, ale ze spousty démonů jsem vyrostla a z většiny se zkrátka jen oklepala a jsem už úplně jiný člověk, než jaký tenhle blog zakládal. Tím nechci říct, že by mě nějak přešla láska k psaní nebo snad láska k ItaSasu. To nikdy. Občas si i z nostalgie čtu vlastní povídky (povídky jiných, které jsem měla ráda, už bohužel zrušili svůj blog a já se k nim nedostanu). Ale zkrátka je najednou spousta věcí, které mají před blogem přednost... Především je to škola... jak asi někteří vědí, z...
Další informace

Staronový blog

 Zdravím Vás na novém blogu, ještě se ozvu, až budeš čas (počítejte půlka září) a upravím, aby se Vám tu líbilo a mohli jste se nějak líp zorientovat. Kdybyste odhalili nějakou chybu - něco chybí z článků, povídek... piště prosím na ajka.verisova@gmail.com Za úspěšný převod blogu vděčím https://blog.veruce.cz Vaše Ája  PS: Pokud hledáte rubriky, kliněte na ty tři čárky a na štítky, je to asi ekvivalent k rubrikám na blog.cz, sama ještě nevím, jak to chodí. 
Další informace